|
Připomínky Fondu ohrožených dětí k návrhu novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí (sněmovní tisk 564/0)
Vládní návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí (tisk 564/0) nemůže podle našeho přesvědčení splnit deklarovaný cíl – tj. zkvalitnění systému péče o ohrožené děti a zabezpečení všestranného rozvoje dítěte v jeho přirozeném rodinném nebo náhradním rodinném prostředí a posílení prevence. Naopak zákon v této podobě by a) podstatně zhoršil fungování orgánů sociálně-právní ochrany dětí, b) znemožnil by fungování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, c) poškodil by polovinu pěstounských rodin (kde pěstounskou péči zajišťují prarodiče), d) ve svém důsledku by posílil ústavní zařízení,
a to z těchto důvodů: ad a) Orgánům sociálně právní ochrany, aniž by došlo k podstatnému posílení počtu jejich pracovníků, se ukládá tolik nových úkolů, zejména zpracovávání individuálních plánů ochrany dítěte, svolávání případových konferencí a vytváření formalizovaných standardů, že na terénní sociální práci by měly ještě méně času než dosud. Ani tato novela přitom neřeší roztříštěnost sociálně-právní ochrany, na kterou rovněž Výbor OSN pro práva dítěte kriticky poukazuje, ad b) Již v lednu 2003 vyzval Výbor OSN pro práva dítěte Českou republiku k podpoře pěstounské a jiné rodinně orientované péče v systému sociální péče. Klokánky nesporně tuto jinou rodinně orientovanou péči v systému sociální péče poskytují. Přesto namísto podpory je novela likviduje. Přitom kvalitu přechodné rodinné péče Klokánků oceňují všichni zahraniční návštěvníci, naposledy paní Paola Riva Gapany, zástupkyně ředitele Mezinárodního institutu práv dítěte (IDE) v Sionu a pan Rolf Widmer, ředitel nadace Mezinárodní sociální služby (ISS) v Ženevě, kteří navštívili Klokánky ve Štěrboholích, v Kroměříži a v Hruškách. V autorizovaném rozhovoru paní Gapany mj. uvedla: „Byli jsme Klokánkem nadšeni. Nemáme ve Švýcarsku žádnou podobnou alternativu na tak vysoké úrovni. Je to zařízení, které je velice profesionální a přitom tak velice akceptuje potřeby dětí. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se k nám děti chovaly. V ničem si nezadaly s dětmi z „normálních“ rodin.“ Pan Widmer v tomto autorizovaném rozhovoru uvedl: „Klokánek je velmi dobrá koncepce, která plně respektuje potřeby dítěte a to zejména citové a skutečnost, že zde je blízká osoba („teta“), je dobrá. Můžu vám k ní jen gratulovat! Tento koncept umožňuje dítěti, aby bylo plně akceptováno a cítilo se akceptováno! Život v bytech Klokánku je pro takovéto děti odpovídající řešení. Zdá se nám, že všechny děti, se kterými jsme se setkali, se zde cítí bezpečně. Tety respektují jejich potřeby a tím jim pomáhají budovat jejich sebevědomí. Je to významný projekt a my vyzýváme společnost k jeho větší podpoře, než dosud.“ (viz příloha).
Další existenci a fungování Klokánků by znemožnila tato navrhovaná ustanovení: 1) omezení počtu dětí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na 24, a to i v případě, že zařízení je umístěno ve více budovách (viz bod 92, str. 16). Péče v Klokánkách je poskytována v samostatných bytech. Z hlediska kvality a charakteru péče není podstatné, kolik dětí je v budově, nadto ve více budovách, ale o kolik dětí pečuje jedna osoba, a jakým způsobem o ně pečuje, tj. zda je to způsob obdobný péči v rodině (jako v Klokánku, kdy teta vaří a pečuje o domácnost a s dětmi je celý týden ve dne v noci, přičemž po týdnu se vystřídá s druhou tetou), nebo zda jde o výchovu obdobnou ústavní péči, kde se střídá pečující personál po hodinách a kde je hromadné stravování nebo dovážena již hotová strava. Ve většině Klokánků máme víc dětí než 24, protože je v nich 7 až 12 bytů po čtyřech dětech. Kromě toho ze znění návrhu nevyplývá, jak daleko musí být budovy, aby v nich mohlo být více dětí. Při doslovném výkladu zákona by se mohlo stát, že bychom směli mít jen jeden Klokánek s maximálně 24 dětmi a ostatní Klokánky by musely skončit, protože jsou sice v různých budovách na různých místech republiky, ale vzdálenost budov zákon neřeší. Mohlo by se pak říci, že Klokánek je jedno zařízení a bez ohledu na počet budov a vzdálenost mezi nimi může mít jen 24 dětí. Pokud záměrem novely bylo znemožnit vznik ZDVOP u ústavních zařízení, jak nám bylo při jednáních na MPSV sdělováno, mělo být stanoveno, že provozovatelem ZDVOP nemůže být ústavní zařízení a že zařízení nelze provozovat v objektu, v němž se vykonává ústavní výchova ani v jiném objektu na stejném či sousedním pozemku. Záměrem ale zřejmě bylo znemožnit fungování Klokánků, protože žádné zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc provozované při kojeneckém či jiném ústavním zařízení nemá více než 24 dětí. Tato zařízení by tedy mohla být provozována při ústavech i po účinnosti novely, protože ústav není ZDVOP, a zákon říká, že v jednom zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (nikoli tedy v ústavu nebo v ústavu a v přilehlém zařízení) nemůže být víc než 24 dětí. Kojenecký ústav se sto dětmi a dalšími 24 lůžky provozovanými jako ZDVOP by tedy mohl fungovat nadále tak jako dosud. Výše uvedenému záměru odpovídá i skutečnost, že novela ruší nyní platné ustanovení, že rodinná péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc má přednost před ústavní výchovou (§ 46 odst. 2 zákona o rodině). 2) snížení státního příspěvku o 11%, u dítěte do šesti let věku z 207 360 Kč na 184 680 korun ročně (viz bod 102, str. 19), zatímco stát i na prázdné lůžko v kojeneckém ústavu vynakládá 421 272 Kč ročně (viz str. 80), což je již nyní víc než dvakrát tolik co v ZDVOP. Přitom Klokánky by již nyní mohly převzít přechodnou rodinnou péči přednostně o děti do šesti let, čímž by se ČR vyvarovala kritiky mezinárodních institucí. Předpokladem toho ale je zvýšení státního příspěvku minimálně na níže navrhovaných 314 tisíc korun na dítě a rok bez ohledu na věk dítěte. I tak by to bylo o více než sto tisíc korun na dítě a rok lacinější než jsou náklady kojeneckých ústavů. Stát by tak ušetřil na jednom dítěti minimálně 100 000 Kč ročně, což při současné kapacitě kojeneckých ústavů cca 1900 lůžek, odečteme-li cca 300 lůžek pro těžce zdravotně handicapované děti, které zdravotnickou péči trvale potřebují, by činilo 160 milionů korun ročně (na rozdíl od úspory 30 milionů ročně, s nimiž počítá novela v důsledku snížení státního příspěvku, viz str. 83 a 84), za šest let by úspora činila téměř miliardu. 3) oddálení výplaty státního příspěvku o tři i více měsíců (bod 105,str. 20), kdy se v ustan.§ 42h odst. 1 se současná výplata SP „nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za nějž náleží“ prodlužuje „nejpozději do 30 dnů od vykonatelnosti rozhodnutí o přiznání státního příspěvku nebo o změně výše státního příspěvku“. Vzhledem k tomu, že na rozhodnutí ve správním řízení má úřad dva měsíce, do nichž se nezapočítává doba, po kterou se opatřují podklady, což je další nejméně měsíc a další měsíc je na výplatu SP od nabytí vykonatelnosti rozhodnutí, došlo by k výpadku SP minimálně po dobu tří měsíců od účinnosti novely, což při současných 500 stále obsazených místech v Klokánkách by znamenalo výpadek téměř třiceti milionů korun (současný měsíční SP pro Klokánky činí cca 9 milionů korun (podle věku dětí) a vyplácí se do konce následujícího měsíce, za který náleží. Několikaměsíční lhůty správního řízení nyní tedy neplatí, protože jde o speciální úpravu. Novela však tyto lhůty zavádí. Tento tříměsíční výpadek by FOD nebyl schopen pokrýt z vlastních zdrojů, navíc v době krize, kdy se dary veřejnosti oproti době před krizí výrazně snížily V tom případě by FOD nebyl schopen vyplatit mzdy ani odvody z mezd, což dohromady činí cca 12 milionů korun měsíčně (kromě Klokánků FOD provozuje 5 azylových domů pro rodiny s dětmi s kapacitou 120 míst, 21 poboček zaměřených na terénní sociální práci a 4 mediační centra), přičemž ročně na odvodech z mezd vrací do státního rozpočtu cca 50 milionů korun. Klokánky bychom tedy museli zavřít, děti by musely být umístěny do ústavní výchovy a 435 zaměstnanců Klokánků by skončilo na úřadech práce s nárokem na podporu. Přitom Klokánky ve velké míře zaměstnávají osoby obtížně uplatnitelné na trhu práce, neboť jako „tety“ se osvědčují ženy kolem čtyřiceti i padesáti let, protože mají životní zkušenosti a zkušenosti s výchovou dětí. Že Klokánky jsou velmi potřebná zařízení vyplývá i z toho, že loni jsme museli odmítnout pro nedostatek kapacity příjem více než 900 dětí 4) Rovněž povolovací řízení namísto současného principu oznamovacího nejen při vzniku nového zařízení sociálně-právní ochrany, ale zpětné povolování činnosti i existujících zařízení na základě tzv. závazného stanoviska krajského úřadu bez jasných kritérií a stanovení lhůt pro rozhodnutí vnáší do sociálně-právní ochrany právní nejistotu a vpodstatě znemožňuje vznik nových zařízení. Toto povolovací řízení neexistuje ani v sociálních službách podle zákona o sociálních službách ani v podnikání podle živnostenského zákona. Navíc by krajským úřadům přibylo množství práce, protože by musely zahajovat povolovací řízení při vzniku každého dalšího zařízení nebo změně jeho sídla. Kromě toho toto ustanovení je v rozporu s novelizovaným ustanovením § 49 odstavec 5 (bod 115, str. 35, bod 116 str. 36, stejně jako bod 9 Přechodných ustanovení, str. 43), které zní: „Pověření se vydá, prokáže-li žadatel, že splňuje podmínky uvedené v odstavci 2. Nově se ale uvádí, že v rozhodnutí o pověření se uvede rozsah poskytované sociálně-právní ochrany a místo, kde může být taková činnost vykonávána. Jde-li o rozhodnutí, kterým se osoba pověřuje ke zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany, s výjimkou výchovně rekreačních táborů pro děti, uvede se v rozhodnutí název a adresa sídla zařízení, pro které se pověření vydává“. O tzv. závazném stanovisku krajského úřadu se zde nehovoří. Citované novelizované ustanovení by však znemožnilo vznik nových zařízení, protože pro každé z nich by se muselo vydávat nové pověření, což může trvat měsíce a není možné platit nebo mít v záloze zaměstnance, aniž by mohli v zařízení pracovat. Tím by ovšem nebyly splněny podmínky pro zahájení provozu (např. 1 pracovník na péči o maximálně 4 děti, prokázání odborné způsobilosti a trestní bezúhonností u všech osob, které budou sociálně-právní ochranu poskytovat). Tito lidé by buď museli být přijati a dostávat mzdu po celé povolovací řízení, aniž by pracovali, anebo čekat na úřadech práce, než by o povolení činnosti bylo rozhodnuto, což rovněž není reálné. 5) Nepřijatelný je i bod 2 Přechodných ustanovení (str. 41), které zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc ukládá povinnost „zbavit“ se nadpočetných dětí, neboť stanoví, že „pokud je v zařízení umístěn větší počet dětí nebo zde děti pobývají delší dobu, než je stanoveno v § 42 odst. 3 až 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc povinno učinit opatření, aby nejpozději do 31. prosince 2013 nepřesáhl počet dětí v takovém zařízení počet dětí stanovený v § 42 odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a aby doba pobytu dětí v takovém zařízení nepřesáhla délku pobytu stanovenou v § 42 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě, že ani v uvedeném termínu nedojde v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ke snížení počtu dětí a k úpravě délky pobytu dětí tak, aby odpovídaly § 42 odst. 3 až 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je příslušný orgán sociálně-právní ochrany povinen podat soudu nejpozději do 5 měsíců od uplynutí lhůty stanovené do 31. prosince 2013 návrh na změnu výchovných opatření, popřípadě učinit jiná vhodná opatření na snížení počtu dětí a k úpravě délky pobytu dětí v tomto zařízení“. Jak to má zařízení provést, se neuvádí. Oprávnění ke změně umístění dítěte mají pouze státní orgány a ty jsou povinny dětem zajistit další péči – zřejmě v ústavech, neboť nelze předpokládat, že by se stovky dětí podařilo navrátit náhle domů nebo předat do náhradních rodin.
ad c) Novela by výrazně poškodila i polovinu pěstounů, neboť prarodičům (na rozdíl od jiných příbuzných a cizích osob) nepřiznává odměnu pěstouna, a to ani těm, kteří ji nyní pobírají. Pěstounskou péči, či další formy péče, které zakládají nárok na dávky pěstounské péče, poskytuje v České republice 8 375 rodin. Většina rodin pečuje o 1 dítě (74,5 %) nebo o dvě děti (15,9 %). Nejčastější formou pěstounské péče je péče příbuzenská (cca 68 %), zejména prarodičů (51 % z celkového počtu pěstounů) – viz důvodová zpráva, str. 64. Odměnu prarodičům však novela přiznává jen výjimečně, neboť v § 47j odst. 3 (str. 26) stanoví, že „odměna pěstouna nenáleží osobě pečující nebo osobě v evidenci, která je rodičem nebo prarodičem otce nebo matky svěřeného dítěte. V případech hodných zvláštního zřetele může být odměna pěstouna přiznána i těmto osobám, zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry osoby pečující nebo osoby v evidenci a jejich rodiny a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Pro účely rozhodnutí o přiznání odměny pěstouna je krajská pobočka Úřadu práce povinna si vyžádat vyjádření příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností.“
I zde se zavádí nepřijatelná právní nejistota a prostor pro korupci, protože i v případech zvláštního zřetele hodných úřad může, ale nemusí odměnu přiznat. S touto úpravou nelze souhlasit. Prarodičům svěřeného dítěte by měla být zachována odměna v současné výši, jinak hrozí, že stovky dětí nakonec skončí v ústavech. Mnozí z nich si mohli vzít půjčky a s odměnou pěstouna ve svém rozpočtu počítat. V případě jejího odebrání jim hrozí zadlužení a exekuce. S ohledem na jejich vyživovací povinnost by jim podle našeho názoru postačovala odměna v současné výši, nikoli ale odměna žádná, zvláště, když jim zákon ukládá povinnost se vzdělávat a další povinnosti jako ostatním pěstounům. Ve skutečnosti tedy novela polovině pěstounských rodin situaci výrazně zhoršuje, což je v příkrém rozporu s deklarovaným cílem. Přesto hlavní cíl této změny, tj. ušetřit státní prostředky, by se snadno mohl obrátit v opak. Ty pěstounské rodiny, jimž by byla odměna přiznána, by měly hodně (8 000 Kč za jedno dítě namísto současných 3 126 Kč), ostatní nic. Nelze ale předvídat, v jakém procentu by Úřady práce zjistily důvody zřetele hodné a odměnu přiznaly. Protože většina pěstounů – prarodičů jsou důchodci a důvody zřetele hodné by se mohly minimálně u poloviny z nich zjistit, mohlo by se snadno stát, že stát na tom ještě prodělá, protože nová odměna činí 2,6 násobek odměny stávající.
Ad d) Novela tedy tím, že by znemožnila fungování Klokánků nyní s 500 místy, by posílila postavení ústavních zařízení, která stojí stát nesrovnatelně víc než ZDVOP a která jsou terčem kritiky zahraničních institucí na ochranu dětí. Kromě toho se lze obávat selhání těch pěstounských rodin prarodičů, které by zejména při péči o více dětí se nedokázaly vyrovnat s odebráním odměny pěstouna, kterou dosud pobírali, což u tří dětí činí 9 378 Kč.
Pokud pak jde o vyhlášku MPSV, která má stanovovat standardy činnosti OSPOD a pověřených osob, jedná se o naprosto formální záležitost, časově ale velmi zatěžující – namísto aby MPSV samo stanovilo správné standardy práce na úseku sociálně-právní ochrany, vyhláška z větší části pouze stanoví, že je třeba mít zpracovány standardy na určité vyjmenované situace, a prokazovat, že podle nich bylo postupováno, aniž však řeší jejich kvalitu. Jedná se tedy o naprosté zformalizování a zbyrokratizování sociální práce – papír snese všechno, navíc každý si může standardy vymyslet podle svého a inspektoři nemají žádné vodítko, jak je posuzovat. Lze tedy předpokládat naprostý chaos.
Obdobně se vytvářely i standardy v sociálních službách bez valného úspěchu, o čemž svědčí i případ zařízení pro zdravotně handicapované seniory Naděje 2000, které přesto, že dostávalo od MPSV dotaci na svůj provoz, poskytovalo péči, za níž nyní stojí jeho poskytovatelé před soudem, viz níže:
Naděje 2000 obdržela od MPSV tyto dotace:
Standardy zajisté měli zpracované, přesto viz níže článek z denního tisku: Tři rohlíky na 50 lidí, žena se zlomenou páteří. Týrání seniorů nyní řeší soud Před chomutovským soudem se začal odvíjet případ týrání starých lidí, vesměs postižených demencí nebo Alzheimerovou chorobou, vydaných na milost a nemilost personálu stacionáře pro seniory Naděje 2000 v Chomutově.
5.12.2011 16:20 - Chomutov Obžaloba viní zřizovatelku takzvaného Domova se zvláštním režimem Jaroslavu L. a hlavní sestru Šárku H., že bezmocné starce týraly nedostatečnou péčí. „V zařízení to páchlo močí, klienti byli ve špinavém oblečení a znečištěných plenách. Dostávali prošlé potraviny nebo jim personál z jídla ujídal. Mezi padesát klientů například rozdělil šest polovin rohlíku,“ píše se v obžalobě.
Týden se zlomenou páteří bez pomoci Senioři, kteří v zařízení pobývali za mnohatisícový poplatek, byli podle obžaloby vyhublí, žili v nedůstojných podmínkách a kvůli minimální lékařské péči končili v nemocnicích dehydratovaní, s proleženinami i se zraněními. Jedna z klientek ležela téměř týden bez pomoci se zlomenou páteří a oběma stehenními kostmi. Zápach rozkládající se moči po celém zařízení, neosobní prostředí, nekvalifikovaný personál - takové zkušenosti si ze stacionáře odnášeli jeho návštěvníci. Střední zdravotnickou školu měly jen obě obžalované ženy, ošetřovatelé byli vesměs vyučenci, z nichž jen někteří měli alespoň minimální zdravotnické kurzy.
Senioři se potulovali na chodbách „Maminka byla ve stacionáři měsíc. Za ten měla vypít 32 kapučín. Byla postižená Alzheimerovou chorobou, neuměla si o nic říct, tak si sotva říkala denně o kávu,“ vypověděla jedna ze svědkyň. Zařízení si také započítalo dva tisíce korun za převoz staré ženy z 50 kilometrů vzdálené léčebny, přestože měla nárok na sanitu zdarma a ve voze s ní jeli další tři lidé. Svrab jsme měli, opakovaně, ale vždy se objevil, když přijeli noví klienti z nějakého jiného zařízení.zřizovatelka Obě obžalované jakákoliv obvinění odmítají. Podle nich dělaly, co bylo v jejich silách. „Necítím se vinna, nikoho jsem netýrala. Hledání cesty k vybudování Domova bylo dlouhé a bolestivé. Přišla jsem o dva partnery. Když jsem zařízení zakládala, vystěhovala jsem dětem nábytek z pokojíčku, abychom měli základní vybavení,“ tvrdila zřizovatelka Domova se zvláštním režimem. Připustila však, že v zařízení byl zápach a vyskytl se i svrab. „Zápach je všude, kde žijí inkontinentní lidé. Svrab jsme měli, opakovaně, ale vždy se objevil, když přijeli noví klienti z nějakého jiného zařízení,“ uvedla. Naše práce je těžká a nevděčná. I když jsme se snažili, nedokázali jsme zabránit tomu, aby se klienti někdy napadli.ošetřovatelka Nikdo si podle ní neumí představit, jak těžká je práce se seniory, postiženými demencí nebo Alzheimerovou chorobou. „Jeden druhému brali věci. Jednoho z klientů jsem viděla, jak si do úst nacpal tři zubní protézy. Ale považuji za vyloučené, aby se týden nekoupali nebo chodili po chodbách s pokálenýma rukama,“ hájila se. Připustila, že s personálem byly problémy. Jednu z žen prý propustila, protože kradla jídlo, druhou za to, že při krmení ležícího pacienta každou druhou lžíci jeho večeře snědla sama. Hlavní sestra Šárka H. popřela, že by někdy měla podobnou funkci. Byla prý jen vrchní ošetřovatelkou a měla na starosti personál. „Naše práce je těžká a nevděčná. I když jsme se snažili, nedokázali jsme zabránit tomu, aby se klienti někdy napadli, brali si věci nebo si sundali plenu. Koupali jsme je dvakrát týdně nebo častěji, podle potřeby. A uklízelo se pořád. Pili často, ale když měli i tak žízeň, mohli se napít z nádob v jídelně,“ odmítla obvinění z těžké dehydratace svěřených lidí.
Dvě ošetřovatelky na padesát lidí Dcera jedné z klientek před soudem tvrdila, že o bezmála padesát lidí ve stacionáři se během jejích návštěv starala jedna, nanejvýš dvě ošetřovatelky.
Až osmiletý žalář Oběma obviněným hrozí až osmileté vězení za týrání svěřené osoby. Zatímco zřizovatelka už přestala v oboru podnikat, vrchní ošetřovatelka si založila a provozuje vlastní zařízení pro přestárlé. Šárka Tonarová, Právo
Návrhy FOD Aby ČR skutečně vyhověla kritickým připomínkám Výboru OSN pro práva dítěte, měla by se nejprve snažit vytvořit síť kvalitních pěstounských rodin (vyspělým zemím to trvalo dvacet let a stále jich není dostatek), a to především pro dlouhodobou péči, a současně podpořit přechodnou rodinnou péči v Klokánkách tak, aby co nejdříve mohly převzít přednostně péči o děti od 0 do 8 let věku, které individuální rodinnou péči potřebují nejvíce a kterým ústavní výchova také nejvíce škodí. Předpokladem toho ale je, aby státní příspěvek byl jednotný pro všechny věkové kategorie a aby – pokud by měla být novela z větší části přijata (s výjimkou zejména onoho povolovacího řízení a s ponecháním stávající odměny pěstounským prarodičům) - byl vytvořen institut Zařízení rodinné péče tak, jak je uvedeno níže v návrhu.
Rovněž by bylo namístě zkvalitnit vyhledávání týraných a zanedbávaných dětí prostřednictvím dat zdravotních pojišťoven.
Dále doporučujeme přijmout ustanovení, že žena, která porodí anonymně, nemusí být předvolávána k soudu za účelem udělení souhlasu k osvojení, neboť jinak tento institut ztrácí smysl.
Pokud by tedy novela měla být přijata, tedy minimálně s těmito níže uvedenými změnami, včetně změn pěstounské péče (bez odebrání současné odměny prarodičům). V ostatních ustanoveních by zákon měl zůstat beze změny, neboť k tak rozsáhlé změně nejsou u nás vytvořeny podmínky.
A) Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí 1) Přiřazuje se § 10a, který zní: „Zdravotní pojišťovny jsou povinny prostřednictvím počítačového systému předávat orgánům sociálně-právní ochrany podle místa trvalého bydliště dítěte údaje, ze kterých vyplývá podezření, že rodiče nezajišťují povinné preventivní prohlídky dítěte nebo že dítě bylo ošetřeno s diagnózou, která sama o sobě nebo s ohledem na opakování a věk dítěte nasvědčuje podezření na týrání, zanedbávání nebo zneužívání dítěte.“
2) V § 39 odst. 1 písm. e) se slova „pro výkon pěstounské“ nahrazují slovem „rodinné“. 3). § 44 až 44n) včetně nadpisu zní: § 44 Zařízení rodinné péče (1) Zařízení rodinné péče poskytují neodkladnou rodinnou péči dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku (§ 15), jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva do doby, než se dítě může vrátit do svého původního rodinného prostředí, anebo není-li to možné, dokud není umístěno do náhradní rodiny. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v zajišťování péče a výchovy na principech rodinné péče a výchovy a v zajištění zdravotní, psychologické a jiné nutné odborné péče. (2) Dítě se umisťuje v zařízení rodinné péče a) na základě rozhodnutí soudu, b) na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, c) na základě žádosti zákonného zástupce dítěte, nebo d) na základě žádosti nezletilého nebo zletilého nezaopatřeného dítěte. (3) Jde-li o nezletilé dítě, které se umisťuje do zařízení rodinné péče na základě skutečnosti uvedené v odstavci 2 písm. b) a d), je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen neprodleně podat návrh soudu na nařízení předběžného opatření, pokud nelze do doby, do níž musí o předběžném opatření rozhodnout soud 39b), zajistit souhlas rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte s pobytem dítěte v zařízení rodinné péče. (4) Je-li dítě umístěno v zařízení rodinné péče na základě rozhodnutí soudu, a) je zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do obecního úřadu povinen navštívit dítě podle potřeby, nejméně však jednou za 3 měsíce, b) může být povolen pobyt dítěte mimo toto zařízení u rodičů nebo jiných fyzických osob jen po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, c) platí pro plnění povinností zařízení rodinné péče § 29 obdobně. (5) Dítě může být umístěno v zařízení rodinné péče na základě žádosti zákonného zástupce dítěte, jen jestliže byla mezi uvedeným zařízením a zákonným zástupcem dítěte uzavřena písemná dohoda, která obsahuje a) název zařízení, jeho adresu a adresu sídla jeho zřizovatele, b) jméno a příjmení dítěte, datum jeho narození, adresu místa trvalého pobytu dítěte, případně též jeho obvyklého bydliště, c) jméno a příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu, případně též obvyklého bydliště zákonných zástupců dítěte, d) údaje o zdravotním stavu dítěte a způsob zajištění lékařské péče zdravotnickým zařízením, e) důvody pro umístění dítěte v zařízení rodinné péče, f) datum a čas dohodnutého přijetí dítěte do zařízení rodinné péče, g) souhlas zákonného zástupce s tím, že při pobytu v zařízení rodinné péče budou se na pobyt dítěte vztahovat pravidla stanovená ve vnitřním řádu tohoto zařízení, h) způsob a výše úhrady příspěvku za pobyt dítěte v zařízení rodinné péče s tím, že výše příspěvku může být sjednána nejvýše v částce uvedené v § 44c odst. 1 podle věku dítěte, j) podpis dohody zástupcem zařízení rodinné péče a zákonným zástupcem dítěte. (6) Zařízení rodinné péče je povinno poskytovat služby a zajistit jeho provoz nepřetržitě. (8) Zřizovatel zařízení je povinen vést evidenci dětí, které byly přijaty do zařízení, v níž musí být uvedeny a) datum přijetí dítěte do zařízení, b) jméno a příjmení dítěte, pokud je známo, c) datum narození dítěte, pokud je známo; není-li známo datum narození dítěte, uvede se přibližný věk dítěte, d) záznam o splnění povinnosti stanovené v § 10 odst. 4 větě druhé, e) datum a čas propuštění dítěte ze zařízení. (9) Zařízení rodinné péče je při přijetí dítěte do tohoto zařízení povinno tuto skutečnost neprodleně ohlásit zřizovateli a příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany. § 44a (1) Zařízení rodinné péče a) zabezpečuje plné přímé zaopatření dítěte v zařízení spočívající v poskytování ubytování, stravování a ošacení, b) poskytuje výchovnou péči na principech rodinné výchovy, c) zajišťuje poskytnutí zdravotní péče zdravotnickým zařízením, včetně primární zdravotní péče 39c), d) poskytuje poradenství dítěti, jeho rodičům nebo osobám odpovědným za výchovu dítěte, e) zajišťuje pomoc při přípravě dětí na školní vyučování a doprovod dětí do školy, f) vytváří podmínky pro zájmovou činnost dětí, g) je povinno poskytovat dítěti odbornou péči prostřednictvím sociálního pracovníka a psychologa, h) je povinno vydat vnitřní řád zařízení rodinné péče, který vychází z vymezení činnosti zařízení tímto zákonem. (2) Zařízení rodinné péče vede o dětech v tomto zařízení a) evidenci, která obsahuje 1. jméno a příjmení dítěte, pokud je známo, 2. datum narození dítěte, pokud je známo; není-li známo datum narození dítěte, uvede se přibližný věk dítěte, 3. adresu místa trvalého pobytu; není-li známa adresa místa trvalého pobytu, uvede se jiný údaj o místě pobytu dítěte před přijetím do zařízení, 4. datum a čas přijetí dítěte do zařízení a datum jeho ukončení, 5. důvod přijetí dítěte do zařízení; b) spisovou dokumentaci, která obsahuje 1. údaje uvedené v evidenci v písmenu a) bodech 1 až 5, 2. kopie rozhodnutí soudu o umístění dítěte v zařízení, žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností o umístění dítěte v zařízení, doklad o přijetí dítěte a písemnou dohodu podle § 44 odst. 5, 3. záznamy o spolupráci zařízení s orgány sociálně-právní ochrany, s dalšími orgány, právnickými i fyzickými osobami, 4. záznamy o pomoci a léčbě poskytnuté dítěti, o přijatých opatřeních ve vztahu k dítěti, o poskytnuté lékařské péči a jejích důvodech, 5. kopie hlášení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností o tom, že dítě pobývá v zařízení rodinné péče, 6. další údaje potřebné pro poskytování sociálně-právní ochrany. (3) Zařízení rodinné péče zajišťuje nepřetržitou péči o děti jakéhokoli věku v samostatných bytech zařízených jako byty pro rodinu s dětmi. V jednom bytě zařízení rodinné péče se poskytuje péče zpravidla nejvýše čtyřem dětem, ledaže by se jednalo o více sourozenců nebo o jiný závažný důvod. (4) Zařízení rodinné péče nelze provozovat v objektu nebo v areálu, ve kterém je vykonávána ústavní výchova. Příspěvek na úhradu pobytu a péče § 44b (1) Povinnost hradit příspěvek na úhradu pobytu a péče poskytované dítěti svěřenému do zařízení rodinné péče (dále jen "příspěvek") podle § 44c až 44f mají a) rodiče dítěte, popřípadě jiná osoba, povinná výživou dítěte, b) nezletilý rodič umístěný společně s dítětem v takovém zařízení, c) příjemce sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte. (2) Rodiče se na hrazení příspěvku podílejí rovným dílem, má-li dítě jen jednoho rodiče, hradí rodič polovinu příspěvku. (3) O příspěvku podle odstavce 1 rozhoduje ředitel zařízení. O odvolání proti rozhodnutí o příspěvku podle odstavce 1 rozhoduje krajský úřad. (4) Na výši výživného, pokud bylo soudem stanoveno k rukám zařízení, nemá úhrada příspěvku vliv. § 44c (1) Výše příspěvku činí za kalendářní měsíc, není-li dále stanoveno jinak, 1,6násobek částky životního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí, stanovená pro toto dítě 39f). (2) Věk dítěte rozhodný podle zákona o životním a existenčním minimu 39f) pro stanovení částek podle odstavce 1 je věk, kterého dítě dosáhne v kalendářním měsíci, za který dávka náleží. (3) Pokud se zařízení rodinné péče vyplácí přídavek na dítě podle zvláštního právního předpisu 39d), snižuje se o jeho výši příspěvek podle odstavce 1. (4) Výše příspěvku nezletilých matek umístěných společně s dítětem v zařízení rodinné péče činí za kalendářní měsíc 10 % z výše rodičovského příspěvku poskytovaného podle zvláštního právního předpisu 39e). (5) Za období kratší než kalendářní měsíc se výše příspěvku stanoví podle počtu dnů. Denní úhrada nákladů činí jednu třicetinu výše příspěvku za kalendářní měsíc. (6) Příspěvek se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. § 44d (1) Příspěvek se na žádost osob uvedených v § 44b odst. 1 nebo z podnětu zařízení rodinné péče sníží nebo nevyžaduje, jestliže po zaplacení příspěvku by jejich příjem nebo příjem jejich rodiny poklesl pod částku životního minima stanovenou zvláštním právním předpisem 39f). Příspěvek se rovněž nevyžaduje, jestliže osoba uvedená v § 44b odst. 1 nebo osoba s ní společně posuzovaná je příjemcem dávky pomoci v hmotné nouzi podle zvláštního právního předpisu 39g). Příspěvek se nevyžaduje ani v případě, kdy by po snížení podle věty první byl nižší než 100 Kč. (2) Osoby uvedené v § 44b odst. 1 jsou povinny doložit výši svých příjmů nebo příjmů své rodiny pro snížení nebo nevyžadování příspěvku podle odstavce 1 a vždy po uplynutí 6 měsíců od posledního doložení příjmů prokazovat, že splňují podmínky pro snížení nebo nevyžadování příspěvku. Dále jsou tyto osoby povinny bezodkladně oznamovat změny v příjmech, které by mohly mít vliv na výši příspěvku stanovenou podle odstavce 1. V případě nesplnění těchto povinností se příspěvek zvýší na částku stanovenou podle § 44c odst. 1, a to od doby, kdy marně uplynula lhůta pro prokázání splnění podmínek, nebo i zpětně od doby, kdy došlo ke změně v příjmech. (3) Příjmy podle odstavců 1 a 2 a osobami společně posuzovanými podle odstavce 1 se rozumí příjmy a osoby uvedené v zákoně o životním a existenčním minimu 39f). § 44e Výše příspěvku ze sirotčího důchodu 39h) oboustranně osiřelého dítěte činí za kalendářní měsíc částku stanovenou v § 44c odst. 1 podle věku dítěte, v případě jednostranně osiřelého dítěte polovinu této částky, pokud je sirotčí důchod přiznán. § 44f (1) Příspěvek za kalendářní měsíc se hradí nejpozději do patnáctého dne následujícího kalendářního měsíce. Příspěvek náleží zařízení od prvního dne pobytu dítěte v zařízení, pokud bylo dítě k pobytu přijato v době do 15.00 hodin. (2) Pobývá-li dítě mimo zařízení po dobu alespoň 2 dnů po sobě jdoucích, snižuje se měsíční částka úhrady za každý takový den o jednu třicetinu; denní úhrada se nesnižuje, odejde-li dítě ze zařízení v době po patnácté hodině nebo vrátí-li se do zařízení před patnáctou hodinou. (3) Zařízení provede vyúčtování přeplatků a nedoplatků do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po ukončení pobytu dítěte v zařízení. Výsledky vyúčtování písemně oznámí osobě, která příspěvek hradí. Během pobytu dítěte tak učiní po skončení kalendářního roku. Státní příspěvek pro zřizovatele zařízení rodinné péče § 44g (1) Zřizovatel zařízení rodinné péče má nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti v tomto zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému nebo zletilému nezaopatřenému dítěti vzniká také v případě, že obecní úřad obce s rozšířenou působností považuje umístění nezletilého nebo zletilého nezaopatřeného dítěte v zařízení za důvodné. Vyjádření o důvodnosti umístění s uvedením počátečního data důvodného pobytu zašle obecní úřad obce s rozšířenou působností zařízení rodinné péče do osmi dnů ode dne doručení ohlášení o přijetí dítěte podle § 44 odst. 9. Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností, že další pobyt dítěte v zařízení již není důvodný, vyrozumí o tom zařízení a jeho zřizovatele. Dnem vystavení tohoto vyrozumění nárok na státní příspěvek zaniká. (2) Zřizovatel zařízení rodinné péče je povinen využít státní příspěvek pouze pro zařízení rodinné péče. (3) Státní příspěvek náleží za každé dítě ve výši a) 26 190 Kč, trval-li pobyt dítěte v tomto zařízení po celý kalendářní měsíc, b) jedné třicetiny částky uvedené v písmenu a) za každý kalendářní den, pokud pobyt dítěte v tomto zařízení trval jen po část kalendářního měsíce; v této výši náleží státní příspěvek, i když pobyt dítěte v uvedeném zařízení trval jen po část kalendářního dne. § 44h (1) Státní příspěvek se vyplácí měsíčně v české měně, a to po uplynutí kalendářního měsíce, za který náleží, nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto měsíci. (2) Výše státního příspěvku se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. (3) Státní příspěvek vyplácí krajský úřad, který o něm rozhodl. (4) Státní příspěvek se poukazuje na účet zřizovatele zařízení rodinné péče, který o státní příspěvek požádal. § 44i (1) Nárok na státní příspěvek vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. (2) Nárok na výplatu státního příspěvku vzniká dnem podání žádosti o přiznání příspěvku u příslušného krajského úřadu. § 44j (1) Nebylo-li požádáno o státní příspěvek nebo jeho část, zaniká nárok na státní příspěvek nebo jeho část za kalendářní měsíc uplynutím 1 roku od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který státní příspěvek náležel. (2) Byl-li státní příspěvek neprávem a) přiznán v nižší částce, než v jaké náležel, b) vyplácen nebo vyplacen v nižší částce, než v jaké náležel, c) přiznán od pozdějšího data než náležel, nebo d) odepřen, přizná se nebo zvýší ode dne, od něhož státní příspěvek nebo jeho část náleží, nejvýše však 3 roky nazpět ode dne, kdy to krajský úřad rozhodující o státním příspěvku zjistil, nebo ode dne, kdy o zvýšení státního příspěvku nebo jeho přiznání zřizovatel zařízení rodinné péče požádal. (3) Státní příspěvek neprávem a) přiznaný, b) vyplacený, nebo c) vyplácený nebo vyplacený ve vyšší částce, než v jaké náleží, se odejme, nebo se jeho výplata zastaví nebo sníží, a to dnem následujícím po dni, jímž uplynulo období, za které už byl vyplacen. Ustanovení § 44k odst. 3 zůstává nedotčeno. (4) Lhůty podle odstavců 1 až 3 neplynou po dobu řízení o státním příspěvku. § 44k (1) Zřizovatel zařízení rodinné péče je povinen písemně ohlásit krajskému úřadu, který státní příspěvek přiznal, do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na státní příspěvek, jeho výši nebo výplatu, nejde-li o skutečnosti uvedené v § 44n. (2) Je-li zřizovatel zařízení rodinné péče vyzván krajským úřadem, který o státním příspěvku rozhoduje, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na státní příspěvek, jeho výši nebo výplatu, je povinen této výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do 8 dnů, pokud krajský úřad nestanoví lhůtu delší. (3) Zřizovatel zařízení rodinné péče, který nesplnil některou z uložených povinností nebo přijal státní příspěvek nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo jinak způsobil, že byl státní příspěvek vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen neprávem přijaté částky vrátit. (4) Nárok na vrácení státního příspěvku poskytnutého neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byl státní příspěvek vyplacen. (5) O povinnosti vrátit státní příspěvek nebo jeho část podle odstavce 3 rozhodne krajský úřad, který státní příspěvek vyplatil. Částky neprávem vyplacené mohou být sraženy také z později přiznaného státního příspěvku náležejícího zřizovateli zařízení rodinné péče, který má povinnost podle odstavce 3 částky státního příspěvku neprávem přiznaného vrátit. § 44l (1) O státním příspěvku rozhoduje krajský úřad místně příslušný podle sídla zařízení rodinné péče. (2) Řízení o přiznání státního příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané zřizovatelem zařízení rodinné péče na tiskopisu předepsaném ministerstvem. (3) Žádost o státní příspěvek musí obsahovat a) název zřizovatele zařízení rodinné péče, jeho adresu a identifikační číslo, je-li zřizovatelem zařízení obec nebo kraj, b) název zřizovatele zařízení rodinné péče, jeho adresu, identifikační číslo, datum právní moci rozhodnutí o pověření k výkonu sociálně-právní ochrany s uvedením orgánu, který rozhodnutí vydal, je-li zřizovatelem zařízení pověřená osoba, c) název a adresu zařízení rodinné péče, v němž jsou umístěny děti, jejichž pobyt a péče o ně zakládá nárok na státní příspěvek, d) číslo účtu nebo účtů, na které se státní příspěvek vyplácí, e) seznam dětí v zařízení rodinné péče, které zakládají zřizovateli nárok na státní příspěvek; seznam musí obsahovat jméno a příjmení dítěte, jeho rodné číslo nebo datum jeho narození, nebylo-li mu rodné číslo přiděleno, místo trvalého pobytu, datum přijetí a datum ukončení pobytu v zařízení rodinné péče, byl-li pobyt ukončen, jméno, příjmení a adresu zákonného zástupce dítěte nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, f) doklad prokazující, že dítě je v zařízení rodinné péče umístěno na základě rozhodnutí soudu nebo na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. (4) Je-li žádáno o státní příspěvek z důvodu pobytu a péče o děti ve více zařízeních rodinné péče zřízených jedním zřizovatelem, uvádí se údaje uvedené v odstavci 3 písm. c), e) a f) za každé takové zařízení samostatně. § 44m (1) Zřizovatel zařízení rodinné péče může pověřit jinou osobu, aby namísto něho plnila povinnosti uvedené v § 44k odst. 1 a 2 a § 44n a aby namísto zřizovatele podávala žádost o státní příspěvek. Tuto skutečnost písemně sdělí zřizovatel zařízení rodinné péče krajskému úřadu příslušnému k rozhodování o státním příspěvku do 8 dnů od tohoto pověření. (2) Jestliže zřizovatel zařízení rodinné péče pověřil jinou osobu podle odstavce 1 k podávání žádosti, musí být v žádosti o státní příspěvek uveden údaj o tomto pověření a jméno a příjmení osoby, která je tímto zastupováním pověřena. § 44n (1) Byl-li přiznán státní příspěvek, je zřizovatel zařízení rodinné péče povinen pro nárok na výplatu státního příspěvku a jeho výši za kalendářní měsíc příslušnému krajskému úřadu oznámit, zda v kalendářním měsíci, za který se má státní příspěvek poskytnout, došlo ke změně počtu dětí a délce jejich pobytu v uvedeném zařízení ve srovnání s kalendářním měsícem předcházejícím tomuto kalendářnímu měsíci. Zřizovatel je povinen sdělit tento údaj písemně krajskému úřadu nejpozději do desátého dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, na který se má státní příspěvek poskytnout. (2) Došlo-li ke změně počtu dětí a ke změně délky jejich pobytu v zařízení rodinné péče, je zřizovatel zařízení povinen sdělit příslušnému krajskému úřadu údaje uvedené v § 44l odst. 3 písm. e), a v případě, že bylo do zařízení dítě nově umístěno, též údaje uvedené v § 44l odst. 3 písm. f). (3) O změně výše státního příspěvku vydá krajský úřad rozhodnutí. (4) Krajský úřad rozhodne o zastavení výplaty státního příspěvku, pokud zřizovatel zařízení rodinné péče nesplnil povinnosti podle odstavců 1 a 2. Nesplnil-li zřizovatel zařízení rodinné péče povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 ani po uplynutí 2 kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém měla být povinnost podle odstavců 1 a 2 splněna, nárok na státní příspěvek zaniká. Po dodatečném splnění povinností lze státní příspěvek přiznat zpětně nejdéle za dobu 1 roku (§ 44j ).
B) Změna zákona o rodině: 4) V zákoně o rodině se v § 68a na konci doplňuje věta, která zní: „Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci dítěte, není dále zapotřebí, jestliže matka porodila utajeně (zák. č. 301/2000 Sb) a dítě ponechala v porodnici.“
Důvodová zpráva: Cíle pozměňovacích podnětů: 1) ad l – zajištění včasného vyhledávání ohrožených dětí prostřednictvím dat zdravotních pojišťoven (chybějící platby za preventivní prohlídky u malých dětí, které jsou zanedbáváním a týráním nejvíce ohroženy i na životě, nebo naopak platby za opakovaná zranění, neprospívání, podvýživu apod., které se soustřeďují u jednoho rodného čísla – pokud rodiče dítě nikde nepřihlásí, je automaticky pojištěno u VZP, tedy údaje se soustřeďují u této pojišťovny). Aby tento projekt, který MPSV původně podporovalo, mohl být realizován, je nutno v zákoně uvést, že pojišťovny jsou povinny tato data předávat orgánům sociálně-právní ochrany dětí.
2) ad 2) – 3) – umožnění, aby Klokánky jako dosavadní zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc mohly nadále fungovat tak jako dosud. Vzhledem k tomu, že novela výrazně mění zákonnou úpravu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, musely by Klokánky svou činnost ukončit, a to zejména v důsledku navrhovaného snížení státního příspěvku o cca 11 %, oddálení jeho výplaty o cca 3 měsíce, omezení počtu dětí na 24 v jednom zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i v případě, že jsou umístěna ve více budovách a dále se navrhuje omezení doby pobytu dětí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na tři měsíce, jen výjimečně na rozhodnutí soudu na šest měsíců. V Klokánkách jsou děti tak dlouho, jak je zapotřebí, tj. než se mohou vrátit domů nebo než je pro ně nalezena náhradní rodina. Většina dětí (dvě třetiny) sice odchází do tří měsíců, ale část zůstává i déle než rok, protože úprava podmínek rodičů nebo právní uvolnění dítěte trvá mnohdy déle. Podle novely by ale musely tyto děti do ústavní výchovy, pokud by se nemohly vrátit domů nebo pokud by pro ně nebyla nalezena náhradní rodina, což u většiny dětí lze předpokládat, že by možnost návratu domů nebo umístění do náhradní rodiny splněna nebyla. Klokánky jsou přitom u nás jedinou rodinnou alternativou ústavní výchovy a v situaci, kdy v ČR není zatím rozvinuta síť pěstounských rodin, by nebylo vhodné tento rodinný typ péče rušit. Proto se navrhuje namísto dosavadního „zařízení pěstounské péče“ uzákonit institut „zařízení rodinné péče“. Právní úprava se ponechává převážně tak jako je právní úprava dosavadní s dvěma výjimkami - sjednocení výše státního příspěvku bez ohledu na věk dítěte, jak je tomu i u ústavní výchovy a stanovení jeho výše tak, aby pokrýval nezbytné náklady na rodinnou péči o maximálně čtyři děti v bytě. Jedná se o částku 26 190 Kč měsíčně, tj. 314 280 Kč ročně, což je o čtvrtinu méně než jsou náklady na jedno lůžko (i neobsazené) v kojeneckých ústavech (421 tisíc/dítě/rok). Tato úprava by umožnila ve větší míře přijímat děti mladší šesti let a napomoci tak snaze vlády o co největší snížení jejich počtu v ústavech. Podle dosavadní úpravy je na dítě do šesti let státní příspěvek ve výši 207 360 korun, což je o víc než polovinu (51 %) méně, než kolik dostávají kojenecké ústavy. Za této situace větší počet dětí do šesti let by byl pro Klokánky ekonomicky likvidační. Náklady na péči o dítě do šesti let nejsou o nic menší než náklady na dítě od 15 let, přitom rozdíl mezi výší obou státních příspěvků je téměř sto tisíc korun ročně.
Za Fond ohrožených dětí : Marie Vodičková, předsedkyně (13. 12. 2011) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
P ř e d k l á d a c í z p r á v a
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se předkládá v návaznosti na usnesení vlády č. 69 ze dne 26. ledna 2011 k návrhu Plánu legislativních prací vlády na rok 2011 a k návrhu Výhledu legislativních prací vlády na léta 2012 až 2014.
Cílem zpracování návrhu zákona je zkvalitnění systému péče o ohrožené děti, k němuž se zavázala vláda České republiky ve svém programovém prohlášení. Navrhované změny zákona směřují k zabezpečení všestranného rozvoje dítěte v jeho přirozeném rodinném nebo v náhradním rodinném prostředí a posílení prevence.
K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, bylo zpracováno hodnocení dopadů regulace (RIA) ve smyslu Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace schválených usnesením vlády ze dne 13. srpna 2007 č. 877.
Meziresortní připomínkové řízení k návrhu zákona proběhlo na základě čl. 8 odst. 3 Legislativních pravidel vlády ve dnech 25. července 2011 až 19. srpna 2011. Návrh zákona byl zaslán všem ministerstvům, všem krajům (včetně hl. m. Prahy), Zmocněnkyni vlády pro lidská práva, vedoucímu Úřadu vlády, Odboru kompatibility Úřadu vlády, předsedkyni Legislativní rady vlády, Ústavnímu soudu, Kanceláři veřejného ochránce práv, Nejvyššímu soudu, Nejvyššímu správnímu soudu, České národní bance, Hospodářské komoře, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, Českému statistickému úřadu, Úřadu pro ochranu osobních údajů, Svazu měst a obcí ČR, Českomoravské konfederaci odborových svazů, Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, Unii zaměstnavatelských svazů, Konfederaci umění a kultury, Svazu průmyslu a dopravy, Asociaci samostatných odborů, Družstevní asociaci ČR, Vládnímu výboru pro zdravotně postižené a Národní radě osob se zdravotním postižením.
K předkládanému materiálu byly uplatněny zásadní i doporučující připomínky. Uplatněné zásadní připomínky byly projednány na vypořádací poradě konané dne 5. září 2011. Většina zásadních připomínek byla vysvětlena a vypořádána. Zásadní připomínky Ministerstva financí byly projednány na úrovni náměstků ministrů.
