TELEFON PRO ANONYMNÍ PORODY: 776 833 333
 (linka pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily)

Anonymní dvojčátka a boj o rodinu

       Počátkem února letošního roku nás nejprve e-mailem a druhý den navečer telefonicky zkontaktovala paní, která uvedla, že den předtím tajně porodila krásná a zdravá dvojčátka, ale z vážných rodinných a sociálních důvodů si je nemůže ponechat a narození dětí musí utajit. S pláčem říkala, že je kojí, stále se na ně dívá a laská se s nimi, ale nemůže se o ně postarat. Prosila, abychom si pro ně přijeli až druhý den, chce jim ještě koupit nové kombinézky. Matka souhlasila s medializací včetně televizní reportáže a s uveřejněním fotografie dětí. Jak to bylo dál, můžete zjistit z následující e- ailové korespondence mezi příslušným krajským úřadem a FOD (oslovení vynecháváme):
       2. 2. 2010: „... dovoluji si Vám sdělit následující informaci: Dnešního dne (2. 2. 2010) kolem 19.10 hod. převzali pracovníci Fondu ohrožených dětí od matky, která si přála zůstat v anonymitě, novorozená dvojčátka. Obě miminka jsme kolem 19.30 hod. předali na novorozenecké oddělení FN Bulovka v Praze 8. Primář byl mile překvapen perfektním ošetřením dětí. Jedná se o zdravá a krásná miminka s porodní váhou 3,09 kg a 2,55 kg. Matka si přeje, aby dvojčátka byla přímo z porodnice předána do péče budoucích osvojitelů. Rozhodně nechce, aby děti byly umístěny do kojeneckého ústavu, v krajním případě připouští Klokánek. Její dopis v tomto smyslu s anamnézou, kterou na naši žádost uvedla, jsme zanechali v porodnici. Za FOD Marie Vodičková“
       3. 2. 2010: „… děkujeme za informace a fotografie. Prosíme o laskavé podání bližších údajů o dětech, matce a rodinné anamnéze. Z OSPOD P8 jsme obdrželi faxem kopii vyjádření matky, ovšem bez uvedení jména a jakýchkoliv dalších dat. Pokud nebudeme mít tyto informace k dispozici, budeme postupovat jako v případě nalezenců a předáme je předběžným opatřením do DC Krč. Děkujeme.“
       3. 2. 2010: „… to by se asi veřejnosti moc nelíbilo. Zákon dává jednoznačně a výslovně přednost rodinné péči před péčí ústavní, takže miminka předběžným opatřením nejen mohou, ale musí být svěřena přímo do prověřené rodiny (viz § 46 odst. 2 zákona o rodině). Zákon nikde neuvádí, že nalezenců se to netýká, a předpokládám tedy, že zákon bude i v tomto případě dodržen. Pokud žádnou vhodnou prověřenou rodinu pro zdravá a krásná anonymní dvojčátka nemáte, můžeme Vám jich dokonce několik doporučit. Je samozřejmé, že když si matka přála zůstat v anonymitě, že Vám žádné její osobní údaje předat nemůžeme. Dodávám, že ve svém vyjádření, o němž se zmiňujete, si matka výslovně přeje náhradní rodinu, příp. Klokánek, ale rozhodně ne kojenecký ústav. Považovala bych za slušné jí v tom vyhovět. S pozdravem Marie Vodičková“
       3. 2. 2010: „... tímto reaguji na níže uvedené informace, které mi byly zaslány. S kolegyní Bc. B. V. jsme věc následně konzultovali a chci Vás ujistit, že požadovaná bližší data ve vztahu k dětem nemají směřovat k svévolné identifikaci matky, ale k zajištění co nejdřívějšího procesu vstupu dětí do nové náhradní rodiny, včetně zdravotní péče o děti. Pochopitelně v neposlední řadě nelze pominout základní práva nezl. dětí, což by se skutečně nemuselo veřejnosti líbit. Z nastíněného vývoje mi vyplývá, že nad těmito otázkami je mnoho otazníků a k újmě na základních právech u dětí může dojít. Pokud jsou Vám známy údaje o dětech a rodičích, které by napomohly identifikovat jejich zdravotní stav v návaznosti na náhradní rodinnou péči, a nebudou poskytnuty, budeme pokládat toto jednání v rozporu se zájmy nezl. dětí. Podání žádaných dat napomůže urychlit umístit děti do náhradní rodiny. Vhodné žadatele již máme. Bez bližších informací o dětech je nutné postupovat v tzv. režimu dětí bez identifikace. Právní síla dokladu vystihující vůli matky je minimálně rozporná. V zájmu nezl. dětí prosím o zaslání odpovědi v době nejblíže možné. L. B.“
       3. 2. 2010: „… k Vašemu dnešnímu e-mailu sděluji: Matka nám děti předala pod podmínkou zachování anonymity, na ulici. Přece jsme po ní nemohli požadovat občanský průkaz? Matka na naši žádost při telefonickém kontaktu sepsala i anamnézu dětí, přičemž jak patrno z jejího rukopisu i z toho, jak pečlivě se o děti postarala a jakým dojmem působila, jedná se o ženu inteligentní a kultivovanou. Lze tedy podle našeho přesvědčení věřit jejímu sdělení, že v anamnéze nejsou drogy ani alkohol. Dle vyjádření nemocnice jsou děti zcela zdravé. Jen tíživá finanční situace (exekuce na plat za dluhy, které nadělal manžel, malý byt, další děti) donutila matku k tomuto rozhodnutí, a my nejsme oprávněni zneužít její důvěry a prozradit cokoli, co by mohlo vést k její identifikaci. Pokud jde o osobní data, ta opravdu nemáme. K újmě na základních právech dětí by mohlo dojít tehdy, pokud by namísto svěření do péče prověřené náhradní rodiny byly umístěny do kojeneckého ústavu. MPSV loni zveřejnilo nové zásady péče o ohrožené děti, kdy je kladen důraz na rodinnou péči, nikoli ústavní. Totéž vyplývá i z Úmluvy o právech dítěte. Možná i tento případ prokáže, zda nové přístupy nezůstanou jen na papíře. Skutečnost, že se jedná o děti bez identity, na zákonné úpravě o přednosti rodinné péče před ústavní nemůže nic změnit. Ustanovení § 46 odst. 2 zákona o rodině platí pro všechny děti. S pozdravem Marie Vodičková“
       Dvojčátka byla nakonec (po výměně několika dalších e-mailů a na doporučení MPSV, na které jsme se rovněž obraceli), předána v šestnácti dnech přímo z nemocnice do péče prověřených žadatelů, vybraných krajským úřadem. Jednalo se již o šesté a sedmé miminko, které nám matky a v jednom případě otec anonymně předali – většinou s využitím naší krizové linky 776 833 333. V těchto případech, jakož i při využití babyboxu, policie po matkách nepátrá – nejedná se totiž o žádný trestný čin.

