Připravovaná novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí

Připomínky k návrhu novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí

Změna zákona o rodině

Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí

Změna zákona o státní sociální podpoře

Návrh Integrovaného systému pomoci ohroženému dítěti
   Základní způsoby pomoci v navrhovaném systému
   Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
   Pěstounská péče

Novelizace zákona č. 389/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí
   Stanovisko Fondu ohrožených dětí
   Připomínky Střediska NRP

Věcný podklad pro novelu zákona, ve znění pozdějších předpisů
   Současná právní úprava
   Základní důvody navrhované právní úpravy
   Návrh věcného řešení
   Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami
   Dopad na státní rozpočet

Pozměňovací návrhy ke sněmovnou schválenému zákonu, přijaté výbory senátu

1. V § 45b) odst. 2 se za slova "Je-li dítě v ústavní výchově" vkládají slova "nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc".

• Důvod
  • Novela §46 zák. o rodině stanoví, že soud může namísto do ústavní výchovy svěřit dítě i do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, přičemž rodinná péče v těchto zařízeních má přednost před ústavní výchovou. I v těchto zařízeních jsou děti, o které jejich rodiče neprojevují žádný zájem, případně je zjevné, že ani v budoucnu nebudou schopni o dítě pečovat, avšak ani když je dítě do tohoto zařízení svěřeno na základě rozhodnutí soudu, nemůže orgán sociálně-právní ochrany rozhodnout o předpěstounské péči, na rozdíl od případu, kdy je dítě v ústavní výchově. Tato rozdílná právní úprava není v zájmu dítěte a došlo k ní zřejmě nedopatřením.

2. V § 68 odst. 1, písm. b) se vypouští slova "po narození dítěte".

• Důvod
  • V kojeneckých ústavech, dětských domovech i zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc se nacházejí stovky dětí jen o málo starších ne novorozených, o které rodiče neprojevují žádný zájem, avšak dvouměsíční nezájem po ně neplatí přesto, že i v jejich zájmu je, aby co nejdříve získaly náhradní rodinu. V soudním řízení se pak dokazuje, zda jejich nezájem byl odůvodněn závažnými skutečnostmi či nikoli. Neexistuje žádný psychologický ani právní důvod, proč by úprava novorozenců a třeba jen o několik týdnů staršího dítěte měla být rozdílná.

3. V § 69 odst. 2) se za slovo "ústavu" vkládají slova "v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc".

• Důvod
  • Novela §46 zák. o rodině stanoví, že soud může namísto do ústavní výchovy svěřit dítě i do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, přičemž rodinná péče v těchto zařízeních má přednost před ústavní výchovou. I v těchto zařízeních jsou děti, o které jejich rodiče neprojevují žádný zájem, avšak ani při splnění podmínek pro anonymní osvojení (rozhodnutí soudu o nezájmu, souhlas k osvojení) nemůže orgán sociálně-právní svěřit takové dítě do před-adopční péče. Ani v tomto případě nebyl takový důsledek zřejmě zamýšlen.

4.V § 69 se vkládá odst. 3), který zní:

"Orgán sociálně-právní ochrany dětí může rozhodnout o svěření dítěte, které je v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu, do péče budoucích osvojitelů také tehdy, jestliže rodiče, kteří jsou zákonnými zástupci dítěte, písemně stvrdili před pověřeným pracovníkem orgánu sociálně-právní ochrany dětí svůj záměr dát po uplynutí zákonné šestitýdenní lhůty souhlas k osvojení dítěte předem bez vztahu k určitým osvojitelům, na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí bylo zahájeno řízení o splnění podmínek uvedených v § 68 odst. 1 a)

Jestliže je dítě v porodnici, v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z vůle rodičů, může tak orgán sociálně-právní ochrany dětí postupovat jen na základě jejich zmocnění.

O svěření dítěte do péče budoucího osvojitele se rodiče nevyrozumívají."

