O d v o l á n í  Fondu ohrožených dětí proti rozhodnutí o uložení pokuty

Krajský úřad - Jihočeský kraj

odbor sociálních věcí a zdravotnictví

U Zimního stadionu 1952/2

pracoviště: ul. B. Němcové 49/3

370 76  České Budějovice

k č. j.: KUJCK 29963/2007/OSVZ

V Praze dne 31. prosince 2007

Věc:     O d v o l á n í  Fondu ohrožených dětí proti rozhodnutí o uložení pokuty

Proti tamnímu rozhodnutí ze dne 12. 12.  2007 č. j. KUJCK 29963/2007/OSVZ, jímž byla Fondu ohrožených dětí, občanskému sdružení, uložena pokuta ve výši 100 000,-- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000,-- Kč za správní delikt neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 59f odst. 2 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí podáváme v zákonné odvolání do obou jeho výroků, a to z těchto důvodů:

A)    procesní vady

1)      Namítáme procesní vadu spočívající v tom, že výrok rozhodnutí neobsahuje popis skutku, za který je pokuta ukládána.

2)      Jedná se o totožný skutek, jeden ze dvou, za které nám byla uložena pokuta dosud nepravomocným rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 16. 11. 2007 č. j. SVZ/8305/07. Je totiž zjevné, že jednání, považované napadeným rozhodnutím i výše citovaným rozhodnutím KÚ Plzeňského kraje za nesprávné, směřovalo k nalezení vhodné osvojitelské rodiny pro jedno určité dítě (Martina xxxx, nar. xx. 5. 2007) téže matky (Kristina xxxxx), která se za účelem vybrání nejvhodnější rodiny setkala dle své výpovědi se třemi prověřenými rodinami, z nichž jednou byli manželé Šxxxx, kteří však sami od úmyslu osvojit dítě této matky ustoupili. Z dalších dvou rodin si matka vybrala manžele Bxxxxx. Pokud by se nejednalo o tentýž skutek, musel by se správní orgán zabývat i třetí rodinou, kterou pro změnu odmítla matka a posoudit kontakt se třetí rodinou jako další správní delikt. Pokud bychom matce doporučili deset rodin, dopustili bychom se podle této konstrukce deseti správních deliktů. Čím více by tedy matka měla možností na výběr a čím méně by bylo možno dovodit, že jsme provedli „výběr“ určité rodiny, tím většího počtu správních deliktů bychom se dopustili a tím větší pokutu bychom v souhrnu dostali. Již z toho je patrna absurdita napadeného rozhodnutí.

B)     nesprávné právní úvahy

3)      Bez ohledu na výše uvedené procesní vady nutno dospět k závěru, že v odůvodnění zmíněné jednání nesplňuje zákonné znaky výše uvedeného (ani žádného jiného) správního deliktu. Správního deliktu neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 59f odst. 2 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí se dopustí ten, kdo „neoprávněně, v rozporu s § 19a odst. 2, zprostředkuje osvojení nebo pěstounskou péči podle § 19a odst. 1 písm. d)“. Ustanovení § 19a odst. 1) zák. o SPOD uvádí pod písm. a) až d), v čem spočívá zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, přičemž v odst. 2) uvádí, že „zprostředkování osvojení a pěstounské péče podle odst. 1) písm. d) nesmí provádět jiné orgány, právnické nebo fyzické osoby, než jsou orgány sociálně-právní ochrany“. Zprostředkování osvojení a pěstounské péče podle písm. d) cit. ustanovení spočívá „ve výběru určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte, jemuž se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává, a v zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou.“ 

4)      Vzhledem k tomu, že matka si ještě v těhotenství vybrala ze tří doporučených prověřených rodin manžele Bxxxxxx, nelze dovodit, že FOD provedl výběr určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem. FOD matce pouze na její žádost doporučil vhodné prověřené náhradní rodiny a výběr si matka provedla sama. Navíc provést seznámení novorozence se zájemci o osvojení je z důvodu nedostatečně rozvinutých rozlišovacích schopností novorozence nemožné.

5)      I obecné právní úvahy vyslovené v odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou vadné. Mimo jiné se uvádí, že podle § 20 odst. 3 zákona o SPOD se zprostředkování osvojení neprovádí v případě, že rodiče dali souhlas k osvojení dítěte předem ve vztahu k určitým osvojitelům. Tento souhlas však musí být dán bez jakéhokoli zprostředkování třetí osobou, neboť předpokladem této tzv. přímé adopce je skutečnost, že jak dítě, tak i osvojitel jsou známí a navíc jde o případy, kde jsou zpravidla vytvořeny už velmi úzké citové vazby mezi dítětem a budoucím osvojitelem, které jsou z hlediska zájmů dítěte velmi důležité a je třeba je plně respektovat. V případě, že rodiče, bez intervence třetí osoby, neznají žádné budoucí osvojitele, kterým by chtěli svěřit dítě do adopce, odpovědnost za výběr vhodného osvojitel, přebírá stát, konkrétně orgány sociálně-právní ochrany dětí, které postupují dle ust. § 19a odst. 1 písm. d) zákona o SPOD. Pokud jakákoli třetí osoba zajistí osobní seznámení se  zájemců o osvojení s rodiči, kteří chtějí dát své dítě do osvojení, dochází ze strany třetí osoby k faktickému výběru určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem k určitému dítěti a tuto činnost, pokud jde (?) o orgán sociálně-právní ochrany dětí, je nutno kvalifikovat jako nedovolenou dle zákona o SPOD (konec citátu).