zpět

 Anonymní novorozené miminko Jiříček

       Dne 23. 3. 2009 ve 14.54 hod. přišla na naši krizovou linku pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily, SMS tohoto znění: „Prosím je nějaká možnost předat miminko anonymně? Babybox je příliš vzdálený. Potřebuji poradit a vám  můžu doufám důvěřovat.“ Když jsme zavolali zpět, zvedla telefon zjevně vyděšená žena a uvedla, že v noci porodila chlapečka, o kterého se nemůže starat. O jejím těhotenství a narození dítěte nikdo neví a ona se bojí, aby nedošlo k prozrazení. Náš návrh, že si pro miminko přijedeme a anonymně ho předáme do porodnice, matka s úlevou přijala, jen žádala, abychom raději přijeli, až bude tma. Ujistila nás také, že miminko je v pořádku. Kolem deváté hodiny večer jsme děťátko v bydlišti matky převzali. Matka nám krásné novorozeně přinesla před dům, oblečené a zabalené v dece. Předala nám ještě papír se žádostí, aby syn byl předán buď přímo do rodiny, nebo do Klokánku, rozhodně ne do kojeneckého  ústavu. Chlapečka jsme podle našeho pracovníka, který jej převážel do porodnice, pojmenovali Jiříček. Ve FN Olomouc nás po telefonickém avízu již očekávali a sdělili nám, že Jiříček je donošené, zdravé a dobře ošetřené novorozeně, staré asi 24 hodin. Při příjmu vážil 3 200 gramů a měřil 51 centimetrů. Vzhledem k tomu, že v olomouckém kraji nemáme Klokánka, nevyhověl soud přání jeho matky a umístil Jiříčka do kojeneckého ústavu. Naštěstí zde nebyl dlouho. Již ve třech týdnech byl předán do péče budoucích osvojitelů, vytipovaných olomouckým krajským úřadem. Kéž by všechny opuštěné děti našly nové rodiče tak rychle!

zpět

Anonymní novorozené miminko Kristýnka

Kristýnka po předání pracovníkům FOD

       V úterý dne 11. 4. 2006 v 19.25 hod. zavolala na naši krizovou linku č. 776 833 333 neznámá žena a ptala se, zda nám může anonymně předat své dítě, které se jí  právě narodilo. Po kladné odpovědi uvedla, že je to holčička a že si další dítě už nemůže dovolit. Za necelou hodinku nám matka předala čerstvě narozené děťátko – vykoupané, oblečené, zabalené v dece. Na dotaz, jaké jméno by holčičce chtěla dát, hned odpověděla, že Kristýnka. Miminko jsme ihned převezli na novorozenecké oddělení FN Bulovka. Lékařům se moc líbilo, prohlásili, že je to zdravé a dobře ošetřené novorozeně (porodní váha 2 980 g, míra 48 cm).  Předběžným opatřením ze dne 13. 4. 2006 svěřil Obvodní soud pro Prahu 8 holčičku na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí do Klokánku v Praze 10-Štěrboholích. Z novorozeneckého oddělení jsme si ji odvezli dopoledne 18. 4. 2006. Protože pracoviště MHMP pro náhradní rodinnou péči se v rozporu s metodickým pokynem MPSV i s platnou právní úpravou vyjádřilo, že novorozeně nelze ihned z porodnice předat do náhradní rodiny, našli jsme vhodnou prověřenou rodinu pro Kristýnku sami.

       Ti podali k soudu návrh na svěření miminka do své péče, a bylo jim vyhověno! Již 20. 4. 2006 po dvoudenním pobytu v Klokánku si kouzelnou devítidenní holčičku převzali šťastní noví rodiče. Kromě nich získala Kristýnka i staršího brášku, který na rozdíl od ní strávil první měsíce života v kojeneckém ústavu.

       Kristýnka je již čtvrté miminko, které nám bylo prostřednictvím našeho krizového telefonu anonymně předáno v místě svého narození. První byla kroměřížská Adélka (30. 10. 2001), druhá olomoucká Lucinka (30. 11. 2004), třetí brněnský Péťa Plaváček (29. 8. 2005) a čtvrtá je pražská Kristýnka (11. 4. 2006). Adélka byla soudem umístěna do kojeneckého ústavu a v šesti týdnech předána do péče budoucích osvojitelů, Lucinku soud svěřil do Klokánku a do náhradní rodiny odešla ve třech týdnech a Péťa Plaváček byl předán do náhradní rodiny přímo z porodnice ve stáří deseti dnů. Poslední anonymní miminko Kristýnka získalo nové rodiče ještě o den dříve.

       Matky, které tají těhotenství, mají u nás dvě možnosti – naši krizovou linku 776 833 333 nebo dva Babyboxy (v Praze 9 – Hloubětíně u Gyncentra a v Brně v Polní ulici u Nemocnice Milosrdných bratří, viz též www.babybox.cz). Prozrazení se rozhodně bát nemusí – Policejní prezidium ČR vydalo dne 30. 3. 2006 stanovisko, že po rodičích dětí odložených do Babyboxů policie pátrat nebude. Totéž se samozřejmě týká i dětí předaných anonymně FOD. Kéž by se to všechny tyto nešťastné matky dozvěděly! Pak už možná žádné miminko nemuselo u nás skončit v popelnici!

Za fotografie děkujeme panu Ludvíku Hessovi, o.s. Babybox.

zpět

Anonymní novorozené miminko Péťa Plaváček

        V pondělí 29. 8. 2005 v 17.30 hod. zavolal na naše pohotovostní číslo 776 833 333 neznámý muž a rozrušeně se dotazoval, zda by nám mohl anonymně předat dítě. Po kladné odpovědi a ujištění, že se skutečně nemusí obávat prozrazení, uvedl, že jeho manželka asi před půl hodinou porodila syna. Mají ale již hodně dětí a o další se nejsou schopni postarat. Domluvili jsme se tedy, že dva pracovníci naší brněnské pobočky chlapce na smluveném místě převezmou. Krátce po osmnácté hodině jim otec předal prádelní koš s děťátkem, zabaleným do svetru a růžové deky. Omlouval se a říkal, že on i jeho manželka by si přáli, aby šel přímo do rodiny nebo do Klokánku, ne do kojeneckého ústavu. Lístek s tímto přáním byl matkou vložen do košíku. Naši pracovníci miminko ihned odvezli na novorozenecké oddělení nejbližší porodnice v Nemocnici Milosrdných bratří. Zde chlapce nadšeně  přijali a po vyšetření nás potěšili zprávou, že je to zdravý, dobře ošetřený novorozenec s porodní váhou 2,5 kg a mírou 48 cm. V nemocnici ho ihned „pokřtili” podle jména přijímajícího lékaře na Péťu a podle košíku na „Plaváčka”. Toto jméno měl i na postýlce. Všichni jsme předpokládali, že chlapce podle přání rodičů přijmeme do Klokánku, odkud co nejdříve přejde do osvojitelské rodiny. Magistrátu však podal návrh na umístění Péti do kojeneckého ústavu a soud mu vyhověl. Poté, kdy jsme si na tento postup stěžovali a kritizovali jej i v médiích, sešel se urychleně aktiv náhradní rodinné péče krajského úřadu a pro chlapce vybral náhradní rodinu. A tak desetidenní Péťa k naší velké radosti místo do kojeneckého ústavu šel z porodnice přímo do náruče nových rodičů. Kéž by tomu tak bylo vždycky!