Nebyly vypořádány tyto připomínky: Jihočeský kraj (zvýšení příspěvku na úhradu pobytu a péče o dítě v zařízení ze strany rodičů, změny ve výši státního příspěvku pro zařízení pro děti vyžadující mimořádnou pomoc), Moravskoslezský kraj (změny ve výši státního příspěvku pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, nesouhlas s výší odměny pěstouna).
Stanovisko MPSV: Úhrada nákladů na spolupráci zařízení s rodinou bude pokryta státním příspěvkem pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a příspěvkem rodičů na úhradu pobytu a péče. Výše příspěvku na úhradu pobytu a péče od rodičů nebyla od roku 2007 valorizována, navíc je třeba zohlednit skutečnost, že ve většině případů se od částky příspěvku odečítá přídavek na dítě vyplácený do zařízení. V případě rodičů, jejichž majetkové poměry to dovolují, je proto žádoucí zvýšit jejich spoluúčast na úhradě nákladů spojených s pobytem jejich dítěte v péči ZDVOP. Výdaje na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc velmi rychle meziročně narůstají. Jde o mandatorní výdaj státního rozpočtu a bez změny právní úpravy nelze do tohoto růstu výdajů zasáhnout. K překročení rozpočtu dojde již v průběhu letošního roku, protože v počátku září byly prostředky schválené v rámci schváleného státního rozpočtu ve výši 180 mil. Kč vyčerpány z 93,5 %. Důvodem je rostoucí počet zařízení, která často vznikají jako součást pobytových zařízení (kojeneckých ústavů, dětských domovů) a rostoucí počet umisťovaných dětí. Nejvyšší požadavek přichází z Hlavního města Prahy, které již vyčerpalo 100 % rozpočtovaného příspěvku (celkem 100,5 mil. Kč). I přesto zůstává výše státního příspěvku na jedno dítě pro zřizovatele ZDVOP výrazně vyšší v porovnání s výši dávek na jedno dítě svěřené do pěstounské péče. Odstupňování příspěvku podle věku dítěte je upraveno již od roku 2006 a je používáno i v úpravě příspěvkové základny v § 27 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních. Záměrem novelizace zákona je zvýšení finanční podpory náhradní rodinné péče formou odměny pěstouna.
Vypořádání zásadních připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení je uvedeno v části V předkládaného materiálu.
Návrh
ZÁKON
ze dne…………2012,
kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí Čl. I Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 257/2000 Sb., zákona č. 272/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 518/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 52/2004 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 57/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 176/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 414/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 73/2011 Sb. a zákona č. …/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 1 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině.“.
2. V § 1 se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 55 zní:
„(3) Tento zákon se použije na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti dávek pěstounské péče55).
__________________ 55) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie. Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností.“.
3. V § 4 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova „a újezdní úřady; ustanovení tohoto zákona o obecních úřadech se vztahují i na újezdní úřady“.
4. V § 4 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) Úřad práce České republiky – krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“).“.
5. Za § 4 se vkládá nový § 4a, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 56 zní:
„§ 4a Vymezení některých pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte fyzická osoba, které bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu, b) osobou pečující o dítě (dále jen „osoba pečující“) jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte, 1. která je pěstounem, 2. která byla do dosažení zletilosti dítěte jeho pěstounem nebo poručníkem, a to po dobu, po kterou má nezaopatřené dítě56) nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, 3. které je před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče rozhodnutím soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, a to po dobu trvání takové péče, 4. která je poručníkem dítěte, jestliže o dítě osobně pečuje, nebo 5. která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem, c) osobou v evidenci fyzická osoba, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. _______________________ 56) § 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.“
6. Nadpis části druhé zní: „ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY“.
7. § 5 zní: „§ 5 Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Přitom se přihlíží i k širšímu sociálnímu prostředí dítěte.“.
8. V § 6 odst. 1 písm. c) se za slovo „látky,“ vkládají slova „jsou ohroženy závislostí,“.
9. V § 6 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
10. V § 7 odst. 2, § 10 odst. 1, § 31, § 32 odst. 1 až 3 úvodní části ustanovení, § 34 odst. 1, § 41, § 43 odst. 1, § 54 písm. a), § 59e odst. 1 a v § 59k odst. 1 se text „§ 6 odst. 1“ nahrazuje textem „§ 6“.
11. Za § 9 se vkládá nový § 9a, který zní:
„§ 9a (1) Nastane-li situace, která ohrožuje řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte, kterou rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nemohou nebo nejsou schopni sami řešit, je nezbytné přijmout na ochranu dítěte a k poskytnutí pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte potřebné opatření sociálně-právní ochrany podle části třetí.
(2) Opatření sociálně-právní ochrany musí být zvolena tak, aby na sebe navazovala a vzájemně se ovlivňovala. Při výkonu a realizaci opatření mají přednost ta, která zabezpečí řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte v jeho rodinném prostředí a není-li to možné v náhradním rodinném prostředí; při tom se postupuje s využitím metod sociální práce a postupů odpovídajících současným vědeckým poznatkům.
(3) Orgány sociálně-právní ochrany, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pověřené osoby jsou povinny se řídit při výkonu sociálně-právní ochrany standardy kvality sociálně-právní ochrany, které jsou kritérii určujícími úroveň kvality poskytování sociálně-právní ochrany. Plnění standardů kvality sociálně-právní ochrany se hodnotí systémem bodů.
(4) Standardy kvality sociálně-právní ochrany obsahují a) principy a bodové hodnocení výkonu sociálně-právní ochrany, b) standardy sociální práce s klientem, c) standardy personálního a organizačního zajištění výkonu sociálně-právní ochrany, d) technicko-provozní zajištění sociálně-právní ochrany.“.
12. V § 10 odstavce 3 až 5 znějí: „(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen a) sledovat nepříznivé vlivy působící na děti a zjišťovat příčiny jejich vzniku, b) činit opatření k omezování působení nepříznivých vlivů na děti, c) pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a jeho rodiny, a to zejména z hlediska posouzení, zda se jedná o dítě uvedené v § 6, podle druhu a rozsahu opatření nezbytných k ochraně dítěte, a poskytovat pomoc rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, d) zpracovat na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny podle písmene c) individuální plán ochrany dítěte, který vymezuje příčiny ohrožení dítěte, stanoví opatření k zajištění ochrany dítěte, k poskytnutí pomoci rodině ohroženého dítěte a k posílení funkcí rodiny a stanoví časový plán pro provádění těchto opatření, a to ve spolupráci s rodiči nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dítětem a odborníky, kteří se podílejí na řešení problému dítěte a jeho rodiny, e) pořádat případové konference pro řešení konkrétních situací ohrožených dětí a jejich rodin, a to ve spolupráci s rodiči a jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dalšími přizvanými osobami, zejména zástupci škol, školských zařízení, zařízení poskytovatelů zdravotních služeb, orgánů činných v sociální oblasti, orgánů policie, státních zástupců, odborných pracovníků v oblasti náhradní rodinné péče, poskytovatelů sociálních služeb a pověřených osob; pro účast na případové konferenci platí § 38 odst. 7 obdobně.
(4) Státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a poskytovatelé zdravotních služeb, popřípadě další zařízení určená pro děti, jsou povinny oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6, a to bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o takové skutečnosti dozví. Pokud o to ten, kdo učinil oznámení podle věty první, požádá, obecní úřad obce s rozšířenou působností ho informuje ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy oznámení obdržel, o tom, zda na základě skutečností uvedených v oznámení shledal či neshledal, že jde o dítě uvedené v § 6. Zřizovatel zařízení uvedeného v § 39 odst. 1 písm. c) má při přijetí dítěte do zařízení povinnost tuto skutečnost ohlásit bez zbytečného odkladu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má dítě trvalý pobyt, a není-li tento pobyt znám, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se nachází zařízení, do kterého bylo dítě přijato. Při plnění povinností podle věty první a třetí se nelze dovolávat povinnosti zachovat mlčenlivost podle zvláštního právního předpisu.
(5) Individuální plán ochrany dítěte se a) zpracovává s důrazem na přijetí opatření, které umožní setrvání dítěte v péči rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte, b) vypracovává od počátku doby poskytování sociálně-právní ochrany, nejpozději do 1 měsíce od zařazení dítěte do evidence obecního úřadu obce s rozšířenou působností, c) pravidelně aktualizuje, zejména v situacích, kdy je uloženo výchovné opatření, nařízena ústavní výchova, ochranná výchova nebo kdy je dítě svěřeno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, do pěstounské péče nebo jiné náhradní výchovy.“.
13. Poznámka pod čarou č. 9a se zrušuje, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou.
14. V § 10 se odstavec 7 zrušuje.
15. V § 11 odstavec 2 zní: „(2) Krajský úřad zajišťuje a) přípravu fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje těmto osobám poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, včetně speciální přípravy k přijetí dítěte pěstounem na přechodnou dobu; časový rozsah přípravy k zařazení žadatele do evidence pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče činí nejméně 48 hodin a u žadatelů o zařazení do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu nejméně 72 hodin; časový rozsah přípravy žadatelů, kteří přípravu již jednou dokončili, může krajský úřad snížit, b) přípravu dětí žijících v rodině osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny; příprava dětí se provádí přiměřeně vzhledem k jejich věku, rozumové vyspělosti a v nezbytném rozsahu, c) osvojitelům nebo pěstounům poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, zejména v otázkách výchovy.“.
16. V § 12 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „pomoc odborného poradenského zařízení“ nahrazují slovy „odbornou poradenskou pomoc“.
17. V § 12 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní: „c) nevyužili možnosti odborné poradenské pomoci potřebné k překonání problémů rodiny a k odvrácení umístění dítěte do náhradní péče nebo nedbali na doporučení spolupracovat s pověřenými osobami, poskytovateli odborných poradenských služeb nebo mediátorem.“.
18. V § 12 odst. 2 se slova „Úřadem práce České republiky – krajskými pobočkami a pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“)“ nahrazují slovy „krajskými pobočkami Úřadu práce“ a slova „pomoc poradenského zařízení“ se nahrazují slovy „odbornou poradenskou pomoc“.
19. Nad § 13 se vkládá nový nadpis, který zní: „Výchovná opatření“.
20. § 13 zní: „§ 13
(1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může obecní úřad obce s rozšířenou působností a) napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou péči o dítě, b) stanovit nad dítětem dohled a provádět jej za součinnosti orgánu sociálně-právní ochrany, školy, popřípadě dalších institucí a osob, které působí zejména v místě bydliště nebo pracoviště dítěte, c) uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte omezení bránící působení škodlivých vlivů na výchovu dítěte, zejména zákaz určitých činností, návštěv určitých míst, akcí nebo zařízení nevhodných vzhledem k osobě dítěte a jeho vývoji, nebo d) uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo uložit povinnost účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu 3 hodin nebo terapie; ustanovení § 12 odst. 1 tím není dotčeno.
(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností při rozhodování o výchovných opatřeních podle odstavce 1 přihlédne k tomu, že projednávání nedostatků podle § 10 odst. 1 písm. b) až d) nevedlo k nápravě.
(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může požádat příslušný obecní úřad, aby sledoval, zda jsou dodržována výchovná opatření, o nichž rozhodl.“.
21. Za § 13 se vkládá nový § 13a, který zní:
„§ 13a (1) Vyžaduje-li to zájem dítěte a výchovná opatření podle § 13 odst. 1 nevedla k nápravě, může soud dočasně odejmout dítě z péče rodičů nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte; přitom dítěti nařídí nejdéle na 3 měsíce pobyt ve a) středisku výchovné péče nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, nebo b) zařízení poskytovatele zdravotních služeb nebo v domově pro osoby se zdravotním postižením.
(2) Není-li možné zajistit dítěti potřebnou ochranu a pomoc jiným výchovným opatřením nebo opatřením sociálně-právní ochrany a zároveň není možné zajistit péči o dítě náhradní rodinnou péčí, zejména pěstounskou péčí na přechodnou dobu, může soud rozhodnout o svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle odstavce 1 písm. a), jde-li o dítě, a) které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo zdraví vážně ohroženy, b) které se ocitlo bez péče přiměřené jeho věku, c) tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané, nebo d) které se ocitlo v prostředí nebo situaci, které závažným způsobem ohrožují jeho základní práva.
(3) Soud v rozhodnutí označí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, do kterého má být dítě umístěno. Přitom přihlédne k zájmům dítěte a k vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Soud dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých.
(4) V souvislosti s řešením sporu rodičů o výchově dítěte může soud rozhodnout o pobytu dítěte v zařízení poskytovatele zdravotních služeb podle odstavce 1 písm. b), jen vyžaduje-li to zdravotní stav dítěte a za podmínek, že a) je prokázáno, že existuje naléhavá potřeba umístění dítěte do tohoto zařízení s ohledem na zájem dítěte a jeho další citový, psychický a rozumový vývoj, b) nepostačuje využití jiných opatření k ochraně dítěte, c) je soudem předem omezena doba pobytu dítěte v zařízení poskytovatele zdravotních služeb a d) současně je rodičům uložena povinnost využít odbornou poradenskou pomoc směřující k nápravě vztahů v rodině.
(5) Soud může dobu trvání výchovného opatření podle odstavce 1 a) výjimečně opakovaně prodloužit o nezbytně nutnou dobu tak, aby celková doba nepřetržitého pobytu dítěte v zařízení nepřesáhla 6 měsíců, b) zcela výjimečně prodloužit v případě, že si rodiče nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte prokazatelně upravuje své poměry tak, aby mohla převzít dítě do osobní péče. Celková doba nepřetržitého trvání výchovného opatření podle odstavce 1 nesmí přesáhnout 12 měsíců.
(6) Doby pobytu dítěte ve středisku výchovné péče, v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, v zařízení poskytovatele zdravotních služeb nebo v domově pro osoby se zdravotním postižením, který je uložen na základě předběžného opatření podle § 76 nebo § 76a občanského soudního řádu nebo výchovného opatření podle odstavce 1, se pro účely posouzení celkové doby nepřetržitého trvání výchovného opatření podle odstavce 5 sčítají. Povolení přechodného pobytu (návštěvy) u rodičů nebo jiných osob podle § 30 nemá na celkovou dobu trvání výchovného opatření podle odstavce 5 vliv.“.
22. V § 14 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu a jeho zrušení.“.
23. V § 14 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí: „(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen před podáním návrhu soudu podle odstavce 1, nebo byl-li návrh podán rodičem nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte anebo státním zástupcem podle zvláštního právního předpisu a) projednat s rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte důvody, pro které má dojít nebo došlo k podání návrhu soudu, poučit je srozumitelně a prokazatelně o jejich právech a povinnostech vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti a důsledcích neplnění těchto povinností; to neplatí v případě, že rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte je nezvěstná, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelná nebo pokud onemocněla chorobou, která znemožňuje takové projednání, b) v rámci případové konference předem projednat důvody podání návrhu podle odstavce 1 a zabývat se možnými způsoby jejich řešení; to neplatí, je-li zřejmé, že uspořádání případové konference by bylo nemožné nebo zjevně neúčelné, c) uspořádat případovou konferenci v průběhu řízení soudu o svěření dítěte do náhradní péče, pokud nebyla uspořádána podle písmene b) již před zahájením tohoto řízení; ustanovení písmene b) věty za středníkem platí obdobně, d) uskutečnit opatření sociálně-právní ochrany vyplývající z vyhodnocení situace dítěte a individuálního plánu ochrany dítěte, zejména poskytnout nebo zprostředkovat poradenství a pomoc při výchově rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, popřípadě uložit povinnost využít odborné pomoci podle § 12, e) zvážit uložení výchovných opatření s hodnocením výsledků jejich využití.
(3) Součástí návrhu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a) podle odstavce 1 je zpráva pro soud o projednání a přijetí opatření podle odstavce 2 písm. a) až d), b) podle odstavce 1 písm. c) až f) je vyhodnocení, že důvodem podání návrhu nejsou pouze nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, jestliže jsou jinak tyto osoby nebo rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění povinností vyplývajících z jejich rodičovské zodpovědnosti.“.
Dosavadní odstavce 2 až 8 se označují jako odstavce 4 až 10.
24. V § 14 odst. 7 a 9 se slova „podle odstavce 4“ nahrazují slovy „podle odstavce 6“.
25. V § 18 se slova „, nebo ministerstvo, jestliže zprostředkovalo svěření dítěte do pěstounské péče nebo osvojení dítěte (§ 24a)“ zrušují.
26. V § 19 odst. 1 se slova „nebo ministerstva“ a slova „nebo § 24a odst. 4“ zrušují.
27. V § 19 odst. 4 se slova „orgán státní sociální podpory, který“ nahrazují slovy „krajská pobočka Úřadu práce, která“ a slova „podle zvláštního právního předpisu20a)“ a poznámka pod čarou č. 20a se zrušují.
28. V § 19 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: „(5) Obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Úřad mohou kdykoli v době, po kterou je dítě svěřeno do výchovy jiných fyzických osob než rodičů rozhodnutím podle odstavců 1 a 2, ověřit, zda nedošlo ke změně skutečností rozhodných pro svěření dítěte do výchovy jiných fyzických osob než rodičů nebo pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, zejména zda jsou rodiče nebo jiné osoby dítěti blízké schopny a ochotny převzít dítě do své péče. Zjistí-li takové skutečnosti, provedou nové řízení. V případě, že došlo ke svěření dítěte po předchozím zprostředkování krajským úřadem, oznámí zahájení řízení krajskému úřadu.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
29. V § 19a odst. 1 písm. a) se slova „vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče“ nahrazují slovy „, kterým je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí formou pěstounské péče nebo osvojení“.
30. V § 20 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 57 zní: „(1) Osvojení nebo pěstounská péče v České republice a osvojení dětí z ciziny do České republiky se zprostředkuje jen na žádost fyzické osoby, která má zájem osvojit dítě nebo přijmout dítě do pěstounské péče (dále jen „žadatel“). Žádost občana České republiky nebo cizince, kterému vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie57) nebo který má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo který podle zvláštního právního předpisu upravujícího pobyt cizinců na území České republiky1a) přechodně pobývá na území České republiky nepřetržitě po dobu nejméně 365 dnů, se podává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností. ___________________ 57) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie.“.
31. V § 20 odst. 2 písm. a) se slova „a ministerstvo“ zrušují.
32. V § 21 odst. 1 se slova „vhodné děti“ nahrazují slovy „tyto děti“.
33. V § 21 odst. 5 písm. b) se slova „hlášení k“ nahrazují slovy „nepřetržitém přechodném“ a na konci textu písmene b) se doplňují slova „; jde-li o občana Evropské unie, je možné po žadateli požadovat rovněž předložení jiného dokladu, na základě kterého lze prokázat, že se tento žadatel zdržuje nepřetržitě na území České republiky nejméně po dobu 365 dnů, nejde-li o cizince, kterému vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie57)“.
34. V § 21 odst. 5 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní: „d) doklad obdobný opisu z evidence Rejstříku trestů vydaný ve státech, ve kterých se žadatel zdržoval nepřetržitě déle než 3 měsíce v době od dovršení patnáctého roku věku do podání žádosti; ustanovení § 27 odst. 3 se použije obdobně;“.
Dosavadní písmena d) až j) se označují jako písmena e) až k).
35. V § 21 odst. 5 písm. g) bodě 1 se slova „v § 23 odst. 3“ nahrazují slovy „v § 22 odst. 8 písm. b)“.
36. V § 21 odst. 5 písmeno k) zní: „k) vyjádření obecního úřadu, krajského úřadu, pověřené osoby nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který není příslušný k vedení spisové dokumentace o žadateli, pokud s nimi žadatel uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, protože již má svěřeno dítě do pěstounské péče.“.
37. V § 22 odst. 4 se slova „[§ 21 odst. 5 písm. f) bod 2]” nahrazují slovy „[§ 21 odst. 5 písm. g) bod 2]”.
38. V § 22 odst. 5 se písmeno a) zrušuje.
Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena a) a b). 39. V § 22 odst. 6 se za větu první vkládá věta „Pokud krajský úřad v průběhu řízení zjistí závažné důvody, pro které nelze žadatele zařadit do evidence žadatelů, může rozhodnout o zamítnutí žádosti i před provedením odborného posouzení žadatele v rozsahu stanoveném v § 27.“.
40. V § 22 odst. 7 písmeno b) zní: „b) obecnímu úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, krajskému úřadu nebo pověřené osobě, s nimiž žadatel uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, s výjimkou případu, kdy žadatel uzavřel dohodu s krajským úřadem, který rozhodl o zařazení žadatele do evidence žadatelů,“.
41. V § 22 odstavce 8 a 9 znějí: „(8) Jestliže krajský úřad nezprostředkuje osvojení a) do 6 kalendářních měsíců ode dne zařazení dítěte do evidence dětí, nebo b) do 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů, zpřístupní údaje z těchto evidencí Úřadu pro zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině a současně zašle oznámení o těchto skutečnostech obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
(9) Krajský úřad postupuje a) podle odstavce 8 písm. a) pouze tehdy, pokud je ze všech okolností zřejmé, že dítěti nelze zprostředkovat pěstounskou péči ani osvojení v České republice, nebo nelze předpokládat, že by v budoucnu mohla převzít dítě do péče osoba dítěti příbuzná nebo jemu blízká; tyto skutečnosti je krajský úřad povinen odůvodnit, nebo b) podle odstavce 8 písm. b) pouze tehdy, pokud žadatel vyjádřil souhlas podle § 21 odst. 5 písm. g) bodu 1.“.
42. § 23 se včetně nadpisu zrušuje.
43. V § 24 odst. 1 se slovo „ministerstvem“ nahrazuje slovy „jiným krajským úřadem“.
44. V § 24 odstavec 2 zní: „(2) Zjistí-li krajský úřad, že v jím vedené evidenci žadatelů, nebo v evidenci žadatelů, kterou vede jiný krajský úřad, je zařazen žadatel vhodný stát se osvojitelem nebo pěstounem dítěte, které je v evidenci dětí vedené tímto krajským úřadem, oznámí písemně tuto skutečnost a) žadateli, b) jinému krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo pověřené osobě, pokud s nimi žadatel uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, protože již má svěřeno dítě do pěstounské péče, c) Úřadu, jde-li o dítě, které je i v evidenci dětí vedené Úřadem, d) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato povinnost splněna oznámením podle písmene b).“.
45. V § 24 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „; tuto lhůtu může krajský úřad v odůvodněných případech prodloužit, nejvýše však o 30 dnů.“.
46. V § 24 odstavec 4 zní: „(4) Krajský úřad může dávat podněty ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče i v případech, kdy jde o děti, které jsou v evidenci dětí vedené jiným krajským úřadem nebo Úřadem; tento jiný krajský úřad nebo Úřad jsou povinny se těmito podněty zabývat.“.
47. § 24a se včetně nadpisu zrušuje.
48. V § 24b v nadpisu se slova „nebo ministerstvem“ zrušují.
49. V § 24b odst. 1 písm. b) se slova „nebo ministerstvem podle § 24a odst. 2“ a slova „nebo ministerstvem podle § 24a odst. 4“ zrušují.
50. V § 24b odst. 1 písm. d) se slova „, nebo ministerstvo v době, kdy žadateli zprostředkovává osvojení nebo pěstounskou péči podle § 24a“ a slova „na přechodnou dobu“ zrušují.
51. V § 24b odstavce 2 a 3 znějí: „(2) O přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle odstavce 1 písm. d) vydá krajský úřad rozhodnutí. Doba přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče se nezapočítává do lhůt uvedených v § 22 odst. 8.
(3) Žadatel je povinen v žádosti uvedené v odstavci 1 písm. a) uvést důvod, pro který žádá o přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Žadatel zasílá žádost krajskému úřadu. V případě přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče oznámí krajský úřad tuto skutečnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a Úřadu, jde-li o žadatele vedené Úřadem, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne podání žádosti, nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.“.
52. V § 24b odst. 4 písmeno b) zní: „b) krajský úřad bezodkladně poté, kdy mu toto datum sdělil obecní úřad obce s rozšířenou působností, Úřadu, jsou-li děti nebo žadatelé vedeni v evidenci Úřadu.“.
53. V § 24c odst. 1 písm. a) se na konci bodu 1 doplňuje slovo „nebo“ a na konci bodu 2 se slovo „nebo“ a bod 3 zrušují.“
54. V § 24c odst. 1 písm. b) se na konci bodu 3 doplňuje slovo „nebo“ a na konci bodu 4 se slovo „nebo“ a bod 5 zrušují.“
55. V § 24c odst. 2 se slova „bodech 2 a 3“ nahrazují slovy „bodu 2“.
56. V § 24c odstavec 3 zní: „(3) Krajský úřad zašle do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o vyřazení žadatele z evidence žadatelů oznámení o tomto vyřazení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, jinému krajskému úřadu, obecnímu úřadu nebo pověřené osobě uvedené v § 21 odst. 5 písm. k).“.
57. V § 24c odstavec 4 zní: „(4) Datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen pro účely vyřazení žadatele z evidence oznámit krajskému úřadu.“.
58. § 24d včetně nadpisu zní: „§ 24d Postup ministerstva při zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče(1) Ministerstvo je oprávněno podávat podněty krajskému úřadu a Úřadu ke zprostředkování osvojení a pěstounské péče; krajský úřad nebo Úřad je povinen ministerstvo vyrozumět o tom, jak s podnětem naložil.
(2) Krajský úřad je povinen umožnit ministerstvu za účelem kontroly přístup do evidence dětí nebo evidence žadatelů pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče.“.
59. V § 25 odst. 2 písm. a) se slova „ministerstva (§ 23 odst. 3)“ nahrazují slovy „krajského úřadu (§ 22 odst. 8)“.
60. V § 25 odst. 5 větě druhé se slovo „ministerstvu“ nahrazuje slovy „krajskému úřadu“.
61. V § 25 odst. 9 písmeno c) zní: „c) krajskému úřadu, na základě jehož oznámení Úřad do evidence dítě zařadil.“.
62. V § 25 odst. 9 se písmeno d) zrušuje.
63. V § 27 odst. 2 písm. b) se slovo „ministerstvo“ nahrazuje slovy „krajský úřad“.
64. V § 27 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Za účelem zjištění bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. e) si orgán sociálně-právní ochrany vyžádá podle zvláštního právního předpisu28a) opis z evidence Rejstříků trestů nebo doklad obdobný opisu z evidence Rejstříku trestů vydávaný ve státech, ve kterých se žadatel, jeho manžel, druh, dítě a jiné osoby tvořící s žadatelem společnou domácnost zdržovaly nepřetržitě déle než 3 měsíce v době od dovršení patnáctého roku věku do podání žádosti; tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce. V případě, že cizí stát opis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad nevydává, odmítá jej žadateli vydat nebo je jeho opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou, může žadatel doklad takového státu nahradit svým čestným prohlášením. Žádost o opis z evidence Rejstříku trestů a opis z evidence Rejstříků trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 4 až 7.
65. V § 27 odstavec 4 zní: „(4) Odborné posuzování provádí krajský úřad, jde-li o děti nebo žadatele, které zařazuje do evidence dětí nebo žadatelů krajský úřad, a to před zařazením do takové evidence, nebo kteří jsou v evidenci dětí nebo v evidenci žadatelů vedené krajským úřadem.“.
66. V § 27 odst. 5 se slova „Ministerstvo a krajský úřad jsou oprávněny“ nahrazují slovy „Krajský úřad je oprávněn“ a slova „Ministerstvo a krajský úřad přitom spolupracují“ se nahrazují slovy „Krajský úřad přitom spolupracuje“.
67. V § 27 odst. 6 se slova „Zaměstnanci ministerstva a zaměstnanci kraje“ nahrazují slovy „Zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu“ a slova „zaměstnanci ministerstva“ se zrušují“.
68. V § 27 odst. 7 se slova „ministerstva a“ zrušují.
69. V § 27 se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Pro účely odvolacího řízení je ministerstvo oprávněno provést nové odborné posouzení žadatele.“.
70. V § 27a odst. 3 písm. b) se slova „§ 21 odst. 5 písm. b) až e) a h)“ nahrazují slovy „§ 21 odst. 5 písm. b) až f) a i)“.
71. V § 27a se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) stejnopis správního rozhodnutí podle § 47b odst. 4 s vyznačením právní moci nebo stejnopis dohody o výkonu pěstounské péče podle § 47b odst. 4.“.
72. V § 27a odst. 6 se slova „ministerstvu a“ zrušují a na konci odstavce se doplňuje věta „Krajský úřad sdělí na žádost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností bezodkladně charakteristiku a počet dětí, kterým jsou osoby v evidenci schopné poskytovat péči.“.
73. V § 27a se doplňují odstavce 7 až 9, které znějí:
„(7) Soud může na návrh orgánu sociálně-právní ochrany svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám v evidenci, a to na a) dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat, b) dobu, po jejímž uplynutí lze podle zákona o rodině dát souhlas rodiče s osvojením, nebo c) dobu do nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tom, že souhlasu rodičů k osvojení není třeba.
(8) Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské péče podle odstavce 7, je soud povinen nejméně jednou za 3 měsíce přezkoumat, zda důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče, stále trvají. Za tím účelem si vyžaduje zejména zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany. Soud rozhodne o výchově dítěte vždy, odpadnou-li důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče podle odstavce 7.
(9) Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat nejdéle 3 roky. To neplatí, pokud jsou do pěstounské péče téhož pěstouna svěřeni sourozenci dítěte, kteří byli do této péče svěřeni později, ne však na dobu delší, než po kterou má trvat pěstounská péče podle věty první u sourozence, který byl do pěstounské péče na přechodnou dobu témuž pěstounovi svěřen jako poslední.“.
74. V § 29 odst. 1 se slova „v ústavech sociální péče27)“ nahrazují slovy „v domovech pro osoby se zdravotním postižením“ a poznámka pod čarou č. 27 se zrušuje.
75. V § 29 odstavec 7 zní: „(7) Ústavní zařízení uvedené v odstavci 1 může navštívit také zaměstnanec kraje zařazený do krajského úřadu nebo zaměstnanec státu zařazený k výkonu práce v ministerstvu. Pro zaměstnance kraje zařazeného do krajského úřadu nebo zaměstnance státu zařazeného k výkonu práce v ministerstvu platí obdobně odstavce 3 až 6 a pro povinnost mít zvláštní oprávnění k návštěvě ústavního zařízení platí obdobně odstavec 2. Oprávnění vydává, jde-li o zaměstnance kraje zařazeného do krajského úřadu, krajský úřad, a jde-li o zaměstnance státu zařazeného k výkonu práce v ministerstvu, ministerstvo.“.
76. V § 30 odst. 1 se číslo „14“ nahrazuje číslem „30“.
77. V § 30 odst. 3 se na konci textu věty první doplňují slova „a individuálnímu plánu ochrany dítěte, je-li zpracován“.
78. V § 31 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí: „(2) Péče o děti uvedené zejména v § 6 písm. c) a d) je obecním úřadem obce s rozšířenou působností zabezpečována prostřednictvím sociální kurately pro děti a mládež (dále jen „sociální kuratela“); sociální kuratela spočívá v provádění opatření směřujících k odstranění, zmírnění nebo zamezení prohlubování anebo opakování poruch psychického, fyzického a sociálního vývoje dítěte.
(3) Sociální kuratelu vykonává kurátor pro děti a mládež, který je zaměstnancem obce s rozšířenou působností zařazeným do obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Kurátor pro děti a mládež se při výkonu sociální kurately prokazuje zvláštním oprávněním vydaným obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Zvláštní oprávnění musí obsahovat jméno, popřípadě jména a příjmení kurátora, titul, označení zaměstnavatele a vymezení činností, které může vykonávat.“.
79. V § 32 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Sociální kuratela se zaměřuje zejména na a) analyzování situace v oblasti sociálně-patologických jevů u dětí a mládeže a navrhování preventivních opatření, b) účast na přestupkovém řízení vedeném proti mladistvému v souladu se zákonem o přestupcích, trestním řízení vedeném proti mladistvému a řízení o činech jinak trestných u dětí mladších 15 let podle zvláštního právního předpisu29), c) návštěvy dětí s nařízenou ústavní výchovou z důvodu závažných výchovných problémů, dětí s uloženou ochrannou výchovou, dětí vzatých do vazby a ve výkonu trestního opatření odnětí svobody a rovněž rodičů těchto dětí, d) spolupráci s příslušným střediskem Probační a mediační služby, a to zejména při zjišťování poměrů mladistvého pro účely trestního řízení a u dětí mladších 15 let pro účely řízení o činech jinak trestných, a při výkonu opatření uložených dítěti či mladistvému podle zvláštního právního předpisu29), e) pomoc dětem uvedeným v písmenu c) po propuštění z ochranné nebo ústavní výchovy a po propuštění z výkonu trestního opatření odnětí svobody s cílem působit k obnovení jejich narušených sociálních vztahů, jejich začlenění do rodinného a sociálního prostředí a k zamezení opakování protiprávní činnosti, f) zajištění návazné péče dětem uvedeným v písmenu c) i po dosažení zletilosti, zejména dojde-li k prodloužení ústavní nebo ochranné výchovy; při zajištění návazné péče je kurátor pro děti a mládež povinen spolupracovat zejména s obcemi v samostatné i přenesené působnosti, s krajskou pobočkou Úřadu práce, s poskytovateli sociálních služeb a zařízeními pro výkon ústavní a ochranné výchovy.“.
80. V § 34 odst. 5 se za větu první vkládá věta „Věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence jsou povinny informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností o nástupu dítěte do výkonu trestního opatření odnětí svobody nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, a o tom, kdy bude dítě z výkonu trestního opatření odnětí svobody nebo z výkonu zabezpečovací detence propuštěno.“.
81. V § 35 odst. 2 písm. f) se za slova „žijí v cizině,“ vkládají slova „rodinných příslušnících a osobách povinných výživou,“.
82. V § 35 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena l) a m), která včetně poznámky pod čarou č. 58 znějí: „l) plní úkoly ústředního orgánu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie58), m) zajišťuje překlady listin potřebných pro výkon působnosti v sociálně-právní ochraně podle mezinárodních smluv a přímo použitelných předpisů Evropské unie. _____________________ 58) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností.“.
83. V § 35 se doplňuje odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 59 zní: „(4) Pro výkon působnosti Úřadu podle odstavce 2 písm. f) a l) jsou příslušné orgány a další fyzické a právnické osoby podle exekučního řádu povinny poskytnout Úřadu v potřebném rozsahu požadovanou součinnost, přičemž platí přiměřeně ustanovení exekučního řádu59). ___________________ 59) § 33 až 34 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.
84. V § 35a se za slova „zákonnému zástupci dítěte“ vkládají slova „nebo jiné osobě odpovědné za výchovu dítěte“ a za slova „zákonného zástupce“ se vkládají slova „nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte“.
85. V § 38 odst. 2 písm. a) se za slova „§ 39“ vkládají slova „odst. 1“.
86. V § 38 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) v rozsahu své působnosti podle písmen a) až e) pořádá případové konference.“.
87. V § 38 odst. 7 se částka „80 Kč“ nahrazuje částkou „120 Kč“ a částka „680 Kč“ se nahrazuje částkou „1 020 Kč“.
88. V § 38b odstavec 1 zní: „(1) Ministerstvo zřizuje k plnění úkolů ministerstva na úseku sociálně-právní ochrany poradní sbor. Poradní sbor má nejméně 5 členů a je usnášení schopný, jestliže je přítomna nadpoloviční většina členů.“.
89. V § 38b odst. 2 větě druhé se slovo „ministerstva“ nahrazuje slovy „státu zařazený k výkonu práce v ministerstvu“.
90. § 39 zní: „§ 39 (1) Zařízeními sociálně-právní ochrany jsou a) zařízení odborného poradenství pro péči o děti, b) zařízení sociálně výchovné činnosti, c) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, d) výchovně rekreační tábory pro děti.
(2) Zařízení sociálně-právní ochrany mohou zřizovat fyzické osoby, právnické osoby nebo obce a kraje v samostatné působnosti na základě pověření k výkonu sociálně-právní ochrany podle § 49.“.
91. Nad označení § 42 se vkládá nadpis „Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc“.
92. V § 42 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 až 5, které znějí: „(3) Počet dětí umístěných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nesmí přesáhnout 24 dětí, a to i v případě, že toto zařízení je umístěno ve více budovách; tento počet dětí může být překročen jen v případě, že do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc budou svěřeni sourozenci.
(4) Jeden zaměstnanec zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc může současně zajišťovat osobní péči nejvýše o 4 děti svěřené do péče zařízení.
(5) Délka pobytu dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc může trvat nejdéle po dobu a) 3 měsíců od jeho umístění do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě žádosti zákonného zástupce dítěte; v případě opakované žádosti zákonného zástupce o umístění dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc může být dítě přijato do péče zařízení v délce dalších 3 měsíců jen s předchozím písemným souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, b) 6 měsíců, je-li dítě umístěno v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo na základě žádosti dítěte, jestliže s pobytem dítěte vyslovil souhlas rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte; výjimečně lze tuto dobu prodloužit v případě, že si rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte prokazatelně upravují své poměry tak, aby mohli převzít dítě do osobní péče; celková doba nepřetržitého pobytu dítěte v zařízení nesmí přesáhnout dobu 12 měsíců, c) stanovenou v rozhodnutí soudu o umístění dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.“.
Dosavadní odstavce 3 až 9 se označují jako odstavce 6 až 12.
93. V § 42 odst. 7 písm. b) se slova „jen po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností“ nahrazují slovy „obdobně podle § 30“.
94. V § 42 odst. 11 písm. d) se slovo „druhé“ nahrazuje slovem „třetí“.
95. V § 42a odst. 1 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které zní: „h) je povinno spolupracovat s rodinou dítěte a poskytnout této rodině pomoc při vyřizování a zajišťování záležitostí týkajících se dítěte, zajistit jim terapii, nácvik rodičovských a dalších dovedností, které rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte nezbytně potřebuje pro péči a výchovu dítěte, a to v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte zpracovaným orgánem sociálně-právní ochrany,“.
Dosavadní písmeno h) se označuje jako písmeno i).
96. V § 42a se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 až 5, které znějí: „(3) Ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je a) oprávněn l. zakázat nebo přerušit návštěvu rodičů nebo jiných osob v zařízení v případě jejich nevhodného chování, které by nepříznivě působilo na výchovu dětí, jde-li o děti umístěné v zařízení na základě rozhodnutí soudu, 2. být přítomen při otevření listovní nebo balíkové zásilky dítětem, pokud je důvodné podezření, že zásilka má z výchovného hlediska závadný obsah nebo by mohla ohrozit zdraví či bezpečnost dětí, a uschovat ji na dobu omezenou dnem propuštění dítěte ze zařízení, a provést o tom záznam do spisové dokumentace o dítěti, 3. převzít od dítěte do dočasné úschovy finanční hotovost a předměty ohrožující výchovu, zdraví či bezpečnost dětí a v odůvodněných případech i cenné předměty; písemný zápis o převzetí a jeho důvodech ověřený ředitelem, dalším odborným pracovníkem zařízení a dítětem je založen do spisové dokumentace o dítěti, 4. povolit dětem umístěným podle § 42 odst. 2 písm. b) cestovat bez dozoru mimo zařízení do místa pobytu rodičů nebo jiných fyzických osob, 5. zastoupit dítě v běžných záležitostech, a pokud jeho zákonní zástupci neplní své povinnosti nebo nejeví o dítě zájem, je oprávněn zastoupit dítě i v zásadních věcech, vyžaduje-li to zájem dítěte, 6. nařídit vyšetření dítěte, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky,
b) povinen 1. seznámit dítě s jeho právy a povinnostmi, 2. předat dítě podle rozhodnutí příslušného orgánu do péče budoucího osvojitele nebo pěstouna, 3. dát příslušnému soudu podnět ke zrušení umístění dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, pokud pominuly důvody pro další pobyt dítěte v tomto zařízení, a vyrozumět o tom příslušný orgán sociálně-právní ochrany, 4. dát příslušnému soudu podnět k úpravě styku rodičů nebo jiných osob s dítětem v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, vyžaduje-li to zájem dítěte, a vyrozumět o tom příslušný orgán sociálně-právní ochrany, 5. podávat informace o dítěti zákonným zástupcům, jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte nebo orgánům sociálně-právní ochrany na jejich žádost, 6. projednat předem opatření zásadní důležitosti s dítětem, s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti, a se zákonnými zástupci dítěte, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, a bezodkladně je informovat o provedeném opatření; nejsou-li zákonní zástupci dosažitelní, dát soudu podnět k ustanovení opatrovníka, 7. propustit dítě poté, co se dozvěděl o rozhodnutí soudu, kterým bylo zrušeno svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ne však dříve, než dítě převezme osoba odpovědná za jeho výchovu.
(4) Ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy sociálně-právní ochrany, pokud jde o zamítnutí žádosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte o povolení pobytu mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Nadřízeným správním orgánem ředitele je krajský úřad, v jehož obvodu se nachází adresa sídla zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Odvolání proti rozhodnutí ředitele nemá odkladný účinek.
(5) Zřizovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je povinen určit zástupce ředitele, který má, v případě, že zastupuje ředitele, oprávnění a povinnosti podle odstavců 3 a 4.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 6.
97. V § 42a se doplňují odstavce 7 až 9, které znějí:
„(7) Přemístění dítěte umístěného v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc do jiného takového zařízení je možné jen a) na základě rozhodnutí soudu, pokud bylo dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc umístěno na základě rozhodnutí soudu, a po předchozím oznámení o přemístění příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany, b) s předchozím souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností a rodiče či jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pokud bylo dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc umístěno podle § 42 odst. 2 písm. b), nebo c) s předchozím písemným souhlasem zákonného zástupce dítěte, který uzavřel dohodu o umístění dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42 odst. 7.
(8) Ustanovení odstavce 7 se nepoužije pouze v případě, že ve stávajícím zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc není možné zajistit péči o dítě z vážných provozních důvodů a přemístění dítěte nesnese odkladu. V tomto případě je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc povinno bezodkladně oznámit přemístění dítěte a důvody, které vedly k přemístění dítěte, osobám, jejichž souhlasu je třeba k přemístění podle odstavce 7 písm. b) a c), příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo soudu, jenž má vydat rozhodnutí podle odstavce 7 písm. a). K přemístění dítěte do jiného zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle odstavce 7 písm. a) je nutný souhlas příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí a návrh soudu na vydání nového rozhodnutí.
(9) Stejné podmínky jako pro přemístění dítěte do jiného zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc stanovené v odstavcích 7 a 8 platí také v případě, že má dojít k přemístění dítěte do jiného pracoviště téhož zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.“.
98. V § 42c odst. 1 se číslo „0,8“ nahrazuje slovy „nejvýše 1,6“ a na konci odstavce 1 se doplňuje věta „Výši příspěvku v jednotlivých případech stanoví ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc rozhodnutím.“.
99. V § 42d odst. 1 se slova „částku životního minima stanovenou zvláštním právním předpisem39f)“ nahrazují slovy „součet částky životního minima podle zákona o životním a existenčním minimu39f) a částky normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře“.
100. V § 42g odst. 1 se ve větě druhé slovo „nezaopatřeného“ a poslední věta zrušují.
101.V § 42g se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „, v němž je dítě umístěno“.
102.V § 42g odstavec 3 zní: „(3) Státní příspěvek a) náleží měsíčně za každé dítě ve výši 1. 15 390 Kč, jde-li o dítě ve věku do 6 let, 2. 18 690 Kč, jde-li o dítě ve věku od 6 do 15 let, 3. 21 390 Kč, jde-li o dítě ve věku od 15 do 18 let, b) se snižuje o jednu třicetinu za každý den, v němž dítě pobývá mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pobyt mimo toto zařízení trvá po dobu 2 po sobě jdoucích kalendářních dnů; den, ve kterém dítě odejde ze zařízení v době po patnácté hodině, nebo den, ve kterém se vrátí do zařízení před patnáctou hodinou, se do doby 2 dnů po sobě jdoucích nezahrnuje, c) náleží i po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy dítěte umístěného dosud v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jestliže je dítěti nadále poskytována péče v tomto zařízení, a to až do dne přijetí dítěte do příslušného zařízení pro výkon ústavní výchovy sjednaného obecním úřadem obce s rozšířenou působností podle § 28.“.
103.V § 42g se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Nárok na státní příspěvek zaniká a) dnem, kterým bylo zrušeno nebo pozbylo platnosti rozhodnutí soudu, kterým bylo dítě svěřeno do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, nejde-li o případ uvedený v odstavci 3 písm. c); pokud dítě pobývá v péči zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i po tomto dni, zaniká nárok na státní příspěvek dnem, kdy dítě opustilo zařízení, nebo b) za předpokladu, že dítě bylo svěřeno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na žádost orgánu sociálně-právní ochrany, zákonného zástupce nebo dítěte, dnem, v němž obecní úřad obce s rozšířenou působností odeslal zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc sdělení, že nepovažuje nadále umístění dítěte v tomto zařízení za důvodné.“.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.
104.V § 42g se odstavec 6 zrušuje.
105.V § 42h odst. 1 se slova „nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto měsíci“ nahrazují slovy „nejpozději do 30 dnů od vykonatelnosti rozhodnutí o přiznání státního příspěvku nebo o změně výše státního příspěvku“.
106. V § 42l odst. 3 se na konci textu písmene f) doplňují slova „nebo žádost zákonného zástupce podle § 42 odst. 2 písm. c) a vyjádření o důvodnosti podle § 42 odst. 1“.
107. § 44 až 47 se včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 40 až 44 zrušují.
108. Za část čtvrtou se vkládá nová část pátá, která včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 60 až 66 zní:
„ČÁST PÁTÁ PĚSTOUNSKÁ PÉČE Hlava I Práva a povinnosti při výkonu pěstounské péče
§ 47a Práva a povinnosti osoby pečující a osoby v evidenci (1) Pro účely tohoto zákona se jako pěstounská péče posuzuje péče o dítě poskytovaná osobou pečující nebo skutečnost, že je fyzická osoba osobou v evidenci.
(2) Osoba pečující a osoba v evidenci má a) právo na poskytnutí trvalé nebo dočasné pomoci při zajištění osobní péče o svěřené dítě; tato pomoc spočívá zejména v zajištění krátkodobé péče 1. po dobu, kdy je osoba pečující nebo osoba v evidenci uznána dočasně práce neschopnou nebo při ošetřování osoby blízké, 2. při narození dítěte, 3. při vyřizování nezbytných osobních záležitostí, 4. při úmrtí osoby blízké, b) právo na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce, c) právo na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci alespoň jednou za 6 měsíců, d) právo na zprostředkování nebo zajištění bezplatné možnosti zvyšovat si znalosti a dovednosti podle písmene f), e) právo na pomoc při plnění povinností podle písmene h), včetně pomoci při zajištění místa pro uskutečňování styku oprávněných osob s dítětem a při zajištění asistence při tomto styku, f) povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 12 hodin v době 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích, g) povinnost umožnit sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče podle § 47b odst. 5 a spolupracovat se zaměstnancem pověřeným sledovat vývoj dětí podle § 19 odst. 6, h) v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými, zejména s rodiči a umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, pokud soud rozhodnutím nestanoví jinak.
Dohoda o výkonu pěstounské péče § 47b (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má trvalý pobyt osoba pečující, navrhne osobě pečující uzavření dohody o výkonu pěstounské péče, která upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností založených v § 47a a současně informuje o možnosti uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče podle odstavce 3. Pokud nebude dohoda o výkonu pěstounské péče uzavřena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí příslušného orgánu o svěření prvního dítěte do péče osoby pečující, obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má osoba pečující trvalý pobyt, upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností založených v § 47a svým rozhodnutím.
(2) Dohoda o výkonu pěstounské péče nebo rozhodnutí příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností musí být v souladu s rozhodnutím soudu o svěření dítěte do péče osoby pečující nebo osoby v evidenci a s individuálním plánem ochrany dítěte, pokud byl zpracován. Při vydávání rozhodnutí nebo uzavírání dohody o výkonu pěstounské péče se přihlíží k zájmům a individuálním potřebám dítěte a k potřebám osoby pečující, pokud jsou spojeny s výkonem péče o svěřené dítě.
(3) Pokud není dohoda o výkonu pěstounské péče uzavřena s příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností, může dohodu o výkonu pěstounské péče uzavřít se souhlasem příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností ve lhůtě uvedené v odstavci 1 s osobou pečující obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu nemá osoba pečující trvalý pobyt, krajský úřad nebo pověřená osoba. Obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu nemá osoba pečující trvalý pobyt, obecní úřad, krajský úřad nebo pověřená osoba o této skutečnosti bezodkladně informuje příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností a zašle tomuto obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností opis dohody o výkonu pěstounské péče.
(4) Krajský úřad, v jehož obvodu má trvalý pobyt osoba v evidenci, navrhne osobě v evidenci uzavření dohody o výkonu pěstounské péče, která upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností založených v § 47a. Pokud nebude dohoda o výkonu pěstounské péče uzavřena do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí příslušného orgánu o zařazení fyzické osoby do evidence osob, které mohou pěstounskou péči vykonávat po přechodnou dobu, příslušný krajský úřad upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností podle věty první svým rozhodnutím. Ustanovení odstavce 2 zde platí obdobně.
(5) Obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad, krajský úřad nebo pověřená osoba, pokud uzavřely dohodu o výkonu pěstounské péče, nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má osoba pečující trvalý pobyt, nebo krajský úřad, pokud vydaly rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 4, jsou povinny sledovat naplňování dohody o výkonu pěstounské péče nebo rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 4 prostřednictvím svých zaměstnanců, kteří jsou povinni minimálně jednou za 2 měsíce být v osobním styku s osobou pečující nebo osobou v evidenci a s dětmi svěřenými do její péče. O průběhu výkonu pěstounské péče zpracuje zaměstnanec obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu nemá osoba pečující trvalý pobyt, obecního úřadu, krajského úřadu nebo pověřená osoba jednou za 6 měsíců zprávu, kterou předá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má osoba pečující trvalý pobyt.
