Ani ten se o Andrejku nestaral, raději pil alkohol a o několik let později ji předal do péče babičky. Babička ji následně poslala k tetě. A však ani u té nenalezla domov, a tak byla Andrejka předběžným opatřením svěřena do Klokánku. První dny jen plakala a plakala. Cítila se svými nejbližšími odvržená, nechtěná a hledala, čím si to způsobila. Tížily ji nešťastné vzpomínky na opakované opuštění nejbližšími i na zažité násilí a zanedbávání. Do očí jí vstupovaly slzy, když viděla, jak jiné děti navštěvují rodiče, a však na ni nikdo nemyslí. Navzdory všemu byla Andrejka přátelská, šikovná a sympatická slečna. Ovládala různé domácí práce, v Klokánku ochotně pomáhala dětem i dospělým a s vděkem přijímala nabízené aktivy. Ráda tančila, sportovala, tvořila a cílevědomě se snažila dosahovat ve škole co nejlepších výsledků. Toužila po lásce a přijetí, často hledala útěchu v objetí tet. Andrejce jsme přáli, aby nalezla domov v nové rodině, kde by mohla prožít láskyplné okamžiky, o které byla ochuzena. A podařilo se. Po dvou letech od umístění do Klokánku Andrejka odešla s velkým očekáváním do pěstounské rodiny, kde našla milující rodinné zázemí. V průběhu roku nám o sobě posílá zprávy, které hřejí u srdce. Je spokojená, milovaná a úspěšně studuje střední školu.
Jméno dítěte bylo z důvodu zachování anonymity pozměněno.
