|
Otevřený dopis
Vážený pan RNDr. Petr Nečas ministr práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 1 120 00 Praha 2
V Praze dne 16. července 2007
Vážený pane ministře,
dovoluji si obrátit se na Vás se žádostí o přehodnocení a změnu stanoviska MPSV, (zveřejněného dne 3. 7. 2007), podle něhož brněnský Klokánek překročil rozsah svých oprávnění, když přechodně zakázal návštěvy otce R. C. Tento právní závěr je podle našeho názoru nesprávný. Protože zmíněné stanovisko citovala většina médií a je využíváno v kampani proti FOD a zařízením Klokánek (viz např. článek ředitele odboru speciálního školství MŠMT Jiřího Pilaře v MFD ze dne 12. 7. 2007 na str. A11 - příl. č. 1), zvolili jsme formu otevřeného dopisu, aby se o našem stanovisku veřejnost co nejdříve dozvěděla. Domníváme se, že Vaši pracovníci nevzali v úvahu následující skutečnosti:
A) Platná právní úprava:
1. Je pravdou, že podle § 42 zákona o rodině může opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, učinit pouze soud. Toto ustanovení však o zákazu styku nehovoří a rodičovská zodpovědnost otce byla již soudním rozhodnutím (umístěním dětí do Klokánku tzv. rychlým předběžným opatřením) omezena s využitím ustanovení § 46 odst. 2 (svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc), které (na rozdíl od ustan. § 27 odst. 3 zák. o rodině, na něž stanovisko MPSV rovněž odkazuje), náleží do hlavy druhé, týkající se omezení rodičovské zodpovědnosti. Zákon o rodině, Úmluva o právech dítěte ani jiný zákon neobsahuje ustanovení, že zakázat návštěvy dítěte při péči nahrazující péči rodičů může jen soud. Nevyplývá to ani z výše zmíněného ustanovení § 27 odst. 3 zákona o rodině.
2. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
3. Podle čl. 9 odst. 1 této úmluvy nemůže být dítě odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte.
4. Podle čl. 9 odst. 3 úmluvy má dítě oddělené od jednoho nebo obou rodičů právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Z výše uvedeného vyplývá, že soudní rozhodnutí se vyžaduje pouze v případě oddělení dítěte od rodičů, nikoli v případě zamezení osobních kontaktů již odděleného dítěte. Nutnost soudního rozhodnutí v případě omezení nebo zamezení kontaktům odděleného dítěte s rodiči nestanoví ani Úmluva o právech dítěte, ani žádný jiný předpis.
5. Podle čl. 19 Úmluvy o právech dítěte „státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným nebo duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě.“
6. Je pravdou, že zákon o ústavní výchově č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy výslovně zmocňuje ředitele školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, aby zakázal návštěvu osob odpovědných za výchovu dítěte v případě jejich nevhodného chování a že zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, kterým se řídí činnost Klokánků, obdobné ustanovení neobsahuje. To je ovšem zjevná mezera zákona (jehož předkladatelem bylo právě MPSV), kterou nelze vykládat v neprospěch dítěte. V takovém případě je nutno aplikovat Úmluvu o právech dítěte, která má vyšší právní sílu než zákon o sociálně-právní ochraně, a v případě, že by kontakty s rodiči byly v rozporu se zájmy dítěte, musí zařízení takovým kontaktům i bez soudního rozhodnutí neodkladně zamezit.
7. Podle § 42 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí „poskytují zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy, anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané, anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva.“
B) Další významné skutečnosti:
1. V usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2007, jímž byl zamítnut návrh OSPOD na zákaz styku nezletilých J. a O. s otcem a dalšími příbuznými, se na str. 2 uvádí: „Je v kompetenci zařízení, v daném případě zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek Brno, zda styk nezletilého J. a O. s otcem, prarodiči či jinými příbuznými za současné situace umožní. Při svém rozhodování zjistí stanovisko zejména orgánu sociálně-právní ochrany dětí a Policie, či jiných orgánů.“, viz příl. č. 2.
2. V přípisu ÚMČ Brno – Židenice ze dne 22. 5. 2007, adresovaném brněnskému Klokánku, jehož přílohou bylo výše zmíněné soudní usnesení ze dne 21. 5. 2007, se uvádí: „Dne 18. 5. 2007 jsme byli upozorněni PČR Brno a OSZ Brno venkov, jejichž vyjádření jste také obdrželi, že dalším stykem výše uvedených členů blízké rodiny s nezl. J. a nezl. O. může dojít k ovlivňování jejich výpovědí a k ohrožení jejich dalšího vývoje. Vzhledem k výše uvedenému nepovolujeme styk nezl. O. a nezl. J. se všemi výše uvedenými příbuznými osobami.“, viz příl. č. 3.