§ 47c Dohoda o výkonu pěstounské péče trvá po dobu, po kterou a) trvá pěstounská péče, b) trvá péče fyzické osoby, které bylo před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dítě rozhodnutím soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, c) je osoba rozhodnutím krajského úřadu vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, d) je fyzická osoba poručníkem, jestliže o dítě osobně pečuje, nebo e) probíhá soudní řízení o ustanovení fyzické osoby poručníkem dítěte, k němuž nemá vyživovací povinnost.
§ 47d (1) Obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad nebo pověřená osoba mohou vypovědět dohodu o výkonu pěstounské péče
a) pro závažné nebo opakované porušování povinností, ke kterým se osoba pečující nebo osoba v evidenci zavázala v dohodě o výkonu pěstounské péče, b) pro opakované maření sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče nad výkonem pěstounské péče, c) pro odmítnutí přijetí dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu bez vážného důvodu na straně osoby v evidenci.
(2) Osoba pečující nebo osoba v evidenci mohou vypovědět dohodu o výkonu pěstounské péče bez udání důvodu.
(3) Smluvní strana, která dohodu o výkonu pěstounské péče s osobou pečující vypověděla, o tom bez zbytečného odkladu informuje obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má osoba pečující trvalý pobyt. To neplatí, pokud je smluvní stranou vypovězené dohody o výkonu pěstounské péče obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má osoba pečující trvalý pobyt.
(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má osoba pečující trvalý pobyt, je povinen poté, co se dozví o vypovězení dohody o výkonu pěstounské péče podle odstavce 1, do 30 dnů vydat rozhodnutí, které upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností založených v § 11 odst. 2 a 5, § 12 odst. 3, § 47a a § 53 odst. 3; obdobně postupuje také krajský úřad, pokud vypoví dohodu o výkonu pěstounské péče uzavřenou podle § 47b odst. 4.
(5) Pokud bude dohoda o výkonu pěstounské péče vypovězena osobou pečující nebo osobou v evidenci a nebude nahrazena novou dohodou o výkonu pěstounské péče do 30 dnů ode dne doručení výpovědi druhé smluvní straně, upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností založených v § 11 odst. 2 a 5, § 12 odst. 3, § 47a a § 53 odst. 3 příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo krajský úřad svým rozhodnutím podle § 47b odst. 1 nebo 4.
(6) Výpovědní lhůta skončí nejpozději uplynutím 30 dnů ode dne, kdy byla výpověď doručena druhé smluvní straně, ne však dříve, než bude uzavřena nová dohoda o výkonu pěstounské péče. V případě, kdy obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo krajský úřad vydá rozhodnutí podle § 47b odst. 1 nebo 4, končí výpovědní lhůta dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Hlava II Dávky pěstounské péče
§ 47e Okruh dávek pěstounské péče Dávkami pěstounské péče jsou a) příspěvek na úhradu potřeb dítěte, b) odměna pěstouna, c) příspěvek při převzetí dítěte, d) příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla.
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte § 47f (1) Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má nezletilé nezaopatřené dítě56) svěřené do pěstounské péče. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte náležející podle věty první se vyplácí osobě pečující.
(2) Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte se zachovává i po dosažení zletilosti dítěte, nejdéle však do dvacátého šestého roku jeho věku, jde-li o nezaopatřené dítě podle zákona upravujícího státní sociální podporu56), které trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby9b) s osobou, která byla do dosažení jeho zletilosti osobou pečující. Příspěvek náležející dítěti podle věty první se vyplácí tomuto dítěti od splátky příspěvku na úhradu potřeb dítěte náležející za kalendářní měsíc následující po měsíci, v němž dovršilo zletilosti.
(3) Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte činí za kalendářní měsíc a) 3 680 Kč pro dítě ve věku do 6 let, b) 4 508 Kč pro dítě ve věku od 6 do 12 let, c) 5 175 Kč pro dítě ve věku od 12 do 18 let, d) 5 430 Kč pro dítě ve věku od 18 do 26 let.
(4) Jde-li o dítě, které je podle zákona o sociálních službách osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, činí příspěvek na úhradu potřeb dítěte
§ 47g Příspěvek na úhradu potřeb dítěte nenáleží po dobu, po kterou je dítě v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti nebo mládež nebo v péči jiné osoby na základě rozhodnutí soudu nebo jiného příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů. Plné přímé zaopatření se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře.
§ 47h Jestliže dítě požívá důchod z důchodového pojištění, náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jen je-li vyšší, a to ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a důchodem.
Odměna pěstouna § 47i (1) Nárok na odměnu pěstouna má osoba pečující a osoba v evidenci. Nárok na odměnu pěstouna má i osoba pečující nebo osoba v evidenci, jestliže nezaopatřené dítě56), které jí bylo svěřeno do péče, nemá po dosažení zletilosti nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte jen proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, jehož výše je stejná nebo vyšší než uvedený příspěvek.
(2) Pokud jsou oba manželé osobou pečující nebo osobou v evidenci, náleží odměna pěstouna pouze jednomu z nich. Ustanovení § 47n věty druhé platí obdobně.
§ 47j
(1) Výše odměny pěstouna činí za kalendářní měsíc, není-li dále stanoveno jinak, a) 8 000 Kč, je-li pečováno o jedno dítě, b) 12 000 Kč, je-li pečováno o 2 děti, c) 20 000 Kč, 1. je-li pečováno alespoň o 3 děti, 2. je-li pečováno alespoň o 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), 3. jde-li o osobu v evidenci, a to i v případě, že nepečuje o žádné dítě, nebo d) 24 000 Kč, pečuje-li pěstoun alespoň o 1 dítě, které mu bylo svěřeno na přechodnou dobu, a toto dítě je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost).
(2) Za každé další dítě svěřené do péče osoby pečující nebo osoby v evidenci se odměna pěstouna podle odstavce 1 písm. c) bodů 1 a 2 zvyšuje o polovinu částky uvedené v odstavci 1 písm. a).
(3) Odměna pěstouna nenáleží osobě pečující nebo osobě v evidenci, která je rodičem nebo prarodičem otce nebo matky svěřeného dítěte. V případech hodných zvláštního zřetele může být odměna pěstouna přiznána i těmto osobám, zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry osoby pečující nebo osoby v evidenci a jejich rodiny a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Pro účely rozhodnutí o přiznání odměny pěstouna je krajská pobočka Úřadu práce povinna si vyžádat vyjádření příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
(4) Odměna pěstouna se poskytuje i po dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény osoby pečující nebo osoby v evidenci, nejdéle však do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo v němž byla nařízena karanténa. Je-li dítě svěřené osobě pečující nebo osobě v evidenci v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti nebo mládež nebo v péči jiné osoby na základě rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů, odměna pěstouna za péči o tyto děti nenáleží.
§ 47k Odměna pěstouna se pro účely zákonů upravujících daně z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na úrazové pojištění a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění60) považuje za plat.
§ 47l Příspěvek při převzetí dítěte (1) Nárok na příspěvek při převzetí dítěte má osoba pečující, která převzala dítě do pěstounské péče; příspěvek při převzetí dítěte, jde-li o totéž dítě, náleží osobě pečující jen jednou.
(2) Výše příspěvku při převzetí dítěte činí, jde-li o dítě ve věku a) do 6 let 8 000 Kč, b) od 6 let do 12 let 9 000 Kč, c) od 12 let do 18 let 10 000 Kč.
(3) Příspěvek při převzetí dítěte se vyplatí jednorázově.
§ 47m Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla (1) Nárok na příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla má osoba pečující, která má v pěstounské péči nejméně 3 děti nebo má nárok na odměnu pěstouna z důvodu péče o 3 děti, včetně zletilých nezaopatřených dětí, jež zakládají osobě pečující nárok na odměnu pěstouna, pokud zakoupila osobní motorové vozidlo (dále jen „motorové vozidlo“) nebo zajistila nezbytnou celkovou opravu motorového vozidla a toto vozidlo nepoužívá pro výdělečnou činnost.
(2) Výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla činí 70 % pořizovací ceny motorového vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy, nejvýše však 100 000 Kč. Součet těchto příspěvků poskytnutých osobě pečující v období posledních 10 kalendářních let přede dnem podání žádosti nesmí přesáhnout 200 000 Kč.
(3) Příspěvek na zakoupení motorového vozidla může být poskytnut v bezhotovostní formě i před zakoupením motorového vozidla. Použití příspěvku na zakoupení motorového vozidla je osoba pečující povinna prokázat do 6 měsíců od jeho poskytnutí; pokud tohoto příspěvku nepoužila k zakoupení motorového vozidla, je povinna příspěvek vrátit.
(4) Pokud osoba pečující do 5 let ode dne, kdy jí byl příspěvek poskytnut, motorové vozidlo, na jehož zakoupení nebo opravu byl příspěvek poskytnut, prodala, darovala, započala je používat pro výdělečnou činnost nebo přestala vykonávat pěstounskou péči, nejde-li o případ, kdy osoba pečující přestala vykonávat pěstounskou péči z vážných zdravotních důvodů, je povinna vrátit poměrnou část příspěvku na zakoupení motorového vozidla odpovídající době z období 5 let, kdy uvedené podmínky nesplňovala.
§ 47n Společná pěstounská péče manželů Při společné pěstounské péči manželů náleží dávka pěstounské péče jen jednomu z manželů určenému na základě dohody manželů. Nedohodnou-li se manželé, určí příslušná krajská pobočka Úřadu práce, kterému z manželů se dávka pěstounské péče přizná.
Hlava III Společná ustanovení
§ 47o Okruh oprávněných osob (1) Nárok na dávky pěstounské péče má při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně pouze fyzická osoba, jestliže je a) na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle zvláštního právního předpisu61), jde-li o státního občana České republiky, b) na území České republiky oprávněna k přechodnému nebo trvalému pobytu podle zvláštního právního předpisu62), jde-li o cizince, c) nezletilým cizincem svěřeným na území České republiky do péče nahrazující péči rodičů, d) cizincem, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie a bylo mu vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu62), e) rodinným příslušníkem cizince uvedeného v písmenu d), kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu62), f) cizincem, kterému byla na území České republiky podle zvláštního právního předpisu63) udělena mezinárodní ochrana nebo žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, pokud není ubytován v azylovém zařízení Ministerstva vnitra, g) cizincem, kterému byla na území České republiky podle zvláštního právního předpisu64) přiznána dočasná ochrana nebo žadatelem o přiznání dočasné ochrany, pokud není ubytován v humanitárním středisku, nebo h) cizincem nebo jeho rodinným příslušníkem, kterému vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie57), a to pokud má na území České republiky bydliště; co se rozumí bydlištěm, stanoví zákon o pomoci v hmotné nouzi39g). Podmínka bydliště se nevztahuje na fyzické osoby uvedené v písmenu h).
(2) Ministerstvo může v odůvodněných případech vydat rozhodnutí o prominutí podmínky trvalého pobytu stanovené v odstavci 1 písm. a) a d). Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prominutí podmínky trvalého pobytu se nelze odvolat ani je nelze přezkoumat v přezkumném řízení.
§ 47p Vznik nároku na dávku pěstounské péče a na její výplatu (1) Nárok na dávku pěstounské péče vzniká dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem.
(2) Nárok na výplatu dávky pěstounské péče vzniká na základě vykonatelnosti rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany nebo soudu o svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku pěstounské péče a na její výplatu a podáním žádosti o přiznání dávky pěstounské péče.
(3) Splňuje-li oprávněná osoba podmínky vzniku nároku na dávku pěstounské péče uvedenou v § 47e písm. a) a b) a) jen po část kalendářního měsíce, náleží uvedené dávky ve výši, v jaké náleží za kalendářní měsíc, nebo b) po část kalendářního měsíce v nižší výměře a po část tohoto kalendářního měsíce ve vyšší výměře, náleží za kalendářní měsíc dávka pěstounské péče ve vyšší výměře.
(4) Podmínkou vzniku nároku na výplatu dávky pěstounské péče je písemný souhlas oprávněné osoby s tím, aby státní orgány a další právnické osoby a fyzické osoby sdělily orgánům sociálně-právní ochrany, pokud o dávce pěstounské péče rozhodují, vyplácí ji nebo kontrolují, skutečnosti prokazující nezaopatřenost dítěte56), stupeň závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby podle zákona o sociální službách, údaje o přihlášení se k trvalému pobytu a další údaje, které tvoří náležitosti žádosti podle § 47w, a to v rozsahu potřebném pro rozhodování o dávce pěstounské péče, její výši a výplatě. Mělo-li nezaopatřené dítě56) nárok na dávku pěstounské péče před dovršením zletilosti, náleží mu výplata dávky pěstounské péče po dovršení zletilosti, udělí-li takové dítě písemný souhlas podle věty první.
§ 47q Změna nároku na dávku pěstounské péče (1) Dávka pěstounské péče neprávem přiznaná v nižší částce, než v jaké náleží, nevyplacená nebo vyplacená v nižší částce, než v jaké náleží, odepřená nebo přiznaná od pozdějšího data, než od jakého náleží, se přizná nebo zvýší, a to ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, nejvýše však 3 roky nazpět ode dne, kdy to orgán rozhodující o dávkách zjistil nebo ode dne, kdy o zvýšení dávky nebo o přiznání dávky oprávněná osoba požádala.
(2) Dávka pěstounské péče neprávem přiznaná, vyplácená, nebo vyplácená ve vyšší částce, než v jaké náleží, se odejme nebo se její výplata zastaví nebo sníží, a to od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla dávka pěstounské péče neprávem vyplacena. Ustanovení § 47z zůstává nedotčeno.
(3) Změní-li se v období, na něž byla dávka pěstounské péče přiznána, skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku pěstounské péče nebo její výši, posoudí se nově nárok na dávku pěstounské péče nebo její výši ke dni, ke kterému k takové změně došlo a dávka pěstounské péče se a) přizná, vyplatí nebo se její výše zvýší, od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato změna nastala, b) sníží, od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí o snížení dávky pěstounské péče, c) odejme nebo se její výplata zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla dávka pěstounské péče vyplacena. Ustanovení § 47z zůstává nedotčeno.
§ 47r Zánik nároku na dávku pěstounské péče (1) Nárok na dávku pěstounské péče nezaniká uplynutím času, není-li tímto zákonem stanoveno jinak.
(2) Nárok na výplatu dávky pěstounské péče uvedené v § 47e písm. a) a b) zaniká uplynutím 1 roku ode dne, od kterého dávka nebo její část náleží, s výjimkou případů uvedených v § 47q odst. 1.
(3) Nárok na dávku pěstounské péče uvedenou v § 47e písm. c) a d) zaniká, nebyl-li uplatněn do 1 roku a) ode dne převzetí dítěte nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče, jde-li o příspěvek při převzetí dítěte, b) ode dne zakoupení motorového vozidla nebo zaplacení opravy motorového vozidla, jde-li o příspěvek na zakoupení motorového vozidla.
(4) Lhůta uvedená v odstavci 3 se nepoužije, jde-li o případ uvedený v § 47q odst. 1.
(5) Lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3 neplynou po dobu řízení o dávce pěstounské péče.
(6) Je-li oprávněná osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence, zaniká jí nárok na dávku ode dne následujícího po uplynutí prvního kalendářního měsíce vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence. Navazuje-li na dobu vazby doba výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence, obě doby se pro stanovení kalendářního měsíce podle věty první sčítají.
(7) Ustanovení odstavce 6 se nepoužije, jde-li o nároky za dobu přede dnem, od něhož nárok na dávku podle odstavce 6 zaniká.
§ 47s Přechod nároku na dávku pěstounské péče (1) Nárok na dávku pěstounské péče nelze postoupit ani dát do zástavy.
(2) Zemřela-li oprávněná osoba po uplatnění nároku na dávku pěstounské péče, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nárok na částky splatné do dne smrti oprávněné osoby postupně manželka (manžel), děti, rodiče nebo osoba pečující, jestliže žili s oprávněnou osobou v době její smrti v domácnosti. Podmínka domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém.
(3) Byla-li dávka přiznána před smrtí oprávněné osoby, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby, postupně osobám uvedeným v odstavci 2.
(4) Nároky na dávky pěstounské péče nejsou předmětem dědictví.
§ 47t Způsob výplaty dávek pěstounské péče (1) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna se vyplácejí měsíčně, a to po uplynutí kalendářního měsíce, za které náležely, nejpozději však do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto měsíci.
(2) Příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla se vyplatí nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla dávka přiznána.
(3) Dávky pěstounské péče vyplácí krajská pobočka Úřadu práce, která je příslušná k rozhodování o dávkách.
(4) Dávky pěstounské péče se vyplácejí v české měně prostřednictvím karty sociálních systémů, a to převodem na platební účet určený příjemcem, v hotovosti, nebo využitím platební funkce karty sociálních systémů. Způsob výplaty určuje příjemce dávky. Oprávněná osoba je povinna v žádosti uvést, kterým z uvedených způsobů jí má být dávka vyplácena. Požádá-li příjemce dávky o změnu způsobu výplaty dávky, je krajská pobočka Úřadu práce povinna provést změnu způsobu výplaty dávky od kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla žádost o změnu výplaty doručena.
(5) Dávky pěstounské péče se do ciziny nevyplácejí.
§ 47u Příjemce a zvláštní příjemce dávky pěstounské péče (1) Příjemcem dávky pěstounské péče je oprávněná osoba. Namísto nezletilé oprávněné osoby je příjemcem dávky pěstounské péče jiná fyzická osoba, jíž byla oprávněná osoba příslušným orgánem svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
(2) Krajská pobočka Úřadu práce ustanoví zvláštního příjemce dávek pěstounské péče, jestliže oprávněná osoba, popřípadě jiná fyzická osoba, jíž byla oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nemůže dávky pěstounské péče přijímat. S ustanovením zvláštního příjemce musí oprávněná osoba, popřípadě jiná fyzická osoba, jíž byla oprávněná osoba příslušným orgánem svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu souhlasit; souhlas této osoby se nevyžaduje, pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle vyjádření ošetřujícího lékaře nemůže tento souhlas podat. Zvláštním příjemcem nemůže být ten, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy oprávněné osoby.
(3) Krajská pobočka Úřadu práce může ustanovit zvláštním příjemcem pouze fyzickou osobu, která s tímto ustanovením souhlasí.
(4) Jiná fyzická osoba, jíž byla oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, a zvláštní příjemce, jsou povinni dávku použít ve prospěch oprávněné osoby. Na žádost oprávněné osoby nebo na žádost krajské pobočky Úřadu práce je zvláštní příjemce povinen podat písemné vyúčtování dávky, která mu byla vyplacena, a to ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti.
(5) Krajská pobočka Úřadu práce zruší rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce, jestliže odpadly důvody, pro které byl zvláštní příjemce ustanoven nebo jestliže zvláštní příjemce neplní povinnosti uvedené v odstavci 4.
§ 47v Řízení o dávkách pěstounské péče (1) O dávkách pěstounské péče rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.
(2) Řízení o přiznání dávek pěstounské péče se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopise předepsaném ministerstvem.
(3) Řízení o změně výše již přiznané dávky nebo o jejím odnětí nebo o zastavení její výplaty se zahajuje na návrh oprávněné osoby nebo z moci úřední.
(4) Jde-li o příspěvek na úhradu potřeb dítěte, zastupuje nezletilé dítě v řízení o příspěvku osoba pečující nebo osoba v evidenci. § 47w Náležitosti žádosti Žádost o dávku musí kromě náležitostí stanovených správním řádem dále obsahovat a) skutečnosti prokazující nezaopatřenost dítěte56), je-li to pro nárok na dávku nebo její výši potřebné, b) rozhodnutí o svěření dítěte do pěstounské péče nebo rozhodnutí o ustanovení poručníkem, popřípadě rozhodnutí soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí o dočasném svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, nebo návrh, který byl podán soudu na zahájení soudního řízení o ustanovení osoby poručníkem dítěte, jestliže tato osoba o dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, osobně pečuje, c) doklad prokazující stupeň závislosti dítěte na pomoci jiné fyzické osoby, jde-li o nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle § 47f nebo o nárok na odměnu pěstouna podle § 47j odst. 1 písm. c) bod 2 nebo písm. d), d) doklad prokazující výši důchodu v případě dětí, které požívají důchod z důchodového pojištění, jde-li o nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, e) doklad o výši nákladů na zakoupení motorového vozidla nebo nezbytnou celkovou opravu motorového vozidla, jde-li o nárok na příspěvek při zakoupení motorového vozidla.
§ 47x Odvolání O odvolání proti rozhodnutí o dávkách pěstounské péče vydanému krajskou pobočkou Úřadu práce rozhoduje ministerstvo. Odvolání nemá odkladný účinek.
§ 47y Povinnosti příjemce a žadatele o dávku (1) Příjemce dávky pěstounské péče nebo žadatel je povinen písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu.
(2) Byl-li příjemce dávky nebo žadatel vyzván příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku pěstounské péče, její výši nebo výplatu, je povinen této výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení výzvy, neurčí-li příslušná krajská pobočka Úřadu práce delší lhůtu; neučiní-li tak v určené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, dávka může být odejmuta nebo nepřiznána, jestliže příjemce nebo žadatel byl ve výzvě na tento následek prokazatelně upozorněn.
47z Přeplatky (1) Příjemce dávky pěstounské péče, který přijal dávku pěstounské péče nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byly vyplaceny neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely, nebo jinak způsobil, že dávky pěstounské péče byly vyplaceny neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit.
(2) Nárok na vrácení dávky pěstounské péče poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byla dávka pěstounské péče vyplacena. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o opravném prostředku nebo o žalobě, po dobu řízení a provádění výkonu rozhodnutí, nebo kdy jsou na úhradu přeplatku prováděny srážky z dávky pěstounské péče nebo příjmu nebo kdy jsou placeny splátky na základě dohody o uznání dluhu.
(3) O povinnosti vrátit dávku pěstounské péče nebo její část podle odstavců 1 a 2 rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce, která dávky pěstounské péče vyplácí nebo vyplácela naposledy.
(4) Vrácené a vymožené prostředky podle odstavce 1 jsou příjmem státního rozpočtu.
§ 47za Povinnost sdělovat údaje (1) Státní orgány, další právnické osoby a fyzické osoby, s výjimkou příjemců dávek pěstounské péče a oprávněných osob, jsou povinny na výzvu příslušné krajské pobočky Úřadu práce nebo na požádání žadatele o dávku pěstounské péče, sdělit bezplatně údaje rozhodné podle tohoto zákona pro nárok na dávku pěstounské péče, její výši nebo výplatu; jde-li však o údaje týkající se zdravotního stavu vyžádané příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce, platí o úhradě zdravotních výkonů poskytovaných poskytovateli zdravotních služeb zvláštní předpisy50).
(2) Jestliže státní orgány a osoby uvedené v odstavci 1 mohou sdělit údaje rozhodné podle tohoto zákona pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu jen za podmínky, že byly pro sdělení takových údajů zbaveny mlčenlivosti, má se za to, že jsou pro případ uvedených údajů mlčenlivosti zbaveny, jestliže jim krajská pobočka Úřadu práce písemně sdělila, že osoba, jíž se takové údaje týkají, dala písemný souhlas k tomu, aby státní orgány a další právnické a fyzické osoby sdělily krajské pobočce Úřadu práce, uvedené údaje.
__________________________ 60) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 61) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 62) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 63) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. 64) Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní části pátá až devátá se označují jako části šestá až desátá.
109.V § 48 odst. 2 písmena d) až f) znějí: „d) uzavírat dohody o výkonu pěstounské péče podle § 47b, e) převzít zajišťování přípravy žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče k přijetí dítěte do rodiny [§ 19a odst. 1 písm. c)], kterou jinak zajišťuje krajský úřad (§ 11 odst. 2), provádět přípravy žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a poskytovat odborné poradenství a pomoc těmto žadatelům a poskytovat fyzickým osobám vhodným stát se osvojiteli nebo pěstouny a osvojitelům nebo pěstounům poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, f) poskytovat osobě pečující, s níž uzavřely dohodu o výkonu pěstounské péče (§ 47b), výchovnou a poradenskou péči při výkonu pěstounské péče a sledovat výkon pěstounské péče; pokud osoba pečující o tuto službu požádá, je pověřená osoba povinna výchovnou a poradenskou péči poskytnout,“.
110. V § 48 odst. 2 se písmeno i) zrušuje.
111. V § 48 se doplňuje odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 65 zní: „(4) Osoby, které se podílejí na výkonu činností uvedených v odstavci 2 písm. e), jsou povinny splnit požadavky odborné způsobilosti podle § 49a odst. 2 písm. a) a b). V případě, že osoby nesplní podmínky uvedené ve větě první, jsou povinny prokázat praxi v oblasti náhradní rodinné péče v trvání nejméně 2 roky a absolvovat akreditované vzdělávací kurzy pro sociální pracovníky podle zákona o sociálních službách65) v rozsahu nejméně 200 hodin. __________________ 65) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.“.
112. V § 49 odst. 2 písm. b) se slova „pěstouny v zařízeních pro výkon pěstounské péče a“ zrušují.
113. V § 49 odst. 2 písm. d) se slova „hygienické služby“ nahrazují slovy „ochrany veřejného zdraví“.
114. V § 49 odst. 4 úvodní části ustanovení se za slovo „obsahovat“ vkládají slova „kromě náležitostí stanovených správním řádem“, v písmenu a) se slova „název, sídlo nebo sídlo organizační složky, identifikační číslo,“ zrušují a v písmenu b) se slova „jméno, příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a“ zrušují.
115. V § 49 odstavec 5 zní: „(5) Pověření se vydá, prokáže-li žadatel, že splňuje podmínky uvedené v odstavci 2. V rozhodnutí o pověření se uvede rozsah poskytované sociálně-právní ochrany a místo, kde může být taková činnost vykonávána. Jde-li o rozhodnutí, kterým se osoba pověřuje ke zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany, s výjimkou výchovně rekreačních táborů pro děti, uvede se v rozhodnutí název a adresa sídla zařízení, pro které se pověření vydává.“.
116. V § 49 se za odstavec 5 vkládají odstavce 6 a 7, které znějí:
„(6) Krajský úřad nebo komise rozhoduje také o změně pověření k poskytování sociálně-právní ochrany a) jestliže pověřená osoba chce vykonávat jinou činnost, než je činnost, na kterou jí bylo vydáno pověření, b) jestliže chce sociálně-právní ochranu vykonávat na jiném místě, než je uvedeno v rozhodnutí o vydání pověření.
(7) Krajský úřad rozhoduje o změně pověření nebo o vydání nového pověření k výkonu sociálně-právní ochrany v případě, že pověřená osoba chce zřídit nové zařízení sociálně-právní ochrany anebo jiné pracoviště téhož zařízení sociálně-právní ochrany, a to na základě závazného stanoviska krajského úřadu, v jehož obvodu má být pracoviště zřízeno. Závazné stanovisko krajského úřadu musí být odůvodněno zejména potřebami poskytování sociálně-právní ochrany v jednotlivých typech zařízení sociálně-právní ochrany na území kraje. Na vydání pověření o rozšíření nebo změně vykonávání sociálně-právní ochrany se vztahují odstavce 2 až 4 obdobně.“.
Dosavadní odstavce 6 až 10 se označují jako odstavce 8 až 12.
117. V § 49 odst. 12 se ve větě třetí za slovy „zařízení sociálně-právní ochrany“ vkládají slova „nebo v jehož obvodu vykonává pověřená osoba činnost související se sociálně-právní ochranou“.
118. V § 49a odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňuje slovo „nebo“.
119. V § 49a odst. 2 písmeno d) zní: „d) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů pro sociální pracovníky podle zákona o sociálních službách65) v rozsahu nejméně 200 hodin a praxe v oblasti péče o rodinu a dítě v trvání nejméně 2 roky, jde-li o osoby, které 1. řádně ukončily vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání v jiné oblasti studia nebo v téže oblasti studia, avšak v jiném zaměření, než je uvedeno v písmenu a) a b), 2. dosáhly středního nebo základního vzdělání, nebo 3. absolvovaly přípravu pro dobrovolníky organizovanou vysílající organizací, které byla udělena akreditace ministerstvem vnitra podle zvláštního právního předpisu45c), je-li tato příprava zaměřena na pomoc při péči o děti, mládež a rodinu v jejich volném čase.“.
120. V § 49a odst. 2 se písmena e) a f) zrušují.
121. V § 49a se odstavec 3 zrušuje.
Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 3 až 5.
122. V § 49a odstavec 5 zní: „(5) Na přímém poskytování sociálně-právní ochrany se mohou podílet také osoby, které nezískaly odbornou způsobilost, pokud tuto činnost vykonávají pod dozorem odborně způsobilé osoby a nejde o poskytování poradenství dětem, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, osvojitelům, pěstounům a zájemcům o osvojení dítěte nebo o přijetí do pěstounské péče. Osoby uvedené ve větě první jsou povinny získat odbornou způsobilost podle odstavce 2 ve lhůtě 2 let od zahájení přímého poskytování sociálně-právní ochrany. Do lhůty 2 let se nezapočítává doba, po kterou se osoba bez odborné způsobilosti přímo na poskytování sociálně-právní ochrany nepodílela.“.
123. Za část šestou se vkládá nová část sedmá, která zní:
„ČÁST SEDMÁ INSPEKCE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY§ 50a Inspekci poskytování sociálně-právní ochrany provádí u pověřených osob krajská pobočka Úřadu práce. Předmětem inspekce je kvalita poskytování sociálně-právní ochrany stanovená standardy kvality sociálně-právní ochrany. Pro postup při této inspekci platí obdobně ustanovení zákona o sociálních službách65) o postupu při provádění inspekce sociálních služeb.“.
Dosavadní části sedmá až desátá se označují jako části osmá až jedenáctá.
124. V § 51 odst. 4 písmeno d) zní: „d) poskytuje pověřené osobě údaje potřebné pro poskytování sociálně-právní ochrany těmito osobami a poskytovateli sociálních služeb údaje potřebné pro poskytnutí sociální služby.“.
125. V § 51 se na konci textu odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) může poskytovat potřebné údaje poskytovateli zdravotních služeb.“.
126. V § 51 odst. 5 písm. a) bodu 5 se slova „orgánu státní sociální podpory“ nahrazují slovy „krajské pobočce Úřadu práce“.
127. V § 51 odst. 5 se na konci písmene a) středník nahrazuje čárkou a doplňují se body 8 a 9, které znějí: „8. intervenčnímu centru údaje, které má orgán sociálně-právní ochrany o osobě ohrožené násilným chováním pro účely poskytování pomoci této osobě intervenčním centrem podle zákona o sociálních službách65), 9. obecní policii údaje v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů obecní policie;“.
128. V § 52 odst. 1 a 2 a § 57 se slova „Zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany“ nahrazují slovy „Zaměstnanci v orgánech sociálně-právní ochrany, zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu“.
129. V § 52 odstavci 3 se slova „Zaměstnanci orgánů sociálně-právní ochrany“ nahrazují slovy „Zaměstnanci v orgánech sociálně-právní ochrany, zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu“.
130. V § 53 odst. 1 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní: „f) poskytovatelé sociálních služeb,“.
131. V § 53a se vkládají nové odstavce 1 a 2 , které včetně poznámky pod čarou č. 66 znějí:
„(1) Ministerstvo je správcem informačního systému o dávkách pěstounské péče a jejich výši, o žadatelích o tyto dávky a o příjemcích těchto dávek. Údaje z tohoto informačního systému sděluje krajským pobočkám Úřadu práce v souvislosti s řízením o dávkách pěstounské péče, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodování a poskytování dávek pěstounské péče. Krajské pobočky Úřadu práce jsou oprávněny zpracovávat údaje potřebné pro rozhodování o dávkách pěstounské péče a jejich výplatu včetně osobních údajů, a to v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup a zároveň zajišťujícím ochranu osobních údajů. Veškeré údaje, které jsou vedeny v informačním systému o dávkách pěstounské péče, jsou součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí66).
(2) Krajské pobočky Úřadu práce jsou povinny zajistit uložení všech údajů z informačního systému, které byly získány na základě zpracování údajů podle odstavce 1, a všech písemností a spisů týkajících se pravomocně ukončených správních řízení o dávkách pěstounské péče po dobu 15 kalendářních let následujících po kalendářním roce, v němž došlo k pravomocnému ukončení takového správního řízení nebo k poslednímu uložení údajů do informačního systému.
__________________ 66) § 4a zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. …./2011 Sb.“.
Dosavadní odstavce 1 až 7 se označují jako odstavce 3 až 9.
132. V § 55 odst. 8 se za slova „§ 22 a“
vkládají slova „§ 27a“ a slova „ministerstvem podle
133. V § 57 odst. 1 se slova „(§ 51)“ zrušují.
134. V § 57 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Oprávnění mají i pověřené osoby, a to v rozsahu a způsobem, který je nezbytný pro výkon sociálně-právní ochrany v souladu s uděleným pověřením.“.
135. Za § 58a se vkládá nový § 58b, který včetně nadpisu zní:
„§ 58b Zmocňovací ustanovení (1) Vláda může nařízením zvýšit dávky pěstounské péče, pokud došlo od počátku měsíce nabytí účinnosti právní úpravy stanovující platnou výši dávek k růstu úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnost celkem zjištěného Českým statistickým úřadem alespoň o 5 %.
(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) zaměření a rozsah vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny podle § 10 odst. 3 písm. c), b) obsah individuálního plánu ochrany dítěte podle § 10 odst. 3 písm. d), c) obsah a rozsah odborné přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojitelem nebo pěstounem k přijetí dítěte do rodiny podle § 11 odst. 2 písm. a), d) minimální rozsah poradenství, které je osobě pečující nebo osobě v evidenci trvale nebo dočasně poskytováno při zajištění osobní péče o dítě svěřené do péče a obsah, zaměření a způsob zajištění zvyšování znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě pro osoby pečující a osoby v evidenci.
(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsah standardů kvality sociálně-právní ochrany a jejich bodové hodnocení při poskytování sociálně-právní ochrany a) orgány sociálně-právní ochrany, b) pověřenými osobami vykonávajícími na základě pověření činnosti podle § 48 odst. 2 písm. d) až f), c) zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc.“.
136. V § 59 odst. 1 písm. a) se slova „a § 24a odst. 4“ zrušují.
137. V § 59 odst. 1 písm. i) se slova „obecního úřadu podle § 13, kterým byl nad dítětem stanoven dohled nebo kterým byla dítěti uložena omezení“ nahrazují slovy „obecního úřadu obce s rozšířenou působností o výchovném opatření podle § 13 odst. 1“.
138. V § 59 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní: „j) zneužívá nezletilého dítěte k fyzickým pracím nepřiměřeným jeho věku a stupni tělesného a rozumového vývoje.“.
139. V § 59 odst. 2 se slova „až i)“ nahrazují slovy „až j)“.
140. V § 59a odst. 1 písm. a) se slova „pomoc odborného poradenského zařízení“ nahrazují slovy „odbornou poradenskou pomoc nebo účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem nebo rodinné terapie“ a za slova „§ 12“ se vkládají slova „nebo § 13“.
141. V § 59f odst. 1 písm. a) se slova „a § 24a odst. 4“ zrušují.
142. V § 59i odst. 1 se za slova „pověřená osoba“ vkládají slova „anebo jako poskytovatel sociálních služeb“.
143. § 59j se zrušuje.
144. V § 59l odst. 5 písm. b) se slova „§ 59d“ nahrazují slovy „§ 59f“.
145. V § 59l odst. 5 písm. d) se slova „§ 59 odst. 1 písm. e) až h)“ nahrazují slovy „§ 59 odst. 1 písm. e) až j), § 59a odst. 1 písm. a)“ a na konci textu písmene d) se doplňují slova „, pokud nebyla zřízena komise pro výkon přenesené působnosti podle zvláštního zákona67)“.
Poznámka pod čarou č. 67 zní: ___________________ „67) Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
146. V § 59l odst. 5 písm. e) se za slova „který vydal pověření,“ vkládají slova „krajský úřad, v jehož obvodu má sídlo zařízení sociálně-právní ochrany provozované pověřenou osobou“.
147. § 60 včetně poznámek pod čarou č. 68 a 69 zní:
„§ 60 (1) Žádosti podle § 21 odst. 2, § 47v a podle § 49 se podávají na tiskopisu předepsaném ministerstvem.
(2) Je-li podle tohoto zákona pro podání nebo jiný úkon stanoven tiskopis, lze podání nebo jiný úkon učinit též a) se souhlasem příslušného orgánu sociálně-právní ochrany na počítačové sestavě, která má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s předepsaným tiskopisem, b) v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb68), pokud z charakteru podání nebo jiného úkonu vyplývá, že je lze učinit v elektronické podobě; příslušný orgán sociálně-právní ochrany je povinen zveřejnit tyto tiskopisy v elektronické podobě, přičemž je povinen tyto tiskopisy zveřejnit vždy na portálu veřejné správy69), pokud ministerstvo zveřejnilo příslušný tiskopis v elektronické podobě.
__________________ 68) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů. 69) § 2 písm. r) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.
148. V § 61 odst. 2 písm. c) se slova „sídlo zřizovatele“ nahrazují slovy „adresa sídla“.
149. V § 61 odst. 2 písm. d) se za slovo “vydání“ vkládají slova „, rozšíření nebo změnu“.
150. V § 61 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) a f), která znějí: „e) místem, kde se nachází objekt nebo prostory, v nichž má být poskytována sociálně-právní ochrana a provozováno zařízení sociálně-právní ochrany, jde-li o vydání stanoviska podle § 49, f) místem trvalého pobytu osoby zařazené do evidence pěstounů na přechodnou dobu.“.
151. V § 61 odst. 3 se písmeno d) zrušuje.
Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d).
152. V § 61 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) místem trvalého pobytu fyzické osoby, která uzavírá dohodu o výkonu pěstounské péče nebo vůči níž směřuje správní rozhodnutí.“.
153. V § 61 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce, jde-li o rozhodování o dávkách pěstounské péče, se řídí místem trvalého pobytu osoby pečující a osoby v evidenci, s výjimkou osoby, která byla od zletilosti dále v pěstounské péči a po jejím skončení má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, kdy se místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce řídí místem trvalého pobytu této osoby; jde-li o fyzickou osobu uvedenou v § 47o odst. 1 písm. h) řídí se místní příslušnost místem jejího pobytu na území České republiky, a nelze-li místní příslušnost takto určit, řídí se místní příslušnost místem sídla zaměstnavatele nebo místem podnikání této osoby na území České republiky.“.
154. V § 62 odst. 3 se věta třetí zrušuje.
155. § 63 se zrušuje.
Čl. II Přechodná ustanovení 1. Řízení o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí se zastavuje. Ministerstvo práce a sociálních věcí předá spisovou dokumentaci krajskému úřadu příslušnému podle místa trvalého pobytu žadatele nejpozději do jednoho měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Doba, po kterou bylo dítě vedeno v evidenci dětí, a doba, po kterou byl žadatel veden v evidenci žadatelů vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí, se započítává do doby vedení evidence krajským úřadem po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Pokud je v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc umístěn větší počet dětí nebo zde děti pobývají delší dobu, než je stanoveno v § 42 odst. 3 až 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc povinno učinit opatření, aby nejpozději do 31. prosince 2013 nepřesáhl počet dětí v takovém zařízení počet dětí stanovený v § 42 odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a aby doba pobytu dětí v takovém zařízení nepřesáhla délku pobytu stanovenou v § 42 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě, že ani v uvedeném termínu nedojde v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ke snížení počtu dětí a k úpravě délky pobytu dětí tak, aby odpovídaly § 42 odst. 3 až 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je příslušný orgán sociálně-právní ochrany povinen podat soudu nejpozději do 5 měsíců od uplynutí lhůty stanovené do 31. prosince 2013 návrh na změnu výchovných opatření, popřípadě učinit jiná vhodná opatření na snížení počtu dětí a k úpravě délky pobytu dětí v tomto zařízení.
3. Nárok na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ve výši stanovené podle zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniká dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, na který vznikl nárok přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a náležel podle zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a nebyl do dne účinnosti tohoto zákona vyplacen, se doplatí ve výši, v jaké náležel do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Rozsah práv a povinností osoby pečující nebo osoby v evidenci podle § 47b zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které bylo svěřeno dítě do náhradní rodinné péče přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo krajský úřad povinen upravit správním rozhodnutím nebo namísto správního rozhodnutí uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče nejpozději do 31. října 2012. Tato povinnost se nevztahuje na osoby pečující, které uzavřely do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dohodu o výkonu pěstounské péče v zařízení pro výkon pěstounské péče, pokud tato dohoda zůstává i nadále v platnosti podle bodu 5.
5. Písemné dohody o výkonu pěstounské péče v zařízení mezi pěstounem a zřizovatelem zařízení pro výkon pěstounské péče, uzavřené podle zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Práva a povinnosti pěstouna a zřizovatele zařízení, které vyplývají z těchto dohod, se vztahují pouze k dětem, které byly svěřeny do pěstounské péče, osobě, která má zájem stát se pěstounem, nebo poručnické péče přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Platnost dohody o výkonu pěstounské péče v zařízení skončí nejpozději dnem ukončení uvedené péče u posledního dítěte, které bylo do takové péče svěřeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Fyzická nebo právnická osoba, kterým bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vydáno pověření ke zřizování a provozování zařízení pro výkon pěstounské péče, mohou na základě tohoto pověření vykonávat práva a povinnosti zřizovatele zařízení pro výkon pěstounské péče podle dohod o výkonu pěstounské péče v zařízení uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tyto pověřené osoby mohou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona požádat krajský úřad o vydání pověření k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče. Na základě dohody pěstouna a zřizovatele zařízení pro výkon pěstounské péče může být dohoda o výkonu pěstounské péče v zařízení pro výkon pěstounské péče změněna na dohodu o výkonu pěstounské péče. Odměnu pěstouna, která pěstounovi náleží na základě dohody o výkonu pěstounské péče v zařízení pro výkon pěstounské péče uzavřené do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je zřizovatel zařízení povinen vyplatit pěstounovi naposledy za kalendářní měsíc předcházející dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
6. Osoby, které přímo poskytovaly sociálně-právní ochranu dětem přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou povinny splnit podmínky uvedené v § 49a odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
7. Řízení o žádostech o vydání pověření ke zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany, o nichž nebylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně rozhodnuto, dokončí krajský úřad podle zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
8. Právnické nebo fyzické osoby, kterým bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona krajským úřadem vydáno pověření výkonu sociálně-právní ochrany dětí, jsou povinny krajskému úřadu, který pověření vydal, nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oznámit všechna místa výkonu činnosti, ke kterým jim bylo vydáno pověření. Tyto osoby jsou povinny krajskému úřadu, v jehož obvodu mají sídla zařízení sociálně-právní ochrany, nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oznámit název a adresu sídla všech zařízení, v nichž je sociálně-právní ochrana dětí vykonávána v obvodu tohoto krajského úřadu.
9. Krajský úřad, v jehož obvodu je zařízení sociálně-právní ochrany provozované právnickou nebo fyzickou osobou, které bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona krajským úřadem vydáno pověření výkonu sociálně-právní ochrany dětí, je povinen nejpozději do 6 měsíců ode dne splnění povinnosti pověřenou osobou podle bodu 8 posoudit, zda jsou v zařízení sociálně-právní ochrany splněny podmínky pro výkon sociálně-právní ochrany dětí. Tento krajský úřad je povinen vydat závazné stanovisko, ve kterém bude uveden název a adresa sídla všech zařízení, která splňují podmínky pro provozování těchto zařízení, popřípadě název a adresa sídla zařízení, která podmínky pro výkon sociálně-právní ochrany dětí nesplňují; závazné stanovisko přitom bezodkladně zašle krajskému úřadu, který pověření vydal.
10. Krajský úřad, který pověření vydal, je povinen nejpozději do 6 měsíců ode dne doručení závazného stanoviska, nejdéle však do 8 měsíců ode dne splnění povinnosti právnickou nebo fyzickou osoba podle bodu 8 vydat rozhodnutí, ve kterém budou uvedena zařízení, v kterých může být sociálně-právní ochrana dětí vykonávána, popřípadě zařízení, která podmínky pro výkon sociálně-právní ochrany dětí nesplňují.
11. Kraj nebo obec, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona byly provozovateli zařízení sociálně-právní ochrany, jsou povinny nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona požádat krajský úřad, v jehož obvodu se nachází adresa sídla zařízení, o vydání pověření k provozování zařízení sociálně-právní ochrany a doložit splnění podmínek pro vydání pověření podle § 49 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do nabytí právní moci rozhodnutí krajského úřadu o žádosti o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí může kraj nebo obec provozovat zařízení sociálně-právní ochrany bez pověření, pokud jsou v zařízení splněny podmínky pro poskytování sociálně-právní ochrany stanovené v § 49 odst. 2 písm. b) až f), odst. 8 a 9 a § 49a zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
12. Standardy kvality jsou orgány sociálně-právní ochrany, právnická nebo fyzická osoba, které bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona krajským úřadem vydáno pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc povinny vypracovat do 1. července 2014. Nejpozději od tohoto data jsou povinni se jimi při výkonu své činnosti řídit.
ČÁST DRUHÁ Změna zákona o rodině Čl. III Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb., zákona č. 234/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 72/1995 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 301/2000 Sb., zákona č. 109/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 321/2002 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 259/2008 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 244/2010 Sb., se mění takto:
1. V § 43 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 13 zní: „(1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, a neučiní-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, může soud rozhodnout o výchovném opatření podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí13). _______________________________ 13) § 13 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
2. V § 43 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Soud sleduje, zda je dodržováno výchovné opatření, o kterém rozhodl, a hodnotí jeho účinnost zpravidla v součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, případně dalšími osobami.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
3. V § 43 odstavec 3 zní:
„(3) Učinil-li orgán sociálně-právní ochrany dětí výchovné opatření podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, nepotřebuje schválení soudu.“.
4. V § 45 odstavce 2 a 3 znějí: „(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Rozvodem manželství společná výchova manželů zaniká. Rozvodu manželství musí předcházet nová úprava práv a povinností manželů k dítěti. Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. (3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů není plně způsobilý k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.“.
5. V § 45 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Pokud není možné rodičům uložit vyživovací povinnost k dítěti, ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužijí.“.
6. § 45a včetně poznámky pod čarou č. 14 zní:
„§ 45a (1) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče fyzické osobě (dále jen „pěstoun“), jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče a osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte. Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte. Podrobnosti stanoví zvláštní právní předpis14). (2) Soud může dítě svěřit též do pěstounské péče na přechodnou dobu. Důvody svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu a podrobnosti úpravy stanoví zákon o sociálně-právní ochraně dětí14). (3) Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželů; ustanovení § 45 odst. 2 a 3 platí obdobně. (4) Pěstounská péče může být zrušena rozhodnutím soudu. Soud může zrušit pěstounskou péči jen z důležitých důvodů; učiní tak vždy, jestliže o to požádá pěstoun. ___________________ 14) Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
7. V § 46 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Za vážné ohrožení nebo vážné narušení výchovy dítěte se nepovažují nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, jestliže jsou jinak tyto osoby nebo rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnit povinnosti vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti.“.
8. V § 46 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu 3 let. Ústavní výchovu lze před uplynutím 3 let od jejího nařízení prodloužit, jestliže důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají. Trvání ústavní výchovy lze prodloužit opakovaně, vždy však nejdéle na dobu 3 let. Po dobu, než soud rozhodne o zrušení nebo o prodloužení ústavní výchovy, dítě zůstává v ústavní výchově, i když již uběhla doba dříve rozhodnutím soudu stanovená.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
9. V § 46 odst. 3 se slova „rodinnou péčí v zařízení“ nahrazují slovy „péčí v zařízení“.
10. § 68 zní: „§ 68 (1) K osvojení není třeba souhlasu rodiče, který zjevně nemá o dítě zájem. (2) Má se za to, že nezájem rodiče o dítě je zjevný, trvá-li alespoň 3 měsíce od posledního projeveného opravdového zájmu. Nelze-li však v chování rodiče spatřovat hrubé porušování jeho povinností, je třeba, aby byl orgánem sociálně-právní ochrany dětí poučen o možných důsledcích svého chování a aby od takového poučení uplynuly alespoň 3 měsíce. Orgán sociálně-právní ochrany dětí je povinen poskytnout rodiči nejpozději po tomto poučení poradenství a pomoc za podmínek stanovených jiným právním předpisem. (3) Poučení podle odstavce 2 se nevyžaduje, opustil-li rodič místo, kde se dříve zdržoval, aniž sdělil, kde se nyní zdržuje, a nepodařilo-li se ani za 3 měsíce zjistit místo, kde se rodič zdržuje. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně i v případě, že je rodič nezletilý. (5) O splnění podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 rozhoduje na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníka dítěte, popřípadě na návrh rodiče dítěte, soud.“.
