Adopce

Osvojení neboli adopce (z anglického adoption – přijetí ) je nejvyšším a z hlediska právního postavení dítěte nejvýhodnějším typem náhradní rodinné péče (NRP), protože právní postavení osvojeného dítěte je stejné jako postavení dítěte vlastního. Podmínkou osvojení je tzv. právní uvolnění. Ne všechny právně volné děti ale mají šanci na osvojení. Nejčastěji bývají osvojovány děti kojeneckého a batolecího věku, zdravé a z tzv. běžné populace nebo takové, na nichž není příp. minoritní původ patrný. Ročně bývá v ČR osvojováno cca 500 dětí. Osvojení upravuje zákon o rodině č. 94/1963 Sb.v ustanoveních §§ 63 až 77 takto:


Právní vztahy po osvojení

Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojeným dítětem (osvojencem) takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají stejnou rodičovskou zodpovědnost jako při výchově vlastního dítěte (§ 63 odst. 1).
   
Právní mocí osvojení zanikají všechna vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou (§ 71).

  
Kdo rozhoduje o osvojení

O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele (§ 63 odst. 2). Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření a dalších potřebných vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k osvojení a posoudit, zda se nepříčí účelům osvojení (§ 70).

Zprostředkování osvojení zajišťují krajské úřady a ministerstvo práce a sociálních věcí podle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, viz níže (tzv. prověření a nabídnutí dítěte).

Návrh k soudu na osvojení konkrétního dítěte lze podat i bez zmíněného zprostředkování , a to zejména v případech tzv. přímé adopce nebo navrhuje-li osvojení osoba dítěti příbuzná nebo blízká. V těchto případech se výše zmíněné zprostředkování neprovádí (§ 20 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).

  
Kdo se může stát osvojitelem a kdo osvojencem

Osvojiteli se mohou stát pouze zletilé fyzické osoby, které způsobem svého života zaručují, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům (§ 64).

Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl obdobně jako bývá mezi rodiči a vlastními dětmi. V praxi se za nejvhodnější považuje věkový rozdíl 25 až 35 let. Možné ale jsou a poměrně často se vyskytují odchylky směrem nahoru i dolů. Vždy záleží na posouzení konkrétního případu, kdy ještě je a kdy již není přiměřený věkový rozdíl (§ 65 odst. 1).

Nepřipouští se, aby mezi osvojitelem a osvojencem byl příbuzenský vztah v pokolení přímém (prarodiče a vnuci) nebo vztah sourozenců – v takových případech lze využít jiných typů NRP, zejména pěstounské péče. Vzdálenější příbuzenský vztah na překážku osvojení není.

Osvojitelem se může stát i osamělá osoba, lhostejno, zda muž či žena.

Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé. V případě soužití druha a družky může dítě osvojit jen jeden z nich. Chce-li však dítě osvojit jen jeden z manželů (nikoli tedy jako společné dítě), musí mít souhlas druhého manžela. Tohoto souhlasu není zapotřebí, pokud druhý manžel nemá způsobilost k právním úkonům nebo pokud by opatření takového souhlasu bylo spojeno s překážkou těžko překonatelnou (§ 66)

Osvojit lze jen nezletilého (tj. osobu mladší osmnácti let), a to jen je-li mu osvojení ku prospěchu (§ 65 odst. 2).

 

Kdy je dítě "právně volné"

Osvojit lze jen dítě, které je tzv. právně volné, tj. buď je dán souhlas rodičů, nebo  soud rozhodl o jejich  nezájmu.

K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý (§ 67 odst. 1,2).

Právně volné je i takové dítě, jehož rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. V takovém případě je třeba souhlasu jiného zákonného zástupce dítěte (poručníka).

       Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže 
                a.  po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě,  zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo  
                b.  po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.

Ustanovení o nezájmu se vztahují i na nezletilého rodiče (§ 68 odst. 2). O nezájmu rozhoduje soud v samostatném řízení, jehož je rodič účastníkem (§ 68). Návrh na zahájení řízení o nezájmu je oprávněn podat jen orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo rodič. K zájmu rodiče projevenému po podání návrhu se nepřihlíží (§ 68 odst. 3). Toto řízení však často trvá mnoho měsíců a někdy i léta, čímž se doba nezájmu podstatně prodlužuje. Na jeho výsledek čeká dítě obvykle v ústavu.

Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci dítěte, není dále třeba, jestliže dali souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně a písemně přítomným rodičem před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Tento souhlas může být dán nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat ho lze jen do doby, než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů (§ 68a).

Je-li dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení (§ 67 odst. 1).

 
Předadopční péče

Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě po dobu nejméně tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad  /tzv. předadopční nebo zatímní péče/ (§ 69 odst. 1).

Jestliže budoucí osvojitel o dítě před osvojením již pečoval na základě pěstounské nebo poručenské péče nebo na základě svěření dítěte do výchovy, podmínka předadopční péče před osvojením se nevyžaduje, pokud osobní péče budoucího osvojitele trvala alespoň tři měsíce (§ 69 odst. 3).

To platí i v případě, že by budoucí osvojitel o dítě nejméně tři měsíce osobně pečoval jen fakticky, bez úředního rozhodnutí, např. pokud by se ujal ztraceného dítěte nebo pečoval o dítě, které mu rodiče původně svěřili jen na krátkou dobu apod.

Je-li dítě v ústavu, ať již na základě soudního rozhodnutí, nebo jen z vůle rodičů, může o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů rozhodnout pouze orgán sociálně-právní ochrany dětí. Pokud dítě není v ústavu, ale například u rodičů, u příbuzných nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (např. Klokánek FOD), jsou oprávněni o svěření dítěte do předadopční péče rozhodnout pouze rodiče (nikoli však nezletilí) nebo jiní zákonní zástupci (poručník). Z této právní úpravy vychází tzv. přímá adopce (§ 69 odst. 2).

 
Kdy nelze osvojit "právně volné" dítě

Ani právně volné dítě nelze osvojit, pokud probíhá řízení o určení otcovství zahájené na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojeného dítěte. V tomto případě se řízení o osvojení přerušuje až do právní moci rozhodnutí o tomto návrhu (§ 70a). Pokud by bylo návrhu vyhověno, bylo by možné dítě osvojit jen se souhlasem soudem určeného otce, nebo později na základě jeho nezájmu. Pokud by však takto určený otec neskýtal záruku řádné péče, bylo by možno dítě ponechat v péči náhradní rodiny např. na základě svěření do pěstounské péče nebo do výchovy podle § 45 zákona o rodině.
 
Dobrý zdravotní stav dítěte není tomu podmínkou osvojení. Osvojit tedy lze i dítě závažně zdravotně handicapované. Soud je však povinen zjistit zdravotní stav osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence (§ 70).

 
Příjmení a jméno osvojeného dítěte

Osvojením získává dítě příjmení osvojitele. Společný osvojenec manželů má příjmení určené pro jejich ostatní děti (§ 71).
 
V souvislosti s osvojením lze změnit i křestní jméno dítěte. Z hlediska zachování a nepoškození jeho identity a sebeúcty však nedoporučujeme změnu křestního jména u dítěte, které je se svým jménem již identifikováno, ledaže by si změnu samo přálo.

 
Osvojení zrušitelné a nezrušitelné

Náš právní řád rozlišuje dva typy osvojení – zrušitelné a nezrušitelné. Pro oba typy platí vše, co bylo výše uvedeno, existují však mezi nimi následující rozdíly:

     A. Osvojení zrušitelné, nazývané též "osvojení I. stupně" či "osvojení prosté":
             -  zrušitelně lze osvojit dítě bez ohledu na věk, tj. ihned po uplynutí tříměsíční předadopční péče, v případě novorozenců tedy již ve třech měsících,
             -  v případě zrušitelného osvojení zůstávají v matrice i v rodném listě dítěte zapsáni jeho původní rodiče,
             -  zrušitelné osvojení, jak patrno z jeho názvu, lze zrušit, avšak jen ze závažných důvodů. Návrh na zrušení osvojení může podat pouze osvojitel nebo zletilý osvojenec (§ 73 odst. 1),
             -  zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou. Osvojenec nabývá opět svého dřívějšího příjmení (§ 73 odst. 2). 