3. V usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2007, jímž byl podruhé zamítnut návrh OSPOD na zákaz styku nezletilých J. a O. je s otcem a dalšími příbuznými se na str. 2 uvádí: „Ze skutečností shora uvedených vyplývá, že u nezl. J. a O. je, kteří byli z důvodů ohrožení života i vážného ohrožení příznivého vývoje předáni do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 z. č. 359/1999 Sb., o sociálně–právní ochraně dětí) a nyní se nachází v zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek Brno, které je povinno zabezpečit nezletilým nejen přímé zaopatření, výchovu a odbornou péči, ale i příslušnou ochranu nutnou pro zdravý vývoj dětí, která mimo jiné spočívá i v tom, že v případě nevhodného chování osob stýkajících se s dětmi v zařízení, pokud by toto nevhodné chování nepříznivě působilo na výchovu dětí, omezí nebo vyloučí kontakty takových osob s nezletilými dětmi.“, viz příl. č. 4.
4. Psycholožka brněnského Klokánku Mgr. A. Studničková byla přítomna návštěvě otce a prarodičů u J. a dne 13. 5. 2007. Ve své zprávě uvádí: „Návštěva trvala přibližně patnáct minut. Během návštěvy s nimi chlapec komunikoval minimálně, vyzkoušel si přinesené oblečení, dále si s otcem několikrát hodili míčem. U chlapce se projevovala určitá euforie a hyperaktivita, výrazný celkový neklid. Během návštěvy se spíše obracel na asistující a odbíhal do části místnosti, kde jsme po čas návštěvy setrvávali. S prarodiči a otcem mluvil stále šeptem, a to i po jejich upozornění, že má mluvit nahlas. Pokud se obracel na nás, mluvil normální intenzitou hlasu.“, viz příl. č. 5.
5. Dětská lékařka Klokánku MUDr. Jana Zahradníčková ve své zprávě z 18. 5. 2007 uvedla: „O. je navštěvuji v nemocnici každý den. V průběhu tohoto týdne pozoruji při spontánním rozhovoru den ode dne větší tendenci vytěsňovat minulé zážitky… Opakovaně se dotazuje, kdy už půjde do Klokánku, na dotaz, jestli nechce domů a proč, říká, že nechce a prostě proto O. Že se mu v Klokánku líbí. Po dnešní návštěvě mě vůbec nechtěl pustit domů, plakal, měl strach, že bude zase sám, neuklidnilo jej ani to, když mu zdravotní sestra slíbila, že přijde babička s dědečkem.“, viz příl. č. 6.
6. Psycholožka Klokánku Mgr. A. Studničková ve své zprávě ze dne 31. 5. 2007 uvedla: „Na základě zhodnocení aktuálního psychického stavu nezletilých a po konzultaci s dalšími odborníky z oboru pedopsychiatrie a pediatrie doporučuji v současné době setrvat u zákazu návštěv příbuzných. Vzhledem k historii kontaktů s otcem, jež se v období posledních sedmi měsíců nerealizovaly, lze zamezení těchto kontaktů po další, zatím blíže neurčenou dobu, považovat za nulové riziko pro další vývoj psychického stavu dětí. Naopak realizace těchto návštěv s sebou nese značná potenciální rizika ve smyslu rozvíjení případného intrapsychického konfliktu u nezletilých.“, viz příl. č. 7.
7. V neděli dne 17. 6. 2007 se kolem 17.00 hodin dostavil do Klokánku otec a na své přání s dětmi odešel na zahradu, po cestě telefonoval mobilním telefonem. Dětem předal ovoce a limonády. Krátce na to přijelo ke Klokánku auto, ze kterého vystoupili prarodiče. Přivedli k plotu psa, aby si ho děti mohly pohladit. Vzápětí přijelo další auto, ze kterého vystoupila teta G. a hlasitě se s dětmi vítala už od auta. Ptala se J. a, zda dostal dopisy od ní, pak si ho přes plot přitáhla k sobě a řekla mu: „Brzy se uvidíme“. Jednalo se o návštěvu poté, kdy se otec s vedoucí Klokánku domluvil na znovuobnovení návštěv, pokud bude chodit sám bez příbuzných, viz zápis z návštěvy – viz příl. č. 8.
8. Soudní znalkyně z oboru psychologie ve svém vyjádření z 19. 6. 2007 uvedla: „Vzhledem k uvedenému zjištění považuji za vhodné, aby v nejbližší době, kdy bude prováděno znalecké posouzení a výslech policie, nebyly umožněny návštěvy u nezletilých a ti tak nebyli ve svých sděleních ovlivňováni a navíc psychicky dekompenzováni.“, viz příl. č. 9.
9. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2007 byla otci R. C., prarodičům ze strany matky a tetě G. uložena povinnost zdržet se kontaktů s nezl. J. em a O. jem a brněnskému Klokánku byla uložena povinnost tyto kontakty neumožňovat. V odůvodnění rozhodnutí se na str. 3 uvádí: „Poněvadž nezl. J. a nezl. O. j potřebují pro svůj další příznivý psychický vývoj klid a stabilitu bez stresů a traumatizací, které jim kontakty s rodinou nyní přináší, soud v zájmu nezletilých rozhodl tak, že zamítl návrh otce na jeho styk s dětmi a naopak otci, prarodičům a tetě nezletilých ve smyslu ust. § 76 odst. 1, písmeno f) O. s.ř. povinnost zdržet se kontaktů s nezletilými.“, viz příl. č. 10.
Vyjádření MPSV, že zařízení Klokánek, pokud mělo k dispozici informace a doklady o tom, že návštěvy pana C. v zařízení působí nepříznivě na psychický stav dětí, mělo dát bezodkladně podnět k soudu k nařízení předběžného opatření o omezení nebo zákazu styku s otcem, v nás budí podezření, že osoby zpracovávající stanovisko se dostatečně neseznámily se spisovým materiálem. Jinak si totiž nedokážeme toto doporučení vysvětlit. Nechápeme, proč bychom měli podávat podnět na zákaz styku, když návrh na vydání předběžného opatření v tomto smyslu podal opakovaně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a v obou případech byl tento návrh zamítnut s tím, že je v pravomoci zařízení Klokánek návštěvy omezit či zakázat. V obou případech přitom rozhodovali různí soudci. Stanovisko MPSV nebere v úvahu ani tak závažnou skutečnost, že příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí nám dne 22. 5. 2007 (po prvním zamítavém soudním rozhodnutí ze dne 21. 5. 2007) sdělil, že nepovoluje styk s matkou, otcem, oběma prarodiči ze strany matky a tetami K. a G.
Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že Klokánek v Brně postupoval v souladu s doporučeními odborníků z oboru pedopsychologie, pediatrie a pedopsychiatrie, v souladu s požadavkem orgánu sociálně-právní ochrany dětí, v souladu s doporučeními policie i státního zastupitelství, jakož i v souladu s právním názorem brněnského soudu a taktéž s Úmluvou o právech dítěte, která v článku 3 odst. 1 stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, a to i tehdy, pokud jsou práva a zájmy rodičů a dětí v kolizi. Zájem dětí na ochraně jejich psychického stavu před dalším poškozováním v důsledku návštěv otce tedy musel být od počátku významnějším zájmem než zájem otce na kontaktu s nimi.
Z těchto důvodů se nemůžeme ztotožnit se závěrem, že brněnský Klokánek překročil rozsah svých oprávnění, když neumožňoval návštěvy otce ještě před soudním rozhodnutím, neboť tak činil na základě doporučení odborníků i orgánu sociálně-právní ochrany.
C) Jiné případy:
Do Klokánků jsou svěřovány i takové týrané a zneužívané děti, které se při pouhé zmínce o tom, že za nimi přišel rodič, pomočí, roztřesou se, začnou křičet a plakat a odmítají se s rodičem setkat (viz skupina sourozenců, které jsou t.č. v brněnském Klokánku - později byl styk otce zakázán i soudně). Měli jsme do doby vykonatelnosti tohoto rozhodnutí děti násilím přivádět do návštěvní místnosti nebo otce, podezřelého z týrání a pohlavního zneužívání, přivést za dětmi do bytu, tedy do místa, kde děti mají mít pocit jistoty a bezpečí? Jiné děti reagují depresivně a stažením se do sebe. Rodiče jsou (obvykle po určité době) obviněni z trestného činu proti dítěti, stíhání ale probíhá na svobodě s tím, že umístěním dítěte do Klokánku jim bylo zabráněno v pokračování v trestné činnosti. Máme snad umožňovat další psychické týrání dětí? Podle návodu uvedeného v tiskovém prohlášení MPSV bychom museli psychické trauma působit dětem nejméně dva týdny, neboť dříve není reálné, aby soudní rozhodnutí o zákazu styku nabylo vykonatelnosti. Tzv. rychlým předběžným opatřením (§ 76a O. s.ř.), které je vykonatelné okamžikem vydání, totiž soud může rozhodnout jen o odnětí dítěte, nikoli o zákazu styku. Předběžné opatření o zákazu styku, ať již vydané z našeho podnětu nebo na návrh OSPOD, je vykonatelné až po doručení všem stranám a na jeho vydání je stanovena lhůta sedmi dnů. Jeho přepis, doručení a navrácení doručenek tak, aby bylo možno vyznačit vykonatelnost rozhodnutí, představuje dobu minimálně dvou týdnů. Pokud si rodič zásilku nevyzvedne a doručení se vyhýbá, příp. se nezdržuje v místě trvalého pobytu, je nutno ustanovit opatrovníka pro doručení. Potom by vykonatelnost rozhodnutí nastala až po jednom či dvou měsících od jeho vydání. Předběžné opatření, které není vykonatelné, nemá žádné právní účinky, právní situace je tedy stejná, jako by neexistovalo.