Čl. IV Přechodná ustanovení 1. Řízení o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, do společné výchovy manželů, do pěstounské péče, do společné pěstounské péče manželů nebo do pěstounské péče na přechodnou dobu, jakož i řízení o nařízení ústavní výchovy a řízení o výchovných opatřeních podle zákona č. 94/1963 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi spojená se posoudí podle zákona č. 94/1963 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Rozhodnutí soudu o tom, že není třeba souhlasu rodičů k osvojení dítěte, vydaná podle § 68 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti a splnění podmínek pro osvojení dítěte se posoudí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Řízení zahájená podle § 68 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a pravomocně neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi spojená se posoudí podle § 68 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST TŘETÍ Změna občanského soudního řádu Čl. V Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb. a zákona č. …/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 162 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 102 zní:
„(1) Předběžně vykonatelné jsou rozsudky a) odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku, b) odsuzující k navrácení dítěte, vydané v řízení o navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle § 193a, c) jimiž se prodlužuje trvání výchovného opatření, kterým bylo dítě dočasně odňato z péče rodičů nebo jiné fyzické osoby102). __________________ 102) § 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
2. V § 178 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3) Jestliže orgán sociálně-právní ochrany dětí nepodal soudu návrh na zahájení řízení ve věci péče soudu o nezletilé a ani nebyl v tomto řízení ustanoven dítěti jako opatrovník, má orgán sociálně-právní ochrany dětí v řízení ve věci péče soudu o nezletilé postavení účastníka řízení.
(4) Bylo-li řízení ve věci péče soudu o nezletilé zahájeno na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, je soud povinen přezkoumat náležitosti návrhu stanovené zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. V případě, že návrh neobsahuje všechny stanovené náležitosti, vyzve předseda senátu usnesením orgán sociálně-právní ochrany dětí k doplnění návrhu a stanoví lhůtu pro toto doplnění. Ustanovení § 43 odst. 2 se nepoužije.“.
3. V § 180a se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) V řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, se použijí ustanovení § 178 odst. 3 a 4 obdobně.“.
Čl.VI Přechodné ustanovení Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle právních předpisů účinných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Čl. VII V § 36 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 168/2005 Sb., písmeno m) včetně poznámky pod čarou č. 71c zní:
„m) osoby pečující o dítě a osoby v evidenci, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí71c), orgán, který vyplácí odměnu, ____________________ 71c) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
Poznámka pod čarou č. 71d se zrušuje.
ČÁST PÁTÁ Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Čl. VIII Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 153/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb. a zákona č. 263/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 3 odst. 1 písm. b) bod 10 včetně poznámky pod čarou č. 1c zní: „10. osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí1c), _________________ 1c) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
Poznámka pod čarou č. 1d se zrušuje.
2. V § 5 odst. 3 se věta první nahrazuje větou „Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnuje kromě příjmů uvedených v odstavci 1 odměna pěstouna vyplácená podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí 1c).“ .
Poznámka pod čarou č. 7 se zrušuje.
ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o státní sociální podpoře Čl. IX Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 158/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 125/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 204/2005 Sb., zákona č. 218/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 414/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb. a zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb. a zákona č. .../2011 Sb., se mění takto:
1. V § 2 písm. b) se bod 2 zrušuje.
Dosavadní bod 3 se označuje jako bod 2.
2. V části třetí se hlava sedmá včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 47e, 48 a 49a zrušuje.
3. V § 45 odst. 3 se slova „a b)“ zrušují.
4. V § 51 odst. 4 se slova „, § 36 písm. a) nebo § 36 písm. b), s výjimkou odměny pěstouna podle § 40a,“ zrušují.
5. V § 54 odst. 2 se slova „a v § 36 písm. a) a b),“ zrušují.
6. V § 54 odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „§ 2 písm. b) bodu 3 a § 36 písm. c) a d),“ nahrazují slovy „§ 2 písm. b) bodu 2“.
7. V § 54 odst. 3 se písmena a) a b) zrušují.
Dosavadní písmena c) až e) se označují jako písmena a) až c).
8. V § 57 odst. 1 se slova „§ 2 písm. b) bodech 1 a 2, § 36 písm. a) a § 36 písm. b)“ nahrazují slovy „§ 2 písm. b) bodu 1“.
9. V § 57 odst. 2 se slova „§ 2 písm. b) bodu 3, § 36 písm. c) a § 36 písm. d)“ nahrazují slovy „a § 2 písm. b) bodu 2“.
10. V § 58 odst. 2 se slova „, § 36 písm. a) a § 36 písm. b)“ zrušují.
11. V § 62 odst. 4 se věta třetí zrušuje.
12. V § 68 odst. 1 se písmeno g) zrušuje.
Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena g) a h).
Čl. X Přechodná ustanovení 1. Nároky na dávky pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zanikají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Výplata dávek pěstounské péče, která náleží podle věty první do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede naposledy za měsíc červen 2012. 2. O zániku nároku na dávky pěstounské péče podle bodu 1 zašle nejpozději do 31. května 2012 krajská pobočka Úřadu práce oprávněné osobě písemné sdělení, v němž současně informuje o nárocích na pěstounské dávky a jejich uplatnění po dni nabytí účinnosti tohoto zákona podle jiného právního předpisu. Toto sdělení se nedoručuje do vlastních rukou.
ČÁST SEDMÁ Změna zákona o důchodovém pojištění Čl. XI Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 264/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 178/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 108/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 135/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb. a zákona č. 220/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 5 odst. 1 písmeno k) včetně poznámky pod čarou č. 37 zní: „k) osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí 37), ____________________ 37) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
2. V § 52 odst. 3 se slova „pěstounovi nebo jeho manželovi“ nahrazují slovy „osobě uvedené v § 5 odst. 1 písm. k) nebo jejímu manželovi“.
3. V § 102a se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Účast pěstounů, kteří vykonávali pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo kterým byla za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech, na důchodovém pojištění před 1. červencem 2012 se posuzuje podle právních předpisů účinných před tímto dnem.“.
ČÁST OSMÁ Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění Čl. XII Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících předpisů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 167/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 459/2000 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 422/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 47/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 340/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 57/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 137/2008 Sb., zákona č. 270/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 59/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb. a zákona č. …/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 8 odst. 2 písmeno k) včetně poznámky pod čarou č. 49 zní:
„k) u osoby pečující o dítě a osoby, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí 49), den, od něhož jim tato odměna náleží, a za den ukončení zaměstnání se považuje den, od něhož tato odměna nenáleží z jiných důvodů, než je dočasná pracovní neschopnost, ____________________ 49) § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
2. V § 8 odst. 2 se písmeno l) zrušuje.
Dosavadní písmena m) až o) se označují jako písmena l) až n).
ČÁST DEVÁTÁ Změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění Čl. XIII V § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb. a zákona č. 362/2009 Sb., se slova „odměna ve zvláštních případech vyplácená pěstounům podle zákona o státní sociální podpoře7)“ nahrazují slovy „odměna pěstouna vyplácená podle zvláštního právního předpisu7).“.
Poznámka pod čarou č. 7 zní: _____________________________ „7) § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST DESÁTÁ Změna zákona o životním a existenčním minimu Čl. XIV Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 85/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb. a zákona č. …/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 7 odst. 2 písm. e) se za slova „státní sociální podpory“ vkládají slova „a dávky pěstounské péče31)“.
Poznámka pod čarou č. 31 zní: „31) § 47e a násl. zákona č. 359/1999 Sb.“.
2. Poznámka pod čarou č. 26 zní: „26) § 47f odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb.“.
ČÁST JEDENÁCTÁ Změna zákona o nemocenském pojištění Čl. XV Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 302/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 157/2010 Sb., zákona č. 166/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb. a zákona č. …/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 5 písm. a) bod 13 včetně poznámky pod čarou č. 13 zní: „13. osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí 13) (dále jen „osoba pečující a osoba v evidenci“), ____________________ 13) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“. Poznámka pod čarou č. 14 se zrušuje. 2. V § 10 odst. 1 písmeno l) zní: „l) bodě 13 dnem, od něhož náleží odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí13), a zaniká dnem, od něhož tato odměna nenáleží z jiných důvodů, než je dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa,“. 3. V § 19 odstavec 11 zní: „(11) Denním vyměřovacím základem pro výpočet nemocenského osoby pečující nebo osoby v evidenci je jedna třicetina částky odměny náležející osobě pečující nebo osobě v evidenci naposledy za kalendářní měsíc předcházející měsíci, v němž jí dočasná pracovní neschopnost vznikla. Nenáležela-li osobě pečující nebo osobě v evidenci odměna za žádný z kalendářních měsíců před měsícem, v němž jí vznikla dočasná pracovní neschopnost, je jejím denním vyměřovacím základem pro výpočet nemocenského jedna třicetina částky odměny, která jí náležela za kalendářní měsíc, v němž jí dočasná pracovní neschopnost vznikla. Denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského při karanténě nařízené podle zvláštního právního předpisu a pro výpočet ostatních dávek nemocenského pojištění se u osoby pečující nebo osoby v evidenci stanoví obdobně.“.
4. V § 92 odst. 2 písmeno p) zní: „p) osob pečujících a osob v evidenci orgán, který vyplácí odměnu pěstouna podle zvláštního právního předpisu13),“.
5. V § 97 odst. 1 větě třetí se slovo „pěstounovi“ nahrazuje slovy „osobě pečující a osobě v evidenci“ a slova „ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu14)“ se nahrazují slovy „podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí“.
Čl. XVI Přechodná ustanovení
1. Ten, kdo bude plnit povinnosti zaměstnavatele po dni nabytí účinnosti tohoto zákona u pěstounů, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu, a kterým trvá účast na nemocenském pojištění i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení, kdo byl zaměstnavatelem těchto pěstounů do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Oznámení podle věty první je třeba provést do 31. srpna 2012, a to formou seznamu, v němž se uvede jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo tohoto pěstouna a název a adresa sídla zaměstnavatele. Tím je zároveň splněna povinnost původního zaměstnavatele oznámit změnu zaměstnavatele.
2. Den nástupu zaměstnance do zaměstnání u pěstounů, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu, kterým vzniká účast na nemocenském pojištění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopise nejpozději do 31. srpna 2012.
3. Den skončení zaměstnání se zaměstnancem u pěstounů, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu, kterým zanikla účast na nemocenském pojištění ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopise nejpozději do 31. srpna 2012.
ČÁST DVANÁCTÁ Změna zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců Čl. XVII
Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 282/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 3 odst. 1 písmeno l) včetně poznámky pod čarou č. 3 zní: „l) osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí 3), ________________________ 3) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“. Poznámka pod čarou č. 4 se zrušuje. 2. V § 5 odst. 1 písmeno i) zní: „i) písmenu l) dnem, od něhož náleží odměna pěstouna podle zvláštního právního předpisu3), a zaniká dnem, od něhož tato odměna nenáleží z jiných důvodů, než je dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa,“.
ČÁST TŘINÁCTÁ Změna zákona o zaměstnanosti Čl. XVIII
V § 25 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 382/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb. a zákona č. 158/2009 Sb., písmeno p) zní: „p) osobou pečující o dítě nebo osobou, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle § 47j odst. 1 písm. c) a d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí,“.
Poznámky pod čarou č. 30 a 30a se zrušují.
ČÁST ČTRNÁCTÁ Změna zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních Čl. XIX
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 563/2004 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. …/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 16 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „nebo o výchovném opatření podle zvláštního právního předpisu20)“.
2. Poznámka pod čarou č. 20 zní: „20) § 13 a § 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST PATNÁCTÁ Změna zákona o sociálních službách Čl. XX
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 108/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb. a zákona č. …/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 48 odst. 4 se za slova „ústavní výchova“ vkládají slova „, výchovná opatření“.
2. Poznámka pod čarou č. 23 zní: „23) § 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. § 13 a § 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
3. V § 74 odst. 2 větě první se za slova „nařízení ústavní výchovy“ vkládají slova „, výchovného opatření“.
4. V § 91 odst. 1 větě první za středníkem se za slova „ústavní výchovy“ vkládají slova „, výchovného opatření“.
ČÁST ŠESTNÁCTÁ Změna zákona o daních z příjmů Čl. XXI
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 216/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 289/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 304/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č.199/2010 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 348/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 119/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb. a zákona č. …/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 4 odst. 1 písm. i) se za slova „dávky státní sociální podpory,“ vkládají slova „dávky pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna,“.
2. V § 35ba odst. 1 písm. b) se za slova „dávky státní sociální
podpory,“ vkládají slova
ČÁST SEDMNÁCTÁ Změna zákona o Úřadu práce České republiky Čl. XXII
Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č …/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 4 odst. 1 se na konci písmene e) slovo „a“ nahrazuje čárkou.
2. V § 4 odst. 1 se za písmeno f) vkládají nová písmena g) a h), která znějí: „g) inspekce poskytování sociálně-právní ochrany, h) dávek pěstounské péče,“.
3. V § 4 odst. 1 závěrečné části ustanovení se za slova „změně některých zákonů4)“ vkládají slova „, zákonem o sociálně-právní ochraně dětí11)“.
Poznámka pod čarou č. 11 zní: „11) Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.
4. V § 4a odst. 1 a v §4b odst. 3 se za slova „o dávkách státní sociální podpory,“ vkládají slova „o dávkách pěstounské péče,“.
ČÁST OSMNÁCTÁ ÚČINNOST Čl. XXIII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2012, s výjimkou ustanovení čl. X, které nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Důvodová zpráva
Obecná část
Hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad RIA
1. NÁZEV Zákon, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
2. DŮVODY PŘEDLOŽENÍ A CÍLE Novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, je předkládána jako součást celkové reformy vedoucí ke zkvalitnění systému péče o ohrožené děti, k němuž se zavázala vláda České republiky ve svém programovém prohlášení. V souvislosti s novelou zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, vzniká potřeba novelizovat další zákony, zejména pak zákon o rodině, občanský soudní řád, daňové a pojistné zákony a některé další předpisy. Příprava návrhu zákona je koordinována s přípravou a projednáváním vládního návrhu nového občanského zákoníku.
Předložený zákon reaguje na následující skutečnosti:
a) Naplňování mezinárodních závazků České republiky, zejména Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Výbor OSN pro práva dítěte ve svých připomínkách přijatých v březnu 2003 (CRC/C/C/15/Add.201) po přezkoumání druhé pravidelné zprávy ČR o naplňování Úmluvy o právech dítěte přijal celou řadu doporučení ke změnám v systému ochrany práv dětí. Ve vyhodnocení, provedeném v červnu letošního roku (CRC/C/CZE/CO/3-4), výbor s politováním konstatoval, že mnoho z jeho připomínek a doporučení bylo řešeno nedostatečně nebo jen částečně. Výbor proto znovu vyzval ČR, aby vytvořila komplexní hodnocení rodinné situace, strategii pro snížení počtu dětí žijících v ústavní péči, a aby zajistila, že umísťování dětí do ústavů bude používáno jako poslední možnost a bude pravidelně monitorováno a přezkoumáváno. Zároveň výbor doporučil rozvoj komunitních služeb rodinného typu a pěstounské péče, za účelem vyloučení umisťování dětí do ústavů. Předkládaný návrh zákona vychází rovněž ze Směrnice OSN o dětech v náhradní péči z roku 2009.
b) Judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR Podle Evropského soudu pro lidská práva, který dohlíží na dodržování (Evropské) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, se Česká republika v několika případech dopustila porušení práva na ochranu rodinného a soukromého života, k němuž došlo v důsledku odebrání dětí z péče rodičů a jejich umístění do náhradní ústavní péče. Takto se Evropský soud pro lidská práva vyslovil ve svých rozsudcích ve věci Wallová a Walla proti České republice ze dne 26. října 2006 a ve věci Havelka a ostatní proti České republice ze dne 21. července 2007. Vláda přijala usnesením č. 882 ze dne 7. prosince 2010 soubor opatření k těmto rozsudkům, jehož součástí je i novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí v oblastech činností orgánů sociálně-právní ochrany dětí (postupy práce, multidisciplinární spolupráce), zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a dalších osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí.
Předložený návrh zákona zároveň zohledňuje nálezy Ústavního soudu ČR související s ochranou práv dětí (II. ÚS 485/10 ze dne 13. dubna 2010, I. ÚS 2661/10 ze dne 2. listopadu 2010, III. ÚS 3007/09 ze dne 26. srpna 2010) a stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 202/2010 ze dne 8. prosince 2010 k rozhodování soudů ve věcech nařizování ústavní výchovy z důvodů materiálních nedostatků rodiny, zvláště pak jejich špatných bytových poměrů.
c) Úkoly vyplývající ze strategických dokumentů
Zákon naplňuje úkoly vyplývající z Národního akčního plánu k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009 – 2011 (schválen usnesením vlády č. 883 ze dne 13. července 2009). Cíl zkvalitnit systém péče o ohrožené děti zaměřením systému na prevenci ohrožení a všestrannou podporou rozvoje dětí v rodinném prostředí je obsažen v Národním programu reforem ČR 2011, část III. 2.1. Moderní sociální systém a pracovní právo (schválen usnesením vlády č. 314 ze dne 27. dubna 2011).
d) Výstupy z výzkumů a analýz současného systému péče o ohrožené děti v ČR, poznatky z domácí i zahraniční praxe
Návrh zákona reaguje rovněž na závěry nejnovějších výzkumů a analýz v oblasti péče o ohrožené děti a rodiny a poznatky z domácí i zahraniční praxe. Z výzkumů lze jmenovat např. Hodnocení systému péče o ohrožené děti (Ministerstvo vnitra, 2007); Analýzu legislativy, řízení a financování systému péče o ohrožené děti (Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i, 2010) nebo Analýzu současného stavu v oblasti terénní činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí a stanovení optimálních podmínek výkonu sociálně-právní ochrany dětí ve vazbě na počet klientů (HR 170/08, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i, 2009). Při přípravě zákona byly zmapovány i příklady zahraniční praxe včetně právní úpravy sousedních zemí např. slovenské zákony č. 35/2005 Z. z., o rodině a č. 305/2005 Z. z., o sociálně právní ochraně dětí a sociální kuratele, německý spolkový zákon o ochraně dětí a mládeže (Jugendschutgesetz, JuSchG), rakouský zákon o ochraně mládeže (Jugendwohlfahrtsgesetz, JWG) či nejnověji polský zákon o podpoře rodiny a náhradní péči z 11. června 2011.
Obecné cíle právní úpravy: § vytvoření podmínek pro zabezpečení výchovy a všestranného rozvoje dítěte v jeho přirozeném rodinném prostředí nebo v náhradním rodinném prostředí
§ změna orientace systému směrem k prevenci, díky níž odpadne nákladná a v mnoha případech neúčinná práce s dlouhodobě neřešenými problémy
§ zvýšení kvality systému zavedením standardů kvality a sjednocením postupů sociálně-právní ochrany dětí a osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí
§ vytvoření alternativ k nadměrnému umísťování dětí do institucionální péče rozvojem a profesionalizací pěstounské péče
2.1. Definice problému Současný systém péče o ohrožené děti v České republice nezajišťuje důslednou ochranu práv dětí. Není kladen dostatečný důraz na zajištění vývoje dítěte v jeho přirozeném prostředí nebo náhradním rodinném prostředí v případech, kdy dítě nemůže být dočasně nebo trvale vychováváno ve své rodině. Neexistuje dostatečná síť služeb pro práci s rodinami a nejsou stanovena přesná kritéria pro umístění dítěte do ústavní péče. Důsledkem je vysoký počet dětí umístěných v institucionální výchově. Podle údajů organizace Eurochild je ve státech Evropské unie v tomto typu péče umístěno cca 140 000 dětí. Česká republika se na tomto počtu podílí téměř 8 % (cca 11 000 dětí v kojeneckých ústavech, dětských domovech, diagnostických ústavech, dětských domovech se školou, výchovných ústavech a domovech pro osoby se zdravotním postižením), ačkoliv její podíl na počtu obyvatel EU činí pouhá 2 %. Zvláště markantní je vysoký počet velmi malých dětí umístěných do ústavní péče. Podle údajů Ústavu pro informace ve zdravotnictví bylo v roce 2010 do ústavní péče umístěno 2 077 dětí ve věku do 3 let, což je nejvyšší počet od roku 1998. Nejčastějším důvodem pro umístění byly sociální důvody (45,9 %). Světové výzkumy posledních šedesáti let přitom dostatečně prokázaly negativní dopad na vývoj dětí, které vyrůstají v ústavní péči. Podle analýzy Ministerstva vnitra mapující osudy dětí, které prošly institucionální výchovou během let 1995-2004, se z těchto 17 454 dětí se dopustilo 8866 dětí trestné činnosti po odchodu z institucionální péče, tj. 51 %. Do jednoho roku po odchodu spáchalo trestný čin 1681 dětí, tj. 10 % z celkového počtu. V případě dětských domovů se z celkového počtu 7532 dětí, které během let 1995 – 2004 opustily toto zařízení, dopustilo trestné činnosti 1866 dětí (25 %) po opuštění institucionální péče a do 1 roku po odchodu spáchalo trestný čin 80 dětí. V případě dětských domovů se školou jsou počty 989 (celkový počet dětí), 654 (trestná činnost po odchodu), 122 (trestná činnost do 1 roku). V případě výchovných ústavů pak 7009 (celkový počet dětí), 3380 (trestná činnost po odchodu), 1187 (trestná činnost do 1 roku). Ústavní péče přitom představuje nejnákladnější typ služby (viz část 4 této důvodové zprávy).
V systému panuje značná rezortní roztříštěnost, část služeb pro ohrožené děti a rodiny je v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, pobytová zařízení spadají do oblasti školství a zdravotnictví. Jejich zřizovateli jsou ministerstva a kraje. Tento stav neumožňuje efektivní řízení a kontrolu hospodárnosti vynakládaných prostředků. Nejsou stanoveny standardy kvality práce, neexistují metodiky, které by sjednocovaly pracovní postupy a garantovaly kvalitní a efektivní ochranu všech dětí. V rámci jednoho typu zařízení či jednoho typu úřadu se setkáváme s naprosto rozdílnými přístupy založenými na intuitivních řešeních. Z tohoto důvodu jsou dlouhodobě neřešeny případy dětí, které jsou významně ohroženy.
Orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou dle současné právní úpravy krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. Hlavní těžiště práce spočívá na orgánech sociálně-právní ochrany na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (280 obcí a městských částí, celkem cca 1 800 pracovníků). Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí je v současné době charakterizována nejednotným přístupem a postupy při řešení případů a obtížnou možností přezkumu těchto postupů. Podle analýzy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2009 jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí personálně poddimenzovány a nemají dostatečné nástroje pro řešení problémů v podobě funkční sítě služeb, kterou by bylo možno využít pro realizaci opatření sociálně-právní ochrany dětí. Průměrný rozdíl mezi reálným a optimálním počtem pracovnic/pracovníků je 32 % (průměrně 2,3 úvazku na jeden obecní úřad obce s rozšířenou působností), tj. 560 pracovnic/pracovníků celkem. V případě kurátorek/kurátorů pro mládež jde o 47 % (průměrně 0,7 úvazku na jeden obecní úřad obce s rozšířenou působností). Nevyhovující je rovněž struktura činnosti (vysoké zatížení administrativou a opatrovnickou agendou, nevyužívají se moderní informační technologie atd.). Na systémové nedostatky v oblasti činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí poukázal také expertní tým ministra práce a sociálních věcí zřízený k prošetření případu dlouhodobě týraného chlapce D. z Brna (závěrečná zpráva z května 2011), zejména na neexistenci nástroje pro účinné vyhodnocení míry ohrožení dítěte, závazných postupů práce, které se zaměří na včasnost řešení a efektivního systému předávání informací mezi všemi subjekty, které přicházejí do styku s dítětem a orgány sociálně-právní ochrany dětí.
Sociálně-právní ochranu dětí dále zajišťují obce a kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další právnické a fyzické osoby, které jsou výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny. V této kategorii mají specifickou pozici zejména zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytující ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo je-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy, dítěti tělesně nebo duševně týranému a zneužívanému nebo dítěti, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, a v zajištění lékařské péče zdravotnickým zařízením, psychologické a jiné obdobné nutné péče. Pravidla činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a dalších osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, nejsou ve stávající právní úpravě dostatečně vymezena. Na rozdíl od ostatních služeb v sociální oblasti, jejichž činnost je upravena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, nejsou stanoveny kvalifikační požadavky na zaměstnance a standardy kvality poskytovaných služeb. Zatímco poskytovatelé sociálních služeb jsou ze strany státu finančně podporováni nenárokovou dotací, zřizovatelé zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc mají zákonný nárok na státní příspěvek za pobyt a péči. V současné době činí výše státního příspěvku měsíčně 0,80 násobek životního minima dítěte. V posledním období dochází k nárůstu počtu nově vznikajících zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc při již existujících pobytových zařízeních pro děti ve zdravotnické a školské oblasti (kojenecké ústavy, dětské domovy). Není přitom blíže ošetřena možná duplicita financování z veřejných rozpočtů (příspěvky zřizovatelů, normativy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, státní příspěvek pro provozovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc) a návaznost činností. Dochází tak k výraznému růstu výdajů státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jde přitom o mandatorní výdaj státního rozpočtu a bez změny právní úpravy nelze do tohoto růstu výdajů zasáhnout.
V roce 2011 je rozpočtováno 180 mil. Kč. Dojde k překročení schváleného rozpočtu na, protože v počátku září byly prostředky schválené v rámci schváleného státního rozpočtu ve výši 180 mil. Kč vyčerpány z 93,5 %.
Pěstounskou péči, či další formy péče, které zakládají nárok na dávky pěstounské péče, poskytuje v České republice 8 375 rodin. Většina rodin pečuje o 1 dítě (74,5 %) nebo o dvě děti (15,9 %). Nejčastější formou pěstounské péče je péče příbuzenská (cca 68 %), zejména prarodičů (51 % z celkového počtu pěstounů).
Pěstounská péče je zabezpečena těmito dávkami pěstounské péče ze systému státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře:
a) odměna pěstouna b) příspěvek na úhradu potřeb dítěte c) příspěvek při převzetí dítěte d) příspěvek na zakoupení motorového vozidla.
Pokud pěstoun pečuje alespoň o 3 děti svěřené mu do pěstounské péče nebo alespoň o jedno dítě svěřené mu do pěstounské péče, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupních II až IV podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, pobírá odměnu pěstouna ve zvláštních případech. Pro účely právních předpisů upravujících důchodové a nemocenské pojištění se odměna pěstouna ve zvláštních případech posuzuje jako plat. To znamená, že z této odměny je odváděno pojistné na sociální zabezpečení a pěstouni jsou z tohoto titulu účastni nemocenského pojištění a důchodového pojištění. Odměnu pěstounovi vyplácí úřad práce, jehož místní příslušnost se řídí místem trvalého pobytu pěstouna. Informace o výši jednotlivých dávek jsou uvedeny v bodech 3.3 a 4.4. této důvodové zprávy.
Zvláštní formou pěstounské péče jsou zařízení pro výkon pěstounské péče, jejichž zřizovatelé hradí kromě odměny pěstouna také 90 % poměrné části nákladů na domácnost, která připadá na děti svěřené do pěstounské péče a další náklady stanovené zákonem. Odměna pěstouna vyplácená zřizovatelem zařízení pro výkon pěstounské péče se pro účely zvláštních právních předpisů (zejména pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) posuzuje jako plat a je z ní odváděna daň z příjmů, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pěstouni vykonávající pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče jsou účastni nemocenského pojištění a důchodového pojištění v souladu s úpravou zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Výkonem pěstounské péče v zařízení pro výkon pěstounské péče není nijak dotčen nárok dítěte a pěstouna na jiné dávky státní sociální podpory vedle dávek pěstounské péče, zejména nárok na přídavek na dítě a na rodičovský příspěvek. K 31. prosinci 2009 bylo v České republice provozováno celkem 52 zařízení pro výkon pěstounské péče (včetně tří SOS dětských vesniček), v nichž bylo umístěno v pěstounské péči celkem 237 dětí. V současné době jsou provozovateli naprosté většiny zařízení pro výkon pěstounské péče kraje (v rámci samostatné působnosti), na které přešly zřizovatelské funkce v roce 2003 ze zrušených okresních úřadů. Do roku 2004 financoval provoz zařízení pro výkon pěstounské péče prostřednictvím okresních úřadů, resp. formou dotace krajům, stát. Od roku 2005 jsou tyto náklady hrazeny z příjmů krajů v souvislosti s novelou zákona o rozpočtovém určení daní, která začala platit téhož roku.
V oblasti výkonu pěstounské péče v České republice lze definovat tyto základní problémy:
1. Pěstounská péče netvoří v dostatečné míře alternativu k institucionální péči, není dostatečný počet zájemců, zejména o děti se zdravotním postižením, děti z etnických menšin atd. 2. Pěstounská péče se v řadě případů stává „skrytou adopcí“. Dítěti svěřenému do pěstounské péče se ze zákona nemění jméno a příjmení, rodičům dítěte zůstává zpravidla zachována rodičovská zodpovědnost, se svým dítětem se mohou stýkat a mají k dítěti vyživovací povinnost. Zajišťování těchto kontaktů je však v současné době pro řadu pěstounských rodin problematické. 3. Z důvodu nedostatečné podpory pěstounské péče (odlehčovací služby, poradenství, doprovázení) dochází v cca 8 % k předčasnému ukončení pěstounské péče a návratu dítěte do ústavu. 4. Neexistuje hmotné zabezpečení pěstounské péče na přechodnou dobu v obdobích, kdy není pěstounům do péče svěřeno dítě. 5. Neexistuje systematická podpora tohoto typu péče a kontrola jejího výkonu.
2.2. Cílový stav
Cílem předloženého návrhu je vytvoření zákonných podmínek pro systematickou práci s rodinami, která zajistí setrvání dítěte v rodinném, případně náhradním rodinném prostředí. Systém bude orientován na prevenci ohrožení dítěte a včasná řešení. Dojde k úpravě pravidel pro činnost zaměstnanců orgánů sociálně-právní ochrany dětí, zejména na úrovni obcí s rozšířenou působností, kteří budou po vyhodnocení situace hledat individuálně pro každé dítě optimální řešení v rámci multidisciplinární spolupráce a za využití sítě služeb. V systému budou nastaveny standardy kvality a závazné postupy. Standardy kvality se budou vztahovat jak na orgány sociálně-právní ochrany dětí, tak na vyjmenované osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany. V případě, kdy dítě nebude moci setrvat ve svém rodinném prostředí, bude jako další řešení v řadě nastupovat náhradní rodinná péče, s výjimkou případů, kdy bude institucionální výchova vyhodnocena jako nejlepší řešení v zájmu dítěte. Pěstounská péče bude vykonávána na profesionálním základě, podmínky výkonu budou stanoveny rozhodnutím, případně dohodou o výkonu pěstounské péče. Systém příprav a výběru pěstounů bude sjednocen, stejně jako způsob jejich hmotného zabezpečení (včetně pěstounské péče na přechodnou dobu). Pěstounům bude k dispozici síť podpůrných a odlehčovacích služeb.
2.3. Identifikace dotčených skupin
§ Děti, rodiče a fyzické osoby odpovědné za výchovu dítěte § Děti v pěstounské péči § Děti v institucionální péči § Pěstouni a další osoby pobírající dávky pěstounské péče § Orgány sociálně-právní ochrany dětí § Zřizovatelé zařízení pro výkon pěstounské péče § Osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí § Zřizovatelé zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc § Obce § Kraje § Úřad práce České republiky § Ministerstvo práce a sociálních věcí § Soudy
2.4. Zhodnocení rizika nečinnosti
V případě nečinnosti bude i nadále pokračovat neuspokojivý stav v oblasti ochrany práv dětí v České republice. Nebudou dodržovány mezinárodní závazky a lze očekávat další úspěšné žaloby na stát na národní i mezinárodní úrovni. Bude i nadále docházet k častému selhávání pěstounské péče. Nekontrolovatelně porostou náklady státního rozpočtu na provoz zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Vzhledem k tomu, že nebudou stanoveny bližší postupy při řešení případů a nastaveny standardy kvality, bude ochrana dítěte zajišťována na velmi rozdílné úrovni.
3. Návrh variant řešení
3.1. Činnost orgánů sociálně právní ochrany dětí
Varianta 0 – ponechání současného stavu
Varianta 1 – Novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí Bude rozšířena definice cílů sociálně-právní ochrany dětí o zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině. Budou posíleny řídící a kontrolní funkce nadřízených správních orgánů při zachování smíšeného modelu výkonu přenesené působnosti orgánů sociálně-právní ochrany. Výčet orgánů sociálně-právní ochrany dětí se rozšíří o Úřad práce České republiky – krajské pobočky a pobočku pro hlavní město Prahu v rozsahu hmotného zabezpečení (dávek) pěstounské péče a v rozsahu výkonu inspekce poskytování sociálně-právní ochrany. Budou nově definovány povinnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, spočívající zejména ve využívání moderních metod sociální práce (vyhodnocování situace dítěte a rodiny, individuální plán ochrany dítěte, případové konference). Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí bude dále upravena standardy kvality (soubor kritérií, jejichž prostřednictvím je určena úroveň kvality poskytované sociálně-právní ochrany při postupu orgánů sociálně-právní ochrany dětí ve vztahu k dětem, rodičům a jiným osobám odpovědným za výchovu). Podrobnosti budou stanoveny prováděcím právním předpisem. Bude upřesněn postup orgánů sociálně-právní ochrany při přijímání opatření na ochranu dětí a rozšířen okruh opatření. Tato opatření budou mít primárně preventivní charakter, pro jejich realizaci bude možno využít síť poradenských a mediačních služeb (náklady spojené s poskytováním nebo zprostředkováním těchto služeb lze již dnes podle stávajících pravidel hradit z dotace na výkon sociálně právní ochrany dětí). V oblasti péče o děti vyžadující zvýšenou pozornost bude zaveden institut sociální kurately pro děti a mládež, upravena činnost kurátora pro děti a mládež a vymezeny příslušné cílové skupiny. Pojmem sociální kuratela pro děti a mládež se rozumí soubor specializovaných opatření, která v rámci přenesené působnosti zabezpečuje orgán sociálně-právní ochrany dětí na odstranění, zmírnění a zamezení prohlubování anebo opakování poruch psychického, fyzického a sociálního vývoje dítěte do doby dovršení jeho zletilosti (ve vymezených případech i déle). Orgán sociálně-právní ochrany dětí poskytuje pomoc v závislosti na míře závažnosti situace a poruch, ve kterých se dítě nalézá. Sociální kuratela pro děti a mládež je specificky zaměřenou činností, kterou vykonává kurátor pro děti a mládež na úseku sociálně-právní ochrany dětí.
Varianta 2 – Zavádění nových postupů a metod práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí bez přijetí nové právní úpravy (formou metodického vedení)
3.2. Činnost osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí
Varianta 0 – ponechání současného stavu
Varianta 1 – Novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí
Dojde k bližší specifikaci zákonných požadavků na zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, včetně zavedení standardů kvality sociálně-právní ochrany dětí. K jejich inspekci bude využit již fungující systém v oblasti sociálních služeb. Provozovatelé zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a další osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí jsou již dnes často zároveň registrováni jako poskytovatelé sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb. Není proto účelné budovat pro oblast služeb v oblasti sociálně-právní ochrany zvláštní systém inspekcí. Standardy pro oblast sociálně-právní ochrany budou upraveny prováděcím právním předpisem k předloženému zákonu.
Zákon nově stanoví nejvýše přípustný počet dětí umístěných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Počet dětí umístěných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, který připadá na jednoho pracovníka zařízení zajišťujícího přímou péči o děti, nesmí přesáhnout počet 4 dětí. V zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bude možno v jedné budově nebo jednom objektu zajišťovat současně péči nejvíce o 24 dětí. Na základě žádosti zákonného zástupce dítěte může dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc pobývat nejdéle po dobu 3 měsíců od jeho umístění do zařízení. V případě opakované žádosti zákonného zástupce o umístění dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou může být dítě přijato do péče zařízení jen s předchozím písemným souhlasem příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Na základě rozhodnutí soudu může dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc pobývat nejdéle po dobu 6 měsíců od vykonatelnosti rozhodnutí soudu. Celková doba nepřetržitého pobytu v zařízení nesmí přesáhnout dobu 12 měsíců.
Dojde k zpřesnění pravomocí ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Ředitel bude oprávněn povolit dítěti, které bylo do zařízení umístěno na základě rozhodnutí soudu, pobyt mimo zařízení u rodičů nebo jiných fyzických osob po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností. O zamítnutí žádostí o povolení pobytu dítěte mimo zařízení je ředitel zařízení povinen vydat rozhodnutí. Na rozhodování ředitele zařízení se bude vztahovat správní řád (toto opatření reaguje na existující judikaturu k této věci). Nadřízeným správním orgánem ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je krajský úřad.
Státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bude stanoven fixní částkou ve výši 90 % předpokládaného finančního objemu za rok 2011. Stanovení výše státního příspěvku ve vazbě na životní minimum vytváří nepoměr u věkové kategorie dětí mezi 15 – 18 lety z hlediska zaopatřenosti. Je navrhováno stanovit příspěvek ve fixní částce a sjednotit sazbu státního příspěvku ve věkové kategorii 15 – 18 let. Pokles státního příspěvku bude kompenzován zvýšením příspěvku na úhradu pobytu a péče ze strany rodičů na dvojnásobek stávající výše, tj. 1,6násobek životního minima dítěte. Dojde k úpravě lhůty výplaty státního příspěvku. Současná úprava lhůty pro výplatu státního příspěvku v mnoha případech vylučuje, aby byla zákonem stanovená lhůta dodržena, a eliminuje prostor pro důkladné a řádné přezkoumání všech podkladů rozhodných pro určení výše státního příspěvku. Většina krajských úřadů se tak při výplatě státního příspěvku dostává do zpoždění v rozporu se zákonem, ačkoliv jinak řádně plní své povinnosti při ověřování a dokládání nároku na státní příspěvek a dodržují lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu. Z tohoto důvodu je zcela nezbytné provést změnu stávající úpravy a navázat lhůtu pro výplatu státního příspěvku na vykonatelnost rozhodnutí o přiznání státního příspěvku.
Varianta 2 - Novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí obsahující výrazné omezení kapacit zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, upřesnění účelovosti státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
Odlišně od varianty 1 bude možno v zařízení pro děti vyžadující okamžitou v jedné budově či v jednom objektu zajišťovat současně péči nejvíce o 10 dětí. Státní příspěvek bude rozdělen do dvou částí, 2/3 budou určeny na úhradu pobytu a péče a 1/3 bude účelově určena na výkon nové povinnosti zařízení vyplývající z navrhovaného § 42a, odst. 1 písm. h), podle něhož je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc povinno spolupracovat s rodinou dítěte a poskytnout této rodině pomoc (vyřizování a zajišťování záležitostí týkající se dítěte, nácvik rodičovských dovedností atd.).
3. 3. Pěstounská péče
Varianta 0 – ponechání současného stavu
Varianta 1 - Novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí
Novela zákona vytváří podmínky pro profesionalizaci pěstounské péče na základě několika principů:
a) zakotvení zákonné úpravy stanovení podmínek výkonu pěstounské péče správním rozhodnutím, resp. dohodami o výkonu pěstounské péče. Úprava podmínek výkonu pěstounské péče se bude týkat všech pěstounů.
Platný zákon o sociálně-právní ochraně dětí již obsahuje omezenou úpravu dohod o výkonu pěstounské péče, kterými jsou dohody o výkonu pěstounské péče v zařízeních pro výkon pěstounské péče. Tyto dohody se však vztahují pouze na malé procento pěstounů. Novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí budou změněny podmínky výkonu pěstounské péče v tom směru, že podrobnosti výkonu pěstounské péče upraví dohoda, v případě jejího neuzavření ve stanovené lhůtě správní rozhodnutí. Tuto dohodu bude s pěstounem uzavírat příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, tj. obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo krajský úřad v případě pěstounské péče na přechodnou dobu. Pěstoun však bude mít možnost, aby namísto dohody s orgánem sociálně-právní ochrany dětí sjednal dohodu o výkonu pěstounské péče s obecním úřadem, krajským úřadem nebo s fyzickou či právnickou osobou pověřenou k poskytování sociálně-právní ochrany dětí. Novelou získají pěstouni zákonné právo na poskytnutí odborné pomoci a poradenství při výkonu pěstounské péče a záruku konkrétní podoby a rozsahu odborné pomoci a podpory, která bude vycházet z rozhodnutí, resp. dohody o výkonu pěstounské péče. Na druhou stranu budou v dohodách o výkonu pěstounské péče, resp. správním rozhodnutí upraveny podrobnosti ohledně dohledu nad praktickým výkonem pěstounské péče. Povinný minimální obsah dohody o výkonu pěstounské péče bude vymezen v právním předpise s tím, že v jednotlivých případech bude stranám dohody ponechána smluvní volnost pro sjednání dalších náležitostí dohody nad rámec zákona. Dohoda o výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu bude navazovat na předběžné opatření nebo rozsudek soudu o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. V případě této specializované pěstounské péče může soud svěřit dítě pouze do péče pěstouna, který je veden ve zvláštní evidenci osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu, a to vždy jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Vzhledem k tomu, že k vedení evidence pěstounů na přechodnou dobu je příslušný krajský úřad, který rovněž odpovídá za výběr a přípravu těchto pěstounů, bude dohoda o výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu uzavírána vždy mezi pěstounem a krajským úřadem. Legislativní řešení dohod o výkonu pěstounské péče je vedeno snahou o úpravu v souladu s ustanoveními správního řádu upravujícími veřejnoprávní smlouvy.
b) odstranění nadbytečnosti úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče
Zároveň s legislativním zakotvením institutu dohod o výkonu pěstounské péče se navrhuje zrušit v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí dosavadní úpravu zařízení pro výkon pěstounské péče podle § 44 a násl. zákona č. 359/1999 Sb. Z popsaných důvodů je pro rozvoj systému náhradní rodinné péče možné považovat další existenci specializovaných zařízení pro výkon pěstounské péče za nadbytečnou. Pěstoun a dosavadní zřizovatel zařízení se budou moci dohodnout na tom, že dojde k ukončení platnosti stávající dohody o výkonu pěstounské péče v zařízení a tato dohoda bude v plném rozsahu nahrazena novým typem dohody o výkonu pěstounské péče. Dosavadním zřizovatelům zařízení pro výkon pěstounské péče přitom nebude nic bránit v tom, aby v nových dohodách o výkonu pěstounské péče poskytli pěstounům nad rámec zákona obdobný rozsah hmotné podpory a zajištění, který jsou dosud povinni ze zákona garantovat. Bude tak možné, aby výkon pěstounské péče pokračoval fakticky za obdobných podmínek jako v dosavadních zařízeních pro výkon pěstounské péče, avšak s tím rozdílem, že byty nebo domy obývané pěstouny a dětmi již nebudou mít status zařízení sociálně-právní ochrany dětí a že rozsah nákladů hrazených pěstounovi a svěřeným dětem již nebude vycházet ze zákona, ale ze vzájemné dohody mezi pěstounem a stávajícím zřizovatelem zařízení (kraj, obec, pověřená osoba). V návaznosti na zrušení institutu zařízení pro výkon pěstounské péče bude zrušena i samostatná úprava poskytování odměny pěstounům v těchto zařízeních v platném ustanovení § 46 zákona č. 359/1999 Sb. Pěstouni, kteří do nabytí účinnosti novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí vykonávali pěstounskou péči v zařízeních, budou od účinnosti novelizace dostávat odměnu za výkon pěstounské péče jako ostatní pěstouni.
c) sjednocení hmotného zabezpečení pěstounů
Otázka hmotného zabezpečení pěstounské péče bude upravena pouze zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Dávky pěstounské péče budou vyjmuty ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Odměna pěstouna bude mít charakter plnění, které pěstounovi a dalším osobám poskytuje místně příslušná krajská pobočka Úřadu práce České republiky a na které vzniká pěstounovi a dalším osobám nárok při splnění zákonem stanovených podmínek. Dojde k navýšení výše odměn. Hrubá výše odměny za výkon pěstounské péče bude stanovena pevnými částkami, které se svou výší odvíjejí od základní měsíční sazby minimální mzdy. Odměna pěstouna bude posuzována jako plat pro účely odvádění daně z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění.
Odměna za výkon pěstounské péče náleží pěstounovi ve výši 8 000 Kč za kalendářní měsíc. V případě, že pěstoun pečuje o dvě děti svěřené do jeho péče, se výše odměny zvyšuje o polovinu základní sazby odměny tj. na výši 12 000 Kč měsíčně. Jestliže pěstoun pečuje alespoň o jedno dítě závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II, III nebo IV, náleží pěstounovi odměna ve výši 20 000 Kč za kalendářní měsíc. Ve stejné výši náleží pěstounovi odměna pěstouna v případě, že pečuje alespoň o 3 děti svěřené do jeho péče. Za každé další dítě svěřené do péče pěstouna se odměna pěstouna zvyšuje o polovinu základní sazby odměny, tj. o 4 000 Kč měsíčně. Výše odměn je koncipována tak, aby u stávajících pěstounů v souvislosti s novou právní úpravou nedošlo ke snížení odměn.
Pěstounovi, který je zařazen v evidenci pěstounů na přechodnou dobu vedené krajským úřadem, náleží po celou dobu vedení v evidenci krajského úřadu odměna za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, a to ve výši 20 000 Kč měsíčně. Jestliže je tomuto pěstounovi svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu alespoň jedno dítě závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II, III nebo IV, zvyšuje se odměna pěstouna za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu o polovinu základní sazby odměny měsíčně (tj. na výši 24 000 Kč).
d) diferenciace u odměn pěstounské péče prarodičů
Odlišná úprava nároku na odměnu pěstouna bude platit v situaci, kdy dítě bude svěřeno do pěstounské nebo poručnické péče rodiče nebo prarodiče otce nebo matky dítěte (dále jen „prarodiče“). Odchylný režim odměňování je v případě pěstounské péče prarodičů odůvodněn tím, že prarodičům svědčí podle § 88 a n. zákona o rodině podpůrná vyživovací povinnost ke svým vnukům a pravnukům za předpokladu, že své primární vyživovací povinnosti nemohou dostát rodiče dětí. Plněním vyživovací povinnosti se přitom vedle poskytování peněžitých plnění na uspokojení potřeb dítěte rozumí rovněž zajišťování osobní péče o děti. Lze proto konstatovat, že v situacích, kdy nemohou zajistit osobní péči o dítě jeho rodiče a dítě je z tohoto důvodu svěřeno do pěstounské péče prarodiče nebo prarodičů, plní prarodiče výkonem pěstounské péče zároveň i svoji zákonnou vyživovací povinnost k dítěti, což naopak neplatí pro žádné jiné pěstouny zajišťující péči o dítě, včetně pěstounů z řad příbuzných v linii pobočné (sourozenci, tety, strýcové a další). Vzhledem k tomu je opodstatněné stanovení jiného režimu odměňování za výkon pěstounské péče u pěstounů – prarodičů a u všech ostatních pěstounů. Jestliže bude pěstounem rodič nebo prarodič otce nebo matky dítěte odměna za výkon pěstounské péče jim nenáleží, může jim však být přiznána v případech zvláštního zřetele hodných. O přiznání odměny bude rozhodovat krajská pobočka Úřadu práce ČR na základě vyjádření příslušného orgánu sociálně-právní ochrany. Případem zvláštního zřetele hodným se rozumí především nepříznivá sociální situace pěstouna, péče o dítě s vážným zdravotním postižením, či větší počet dětí (případy, kdy dnes pěstoun pobírá zvláštní odměnu) atd. Obdobný stav platil již v minulosti až do roku 1995 na základě úpravy zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči. Nárok na ostatní dávky pěstounské péče, vyjma odměny pěstouna, však zůstává zachován i v případě dítěte svěřeného do pěstounské péče prarodičů.
e) převod dávek pěstounské péče z režimu zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, úprava příspěvku na úhradu potřeb dítěte
Dojde k převodu všech dávek pěstounské péče ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, do zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Důvodem je sjednocení právní úpravy (otázka odměňování pěstounů je dnes upravena ve dvou právních předpisech) a také odlišný věcný charakter dávek pěstounské péče od ostatních dávek státní sociální podpory. V souvislosti se záměrem profesionalizovat pěstounskou péči budou dávky v pěstounské péči pojímány jako odměna za poskytovanou službu. Na rozdíl od ostatních dávek státní sociální podpory se ani do budoucna nepředpokládá příjmové či majetkové testování těchto dávek.
Všechny děti svěřené do pěstounské péče, pěstounské péče na přechodnou dobu, péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, nebo osobní péče poručníka budou mít nadále nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, a to ve výši pevné částky, která bude v případě osoby závislé na péči jiné fyzické osoby upravena podle stupně závislosti. Posuzování zdravotního stavu dítěte se pro účely posouzení nároku na příspěvek na úhradu potřeb dítěte a stanovení jeho výše bude provádět podle úpravy zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a nikoliv již podle § 9 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Dojde k novému rozčlenění věkových kategorií.
Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte
Ostatní dávky pěstounské péče zůstanou beze změny. Jde o jednorázový příspěvek při převzetí dítěte a jednorázový příspěvek na zakoupení nebo celkovou opravu motorového vozidla. Výše příspěvku při převzetí dítěte činí:
a) 8 000 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku, b) 9 000 Kč, jde-li o dítě od 6 let do 15 let, c) 10 000 Kč, jde-li o dítě od 15 let do 18 let.
Nárok na příspěvek na zakoupení motorového vozidla má pěstoun, který
má
f) zmocnění vlády ke zvýšení odměn pěstouna a dávek pěstounské péče
Vláda bude zmocněna nařízením zvýšit částky odměny pěstouna, příspěvku na úhradu potřeb dítěte, příspěvku při převzetí dítěte a příspěvku při ukončení pěstounské péče v závislosti na růstu úhrnného indexu spotřebitelských cen zjištěného Českým statistickým úřadem, pokud příslušný index vzroste alespoň o 5 %.
g) zrušení agendy zprostředkování na úrovni Ministerstva práce a sociálních věcí
Na úrovni Ministerstva práce a sociálních věcí bude zrušena agenda zprostředkování náhradní rodinné péče. Tuto agendu budou zajišťovat krajské úřady. Dojde k posílení mechanismů spolupráce mezi krajskými úřady a vytvoření systému předávání informací o dětech a žadatelích. Zprostředkování na úrovni Ministerstva práce a sociálních věcí je v současné době zcela nesystémově zařazenou zbytkovou agendou. Je zajišťováno dvěma pracovními místy a pěti členy poradního sboru vykonávajících činnost na základě dohody o pracovní činnosti. Přenos působnosti na jednotlivé kraje proto nevyvolá takové zvýšení nákladů, na nějž by bylo nutno reagovat zvýšením příspěvku na výkon přenesené působnosti.