     B. Osvojení nezrušitelné, nazývané též "osvojení II. stupně" či "osvojení plné":
             -  nezrušitelně lze osvojit jen dítě starší jednoho roku (§ 75),
             -  nezrušitelné osvojení, jak patrno z jeho názvu, nelze zrušit (§ 73). Pokud osvojitelé nemohou nebo nechtějí o nezrušitelně osvojené dítě osobně pečovat, mají stejné možnosti jako v případě vlastního dítěte (svěření dítěte do jiné náhradní rodiny, do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo v krajním případě do ústavní výchovy),
             -  v případě nezrušitelného osvojení jsou osvojitelé zapsáni v matrice i v rodném listě dítěte namísto původních rodičů.
             -  Pokud dítě nezrušitelně osvojí osamělá osoba, je z matriky i z rodného listu vypuštěn zápis o druhém rodiči dítěte (používá se termín "neuveden").
             -  V matrice zápis o původních rodičích vždy zůstává v poznámce. Zletilé osvojené dítě má právo do matriky nahlédnout.
            -   Nezrušitelně lze po roce věku osvojit i dítě, které bylo předtím osvojeno zrušitelně, a to až do dovršení jeho zletilosti. V praxi jsou novorozenci poměrně často osvojováni nejprve zrušitelně a po dosažení jednoho roku věku nezrušitelně.

 
Anonymita osvojení

V České republice má na rozdíl od západních zemí anonymita osvojení velkou tradici. Naprostá většina osvojení se tedy realizuje jako anonymní, kdy rodiče nejsou účastníky řízení o osvojení a totožnost osvojitelů jim není známa. Rodiče nejsou účastníky řízení v případě, že

 -  dali po šesti týdnech od narození dítěte souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům (tzv. generální souhlas),
 -  soud rozhodl o dvouměsíčním (v případě novorozenců) nebo šestiměsíčním (u starších dětí) nezájmu rodičů,
 -  rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.

Je nesporné, že v řadě případů je anonymita osvojení v zájmu dítěte, zejména pokud by hrozilo nebezpečí, že rodiče budou do výchovy dítěte nevhodně zasahovat nebo vydírat či napadat osvojitele. Za anonymitu osvojení však u nás dítě platí vysokou daň – na právní uvolnění čeká obvykle měsíce a někdy i léta v ústavní péči a jeho vývoj je poškozen citovou a podnětovou deprivací (blíže viz stránka Klokánek/Výzkumy).

Přitom např. v Rakousku odcházejí děti určené do osvojení k budoucím osvojitelům přímo z porodnic, a to anonymně (byť s tím rizikem, že rodiče si po šesti týdnech svůj předběžný souhlas rozmyslí. Toto riziko však není velké a bohatě vyváží deprivační následky ústavní péče). V Německu jsou odložení novorozenci umisťováni do profesionálních pěstounských rodin, kde dva měsíce čekají na oficiální souhlas k osvojení.

U nás se děti, jejichž rodiče po šesti týdnech od jejich narození udělí souhlas k osvojení, dostávají k budoucím osvojitelům nejčastěji ve třech měsících. Pokud se čeká na rozhodnutí soudu o nezájmu rodičů, je dítěti obvykle deset měsíců a více.

Fond ohrožených dětí se nyní alespoň snaží nabídnout odloženým dětem rodinné prostředí ve svých Klokáncích, kde by obdobně jako v Německu čekaly na právní uvolnění. Naše snahy o novelizaci zákona, aby nechtěná novorozeňátka, u kterých je dán předběžný souhlas k osvojení, mohla být anonymně předávána do péče budoucích osvojitelů ihned z porodnic, byly bohužel až dosud neúspěšné. O tuto novelu usilujeme i nadále. A tak držme si palce!