zpět 

Anonymní novorozené miminko Lucinka

       Dne 30. 11. 2004 pozdě odpoledne zavolala na naše pohotovostní číslo 776 833 333 neznámá žena a s velkou tísní v hlase se ptala, zda by nám mohla anonymně předat dítě, které se jí narodilo předchozího dne. Krátce na to zazvonila u naší olomoucké pobočky a s pláčem předala naší psycholožce krásné miminko v růžovém oblečku a v zavinovačce. Současně jí dala lístek, na kterém bylo napsáno, že holčička se narodila předchozího dne, a protože se o ni nemůže starat a musí zůstat v anonymitě, přeje si, aby byla předána do adopce. Nechce, aby před tím byla umístěna v kojeneckém ústavu, ale v Klokánku.

       Po odchodu matky jsme zavolali rychlou záchrannou službu, která miminko i s naší psycholožkou odvezla na novorozenecké oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci. Zde zjistili, že holčička se jeví jako zdravé a dobře ošetřené novorozeně. Vzhledem k nižší porodní váze (2,30 kg) a nutnosti provést potřebná vyšetření bylo rozhodnuto o její hospitalizaci. Poté jsme kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany a k soudu podali podnět na svěření děťátka do Klokánku v Praze 4, protože v moravských Klokáncích nebylo volné místo. Soud nám k naší velké radosti vyhověl, když přihlédl jednak k přání matky i k ustan. § 46 odst. 2 zákona o rodině, které dává přednost rodinné péči v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc před ústavní výchovou. Policie vydala prohlášení, že po matce pátrat nebude, protože se žádného trestného činu nedopustila a žádný zákon neporušila, neboť dítě předala do správných rukou. O trestný čin opuštění dítěte by se ale jednalo v případě, pokud by dítě jen tak někde odložila a záleželo by na náhodě, zda se o novorozeně někdo řádně postará. Dne 7. 12. 2004 zajistil soud převoz holčičky sanitkou z olomoucké nemocnice do Klokánku v Praze. Matka nám později znovu zatelefonovala a ptala se, zda je miminko v pořádku a kde teď je. Sdělila i potřebnou anamnézu a na náš dotaz, jaké jméno by si pro dcerku přála, hned odpověděla, že Lucinka. Svěřila se, že těhotenství zjistila pozdě, a protože je vdaná, anonymního porodu v porodnici nemohla využít. Byla velmi šťastná, že holčička je zdravá a že byla svěřena do Klokánku.

     Lucinka je kouzelné miminko, a protože ani olomoucký krajský úřad nepovažuje za nutné vyčkávat šestitýdenního nezájmu, první Vánoce zřejmě prožije již se svými novými rodiči. Budou pro ni tím nejkrásnější dárkem, stejně jako ona pro ně. Kéž by se postupem této anonymní maminky inspirovaly všechny ženy, které porodí tajně mimo zdravotnické zařízení. Kontaktovat nás samozřejmě mohou ještě před porodem. Číslo 776 833 333 bylo zřízeno speciálně pro ně.

zpět

Anonymní novorozené miminko Adélka

        O utajovaném miminku jsme se dozvěděli v pondělí 29. 10. 2001, kdy nám matka telefonovala z mobilu. Uvedla, že v sobotu porodila holčičku, o kterou by se nedokázala postarat. Prosila nás, abychom dítě převzali a zajistili mu rodinu, kde se bude mít dobře. Trvala na zachování anonymity a nabízela, že asi za týden pojede do Prahy a  Adélku, jak dcerku pojmenovala, na Fond přinese. I když nás ujišťovala, že dítě je v naprostém pořádku, bylo zřejmé, že čekat další týden by bylo riskantní. Matka byla plačtivá a zjevně ve velkém stresu. Proto jsme se snažili nabídnout jí takovou variantu, která by pro ni byla přijatelná, tj. neohrozila její anonymitu, a současně miminku co nejdříve zajistila lékařskou péči. To se nakonec podařilo – během čtyřiadvaceti hodin od prvního kontaktu jsme matku i s dítětem na smluveném místě naložili a převezli do našeho zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v Kroměříži, které poskytuje rodinnou péči.  Zde nám matka holčičku předala. Jakmile se vzdálila, okamžitě jsme zavolali dětskou lékařku a sociální pracovnici. Lékařka konstatovala celkově velmi dobrý  stav novorozence, ale pro neodborně ošetřený pupíček doporučila hospitalizaci. Marně jsme se snažili přesvědčit sociální  pracovnici okresního úřadu, aby děťátko z nemocnice vrátila do našeho Klokánku, kde by v rodinném prostředí mohlo být až do té doby, než by  bylo předáno do péče budoucích osvojitelů (vytypovaných příslušnými státními orgány). Lékařka MUDr. Frajtová, která holčičku vyšetřila ještě v Klokánku ihned po jejím přijetí, ve své zprávě ze dne 1. 11. 2001 uvádí, že se jedná o několikadenního novorozence v celkově dobrém stavu. Vzhledem k neodborně ošetřenému pupku rozhodla o hospitalizaci. Podle zprávy ošetřujícího lékaře z dětského oddělení nemocnice v Kroměříži se jednalo o novorozené dítě zhruba pět dnů staré, dobře živené, lehce opruzené, s neošetřeným pupkem bez známek zánětu, okolí pouze otlačené.

       Třetího dne bylo děťátko dáno do Kojeneckého ústavu v Kyjově, i když jsme navrhovali ve shodě s přáním matky Klokánek. Dne 13. 12. 2001 byla šestitýdenní Adélka předána do péče náhradní rodiny, kterou vytypoval stát. Nebýt ale zájmu médií, čekala holčička by na nové rodiče asi déle.

 zpět

Co se strhlo kvůli Adélce, prvnímu anonymnímu miminku předanému FOD

       Dne 8. 11. 2001 ČTK, TV Nova i nejčtenější deníky informovaly, že na Fond ohrožených dětí a jeho předsedkyni Marii Vodičkovou podalo ministerstvo práce a sociálních věcí trestní oznámení proto, že se o víkendu v Kroměříži neoprávněně ujala novorozeněte a snažila se zprostředkovat jeho předání náhradním rodičům. "Fond udělal věc, která mu nepřísluší. Může pouze ohrožené děti vyhledávat, ne zprostředkovávat jejich osvojení," uvedla ředitelka odboru sociální politiky ministerstva Marie Kudlová.