Varianta 2 - Novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí se zachováním odměn pěstouna u pěstounské péče rodičů nebo prarodičů otce nebo matky dítěte ve snížené výši.
Pěstounovi, který je rodičem nebo prarodičem otce nebo matky dítěte svěřeného do pěstounské péče, péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, nebo osobní péče poručníka, bude náležet odměna za výkon pěstounské péče ve snížené výši odpovídající stávajícím dávkám dle zákona 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Odměna ve snížené výši nebude posuzována jako plat.
Varianta 3 - Novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí se zachováním odměn pěstouna u pěstounské péče rodičů nebo prarodičů otce nebo matky dítěte
4. Vyhodnocení nákladů a přínosů
4.1. Obecné dopady právní úpravy na financování systému péče o ohrožené děti
Základním cílem navrhované právní úpravy je výrazné zkvalitnění systému péče o ohrožené děti v České republice a dosažení efektivnějšího využití finančních prostředků, které jsou na tento účel ze státního a dalších veřejných rozpočtů vynakládány. Celkový objem prostředků v systému péče o ohrožené děti dosahuje celkem 6,5 mld. Kč:
- výdaje na činnost orgánů sociálně-právní ochrany (dotace ze státního rozpočtu): 0,8 mld. - náklady na dávky pěstounské péče v systému státní sociální podpory (cca 1 mld. Kč) a další formy podpory pěstounů: 1,4 mld. - výdaje veřejných rozpočtů na činnost osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí a poskytovatelů sociálních služeb (státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí): 0,8 mld. - výdaje na ústavní péči: 3,5 mld.
Více než 40 % prostředků spadá do rezortu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (2,64 mld., z toho 1,47 mld. jakožto provozní příspěvek pro organizace zřizované ministerstvem, ostatní prostředky jsou distribuovány prostřednictvím krajů). Náklady na zařízení v oblasti zdravotnictví (kojenecké ústavy) dosahují ročně 0,78 mld. Kč. Tato zařízení jsou financována z prostředků zřizovatelů (v naprosté většině případů kraje a statutární města)
Náklady na jedno dítě v pobytových zařízeních ve školské a zdravotnické oblasti
Zdroj: Analýza legislativy, řízení a financování. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2010
Průměrné náklady státního rozpočtu na 1 dítě v pěstounské péči činí 9947 Kč měsíčně. Průměrné náklady na udržení dítěte v rodinném prostředí jsou ještě nižší. Například náklady na službu sociálně aktivizační služby pro rodiny (sanace rodiny) dosahují průměrně 55 815 Kč ročně (tj. 4651 Kč měsíčně), přičemž v této rodině může vyrůstat i větší počet dětí. V roce 2009 čerpaly sociální služby v této oblasti 65,6 mil. Kč z veřejných zdrojů, přičemž bylo poskytnuto 2 200 intervencí. Jedním z dílčích cílů navrhované právní úpravy je omezení počtu dětí, které vyrůstají v institucionální péči. Je proto nutná zásadní změna orientace na prevenci. Ve svém důsledku to znamená postupně převádět část prostředků vynakládaných na ústavní péči do podpory terénních a ambulantních služeb a také na podporu náhradní rodinné péče. Tento záměr se ovšem neobejde bez přechodného období, během něhož bude nutné výdaje přechodně navýšit – nejprve je nutné alternativy k institucionální péči vytvořit. O tom, že se tato opatření poměrně rychle projeví v úbytku dětí v ústavní péči, svědčí příklad Slovenska, které zahájilo reformu v roce 2005, a kde se počet dětí v ústavní péči trvale snižuje. Po dvou letech fungování systému stoupl počet dětí v pěstounské péči o 15 % a zároveň došlo k poklesu počtu dětí v institucionální péči o 12 %.
Podporou systematické práce s rodinou a rozvojem náhradní rodinné péče dojde k postupnému omezování výdajů státního rozpočtu v oblasti institucionální péče a ke snižování sekundárních nákladů, které nese společnost při řešení sociálně patologických jevů a dalších nákladů spojených s řešením nepříznivé sociální situace mladých dospělých osob. Čím vyšší bude podpora pěstounské péče, tím nižší budou výdaje státního rozpočtu – i v nejnákladnější variantě je pěstounská péče o více než ½ levnější než péče institucionální.
Srovnání průměrné nákladovosti jednotlivých typů služeb dle variant (na jedno dítě v Kč měsíčně)
4.2. Náklady na činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí
Základní podmínkou pro zkvalitnění systému péče o ohrožené děti je optimalizace činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Výše dotace obcím s rozšířenou působností v oblasti sociálně právní ochrany dětí není předmětem zákona č. 359/1999 Sb., vychází se však z ustanovení § 58 tohoto zákona, podle něhož náklady vzniklé v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany nese stát (s výjimkou nákladů na zřízení a provoz zařízení sociálně-právní ochrany a nákladů, které vznikly pověřené osobě). Výše dotace je stanovována zákonem o státním rozpočtu, je součástí kapitoly Všeobecná pokladní správa. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s předkládanou novelou dochází k zvyšování nároků na činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí, bylo by žádoucí v souvislosti s implementací změn optimalizovat počet a struktur zaměstnanců těchto orgánů. Implementace změn vyplývajících z novely je zajištěna realizací Individuálního projektu MPSV. V rámci přípravy státního rozpočtu od roku 2013 bude za konzultace s Ministerstvem financí řešena otázka případného navýšení dotace a rozšíření účelu dotace na možnost přímého objednání sociálních a dalších odborných služeb pro práci s rodinami. Zvýšení nákladů bude primárně řešeno přesměrováním nákladů v rámci systému.
4.3. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
Změny v oblasti státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebudou mít v případě realizace varianty 1 fiskální dopad. Náklady těchto zařízení jsou kryty ze 79 % z veřejných zdrojů (dotace MPSV, obecní a krajské rozpočty). Vývoj státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc má prudce rostoucí trend. Pro rok 2011 se předpokládá překročení rozpočtované částky 180 mil. Kč o cca 10 %, a to především z důvodu rychle rostoucího počtu těchto zařízení. Z tohoto důvodu jsou navrhované částky státního příspěvku koncipovány na zachování stávající úrovně celkového objemu prostředků a zároveň zvýšení maximální spoluúčasti rodičů na úhradě pobytu a péče na dvojnásobek současné výše.
Porovnání výše státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v Kč měsíčně
4.4. Porovnání výše odměn pěstounské péče v Kč měsíčně a rozpočtové dopady jednotlivých variant
Rozvoj pěstounské péče jako účinné alternativy k péči institucionální se navrhuje podpořit navýšením odměn za výkon pěstounské péče.
Varianta 1: Odměna nebude vyplácena prarodičům, kteří pečují o dítě/děti v rámci příbuzenské pěstounské péče. Počet příjemců odměny pěstouna klesne z 8375 na cca 4500. Vzhledem k neexistenci odměny nebudou pěstouni-prarodiče uzavírat dohodu o výkonu pěstounské péče.
Varianta 2: Odměna prarodičům bude vyplácena ve výši 50 % kromě péče o děti, které dnes spadají do kategorie „zvláštní odměny pěstouna“ (péče o děti se zdravotním postižením v případech, kdy pěstoun nevykonává žádnou jinou výdělečnou činnost). Dohodu o výkonu pěstounské péče budou uzavírat všichni pěstouni.
Varianta 3: Stejně jako dosud nebude rozdíl v odměnách pěstounů a pěstounů – prarodičů.
Odměny pěstounů v Kč měsíčně
*Kurzivou jsou označeny dávky, které nejsou posuzovány jako plat pro účely zákona o dani z příjmů.
Dopad na státní rozpočet
4.5. Pěstounská péče na přechodnou dobu:
Předložený zákon upravuje hmotné zabezpečení pěstounské péče na přechodnou dobu. Je předpokládáno, že na konci roku 2012 bude evidováno 150 pěstounů na přechodnou dobu, 250 na konci roku 2013 (propočet proveden na průměrný roční počet 200), 300 na konci roku 2014 (propočet proveden na průměrný roční počet 300)
4.6. Souhrnné porovnání nákladů jednotlivých variant (v mil. Kč)
Varianta 1
Varianta 2
Varianta 3
5. KONZULTACE
Konzultace v rámci hodnocení dopadů regulace ke změnám v oblasti sociálně-právní ochrany dětí byly provedeny jak s dotčenými subjekty, na které bude mít navrhovaná regulace dopad, tak i s nestátními neziskovými organizacemi zabývajícími se předmětnou problematikou. Prostřednictvím oslovených konzultovaných subjektů se k materiálu vyjádřili i někteří jednotliví pěstouni.
Přehled subjektů, s nimiž byla novela průběžně konzultována
Návrh novely prošel v dubnu 2011 vnějším připomínkovým řízením. Do upraveného návrhu byly z velké části zapracovány připomínky Ministerstva financí, Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva zdravotnictví, Úřadu vlády – odboru kompatibility, Veřejného ochránce práv, Úřadu pro ochranu osobních údajů a Zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Ze strany krajů bylo v rámci prvního vnějšího připomínkového řízení podáno 313 připomínek, z nichž 143 bylo do upraveného návrhu novely zapracováno (část připomínek není možno vypořádat, protože jsou vzájemně protichůdné).
6. NÁVRH ŘEŠENÍ
6.1. Zhodnocení variant a výběr nejvhodnějšího řešení Varianty označené jako nulové nevedou k očekávanému cíli a k řešení problémů identifikovaných v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Česká republika nenaplní své mezinárodní závazky a vládou přijatá opatření vyplývající z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Tento základní nedostatek nulové varianty nemůže být vyvážen tím, že s ní nejsou přímo spojeny žádné zvýšené nároky na výdaje státního rozpočtu.
Přínosy variant 1 jednoznačně převažují nad jejich náklady. Přijetí těchto variant zajistí dosažení klíčového cíle, kterým je zkvalitnění systému péče o ohrožené děti, zajištění zájmů dítěte a ochrana jeho práv. Nelze pominout ani očekávaný dlouhodobý přínos těchto opatření spočívající v sociálním začlenění velkých skupin osob. V případě hmotného zabezpečení pěstounské péče znamenají varianty 2 a 3 zatížení státního rozpočtu.
Na základě analýzy nákladů a přínosů a na základě výsledku konzultací vychází z navrhovaných řešení jako nejvhodnější řešení zahrnuté ve variantách 1.
6.2. Implementace a vynucování Odpovědnost za implementaci vybrané varianty řešení bude nést Ministerstvo práce a sociálních věcí, do jehož působnosti náleží agenda sociálně-právní ochrany dětí a agenda dávek státní sociální podpory. MPSV bude odpovědné jak za přípravu odpovídajících legislativních změn, tak i za následnou realizaci schválených změn v praxi. Implementace změn v činnosti orgánů sociálně právní-ochrany dětí bude zajištěna individuálním projektem Ministerstva práce a sociálních věcí „Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti a rodin“ v rámci Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost (dále jen „Individuální projekt MPSV“). Pro realizaci projektu je vyčleněna alokace ve výši 230 mil. Kč na období let 2012 – 2013). Ministerstvo práce a sociálních věcí uzavřelo dohodu se 4 kraji (Karlovarský, Královéhradecký, Pardubický, Olomoucký). Ve spolupráci s nimi budou ještě před nabytím účinnosti zákona pilotně ověřovány nově zaváděné postupy a instituty v oblasti činnosti orgánů sociálně-právní ochrany děti, činnosti osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany a pěstounské péče. K naplnění cílů obsažených v hodnocení dopadů regulace jsou kompetentní Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad práce České republiky – krajské pobočky (výplata odměn pěstounů, rozhodování o dávkách pěstounské péče), Ministerstvo financí (dopady na státní rozpočet). Spolupráce s dalšími dotčenými rezorty a subjekty bude probíhat v rámci Mezirezortní koordinační skupiny k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti.
6.3. Přezkum účinnosti regulace Přezkum účinnosti regulace bude proveden po uplynutí lhůty jednoho roku od nabytí účinnosti právního předpisu, ve kterém bude hodnocená regulace obsažena.
6.4. Kontakty Závěrečnou zprávu RIA zpracovali:
PhDr. Miloslav Macela Odbor rodiny a dávkových systémů MPSV e-mail: miloslav.macela@mpsv.cz Tel.: 221 922 313
Mgr. Klára Trubačová Odbor rodiny a dávkových systémů MPSV e-mail: klara.trubacova@mpsv.cz Tel.: 221 923 479
JUDr. Zuzana Zárasová Odbor rodiny a dávkových systémů MPSV e-mail: zuzana.zarasova@mpsv.cz Tel: 221 922 201
7. Soulad s ústavním pořádkem a hodnocení dopadů na další oblasti
8. Soulad s mezinárodními smlouvami, jimiž je České republika vázána, a s právem Evropské Unie
Předložený návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je České republika vázána a není v rozporu s právem Evropské unie. Přijetí návrhu zákona významně přispěje k naplňování mezinárodních závazků České republiky. Mezinárodní smlouvy, předpisy EU a doporučení, kterých se měněná problematika týká: § Sdělení č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte § Sdělení č. 45/2003 Sb.m.s., o přijetí Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů § Sdělení č. 209/1993 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech § Sdělení č. 34/1998 Sb., o Úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí § Sdělení č. 43/2000 Sb., o Úmluvě o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení § Sdělení č.132/2000 Sb.m.s., o Evropské úmluvě o osvojení § Sdělení č. 66/2000 Sb.m.s., o Evropské úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí § Sdělení č. 47/2001 Sb.m.s., o přijetí Evropské úmluvy o právním postavení dětí narozených mimo manželství. § Sdělení č. 54/2001 Sb.m.s., o přijetí Evropské úmluvy o výkonu práv dětí § Sdělení č. 141/2001 Sb.m.s., o přijetí Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí § Sdělení č. 90/2002 Sb.m.s., o přijetí Úmluvy o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (Úmluva č.182) § Sdělení č. 91/2005 Sb.m.s., o sjednání Úmluvy o styku s dětmi § Vyhláška č. 33/1959 Sb., o Úmluvě o vymáhání výživného v cizině § Vyhláška č. 132/1976 Sb., o Úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti § Sdělení č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod § Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (tzv. Brusel II.) § Nařízení Rady (ES) č. 883/2004/ES o koordinaci systémů sociálního zabezpečení § Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, § Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností § Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie § Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států § Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů § Rezoluce Rady Evropské unie z 26.6.1997 o nedoprovázených nezletilcích, kteří jsou příslušníky třetích zemí ( 97/ C 221/03) § Doporučení RE 4(1984) o rodičovské zodpovědnosti § Doporučení RE 6(1987) o pěstounských rodinách § Doporučení RE 2(1993) o medikosociálních aspektech zneužívaných dětí § Doporučení RE 1286 (1996) o Evropské strategii pro děti Zvláštní část K části první K bodu 1 Doplňuje se a upřesňuje zákonná definice rozsahu a zaměření sociálně-právní ochrany dětí. V souladu s článkem 20 Úmluvy o právech dítěte náleží mezi základní práva dítěte rovněž právo na zajištění náhradní péče v případě, že je dítě dočasně nebo trvale zbaveno svého rodinného prostředí nebo ve svém vlastním zájmu nemůže být v tomto prostředí ponecháno. Odpovědnost za zabezpečení odpovídající náhradní péče takovému dítěti nese stát. Na prvním místě se přitom preferuje svěření dítěte do některé z forem náhradní rodinné péče a teprve není-li možné náhradní rodinnou péči dítěti zajistit, lze v nutných případech umístit dítě do vhodného zařízení péče o děti. Působení orgánů sociálně-právní ochrany dětí při zajišťování náhradní rodinné péče, včetně zprostředkování náhradní rodinné péče, představuje jednu ze stěžejních činností těchto orgánů v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, která je v zákoně č. 359/1999 Sb. upravena zejména v části třetí, hlavě III až V. Vzhledem k významu zabezpečení náhradní rodinné péče se tato činnost doplňuje do zákonné definice sociálně-právní ochrany dětí v § 1 odst. 1.
K bodu 2 Dávky pěstounské péče jsou dle nové právní úpravy vyjmuty ze systému dávek státní sociální podpory a jsou nově upraveny v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. V tomto rozsahu je předmět úpravy navrhovaného zákona shodný s předmětem úpravy obsažené v přímo použitelném předpisu Evropské unie a úvodní ustanovení zákona je přizpůsobeno, tak aby vyhovovalo požadavkům legislativních pravidel vlády. Ustanovení potvrzuje přednost přímo použitelných nařízení Evropské unie před zákonem o sociálně-právní ochraně dětí.
K bodu 3 a 4 Okruh orgánů sociálně-právní ochrany se rozšiřuje o újezdní úřady. Újezdní úřady jsou již za současného právního stavu příslušné k tomu, aby na území vojenských újezdů plnily úkoly obecních úřadů na úseku sociálně-právní ochrany dětí v souladu s § 37 odst. 3 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. V ostatním zajišťují sociálně-právní ochranu dětí na území vojenských újezdů příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností, do jejichž správního obvodu jednotlivé vojenské újezdy spadají. Doplněním újezdních úřadů do výčtu orgánů sociálně-právní ochrany dětí v § 4 odst. 1 se tak potvrzuje současný stav. Mezi orgány sociálně-právní ochrany se zařazuje Úřad práce České republiky – krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu. V souvislosti s novou organizační strukturou Úřadu práce ČR a se změnami v jeho působnosti je nezbytné promítnout tyto změny i do sociálně-právní ochrany. I v této oblasti budou mít krajské pobočky Úřadu práce působnost v oblasti dávek pěstounské péče a inspekce poskytované sociálně-právní ochrany pověřenými osobami.
K bodu 5 Zavádí se nové legislativní definice pojmů „jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte“, „osoba pečující o dítě“ a „osoba v evidenci“. Dosavadní znění zákona provází značná terminologická nejednotnost a nepřesnost. Vzhledem k přesunutí úpravy dávek pěstounské péče ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí je nutné se vypořádat s novým okruhem subjektů, na které se zákon bude vztahovat. Zavedení legislativních definic pojmů osoba pečující o dítě a osoba v evidenci umožní lepší přehlednost a srozumitelnost především úpravy dávek pěstounské péče.
K bodu 6 Část druhá zákona č. 359/1999 Sb. se nově označuje jako „Základní ustanovení sociálně-právní ochrany“ namísto dosavadního označení „Základní zásady sociálně-právní ochrany“. Nové označení lépe vystihuje obsah části druhé, která v sobě zahrnuje nejen úpravu základních zásad a principů sociálně-právní ochrany (§ 5, nový § 9a), ale rovněž úpravu dalších základních ustanovení, která se obecně uplatňují na celou oblast sociálně-právní ochrany dětí a na všechny další části zákona č. 359/1999 Sb., konkrétně vymezení okruhu dětí, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje (§ 6), oprávnění všech občanů upozorňovat na ohrožení dítěte (§ 7), právo dítěte žádat o pomoc, vyjádřit svůj názor, být slyšeno a informováno a právo rodičů žádat o pomoc při výkonu rodičovské zodpovědnosti.
K bodu 7 Stávající zásada, že předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte, je doplněna v souladu s mezinárodním i vnitrostátním právem a s přihlédnutím k ustálené judikatuře Ústavního soudu České republiky a Evropského soudu pro lidská práva. Za přední hledisko sociálně-právní ochrany je třeba považovat rovněž ochranu rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Při tom je nezbytné přihlížet k širšímu sociálnímu prostředí dítěte. Navrhované doplnění koresponduje s Úmluvou o právech dítěte, která stanoví, že dítě má právo na péči svých rodičů (čl. 7 odst. 1) a že rodiče mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte (čl. 18 odst. 1). Obdobně Listina základních práv a svobod stanoví, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona, péče o děti a jejich výchova je právem rodičů a děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči (čl. 32 odst. 1, 4). Rovněž Ústavní soud České republiky ve svých nálezech opakovaně zdůrazňuje, že vazba mezi rodičem a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů zdárného vývoje dítěte. Pro rodiče a dítě je možnost být spolu základním prvkem rodinného života. Opatření, která jim v tom brání, představují podle Ústavního soudu České republiky zásah do práva na rodinný život (srov. čl. 32 odst. 4 Listiny). Stejná východiska a principy jsou konstantně vyjadřována i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Zájem a blaho dítěte však zůstanou i po tomto doplnění jmenovány na prvním místě v úpravě předních hledisek sociálně-právní ochrany, v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Vzhledem k tomu se nemění základní postulát sociálně-právní ochrany dětí, podle kterého převažuje zájem dítěte nad zájmy a právy všech ostatních osob, včetně rodičů.
K bodu 8 Upřesňuje se výčet skutečností odůvodňujících poskytování sociálně-právní ochrany. Konkrétně se zdůrazňuje, že se sociálně-právní ochrana zaměřuje nejen na děti, které požívají alkohol nebo jiné návykové látky, ale na všechny děti, které jsou ohroženy jakýmkoliv druhem závislosti (psychofarmaka, patologické hráčství apod.).
K bodu 9 a 10 Jedná se o nezbytné změny spojené s novým vymezením některých pojmů v § 4a. Dosavadní ustanovení § 6 odst. 2 se vzhledem k této nové úpravě stává nadbytečným a v ustanovení § 6 bude nadále upraveno pouze vymezení okruhu ohrožených dětí, na které se sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje.
K bodu 11 Vkládá se nový § 9a, který upravuje opatření sociálně-právní ochrany používaná v situacích, kdy je ohrožena řádná výchova a příznivý vývoj dítěte. Opatření sociálně-právní ochrany mají komplexní charakter a jsou vykonávána s využitím odborných metod sociální práce, opatření a postupů odpovídajících současným vědeckým poznatkům. Vyjadřuje se také nezbytnost a důležitost prvotní a společné odpovědnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte a nezbytnost poskytování potřebné pomoci těmto osobám, pokud nejsou schopny péči o děti nebo jejich výchovu řešit svými silami. Zakotvuje se, jako základní princip, výkon sociálně-právní ochrany, důraz na kvalitu poskytování sociálně-právní ochrany, a to prostřednictvím standardů kvality sociálně-právní ochrany. Dále jsou definovány okruhy standardů kvality sociálně-právní ochrany, kterými jsou povinny se orgány sociálně-právní ochrany a osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany nebo zařízení sociálně-právní ochrany při výkonu sociálně-právní ochrany řídit. Standardy kvality budou upraveny v prováděcím právním předpise.
K bodům 12 a 14 Pro zkvalitnění preventivní a poradenské činnosti v oblasti sociálně-právní ochrany se vymezují a upřesňují další instituty a pravomoci pro plnění povinností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Ukládá se jim pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte, zpracovávat na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny individuální plán ochrany dítěte, pořádat případové konference, v rámci které budou řešeny konkrétní situace ohrožených dětí a jejich rodin za účasti rodičů apod. Vymezují se skutečnosti, které se musí v individuálním plánu ochrany dítěte uvádět a rozšiřuje se možnost uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc. K úpravě nových nástrojů v oblasti preventivní a poradenské činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí se zavázala Česká republika v rámci „Obecných opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010). V tomto materiálu byl Ministerstvu práce a sociálních věcí uložen úkol připravit do konce roku 2011 novelizaci zákona č. 359/1999 Sb., která bude kromě jiného zahrnovat - zakotvení povinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí postupovat podle individuálního plánu ochrany dítěte, - zakotvení institutu případových konferencí jako jedné z metod práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí při řešení situace ohrožené rodiny s dítětem, včetně realizace případových konferencí v průběhu soudního řízení o svěření dítěte do náhradní péče, - zabezpečení širšího zapojení pomáhajících organizací do řešení případů ohrožených rodin s dětmi. K jeho vypracování bude přistoupeno až v návaznosti na vyhodnocení situace dítěte. U jednorázových a dočasných případů proto nebude třeba individuální plán ochrany dítěte vypracovat. Individuální plán bude vedle identifikace příčin ohrožení dítěte zahrnovat zejména vymezení opatření k zajištění ochrany dítěte, opatření k poskytnutí pomoci rodině ohroženého dítěte a k posílení funkcí rodiny s důrazem na přijetí opatření, která umožní setrvání dítěte v jeho přirozeném prostředí (péče rodičů nebo jiných blízkých osob), anebo která umožní co nejrychlejší návrat dítěte do rodiny, stanovení časového harmonogramu pro provádění jednotlivých opatření a způsob vyhodnocování jejich plnění. Obsah individuálního plánu ochrany dítěte bude blíže upraven prováděcí vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí v souladu se zmocněním v § 58b odst. 2 písm. b). Případová konference představuje metodu sociální práce, která je již dnes běžně využívána v praxi orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se nejen o způsob projednání situace ohroženého dítěte s rodiči nebo i se samotným dítětem, ale rovněž o účinný nástroj multidisciplinární spolupráce při řešení případu ohroženého dítěte, který umožňuje zapojení dalších pomáhajících a zúčastněných subjektů a osob. Účast přizvaných odborníků a zástupců ostatních orgánů a subjektů na případové konferenci je dobrovolná, neboť případovou konferenci je třeba pořádat na principu spolupráce všech dotčených subjektů, s tím, že orgán sociálně-právní ochrany dětí plní roli koordinátora zúčastněných subjektů, nikoliv roli orgánu, který ostatním subjektům ukládá autoritativně úkoly a povinnosti. Účast přizvaných osob na případové konferenci se považuje za jiný úkon v obecném zájmu, při kterém vzniká povinnost zaměstnavatele uvolnit zaměstnance k účasti na tomto jednání a zúčastněným osobám vzniká právo na náhradu mzdy nebo na náhradu ušlého výdělku obdobně jako v případě účasti na jednání komise pro sociálně-právní ochranu dětí podle § 38 odst. 7 zákona č. 359/1999 Sb. Jak vyplývá z nového ustanovení § 14 odst. 2, orgán sociálně-právní ochrany dětí bude povinen uspořádat případovou konferenci vždy před podáním návrhu soudu na některé z opatření, kterým se zasahuje do rodičovské zodpovědnosti rodičů nebo kterým se dítě svěřuje do náhradní péče, s výjimkou případů, kdy je uspořádání případové konference fakticky nemožné nebo zjevně bezúčelné. Uspořádání případové konference pak bude přicházet v úvahu ještě v průběhu soudního řízení o svěření dítěte do náhradní péče. Za účelem prohloubení spolupráce mezi subjekty povinnými informovat orgán sociálně-právní ochrany, je nově zakotvena povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí informovat toho, kdo oznámil skutečnosti nasvědčující tomu, že jde o dítě uvedené v § 6, o tom, zda se na základě provedeného šetření podezření na ohrožení dítěte potvrdilo či nikoliv. Oznamovatel se tedy dozví, že se na dítě bude orgán sociálně-právní ochrany dětí dále zaměřovat a bude činit potřebná opatření. Zdravotnická zařízení jsou v současné úpravě povinna zaznamenávat úrazy dětí pouze v případě podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo zanedbávání péče o něj. Tato úprava se jeví jako nadbytečná vůči úpravě obecné oznamovací povinností podle § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb. a bude vypuštěna. Oznamování podezření na týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte bude řešeno v rámci obecné oznamovací povinnosti zdravotnických zařízení podle § 10 odst. 4, s případnou sankcí za přestupek nebo správní delikt podle § 59e a § 59k v případě porušení této povinnosti.
K bodu 13 Jde o legislativně technickou úpravou vyvolanou nadbytečností uvedené poznámky pod čarou.
K bodu 15 V souladu se záměrem profesionalizovat pěstounskou péči a sjednotit požadavky kladené na žadatele o zařazení do evidence pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče se zavádí požadavek absolvovat povinnou přípravu v minimálním časovém rozsahu. Podrobnosti k obsahu a rozsahu odborné přípravy žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče budou upraveny prováděcí vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. V rámci přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny se pamatuje rovněž na děti těchto osob, které s nimi žijí ve společné domácnosti, ať už jde o děti vlastní, osvojené či přijaté do pěstounské péče. I pro tyto děti je přijetí nového člena rodiny podstatné a měly by na to být připraveny.
K bodům 16 a 17 Dochází k upřesnění a rozšíření možnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí uložit rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost, aby využili odbornou poradenskou pomoc za účelem řešení problémů spojených s výchovou dítěte nebo sporů týkajících se výchovy dítěte nebo styku s dítětem. Jedná se o další z legislativních opatření, k jejichž realizaci se Česká republika zavázala v rámci „Obecných opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010). Odborná poradenská pomoc nemusí být poskytována jen poradenským zařízením, jak předpokládá dosavadní znění zákona, ale rovněž externími odborníky pracujícími mimo rámec zařízení (např. dětský psycholog nebo mediátor). Nově se umožňuje uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc ve formě spolupráce s pomáhajícími organizacemi (pověřené osoby, poskytovatelé sociálních služeb), jejímž cílem bude odvrátit umístění dítěte do náhradní péče a dosáhnout setrvání dítěte v péči vlastních rodičů.
K bodu 18 Jde o nezbytnou úpravu v souvislosti s organizační změnou ve vztahu k Úřadu práce České republiky a jeho krajským pobočkám. Rovněž jde o terminologické upřesnění spojené s novým pojetím odborné poradenské pomoci.
K bodům 19 a 20 Do ustanovení § 13 zákona č. 359/1999 Sb. se přesouvá ze zákona o rodině úprava jednotlivých druhů výchovných opatření, jejichž okruh se zároveň oproti dosavadnímu stavu rozšiřuje. Jedná se o opatření, která může v souladu s ustálenou a zažitou koncepcí výchovných opatření ukládat jak orgán sociálně-právní ochrany dětí, tak v případě potřeby také soud. Na prvním místě se předpokládá přijetí výchovných opatření rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nicméně v řadě případů je vhodné, aby o těchto opatřeních rozhodl soud v rámci řízení o výchově dítěte, neboť mají souvislost s jinými opatřeními, která zasahují do rodičovské zodpovědnosti rodičů a která může učinit výlučně soud. Může se jednat např. o situaci, kdy soud rozhodne o zamítnutí návrhu na nařízení ústavní výchovy dítěte, avšak současně stanoví nad výchovou dítěte dohled nebo uloží dítěti omezení, stejně tak může uložení výchovných opatření doprovázet např. rozhodnutí soudu o zrušení ústavní výchovy, o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů apod. Úprava, podle které má pravomoc rozhodovat o výchovném opatření souběžně orgán sociálně-právní ochrany dětí a také soud, je obsažena již dnes v platném znění § 43 odst. 1 zákona o rodině a § 13 zákona č. 359/1999 Sb. Tato konstrukce nečiní v praxi problémy a nedochází v tomto směru k žádným kolizím mezi rozhodovací činností orgánu sociálně-právní ochrany dětí a soudu. Souběhem pravomoci soudu a orgánu sociálně-právní ochrany dětí při ukládání výchovných opatření se zabýval také Nejvyšší soud, který v tomto směru stanovil i některá vodítka pro postup soudů: „Zákon o rodině předpokládá, že o výchovných opatřeních budou rozhodovat především orgány péče o dítě, které mají více možností jejich výkon zajišťovat a sledovat jejich účinnost. Zmíněná výchovná opatření mohou ovšem ukládat i soudy, jako orgány povolané rozhodovat ve všech věcech výchovy nezletilých dětí. V případech, jimiž se zabýval soud, může orgán péče o dítě učinit zmíněná opatření jen tehdy, jestliže soud ve věci nerozhodl. Správné a účinné uplatňování zákonné úpravy výchovných opatření tedy předpokládá úzkou a trvalou spolupráci soudů s orgány péče o dítě… . Mnohdy přichází v úvahu stanovení dohledu soudem po zrušení ústavní výchovy nezletilých, kdy odpadly důvody, pro které ústavní výchova byla nařízena, ale je v zájmu dítěte, aby jeho výchova byla sledována v novém výchovném prostředí.“ (stanovisko NS sp. zn. Cpj 33/78 ze dne 10. 10. 1978); Vzhledem k tomu, že se popsaná koncepce souběžné pravomoci orgánů sociálně-právní ochrany dětí a soudu k ukládání výchovných opatření v praxi osvědčila, je žádoucí ji zachovat i do budoucna a převzít ji do novelizovaného znění zákona č. 359/1999 Sb. a zákona o rodině. Tato koncepce je v souladu rovněž s úpravou nového občanského zákoníku. V úpravě druhů výchovných opatření je nově zakotvena možnost, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí podle § 13 (případně soud podle § 43 zákona o rodině) uložil nezletilému, jeho rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo povinnost účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu 3 hodin nebo rodinné terapie. V úpravě výchovného opatření ve formě omezení se rozšiřuje možnost uložit nezbytná omezení nejen samotnému dítěti, ale také jeho rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu. Uložené omezení může spočívat v zákazu určitých činností, které bezprostředně ohrožují a škodlivě ovlivňují výchovu dítěte (např. zákaz zdržovat se s dítětem nízkého věku mimo místo bydliště v pozdních nočních hodinách), nebo v zákazu navštěvovat určitá nevhodná místa, akce nebo zařízení (např. zákaz zdržovat se s dítětem v prostorách heren nebo jiných zařízení, ve kterých se nacházejí výherní hrací přístroje apod.). Omezení ukládaná rodiči či jiné osobě odpovědné za výchovu dítěte musí souviset s činností, která působí škodlivě na dítě, a zároveň nesmí jít o nepřiměřený zásah do práv této osoby. Ke změně dochází v určení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který je příslušný rozhodovat o výchovných opatřeních podle § 13. Dosud byl tímto orgánem obecní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte, v souladu s principem, že o výchovných opatřeních byl měl rozhodovat orgán, který je dítěti a jeho rodině nejblíže a jehož výchovná opatření navazují na skutečnost, že k nápravě nedostatků ve výchově dítěte nepostačilo jejich projednání s rodiči nebo samotným dítětem. Tato úprava však v praxi mnohdy přináší značné komplikace, neboť neumožňuje rozhodovat o výchovných opatřeních obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který je klíčovým článkem v soustavě orgánů sociálně-právní ochrany dětí a který plní hlavní díl úkolů při zajišťování sociálně-právní ochrany konkrétnímu dítěti. Další komplikaci představuje skutečnost, že zejména v malých obcích prvního stupně často není obecní úřad personálně a odborně vybaven k tomu, aby kvalifikovaně provedl správní řízení ve věci uložení výchovných opatření. Proto se příslušnost k ukládání výchovných opatření přenáší z obecních úřadů na obecní úřady obcí s rozšířenou působností s tím, že obecní úřady mohou obecní úřady obcí s rozšířenou působností upozorňovat na situaci ohroženého dítěte a dávat podněty k uložení výchovných opatření. Naopak obecní úřad obce s rozšířenou působností bude oprávněn dožádat obecní úřad v místě bydliště dítěte o součinnost při kontrole dodržování uložených výchovných opatření, zejména při výkonu dohledu nad výchovou dítěte nebo výkonu omezení uložených dítěti či jeho rodičům.
K bodu 21 Vzhledem ke změně společenských poměrů od r. 1963, kdy byl současný rámec výchovných opatření utvořen, je platná úprava těchto opatření nedostatečná, případně i neefektivní. Absence potřebných variant výchovných opatření je tak často i v rozporu se zájmem dítěte nahrazována nařízením předběžného opatření podle § 76 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, případně i nařízením ústavní výchovy podle § 46 zákona o rodině, přičemž především zmíněné předběžné opatření postrádá jakékoli podmínky a omezení pro jeho použití, jde tedy o nevhodné užití dané procesní normy jako kvasivýchovného opatření. Proto se v § 13a zavádějí nové druhy výchovných opatření, podmínky pro jejich ukládání, striktní časové omezení jejich trvání a rovněž podmínky pro jejich prodlužování, které by však mělo být výjimečné. Pokud výchovná opatření uvedená v § 13 zákona č. 359/1999 Sb. nevedou k nápravě, může soud, je-li to v zájmu dítěte, uložit výchovné opatření podle § 13a spočívající v dočasném odejmutí dítěte z péče rodičů nebo osoby, které bylo dítě svěřeno do péče, a v nařízení pobytu dítěte v některém z uvedených zařízení (ve středisku výchovné péče, v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, v zařízení poskytovatele zdravotních služeb, v domově pro osoby se zdravotním postižením). Na základě doporučení odborníků a výkonných pracovníků uvedených zařízení, je stanovena maximální doba pobytu dítěte v zařízení na 3, resp. 6 měsíců s tím, že v ojedinělých případech může být prodloužena na 6, resp. maximálně 12 měsíců. Potřebnost dalšího prodloužení pobytu signalizuje nutnost rozhodnout o dlouhodobějším řešení situace dítěte – v první řadě svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu nebo do pěstounské péče, příp. nařídit dítěti ústavní výchovu. Odstavce 1, 2 a 4 zakládají možnost soudu dočasně odejmout dítě z jeho dosavadního výchovného prostředí. Soud zde, stejně jako o ostatních výchovných opatřeních, rozhoduje rozsudkem. Uvedená opatření přichází v úvahu v případě, kdy zde na jednu stranu nejsou důvody pro předběžnou úpravu poměrů dítěte soudním předběžným opatřením podle § 76a občanského soudního řádu (nelze konstatovat absenci péče ani není život dítěte nebo jeho příznivý vývoj vážně ohrožen nebo narušen), je však v zájmu dítěte nezbytné jeho dočasné odnětí z dosavadního výchovného prostředí, neboť mírnější opatření (např. ta, uvedená v § 13) se buď minula účinkem, nebo by v dané situaci nedostačovala. Základní ustanovení je uvedeno v odstavci 1, podle něhož je možno dítěti nařídit pobyt nejdéle na 3 měsíce ve středisku výchovné péče (školské zařízení zřizované na základě zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění), v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (zařízení zřizované podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí), v zařízení poskytovatele zdravotních služeb, nebo v domově pro osoby se zdravotním postižením (zařízení sociálních služeb). Ustanovení dále precizuje důvody k dočasnému umístění dítěte do zařízení vyžadující okamžitou pomoc. Soud je povinen ve výroku určit konkrétní zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, do něhož dítě svěřuje, přitom přihlédne k zájmům dítěte, které mohou spočívat jak v uspokojování specifických potřeb dítěte, které může naplnit konkrétní specializované zařízení, tak i v potřebě rozvoje vztahů s osobami dítěti blízkými, proto soud též dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých. Obdobná povinnost je i nyní dána řediteli diagnostického ústavu při umísťování dítěte do konkrétního dětského domova jeho rozhodnutím (§ 5 odst. 13 zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění). Speciálně jsou vymezeny rovněž podmínky, za kterých je přípustné svěření dítěte do zařízení poskytovatele zdravotních služeb v případech sporů mezi rodiči o výchově nebo o styku s dítětem. Nová úprava reaguje na negativní zkušenosti z praxe, kdy v některých případech došlo na základě rozhodnutí soudu k umístění dítěte do psychiatrické léčebny nebo dětské ozdravovny, aniž by toto opatření bylo vyžádáno nepříznivým zdravotním stavem dítětem, a to s odůvodněním, že je žádoucí dočasně umístit dítě do neutrálního prostředí za účelem vyloučení nevhodného výchovného působení ze strany rodičů nebo jednoho z rodičů. Vzhledem k tomu se stanoví přísné restriktivní podmínky pro dočasné umístění dítěte do zařízení poskytovatele zdravotních služeb rozhodnutím soudu, které musí být vždy odůvodněno zdravotním stavem dítěte a musí být prokázána naléhavá potřeba takového opatření. Dále musí být doloženo, že pro řešení situace dítěte nepostačují jiná opatření (včetně možnosti svěření dítěte do náhradní péče vhodné fyzické osoby nebo jiného zařízení), doba pobytu dítěte ve zdravotnickém zařízení musí být předem jasně časově ohraničena a umístění dítěte do zařízení poskytovatele zdravotních služeb musí být doprovázeno uložením povinnosti rodičům využít odbornou poradenskou pomoc. Vymezení uvedených restriktivních podmínek vychází z obsahu aktuálního nálezu Ústavního soudu České republiky ve věci nepřípustnosti umístění dítěte do psychiatrické léčebny v souvislosti s řešením sporu rodičů o výchovu a styk s dítětem (nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011).
Výchovná opatření upravená v § 13a je oprávněn nařídit výlučně soud v souladu s článkem 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a článkem 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle kterých lze omezit práva rodičů a odejmout dítě z péče rodičů jen rozhodnutím soudu a ze zákonem stanovených důvodů.
K bodům 22 a 23 Navrhované doplnění § 14 představuje další z legislativních opatření, k jejichž provedení se Česká republika zavázala v rámci „Obecných opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010). Tento materiál stanoví úkol, aby v zákoně č. 359/1999 Sb. byly blíže upraveny zákonné podmínky pro podání návrhu na nařízení ústavní výchovy nebo svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, s důrazem na zamezení umístění dítěte do náhradní péče zařízení pouze z důvodu materiální nedostatečnosti rodiny. Do výčtu návrhů soudu, k jejichž podání je aktivně legitimován orgán sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obecního úřadu obce s rozšířenou působností, se doplňuje podání návrhu na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu nebo na jeho zrušení. Tato pravomoc orgánu sociálně-právní ochrany dětí již dnes vyplývá z § 45a odst. 2 zákona o rodině a § 76a odst. 1 občanského soudního řádu a je promítnuta rovněž do úpravy podmínek pro svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu v doplněném ustanovení § 27a zákona č. 359/1999 Sb. Navrhuje se také stanovit povinnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, aby před podáním návrhu soudu podrobně zkoumal situaci dítěte a jeho rodiny, projednal s rodiči důvody, pro které má dojít nebo již došlo k podání návrhu soudu, uspořádal v této věci případovou konferenci a uskutečnil opatření sociálně-právní ochrany vyplývající z vyhodnocení situace dítěte a individuálního plánu ochrany dítěte. Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je dále uloženo zvážit výchovná opatření s hodnocením výsledků jejich využití. Rozšiřuje se a upřesňuje se dosavadní úprava opatření na ochranu dětí. Návrhem dochází zejména k úpravě podmínek pro podání návrhu soudu na náhradní péči v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, popř. i ústavní výchovy, s důrazem na zamezení umístění dítěte do náhradní péče, popř. ústavní výchovy, pouze z důvodů materiální nedostatečnosti, sociálních nebo bytových poměrů rodičů. Součástí návrhu na svěření dítěte do péče uvedeného zařízení nebo na jiné opatření je vyhodnocení, že důvodem podání návrhu nejsou pouze nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, jestliže jsou jinak rodiče nebo tyto osoby způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plní povinnosti vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti.
K bodu 24 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou změnami v § 14.
K bodům 25, 26 a 31 Jde o nezbytnou úpravu vyplývající z navrhované změny v systému zprostředkování náhradní rodinné péče, která spočívá v tom, že Ministerstvo práce a sociálních věcí již nebude ve druhém stupni příslušné ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
K bodu 27 Jde o nezbytnou úpravu vyplývající z nově koncipované působnosti krajské pobočky Úřadu práce a převedení dávek pěstounské péče ze systému státní sociální podpory do systému sociálně-právní ochrany dětí.
K bodu 28 Navrhovaná úprava reaguje na problémy praxe, kdy dosud nebylo možné zrušit novým rozhodnutím ve věci původní rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele nebo pěstouna, a to ani v případech, kdy je např. zjištěno, že péče těchto osob není vyhovující nebo že rodiče či jiné osoby dítěti blízké mohou a chtějí převzít péči o dítě. Tyto situace proto bylo nutné řešit rozhodnutím soudu o odebrání dítěte z péče budoucích osvojitelů nebo pěstounů nebo nařízením výkonu rozhodnutí soudu o ústavní výchově dítěte. Nová úprava umožní orgánům sociálně-právní ochrany dětí zrušit svěření dítěte do předadopční nebo předpěstounské péče i bez intervence ze strany soudu. Nově je stanovena možnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen Úřad) přezkoumávat skutečnosti rozhodné pro svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů a do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností či Úřad zjistí nové rozhodné skutečnosti, zakládá se orgánu sociálně-právní ochraně dětí v souladu s § 101 správního řádu pravomoc, aby z moci úřední provedl nové správní řízení ve věci svěření dítěte do předpěstounské péče nebo předadopční péče a vydal nové rozhodnutí ve věci, kterým může být rozhodnuto o zamítnutí žádosti o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele nebo do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem. Pokud v průběhu nově zahájeného správního řízení pominou důvody pro jeho zahájení, skončí toto řízení nikoliv vydáním nového rozhodnutí ve věci, ale zastavením řízení podle § 66 správního řádu.
K bodům 29 a 32 Slovo „vhodné“ děti, se jeví jako diskriminační. Cílem není posuzovat vhodnost dítěte, ale hledat děti, které se ocitly v situaci, s kterou je spojena potřeba náhradní rodinné péče. Terminologická úprava je v souladu se stanoviskem ombudsmana (ze dne 28. 4. 2010, sp. zn.: 1825/2010/VOP/AHŘ).
K bodům 30, 33 a 34 Upřesňuje se pojem zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a postup obecního úřadu obce s rozšířenou působností při zprostředkování, zejména pokud jde o definici žadatele a určení, které doklady je třeba předložit pro účely spisové dokumentace při podávání žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče i v kontextu evropských předpisů o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. V případě občanů České republiky a občanů jiných států Evropské unie, kterým vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisů Evropské unie, se pro podání žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče u příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí v České republice nestanoví žádné podmínky týkající se pobytu na území České republiky. Při dalším posuzování žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče, kterou podá jak občan České republiky, tak cizí státní příslušník, je však třeba zohlednit skutečnost, že v souladu s článkem 14 haagské Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou je Česká republika vázána (č. 43/2000 Sb.m.s.), musí být žádost o zprostředkování osvojení podána vždy u příslušného orgánu toho státu, ve kterém má žadatel obvyklé bydliště. V případě žádosti o zprostředkování pěstounské péče je zase třeba respektovat úpravu příslušnosti soudů podle nařízení Rady Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (tzv. Brusel II.) a úpravu haagské Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (č. 141/2001 Sb.m.s.), které pro rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče zakládají pravomoc soudů v tom státě, kde má obvyklé bydliště dítě. Vzhledem k popsané mezinárodní úpravě je proto nutné vždy rozhodnout podle § 21 odst. 3 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. o zamítnutí žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, jestliže je po podání žádosti zjištěno, že žadatel nemá na území České republiky obvyklé bydliště, neboť v případě vyhovění žádosti by se jednalo o obcházení systému zprostředkování osvojení dítěte do ciziny nebo o porušení pravidla, že dítě má být svěřeno do pěstounské péče zásadně v tom státě, kde se nachází jeho obvyklé bydliště. Za účelem posouzení splnění kritéria obvyklého bydliště na území České republiky lze v případě občana Evropské unie požadovat, aby k žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče doložil doklady o tom, že na území České republiky pobývá nepřetržitě alespoň po dobu 1 roku (potvrzení zaměstnavatele, doklady o výkonu samostatné výdělečné činnosti, doklady k místu bydliště na území České republiky). Pokud jde o jiné žadatele, než jsou občané České republiky a občané Evropské unie, kterým vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie, upřesňují se podmínky pro podání žádosti zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče v souladu s platnou úpravou zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Jestliže žadatel – cizí státní příslušník nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, musí být u všech typů přechodného pobytu splněn zákonný požadavek, že cizinec pobývá legálně na území České republiky nejméně po dobu 365 dnů. Požadavek hlášení k pobytu ve stávajícím znění § 20 odst. 1 již neodpovídá platné úpravě zákona č. 326/1999 Sb., a proto se upřesňuje, že vedle cizinců s povolením k trvalému pobytu a cizinců, na které se vztahuje přímo použitelný předpis Evropských společenství, mohou podat žádost o zprostředkování osvojení a pěstounské péče cizinci, kteří pobývají na území České republiky přechodně po dobu alespoň 365 dnů nepřetržitě. Návazně se rovněž v ustanovení § 21 odst. 5 písm. b) upřesňuje, že namísto dokladu o hlášení k pobytu na území České republiky je součástí spisové dokumentace žadatele doklad o nepřetržitém přechodném pobytu na území České republiky po dobu nejméně 365 dnů (půjde zejména o potvrzení o přechodném pobytu na území podle § 87n zákona č. 326/1999 Sb.). V rámci posuzování bezúhonnosti žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče bude nově přihlíženo rovněž k pravomocnému odsouzení žadatele za trestný čin, který byl žadatelem spáchán v cizině. Za tím účelem je rozšířen okruh povinných dokladů, které jsou součástí spisové dokumentace žadatele vedené obecním úřadem obce s rozšířenou působností podle § 21 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb. a vymezení bezúhonnosti žadatele v úpravě odborného posuzování v § 27 zákona č. 359/1999 Sb. Podle platného znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí se bezúhonnost žadatele o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče posuzuje pouze na základě opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky, který si vyžaduje obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu žadatele. Opisem z evidence Rejstříku trestů České republiky mohou být zjištěna všechna odsouzení žadatele o zprostředkování náhradní rodinné péče v České republice a v případě žadatelů se státním občanstvím České republiky rovněž odsouzení žadatele v cizině. Vzhledem ke skutečnosti, že žádost o zprostředkování náhradní rodinné péče mohou v České republice podat rovněž cizinci s bydlištěm na území České republiky, je žádoucí, aby u žadatelů-cizinců, kteří před podáním žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče pobývali po stanovenou dobu v cizině, bylo ověřováno splnění podmínek bezúhonnosti podle § 27 nejen prostřednictvím opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky, ale rovněž s přihlédnutím k opisu z cizozemské evidence obdobné Rejstříku trestů. Tímto dojde ke sladění postupu a rozsahu při ověřování bezúhonnosti žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, kteří jsou cizími státními příslušníky, s ověřováním bezúhonnosti u žadatelů se státním občanstvím ČR, u kterých se na základě opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky zohledňují všechna (i zahlazená) odsouzení od dosažení věkové hranice trestní odpovědnosti, tj. od 15. roku věku.