 
Přímá (otevřená) adopce

Přímá adopce, někdy nazývaná též "otevřená adopce", je taková adopce, při které dítě do předadopční péče svěřují konkrétním osvojitelům sami rodiče (nebo jiní zákonní zástupci). Ačkoli náš zákon o rodině tento typ adopce uvádí na prvním místě a třebaže je v zájmu dítěte, aby do nové rodiny přišlo co nejdříve, bez mezistanice v kojeneckém ústavu, náš stát se rozhodl tento typ osvojení, v zemích EU zcela běžný, nezprostředkovávat a ustanovením § 20 zákona o sociálně-právní ochraně dětí ji vyňal ze své kompetence.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) zastává názor, že přímou adopci si mohou mezi sebou dohodnout pouze sami biologičtí rodiče a budoucí osvojitelé, pokud se navzájem znají. Jestliže ale rodiče nikoho vhodného, kdo by chtěl osvojit jejich miminko, neznají, má děťátko smůlu – jeho cesta vede do kojeneckého ústavu. Podle názoru MPSV prý nikdo, ani osoba pověřená výkonem sociálně-právní ochrany dětí, což je i FOD, nemůže rodičům vhodnou prověřenou rodinu doporučit. Tento názor však je právně vadný, jak lze blíže zjistit z našeho rozkladu proti pokutě, udělené nám mj. za zprostředkování přímé adopce. Na základě tohoto rozkladu byla pokuta zrušena a řízení zastaveno, byť z důvodů procesních. Ve zprostředkování přímých adopcí, pokud se na nás matky obrátí, nadále pokračujeme, protože je v zájmu ochrany dítěte před deprivací, aby pokud možno přešlo k osvojitelům hned z porodnice. Přitom prověřených zájemců o přímou adopci víc než dost. Zatím však tři stovky miminek čekají na nové rodiče dva až tři měsíce nebo i déle v kojeneckých ústavech.

Ke dni 1. 8. 2003 jsme od prvního případu v roce 1995 zprostředkovali 46 případů přímé adopce (za rok 2003 jich je k tomuto datu 11), z toho jen v jednom případě si matka své rozhodnutí rozmyslela, a to ještě téhož dne, kdy svá dvojčátka předala. V ostatních případech zůstala miminka u nových rodičů.

Přesto je třeba s tímto rizikem, byť je minimální, vždy počítat. Pro dítě je však lepší, když se z rodiny vrátí k matce, než když na její rozhodnutí čeká v ústavu.

 
Hlavní rozdíly přímé adopce "přes FOD" oproti běžnému osvojení:

-     děťátko přichází k novým rodičům hned z porodnice, ve stáří několika dnů, na základě protokolu o předání dítěte do předadopční péče, sepsaného zpravidla na FOD,
-     rodiče a budoucí osvojitelé se podle svého přání mohou, ale také nemusí setkat, např.v porodnici, na FOD či jinde - nechtějí-li se setkat, zajišťuje předání miminka pracovník FOD,
-     rodiče resp. nejčastěji osamělé matky, kteří se na nás se žádostí o zprostředkování přímé adopce obrátí, jsou obvykle motivováni snahou zajistit dítěti co nejlepší dětství a uchránit je před pobytem v kojeneckém ústavu,
-     rodiče mohou svůj souhlas odvolat až do právní moci osvojení, v úvahu by pak mohlo přicházet i svěření do výchovy nebo do pěstounské péče potencionálních osvojitelů,
-     anonymita osvojení nemusí být u přímé adopce zajištěna, i když rodiče obvykle nechtějí znát bydliště budoucích osvojitelů. Byť jsou účastníky řízení, mohou se nechat v řízení zastupovat, a pak jim není ani doručen rozsudek, kde se bydliště budoucích osvojitelů uvádí,
-     anonymitu přímé adopce lze zajistit několika způsoby:
             1. udělením tzv. anonymního souhlasu bez vztahu k určitým osvojitelům, kdy rodiče nejsou účastníky řízení,
             2. vlastním návrhem na zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo
             3. tím, že se rodiče v případě konkrétního souhlasu nechají v řízení zastupovat a k jednání se omluví,
-     až do právní moci osvojení (které lze provést nejdříve po uplynutí tříměsíční předadopční péče), není obvykle zajištěno hmotné zabezpečení dítěte, tj. pobírání přídavku na dítě a mateřské. Toho lze dosáhnout svěřením dítěte do péče předběžným opatřením, které se však rodičům doručuje, ledaže by byli v řízení zastoupeni. Osvojitelky tuto situaci často řeší dovolenou a neplaceným volnem, příp.ukončením pracovního poměru. V tomto směru se tč. snažíme o změnu legislativy, která by i v hmotném zajištění postavila přímou adopci naroveň anonymnímu osvojení.