6)      Podle ustanovení § 69 odst. 2 zákona o rodině i ustanovení § 19 odst. 1, písm. a) zákona o SPOD č. 359/1999 Sb. je orgán sociálně-právní ochrany oprávněn rozhodovat o předadopční péči pouze u dětí, které jsou v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů. Citované ustanovení zákona o rodině zní: „O svěření dítěte, které je v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů do péče budoucích osvojitelů, rozhodne orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ustanovení § 67 až § 68b platí obdobně". Totéž vyplývá z ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) zákona o SPOD, které zní: „Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, nejde-li o případ uvedený v odstavci 2.“ Odstavec 2) se týká osvojení do ciziny nebo z ciziny, o němž rozhoduje Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí. Děti, které jsou s ingerencí FOD předávány do tzv. přímé adopce, nejsou ani v ústavu ani v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. V tomto případě mohou o svěření dítěte do předadopční péče rozhodnout pouze rodiče, resp. jiní zákonní zástupci dětí, nikoli orgán sociálně-právní ochrany dětí.

7)      Žádný zákon ani jiný obecně závazný předpis nestanoví, že v případě tzv. přímé adopce musí být jak dítě, tak osvojitel známí, tím méně že mají být zpravidla vytvořeny už velmi úzké citové vazby mezi dítětem a budoucím osvojitelem. Kromě toho u novorozenců, u nichž je tzv. přímá adopce nejčastější,  je vytvoření jakýchkoli citových vazeb nemožné. Pokud rodiče sami vhodnou rodinu, které by mohli svěřit své dítě do předadopční péče, neznají, jsou jistě oprávněni obrátit se o pomoc a o vytypování vhodné náhradní rodiny na subjekt, k němuž mají důvěru. Pokud by jim správní orgán chtěl toto právo upřít, pak by se jednalo o hrubý zásah do osobní svobody rodičů a o ohrožení základního práva očekávaného nebo již narozeného dítěte - práva vyrůstat v rodině. Úmluva o právech dítěte výslovně stanoví, že „v zájmu svého harmonického vývoje musí dítě vyrůstat v rodině, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění“.

Podle výkladu správního orgánu by rodiče, kteří chtějí dát dítě do tzv. přímé adopce a žádnou vhodnou rodinu neznají, měli jen jedinou možnost: dát dítě do ústavu nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Takový výklad je ovšem v příkrém rozporu s Úmluvou o právech dítěte i s praxí ostatních států EU.

Naše informace ohledně vhodné (a vždy státem prověřené) rodiny nemá charakter výběru rodiny ve smyslu ustan. § 19a odst. 1 písm. d). Jedná se pouze o doporučení - tím, kdo se rozhodne a provede výběr, jsou vždy rodiče jako zákonní zástupci dítěte. To ostatně dokládá i předmětný případ. Výběr určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem orgánem sociálně-právní ochrany je pouze na jeho rozhodnutí a rodiče jej nemohou ovlivnit. Tento výběr se může týkat pouze dítěte, které je tzv. právně volné, tedy které splňuje zákonné podmínky pro osvojení - souhlas rodičů k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům nebo rozhodnutí soudu o nezájmu, anebo o zbavení či omezení rodičovských práv. Nic z toho u dětí, u nichž rodiče zvažují tzv. přímou adopci, splněno není. Nejedná se tedy o děti, jimž se osvojení zprostředkovává, jak uvádí ustan. § 19a odst. 1 písm. d). Kromě toho na rozdíl od osvojení zprostředkovaného podle § 19 až 19a zákona o SPOD mají rodiče až do právní moci osvojení právo odvolat svůj souhlas daný konkrétním osobám a osvojení tím zmařit. I z toho je patrno, že na tzv. přímou adopci nelze nic z ustan. § 19 až § 19a zákona o SPOD vztahovat, nehledě již na výslovné znění § 20 odst. 3 písm. a), podle něhož se zprostředkování osvojení neprovádí v případě, že rodiče dali souhlas k osvojení dítěte předem ve vztahu k určitým osvojitelům. Z toho jednoznačně vyplývá, že právní úprava zprostředkování uvedená v § 19 až § 19a zákona o SPOD se na tzv. přímé adopce nevztahuje.

Z výše uvedených důvodů navrhujeme, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a řízení zastavil.

                                         za Fond ohrožených dětí

                                                                               JUDr. Marie Vodičková, předsedkyně

zpět