K bodům 35 Vzhledem ke zrušení § 23 je nutné v § 21 odst. 5 písm. g) nahradit odkaz na § 23 odst. 3, který tak pozbývá významu. Nově již podle § 22 odst. 8 písm. b) po uplynutí 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů musí krajský úřad, pokud nezprostředkuje osvojení, zpřístupnit údaje z jím vedených evidencí Úřadu pro zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině.
K bodům 36 a 40 V souvislosti s dohodami o výkonu pěstounské péče je třeba upřesnit obsah spisové dokumentace, která je vedena o osobě, která má zájem osvojit dítě či přijmout dítě do pěstounské péče, pokud už má uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče. Jedná se tudíž o žadatele, kteří již mají svěřeno jedno nebo více dětí do pěstounské nebo poručnické péče a z tohoto titulu s nimi byla sjednána dohoda o výkonu pěstounské péče. Pokud tyto osobu mají zájem přijmout do pěstounské péče nebo osvojit další dítě a podají novou žádost o zprostředkování náhradní rodinné péče, je nezbytné, aby součástí spisové dokumentace o tomto žadateli bylo rovněž stanovisko subjektu, se kterým žadatel jako pěstoun nebo poručník uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, ať už se jedná o některý z orgánů sociálně-právní ochrany dětí (obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad) nebo o pověřenou osobu. Doporučující nebo nedoporučující stanovisko subjektu, s nímž žadatel uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, může být důležitým podkladem pro odborné posouzení žadatele a pro rozhodnutí o žádosti o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, neboť tento subjekt může na základě svých poznatků a zkušeností vyplývajících z realizace dohody o výkonu pěstounské péče kvalifikovaně posoudit, zda má pěstoun nebo poručník předpoklady pro přijetí dalšího dítěte do náhradní rodinné péče, případně jakému dítěti z hlediska věku či zdravotního stavu je žadatel schopen potřebnou náhradní rodinnou péče zajistit. V návaznosti na úpravu, podle které musí být v rámci řízení o žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče povinně vyžádáno vyjádření subjektu, s nímž žadatel jako pěstoun či poručník uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, musí být tento subjekt následně vyrozuměn také o výsledku řízení. To znamená, že krajský úřad tomuto subjektu oznámí, zda vyhověl žádosti pěstouna či poručníka o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče nebo zda tuto žádost naopak zamítl.
K bodu 37 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou legislativními změnami v § 21 odst. 5, které spočívají v posunu označení písmen v důsledku vložení nového písmene.
K bodu 38 V § 22 odst. 5 se písmeno a) zrušuje, neboť upravuje přerušení řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče duplicitně společně se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Nadále je možné přerušit řízení na žádost na základě § 64 odst. 2 a 4 správního řádu.
K bodu 39 V souladu se zásadou procesní ekonomie a šetření nákladů účastníků řízení se výslovně zakotvuje oprávnění krajského úřadu rozhodovat o zamítnutí žádosti o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče již ve chvíli, kdy jsou ještě před dokončením celého rozsahu odborného posouzení zjištěny závažné skutečnosti, které brání zařazení žadatele do evidence žadatelů (zejména skutečnosti týkající se bezúhonnosti žadatele nebo jeho zdravotního stavu). V takových případech je možné na základě zjištěných závažných překážek rozhodnout o zamítnutí žádosti, bez toho aniž by bylo nutné dokončovat zbývající části odborného posouzení žadatele, např. provádět odborné psychologické vyšetření žadatele nebo zajišťovat žadateli absolvování odborné přípravy k přijetí dítěte do rodiny.
K bodu 41 V návaznosti na zrušení příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče ve druhém stupni se upravují podmínky, za kterých bude krajský úřad postupovat údaje o dětech a údaje o žadatelích Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za účelem zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině. V souladu s principem priority svěření dítěte do náhradní rodinné péče v zemi původu dítěte a principem subsidiarity osvojení dítěte do ciziny, který je závazně vyjádřen v článku 21 Úmluvy o právech dítěte, se výslovně stanoví, že postoupení údajů o dítěti pro účely zprostředkování osvojení do ciziny je přípustné jen v situaci, kdy se prokazatelně nedaří zprostředkovat dítěti osvojení nebo svěření do pěstounské péče v České republiky a nelze ani do budoucna s ohledem na všechny známé a dostupné informace předpokládat, že by se péče o dítě mohl ujmout některý z příbuzných nebo jiných osob blízkých dítěti.
K bodům 42 a 47 V zájmu zefektivnění postupu zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a zejména zrychlení vyhledávání dětí pro svěření do pěstounské péče nebo osvojení dochází ke zrušení dosavadního oprávnění Ministerstva práce a sociálních věcí, aby ve druhém stupni provádělo zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče poté, kdy se ve stanovené lhůtě nepodaří zprostředkovat náhradní rodinnou péči na úrovni krajského úřadu. Zprostředkovávat osvojení a pěstounskou péči budou pouze krajské úřady a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jde-li o zprostředkování osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny do České republiky. Tato změna je významná zejména z hlediska dětí, pro které se hledá vhodná náhradní rodinná péče. Podle dosavadní úpravy měly krajské úřady povinnost vyřadit dítě ze své evidence a postoupit údaje o dítěti Ministerstvu práce a sociálních věcí již po uplynutí 3 měsíců ode dne, kdy bylo dítě krajským úřadem zařazeno do evidence dětí pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče, jestliže se krajskému úřadu v této lhůtě nepodařilo pro dítě vytipovat vhodné osvojitele nebo pěstouny. Zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče na druhém stupni získají krajské úřady potřebný časový prostor k tomu, aby mohly kontinuálně usilovat o zajištění náhradní rodinné péče pro děti, které mají bydliště v jejich obvodu, a mohly pokračovat v hledání vhodných osvojitelů a pěstounů i ve složitějších případech, ve kterých se nepodaří v evidenci daného krajského úřadu nebo jiného krajského úřadu najít vhodné žadatele v krátké době po zařazení dítěte do evidence pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče (např. s ohledem na nepříznivý zdravotní stav dítěte, věk dítěte apod.).
K bodům 43, 48, 49 a 50 Jde o nezbytné úpravy vyplývající z navrhované změny v systému zprostředkování náhradní rodinné péče, která spočívá v tom, že Ministerstvo práce a sociálních věcí již nebude ve druhém stupni příslušné ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
K bodům 44 až 46 V souvislosti se zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče ve druhém stupni se upřesňuje postup krajských úřadů při výběru vhodného osvojitele nebo pěstouna pro konkrétní dítěte. Upřesňuje se okruh subjektů, kterým se oznamuje skutečnost, že krajský úřad vybral pro dítě vedené v jeho evidenci vhodného žadatele z evidence vedené tímto krajským úřadem nebo jiným krajským úřadem. Stejně jako podle dosavadní úpravy se bude oznámení zasílat žadateli, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, bude-li žadatel vybrán jako vhodný osvojitel nebo pěstoun ve vztahu k dítěti, které vedeno také v evidenci Úřadu pro účely zprostředkování osvojení v cizině. Oznámení se již nebude zasílat Ministerstvu práce a sociálních věcí, které nebude nadále příslušné ke zprostředkování náhradní rodinné péče. Nově se specifikuje, že oznámení o výběru žadatele jako vhodného osvojitele nebo pěstouna pro konkrétní dítě se zasílá rovněž tomu subjektu, se kterým žadatel již dříve jako pěstoun či poručník uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, ať už se jedná o některý z orgánů sociálně-právní ochrany dětí nebo o pověřenou osobu. Tento subjekt se vyjadřuje k žádosti pěstouna či poručníka o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče a následně je krajským úřadem vyrozuměn také o tom, zda byl žadatel do evidence zařazen či nikoliv. V návaznosti na to subjekt, který s vybraným žadatelem spolupracuje při realizaci dohody o výkonu pěstounské péče, musí být informován také o tom, že tento žadatel byl vybrán jako vhodný pěstoun či osvojitel pro další dítě. Na základě zkušeností z praxe se nově zakotvuje oprávnění krajského úřadu v odůvodněných případech (např. nemoc žadatele, pobyt v cizině apod.) prodloužit zákonnou 30denní lhůtu, ve které je žadatel oprávněn se s dítětem osobně seznámit a případně podat žádost o svěření dítěte do předadopční péče nebo předpěstounské péče, až o dalších 30 dnů. V dalším bodě se upravuje způsob spolupráce mezi jednotlivými krajskými úřady nebo mezi krajskými úřady a Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí při zprostředkování náhradní rodinné péče. Je zachován princip, že každý krajský úřad může vybírat vhodného osvojitele nebo pěstouna pouze pro dítě, které je vedeno v jeho evidenci (a to i s využitím evidence žadatelů vedené jinými krajskými úřady), nicméně krajský úřad je oprávněn dávat podněty ke zprostředkování náhradní rodinné péče i ve vztahu k dětem, které jsou zařazeny v evidenci jiného krajského úřadu, zejména je-li přesvědčen o tom, že jsou v jeho evidenci zařazeni žadatelé vhodní pro některé dítě evidované jiným krajským úřadem. Příslušný krajský úřad evidující dítě, kterého se podnět týká, je přitom vždy povinen se podnětem jiného krajského úřadu adekvátně zabývat.
K bodům 51 a 52 Upřesňuje se postup krajského úřadu při přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Nově se stanoví, že ve všech případech přerušení zprostředkování je krajský úřad povinen informovat o této skutečnosti jednak Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, je-li žadatel zařazen rovněž v evidenci vedené Úřadem, a vždy také obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je k žadatelům nejblíže a měl by být informován o všech nových skutečnostech. Počátek běhu lhůty 15 dnů pro zaslání informace o přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče bude stanoven v závislosti na tom, zda k přerušení došlo na základě žádosti samotného žadatele nebo na základě rozhodnutí krajského úřadu. Jedním ze zákonných důvodů pro přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče je skutečnost, že bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že se žadateli svěřuje dítě do péče budoucího osvojitele nebo do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem (§ 24b odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb.). Krajský úřad, který byl o pravomocném rozhodnutí o svěření dítěte do předadopční nebo předpěstounské péče informován obecním úřadem obce s rozšířenou působností, bude nově tuto skutečnost oznamovat již pouze Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, neboť Ministerstvo práce a sociálních věcí nebude nadále příslušné ke zprostředkování náhradní rodinné péče.
K bodům 53, 54, 55 a 57 Jde o nezbytné úpravy vyplývající z navrhované změny v systému zprostředkování náhradní rodinné péče, která spočívá v tom, že Ministerstvo práce a sociálních věcí již nebude příslušné ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
K bodu 56 V případě, že krajský úřad pravomocně rozhodne o vyřazení žadatele z evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, se nově specifikuje, že krajský úřad je povinen o této skutečnosti informovat vedle obecního úřadu obce s rozšířenou působností rovněž subjekt, s nímž vyřazený žadatel již dříve jako pěstoun či poručník uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, ať už se jedná o některý z orgánů sociálně-právní ochrany dětí nebo o pověřenou osobu. Tento subjekt se vyjadřuje k žádosti pěstouna či poručníka o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče a následně je krajským úřadem vyrozuměn také o tom, zda byl žadatel do evidence zařazen či nikoliv, případně o tom, že tento žadatel byl vybrán jako vhodný pěstoun či osvojitel pro další dítě. Je proto logické, že subjekt, který s vyřazeným žadatelem spolupracuje při realizaci dohody o výkonu pěstounské péče, musí být informován také o tom, že tento žadatel byl vyřazen z evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, protože závažným způsobem porušil své povinnosti anebo byla zjištěna jiná závažná překážka bránící zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
K bodům 58 a 69 Ministerstvo práce a sociálních věcí již nebude nadále příslušné ke zprostředkování náhradní rodinné péče. Ministerstvu však zůstane zachována možnost vstupu do evidence dětí nebo žadatelů vedených krajskými úřady za účelem kontroly. Na základě poznatků z těchto evidencí nebo na základě informací získaných z jiných zdrojů bude Ministerstvo práce a sociálních věcí oprávněno dávat podněty krajským úřadům ke zprostředkování náhradní rodinné péče pro konkrétní dítě. Dožádaný krajský úřad je povinen se podnětem ministerstva nejen zabývat, ale je také povinen ministerstvo následně vyrozumět o tom, jak byl podaný podnět vyřízen, zejména výsledek projednání podnětu ministerstva v poradním sboru pro zprostředkování náhradní rodinné péče (tj. zda byl žadatel doporučený ministerstvem vybrán jako vhodný osvojitel nebo pěstoun pro konkrétní dítě) nebo zda se pro konkrétní dítě podařilo krajskému úřadu vyhledat vhodného osvojitele nebo pěstouna (v situaci, kdy ministerstvo zašle krajskému úřadu podnět ke zprostředkování náhradní rodinné péče pro konkrétní dítě bez doporučení určitého vhodného osvojitele nebo pěstouna). Ministerstvo práce a sociálních věcí bude i nadále plnit roli nadřízeného odvolacího správního orgánu ve vztahu ke krajským úřadům a bude rozhodovat o odvolání proti rozhodnutím krajských úřadů v oblasti zprostředkování náhradní rodinné péče (zejména odvolání proti rozhodnutí o nezařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, proti rozhodnutí o přerušení zprostředkování nebo proti rozhodnutí o vyřazení žadatele z evidence žadatelů). Pro potřeby rozhodnutí o podaném odvolání se výslovně stanoví, že ministerstvo je za účelem přezkoumání původního odborného posouzení provedeného krajským úřadem oprávněno kdykoliv provést nové odborné posouzení žadatele, ať už v úplném rozsahu podle § 27 nebo pouze v rozsahu částečném (zejména přeposouzení zdravotního stavu žadatele, nové psychologické vyšetření, přezkoumání bezúhonnosti žadatele apod.).
K bodům 59 až 62 Jedná se o nezbytné změny v postupu Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí při zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině, které jsou vyvolané zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče v rámci České republiky.
K bodům 63, 65, 66 a 68 Jedná se o nezbytné změny v postupu krajského úřadu při provádění odborného posouzení dětí a žadatelů pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče podle § 27, které jsou vyvolané zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče v rámci České republiky.
K bodu 64 V rámci posuzování bezúhonnosti žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče bude nově přihlíženo rovněž k pravomocnému odsouzení žadatele za trestný čin, který byl žadatelem spáchán v cizině. Za tím účelem je rozšířen okruh povinných dokladů, které jsou součástí spisové dokumentace žadatele vedené obecním úřadem obce s rozšířenou působností podle § 21 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb. a vymezení bezúhonnosti žadatele v úpravě odborného posuzování v § 27 zákona č. 359/1999 Sb. Podle platného znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí se bezúhonnost žadatele o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče posuzuje pouze na základě opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky, který si vyžaduje obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu žadatele. Opisem z evidence Rejstříku trestů České republiky mohou být zjištěna všechna odsouzení žadatele o zprostředkování náhradní rodinné péče v České republice a v případě žadatelů se státním občanstvím České republiky rovněž odsouzení žadatele v cizině. Vzhledem ke skutečnosti, že žádost o zprostředkování náhradní rodinné péče mohou v České republice podat rovněž cizinci s bydlištěm na území České republiky, je žádoucí, aby u žadatelů - cizinců, kteří před podáním žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče pobývali po stanovenou dobu v cizině, bylo ověřováno splnění podmínek bezúhonnosti podle § 27 nejen prostřednictvím opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky, ale rovněž s přihlédnutím k opisu z cizozemské evidence obdobné Rejstříku trestů. Tímto dojde ke sladění postupu a rozsahu při ověřování bezúhonnosti žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, kteří jsou cizími státními příslušníky, s ověřováním bezúhonnosti u žadatelů se státním občanstvím ČR, u kterých se na základě opisu z evidence Rejstříku trestů České republiky zohledňují všechna (i zahlazená) odsouzení od dosažení věkové hranice trestní odpovědnosti, tj. od 15. roku věku. Od požadavku na předložení z cizozemské evidence trestů je možné výjimečně upustit ze zákonem stanovených důvodů, které spočívají v tom, že tento doklad nelze od cizího státu fakticky získat. V těchto případech lze doklad z cizozemské evidence trestů nahradit čestným prohlášením žadatele, a to v souladu s § 53 odst. 5 správního řádu, podle kterého je možné předložení listiny v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem možné nahradit čestným prohlášením účastníka nebo svědeckou výpovědí.
K bodu 67 Jedná se o nezbytné změny v postupu krajského úřadu při provádění odborného posouzení dětí a žadatelů pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče podle § 27, které jsou vyvolané zrušením příslušnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ke zprostředkování náhradní rodinné péče v rámci České republiky. Jde o legislativně technickou úpravu související s pojetím zaměstnavatele dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 7 odst. 1 zákoníku práce může být zaměstnavatelem toliko právnická nebo fyzická osoba. Vzhledem k výše uvedenému je nutné upravit dosavadní formulaci.
K bodu 70 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou legislativními změnami v § 21 odst. 5, které spočívají v posunu označení písmen v důsledku vložení nového písmene.
K bodům 71 a 72 V souvislosti s dohodami o výkonu pěstounské péče je třeba doplnit obsah spisové dokumentace, která je vedena o osobě, která může pěstounskou péči vykonávat na přechodnou dobu, pokud už dohodu o výkonu pěstounské péče má uzavřenu. Dále se doplňuje rozsah informační povinnosti krajského úřadu ve vztahu k obecním úřadům obcí s rozšířenou působností ohledně osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. Vedle toho, že krajský úřad předává všem obecním úřadům obcí s rozšířenou působností ve svém správním obvodu opis seznamu osob, které jsou krajským úřadem vedeny v evidenci pěstounů na přechodnou dobu, bude krajský úřad nově povinen sdělovat obecním úřadům obcí s rozšířenou působností na jejich žádost rovněž informace o charakteristice a počtu dětí, které může konkrétní osoba v evidenci přijmout do pěstounské péče na přechodnou dobu. Tyto informace jsou pro obecní úřad obce s rozšířenou působností klíčové pro podání návrhu soudu na svěření konkrétního dítěte nebo dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu, neboť obecní úřad obce s rozšířenou působností musí ve svém návrhu vždy označit určitou osobu z evidence krajského úřadu, která může pěstounskou péči na přechodnou dobu vykonávat. Potřebné informace musí být ze strany krajského úřadu poskytnuty bezodkladně, neboť na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností může být dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu i na základě předběžného opatření soudu podle § 76a odst. 1 občanského soudního řádu.
K bodu 73 Důvody pro svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu obsažené nyní v § 45a odst. 2 zákona o rodině, budou upraveny v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. V zákoně o rodině (§ 45a) zůstává pouze základní ustanovení, podle kterého soud může svěřit dítě též do pěstounské péče na přechodnou dobu s tím, že důvody a další podrobnosti stanoví zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Tato úprava je shodná s úpravou, která byla schválena v rámci návrhu nového občanského zákoníku. Úprava podmínek pro svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu se navrhuje doplnit do stávající části třetí, hlavy V zákona č. 359/1999 Sb., která již dnes nese označení „Pěstounská péče na přechodnou dobu“. Nová úprava tak doplňuje dosavadní úpravu postupu krajského úřadu při výběru osob vhodných pro výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, jejich odborném posuzování a vedení evidence pěstounů na přechodnou dobu. Jelikož soud může dítě svěřit do pěstounské péče na přechodnou dobu jen osobě, která je vedena krajským úřadem v evidenci pěstounů na přechodnou dobu, a to na návrh příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, navazuje úprava pravomoci soudu na úpravu postupu krajského úřadu při zařazování osob do evidence pěstounů na přechodnou dobu, které rozhodnutí soudu předchází. Navrhuje se stanovit maximální dobu, po kterou může být dítě v péči „profesionálního“ pěstouna. Pěstounská péče na přechodnou dobu je ze své podstaty institutem krizovým a překlenovacím. Dítě se má co nejdříve vrátit do péče svých rodičů. Ukáže-li se, že to není možné a že není možné ani převzetí dítěte jeho příbuznými či jinou osobou společensky dítěti blízkou, pak je třeba volit jiné, dlouhodobější řešení (zpravidla „obecnou“ pěstounskou péči vykonávanou osobou, která není dítěti společensky blízká, v rámci procesu zprostředkování v režimu zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Zároveň je však třeba myslet na situace, kdy je do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeno (postupně) více sourozenců; ochrana vazeb mezi sourozenci je přitom mimořádně naléhavým důvodem pro prolomení maximální délky doby, po kterou může být dítě v péči „profesionálního“ pěstouna. Profesionalizace pěstounské péče, jejímž cílem je zvýšení odborné kvality pěstounů, je jedním ze základních cílů novelizace zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Podmínka, že člověk, který se má stát pěstounem, musí splňovat předpoklady stanovené zákonem o sociálně-právní ochraně dětí, je nezbytná též proto, aby byly vyloučeny případy obcházení zákona zejména v oblasti zprostředkování pěstounské péče, a to v prvé řadě riziko nelegálního zprostředkování za úplatu.
K bodu 74 Jde o terminologickou změnu vyvolanou úpravou v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách spočívající v nahrazení sousloví „ústav sociální péče“ souslovím „zařízení sociálních služeb“ pod které se řadí také domovy pro osoby se zdravotním postižením.
K bodu 75 Jde o legislativně technickou úpravu související s pojetím zaměstnavatele dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 7 odst. 1 zákoníku práce může být zaměstnavatelem toliko právnická nebo fyzická osoba. Vzhledem k výše uvedenému je nutné upravit dosavadní formulaci.
K bodu 76 Dosavadní úprava umožňuje řediteli ústavního zařízení, ve kterém je dítě umístěno na základě předběžného opatření či nařízení ústavní nebo ochranné výchovy, po předchozím písemném souhlasu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, povolit dítěti pobyt u rodičů či jiných fyzických osob při první návštěvě maximálně na 14 dnů. Tato lhůta je nově rozšířena na 30 kalendářních dnů. Jde o lhůtu maximální, ředitel ústavního zařízení může (má-li k tomu důvody) návštěvu povolit na dobu kratší než 30 dní. Při dalších pobytech dítěte mimo zařízení je možné povolit pobyt dítěte mimo zařízení na dobu delší, přičemž maximální délka není stanovena. U dětí, které mají uloženu ochrannou výchovu, lze pobyt mimo zařízení také povolit maximálně na dobu 30 dnů, a to i opakovaně, avšak tuto dobu nelze dále prodlužovat.. Navrhovaná změna byla přijata na základě poznatků z praxe, doba prvního pobytu dítěte mimo zařízení maximálně na 14 dní se jeví jako příliš krátká, zejména u dětí, kde je podán návrh na zrušení ústavní výchovy, o kterém zatím nebylo rozhodnuto soudem.
K bodu 77 Při vydávání písemného souhlasu s pobytem dítěte mimo ústavní zařízení přihlíží orgán sociálně-právní ochrany dětí mj. k rodinnému a sociálnímu prostředí, v němž bude dítě pobývat. Orgán sociálně-právní ochrany dětí by měl přihlížet rovněž ke zpracovanému individuálnímu plánu ochrany dítěte, ze kterého vyplývá, zda je momentálně povolení pobytu dítěte mimo zařízení vůbec vhodné a zda je žádoucí pobyt u konkrétních osob či nikoli.
K bodům 78 a 79 Péče o děti, které vedou nemravný nebo zahálčivý život, spočívající v tom, že např. zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin (provinění či čin jinak trestný), případně se opakovaně dopouštějí útěků od rodičů nebo jiných fyzických či právnických osob odpovědných za výchovu, je v rámci orgánů sociálně-právní ochrany dětí vykonávána specializovanými pracovníky-kurátory pro děti a mládež. Dosud se označení „kurátor pro děti a mládež“ používalo pouze zvykově, v právním předpise není nikde zakotveno. Tato sociální kuratela zahrnuje soubor specializovaných opatření směřujících k odstranění, zmírnění, zamezení nebo opakování poruch psychického, fyzického a sociálního vývoje dítěte. Novela zakotvuje pro sociálního kurátora - zaměstnance obce s rozšířenou působností zařazeného do obecního úřadu – povinnost provádět opatření směřující k odstranění, zmírnění nebo zamezení prohlubování nebo opakování poruch fyzického, psychického a sociálního vývoje dítěte. Kurátor pro děti a mládež při péči o děti vyžadující zvýšenou pozornost bude zaměřovat svoji činnost zejména na pomoc nezletilým a mladistvým s nařízenou ústavní výchovou z důvodu závažných výchovných problémů, pomoc nezletilým a mladistvým s uloženou ochrannou výchovou, pomáhá těmto dětem rovněž po ukončení ústavní nebo ochranné výchovy a nezletilým a mladistvým propuštěným z výkonu trestního opatření odnětí svobody. V této činnosti bude spolupracovat s orgány obce, školami, zdravotnickými a školskými zařízeními, orgány sociálního zabezpečení, soudy, s Probační a mediační službou apod. Ústavní zařízení a věznice budou povinny spolupracovat s těmito kurátory. Kurátor pro mládež se rovněž jako zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany dětí účastní trestního a přestupkového řízení konaného proti nezletilému či mladistvému.
K bodu 80 Orgán sociálně-právní ochrany dětí je podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, informován o zadržení, zatčení nebo vzetí do vazby mladistvého. Pokud je mladistvý odsouzen k výkonu trestního opatření odnětí svobody nebo je mu nařízena zabezpečovací detence, je žádoucí, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí byl o nástupu do výkonu trestního opatření či do ústavu pro výkon zabezpečovací detence také informován. Kurátor pro děti a mládež navštěvuje mladistvé ve výkonu trestního opatření odnětí svobody a pomáhá jim i po propuštění. Je proto nutné, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí byl informován i o propuštění z výkonu trestního opatření odnětí svobody. Pro následnou práci s nezletilým je rovněž žádoucí, aby byl orgán sociálně-právní ochrany dětí informován i o nadcházejícím propuštění nezletilého z věznice nebo z ústavu zabezpečovací detence.
K bodu 81 Jednou z agend, kterou Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí vykonává, je řešení výživného v případech, kdy povinný žije v cizině. Osobou povinnou výživou nemusí být jen rodič, ale může to být i jiný příbuzný, proto je rozšiřován okruh osob, po kterých Úřad pomáhá v cizině pátrat a zjišťovat jejich majetkové poměry v souvislosti se stanovením a vymáháním výživného. Toto je v souladu rovněž s Nařízením Rady ES č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, znávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností.
K bodu 82 Ustanovení říká, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí je ústředním orgánem podle nařízením Rady ES č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Rovněž je z důvodu přetrvávajících kompetenčních nejasností zakotveno, že překlady listin potřebných pro výkon působnosti v oblasti sociálně-právní ochrany dětí podle mezinárodních smluv a přímo použitelných předpisů Evropské unie zajišťuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
K bodu 83 V případě pátrání po rodinných příslušnících dítěte a povinných osobách žijících v cizině a zjišťování jejich příjmů a majetkových poměrů v souvislosti se stanovením a vymáháním výživného se stanovuje příslušným orgánům a dalším fyzickým a právnickým osobám povinnost poskytnout Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí potřebnou součinnost, obdobně jako v případě součinnosti třetích osob se soudním exekutorem (příslušné orgány jsou např. soudy, orgány státní správy a samosprávy, banky, pojišťovny atd.; údaje, které jsou povinny tyto subjekty poskytnout pak mohou být např. údaje z katastru nemovitostí, z evidence motorových vozidel a další údaje o majetku povinného výživou).
K bodu 84 Ustanovení rozšiřuje okruh subjektů, které mohou žádat o vydání potvrzení o tom, že dítě je naživu a nachází se v péči zákonného zástupce pro účely uplatňování nároku dítěte na výživné vůči povinné osobě žijící v cizině, a to o jinou osobu odpovědnou za výchovu dítěte. Pokud je dítě např. v péči tety a jeden z rodičů, který je povinen platit výživné, se nachází v cizině, nemůže podle stávajícího právního předpisu teta pro účely vymáhání výživného pro dítě o potvrzení požádat.
K bodu 85 Jde o legislativně technické upřesnění odkazu na § 39 odst. 1 písm. d).
K bodu 86 Sociálně-právní ochranu provádějí také komise pro sociálně-právní ochranu dětí a poradní sbory. U komise zřízené starostou obce s rozšířenou působností se doplňuje oprávnění pořádat případové konference pro řešení situací ohrožených dětí a jejich rodin v rámci její působnosti. Významnou pomocí je to zejména v těch případech, kdy jsou případy řešené orgánem sociálně-právní ochrany dětí velice složité, orgán již vyčerpal všechny své možnosti, zejména v komunikaci s rodiči či jinými osobami odpovědnými za výchovu. Řešení případu komisí pro sociálně-právní ochranu dětí, která je složena např. z členů zastupitelstev, pedagogických pracovníků, zástupců občanských sdružení či církví formou případové konference, může významně přispět k nalezení řešení problému.
K bodu 87 Pro členy komise sociálně-právní ochrany dětí, poradní sbor ministerstva práce a sociálních věcí a také pro poradní sbor zřízený hejtmanem kraje se zvyšují částky náhrad ušlého výdělku za dobu účasti na jednání komise či sboru. Platí to pro členy komise či sboru, kteří jsou výdělečně činní, avšak nejsou v pracovním poměru. Členům, kteří jsou v pracovním poměru, náleží náhrada mzdy nebo platu podle zákoníku práce. Jelikož dochází k růstu mezd a platů, je žádoucí zvýšit i výši náhrady u členů, kteří jsou výdělečně činní, avšak nikoli v pracovním poměru. Sazby horní hranice náhrady ušlého výdělku nebyly valorizovány od účinnosti zákona č. 359/1999 Sb., tj. od 1. 4. 2000, a proto stávající výše náhrady ušlého výdělku již neodpovídá adekvátnímu ohodnocení účasti na zasedání poradního sboru nebo komise pro sociálně-právní ochranu dětí a je překážkou pro získávání kvalifikovaných externích odborníků za členy těchto orgánů. Z uvedených důvodů se navrhuje zvýšení horní hranice náhrady ušlého výdělku.
K bodu 88 Ministerstvo práce a sociálních věcí nebude již nadále provádět zprostředkování osvojení a pěstounské péče. V této souvislosti je nutné změnit i kompetence ministerského poradního sboru, který může podle stávající právní úpravy doporučovat pro určité dítě vedené v evidenci ministerstva vhodné žadatele vedené v evidenci žadatelů. Nová právní úprava bude umožňovat ministerstvu v souvislosti s náhradní rodinnou péčí dávat krajským úřadům podněty pro zprostředkování osvojení či pěstounské péče, proto je nutné zachovat možnost zřídit na úseku sociálně-právní ochrany dětí poradní sbor.
K bodu 89 Jde o legislativně technickou úpravu související s pojetím zaměstnavatele dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 7 odst. 1 zákoníku práce může být zaměstnavatelem toliko právnická nebo fyzická osoba. V případě, že je zaměstnavatelem Česká republika jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu, která za stát v pracovněprávním vztahu zaměstnance zaměstnává. Vzhledem k výše uvedenému je nutné upravit dosavadní formulaci.
K bodu 90 V úpravě typů zařízení sociálně-právní ochrany dětí se navrhuje zrušení zákonné úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče, jelikož v souvislosti s principem uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče, případně správního rozhodnutí o právech a povinnostech osob pečujících a osob v evidenci postrádají smysl. Pěstounům vykonávajícím pěstounskou péči ve stávajících zařízeních pro výkon pěstounské péče nenáleží odměna ze systému dávek státní sociální podpory, ale je jim poskytována odměna zřizovatelem zařízení. Vedle odměny pěstouna je zřizovatel zařízení ze zákona povinen dále hradit rovněž 90% poměrné části nákladů na domácnost připadající na děti svěřené do pěstounské péče, náklady na vybavení zařízení a na jeho opravy a údržbu, náhradu jízdních výdajů pěstouna a dětí v pěstounské péči a náklady na poskytování výpomoci pěstounovi s péčí o děti. Financování provozu zařízení a nákladů spojených s výkonem pěstounské péče ponechává zákon z větší části na zřizovatelích zařízení, aniž by jim přiznával nárok na jakýkoliv příspěvek od státu určený na pokrytí těchto nákladů. Vzniká tak nepoměr mezi požadavky zákona a reálnými možnostmi zřizovatelů, což mnohdy destabilizuje situaci zařízení pro výkon pěstounské péče a vede k tomu, že až na výjimky se tato zařízení nerozšiřují a nerozvíjejí, ale naopak spíše stagnují nebo jsou přímo rušena. Z popsaných důvodů je pro rozvoj systému náhradní rodinné péče možné považovat další existenci specializovaných zařízení pro výkon pěstounské péče za nadbytečnou. V zájmu ochrany právní jistoty pěstounů ve stávajících zařízeních pro výkon pěstounské péče je však v přechodných ustanoveních novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí stanoveno, že nadále trvají práva a povinností pěstounů a zřizovatelů zařízení, která vyplývající z dohod o výkonu pěstounské péče v zařízení uzavřených před nabytím účinnosti novelizace, s výjimkou povinnosti zřizovatele poskytovat pěstounovi z vlastních prostředků odměnu za výkon pěstounské péče. Stávající zařízení mohou beze změn fungovat nadále, pokud fyzická či právnická osoba, která měla pověření ke zřizování a provozování zařízení pro výkon pěstounské péče, získá pověření k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče. Dále je stanoveno, že pověření k výkonu sociálně-právní ochrany bude vydáváno i zařízením sociálně-právní ochrany zřizovaným obcemi či kraji v samostatné působnosti. Dosud taková zařízení zřizovaná obcemi či kraji v samostatné působnosti pověření mít nemusela, některé podmínky pro vydání pověření uvedené v § 49 zákona se na taková zařízení vztahovala jen přiměřeně. Je však žádoucí, aby všechna zařízení sociálně-právní ochrany, ať již je zřizují pověřené osoby nebo obce a kraje, měla stejné podmínky a požadavky např. na odbornou způsobilost a bezúhonnost osob, které přímo sociálně-právní ochranu poskytují, či na hygienické, materiální a technické podmínky. Bude tedy existovat záruka, že všechna zařízení sociálně-právní ochrany budou splňovat shodné podmínky a standardy.
K bodu 91 Jde o legislativně technické upřesnění vyvolané potřebou lepší systematiky zákona spočívající ve vložení skupinového nadpisu, který vymezuje ustanovení upravující problematiku zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
K bodu 92 Dochází v úpravě podmínek činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, včetně omezení počtu dětí umístěných v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc a omezení délky doby, po kterou děti v těchto zařízeních pobývají. Jedná se o opatření, která by měla přispět k tomu, aby toto zařízení získalo formu zařízení spíše rodinného typu a aby poskytovalo pomoc okamžitou, tedy krizovou, nikoli dlouhodobou. Počet dětí umístěných v zařízení nesmí přesáhnout 24 dětí, což je poloviční limit oproti ústavnímu zařízení. Překročení stanoveného horního limitu počtu dětí v případě přijetí sourozenecké skupiny do péče zařízení je přípustné pouze „jednorázově“ (např. v zařízení bude umístěno 22 dětí, následně bude přijata sourozenecká skupina 3 dětí a celkový počet dětí v zařízení tak může výjimečně překročit limit 24 dětí), nelze tuto výjimku vykládat extenzivně tak, že pro umisťování sourozeneckých skupin limit počtu dětí vůbec neplatí. Zároveň se stanovuje, že jeden zaměstnanec může současně zajišťovat péči nejvýše o 4 děti svěřené do zařízení, což rovněž posiluje rodinný charakter zařízení a umožňuje individuální péči o děti.
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc mají mít krizový a přechodný charakter, pokud by situace dítěte vyžadovala dlouhodobé řešení, existují pro to jiné instituty, např. pěstounská péče. Z tohoto důvodu jsou stanoveny pro jednotlivé případy umístění dítěte v zařízení maximální doby pobytu, eventuální prodloužení doby pobytu bude záviset na posouzení příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který bude hodnotit snahu rodičů o vytvoření podmínek pro převzetí dítěte do péče.
K bodu 93 Je upravován režim povolování pobytu dětí mimo zařízení, a to shodně s povolováním návštěv dětí mimo ústavní zařízení. Je žádoucí, aby režim povolování návštěv byl shodný u všech typů pobytových zařízení, rozdíl mezi ústavním zařízením a zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jakožto druhy náhradní péče, jsou z pohledu možnosti styku dětí s rodiči nepodstatné, jsou-li vůbec nějaké.
K bodu 94 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou legislativními změnami v § 10 odst. 4, které spočívají v posunu označení vět v důsledku vložení nové věty druhé.
K bodu 95 Zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc se nově ukládá povinnost spolupracovat s rodinou dítěte a poskytovat této rodině pomoc při vyřizování a zajišťování záležitostí týkajících se dítěte. Tato povinnost spolupráce je důležitá pro co nejrychlejší návrat dítěte zpět do rodiny, pokud zařízení zajistí např. nácvik rodičovských kompetencí a dalších dovedností, významně tím může rodině pomoci.
K bodu 96 V platném znění § 42 zákona č. 359/1999 Sb. absentuje úprava práv a povinností ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou. Z tohoto důvodu vznikají opakované kolizní situace a střety mezi zařízeními a rodiči, orgány sociálně-právní ochrany dětí nebo soudy, kterým je nutno předejít zakotvením jasného vymezení práv a povinností ředitele zařízení. Úprava práv a povinností ředitele zařízení se navrhuje stanovit obdobně jako pro ředitele zařízení pro výkon ústavní výchovy podle ustanovení § 23 a § 24 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních. Dále dochází ke změně v tom směru, že ředitel zařízení bude podle správního řádu rozhodovat o právech a povinnostech v oblasti státní správy sociálně-právní ochrany, půjde-li o případ zamítnutí žádosti rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o povolení pobytu mimo zařízení (tzv. propustku).
K bodu 97 Stanovují se pravidla, za jakých podmínek lze přemisťovat dítě do jiného zařízení, kdy je zapotřebí souhlasu příslušného orgánu k tomuto přemístění a důvody, pro které lze dítě z jednoho zařízení do druhého zařízení přemístit. Režim možného přemístění dítěte do jiného zařízení je rozlišován podle právního titulu, na základě kterého je dítě do zařízení umístěno. Stanovení těchto pravidel je důležité proto, aby nedocházelo k svévolnému přemisťování dětí mezi zařízeními, zejména aby děti nebyly přemisťovány daleko od rodičů či jiných příbuzných. V krizových situacích je možné dítě přemístit ihned, avšak je nutné o tom neprodleně informovat příslušné osoby a orgán sociálně-právní ochrany dětí, případě soud. Shodně se postupuje v případech přemístění dítěte do jiného pracoviště téhož zařízení.
K bodům 98 a 99 Nově se upravuje výše příspěvku na úhradu pobytu a péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tento příspěvek hradí rodiče dítěte umístěného v zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Pokud je dítě umístěno v zařízení na základě souhlasu zákonného zástupce, sjednává se výše příspěvku v dohodě, kterou zákonný zástupce se zařízením uzavírá. Podle dosavadní úpravy činí výše příspěvku za kalendářní měsíc částku 0,8 násobek životního minima, od účinnosti navrhované úpravy bude výše příspěvku činit nejvýše 1,6 násobek částky životního minima. Koeficient bude tudíž nově nastaven jako horní limit pro výši příspěvku s tím, že ředitel zařízení bude oprávněn v rámci správního uvážení stanovit i nižší částku příspěvku s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a poměrům povinného rodiče. V ustanovení § 42d odst. 1 věta první bude doplněno, že příspěvek na úhradu pobytu a péče se na žádost povinných osob nebo z podnětu zařízení sníží nebo nevyžaduje, jestliže po zaplacení příspěvku by jejich příjem nebo příjem jejich rodiny poklesl pod součet částky životního minima podle zákona o životním a existenčním minimu a částky normativních nákladů na bydlení podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Zvýšením příspěvku za úhradu pobytu a péče rodiče, kteří mají vyživovací povinnost k dítěti, participují více na financování pobytu dítěte, která je jinak financována státním příspěvkem. Rovněž by nemělo docházet k „odkládání“ dětí do zařízení bez závažného důvodu, jakým je např. hospitalizace rodiče v lékařském zařízení. Výše příspěvku na úhradu pobytu a péče nebyla od roku 2007 valorizována, navíc je třeba zohlednit skutečnost, že ve většině případů se od částky příspěvku odečítá přídavek na dítě, který je vyplácen zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
K bodu 100 Do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nemusí být umístěny pouze děti nezaopatřené, proto dochází k této úpravě. Dále je z důvodu duplicity v souvislosti s novým zněním § 42g odst. 4 odstraněna poslední věta.
K bodu 101 Dochází k zpřesnění, které by mělo zajistit efektivnější nakládání se státním příspěvkem, který má sloužit vždy na úhradu pobytu a péče o konkrétní dítě v konkrétním zařízení.
K bodu 102 a 103 Ke změně dochází také ve stanovení výše státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se státní příspěvek stanoví pevnými částkami v závislosti na věku dítěte umístěného v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a také se omezuje poskytování tohoto příspěvku jen na tu dobu, kdy dítě skutečně v tomto zařízení pobývá. Výdaje na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc velmi rychle meziročně narůstají. Jde o mandatorní výdaj státního rozpočtu a bez změny právní úpravy nelze do tohoto růstu výdajů zasáhnout. K rapidnímu nárůstu výdajů na státní příspěvek pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dochází díky rostoucímu počtu zařízení, která často vznikají jako součást pobytových zařízení (kojeneckých ústavů, dětských domovů) a rostoucímu počtu umisťovaných dětí. I přesto zůstává výše státního příspěvku na jedno dítě pro zřizovatele zařízení výrazně vyšší v porovnání s výší dávek na jedno dítě svěřené do pěstounské péče. Zavedením standardizovaných postupů pro orgány sociálně-právní ochrany spolu s důrazem na sociální práci s rodinou se předpokládá, že počet dětí umisťovaných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebude narůstat, naopak by mělo dojít ke snížení počtu umisťovaných dětí. Současná právní úprava v případě nároku na státní příspěvek není jednoznačná, často dochází k situaci, kdy dítě fakticky v zařízení nepobývá a je např. na dlouhodobé návštěvě u příbuzných, avšak státní příspěvek je zařízení přesto vyplácen. Dochází tedy k úpravě, která stanovuje nárok na státní příspěvek pouze za dobu, kdy dítě v zařízení skutečně pobývá a zařízení s jeho pobytem vznikají náklady. Jsou také zpřesňovány podmínky zániku nároku na státní příspěvek, jelikož současná právní úprava je nedostatečná a praxe značně roztříštěna. V platném znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí absentuje zákonná úprava situace, kdy se dítě svěřené do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc fakticky nachází mimo zařízení, ačkoliv nadále trvá právní titul, na jehož základě bylo dítě do péče zařízení umístěno (rozhodnutí soudu, žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí, žádost zákonného zástupce). Navrhuje se proto stanovit, že v případě pobytu dítěte mimo zařízení po dobu alespoň 2 po sobě jdoucích dnů se státní příspěvek snižuje o jednu třicetinu za každý den pobytu dítěte mimo zařízení, obdobně jako je tomu v úpravě příspěvku na úhradu pobytu a péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42f odst. 2 nebo v úpravě příspěvku na úhradu péče poskytované dětem ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy podle § 30 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Kromě toho se výslovně řeší zánik nároku na státní příspěvek v případě zrušení nebo zániku rozhodnutí soudu, kterým bylo dítě do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc svěřeno. Výjimku mohou představovat pouze případy, ve kterých dítě po pravomocném nařízení ústavní výchovy nadále přechodně zůstává v péči zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc do doby, než je příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí dojednáno přijetí dítěte do zařízení pro výkon ústavní výchovy v souladu s § 28 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a situace, kdy je dítěti v zařízení fakticky poskytována péče i poté, kdy rozhodnutí soudu bylo zrušeno nebo pozbylo platnosti, avšak nebylo možné dítě předat do péče zákonnému zástupci nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte
K bodu 104 Jelikož státní příspěvek pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebude vázán na částky životního minima, dochází ke zrušení tohoto odstavce.
K bodu 105 Současná úprava lhůty pro výplatu státního příspěvku v mnoha případech vylučuje, aby byla zákonem stanovená lhůta dodržena, a eliminuje prostor pro důkladné a řádné přezkoumání všech podkladů rozhodných pro určení výše státního příspěvku. Praxe ukázala, že v řadě případů nelze tuto zákonnou lhůtu splnit zejména z toho důvodu, že zřizovatelé zařízení neoznamují vždy údaje potřebné pro stanovení výše státního příspěvku ve lhůtě do 10 dnů po skončení příslušného kalendářního měsíce, jak stanoví § 42n odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., anebo zřizovatel zařízení údaje krajskému úřadu sice včas oznámí, avšak v těchto údajích se objeví některé nejasnosti, bez jejichž odstranění nelze určit výši státního příspěvku za příslušný kalendářní měsíc. Proto je zcela nevyhnutelné tuto lhůtu přiměřeně prodloužit a navázat ji na vykonatelnost rozhodnutí. Plynulé a bezproblémové financování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc lze přitom zajistit i při prodloužení lhůty pro výplatu státního příspěvku. Krajský úřad může v rozhodnutí stanovit předběžnou vykonatelnost a vyplatit přiznanou částku státního příspěvku i bez ohledu na případné odvolání, dále má krajský úřad možnost rozhodnout pouze o nesporné části státního příspěvku v souladu s § 148 správního řádu s tím, že o zbývající části rozhodne dodatečně v závislosti na tom, zda se podaří nebo nepodaří doložit nárok na státní příspěvek.
K bodu 106 Je doplněno, že pokud je dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc umístěno na základě žádosti zákonného zástupce, musí být pro účely rozhodování o státním příspěvku tato dohoda krajskému úřadu předložena, spolu s potvrzením obecního úřadu obce s rozšířenou působností o důvodnosti pobytu dítěte v zařízení, jelikož důvodnost pobytu zakládá nárok na státní příspěvek.
K bodu 107 Zařízení pro výkon pěstounské péče, jakožto zařízení sociálně-právní ochrany, budou zrušena, jelikož v souvislosti s principem uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče, případně správního rozhodnutí o právech a povinnostech osob pečujících a osob v evidenci postrádají smysl. Stávající zařízení mohou beze změn fungovat nadále, pokud fyzická či právnická osoba, která měla pověření ke zřizování a provozování zařízení pro výkon pěstounské péče, získá pověření k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče. V podrobnostech viz odůvodnění k novému znění § 39.
K bodu 108
§ 47a Toto ustanovení upravuje práva osob pečujících a osob v evidenci, např. právo na preventivní a poradenskou činnost, pomoc při zajištění osobní péče o svěřené dítě, a povinnosti těchto osob (povinnost spolupracovat s orgánem sociálně-právní ochrany, umožnit provádění dohledu nad výkonem pěstounské péče, povinnost zvyšovat si odbornost, povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami jemu blízkými atd.). Je žádoucí, aby byly v dohodě o výkonu pěstounské péče nebo ve správním rozhodnutí individuálně specifikována práva a povinnosti pěstouna při výkonu pěstounské péče, nepostačuje obecná zákonná úprava práv a povinností pěstouna. Zákon o rodině v § 45c pouze obecně upravuje, že pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat a že vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Avšak každé dítě je jiné, každá pěstounská rodina je jiná, a proto je žádoucí konkretizovat pomoc a podporu pěstounům, kterou jim bude poskytovat orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo pověřená osoba. Ačkoli je dítě umístěno v pěstounské péči, zůstává pod ochranou státu, proto je nutné zajistit fungující systém následného vzdělávání pěstounů a dohledu nad výkonem pěstounské péče.
§ 47b Rozsah uvedených práv a povinností, specifikovaných dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny, upraví dohoda o výkonu pěstounské péče nebo jej určí obecní úřad obce s rozšířenou působností u osob pečujících a u osob v evidenci krajský úřad. Dohoda o výkonu pěstounské péče může být nahrazena rozhodnutím příslušného správního orgánu. Dohodu o výkonu pěstounské péče může osoba pečující uzavřít místo příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností dle trvalého pobytu také s jiným obecním úřadem, obecním úřadem s rozšířenou působností, krajským úřadem nebo pověřenou osobou, a to se souhlasem místně příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Bude se tak dít zejména v případech, kdy tento jiný subjekt bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí v pěstounské péči a potřeby pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání.
Dohoda o výkonu pěstounské péče je veřejnoprávní smlouvou, která se, až na odchylky stanovené v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, řídí zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Pokud by osoba pečující či osoba v evidenci nebyla spokojena s plněním dohody ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí, může situaci řešit v rámci stížností dle správního řádu. Jestliže bude osoba pečující či osoba v evidenci nespokojena s plněním dohody o výkonu pěstounské péče pověřenou osobou, může se obrátit na krajský úřad, který pověření vydal a výkon sociálně-právní ochrany pověřenou osobou kontroluje. Osoba pečující či osoba v evidenci má možnost rovněž změnit bez udání důvodu subjekt, se kterým má dohodu uzavřenou.
Účelem rozhodnutí o právech a povinnostech, případně dohody o výkonu pěstounské péče, je prohloubení pomoci pěstounům a dalším osobám pečujícím o děti na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů klade značné nároky na osoby, které do péče dítě převzaly a je třeba jim věnovat pozornost z hlediska poradenské činnosti, ale také jim konkrétně pomáhat při řešení běžných problémů v oblasti sociální, výchovné apod.