 
Kazuistika přímých adopcí
Miminko přímo z porodnice!

Devatenáctiletá studentka utajila těhotenství i před svou nejbližší rodinou. Když jí začaly porodní bolesti, odvezla ji matka na chirurgii se strachem, že jde o nádor. Jaké bylo její překvapení, když za necelé tři hodiny se stala babičkou! Vzhledem ke studiu a nevhodným bytovým podmínkám se mladá maminka rozhodla dát souhlas k osvojení. Chtěla ale budoucí osvojitele poznat a nedovedla si představit, že by její dcerka byla předtím umístěna do kojeneckého ústavu. Jakmile se však v porodnici o svém úmyslu zmínila, odmítli jí dávat dítě ke kojení a přemístili ji ihned na gynekologické oddělení. Sociální pracovnice ji nesprávně informovala, že existuje jen anonymní osvojení, a žádala, aby podepsala souhlas s umístěním Janičky do kojeneckého ústavu. V této situaci nás navštívila babička a s pláčem uvedla, že dcera je z odebrání dítěte psychicky na dně. Poradili jsme jí tedy, aby matka prohlásila, že si osvojení rozmyslela - dítě pak ke kojení opět dostane. Tak se také stalo.

Po propuštění z porodnice předala matka své desetidenní miminko prověřeným žadatelům o osvojení, které jsme jí doporučili a o nichž byla informována již dříve. Jejich setkání bylo velmi srdečné a dojemné - noví rodiče jí děkovali za krásné a vytoužené děťátko, a ona jim za to, že se o její dcerku určitě dobře postarají a budou ji mít rádi. Na FOD pak byl sepsán záznam o předání Janičky do předadopční péče a v zájmu zajištění anonymity osvojení i návrh na zbavení matky rodičovské zodpovědnosti, s čímž ochotně souhlasila. Tomuto návrhu bylo do dvou měsíců vyhověno, a protože matka výslovně uvedla, že si nepřeje být přítomna u jednání, bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti a bez jejího výslechu. Soud si pouze vyžádal návštěvu sociální pracovnice OPD, při níž matka svůj souhlas s osvojením i zbavením rodičovské zodpovědnosti potvrdila. Rozsudek o zbavení rodičovské zodpovědnosti nabyl vbrzku právní moci, matka nebyla účastníkem řízení o osvojení a tato přímá adopce je tak zcela anonymní. Matka byla ráda, že díky tomuto (legálnímu) postupu nemusela jít ani k soudu, ani na okresní úřad. Zbavila se tak nejen hrůzy z úředních jednání, ale i nejistoty, zda osvojitelé budou mít její Janičku opravdu rádi. A osvojitelé se již neobávají neznámé, bezcitné a bůhvíjaké ještě matky, která jim jednou třeba bude chtít dítě sebrat. Nejšťastnější je ale Janička. Nemusela být ani chvilku v pokoji, kde pro mámu pláče deset miminek...

 
Rodička na FOD

V červnu 2002 přišla k večeru na FOD žena ukrajinské národnosti. Našemu sociálnímu asistentovi, který měl právě službu, dobrou češtinou sdělila, že bude každou chvíli rodit a nechce, aby její dítě šlo do kojeneckého ústavu. Chtěla by ho hned předat nějaké dobré rodině k osvojení, ale žádnou nezná. Náš sociální asistent se jí chystal s úsměvem a rozvážně vysvětlit otázku přímých adopcí - než se zděšením zjistil, že žena obrat "každou chvíli" myslela doslova. Rodičce krátce po příchodu odtekla plodová voda a děložní stahy měla po třech minutách. Petr tedy okamžitě zavolal rychlou záchranku a v duchu se modlil, aby přijela včas. Naštěstí sanita u nás byla během několika minut a miminko se narodilo až v porodnici, vzápětí po přijetí.