Pokud bychom postupovali podle návodu uvedeného v tiskové zprávě MPSV ze dne 4. 7. 2007, jednalo by se o hrubé porušení čl. 3 odst. 1 a čl. 19 Úmluvy o právech dítěte, viz shora body A/2 a A/5, jakož i ustan. § 42 odst. 1, které zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc stanoví povinnost poskytnout týraným dětem ochranu.
I z těchto důvodů považujeme za nezbytné zmíněné stanovisko MPSV přehodnotit.
D) Zarážející postoje a jednání vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí MPSV paní Mgr. Kristýny Kotalové
1. Na stránkách Aktuálně.cz vyšel dne 20. 6. 2007 rozhovor s paní Mgr. Kotalovou, v němž se vyjádřila, že „zákaz návštěv ze strany Klokánku je jen další formou týrání obou dětí“. Ptáme se tedy, zda nyní, po rozhodnutí soudu z 25. 6. 2007 o zákazu styku, týrání pokračuje? Dále pak Mgr. Kotalová uvedla, že „oficiálně nemůže dělat nic, ale neformálně nás zkontaktuje a doporučí nám, abychom návštěvy s ohledem na zájem dětí a otce ihned povolili“, viz příl. č. 11. Ptáme se, čí zájmy nejvyšší osoba přes sociálně-právní ochranu dětí v ČR hájí, když podle vyjádření všech odborníků návštěvy otce psychický stav dětí zhoršovaly?
2. Dne 19. června 2007 přibližně kolem 17. hodiny telefonovala paní Mgr. Kotalová vedoucí brněnského Klokánku paní Mgr. Dittě Pokorné a přes opětovné poukazování na stanoviska odborníků, orgánu sociálně-právní ochrany MÚ i orgánů činných v trestním řízení uvedla, že náš postup je zcela protiprávní a nezákonný, že nás důrazně upozorňuje, že zákaz návštěv bude mít nedozírné následky pro brněnský Klokánek, že nám může být udělena finanční pokuta 50 tisíc korun, že to může mít nedozírné následky pro celý FOD a že nám z tohoto důvodu bude možná odebráno pověření MPSV k výkonu sociálně právní ochrany dětí, viz příloha č. 12. Ptáme se, jak je možné, že vedoucí OSPOD MPSV nevzala v úvahu názory odborníků i stanovisko dvou soudců, že je v naší kompetenci návštěvy zakázat, a namísto aby chránila příznivý psychický vývoj dětí, nutila nás k jednání, které by podle těchto vyjádření děti poškozovalo? Jak je možné, že nezaujala alespoň neutrální postoj a proč se právě v této věci tak aktivně neoficiálně angažuje?
3. Ve světle těchto postojů se jeví zarážející aktivita Mgr. Kotalové v den přijetí dětí (10. 5. 2007), kdy mi odpoledne telefonovala, že nám teta K. a rodinný přítel, kterého nejmenovala (jak jsme po příjezdu zjistili, byl to pan Patočka), vezou dívku bez identity, která trpí těžkou sociální fobií, a žádala, abychom jí umožnili co nejširší kontakt s tetou Kateřinou, na kterou je mimořádně citově vázaná, přičemž doporučovala, abychom u nás tetu pokud možno ubytovali. To jsem odmítla s tím, že ubytování dospělých není v Klokánku možné. Současně Mgr. Kotalová uváděla, že z hlediska všech tří dětí je velmi důležité umožnit jim co nejširší kontakt s celou rodinou. Při dalších dvou telefonátech uvedla, že Anička nám nemůže být předána, protože kolem Klokánku jsou novináři a Anička je v těžkém stresu. Opakovaně jsem proto telefonovala Mgr. Dittě Pokorné, která mi vždy sdělila, že žádní novináři tam již dávno nejsou, dokonce na moji žádost obešla celý Klokánek. To jsem poté telefonicky sdělila Mgr. Kotalové. Protože se Mgr. Kotalová nacházela v Praze, musel jí informace o údajných novinářích předávat někdo z doprovodu údajné Aničky.
Vážený pane ministře, z výše uvedených důvodů prosíme proto o přehodnocení a změnu předmětného stanoviska MPSV.
S úctou a se srdečným pozdravem
JUDr. Marie Vodičková, předsedkyně FOD
|