§ 47c Uzavření dohody o výkonu pěstounské péče je u osob pečujících vázáno na rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o svěření dítěte do péče fyzické osoby na základě předběžného opatření, jestliže tato osoba požádá o svěření dítěte do pěstounské péče (osoba, která má zájem stát se pěstounem), na rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany dětí o svěření dítěte do tzv. předpěstounské péče, dohoda je též vázána na osobní péči poručníka o dítě a probíhající soudní řízení o ustanovení poručníkem.
§ 47d Ustanovení upravuje speciální úpravu výpovědi dohody o výkonu pěstounské péče, tak aby úprava podrobností výkonu práv a povinností byla vždy podchycena v rozhodnutí příslušného správního orgánu nebo v dohodě o výkonu pěstounské péče. Neměl by tudíž nastat okamžik, kdy by osoba pečující nebo osoba v evidenci byla bez dohody či správního rozhodnutí, tudíž podpory, pomoci a dohledu. Osobě pečující a osobě v evidenci je dána značná volnost, jelikož může dohodu o výkonu pěstounské péče vypovědět bez udání důvodu, naopak pověřeným osobám a orgánům sociálně-právní ochrany dětí jsou dány důvody, pro které mohou dohodu vypovědět.
K § 47e Dochází ke sjednocení hmotného zabezpečení pěstounských rodin a převodu dávek pěstounské péče ze systému státní sociální podpory do systému sociálně-právní ochrany. Základní struktura dávek se nemění. Nadále bude poskytován příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Ustanovení se vztahují nejen na pěstouny, ale i na všechny osoby pečující, případně na osoby vedené v evidenci.
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte (§ 47f až 47h) Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči bude mít nezaopatřené dítě svěřené do pěstounské péče. I po zániku pěstounské péče, tj. po dovršení 18 let věku dítěte, bude tento příspěvek náležet, nejdéle do 26 let věku, pokud jde o nezaopatřené dítě, které žije společně s osobou, která byla jeho osobou pečující a bude s ní společně uhrazovat náklady na své potřeby. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte je stanoven za kalendářní měsíc pevnými částkami, a to v závislosti na věku dítěte a s ohledem na děti ve stupni závislosti na pomoci jiné fyzické osoby I až IV. Tak jako dosud je omezen nárok na úhradu potřeb dítěte v době, kdy je dítě v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) a dále je výše této dávky pěstounské péče ovlivněna pobíráním důchodu z důchodového pojištění. Nárok na výživné, které jsou rodiče dítěte povinni hradit na základě rozhodnutí soudu, přechází z dítěte na stát v případě všech dětí, kterým náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Je-li výživné určené rozhodnutím soudu vyšší než příspěvek na úhradu potřeb dítěte, náleží dítěti rozdíl mezi výživným a tímto příspěvkem; tento rozdíl se vyplácí pěstounovi. Soud uloží rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat výživné dítěti, aby výživné poukazovaly na účet příslušné krajské pobočky Úřadu práce, která vyplácí pěstounovi, popřípadě zletilému dítěti příspěvek na úhradu potřeb dítěte (§ 45d zákona č. 94/1963 Sb., o rodině). Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte zůstává dítěti v plném rozsahu zachován i v případě, že dítěti současně vznikne nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách. Příspěvek na péči je určen k pokrytí nákladů na služby pro osoby se zdravotním postižením, naproti tomu příspěvek na úhradu potřeb dítěte je určen k pokrytí základních potřeb dítěte v pěstounské péči a supluje tomuto dítěti výživné od rodičů, které v souladu s § 45d zákona o rodině přechází z dítěte na stát.
Odměna pěstouna (§ 47i až 47k) Výše odměny pěstouna je stanovena za kalendářní měsíc pevnými částkami, a to v závislosti na počtu dětí v pěstounské péči a s ohledem na náročnost této péče. Výše je stanovena měsíčně v rozsahu od 8 000 do 24 000 Kč. Ve vyjmenovaných případech se odměna zvyšuje o 4 000 Kč za každé další dítě. Odměna pěstouna se považuje za plat pro účely sociálního, úrazového a zdravotního pojištění a bude podléhat dani z příjmů fyzických osob. Návrh upravuje odlišně odměnu pěstouna u osoby pečující a osoby v evidenci, která je rodičem nebo prarodičem jednoho z rodičů svěřeného dítěte, jsou-li k tomu závažné důvody, zejména s ohledem na nepříznivou sociální situaci pěstouna. Návrh řeší případy, kdy by odebrání odměny znamenalo závažný zásah do situace pěstouna, např. když je pěstoun – prarodič odkázán na odměnu pěstouna jako jediný příjem, nebo kdy má pěstoun jako jediný příjem důchod a odměna pěstouna pomáhá vytvořit ekonomické zázemí pro péči o svěřené dítě. Odchylný režim odměňování je v případě pěstounské péče prarodičů odůvodněn tím, že prarodičům svědčí podle § 88 a násl. zákona o rodině podpůrná vyživovací povinnost ke svým vnukům za předpokladu, že své primární vyživovací povinnosti nemohou dostát rodiče dětí. Plněním vyživovací povinnosti se přitom vedle poskytování peněžitých plnění na uspokojení potřeb dítěte rozumí rovněž zajišťování osobní péče o děti. Lze proto konstatovat, že v situacích, ve kterých nemohou zajistit osobní péči o dítě jeho rodiče a dítě je z tohoto důvodu svěřeno do pěstounské péče prarodiče nebo prarodičů, plní prarodiče výkonem pěstounské péče zároveň i svoji zákonnou vyživovací povinnost k dítěti, což naopak neplatí pro žádné jiné pěstouny zajišťující péči o dítě, včetně pěstounů z řad příbuzných v linii pobočné (sourozenci, tety, strýcové a další). Vzhledem k tomu je opodstatněné stanovení jiného režimu odměňování za výkon pěstounské péče u pěstounů – prarodičů a zakotvení fakultativního nároku prarodiče na odměnu za výkon pěstounské péče. Obdobný stav platil již v minulosti až do roku 1995 na základě úpravy zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, podle kterého nenáležela odměna pěstounovi tehdy, jestliže byl pěstounem rodič nebo prarodič otce nebo matky dítěte, přičemž těmto pěstounům mohla být odměna za výkon pěstounské péče přiznána pouze v případech zvláštního zřetele hodných.
Příspěvek při převzetí dítěte (§ 47l ) Jde o jednorázovou dávku náležející osobě pečující, která převzala dítě do péče. Tato dávka činí v závislosti na věku dítěte od 8 000 do 10 000 Kč. Z titulu převzetí téhož dítěte náleží příspěvek stejné osobě pečující jen jednou (např. má-li osoba pečující nejprve svěřeno dítěte do předpěstounské péče a následně do péče pěstounské nebo poručnické). Jestliže však bylo dítě znovu svěřeno do péče jinému pěstounovi nebo jiné osobě pečující, náleží příspěvek při převzetí dítěte i této další osobě pečující za podmínek stanovených v § 47l.
Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla (§ 47m) Nadále bude náležet příspěvek při zakoupení motorového vozidla, a to nejvýše 200 000 Kč pro období 10 let.
Společná ustanovení o dávkách pěstounské péče (§ 47o až 47zb) Ve společných ustanoveních o dávkách pěstounské péče je vymezen okruh oprávněných osob a jsou upraveny otázky vzniku a zániku nároku na dávky pěstounské péče, změny nároku na tyto dávky, změny výplaty dávek pěstounské péče a ustanovení zvláštního příjemce, přeplatky na dávkách pěstounské péče a řízení o těchto dávkách. Okruh oprávněných osob zahrnuje nejen zletilé fyzické osoby, ale také nezletilé fyzické osoby. Jde o shodnou úpravu jako doposud, dochází pouze k převodu této úpravy ze zákona č. 117/1999 Sb., o státní sociální podpoře, do zákona č. 359/1999 Sb.
K bodům 109 a 110 Upřesňuje se vymezení okruhu činností v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, které mohou vykonávat fyzické nebo právnické osoby na základě pověření vydaného krajským úřadem. V návaznosti na úpravu dohod o výkonu pěstounské péče, které mohou osoby pečující o dítě uzavírat rovněž s pověřenými fyzickými nebo právnickými osobami, se upravuje možnost vydání pověření k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče a následně k poskytování výchovné a poradenské pomoci a ke sledování výkonu pěstounské péče na základě uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče. Dále se nově formuluje možnost vydání pověření k zajišťování a provádění odborných příprav žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče a k poskytování odborného poradenství a pomoci jak žadatelům o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, tak i osobám, které již dítě osvojily nebo přijaly do pěstounské péče. Z výčtu činností pověřených osob se naopak vypouští podávání návrhů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností ohledně fyzických osob, které by se mohly stát pěstouny v zařízeních pro výkon pěstounské péče, a to v důsledku zrušení zákonné úpravy tohoto typu zařízení sociálně-právní ochrany dětí.
K bodům 111, 118, 119 až 122 Nově se stanoví podmínky pro odbornou způsobilost pracovnic/pracovníků pověřených osob pro poskytování sociálně-právní ochrany v případech, kdy tito zaměstnanci sice absolvovali určitou vysokoškolskou přípravu, avšak v oboru který nemá vztah k sociální činnosti. Upravují se také podmínky pro doplnění odborné způsobilosti v případech, kdy osoba odbornou způsobilost dosud nezískala. Platná úprava odborné způsobilosti pracovníků pověřených osob nespecifikuje blíže požadavky na vzdělávací kurzy v oblasti péče o rodinu a děti, které jsou povinny v rozsahu 100 hodin absolvovat ty fyzické osoby, které nemají vzdělání na požadované úrovni nebo v požadované oblasti studia. V praxi se proto značně odlišuje úroveň těchto kurzů, což se následně odráží i v kvalitě poskytování sociálně-právní ochrany ze strany pracovníků jednotlivých pověřených osob. Z tohoto důvodu je nezbytné požadavky na vzdělávací kurzy sjednotit tak, že pracovníci pověřených osob budou povinni absolvovat stejné akreditované vzdělávací kurzy jako sociální pracovníci podle § 110 zákona o sociálních službách. Zároveň s tím se navrhuje zvýšit minimální rozsah těchto vzdělávacích kurzů, které jsou osoby bez odpovídajícího vzdělání povinny absolvovat, a minimální délku požadované praxe v oblasti péče o rodinu a děti. V ustanovení § 49a se dále upřesňují podmínky, za kterých se mohou na přímém poskytování sociálně-právní ochrany podílet také osoby, které nezískaly odbornou způsobilost v souladu s požadavky § 49a odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb. Nově bude stanoveno, že tyto osoby se mohou podílet na poskytování sociálně-právní ochrany dětí pouze za předpokladu, že tuto činnost vykonávají jednak pod dozorem odborně způsobilé osoby a současně se nejedná o poskytování poradenství dětem, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, osvojitelům, pěstounům a zájemcům o osvojení dítěte nebo o přijetí dítěte do pěstounské péče. Dále bude upřesněno, že osoba bez odborné způsobilosti, která se na přímém poskytování sociálně-právní ochrany dětí podílí pod dohledem odborně způsobilé osoby, je povinna splnit podmínky odborné způsobilosti podle § 49a odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb. nejpozději do 2 let od započetí přímého poskytování sociálně-právní ochrany. Pokud dochází k přerušování poskytování sociálně-právní ochrany dětí, pak se jednotlivé doby výkonu činnosti sčítají a do lhůty 2 let se naopak nezapočítává doba, po kterou se odborně nezpůsobilá osoba na poskytování sociálně-právní ochrany dětí nepodílela.
K bodu 112 Jde o legislativně technickou úpravu vyvolanou zrušením úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče.
K bodu 113 Jde o terminologickou změnu vyvolanou úpravou v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Sousloví „orgán hygienické služby“ je nahrazeno slovy „orgán ochrany veřejného zdraví“.
K bodu 114 § 49 odst. 4 se formulačně upřesňuje tak, aby byla odstraněna dosavadní duplicitní úprava se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád v duchu respektování zásady subsidiarity správního řádu jakožto obecného procesního předpisu pro veřejnou správu.
K bodům 115 a 116 Podle navrhované úpravy dochází k rozšíření a zpřesnění povinností při provádění sociálně-právní ochrany. Tato skutečnost se promítá také do vymezení práv a povinností pověřených osob při výkonu sociálně-právní ochrany. Pokud bude chtít osoba, které bylo vydáno pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, vykonávat činnost i na jiném místě, než jaké je uvedeno v pověření, bude o změně pověření rozhodováno na základě závazného stanoviska krajského úřadu dle adresy sídla zařízení sociálně-právní ochrany. Nově je stanoveno, že rozhodnutí o vydání pověření vždy obsahuje uvedení místa výkonu sociálně-právní ochrany dětí a označení názvu a sídla zařízení sociálně-právní ochrany dětí, k jehož zřízení a provozování se pověření uděluje. Při jakékoliv změně místa výkonu sociálně-právní ochrany dětí bude nezbytné vydat nové rozhodnutí o pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, bude-li pověřenou osobou prokázáno, že i v novém místě výkonu sociálně-právní ochrany dětí budou splněny zákonné podmínky stanovené pro vydání pověření v § 49 odst. 2 a 3 zákona č. 359/1999 Sb. Obdobně i v případě, kdy pověřená osoba bude mít v úmyslu zřídit nové zařízení sociálně-právní ochrany dětí nebo nové pracoviště již existujícího zařízení sociálně-právní ochrany dětí, bude povinna podat krajskému úřadu žádost o vydání nového pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. O vydání nového pověření nebo o změně pověření bude krajský úřad příslušný podle místa trvalého pobytu nebo sídla žadatele rozhodovat na základě závazného stanoviska toho krajského úřadu, v jehož obvodu se má sociálně-právní ochrana nově poskytovat nebo se má nacházet nově zřizované zařízení či pracoviště stávajícího zařízení. Obsah závazného stanoviska dotčeného krajského úřadu může být přezkoumám v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí vydanému na základě závazného stanoviska, v souladu s § 149 odst. 4 správního řádu. Dosavadní úprava, podle které postačuje, aby pověřená osoba oznámila krajskému úřadu změnu místa výkonu sociálně-právní ochrany dětí nebo zřízení nového zařízení sociálně-právní ochrany dětí, je nevyhovující a nezaručuje účinnou a včasnou kontrolu splnění podmínek pro poskytování sociálně-právní ochrany dětí v novém místě nebo v novém zařízení sociálně-právní ochrany.
K bodu 117 V úpravě kontrolních pravomocí krajských úřadů vůči pověřeným osobám se doplňuje, že výkon sociálně-právní ochrany dětí pověřenou osobou může kontrolovat nejen krajský úřad, který kontrolované osobě vydal pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí (krajský úřad příslušný podle místa trvalého pobytu nebo sídla pověřené osoby), nebo krajský úřad, v jehož obvodu se nachází sídlo zařízení sociálně-právní ochrany provozovaného pověřenou osobou, ale nově rovněž krajský úřad, v jehož obvodu pověřená osoba vykonává jinou činnost v oblasti sociálně-právní ochrany dětí než je provozování zařízení sociálně-právní ochrany. Toto doplnění se stanoví v souladu s principem, že každý krajský úřad by měl mít oprávnění kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany dětí ve svém správním obvodu, ať už jde o výkon sociálně-právní ochrany dětí podřízenými orgány sociálně-právní ochrany dětí (obecními úřady a obecními úřady obcí s rozšířenou působností) nebo pověřenými fyzickými a právnickými osobami.
K bodu 123 Nově se budou orgány sociálně-právní ochrany a pověřené osoby řídit standardy kvality, specifikovanými v prováděcí vyhlášce. Dodržování standardů kvality bude v případě orgánů sociálně-právní ochrany kontrolováno nadřízeným orgánem v režimu kontroly výkonu přenesené působnosti. Tato skutečnost vyplývá z obecné úpravy zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, zákona č. 129/2000 Sb., o krajích a zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a proto není třeba je zvláště upravovat v zákoně o sociálně-právní ochrana dětí. Znamená to, že ve vztahu k obecním úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností budou standardy kvality kontrolovány nadřízeným krajským úřadem (Magistrátem hl. města Prahy ve vztahu k pověřeným úřadům městských částí) a ve vztahu ke krajským úřadům bude standardy kvality kontrolovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. V případě pověřených osob bude dodržování standardů kvality sociálně-právní ochrany dětí zajišťováno inspekcí poskytování sociálně-právní ochrany, kterou bude provádět krajská pobočka Úřadu práce České republiky. Pro postup inspekce budou obdobně platit příslušná ustanovení zákona o sociálních službách (§ 97 a n.).
K bodům 124, 125 a 127 Dochází k upravení a doplnění povinností orgánů sociálně-právní ochrany při sdělování údajů jiným subjektům, zejména s ohledem na rozšíření navrhované úpravy sociálně-právní ochrany. V § 51 odst. 4 písm. d) zákona č. 359/1999 Sb. bude rozšířena úprava povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností k poskytování údajů pověřeným osobám a poskytovatelům sociálních služeb. Nově bude stanoveno, že obecní úřad obce s rozšířenou působností je nikoliv oprávněn, ale povinen poskytnout na žádost pověřené osoby údaje potřebné pro poskytování sociálně-právní ochrany dětí touto pověřenou osobou. Obdobně bude obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen sdělit na žádost poskytovatele sociálních služeb údaje potřebné pro poskytnutí sociální služby. Toto doplnění je nezbytné k posílení vzájemné spolupráce a výměny informací mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí a pomáhajícími organizacemi, které jsou zapojeny do řešení situace ohrožených dětí a jejich rodin. Mezi subjekty, k nimž má orgán sociálně-právní ochrany dětí oprávnění podávat údaje dle § 51 odst. 4, se doplňují zdravotnická zařízení, a to na základě zkušeností z případů, kdy zdravotnické zařízení potřebuje informace o rodině zejména pro zdárný průběh léčby dítěte a pro posouzení vhodnosti rodinného prostředí po ukončená hospitalizace dítěte. Obecní úřad obce s rozšířenou působností proto bude oprávněn (nikoliv povinen) poskytnout na vyžádání potřebné údaje poskytovateli zdravotních služeb. Do § 51 odst. 5 písm. a) se mezi povinnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí vkládá nová povinnost, a to na žádost poskytnout intervenčnímu centru údaje, které má orgán sociálně-právní ochrany dětí o osobě ohrožené násilným chováním, a to pro účely poskytnutí pomoci této osobě intervenčním centrem podle zákona o sociálních službách. V případě, kdy se odehrává domácí násilí v rodině s nezletilými dětmi, může se činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí a intervenčního centra při poskytování pomoci osobám ohroženým domácím násilím do jisté míry překrývat, a proto je žádoucí úzká spolupráce mezi oběma složkami. Ve smyslu § 60a odst. 4 zákona č. 108/2006, o sociálních službách je součástí služby intervenčního centra také zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti mezi intervenčními centry a jinými poskytovateli sociálních služeb, orgány sociálně-právní ochrany dětí, útvary Policie ČR a ostatními orgány veřejné správy. Z toho vyplývá, že intervenční centrum by mělo vykonávat určitou koordinační funkci při zajištění spolupráce všech orgánů a složek zapojených do řešení konkrétního případu domácího násilí. Intervenční centra však dosud nejsou zařazena mezi oprávněné subjekty, kterým jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí povinny sdělovat na žádost potřebné údaje a vůči kterým je prolomena povinnost mlčenlivosti pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí podle § 57 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Je proto nezbytné doplnit intervenční centra do výčtu oprávněných subjektů v ustanovení § 51 odst. 5 písm. a). Nově bude stanovena rovněž povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí poskytnout údaje na žádost obecní policie, a to v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů obecní policie. Orgán sociálně-právní ochrany dětí může s obecní policií úzce spolupracovat zejména při kontrole dodržování zákazů podávání a prodeje alkoholu a jiných návykových látek nezletilým dětem, při kontrole dodržování zákazu vstupu nezletilých dětí do heren nebo při kontrole dodržování výchovných opatření, která byla dítěti nebo jeho rodičům uložena ve formě omezení podle § 13. Pro zajištění účinné spolupráce mezi obecní policií a orgánem sociálně-právní ochrany dětí je proto nezbytná i vzájemná výměna informací.
K bodu 126 Jde o legislativně technickou úpravu v souvislosti s organizační změnou ve vztahu k Úřadu práce České republiky a jeho krajským pobočkám.
K bodu 128 a 129 Jde o legislativně technickou úpravu související s pojetím zaměstnavatele dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 7 odst. 1 zákoníku práce může být zaměstnavatelem toliko právnická nebo fyzická osoba. V případě, že je zaměstnavatelem Česká republika jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu, která za stát v pracovněprávním vztahu zaměstnance zaměstnává. Vzhledem k výše uvedenému je nutné upravit dosavadní formulaci.
K bodu 130 Ustanovení § 53 je třeba rozšířit o okruh subjektů, které jsou povinny na výzvu orgánů sociálně-právní ochrany dětí sdělit bezplatně údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany, o zařízení sociálních služeb a jiné poskytovatele sociálních služeb, protože i od těchto subjektů je v řadě případů nezbytné získat údaje o dětech, rodičích nebo jiných osobách, které jsou nutné pro plnění úkolů orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Doplněním poskytovatelů sociálních služeb do výčtu povinných subjektů v § 53 odst. 1 bude zajištěno, že sdělování údajů ze strany poskytovatele na základě žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebude v rozporu s povinností mlčenlivosti podle § 100 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který stanoví, že poskytovatelé sociálních služeb mohou bez souhlasu klientů sdělovat údaje jiným subjektům jen v případě, že tak stanoví tento nebo zvláštní zákon. Zároveň bude zaručeno, že půjde pouze o sdělení údajů v nezbytném rozsahu, které jsou potřebné pro poskytování sociálně-právní ochrany dětí. Poskytovatel sociálních služeb při uzavírání smlouvy předem klienta upozorní na skutečnost, že podle zákona č. 359/1999 Sb. musí ve vztahu k orgánu sociálně-právní ochrany dětí plnit jak oznamovací povinnost podle § 10 odst. 4, tak i povinnost sdělovat údaje podle § 53 odst. 1.
K bodu 131 Krajské pobočky Úřadu práce, které budou rozhodovat o dávkách pěstounské péče, budou zpracovávat potřebné údaje elektronicky, prostřednictvím informačního systému práce a sociálních věcí, který je součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. Správcem Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí je Ministerstvo práce a sociálních věcí a vedle údajů týkajících se dávek pěstounské péče jsou jeho součástí veškeré údaje z informačních systémů o dávkách státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, o příspěvku na péči, o dávkách pro osoby se zdravotním postižením a v oblasti státní politiky zaměstnanosti (§ 4a zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky).
K bodu 132 Jedná se o legislativně-technickou úpravu související se zrušením oprávnění ministerstva ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
K bodu 133 Jde o legislativně-technickou úpravu.
K bodu 134 Oprávnění ke zpracování osobních údajů v rozsahu a způsobem nezbytným pro výkon sociálně-právní ochrany v souladu s uděleným pověřením, je nově stanoveno i pro pověřené osoby. Zákonné zmocnění ke zpracování osobních údajů v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, které bylo v dosavadním znění § 57 odst. 3 zakotveno pouze pro orgány sociálně-právní ochrany dětí, se navrhuje doplnit obdobným zmocněním pro osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Pověřené osoby jsou oprávněny zpracovávat osobní údaje v rozsahu, který je nezbytný pro výkon sociálně-právní ochrany dětí v souladu s uděleným pověřením, a to včetně citlivých osobních údajů. Tímto doplněním zákona dojde k odstranění některých nejasností pro posuzování oprávnění pověřených osob ke zpracování osobních údajů.
K bodu 135 Upravuje se zmocnění pro vládu, která svým nařízením může valorizovat dávky pěstounské péče. Nejedná o stanovení povinnosti automatické valorizace dávek pěstounské péče, ale pouze o zakotvení možnosti vlády rozhodnout o zvýšení těchto dávek při dosažení stanovené úrovně inflace. Je žádoucí, aby vláda byla oprávněna rozhodovat o fakultativní valorizaci dávek pěstounské péče formou nařízení vlády, neboť garance odpovídajícího finančního zabezpečení pěstounských rodin je jednou z nezbytných podmínek pro úspěšnost procesu transformace systému péče o ohrožené děti a pro dosažení trvalého, nikoliv jen dočasného snížení počtu dětí umístěných v ústavní péči, které je nejen v zájmu samotných dětí, ale povede rovněž k výrazným ekonomickým úsporám státu. Ministerstvo práce a sociálních věcí je dále zmocněno k vydání prováděcí vyhlášky, kterou budou podrobněji vymezeny některé postupy při provádění sociálně-právní ochrany (např. vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny, obsah individuálního plánu ochrany dítěte, odborné přípravy žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, standardy kvality sociálně-právní ochrany atd.).
K bodu 136 Jedná se o nezbytnou změnu související se zrušením oprávnění ministerstva ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
K bodům 137, 139, 141, 142 a 144 Jedná se o nezbytné změny na úseku správních deliktů související se změnami v sociálně-právní ochraně.
K bodu 138 Do § 59 je třeba zapracovat přestupek, který byl do přijetí novely zákona o sociálně‑právní ochraně dětí č. 134/2006 Sb. upraven v § 28 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Jedná se o přestupek zneužívání nezletilého dítěte k fyzickým pracím nepřiměřeným jeho věku a stupni tělesného a rozumového vývoje, s možností uložit pokutu do 50 000 Kč. V rámci řízení o přestupku tak bude možné postihovat méně závažné případy zatěžování dětí nepřiměřeně těžkými prácemi, které nedosahují intenzity trestného činu týraní svěřené osoby podle § 198 trestního zákoníku. Touto úpravou se odstraňuje nežádoucí mezera v zákoně o sociálně‑právní ochraně dětí
K bodu 140 Stávající úprava skutkové podstaty přestupku v § 59a odst. 1 písm. a) se doplňuje v návaznosti na rozšíření možnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí ukládat rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu povinnost využít odbornou poradenskou pomoc podle § 12 a v návaznosti na rozšíření okruhu výchovných opatření v § 13. Je třeba zdůraznit, že možnost postižení rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu v rámci řízení o přestupku za nesplnění povinnosti využít pomoc odborného poradenského zařízení je zakotvena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí již od poslední velké novelizace provedené zákonem č. 134/2006 Sb. s účinností od 1. 6. 2006. Rovněž je třeba mít na paměti, že postih v rámci řízení o přestupku je pouze jednou z možností k vynucení splnění povinnosti uložené orgánem sociálně-právní ochrany, která je využívána spíše výjimečně jako krajní prostředek (v roce 2009 a v roce 2010 byl za tento přestupek uložen postih shodně pouze ve 3 případech). Primárně je třeba apelovat na splnění uložené povinnosti v rámci jednání orgánu sociálně-právní ochrany dětí s povinným rodičem nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte. V úvahu přichází rovněž využití prostředků správní exekuce na nepeněžité plnění, zejména formou ukládání donucovacích pokut podle § 129 správního řádu.
K bodu 143 Stávající úprava správního deliktu v § 59j, kterého se dopustí zdravotnické zařízení tím, že neodešle orgánu sociálně-právní ochrany dětí záznamu o úrazu dítěte v případě podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte, se vypouští v návaznosti na zrušení zákonné úpravy záznamu o úrazu v ustanovení § 10 odst. 5 až 7.
K bodu 144 Jde o legislativní upřesnění.
K bodu 145 V ustanovení § 59l odstavec 5 písm. d) se navrhuje vložit nové ustanovení, které umožňuje, aby přestupky na úseku sociálně-právní ochrany dětí namísto obecního úřadu obce s rozšířenou působností projednávala komise k projednávání přestupků, kterou zřizuje starosta obce jako zvláštní orgán pro výkon přenesené působnosti podle § 53 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve spojení s § 106 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Podle současné právní úpravy uvedené v § 59l odst. 5 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí jsou k projednávání vyjmenovaných přestupků v oblasti sociálně-právní ochrany dětí příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností a v jejich rámci příslušný odbor, do kterého je začleněna sociálně-právní ochrana, nebo jiný určený odbor. V praxi tato právní úprava činí značné potíže, neboť dochází k narušení vztahu sociální pracovník a klient. Snaha sociálních pracovníků zajišťujících sociálně-právní ochranu dětí má při práci s rodinou směřovat k tomu, aby rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte řádně vykonávali práva a povinnosti spojené s výchovou dítěte a k tomu jim byli sociální pracovníci pomocníky a rádci a při naplňování tohoto poslání je kontraproduktivní, pokud sociální pracovník působící na úseku sociálně-právní ochrany dětí vedle sociální práce s rodinou rovněž rozhoduje o postihu rodiče v režimu ustanovení o přestupcích. Z tohoto důvodu je žádoucí umožnit, aby projednávání přestupků na úseku sociálně-právní ochrany dětí bylo namísto obecního úřadu obce s rozšířenou působností svěřeno specializované komisi k projednávání přestupků, zřízené starostou obce s rozšířenou působností.
K bodu 146 V úpravě příslušnosti k projednávání přestupků a správních deliktů na úseku sociálně-právní ochrany dětí se nově stanoví, že přestupky a správní delikty spáchané pověřenými osobami podle § 59b a § 59g může projednávat nejen krajský úřad, který rozhodl o vydání pověření provinilé osobě, ale rovněž krajský úřad, v jehož obvodu se nachází sídlo zařízení sociálně-právní ochrany dětí provozované pověřenou osobou, pokud byl přestupek nebo správní delikt spáchán právě v souvislosti s provozováním tohoto zařízení. Toto doplnění koresponduje s úpravou kontrolní pravomoci krajských úřadů v § 49 odst. 12, který zakládá pravomoc kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany dětí pověřenou osobou i tomu krajskému úřadu, v jehož obvodu je sídlo zařízení sociálně-právní ochrany nebo v jehož obvodu pověřená osoba sociálně-právní ochranu dětí vykonává.
K bodům 147 V souvislosti se změnami sociálně-právní ochrany se upravují, doplňují a upřesňují také ustanovení o správním řízení, o místní příslušnosti orgánů sociálně-právní ochrany a technické záležitosti ohledně žádostí.
K bodu 148 V úpravě místní příslušnosti krajského úřadu se mění určení místní příslušnosti pro účely rozhodování ve věci státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42g a násl. Nově se stanoví, že namísto krajského úřadu příslušného podle sídla zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bude k rozhodování ve věci státního příspěvku místně příslušný krajský úřad, v jehož obvodu se nachází adresa sídla konkrétního zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, v němž jsou umístěny děti, které zakládají nárok na státní příspěvek. Tato změna přispěje k rychlejšímu rozhodování o přiznání státního příspěvku a k efektivnější kontrole nároku na státní příspěvek. Dosavadní úprava přináší v praxi značné komplikace, neboť stanoví příslušnost pro rozhodování o státním příspěvku výlučně tomu krajskému úřadu, v jehož obvodu se nachází sídlo zřizovatele zařízení, ačkoliv tento zřizovatel může provozovat různá zařízení i v obvodu jiných krajských úřadů.
K bodu 149 V návaznosti na novou úpravu rozhodování o změně nebo rozšíření pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí se upřesňuje, že krajský úřad, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu nebo adresa sídla pověřené osoby, je příslušný rozhodovat jak o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, tak i o žádosti o změnu nebo rozšíření dříve vydaného pověření, má-li dojít k rozšíření okruhu činností vykonávaných pověřenou osobou, ke změně místa výkonu sociálně-právní ochrany dětí nebo ke zřízení nového zařízení sociálně-právní ochrany dětí.
K bodu 150 V úpravě místní příslušnosti krajského úřadu se stanoví místní příslušnost pro výkon kompetencí, které jsou nově svěřovány do působnosti krajských úřadů. Konkrétně se jedná o úpravu místní příslušnosti pro vydání závazného stanoviska krajského úřadu k žádosti pověřené osoby o změnu pověření z důvodu zřízení nového zařízení sociálně-právní ochrany dětí nebo nového pracoviště stávajícího zařízení sociálně-právní ochrany dětí. Toto závazné stanovisko bude vydávat vždy ten krajský úřad, v jehož obvodu by měla být sociálně-právní ochrana případně poskytována na základě rozšířeného pověření. Dále se jedná o úpravě místní příslušnosti krajského úřadu ve vztahu k osobám, které jsou zařazeny v evidenci pěstounů na přechodnou dobu (zejména uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče nebo vydávání rozhodnutí o úpravě práv a povinnosti při výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu). V těchto případech bude pro určení místní příslušnosti krajského úřadu rozhodující místo trvalého pobytu osoby, která je oprávněna vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu.
K bodu 151 V důsledku zrušení zákonné úpravy záznamu o úrazu dítěte v § 10 odst. 5 až 7 se ruší úprava místní příslušnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností k přijímání záznamu o úrazu dítěte od zdravotnického zařízení.
K bodu 152 V návaznosti na zakotvení zákonné úpravy dohod o výkonu pěstounské péče v § 47b a násl. se stanoví, že k uzavření dohody o výkonu pěstounské péče s osobou pečující anebo k vydání rozhodnutí o upřesnění práv a povinností osoby pečující při výkonu pěstounské péče je místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu fyzické osoby, se kterou se dohoda o výkonu pěstounské péče uzavírá nebo jejíž práva a povinnosti při výkonu péče o dítě se specifikují v rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
K bodu 153 V úpravě místní příslušnosti krajské pobočky Úřadu práce České republiky ve věci dávek pěstounské péče se jako rozhodující kritérium pro určení místní příslušnosti stanoví místo trvalého pobytu osoby pečující o dítě nebo osoby, která je vedena v evidenci pěstounů na přechodnou dobu. Mění se tak dosavadní úprava místní příslušnosti v oblasti dávek pěstounské péče podle zákona o státní sociální podpoře, který stanovil místní příslušnost v závislosti na místu trvalého pobytu osoby oprávněné pro nárok na dávku. V praxi tak docházelo k rozchodu místní příslušnosti v případech, kdy je dítě svěřené do pěstounské nebo poručnické péče hlášeno k trvalého pobytu na jiném místě než jeho pěstoun nebo poručník. O příspěvku na úhradu potřeb dítěte pak rozhodoval a tento příspěvek vyplácel jiný úřad, než který vykonával působnost u dávek pěstounské péče náležejících pěstounovi (odměna pěstouna a jednorázové dávky pěstounské péče). Navrhovanou změnou tak dochází k žádoucímu sjednocení příslušnosti k rozhodování a výplatě dávek pěstounské péče u jednoho úřadu. Výjimku bude představovat příslušnost k rozhodování a výplatě příspěvku na úhradu potřeb dítěte, který náleží po dosažení zletilosti nezaopatřenému dítěti, jež nadále společně žije a hospodaří se svým bývalým pěstounem. V těchto případech se bude místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce řídit místem trvalého pobytu zletilého nezaopatřeného dítěte, jemuž se příspěvek vyplácí. Speciálně je třeba upravit místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce České republiky pro případ žadatele o dávky pěstounské péče, který je cizincem nebo rodinným příslušníkem cizince, jemuž vyplývá nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie podle § 47o odst. 1 písm. h). U těchto žadatelů nelze místní příslušnost určit na základě místa trvalého pobytu, a proto se jako kritérium místní příslušnosti stanoví v případě těchto žadatelů místo pobytu na území České republiky. Půjde-li o žadatele, který nemá na území České republiky pobyt (přeshraniční pracovníci), bude pro určení místní příslušnosti rozhodující adresa sídla zaměstnavatele žadatele na území České republiky nebo místo podnikání žadatele na území České republiky. Pokud bude podle těchto kritérií založena místní příslušnost více správních orgánů, uplatní se podpůrně úprava § 11 odst. 2 správního řádu a řízení ve věci dávek pěstounské péče provede krajská pobočka Úřadu práce, u které jako první byla podána žádost.
K bodu 154 V zákonné úpravě dožádání mezi jednotlivými orgány sociálně-právní ochrany dětí v § 62 odst. 3 se vypouští dosavadní zákaz, podle kterého nebylo možné dožádání využít pro potřeby provedení návštěvy dítěte svěřeného do náhradní rodinné péče podle § 19 odst. 5. Navrhovaná změna znamená, že obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu dítěte svěřeného do náhradní rodinné péče, bude nově oprávněn dožádat o vykonání návštěvy tohoto dítěte obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má dítě faktické bydliště a v jehož obvodu se náhradní rodinná péče vykonává. K bodu 155 § 63 se zrušuje s cílem odstranit dosavadní duplicitní úpravu s § 45 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
K přechodným ustanovením K bodu 1 Zprostředkování osvojení a pěstounské péče od nabytí účinnosti tohoto zákona nebude provádět Ministerstvo práce a sociálních věcí; tato zprostředkování bude provádět krajský úřad a Úřad, půjde-li o osvojení dětí do ciziny. Proto se stanoví, do kdy předá ministerstvo spisovou dokumentaci příslušným orgánům. K bodu 2 V zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc se v návrhu stanoví nejvyšší počet dětí, které v takovém zařízení mohou být umístěny a časový rozsah pobytu dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou. Přechodné ustanovení stanoví období do 31. 12. 2013 pro vyřešení případů, kdy je v těchto zařízeních počet dětí vyšší nebo délka pobytu dítěte delší. K bodu 3 Navrhují se také změny v nároku na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a v jeho výši. Proto je nezbytné stanovit, od kterého dne se tyto úpravy provádějí. K bodu 4 Nově se zavádí institut dohody o výkonu pěstounské péče, kterou může uzavřít pěstoun s příslušným orgánem nebo pověřenou osobou. Dává se určitý časový prostor pro uzavření této dohody v případech, kdy výkon pěstounské péče započal přede dnem účinnosti tohoto zákona. K bodu 5 Podle dosavadní úpravy sociálně-právní ochrany mohla být zřizována zařízení pro výkon pěstounské péče některými subjekty. V těchto zařízeních pak pěstouni vykonávají pěstounskou péči, a to na základě dohody uzavřené se zřizovatelem tohoto zařízení. Vzhledem k tomu, že ode dne účinnosti tohoto zákona už nebude možné zřizovat taková zařízení, je třeba stanovit, jakým způsobem bude postupováno s ohledem na uzavřené dohody. V zájmu ochrany právní jistoty pěstounů ve stávajících zařízeních pro výkon pěstounské péče je v přechodných ustanoveních stanoveno, že nadále trvají práva a povinností pěstounů a zřizovatelů zařízení, která vyplývající z dohod o výkonu pěstounské péče v zařízení uzavřených před nabytím účinnosti novelizace, s výjimkou povinnosti zřizovatele poskytovat pěstounovi z vlastních prostředků odměnu za výkon pěstounské péče. Platnost těchto dohod by měla zůstat zachována ve vztahu k dětem, které byly do péče pěstouna (pěstounská, předpěstounská, poručnická péče) svěřeny do nabytí účinnosti novelizace zákona. Pokud jde o zajištění péče o děti, které budou do péče pěstouna svěřeny po nabytí účinnosti novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí, bude mít pěstoun možnost sjednat s dosavadním zřizovatelem zařízení novou dohodu o výkonu pěstounské péče v souladu s novelizovaným zněním zákona. Stejně tak se pěstoun a dosavadní zřizovatel zařízení budou moci dohodnout na tom, že dojde k definitivnímu ukončení platnosti stávající dohody o výkonu pěstounské péče v zařízení a že tato dohoda bude v plném rozsahu nahrazena novým typem dohody o výkonu pěstounské péče. Dosavadním zřizovatelům zařízení pro výkon pěstounské péče přitom nebude nic bránit v tom, aby v nových dohodách o výkonu pěstounské péče poskytli pěstounům nad rámec zákona obdobný rozsah hmotné podpory a zajištění, kteří jsou dosud povinni ze zákona garantovat pěstounům v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle dosavadního § 45 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., tj. úhradu poměrné části nákladů na domácnost za svěřené děti, úhradu nákladů na vybavení, opravy a údržbu bytu nebo domu a úhradu jízdních výdajů pěstouna a svěřených dětí. Bude tak možné, aby výkon pěstounské péče pokračoval fakticky za obdobných podmínek jako ve stávajících zařízeních pro výkon pěstounské péče, avšak s tím rozdílem, že byty nebo domy obývané pěstouny a dětmi již nebudou mít status zařízení sociálně-právní ochrany dětí a že rozsah nákladů hrazených pěstounovi a svěřeným dětem již nebude vycházet ze zákona, ale ze vzájemné dohody mezi pěstounem a stávajícím zřizovatelem zařízení (kraj, obec, pověřená osoba). V případě zájmu tak bude možné zachovat i současný specifický model SOS dětských vesniček, který zde ostatně začal fungovat již před uzákoněním úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče. K bodu 6 Jelikož jsou upřesňovány požadavky na odbornou způsobilost osob, které přímo poskytují sociálně-právní ochranu jakožto zaměstnanci pověřené osoby, je nutné stanovit, do kdy jsou tyto osoby povinny splnit nově stanovené požadavky odborné způsobilosti. K bodům 8 až 10 V souvislosti s novým postupem při rozhodování o změně pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, je stanoven postup a lhůty, kdy bude muset pověřená osoba oznámit všechna místa výkonu své činnosti a adresy sídel všech svých zařízení sociálně-právní ochrany. Dále jsou stanoveny lhůty pro vydání závazného stanoviska krajského úřadu, v jehož obvodu se nachází adresa sídla zařízení, zda toto zařízení splňuje podmínky pro výkon sociálně-právní ochrany. Krajský úřad, který vydal pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, pak na základě závazného stanoviska vydá rozhodnutí, ve kterém budou uvedena všechna místa, kde může být sociálně-právní ochrana pověřenou osobou vykonávána. K bodu 11 Jelikož dle návrhu budou nově i zařízení sociálně-právní ochrany provozovaná obcí či krajem fungovat v režimu pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, jsou stanoveny lhůty, do kdy je třeba tato rozhodnutí o pověření vydat. K bodu 12 Jelikož je třeba orgánům sociálně-právní ochrany a právnickým nebo fyzickým osoba, kterým bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona krajským úřadem vydáno pověření výkonu sociálně-právní ochrany dětí, na které se standardy kvality vztahují, poskytnout přiměřenou dobu na vytvoření standardů kvality v rámci jejich specifického prostředí a činnosti na kterou se zaměřují, je zavedena lhůta pro vypracování standardů do 1. 7. 2014. V této době budou probíhat školení sociálních pracovníků a pracovníků právnických nebo fyzických osob, kterým bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona krajským úřadem vydáno pověření výkonu sociálně-právní ochrany dětí ke standardizaci sociálně-právní ochrany, rovněž budou školeni inspektoři při krajských pobočkách Úřadu práce, kteří budou dodržování standardů kvality u pověřených osob kontrolovat.
K části druhé K bodu 1 Výchovná opatření budou nově zakotvena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, s tím, že jsou rozšířena o možnost uložit rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo povinnost účastnit se prvního setkání s rodinným mediátorem v rozsahu 3 hodin nebo rodinné terapie. Rozhodnutí soudu o výchovném opatření má vždy subsidiární charakter, měl by o něm zpravidla rozhodnout již orgán sociálně-právní ochrany. Z formálního hlediska dochází k věcnému přenesení materie ze zákona o rodině do zákona o sociálně-právní ochraně dětí, neboť se jedná o opatření na ochranu dítěte, tedy o opatření sociálně-právní ochrany ve vlastním slova smyslu a je proto vhodnější, aby byla součástí předpisu, jenž se sociálně-právní ochranou dětí zabývá komplexně. Přitom bylo vycházeno též z výsledků meziresortního připomínkového řízení k návrhu nového občanského zákoníku. V § 43 zákona o rodině však zůstává z důvodu přehlednosti ustanovení, odkazující na novelizovaný text § 13 a nový § 13a (obdobně, jako současné znění § 13 odkazuje na platný § 43 zákona o rodině). V ustanovení zákona o rodině zůstává nezměněna první část formulace dosud platného znění, stanovující kumulativně, že soud učiní příslušné výchovné opatření tehdy, vyžaduje-li to jednak zájem na řádné výchově dítěte, a současně tehdy, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí. Původní konstrukce ustanovení § 43 zákona o rodině, účinná od 1. dubna 1964 z hlediska obsahu až do 31.3.2000 (podstatnou změnu přinesl až zákon č. 360/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálně-právní ochraně dětí), stanovala v odst. 2, že vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dětí, může národní výbor učinit vyjmenovaná opatření, kterými byly jako i v nyní platné úpravě napomenutí, dohled a omezení uložené nezletilému. Následující odst. 3 stanovoval: „Tato opatření může učinit i soud; učiní-li je národní výbor, nepotřebují schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může jen orgán, který je učinil“. Dnes platnou konstrukci § 43 zákona o rodině, přejatou obsahově i do tohoto návrhu zákona, přinesl zmíněný doprovodný zákon k zákonu o sociálně-právní ochraně dětí č. 360/1999 Sb. v bodě 7. Důvodová zpráva ke změnovému zákonu č. 360/1999 Sb. souhrnně k bodům 1. – 7. uvádí pouze, že „v návaznosti na zákon o sociálně-právní ochraně dětí je nezbytné upravit příslušná ustanovení zákona o rodině tak, aby bylo zřejmé, že obecně sociálně-právní ochranu dětí vymezuje nově koncipovaný zákon o sociálně-právní ochraně dětí, a zákon o rodině je jedním z předpisů, který dílčím, byť významným způsobem, upravuje pravidla pro státní zásahy do rodinných vztahů. Rovněž se provádějí změny v navazujících ustanoveních týkajících se též orgánů vykonávajících sociálně-právní ochranu dětí.“. Ze znění tehdy nově zavedené formulace § 43 odst. 1 zákona o rodině, že „soud může, neučinil-li tak orgán sociálně-právní ochrany...“ vyplývá úmysl zákonodárce zakotvit přednost přijetí příslušného výchovného opatření správním rozhodnutím, aniž by však v možnosti jeho uložení soud omezoval. Lze v této souvislosti konstatovat, že uložení příslušného výchovného opatření soudem za skutkových okolností známých orgánu sociálně-právní ochrany již před zahájením soudního řízení, svědčí selhání práce tohoto správního orgánu. Založení pravomoci soudu na tomto úseku již v r. 1963 je však z hlediska efektivní ochrany dětí mimořádně důležité, a to z několika důvodů. Je jím jednak skutečnost, kdy důvod pro uložení toho či onoho výchovného opatření může vyjít najevo až v průběhu řízení před soudem, jednak skutečnost spočívající ve stavu výše popsaném, kdy zde důvod pro uložení výchovného opatření je orgánu sociálně-právní ochrany znám, avšak tento orgán k uložení výchovného opatření z jakéhokoli důvodu nepřistoupí, buď pro nedostatek odborných kapacit, které by opatření ukládaly a kontrolovaly jeho dodržování (viz důvodovou zprávu k Části první, Čl. I., bodům 19 a 20, především zdůvodnění přenesení věcné působnosti na obecní úřad obce s rozšířenou působností), nebo např. z důvodu předpokládaného většího účinku projednání věci před soudem na nezletilého nebo osoby odpovědné za výchovu. Dlužno dodat, že posledně jmenovaný důvod pro postup orgánu sociálně-právní ochrany je opakovaně kritizován, neboť je v rozporu s povinnostmi tohoto orgánu. Již důvodová zpráva k původnímu znění zákona o rodině z r. 1963 uvádí, že „Návrh zákona provádí v § 43 výčet opatření, která má právo i povinnost učinit národní výbor při zajišťování ochrany zájmů nezletilých. Tato opatření nevyžadují schválení soudu a národní výbor je může provést buďto sám, nebo prostřednictvím svých orgánů, aktivu či za pomoci společenských organizací. Všechna tato opatření může učinit však i soud.“ K bodům 2 a 3 Pokud o výchovném opatření rozhodne soud, sleduje zároveň v součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany jeho dodržování a účinnost. O výchovném opatření může rozhodnout nejen soud, ale primárně i obecní úřad či obecní úřad obce s rozšířenou působností. Takové rozhodnutí již nepotřebuje schválení soudu a změnit či zrušit rozhodnutí může ten úřad, který jej vydal (viz též zdůvodnění k bodu 2 a k Části první, Čl. I., bodům 19 a 20). K bodu 4 Jde o změnu vyplývající z vládního návrhu nového občanského zákoníku. Pokud je dítě svěřeno do společné výchovy manželům, musí být v případě rozvodu prvotně upravena práva a povinnosti manželů k dítěti pro dobu po rozvodu, jinak manželství nelze rozvést, tak jak je tomu i v nynější platné právní úpravě v případě vlastních či osvojených dětí manželů. V případě, že v domácnosti rozváděných manželů žijí takové děti a současně též děti svěřené do společné péče manželům v režimu péče jiné fyzické osoby podle § 45 (příp. též děti svěřené do pěstounské péče na základě odkazu v § 45a odst. 3 platného znění), dochází nyní k situaci, kdy u první skupiny dětí musí být o jejich výchově pravomocně rozhodnuto již před rozvodem manželství, v případě dětí z druhé skupiny teprve po rozvodu manželství, což je stav nežádoucí. Do péče jen jednoho z manželů bez souhlasu druhého lze dítě nově svěřit, vedle případu, kdy nemůže druhý z manželů vyslovit souhlas mj. z důvodu, že nemá plnou způsobilost k právním úkonům, též tehdy je-li opatření takového souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou, což je rovněž úprava vyplývající z vládního návrhu nového občanského zákoníku. K bodu 5 Institut svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby je určen pro děti, které nemohou být vychovávány vlastními rodiči z důvodů, které budou spíše přechodného rázu a dítě může být vychováváno v širší rodině, případně osobou dítěti blízkou. Na rozdíl od pěstounské péče zde nevzniká nárok na dávky pěstounské péče, a proto je třeba dbát na to, aby výživa dítěte byla zajištěna osobami, které mají k dítěti vyživovací povinnost. Jestliže výživné nelze v odpovídající výši rodičům stanovit, tento institut se nepoužije a je na místě svěření dítěte do pěstounské péče. Z nové úpravy však zároveň nevyplývá a contrario, že v případě, kdy rodičům vyživovací povinnost stanovit lze, není možné dítě svěřit do pěstounské péče a je třeba je svěřit do péče jiné fyzické osoby, naopak úprava pěstounské péče předpokládá výslovně možnost svěření dítěte do pěstounské péče i v situaci, kdy je současně rodičům stanovena vyživovací povinnost, což vyplývá explicitně z platného ustanovení § 45d, upravujícího přechod nároku na výživné na stát. Vzhledem k přechodnému charakteru péče jiné fyzické osoby je vždy na místě svěření dítěte do pěstounské péče především v situaci, kdy lze sice rodičům uložit vyživovací povinnost, avšak je zřejmé, že překážka péče na straně rodičů není jen přechodného rázu. K bodu 6Zákon o rodině pouze vymezuje institut pěstounské péče a pěstounské péče na přechodnou dobu s tím, že důvody svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu a podrobnosti výkonu pěstounské péče stanoví zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Vnitřní diferenciace institutu pěstounské péče má svou podstatu nikoli ve vztahu pěstoun – dítě v souhrnu jejich vzájemných práv a povinností (potažmo i ve vzájemných právech a povinnostech ve vztahu k rodičům a dalším osobám dítěti společensky blízkým), ale především v oblasti hmotného zajištění pěstounské péče ze strany veřejné moci a též na úseku zprostředkování, podpory a kontroly výkonu pěstounské péče. Proto odkazuje navržený § 45a na úpravu provedenou jiným právním předpisem. Tím je zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, a to, po jeho novelizaci a novelizaci zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, i ohledně dávek pěstounské péče (viz též důvodová zpráva k Části první, Čl. I., bodu 73).