Poprvé v naší novodobé historii matka dítě, porozené anonymně mimo zdravotnické zařízení, nezahodila  do popelnice ani neodložila někam, kde ho někdo objeví jen čirou náhodou. Dva dny o ně pečovala a pak je s podmínkou zachování anonymity předala Fondu ohrožených dětí. Člověk by očekával, že oficiální místa vyjádří uspokojení. Ale omyl! Lenka Průšová z ministerstva práce a sociálních věcí, nejvyššího orgánu sociálně-právní ochrany dětí u nás, v MFD dne 2. 11. 2001 uvedla:  "Budeme vyrábět lidi bez identity. Fond si dělá, co chce. Podle zákona měl o dítěti informovat úřady ihned, jakmile se o něm dozvěděl, ale neudělal to. Žadatelům o osvojení upřel právo znát alespoň základní informace o dítěti, které přebírají."

Na naše otázky, jaký konkrétní zákon jsme porušili, jakého trestného činu jsme se dopustili a jak jsme měli postupovat,  MPSV vznesené v článku "Mrtvé dítě, dobré dítě?", MPSV neodpovědělo. Dne 21. 11. 2001 dokonce na případ vydalo informační embargo. Ani policie se nám dosud neozvala. Na náš výše jmenovaný článek reagovalo MPSV článkem s názvem "Umíme ctít právo?", z něhož  si dovolujeme citovat (oba články byly uveřejněny v MFDnes dne 15. 11. 2001) "Paní Vodičková a "její" Fond ohrožených dětí vedou rozsáhlou dezinformační kampaň... Pokud dojde k usmrcení novorozeněte matkou, jedná se o mimořádnou situaci, kterou zohledňuje i trestní zákon... Dítě, které se narodilo mimo systém a od počátku je nechtěné, je i dítě ohrožené, proto nemůže státní orgán být spokojen. Pokud FOD slíbil matce, že dítěti zajistí rodinu, uvedl ji v omyl. Paní Vodičková dobře zná své pověření k sociálně-právní ochraně, kdy může pouze děti vyhledávat. FOD, a ani žádný jiný nestátní subjekt, nemá pravomoci provádět zprostředkování osvojení. Tuto činnost zajišťuje pouze stát. Matka byla uvedena v omyl pracovníky FOD, kteří jí tuto možnost přislíbili... I člověk neznalý  věci bude uvažovat o tom, kde matka vzala telefonní číslo na JUDr. Vodičkovou a že s ohledem na dobu uplynulou od porodu do předání dítěte FOD měla dost času a možností se dítěte zbavit, a neudělala to. Z časového sledu událostí je patrné, že došlo k určité přípravě na předání dítěte, a lze se jen dohadovat, zda FOD chtěl nebo nechtěl postupovat dle platného zákona, zda matka byla v těžkém stresu a jaké nebezpečí z její strany hrozilo dítěti... Je pochopitelné, že pokud matka byla uvedena v omyl v "zájmu zachování života dítěte" a bylo jí přislíbeno, že dítě nebude umístěno do zdravotnického zařízení pro děti, a FOD pro toto dítě vytypoval náhradní rodiče, ač toto je v pravomoci státu, a nyní medializuje problém zcela bez ohledu na matku a dítě, nemůžeme vyloučit, že se jedná o trestnou činnost. Matka, která takové skandalizování tohoto postupu jistě sleduje, nyní může být ohrožena ve své psychice... "Nalezená" holčička půjde do náhradní rodiny zcela v souladu se zákonem č. 359/99 Sb. ve lhůtách určených tímto zákonem, které respektují postupy při zprostředkování náhradní rodinné péče obsažené v mezinárodních úmluvách, jimiž je Česká republika vázána a které právě proto nelze krátit. Dítě bylo ohroženo na životě a dalším vývoji. Jeho věk a faktická zdravotní situace vyžadovaly péči zdravotnického zařízení."

       Podle zákona o matrikách je nutno narození živého dítěte oznámit do sedmi dnů – matka tak dokonce může učinit i později, jakmile je toho schopna. Narození je povinen oznámit lékař, porodní asistentka či osoba, která při porodu působila. Není-li taková osoba, pak jeden z rodičů. Žádný zákon neukládá oznamovací povinnost tomu, kdo se o narození dítěte dozví z mobilního telefonu. Protože matka zůstala v anonymitě i vůči nám, těžko jsme mohli informovat jiný okresní úřad než ten, na jehož území nám  dítě předala. Záhada, kde matka vzala telefonní číslo předsedkyně FOD, je snadno vysvětlitelná – nejprve telefonovala na naši pevnou linku  (dle jejího sdělení na základě pořadu ČT 1 "Na stopě" o anonymních porodech, kde byla naše čísla uveřejněna) a tam jí dali mobilní telefon na předsedkyni, protože takový případ jsme dosud neřešili. Není nám jasné, jak MPSV přišlo na to, že pracovníci FOD uvedli matku v omyl tím, že jí  přislíbili, že dítě dají do osvojitelské rodiny – nic takového jsme nikdy neřekli. Ostatně dítě jsme po dohodě s ní umístili v našem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a ne v  rodině, která by je chtěla osvojit. Matce jsme vysvětlili, že  zůstane-li v anonymitě, nemůže podepsat souhlas k přímé adopci,  a proto adoptivní rodinu vybere stát. K názoru MPSV, že je trestné, pokud bychom "v zájmu zachování života dítěte" matku uvedli v omyl tvrzením, že dítě nebude umístěno do zdravotnického zařízení, ale do rodiny,  nutno konstatovat, že v zájmu zachování života jakéhokoli člověka lze potencionálního vraha beztrestně uvést v omyl a že takové jednání nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu. My jsme ovšem nikdy ani v náznaku neuvedli, že matka by Adélku zabila, pokud bychom se s ní nedomluvili. Nic takového jsme si nikdy ani nemysleli. Není nám také jasné, jakou dezinformační kampaň má MPSV na mysli – autorka článku paní Průšová nijak nekonkretizuje, co jsme měli uvést nepravdivě.