Za necelou hodinku nám již matka s ulehčením telefonovala, že má zdravou holčičku a že i ona je v pořádku. Po pěti dnech přivezla dcerku za naší asistence na FOD a zde ji předala prověřeným žadatelům o osvojení. Šťastní mladí manželé se spolu s námi nemohli na krásné miminko vynadívat. I biologická matka byla dojata, když viděla, s jakou láskou je její dcerka novými rodiči přijata. Nejšťastnější ale může být malá Eliška. Nemusela ani chvilku prožívat úzkost z osamění a plakat pro mámu týdny a měsíce v ústavu.

 
Utajený porod a přímá adopce

Ve zpravodaji č. 1/02 jsme informovali o dvoudenní holčičce, kterou nám předala její anonymní matka, jež ji porodila doma. Holčička byla po šesti týdnech umístěna do náhradní rodiny a totožnost matky odhalena nebyla. Utajený porod mimo zdravotnické zařízení však představuje velké riziko nejen pro matku, ale i pro novorozeňátko. Smutnou skutečností zůstává, že naprostá většina tajně porozených miminek končí na skládce.

Vhodný postup zvolila dvaadvacetiletá svobodná matka, která považovala za nutné utajit těhotenství před svou rodinou i širším okolím. Nikomu se o tom nezmínila a kontaktovala nás až měsíc před porodem. Jak bývá v případech utajovaného těhotenství pravidlem, její gravidita na ní nebyla nijak patrná. Následná gynekologická prohlídka ale vysoký stupeň těhotenství potvrdila. Matka si přála, aby její děťátko nemuselo ani jeden den pobývat v kojeneckém ústavu a žádala o zprostředkování přímé adopce. Uvedla dále, že se chce s budoucími osvojiteli setkat. Jejímu přání jsme vyhověli a až do porodu jsme ji ubytovali v jednom našem zařízení. Krásnou několikadenní holčičku jsme spolu s matkou převezli z porodnice na FOD. Zde ji matka po sepsání záznamu o předadopční péči osobně předala novým rodičům, kteří byli státem prověřeni jako vhodní osvojitelé (stejně jako v ostatních případech přímé adopce "přes" FOD). Po šesti týdnech matka podepsala na úřadě souhlas s osvojením. Noví rodiče při té příležitosti vyhověli jejímu přání a umožnili jí kontakt s dcerkou. Asi hodinové setkání proběhlo na FOD, protože matka nechtěla znát adresu osvojitelů. O své dcerce si s nimi přátelsky popovídala a odešla spokojená a uklidněná. Později se nám svěřila, že toto setkání jí velmi pomohlo vyrovnat se s celou situací, protože se přesvědčila, že její dcerka se má dobře a že ji budoucí osvojitelé mají opravdu rádi. Nyní je již malá Deniska osvojená. Vzhledem k tomu, že matka jí jako trvalé bydliště určila bydliště osvojitelů, celé řízení proběhne zde a ani úřady místa bydliště matky se nic nedozví. V tom vlastně spočívá ono utajení - nejen před okolím, ale i před úřady v místě bydliště. Matka sice rodí ve vzdálené porodnici, v rodném listě dítěte je však uvedena. Pokud je vdaná, je v rodném listě zapsán i manžel. I ten by pak musel dát souhlas k osvojení.