K bodu 7 Navrhuje se doplnit ustanovení v odstavci 1 o větu čtvrtou, vyplývající z opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 202/2010, podle něhož důvodem pro nařízení ústavní výchovy dítěte nemohou být samy o sobě materiální nedostatky rodiny, zvláště pak její špatné bytové poměry. Návrh je též v plném souladu s vládním návrhem nového občanského zákoníku (§ 966 odst. 2 návrhu) a nutnost jeho přijetí vyplývá rovněž z materiálu „Obecná opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010), kde v legislativních opatřeních do konce r. 2011 je uloženo vypracovat úpravu zákonných podmínek pro nařízení ústavní výchovy nebo svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc s důrazem zamezení umístění dítěte do náhradní péče zařízení pouze z důvodu materiální nedostatečnosti rodiny na základě závěrů obsažených v cit. stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 20. K bodu 8 Jde o změnu terminologie v souvislosti s právní teorií. Náhradní péče o dítě může být buď rodinná, nebo ústavní, přičemž pod pojem „náhradní rodinná péče“ jsou zahrnuty instituty svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče dle § 45 zákona o rodině a svěření dítěte do pěstounské péče dle § 45a zákona o rodině (nikoli však již osvojení, neboť zde jde o statusovou změnu). Svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc není svěřením do péče rodinné, proto bylo ustanovení upraveno. K bodu 9 Ustanovení upravuje časové omezení ústavní výchovy a možnosti jejího prodloužení. Návrh ustanovení je plně v souladu se zněním návrhu nového občanského zákoníku, jak vyplývá z bodu 104 komplexního pozměňovacího návrhu obsaženého v usnesení ústavně právního výboru č. 81 z 33. schůze konané dne 10. a 11. října 2011 (tisk 362/2), který Poslanecká sněmovna schválila. Je nezbytné umožnit nařízení ústavní výchovy pouze na dobu určitou, neboť pravidelný přezkum, tak jak jej dnes obsahuje § 46 odst. 3, se při dlouhodobějším trvání ústavní péče může stát jak pro soud, tak pro orgán sociálně-právní ochrany dětí ryze formálním. Vzhledem k tomu, že ústavní výchova je ultima ratio mezi ostatními opatřeními, je vhodné, aby po uplynutí určité doby (navrhují se tři roky) soud provedl nové úplné důkazní řízení a znovu vydal rozhodnutí ve věci. Maximální doba tří let je volena v souladu s dobou, na níž bude moci být dítě svěřováno do pěstounské péče na dobu přechodnou. K bodu 10 Navrhované znění je plně v souladu s vládním návrhem nového občanského zákoníku ve znění, které v listopadu 2011 schválila Poslanecká sněmovna, tedy konkrétně s § 814 a 816. Zásadní je především zavedení poučovací povinnosti orgánu sociálně-právní ochrany vůči rodičům stran důsledků jejich chování, což je doktrinální změna, jež však jako zcela nezbytná vyplývá též z nedávného rozsudku Nejvyššího soudu ČR30 Cdo 2371/2011 ze dne 27.9.2011, v němž soud konstatoval mj.: „Za překonaný je třeba považovat doktrinální názor dovozovaný z judikatury, že zákon nevyžaduje, aby rodič byl na právní důsledky nezájmu (ať kvalifikovaného či žádného) o dítě předem upozorněn (srov. např. Švestka in Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, str. 333, nebo Holub, M., Nová, H., Sladká Hýklová, J.: Zákon o rodině. Komentář. 8. vydání. Praha: Linde Praha. 2007, k § 68). Právě jasné a spolehlivé vědomí rodičů o důsledcích, k nimž řízení podle § 180a o.s.ř. vede, může aktivovat rodiče k projevení zájmu o dítě a usnadnit obnovení rodinných pout. Uvedené plyne i z judikatury ESLP, podle níž, jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí orgány veřejné moci v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem (Kutzner proti Německu či nález sp. zn. II. ÚS 838/07), přičemž k těmto pozitivním povinnostem se řadí vedle aktivní pomoci s osobními, sociálními, zdravotními či majetkovými obtížemi i povinnost rodiče informovat a řádně poučit o možných následcích jeho jednání (viz rozsudek ESLP ve věci W. vs. Spojené království).“
K přechodným ustanovením
Dokončení probíhajících řízení ve věci péče soudu o nezletilé podle dosavadní právní úpravy v zákoně o rodině je vyjádřením úsilí o zachování právní jistoty. Pouze v řízeních ve věci souhlasu rodičů k osvojení dítěte zahájených před nabytím účinnosti tohoto zákona se bude postupovat podle nové právní úpravy. K části třetíK bodu 1Ustanovení zakládá možnost předběžné vykonatelnosti rozhodnutí soudu o prodloužení trvání výchovného opatření, nařízeného soudem podle nového ustanovení § 13a zákona o sociálně-právní ochraně dětí. O výchovných opatřeních rozhoduje soud rozsudkem. Taková úprava je zcela na místě, a to i s ohledem na skutečnost, že tu není důvod, aby rozhodnutí o výchovném opatření byla obecně vykonatelná předběžně, a to zejména ne rozhodnutí spočívající v již tak razantním zásahu do života rodiny – v dočasném odnětí dítěte z jeho výchovného prostředí a v nařízení pobytu dítěte v zařízení. Jsou-li tu totiž naléhavé důvody pro předběžnou úpravu poměrů dítěte ve smyslu § 76a (absence péče, vážné ohrožení života nebo narušení příznivého vývoje), postupuje soud cestou nařízení předběžného opatření. Nejsou-li zde však takové důvody, mají účastníci právo na projednání věci včetně možnosti podat proti rozhodnutí odvolání s odkladným účinkem. Jedinou výjimkou, kdy je naléhavý zájem na předběžné vykonatelnosti rozhodnutí, aby jeho účel nebyl zmařen, nastává tehdy, kdy soud ve smyslu § 13a odst. 5 prodlužuje dobu trvání výchovného opatření, které je zásadně nařizováno na dobu nejvýše 3 měsíců. Jsou-li tu zákonem předvídané podmínky a naléhavý zájem na prodloužení trvání výchovného opatření podle § 13a, bude mít soud na projednání věci zpravidla krátkou dobu a v případě odvolání účastníků do rozhodnutí, kterým se trvání výchovného opatření prodlužuje, by výchovné opatření zaniklo a pobyt dítěte v daném zařízení by musel skončit, ačkoli by takový stav nebyl v zájmu dítěte. Pouze pro tento výjimečný případ a toto specifické rozhodnutí soudu se navrhuje rozšíření úpravy předběžné vykonatelnosti rozsudku v § 162 odst. 1.
K bodu 2 V důsledku změny praxe, která reagovala na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR, dle nichž není možno nadále ustanovit kolizním opatrovníkem dítěte orgán sociálně-právní ochrany, pokud navrhuje nebo dává podnět k opatření zasahujícímu závažným způsobem do rozsahu rodičovské zodpovědnosti, dochází v současnosti k tomu, že v některých řízeních není místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany v soudním řízení vůbec účasten, totiž tam, kde je řízení formálně zahajováno z úřední povinnosti, avšak k podnětu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který má tedy faktické účinky návrhu, a jedná se přitom o ten orgán, který vede dítě v evidenci a s rodinou pracuje. Proto je třeba zakotvit postavení tohoto orgánu jako účastníka řízení a toto jeho postavení mu ve všech uvedených případech za účelem ochrany zájmu dítěte zajistit. Návrh ustanovení odstavce 4 promítá předpokládané změny zákona o sociálně-právní ochraně dětí do občanského soudního řádu, když návrh úpravy vychází též z materiálu „Obecná opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“ (usnesení vlády č. 882 ze dne 7. 12. 2010), v němž je uloženo provést legislativní opatření úpravy zákonných podmínek pro podání návrhu na nařízení ústavní výchovy nebo svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, s důrazem na zamezení umístění dítěte do náhradní péče zařízení pouze z důvodu materiální nedostatečnosti rodiny (v souladu s úpravou zákonných podmínek pro nařízení ústavní výchovy v revidovaném textu návrhu nového občanského zákoníku). Přitom zamýšleného cíle uvedeného opatření lze dosáhnout pouze přezkumem uvedených podmínek soudem. Obecné náležitosti návrhu vyplývají z ust. § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1, 2 občanského soudního řádu, zde však kromě těchto obecných náležitostí soud přezkoumá i náležitosti zvláštní, stanovené v ust. § 14 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Součástí návrhu tak musí vždy být zpráva o provedení tam uvedených opatření sociálně-právní ochrany a vyhodnocení, že důvodem nejsou pouze nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Pokud návrh tyto náležitosti nemá, je nezbytné návrh v uvedeném smyslu k výzvě soudu doplnit. V zájmu ochrany dítěte je však současně stanoveno, že ani v případě, že nedostatky odstraněny nejsou, soud návrh neodmítne a bude pokračovat v řízení (ust. § 43 odst. 2 se nepoužije). . K bodu 3 Navrhované znění ustanovení § 178 odst. 3 a 4 (bod 2) se obdobně použije i v řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, protože i zde je nezbytné zajistit ve všech případech účastenství příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Neboť se jedná o řízení, jež je předstupněm pro možnost úplného zbavení rodičovské zodpovědnosti, pak i zde je na místě přezkoumání zvláštních náležitostí návrhu, stanovených v § 14 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (viz výše důvodová zpráva k bodu 2).
K přechodným ustanovením Viz poznámky k přechodným ustanovením části druhé. K části čtvrté až sedmnácté obecně V souvislosti s úpravou terminologie v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, která spočívá v zavedení nových legislativních definic pojmů „osoba pečující o dítě“ a „osoba v evidenci“, a s rozšířením okruhu subjektů, které pobírají dávky pěstounské péče, je nutné provést změnu některých dalších zákonů, které doposud používaly pro adresáty některých dávek pěstounské péče označení pěstoun. Změny vyvolává také skutečnost, že agenda dávek pěstounské péče byla přesunuta ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. K části čtvrté Koncepce ustanovení § 36 písm. m) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, upravující, kdo plní úkoly v důchodovém pojištění vůči uvedeným subjektům, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení je vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. K části páté K bodu 1 Koncepce ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) bodu 10 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, upravující, kdo je poplatníkem pojistného, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. K bodu 2 V souvislosti se změnou okruhu osob, jimž přísluší odměna pěstouna podle § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, se upravuje text § 5 odst. 3 věty první zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Odměna pěstouna je nově vyplácená osobě pečující a osobě v evidenci. Obsah těchto pojmů je vymezen legislativní definicí v § 4a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. K části šesté K bodům 1 až 3 Dávky pěstounské péče jsou dle nové právní úpravy vyjmuty ze systému dávek státní sociální podpory a jsou nově upraveny v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Vzhledem k uvedenému se ustanovení zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře upravující dávky pěstounské péče zrušují. K bodům 4 až 12 Jedná se o legislativně-technickou úpravu v návaznosti na přesunutí úpravy dávek pěstounské péče za zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. K přechodným ustanovením K bodu 1 Nárok na dávku pěstounské péče, který vznikl podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dnem účinnosti tohoto zákona zaniká. Od 1. července 2012 se bude nárok na výplatu pěstounských dávek posuzovat podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Podle původní úpravy dle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se bude naposledy postupovat v případě výplaty dávek za červen 2012. K bodu 2 V zájmu zachování právní jistoty oprávněných osob se zavádí informační povinnost krajské pobočky Úřadu práce ohledně zániku nároků na dávky pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a nezbytnosti uplatnit nárok na dávky pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. K části sedmé K bodu 1 Koncepce ustanovení § 5 odst. 1 písm. k) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, upravující okruh osob, které jsou účastny důchodového pojištění, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. K bodu 2 Navrhovanou právní úpravu v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí je třeba promítnout do příslušného ustanovení zákona o důchodovém pojištění, který vymezuje podmínky nároku na sirotčí důchod. K bodu 3 V zájmu zachování právní jistoty a ochrany nabytých práv se v případě pěstounů, kteří vykonávali pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo kterým byla za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech, posuzuje účast na pojištění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle právních předpisů účinných před tímto dnem. K části osmé K bodu 1 Koncepce ustanovení § 8 odst. 2 písm. k) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, upravující okamžik vzniku a zániku povinnosti zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. Okamžik zániku povinnosti zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance je odvislý od existence důvodů, pro které odměna pěstouna nenáleží (§ 47j odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). K bodu 2 Jedná se o legislativně-technickou úpravu navazující na zrušení § 40a v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, upravující odměnu pěstouna ve zvláštních případech. K části deváté Koncepce ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, upravující další příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance, navazuje na dosavadní úpravu. Zrušení odměny ve zvláštních případech vyplácené pěstounovi podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře a zavedení nové úpravy odměny pěstouna v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí si vyžaduje také změnu § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. K části desáté K bodu 1 Dávky pěstounské péče jsou nově vyňaty ze systému dávek státní sociální podpory, proto je nutné v § 7 odst. 2 písm. e) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu zvlášť vymezit dávky pěstounské péče, aby i nadále mohly být považovány za započitatelný příjem pro účely zákona o životním a existenčním minimu. K bodu 2 Dávky pěstounské péče jsou nově vyňaty ze systému dávek státní sociální podpory. Jelikož dosavadní znění poznámky pod čarou č. 26 odkazuje na původní úpravu dávek pěstounské péče v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, je nutné ji upravit, tak aby byla v souladu s novou úpravou. K části jedenácté K bodu 1 Koncepce ustanovení § 5 písm. a) bodu 13 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, upravující okruh osob, které jsou účastny nemocenského pojištění, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. K bodu 2 Okamžik zániku pojištění zaměstnanců je odvislý od existence důvodů, pro které odměna pěstouna nenáleží (§ 47j odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). K bodu 3 Jedná se o legislativně-technickou úpravu navazující na zrušení § 40a v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, upravující odměnu pěstouna ve zvláštních případech. K bodu 4 Koncepce ustanovení § 92 odst. 2 písm. p) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, stanovující, kdo plní úkoly zaměstnavatelů, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. K bodu 5 Jedná se o legislativně-technickou úpravu v návaznosti na přesunutí úpravy dávek pěstounské péče za zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. K části dvanácté K bodu 1 Koncepce ustanovení § 3 odst. 1 písm. l) zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění, upravující okruh osob, které jsou účastny úrazového pojištění, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. K bodu 2 Okamžik zániku pojištění zaměstnanců je odvislý od existence důvodů, pro které odměna pěstouna nenáleží (§ 47j odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). K části třinácté Koncepce ustanovení § 25 odst. 1 písm. p) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, upravující okruh osob, které mohou být uchazeči o zaměstnání, navazuje na dosavadní úpravu. Změna tohoto ustanovení byla vyvolána zavedením nového okruhu osob, kterým bude vyplácena odměna pěstouna, jimiž jsou, za podmínek § 47i a n. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, osoby pečující a osoby v evidenci. Vzhledem k zániku úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) se již úprava nepoužije na pěstouny, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče. K části čtrnácté Ustanovení navazuje na novou úpravu výchovných opatření v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. K části patnácté K bodům 1 Nová koncepce ukládání výchovných opatření upravovaná v novém občanském zákoníku se promítá do zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Soudu se umožňuje dočasně nařídit dítěti pobyt v domově pro osoby se zdravotním postižením. V souvislosti s tím je nutné založit oprávnění vykonávat výchovné opatření v domově pro osoby se zdravotním postižením v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. K bodům 2 až 4 K umístění dítěte v domově pro osoby se zdravotním postižením v rámci uložení výchovného opatření dojde na základě rozhodnutí soudu. V těchto případech nebude uzavírána smlouva o poskytnutí sociální služby podle zákona o sociálních službách, proto je nutné upravit pravidla stanovení úhrady za ubytování a stravu v uvedených zařízeních sociálních služeb. Navrhuje se stejná úprava jako v případech umístění dítěte na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově nebo předběžném opatření, kdy o úhradě za stravu a péči rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení. K části šestnácté K bodům 1 až 2 Dávky pěstounské péče byly doposud součástí systému dávek státní sociální podpory. Nová koncepce pojetí dávek pěstounské péče je zařadila pod úpravu zákona č. 359/1999 Sb., zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Nově podléhá zdanění odměna pěstouna. K části sedmnácté K bodům 1 až 3 V souvislosti se sjednocením výplaty sociálních dávek nepojistného charakteru se rozšiřuje působnost Úřadu práce na oblast dávek pěstounské péče. Na Úřad práce nově přechází i inspekce sociálně-právní ochrany poskytované pověřenými osobami. Konkrétní úkoly v rámci takto nově vymezené působnosti Úřadu práce jsou stanoveny v jiných právních předpisech, na něž je v ustanovení § 4 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky odkazováno. K bodu 4 Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky používají v oblastech jejich působnosti Jednotný informační systém práce a sociálních věcí. Součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí jsou dávky státní sociální podpory, z jejichž systému jsou na základě nové úpravy zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí vyňaty dávky pěstounské péče. Z toho důvodu je nutné začlenit dávky pěstounské péče, tak aby i nadále mohly být údaje o těchto dávkách shromažďovány v rámci Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. K části osmnácté S ohledem na naléhavost změn v oblasti sociálně-právní ochrany a zároveň v souvislosti s reformou nepojistných dávek sociální ochrany, kam patří i dávky pěstounské péče, se navrhuje účinnost zákona dnem 1. července 2012, s výjimkou ustanovení o oznámení o ukončení výplaty dávek pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb., jejichž účinnost je navržena k 1. lednu 2013. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Příloha VI Pracovní návrh
VYHLÁŠKA Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne ….2012, kterou se provádí zákon o sociálně-právní ochraně dětí Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 58b odst. 2 a 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. /2012 Sb.: § 1 Zaměření a rozsah vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny
Vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny vychází z individuálního přístupu k dítěti a provádí se na základě a) hodnocení dítěte, které zahrnuje 1. zjištění míry ohrožení dítěte, 2. posouzení úrovně vývoje dítěte, a 3. stanovení kladných vlastností a schopností dítěte,
b) hodnocení rodiny, které zahrnuje zejména 1. analýzu situace rodiny a rodinného prostředí 2. analýzu příčin krize v rodině, 3. vyhodnocení kvality vztahu rodiče a dítěte, 4. identifikaci potřeb rodiny, 5. identifikaci zdrojů rodiny, zejména vztahových, ekonomických a sociálních, 6. identifikaci výchovných kompetencí, osobních předpokladů rodičů k výchově dítěte a rodinného prostředí a zhodnocení potencionálních rizik ohrožení dítěte, 7. materiální a finanční podmínky života rodiny,
c) hodnocení širšího prostředí rodiny, které zahrnuje zejména 1. identifikaci zdrojů v širší rodině, zejména vztahové, ekonomické a sociální zdroje a jejich využitelnost pro hodnocenou rodinu, 2. identifikaci zdrojů v komunitě rodiny, zejména dostupnost a kvalita sociálních, zdravotních, výchovně-vzdělávacích a komunitních služeb nebo bezpečnost lokality, 3. identifikaci dalších zdrojů. § 2 Obsah individuálního plánu ochrany dítěte
(1) Individuální plán ochrany dítěte vymezuje očekávané cíle, kterých má být dosaženo na straně dítěte, rodiny a širšího prostředí rodiny a rozsah činností, které vedou k překonání složité životní situace dítěte a rodiny, včetně termínu jejich realizace a předpokládaných dopadů. Individuální plán ochrany dítěte se zaměřuje zejména na a) posílení úlohy a funkce rodiny, b) rozvíjení pečovatelských a výchovných schopností rodiny, c) pomoc při sociálním začleňování rodiny, d) metody práce s rodinou, e) rozsah intervencí a pomoci při péči o dítě a jeho výchově, f) způsob sledování fungování rodiny po ukončení práce s rodinou, g) poskytování pomoci dětem, umístěným v náhradní péči a jejich rodinám, h) poskytování pomoci rodinám zajišťujícím náhradní péči dítěti.
(2) Individuální plán ochrany dítěte obsahuje zejména a) příčiny ohrožení dítěte a důvody zahájení sociálně-právní ochrany, b) vyhodnocení druhu a rozsahu opatření nezbytných k ochraně dítěte a poskytnutí pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, včetně stanovení cíle těchto opatření, c) postup spolupráce orgánu sociálně-právní ochrany s ostatními orgány veřejné moci a dalšími subjekty zapojenými do řešení situace dítěte, d) rozsah spolupráce rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte s orgány sociálně-právní ochrany a dalšími subjekty zapojenými do řešení situace dítěte, e) časový plán pro provádění konkrétních opatření sociálně-právní ochrany, f) způsob hodnocení a ověřování plnění naplánovaných opatření nezbytných k ochraně dítěte ze strany rodičů, jiných osob odpovědných za výchovu dítěte, orgánů sociálně-právní ochrany a dalších subjektů zapojených do řešení situace dítěte, a návrh dalších potřebných opatření nezbytných k ochraně dítěte. (3) Při tvorbě individuálního plánu se zohledňují možnosti rodičů a dítěte, včetně možností a zdrojů vnější podpory. (4) Individuální plán ochrany dítěte vymezí úkoly a rozsah zapojení orgánů sociálně-právní ochrany, poskytovatelů služeb a dalších subjektů při řešení situace dítěte a rodiny s přihlédnutím k stupni obtížnosti vykonávaných úkolů. (5) Formou intervence a pomoci při péči o dítě a jeho výchově podle odstavce 1 písm. e) se rozumí zejména a) konzultace a odborné poradenství, b) terapie a mediace, c) zprostředkování odborných služeb pro rodiny s dětmi, d) právní pomoc, e) poskytování podpory dětem, f) poskytování pomoci rodinám při zlepšování jejich životní situace, včetně získávání dovedností pro řádné vedení domácnosti, g) poskytování pomoci rodinám při řešení sociálních problémů, h) poskytování pomoci rodinám při řešení psychologických problémů, i) poskytování pomoci rodinám při řešení výchovných problémů s dětmi, j) podpora společenských aktivit rodiny, k) poskytování pomoci při hledání práce, nástupu do práce a udržení výdělečné činnosti. § 3 Obsah a rozsah odborné přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojitelem nebo pěstounem k přijetí dítěte do rodiny
(1) Příprava fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny je zaměřena na osvojení znalostí a dovedností v oblasti a) základních práv dítěte, b) přístupu k dítěti s vědomím jeho důstojnosti a lidských hodnot, c) rozvoje schopností a zájmů dítěte, d) uspokojení citových, vývojových, sociálních a vzdělávacích potřeb dítěte, e) styku dítěte s rodiči a dalšími blízkými osobami v rozsahu určeném soudem.
(2) Žadatel o pěstounskou péči nebo osvojení, který již absolvoval přípravu a pečoval nebo aktuálně pečuje o dítě a chce přijmout do rodiny další dítě, absolvuje přípravu nejméně v rozsahu 4 hodin; v rámci přípravy dojde k novému posouzení jeho aktuální situace a vhodnosti pro výkon náhradní rodinné péče.
(3) Příprava žadatelů probíhá individuální formou, skupinovou formou nebo kombinací skupinové a individuální formy. Příprava spočívá v poskytnutí informací týkajících se zejména a) náhradní rodinné péče, b) vývoje a potřeb dítěte, c) práv dítěte, zejména práv dětí v náhradní rodinné péči, včetně práva dítěte na udržování a rozvoj rodinných vazeb, d) práv a povinností rodičů dítěte, e) práv a povinností pěstounů.
(4) Z průběhu přípravy se pořizuje závěrečná zpráva, která obsahuje: a) představu žadatelů o náhradní rodinné péči a motivaci k náhradní rodinné péči, b) podmínky a možnosti péče rodiny žadatelů o dítě, c) zhodnocení spolupráce a chování žadatelů v průběhu přípravy, d) předpoklady žadatelů pro výkon náhradní rodinné péče, e) závěr (doporučující nebo nedoporučující zařazení žadatelů).
§ 4 Minimální rozsah poradenství, které je osobě pečující nebo osobě v evidenci trvale nebo dočasně poskytováno při zajištění osobní péče o dítě svěřené do péče
Osoba pečující a osoba v evidenci má při péči o dítě svěřené do péče právo na poskytnutí poradenství zejména
a) při řešení sociálních problémů, b) při řešení psychologických problémů, c) při řešení problémů souvisejících s péčí o dítě a zdravím dítěte a s výchovou dítěte, d) při zabezpečení péče o dítě se zdravotním postižením, e) v oblasti vzdělávání dítěte, při výběru a hodnocení možností další přípravy dítěte na budoucí povolání a při výběru vhodného zaměstnání, f) při vytváření podmínek pro kulturní, sportovní a jinou zájmovou činnost svěřeného dítěte, g) při uplatňování nároků a pohledávek osoby pečující a svěřeného dítěte v oblasti dávek nemocenského pojištění, dávek důchodového pojištění, hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, dávek státní sociální podpory, dávek pomoci v hmotné nouzi, veřejného zdravotního pojištění a při uplatňování jiných nároků, h) při přípravě svěřeného dítěte na odchod z náhradní rodinné péče a při zabezpečení bydlení pro svěřené dítě, odcházející z náhradní rodinné péče, při poskytování pomoci dítěti při vyřizování úředních záležitostí, hledání zaměstnání, při hospodaření s finančními prostředky a řešení dalších otázek spojených se vstupem dítěte do samostatného života, i) při jednání s rodiči nebo jinými osobami blízkými dítěti a při udržování a rozvíjení kontaktů dítěte s rodiči nebo jinými osobami blízkými, j) při doplňování svých odborných znalostí a dovedností.
§ 5 Obsah, zaměření a způsob zajištění zvyšování znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě pro osoby pečující a osoby v evidenci
(1) Zvyšování znalostí a dovedností osoby pečující a osoby v evidenci je zaměřeno zejména na a) získávání nových poznatků a informací v oblasti péče o dítě, b) zvýšení schopností a dovedností při péči o dítě, c) poskytování péče ve vývojových meznících (nástup do školky, do školy, puberta atd.), d) zvládání krizových situací, e) návrat dítěte do biologické rodiny, f) přípravu dítěte na osamostatňování se související se zletilostí a odchodem z náhradní péče, přičemž je brán ohled na věk dětí a jejich vývojové a sociální potřeby.
(2) Zvyšování znalostí a dovedností pro osobu pečující nebo osobu v evidenci zajišťuje ten, kdo s touto osobou uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče nebo upravil podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností svým rozhodnutím buď sám, nebo prostřednictvím osoby pověřené převzít zajišťování přípravy žadatelů podle § 48 odst. 2 písm. e) zákona nebo pověřené poskytovat výchovnou a poradenskou činnost při výkonu pěstounské péče podle § 48 odst. 2 písm. f) zákona.
Hodnocení plnění standardů kvality pro orgány sociálně-právní ochrany a pro pověřené osoby (1) Plnění standardů kvality pro orgány sociálně-právní ochrany a standardů kvality pro pověřené osoby se hodnotí podle stupně splnění jednotlivých kritérií systémem bodového hodnocení, přičemž se za každé kritérium započtou
a) 1 bod, jestliže je kritérium splněno, b) 0 bodů, jestliže kritérium splněno není. (2) Standardy kvality jsou uvedeny pro a) orgány sociálně-právní ochrany v příloze č. 1 k této vyhlášce, b) pověřené osoby a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v příloze č. 2 k této vyhlášce.
(3) Orgán sociálně-právní ochrany nebo pověřená osoba
a) splňuje standardy kvality, jestliže celkový počet bodů činí 75% až 100% z maximálního celkového počtu bodů a splňuje všechna zásadní kritéria, b) nesplňuje standardy kvality, jestliže 1. některé z kritérií, které je označeno jako zásadní, není splněno, nebo 2. celkový počet bodů je nižší než 75% z maximálního celkového počtu bodů, kterého může dosáhnout.
§ 7 Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem … Příloha č. 1 k vyhlášce č. …/2012
Obsah standardů kvality sociálně-právní ochrany pro orgány sociálně-právní ochrany
1. Cíle, zásady a způsoby poskytování výkonu sociálně-právní ochrany
2. Ochrana práv
3. Prevence
4. Přijetí oznámení, posouzení naléhavosti a přidělení
5. Jednání a vyhodnocování
6. Sestavení a realizace individuálního plánu ochrany dítěte
7. Kontrola, revize a uzavření případu
8. Dokumentace o výkonu sociálně-právní ochrany
9. Vyřizování a podávání stížností
10. Návaznost výkonu sociálně-právní ochrany na další dostupné zdroje
11. Spolupráce orgánu sociálně-právní ochrany s osobami pověřenými k výkonu sociálně-právní ochrany, dále se zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc, osobami poskytujícími náhradní rodinnou péči a sociálními kurátory.
12. Personální a organizační zajištění výkonu sociálně-právní ochrany
13. Profesní rozvoj zaměstnanců
14. Místní a časová dostupnost výkonu sociálně-právní ochrany
15. Informovanost o výkonu sociálně-právní ochrany
16. Prostředí a podmínky
17. Rizikové a nouzové situace při výkonu sociálně-právní ochrany
18. Zvyšování kvality výkonu sociálně-právní ochrany
Příloha č. 2 k vyhlášce č. …/2012 Obsah standardů kvality sociálně-právní ochrany pro pověřené osoby a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
1. Cíle a způsoby činnosti pověřené osoby
2. Ochrana práv osob
3. Ochrana před zneužíváním, týráním a zanedbáváním dětí
4. Jednání s klientem o výkonu sociálně-právní ochrany
5. Dohoda o svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a dohoda o výkonu pěstounské péče
6. Plánování průběhu výkonu sociálně-právní ochrany a individuální plán ochrany dítěte, kontrola a revize jeho plnění
7. Návaznost poskytovaných služeb a výkonu sociálně-právní ochrany na další dostupné zdroje
8. Dokumentace a přístup k informacím o výkonu sociálně-právní ochrany
9. Stížnosti a připomínky ke kvalitě nebo způsobu poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami
10. Personální a organizační zajištění činnosti pověřených osob
11. Profesní rozvoj pracovníků pověřené osoby
12. Místní a časová dostupnost výkonu sociálně-právní ochrany
13. Informovanost o poskytovaném výkonu sociálně-právní ochrany
14. Prostředí a podmínky
15. Rizikové, nouzové a havarijní situace
16. Zvyšování kvality výkonu sociálně-právní ochrany
O d ů v o d n ě n í
k návrhu vyhlášky ze dne 2012, kterou se provádí zákon
Obecná část Na základě zmocnění v § 58b odst. 2 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen zákon č. 359/1999 Sb.) je Ministerstvu práce a sociálních věcí uložena povinnost stanovit vyhláškou zaměření a rozsah vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny podle § 10 odst. 3 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb.
Nezbytnost vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny vyplývá mimo
jiné také
Na základě zmocnění v § 58b odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. je Ministerstvu práce a sociálních věcí uložena povinnost stanovit vyhláškou obsah individuálního plánu ochrany dítěte podle § 10 odst. 3 písm. d) zákona. Povinnost vypracování individuálního plánu ochrany dítěte vyplývá mj. z Obecných opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů, která schválila vláda České republiky usnesením č. 882 ze dne 7. prosince 2010, kde je zakotvena povinnost Ministerstvu práce a sociálních věcí legislativně stanovit pro orgány sociálně-právní ochrany dětí povinnost postupovat podle stanoveného plánu práce (vytvořeného sociálním pracovníkem v součinnosti s klientem a multidisciplinárním týmem) s důrazem na přijetí opatření, která umožní setrvání dítěte v jeho přirozeném prostředí (péče rodičů nebo jiných blízkých osob), anebo která umožní co nejrychlejší návrat dítěte do rodiny.
Na základě zmocnění v § 58b odst. 2 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb. je Ministerstvu práce a sociálních věcí uložena povinnost stanovit vyhláškou obsah a rozsah odborné přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojitelem nebo pěstounem k přijetí dítěte do rodiny podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb.
Z Doporučení Výboru OSN pro práva dítěte, která byla přijata po
projednání třetí a čtvrté periodické zprávy České republiky o plnění
závazků vyplývajících z Úmluvy § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb. zakotvuje minimální časový rozsah odborné přípravy, který u žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče činit nejméně 48 hodin a u žadatelů o zařazení do evidence pěstounů na přechodnou dobu nejméně 72 hodin. V případě žadatelů, kteří mají odbornou přípravu podstoupit opakovaně (podání nové žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče, výzva k opětovnému absolvování přípravy v průběhu vedení žadatele v evidenci krajského úřadu), může krajský úřad časový rozsah přípravy přiměřeně snížit s přihlédnutím k individuálním potřebám těchto žadatelů.
Z ustanovení § 58b odst. 2 písm. d) zákona č. 359/1999 Sb. vyplývá pro Ministerstvo práce a sociálních věcí zmocnění, aby vyhláškou stanovilo minimální rozsah poradenství, které jsou osobě pečující nebo osobě v evidenci trvale nebo dočasně poskytovány při zajištění osobní péče o dítě svěřené do péče a obsah a zaměření a způsob zajištění zvyšování znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě pro osoby pečující a osoby v evidenci.
Na základě zmocnění v § 58b odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb. je Ministerstvu práce a sociálních věcí uložena povinnost stanovit vyhláškou obsah standardů kvality a jejich bodové hodnocení při poskytování sociálně-právní ochrany. Z Doporučení Výboru OSN pro práva dítěte, která byla přijata po projednání třetí a čtvrté periodické zprávy České republiky o plnění závazků vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte v Ženevě dne 31. 5. 2011, vyplývá výzva pro Českou republiku k uvolnění potřebných zdrojů pro zajištění efektivního fungování a kontrole orgánů péče o děti (orgánů sociálně-právní ochrany dětí).
Standardy se zavádějí pro: a) orgány sociálně-právní ochrany dětí, b) pověřené osoby vykonávající na základě pověření činnosti podle § 48 odst. 2 písm. d) až f) zákona č. 359/1999 Sb., c) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Standardy kvality jsou kritéria určující úroveň kvality poskytování sociálně-právní ochrany. Zákon č. 359/1999 Sb. zavádí povinnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), pověřených osob vykonávajících na základě pověření činnosti podle § 48 odst. 2 písm. d) až f) zákona č. 359/1999 Sb. a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc řídit se při výkonu sociálně-právní ochrany standardy kvality sociálně-právní ochrany. Standardy kvality jsou tedy zavedeny pro všechny orgány sociálně-právní ochrany, osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Osoby, kterých se sociálně-právní ochrana týká, zejména děti a jejich rodiny, musí mít důvěru v to, že OSPOD skutečně hledají nejlepší řešení pro blaho dítěte, že principy, na kterých je vystavěna sociálně-právní ochrana dětí, jsou skutečně smysluplné a funkční, odpovídající mezinárodní, evropské i vnitrostátní legislativně. V současné době převládá roztříštěnost postupů při výkonu sociálně-právní ochrany a různá úroveň její kvality, což by mělo zavedení standardů kvality sociálně-právní ochrany odstranit. Se standardizací úzce souvisí trvalý profesionální rozvoj pracovníků v oblasti sociálně-právní ochrany a využívání moderních metod sociální práce. Standardizace postupů povede k tomu, že pracovníci budou efektivně a objektivně zhodnocovat potřeby dětí a jejich rodin a budou přijímat potřebná opatření k řešení jejich situace. Vzhledem k tomu, že způsob poskytování sociálně-právní ochrany má veřejný charakter a vyplývá z potřeb jednotlivců a komunity, musí být rozhodnutí o tom, co je poskytováno, komu a jakým způsobem, garantováno kvalitativními opatřeními (standardizací činností). V současné době chybí záruka toho, že poskytování sociálně-právní ochrany vykazuje objektivní kvalitu a tuto absenci kvality pociťují jak osoby, které jsou výkonem sociálně-právní ochrany dotčeny, tak jejich rodina a stát.
Společné: Návrh vyhlášky nemá dopady na podnikatelské prostředí ČR ani na životní prostředí. Z hlediska rovnosti mužů a žen je návrh neutrální, neboť se stejným způsobem dotýká vdov i vdovců, resp. mužů a žen.
Návrh vyhlášky je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a s ratifikovanými mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, zejména pak s článkem 3 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, který ukládá smluvním státům zabezpečit, aby instituce, služby a zařízení odpovědná za péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady.
Náklady na zajišťování odborných příprav žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a vypracování standardů kvality sociálně-právní ochrany hradí krajské úřady z prostředků určených na zabezpečení výkonu státní správy v přenesené působnosti, rovněž tak zajištění provádění vyhodnocování situace dítěte a rodiny a stanovení individuálního plánu ochrany dítěte (jde o metody sociální práce). V návaznosti na přenesení příslušnosti k zajišťování odborných příprav na krajské úřady, k němuž došlo novelizací zákona provedenou zákonem č. 134/2006 Sb. s účinností od 1. 6. 2006, byl krajům pro účely zajišťování této agendy navýšen příspěvek na výkon státní správy.
Implementace změn v činnosti orgánů sociálně právní-ochrany dětí bude zajištěna individuálním projektem Ministerstva práce a sociálních věcí „Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti a rodin“ v rámci Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost (dále jen „Individuální projekt MPSV“). Pro realizaci projektu je vyčleněna alokace ve výši 230 mil. Kč na období let 2012 – 2013). V rámci projektu dojde k optimalizaci činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Výstupy budou koordinovány s Ministerstvem financí. Případné zvýšené nároky na státní rozpočet od roku 2013 budou přednostně řešeny přesměrováním zdrojů v rámci existujícího systému, tedy zdrojů nacházejících se v rámci institucionální péče o děti ve školských a zdravotnických zařízeních. Jedním z dílčích cílů navrhované právní úpravy je důraz na prevenci a omezení počtu dětí, které vyrůstají v institucionální péči.
Kontakty: PhDr. Miloslav Macela Odbor rodiny a dávkových systémů MPSV e-mail: miloslav.macela@mpsv.cz Tel.: 221 922 313
Mgr. Klára Trubačová Odbor rodiny a dávkových systémů MPSV e-mail: klara.trubacova@mpsv.cz Tel.: 221 923 479
JUDr. Zuzana Zárasová Odbor rodiny a dávkových systémů MPSV e-mail: zuzana.zarasova@mpsv.cz Tel: 221 922 201
Zvláštní část K § 1 V zákoně č. 359/1999 Sb.je v § 10 odst. 3 písm. c) uložena obecním úřadům obcí s rozšířenou působností povinnost pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a jeho rodiny. Zejména se jedná o posouzení míry ohrožení dítěte, která je určující pro zajištění nezbytné ochrany dítěte a další postup orgánů sociálně-právní ochrany, včetně vytváření individuálního plánu ochrany dítěte. Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je stanovena povinnost vyhodnotit situaci s ohledem na dítě, jeho rodinu a širší prostředí dítěte a rodiny. Vyhláška stanovuje povinnost vést proces vyhodnocování situace dítěte s ohledem na individuální přístup k dítěti a rodině. Cílem ustanovení je vyhodnocení situace dítěte objektivními a standardizovanými metodami, které minimalizují vliv předsudků a subjektivních dojmů, umožňují kontinuální poskytování a vyhodnocování situace dítěte napříč systémem ochrany dítěte (např. při změně sociální pracovnice rodiny, stěhování rodiny apod.) a vytváří základ pro tvorbu individuálního plánu ochrany dítěte. Obecní úřad obce s rozšířenou působností shromažďuje informace od dalších subjektů, které se na práci s dítětem a rodinou podílejí nebo mohou podílet. Sběr dat musí být systematizovaný, jednoduchý a musí dojít k jeho objektivizaci. Při vyhodnocování je kladen hlavní důraz na fakta a jejich objektivní hodnocení. Hodnocení dítěte identifikuje, zda a v jaké míře se jedná o dítě traumatizované, posuzuje se, zda vývoj dítěte odpovídá normě (nikoliv normě obecné, ale normě odpovídající individuální situaci dítěte), identifikuje krátkodobé – střednědobé – dlouhodobé potřeby dítěte, identifikuje silné stránky dítěte, ze kterých lze čerpat při nápravě životní situace. Hodnocení se dále zaměřuje na vyhodnocení kvality vztahu rodič a dítě, jsou identifikovány potřeby rodiny, její silné stránky a zdroje, její rodinný styl a výchovné přístupy, materiální a finanční podmínky a možnosti rodiny. Hodnocení se v podobném ohledu zaměřuje i na širší rodinu, sociální síť rodiny, komunitní zdroje a jejich možnosti. Orgán sociálně-právní ochrany koordinuje vyhodnocovací proces, vyhodnocuje zjištěné informace a navrhuje opatření, jež jsou součástí individuálního plánu ochrany dítěte.
K § 2 Na základě § 10 odst. 3 písm. d) zákona č. 359/1999 Sb. je obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uložena povinnost vypracovat individuální plán ochrany dítěte, který vymezuje příčiny ohrožení dítěte, stanoví opatření k zajištění ochrany dítěte, k poskytnutí pomoci rodině ohroženého dítěte a k posílení funkcí rodiny a stanoví časový plán pro provádění těchto opatření, a to ve spolupráci s rodiči nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dítětem a odborníky, kteří se podílejí na řešení problému dítěte a jeho rodiny. Individuální plán ochrany dítěte je zpracován z podkladů pro vyhodnocování situace dítěte a rodiny podle § 10 odst. 3 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., a to v součinnosti s rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, širším okolím dítěte a za účasti odborníků, kteří se podílejí na řešení situace dítěte a jeho rodiny. Vyhláška stanovuje obsah individuálního plánu, zejména to, v čem jsou spatřovány příčiny ohrožení dítěte a důvody zahájení sociálně-právní ochrany, jaká mají být přijata opatření k ochraně dítěte, jaká pomoc poskytnuta rodičům či jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte a v jakém rozsahu má být pomoc realizována, které další orgány, instituce a subjekty budou s dítětem a jeho rodinou spolupracovat (např. školy, odborná poradenská zařízení, poskytovatelé sociální služby atd.), v jakém směru a co má být cílem takové spolupráce. Vyhláška stanovuje nutnost vytýčení rozsahu zapojení všech subjektů na řešení případu, určuje, na co se má individuální plán ochrany dítěte zaměřit, včetně výčtu možných hlavních forem intervencí a pomoci, kterými se má dosáhnout vyřešení situace dítěte a rodiny. Individuální plán ochrany dítěte obsahuje rovněž časový plán, pro provádění konkrétních opatření sociálně-právní ochrany a způsob hodnocení a ověřování plnění naplánovaných opatření. Cíle individuálního plánu ochrany dítěte jsou stanoveny jak na straně dítěte, tak rodiny, včetně širšího prostředí Individuální plán ochrany dítěte se soustřeďuje zejména na dva klíčové subjekty, dítě a jeho rodiče (popř. osoby odpovědné za výchovu dítěte). Rovněž však musí zohledňovat pozitivní i negativní vlivy širší rodiny, případně prostředí, ve kterém dítě žije. Individuální plán ochrany dítěte je třeba pravidelně aktualizovat, a to vzhledem k vývoji situace a naplňování opatření individuálním plánem stanovených.
K § 3 V souladu s § 19a odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb. náleží odborná příprava budoucích osvojitelů a pěstounů do rámce zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Obdobně jako žadatelé o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče jsou povinni absolvovat odbornou přípravu rovněž žadatelé, kteří žádají o zařazení do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu (§ 27a odst. 1 a 3 zákona č. 359/1999 Sb.). Cílem vyhlášky je sjednotit v nezbytném rozsahu zaměření a obsahovou náplň odborných příprav žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. V návaznosti na stanovení minimálního časového rozsahu odborných příprav v § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb. se upřesňují podmínky, za kterých může dojít ke zkrácení časového rozsahu přípravy v případě opakovaného absolvování přípravy. Časový rozsah opakované přípravy může být zkrácen až na dobu 4 hodin, avšak krajský úřad není oprávněn účast na opakované přípravě prominout úplně. Upravují se základní formy odborné přípravy a nejdůležitější okruhy obsahové náplně odborných příprav. Stanoví se povinné obsahové náležitosti závěrečné zprávy o průběhu a hodnocení odborné přípravy, která je jedním z podkladů pro rozhodnutí krajského úřadu ve věci žádosti o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče. Závěrečnou zprávu zpracovávají osoby odpovědné za průběh a vyhodnocení odborné přípravy, tj. buď pracovníci pověření provedením přípravy krajským úřadem anebo odpovědní pracovníci pověřené osoby, která uzavřela s krajským úřadem dohodu o převzetí zajišťování příprav. Součástí zprávy musí být vždy rovněž jednoznačné doporučující nebo nedoporučující stanovisko k zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
K § 4 Vyhláška stanoví nejdůležitější oblasti a okruhy, na které se zaměřuje poskytovaná poradenská a další odborná pomoc související s výkonem pěstounské péče. Vyzdvihnout je třeba poskytování odborné sociálně-právní pomoci při uplatňování zákonných nároků a pohledávek jak osoby pečující nebo osoby v evidenci, tak i svěřeného dítěte. Velmi významnou je rovněž pomoc spojená s přípravou dítěte na ukončení náhradní rodinné péče a na vstup do samostatného života, která může přesáhnout i do doby po skončení pěstounské nebo poručnické péče po dosažení zletilosti dítěte. Poradenství ve stanovených oblastech osobě pečující a osobě v evidenci zajišťuje orgán sociálně-právně ochrany dětí, případně pověřená osoba, se kterou má osoba pečující či osoba v evidenci uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče. Pokud orgán sociálně-právní ochrany dětí či pověřená osoba nemají samy odborný personál na zajištění takového poradenství, pomohou v potřebném rozsahu poradenství a pomoc osobě pečující či osobě v evidenci zajistit.
K § 5 V návaznosti na zákonnou povinnost osoby pečující a osoby v evidenci zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě danou v ustanovení § 47a odst. 2 písm. f) zákona č. 359/1999 Sb., musí být těmto osobám zaručena odpovídající pomoc při jejich dalším průběžném vzdělávání. Proto vyhláška rozvádí tuto zákonnou povinnost a stanovuje okruhy, ve kterých je nezbytné osoby pečující a osoby v evidenci v souvislosti s péčí o děti dále vzdělávat. Zvyšování dovedností a znalostí zajišťuje těmto osobám sám subjekt, se kterým mají uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče, tedy orgán sociálně-právní ochrany dětí, případně pověřená osoba podle § 48 odst. 2 písm. e) či f) zákona č. 359/1999 Sb. nebo obecný úřad obce s rozšířenou působností, který vydal správní rozhodnutí upravující práva a povinnosti v souvislosti s pěstounskou péčí, případně prostřednictvím jiných oprávněných subjektů (např. obecní úřad obce s rozšířenou působností může pro osoby pečující, se kterými má uzavřenu dohodu či kterým upravil práva a povinnosti rozhodnutím, zajistit u neziskové organice, která má pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dle § 48 odst. 2 písm. d), f)).
K § 6 Standardy kvality sociálně-právní ochrany jsou koncipovány jako měřitelná kritéria, která je možné hodnotit a kontrolovat. Dle zákona č. 359/1999 Sb. bude kontrolu dodržování standardů kvality u orgánů sociálně-právní ochrany provádět nadřízený správní orgán. U pověřených osob, na které se standardy kvality vztahují, bude jejich naplňování hodnotit Inspekce poskytování sociálně-právní ochrany při krajských pobočkách Úřadu práce. Bodové hodnocení naplňování standardů kvality je koncipováno tak, aby kontrolující subjekt (viz výše) vyjádřil bodovým ohodnocením kvalitu poskytované sociálně-právní ochrany. Vyhláška stanovuje přesný způsob bodového ohodnocení jednotlivých standardů a transparentní způsob vyhodnocení, zda je výkon sociálně-právně ochrany kvalitní či nikoli. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