Na článek PhDr. Průšové reagovala v MFDnes  z 20. 11. 2001 paní Světla Magniová z Prahy v komentáři s názvem

zpět

"Kašlu na spokojený státní orgán, já chci spokojené dítě",

z něhož si dovolujeme citovat: "Paní Průšová z ministerstva práce a sociálních věcí chce zřejmě zdůvodnit, proč je její práce na ministerstvu nanejvýš důležitá, ale takovými argumenty své setrvání ve funkci pouze zpochybnila. Její sdělení, že pokud dojde k usmrcení dítěte matkou, je to mimořádná situace, kterou zohledňuje i zákon, mne nepřesvědčilo, že jí jde o blaho novorozeněte. Zdůvodnění, že nechtěné dítě je od počátku dítě ohrožené, a proto nemůže být státní orgán spokojen, mi vkládá slova: kašlu na spokojenost státního orgánu, mně jde o spokojenost dítěte a klid matky, která se o ně nemůže postarat a nechce je také nechat státní byrokracii uvěznit v kojeneckém ústavu... stát nedokáže být dost  rychlý a drží dítě v kojeneckém ústavu v době, kdy miminko potřebuje 24hodinovou péči, lásku, pohlazení a konejšivá slova. To mu tato instituce nemůže poskytnout, protože sestřičky jsou pouze zaměstnanci a nemohou se citově na procházející děti vázat. Uvažování paní Průšové jde ovšem jinudy. Ji spíš zajímá, kde matka vzala telefon na paní Vodičkovou a že matka měla dost času a možností se dítěte zbavit a neudělala to. Zajímá mě, jak to myslela a jak se matka podle ní měla dítěte zbavit!?... A že matka může být ohrožena na své psychice skandalizováním tohoto postupu, o to se právě paní Průšová horlivě stará. A v žádných mezinárodních úmluvách, jimiž je Česká republika vázána, není  uvedeno,  že novorozeně musí před adopcí protrpět dlouhodobý pobyt v kojeneckém ústavu. Ať se paní Průšová se stejnou horlivostí pokusí navrhnout změnu špatného zákona o adopci. Nechtěné dítě potřebuje novou maminku ihned, a ne až to státní orgán uzná za vhodné."

zpět

Dobré dítě - mrtvé dítě?

Poprvé v naší novodobé historii matka dítě, porozené anonymně mimo zdravotnické zařízení, nezahodila  do popelnice ani odložila někam, kde ho někdo objeví jen čirou náhodou. Dva dny o ně pečovala a pak je s podmínkou zachování anonymity předala Fondu ohrožených dětí. Člověk by očekával, že oficiální místa vyjádří uspokojení, že miminko přežilo a že tento postup je lepší než ten tradiční. Ale omyl! Úřední místa jsou zachmuřená a miminko na svět pranic nevítají. Však se také dopustilo velkého zločinu - nemá identitu! Zločinu se podle MPSV dopustil i ten, kdo si dovolil miminko převzít  a zajistit mu následnou péči. Lenka Průšová z ministerstva práce a sociálních věcí, nejvyššího orgánu sociálně-právní ochrany dětí v ČR, to pro MFD ze dne 2.11.2001 shrnula takto:  „Budeme vyrábět lidi bez identity. Fond si dělá, co chce. Podle zákona měl o dítěti informovat úřady ihned, jakmile se o něm dozvěděl, ale neudělal to. Žadatelům o osvojení upřel právo znát alespoň základní informace o dítěti, které přebírají.“

Jak to vlastně bylo? O utajovaném miminku jsme se dozvěděli v pondělí 29. října, kdy nám matka telefonovala z mobilu. Uvedla, že v sobotu porodila holčičku, o kterou by se nedokázala postarat. Prosila nás, abychom dítě převzali a zajistili mu rodinu, kde se bude mít dobře. Trvala na zachování anonymity a nabízela, že asi za týden pojede do Prahy a holčičku na Fond přinese. I když nás ujišťovala, že dítě je v naprostém pořádku, bylo zřejmé, že čekat další týden by bylo riskantní. Matka byla plačtivá a zjevně ve velkém stresu. Proto jsme se snažili vymyslet takovou variantu, která by pro ni byla přijatelná, tj. neohrozila její anonymitu, a současně miminku co nejdříve zajistila lékařskou péči. To se nakonec podařilo - během čtyřiadvaceti hodin od prvního kontaktu jsme matku i s dcerkou na smluveném místě naložili a převezli k našemu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v Kroměříži.  Zde nám matka holčičku předala. Jakmile se vzdálila, okamžitě jsme zavolali dětskou lékařku a sociální pracovnici. Lékařka konstatovala celkově velmi dobrý  stav novorozence, ale pro zanícený pupíček doporučila hospitalizaci. Třetího dne bylo děťátko umístěno do kojeneckého ústavu.

Neznám zákon, který by ženám zakazoval rodit doma, třeba tajně. Neznám ani zákon, který by říkal, že dítě bez identity  má menší právo na život než dítě s identitou a že důležitější než život jakéhokoli dítěte je zájem budoucích osvojitelů. Ostatně většina osvojovaných dětí a množství  dalších dětí má jen padesátiprocentní  identitu  -  buď otec není vůbec uveden, anebo je ve skutečnosti jiný než ten matrikový. Ještě jsem nezaznamenala názor, že by tím děti byly nějak zdravotně či psychicky handicapovány, anebo porušena práva osvojitelů. Jsou snad geny  ze strany otce méně významné než geny matčiny?

Podle zákona o matrikách je nutno narození živého dítěte oznámit do sedmi dnů - matka tak dokonce může učinit i později, jakmile je toho schopna. Narození je povinen oznámit lékař, porodní asistentka či osoba, která při porodu působila. Není-li taková osoba, pak jeden z rodičů. Žádný zákon neukládá oznamovací povinnost tomu, kdo se o narození dítěte dozví z mobilního telefonu. Krom toho zákonná lhůta sedmi dnů i tak byla dodržena - oznámení jsme namísto matky učinili již třetí den od narození holčičky. Ptám se tedy paní Průšové, jaký konkrétní zákon a paragraf jsme porušili, jakého trestného činu jsem se dopustila  a jak jsme měli postupovat? Měli jsme ihned po telefonátu matky, která i  před námi zůstala v anonymitě, kontaktovat všech 101 okresních úřadů nebo si nějaký vylosovat? Nebo jsme snad slib dodržení anonymity měli jen předstírat a na smluvené místo pozvat policii nebo sociální pracovnici? Pak  by  už všechna další anonymní miminka končila stejně jako dřív - v popelnici. Nebo jsme měli matce říct, ať si poradí, jak chce, abychom nepodráždili úřední místa? Anebo jsme měli týden čekat, až nám dítě přinese sama? Možná by  už nebylo koho přinést - neodborně ošetřený pupíček hrozil celkovou sepsí. Možná by pak někdo řekl:  mrtvé mimino (bez identity) - dobré mimino.