 
Rebečka do ústavu nemusela

Dne 29. 6. 1999 přišla na FOD dvacetiletá africká studentka a sdělila, že má čtrnáctidenní dcerku, o kterou se nemůže vzhledem ke svému studiu a bytovým podmínkám (podnájem) starat. Nechce ale, aby byla umístěna do ústavu. Proto nás přišla požádat o nalezení vhodné osvojitelské rodiny. Ihned jsme se zkontaktovali s manželi Blaženkovými, kteří již měli v náhradní rodinné péči pětiletou holčičku a o kterých jsme věděli, že touží po miminku. Představou maličké černé Rebečky byli ihned nadšeni a za dva dny si přijeli podle dohody na FOD holčičku převzít. Ve sjednanou dobu přišla i mladá maminka s miminkem, seznámila se s budoucími osvojiteli a sama dcerku předala do rukou nové maminky. Ta se nad krásnou holčičkou dojetím rozplakala. Africká maminka byla touto spontánní reakcí zjevně potěšena. Po sepsání záznamu o předání Rebečky do péče budoucích osvojitelů dcerku ještě nakojila, rozloučila se s ní a odešla spokojená, že svému děťátku zajistila šťastný život. Rebečka většinu času v poklidu spinkala a vůbec neplakala. Zajistili jsme ještě pediatrickou prohlídku s konzultací o přechodu na umělou stravu. Zdarma a ochotně ji provedla dětská lékařka, členka FOD, a šťastní rodiče se s miminkem odebrali k domovu. Za několik dní však zoufale volali na FOD, že se k nim dostavily pracovnice okresního úřadu a sdělily jim, že holčičku budou muset dát do kojeneckého ústavu. Paní se rozplakala, ale pan Blaženka zachoval chladnou hlavu. Řekl, že pokud někomu Rebečku předají, tak jedině matce, která jim ji dobrovolně předala. Naštěstí následující den přijal okresní úřad naše stanovisko, že postup byl v souladu se zákonem o rodině. Ten umožňuje, aby rodiče sami svěřili své dítě do péče vhodných budoucích osvojitelů. Šestitýdenní lhůta od porodu se v těchto případech nevyžaduje - souhlas k osvojení se dává až po uplynutí tříměsíční předadopční péče. Řízení o osvojení proběhlo bez problémů a nyní se již malá princezna jmenuje Rebeka Blaženková.

 
Z dopisů "přímých" osvojitelů:

Vážení a milí přátelé
chtěli bychom Vám a celému FOD velmi poděkovat za to, co jste pro nás udělali. Nedá se vůbec vypsat slovy, jakého štěstí se nám Vaším prostřednictvím dostalo. Je mrňavé, má necelých 50 centimetrů a přitom je to to největší, nejkrásnější a nejúžasnější, co nás v životě potkalo. Je to naše holčička, kterou jsme si díky Vámi zprostředkované přímé adopci dovezli domů přímo z porodnice. Její biologická maminka neměla dostatečné podmínky, aby se o ni mohla starat dle svých představ a svého nejlepšího svědomí, měla však dostatek zodpovědnosti a odvahy obrátit se na FOD s žádostí o vyhledání adoptivních rodičů pro své budoucí miminko a tím ho uchránit minimálně tříměsíčního zbytečného pobytu v kojeneckém ústavu. I ve své nelehké situaci svému dítěti dokázala s Vaší pomocí dát to nejdůležitější - milující rodiče, vlastní domov, vlastní postýlku, hračky, babičky, dědečky, tety, strejdy, bratrance a sestřenice. Starostlivou péči, lásku, úsměvy, pohlazení, a to v naprosto každém okamžiku jejího života, což v kojeneckém ústavu i při té nejlepší vůli nikdo nedokáže miminku dát.