                                                                                                     Marie Vodičková (Uveřejněno v MFDnes dne 15. 11. 2001) 

 zpět

o.s. BABYBOX a Nadační fond pro odložené děti STATIM

Motto:

Zde leží človíček, stár hodinu a čtvrt.
Nikomu neschází, a nejmíň vlastní matce.
Našli ho na skládce. A jenom kmotra Smrt
jen ta ho k sobě přivinula sladce.

                                              Jiří Žáček

 Cílem o.s. Babybox  a  Nadačního fondu pro odložené děti STATIM je pomáhat rodičům a dětem, matkám, které se v tísnivé situaci nedokáží postarat o novorozence... Slovo STATIM se používá ve zdravotnictví a znamená IHNED, OKAMŽITĚ. A tak si přejeme pomáhat. STATIM je ve stadiu zrodu. Má v projektu zřizování schránek, do nichž budou moci matky, rodiče, odložit anonymně dítě. Odložené dítě vzápětí dostane veškerou zdravotní péči a sociální pomoc. Druhým nástrojem pomoci rodičům v tísni je zřízení bezplatné poradenské telefonní linky.

Program o.s. Babybox  a Nadačního fondu STATIM je jasný a zřetelný. Má jediné přání. Aby již nikdy nebylo nalezeno mrtvé tělíčko novorozence.

S myšlenkou o.s. Babybox  a Nadačního fondu STATIM přicházejí advokát Roman Hanus z Advokátní kanceláře v Praze 1, Národní třída 6 a Ludvík Hess z Prahy 10, Hájku 88.

Kdokoli a kdykoli může použít telefon 602 305 139 nebo e-mail info@statim.cz. Veškeré informace jsou uvedeny na www.babybox.cz. a www.statim.cz.

>STATIM zhotovil první technicky dokonalou schránku, jež měla být instalována na objekt Gynekologicko-porodnické kliniky v Apolinářské ulici v Praze 2. Těsně před podepsáním smlouvy o provozování schránky mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, jejíž součástí klinika je, vystoupili proti projektu Mgr. Šárka Špeciánová, právnička VFN, a MUDr. František Schneiberg, sociální pediatr. Jejich zavádějící a mnohdy nepravdivá argumentace zastavila realizaci projektu. Negativní stanoviska obou odpůrců "schránky" zveřejnil STATIM na www.statim.cz spolu se svojí odpovědí.

 Pár čísel z historie:

Prvním historicky známým odloženým dítětem byl pravděpodobně Mojžíš, jenž ve 14. století před naším letopočtem připlul v košíku po Nilu, vylovila jej faraónská princezna a na svém dvoře taky vychovala. Mojžíš se společensky vypracoval a stal se dokonce rádcem faraóna.

Křesťanství svoji tradici negativního postoje k odkládání dětí počítá od 4. století.

Přesto byly ale nalezené děti obvykle vychovávány v křesťanských rodinách a církev nad jejich výchovou bděla.

Pečlivou evidenci o počtu odložených dětí vedli v Milánu. V letech 1843 až 1900 v tomto historicky prvním zařízení odložili rodiče 162 237 dětí. V Paříži bylo v 18. století ročně odloženo kolem sedmi tisícovek dětí. V Madridu se dochovalo přesné číslo z let 1586 až 1700 – odložených dětí tu sečetli 55 420.

 Některé z mnoha důvodů k odložení dítěte:

Děti často odkládají matky, které těhotenství z nejrůznější příčin tajily a v jeho průběhu ani nenavštěvovaly zdravotní zařízení.

Pro matky odkládající dítě bývá typická malá vzdělanost a nezřídka drogová závislost.

Důvodem k odložení bývá špatná finanční situace rodičů nebo matky a neschopnost postarat se o základní potřeby dítěte.

Svoji roli často hraje očekávaná ostuda či kritika rodiny, strach z rodičů.

Děti také odkládají ženy pobývající v nějakém státě ilegálně.

Nepochybujme o tom, že důvodů je tolik, kolik je odložených dětí.

Současná situace v různých zemích:

V péči o odložené děti je v současnosti nejdále Německo, kde je podle dostupných informací zřízeno 67 míst, na nichž je možno dítě anonymně odložit. Jsou to inkubátorům podobné schránky zvané většinou "Babyklappe". Některá zařízení akceptují anonymní předání dítěte po telefonické domluvě. První "Babyklappe" byla zřízena v Hamburku 5. dubna 2000 a za první rok její působnosti, přesně do 9. dubna 2001, do ní bylo odloženo šest dětí a dvě byly převzaty na základě telefonátu. Podle posledních informací se počet dětí do těchto schránek v Německu odložených blíží ke stovce.

V Rakousku je schránek pět, ve Švýcarsku jedna, rovněž v Jihoafrické republice a v italském Palermu je po jedné schránce. Nejrůznějšími způsoby bývá v Rakousku odloženo kolem padesáti dětí ročně. Ve Švýcarsku zdroje udávají pět odložených dětí za dobu tří let. První "Babyfenster" bylo v této zemi zřízeno 9. 5. 2001.

Spojené státy uvádějí průměrně osm set odložených dětí ročně. V Maďarsku napočítali v poslední době 54 zavražděných dětí a tento varující počet byl impulsem pro zřízení inkubátoru u vchodu budapešťské nemocnice Agost Shoepf-Merei. Byla do něho odložena dvacítka dětí.

 Důvody pro i proti zřízení schránek pro odložené děti:

Schránky na odložení dětí nabízejí matkám a někdy i otcům východisko z krajní životní situace.

Věříme, že osoba rozhodující se odložit dítě nemusí být vždy krkavčí matkou. Je to člověk, jenž potřebuje podporu, informace a hledá řešení. Mnohdy jistě rozhoduje o životě dítěte vteřina, podnět, náhoda.

Výhodou proti všem dosud nabízeným možnostem je absolutní anonymita. Pochopme, že ne každý je schopen jednat s institucí, jíž zdravotní nebo sociální zařízení bezesporu také je.

Odpůrci myšlenky tvrdí, že zřízení schránek zvýší počet odložených dětí.

Jako protiargument uvádějí právo dítěte na informace o původu.

Předpokládají, že odložené děti mají problém s nalezením vlastního já. A rodiče odložených dětí za svůj čin podle odpůrců projektu trpí. Otcové pak nejsou vedeni k odpovědnosti.

Schránky ovšem především zachraňují životy dětí.

Ludvík Hess,

 předseda o.s. BABYBOX a ředitel Nadačního fondu pro odložené děti STATIM

 zpět

Stanovisko policejního prezidia k Babyboxům nám dalo za pravdu

Policejní prezidium ČR                                                      

kancelář policejního prezidenta

preventivně informační skupina 

Praha 30. března 2006  

Upřesnění informací týkajících se tzv. Baby - boxů

 Dne 16. 3. 2006 odvysílala Česká televize v hlavním zpravodajském pořadu Události reportáž o tzv. babyboxech, ze které mohl vyplynout mylný dojem, že Policie ČR bude pátrat po rodičích všech dětí, které do nich budou odloženy. Svědčí o tom i článek deníku Mladá fronta dnes ze dne 29. 3. 2006 s nadpisem „Policie chce pátrat po matkách dětí z babyboxu“, ve kterém se jeho autorka na zmíněnou reportáž odvolává. Považujeme proto za nutné uvést nepřesně prezentované informace na pravou míru.

 Babyboxy nespadají do kompetence Policie ČR a policisté nebudou pátrat po rodičích dětí, které do nich budou odloženy. Výjimkou jsou pouze případy, kdy to Policii ČR ukládá zákon.

 Takovým případem bude zejména situace, kdy se policie dozví, že na těle odloženého dítěte jsou známky násilí, a vznikne podezření, že se dítě mohlo stát obětí trestného činu.

 Nutno dodat, že v těchto případech by Policie ČR pátrala po rodičích dítěte bez ohledu na to, zda bylo umístěno do babyboxu či nikoli. Vyjmenované důvody jsou pro Policii ČR stejně závažné, ať už se dítě ocitne v babyboxu či na jakémkoli jiném místě bez svých rodičů.

zpět

Stížnost a trestní oznámení na policejní radovou Alenu Plškovou

občanské sdružení na pomoc opuštěným, týraným a zanedbávaným dětem

Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 221 137, 224 236 655,  http//www.fod.cz, e-mail: fod@fod.cz

___________________________________________________________________________

Ministerstvo vnitra ČR

Praha 7 

V Praze dne 16. března 2006

Věc: stížnost a trestní oznámení na policejní radovou Alenu Plškovou

 Dne 16. března 2006 v Událostech na ČT 1 prohlásila policejní radová Alena Plšková, že policie bude pátrat po matkách, které anonymně odložily své dítě do Babyboxu – údajně proto, že je snaha zjistit jejich rodiče, kteří mohou být např. závislí na drogách. Domnívám se, že úkolem Policie ČR je pátrat po pachatelích trestných činů a po pohřešovaných osobách, nikoli po nešťastných matkách, které namísto do popelnice odloží dítě bezpečně do Babyboxu. To navíc za situace, kdy stále slyšíme o nedostatku policistů, a z toho důvodu o průtazích při řešení trestných činů. Toto prohlášení může vést k tomu, že matky se budou cítit při použití Babyboxu ohroženy prozrazením své totožnosti, a některé se pak budou snažit zbavit se dítěte tak, aby nedošlo k jejich vypátrání, např. pohozením dítěte daleko od svého bydliště, na skládce, v popelnici, v lese a dalších místech, kde se mrtvolky novorozenců nacházejí.

 V souvislosti s novorozenou Lucinkou, kterou matka na podzim roku 2004 anonymně předala pracovníkům Fondu ohrožených dětí, se policie veřejně v tisku vyjádřila, že po její matce pátrat nebude, neboť se žádného trestného činu nedopustila. Bylo by proto namístě, aby policie sjednotila názor na svůj postup při nalezení anonymního novorozence, a to tak, aby nedošlo ke zbytečnému ohrožení nebo dokonce zmaření životů těch dětí, jejichž matky chtějí zůstat v anonymitě a anonymního porodu v porodnici nemohou využít (vdané ženy nebo ženy bez trvalého bydliště na území ČR).

 Současně podávám stížnost na paní Plškovou i z toho důvodu, že soustavně a dlouhodobě veřejně prohlašuje, že Fond ohrožených dětí obchoduje s dětmi. Uvedla to např. na semináři pro sociální pracovnice ve Zlíně, říkala to opakovaně i na zasedáních správních orgánů Linky bezpečí.  Jsem toho názoru, že nato naprosto nepodložená tvrzení naplňují skutkovou podstatu trestného činu pomluvy, a proto na jmenovanou podávám trestní oznámení, příp. alespoň žádám o veřejnou omluvu a její kázeňské potrestání.  Myslím, že policie má dostatek prostředků, jak by mohla odhalit, že konkrétní subjekt se dopouští tak závažné trestné činnosti, včetně nasazení agenta. Pokusila se o to někdy paní policejní radová a s jakým výsledkem? Předpokládám, že ani policejní rada nesmí nikoho veřejně ostouzet a křivě obviňovat z trestné činnosti. Pokud paní policejní radová Plšková měla toto podezření, nevím, co ji opravňovalo, aby ho jménem Policie šířila dále, aniž by pro to měla jakékoli důkazy.

 S úctou a s pozdravem   

                                                                                                                                          Marie Vodičková, předsedkyně FOD

zpět

MPSV vydalo metodiku pro případy dětí odložených do babyboxů

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo v rámci své působnosti metodický pokyn pro orgány sociálně-právní ochrany (krajské a obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností), kterým stanoví jejich postup v případě dětí odložených do babyboxů. Dokument zašle v nejbližší době výše uvedeným orgánům sociálně-právní ochrany a také dalším subjektům, které zřídily a provozují babyboxy, nestátním subjektům poskytujícím okamžitou péči ohroženým dětem, Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu spravedlnosti.

Babyboxy existují v České republice od loňského roku. Dne 1. 6. 2005 byl zprovozněn vůbec první babybox v ČR v Gyncentru v Praze a 9. 11. 2005 pak v brněnské nemocnici Milosrdných bratří. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou záležitost, MPSV také materiál, kterým nastoluje určitá pravidla v rámci své kompetence, v případě potřeby dále upraví. Cílem metodického pokynu je především zajistit, aby se odložené děti co nejrychleji vrátily do vlastní rodiny nebo aby pro ně příslušné orgány našly v co nejkratší době rodinu náhradní.

Pokud rodič odloží dítě do babyboxu, musí být miminko okamžitě převezeno do zdravotnického zařízení a to mu musí poskytnout odpovídající zdravotní péči. Zdravotnické zařízení je zároveň povinno o odloženém dítěti neprodleně informovat místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Pokud není totožnost dítěte známá, bude případ spadat do kompetence místně příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a obecního úřadu, v jehož obvodu je babybox, do kterého bylo dítě odloženo.

Orgán sociálně-právní ochrany dětí zváží konkrétní situaci, zdravotní stav a věk dítěte a na základě zjištění podá podnět nebo návrh soudu na předběžné opatření, kterým se dítě svěřuje do péče fyzické osoby (např. žadatele o osvojení nebo pěstounskou péči zařazeného do evidence žadatelů, příbuzné osoby, apod.) nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc či kojeneckého ústavu. Soud také ustanoví dítěti poručníka. Zdravotnické zařízení, do kterého bylo dítě po umístění do babyboxu převezeno, provede všechna zdravotní vyšetření, která jsou nutná k založení do zdravotní dokumentace dítěte.