My sami jsme se na FOD obrátili hned poté, co jsme se od kamarádky, také adoptivní maminky, dozvěděli o možnosti přímé adopce. Byli jsme v té době vedeni v evidenci žadatelů o adopci, kde jsou však více jak 6leté čekací lhůty a nejmenší miminko, které lze adoptovat, je tří, spíše čtyřměsíční, většinou však ještě starší. Možnost dovézt si domů miminko přímo z porodnice a prožívat s ním vše téměř od prvního okamžiku po jeho narození se nám zdála téměř neuvěřitelná, a proto jsme si hned domluvili schůzku s paní Tomkovou z FOD. S sebou jsme si vzali potvrzení, že jsme řádně prošli psychologickými testy a splňujeme veškeré podmínky stát se adoptivními rodiči. Paní Tomková nám vše povyprávěla, sdělila výhody i nevýhody přímé adopce, my jsme povyprávěli vše o nás a s obrovskou, novou nadějí jsme odjeli zpět domů. Jaké bylo naše překvapení, když nám už za 3 měsíce zatelefonovala, že se pro nás každým okamžikem narodí holčička. Nebyli jsme samým rozechvěním vůbec schopni vnímat vše, co nám v telefonu povídala, střídaly se obrovské návaly radosti a také strachu, že to nemůže být pravda. Hned za dva dny jsme se měli setkat s biologickou maminkou, která naši holčičku nosila. Měli jsme střídavé obavy, jestli se budeme mamince líbit, jestli se ona bude líbit nám, aby si to nerozmyslela. Těžko se popisuje všechno to štěstí, obavy a myšlenky, které nám po celou dobu běžely hlavou. Setkání však proběhlo k velké oboustranné spokojenosti a my jsme moc rádi, že jsme měli možnosti biologickou maminku naší holčičky poznat. Byla to hodná, milující maminka a věřím, že i ona byla ráda, že poznala, kdo se bude o její holčičku starat, a že tak bude činit s obrovskou láskou. Pak nastalo příjemné období shánění postýlky, oblečeníčka, vaničky a všech těch nádherných, mrňavých věciček včetně studování moudrých knih a rad od jiných rodičů. A pak ten okamžik, kdy nám zavolali, že holčička je na světě. Nejnádhernější však bylo, když jsme si konečně mohli odvést holčičku, naši dceru, z porodnice k nám domů. Byly a jsou to nejšťastnější okamžiky našeho života.

Děkujeme Vám, paní Tomková, celému FOD a Taky tobě, biologická maminko, za ten největší dar, jaký nám kdo kdy mohl v životě dát.

Přejeme si, abyste mohli udělat takto šťastnými ještě hodně adoptivních rodičů, ale zároveň i dětí, které tak uchráníte ústavní péče a umožníte jim prožít drahocenné a neopakovatelné okamžiky jejich života s milujícími lidmi kolem sebe.



šťastní a milující rodiče

Vážená paní Tomková,
chtěli bychom Vám ještě jednou poděkovat a vyjádřit naši velikou vděčnost za Váš lidský přístup a zároveň profesionalitu v tak citově náročné práci, kterou pro ta malá lidská stvoření děláte. Náš život dostal krásný nový smysl, naše touha pomoci malému děťátku, které se narodilo někomu zrovna nevhod, se vyplnila. Vyplnila se především díky lidem jako jste Vy a Vaši kolegové, díky organizaci, která pomáhá a naplňuje životy lidí na obou stranách - těch malých i těch dospělých. Píšeme tyto řádky poděkování až po poměrně delší době, Šimonkovi bude 15. května už šest týdnů. Je to však proto, že náš život nabral rychlejší tempo a zcela nový režim, a tak se dostáváme k některým činnostem přece jenom později.

Celá naše veliká rodina přijala Šimonka s velkou láskou, všichni přátelé, známí a kolegové nám gratulovali a zároveň obdivovali naše odhodlání pomoci tak malému tvorečku v jeho nelehkém životním začátku. Chtěli bychom rovněž poslat touto cestou poděkování Vašim kolegům, paní Petruchové do Kroměříže a panu Jányšovi do Zlína. Paní Petruchová je velmi milá a hodná paní, která nám dodávala psychickou podporu v napjaté chvíli čekání, až se Šimonek objeví.

S úctou Jana, Pavel a Šimon Kobezdovi



Vážená paní Tomková,

je to již více než půldruhého roku, co jsme si z Prahy přivezli naši Adélku. Nyní je z nás konečně šťastná rodina! Adélka vnesla do našeho života mnoho štěstí a radosti. Letos jsme měli ty nejkrásnější Vánoce, protože Adélka již všechno vnímala. Teď už je z ní skoro slečna, nosí maminčiny lodičky, věší na sebe korále a náramky a všude vleze na průzkum. Měří už 85 cm a váží 11 kg, a takový to byl drobeček. Také při všem moc ráda pomáhá a začíná i krásně mluvit. Chtěla bych Vám strašně moc poděkovat za naši holčičku, i když to ještě není soudně vyřešeno. Nikdy jsem nelitovala a klidně bych to vše podstoupila znovu. Stojí to za to.

Jana J.