Pokud nic nebrání tomu, aby mohlo být dítě umístěno do náhradní rodinné péče, vyhledá příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí z evidence prověřených žadatelů o osvojení a pěstounskou péči vhodné žadatele a následně je zkontaktuje, provede s nimi pohovor a upozorní je na skutečnosti vyplývající ze zdravotnické a jiné dokumentace dítěte, na případnou absenci některých vyšetření, na možná rizika z toho plynoucí. Také je právně poučí o specifičnosti situace, kdy například rodiče dítěte dosud nevyjádřili souhlas s osvojením a ani soud zatím neurčil nezájem o dítě, a o možnosti vrácení dítěte biologickým rodičům v případě, že by se o ně přihlásili.

Pokud je totožnost dítěte známá (např. byl přiložen rodný list dítěte, matka kontaktovala příslušné orgány sociálně-právní ochrany, zdravotnické zařízení či jiný subjekt a „identifikovala“ dítě), bude celou záležitost řešit příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad podle trvalého pobytu dítěte.

Příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí vždy nejdříve zkontaktuje rodiče dítěte a nabídne jim spolupráci při řešení nepříznivé situace, ve které se rodina nachází. Zajistí rodičům dítěte veškerou možnou pomoc a podporu v případě, že se rozhodnou dítě si ponechat.  V případě, že nebude možné zajistit návrat dítěte do jeho vlastní rodiny, zvolí příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí další postup vzhledem k možné perspektivě dítěte a jeho rodiny. Především se pokusí zajistit souhlas obou rodičů s osvojením. Pokud rodiče souhlasit nebudou a zároveň nebudou o dítě projevovat zájem po dobu stanovenou zákonem o rodině, podnikne orgán sociálně-právní ochrany dětí takové kroky, aby se dítě v co nejkratším čase ocitlo ve vhodné náhradní rodině.

Kateřina Beránková, tisková mluvčí MPSV

zpět

Utajené porody v porodnicích

Zákon o utajených porodech v porodnicích (č. 422/2004 Sb.) se účinností od 1. 9. 2004  vztahuje na ženy, které mají na území ČR trvalý pobyt a nejsou vdané. Pokud jej využijí,  nejsou v rodném listě dítěte uvedeny záznamy o rodičích, viz níže text zákona:

422

ZÁKON

ze dne 10. června 2004,

kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNĺ
Změna zákona o péči o zdraví lidu

Čl. I

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 210/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 548/1991 Sb., zákona č. 550/1991 Sb., zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 206/1996 Sb., zákona č. 14/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 260/2001 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 290/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 130/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 37/2004 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 121/2004 Sb. a zákona č. 156/2004 Sb., se mění takto:

V § 67b se doplňuje nový odstavec 20, který zní:

"(20) Žena s trvalým pobytem na území České republiky, která porodila dítě a písemně požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, nejedná-li se o ženu, jejímuž manželu svědčí domněnka otcovství (§ 51 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině), má právo na zvláštní ochranu svých osobních údajů. Zdravotnické zařízení je v takovém případě povinno vést zdravotnickou dokumentaci v rozsahu péče související s těhotenstvím a porodem, jejíž součástí jsou osobní údaje této ženy nezbytné ke zjištění anamnézy a údaje uvedené v § 67b odst. 2 písm. b). Jméno a příjmení ženy je vedeno odděleně od zdravotnické dokumentace spolu s písemnou žádostí podle věty první, datem narození a datem porodu. Po skončení hospitalizace se zdravotnická dokumentace o tyto údaje doplní a zapečetí. Otevření takto zapečetěné zdravotnické dokumentace je možné jedině na základě rozhodnutí soudu. Lékaři a příslušníci zdravotnického personálu, kteří v rámci výkonu lékařské péče přišli do styku s osobními údaji ženy podle věty první, jsou povinni o nich zachovávat mlčenlivost. Ustanovení § 67b odst. 10 a 11 se nepoužijí.".

ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů

Čl. II

Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 578/2002 Sb. a zákona č. 165/2004 Sb., se mění takto:

1. § 14 včetně poznámek pod čarou č. 4a), 5) a 6) zní:

"§ 14

(1) Do knihy narození se zapisuje

a) jméno, popřípadě jména a příjmení dítěte,

b) den, měsíc a rok narození dítěte,

c) rodné číslo, místo narození a pohlaví dítěte,

d) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodná příjmení, data a místa narození, rodná čísla, státní občanství a místo

     trvalého pobytu rodičů,

e) datum zápisu a podpis matrikáře.

(2) Údaje uvedené v odstavci 1 písm. d) se do knihy narození nezapisují v případě, že matka dítěte požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem.^4a)

(3) Zápis do knihy narození se provede

a) na základě písemného hlášení o narození živého nebo mrtvého dítěte, nebo

b) na základě ústního oznámení o narození dítěte mimo zdravotnické zařízení, nebyla-li jeho matce ani následně poskytnuta

    zdravotní péče; o tomto oznámení sepíše matrikář s oznamovatelem zápis.  

(4) Písemné hlášení o narození dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, obsahuje informaci, že se jedná o takový případ.

(5) Při ústním oznámení je oznamovatel povinen prokázat svoji totožnost.

(6) Je-li oznamovatel neslyšící, nebo němý, popřípadě učiní-li oznámení v jiném než českém, nebo slovenském jazyce, je nutná přítomnost tlumočníka.⁶⁾

2. V § 17 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 6a) zní:

"§ 17

(1) Zápis dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem,^6a) do knihy narození se provede podle zprávy zdravotnického zařízení, v němž byl porod ukončen, obsahující údaje uvedené v § 14 odst. 1, přičemž údaje uvedené v § 14 odst. 1 písm. d) se do knihy narození nezapíší.

ČÁST TŘETĺ
Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění

Čl. III

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 167/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/ /2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb. a zákona č. 455/2003 Sb., se mění takto:

1. V § 13 odst. 1 se za slova "zdravotní stav" vkládají slova "a zdravotní péče uvedená v odstavci 3".

2. V § 13 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 23b) zní:

"(3) Ze zdravotního pojištění se hradí též zdravotnická péče související s těhotenstvím a porodem dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem.^23b) Tuto péči hradí zdravotní pojišťovna, kterou na základě identifikačních údajů pojištěnce o úhradu požádá příslušné zdravotnické zařízení. Povinnost mlčenlivosti stanovená v § 67b odst. 20 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, tím není dotčena.

ČÁST ČTVRTÁ
Účinnost

Čl. IV

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Špidla v. r.

 zpět