• Důvod
  • Cílem této úpravy je odstranit zbytečné průtahy, které vznikají v důsledku tzv. incidenčního řízení, při svěřování dětí do osvojení. Pokud je dítě rodiči již odebráno na základě soudního rozhodnutí o umístění do ústavu nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, pak je v zájmu dítěte, aby se co nejrychleji dostalo k novým rodičům – jde o obdobnou úpravu jako v případě tzv. předpěstounské péče. Tento postup by byl namístě tehdy , kdy by bylo možno důvodně očekávat, že soudní rozhodnutí skončí vyslovením nezájmu nebo že rodič svůj souhlas neodvolá. Obdobná úprava platí např. v Rakousku – pokud matka deklaruje svůj souhlas s osvojením dítěte ještě v porodnici, je dítě anonymně svěřeno do péče budoucích osvojitelů. Pokud by dítě bylo ve výše uvedených zařízeních pouze z vůle rodičů, pak by se od nich mělo vyžadovat zmocnění k takovému postupu.

5. Dosavadní odst. 3 a 4 § 69 se přečíslují.

6. V § 78 se na "rozsahu," vkládají slova "a nebo na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí probíhá řízení o splnění podmínek uvedených v § 68 odst. 1"

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 257/2000 Sb., zákona č. 272/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 518/2002 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb., se mění takto:

V § 19 odst. 1 zní:

"(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje o svěření dítěte

1. do péče budoucích osvojitelů, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, nejde-li o případ uvedený v odstavci 2,
2. do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů,
3. do péče fyzické osoby, která má zájem stát se poručníkem; je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů,

o svěření dítěte zašle informaci příslušnému soudu do 15 dnů ode dne rozhodnutí".

• Důvod
  • Novela §46 zák. o rodině stanoví, že soud může namísto do ústavní výchovy svěřit dítě i do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, přičemž rodinná péče v těchto zařízeních má přednost před ústavní výchovou. I v těchto zařízeních jsou děti, o které jejich rodiče neprojevují žádný zájem, případně je zjevné, že ani v budoucnu nebudou schopni o dítě pečovat, avšak ani když je dítě do tohoto zařízení svěřeno na základě rozhodnutí soudu, nemůže orgán sociálně-právní ochrany rozhodnout o přeadopční ani předpěstounské péči, na rozdíl od případu, kdy je dítě v ústavní výchově. Tato rozdílná právní úprava není v zájmu dítěte a došlo k ní zřejmě nedopatřením.

V § 19 odst. 4 zní:

"(4) Je-li svěřeno dítě do pěstounské péče nebo převzato budoucím pěstounem na základě rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b), nebo je-li dítě svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se poručníkem na základě rozhodnutí podle odstavce 1 písm. c), podává obecní úřad obce s rozšířenou působností návrh soudu na stanovení výživného na toto dítě, a pokud povinná fyzická osoba neplatí stanovené výživné, podává návrh na výkon rozhodnutí."

• Důvod
  • Jde o legislativně technické zpřesnění.

1. V § 2 písm. b) se vkládá bod 4., který zní: "příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc".
2. Dosavadní body 4. a 5. se přečíslují.
3. V § 3 odst. 2 se za slova "ústavní péče" vkládají slova "a nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc".
4. Hlava osmá včetně nadpisu zní:

   PŘÍSPĚVEK NA PÉČI O DÍTĚ V ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI VYŽADUJÍCÍ OKAMŽITOU POMOC

    

   § 44a

   Podmínky nároku na příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

   Nárok na příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc má nezletilé dítě svěřené do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

    

   § 44b

   Výše příspěvku na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

   Výše příspěvku na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc činí za kalendářní měsíc součin částky na osobní potřeby dítěte a koeficientu 5,00.

5. Dosavadní Hlavy osm a devět se přečíslují.
6. V § 59 odst. 1 se přiřazuje bod pod písm. e), který zní: "zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, je-li nezletilá oprávněná osoba v plném přímém zaopatření tohoto zařízení.

• Důvod
  • Cílem této úpravy je zajistit alespoň částečně provoz zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které novela zákona o rodině v § 46 stanovila jako alternativu ústavní výchovy s tím, že rodinná péče v těchto zařízeních má přednost před ústavní výchovou. I když je zřejmé, že rozvoj těchto zařízení je v zájmu dětí, které nemohou zůstat ve vlastní rodině, a to zejména pokud poskytují rodinnou péči, a je i v souladu se Závěrečnými doporučeními Výboru OSN pro práva dítěte z 31.1.2003, není vůbec zajištěno financování péče o děti v těchto zařízeních, na rozdíl od zařízení ústavní výchovy.
  • Protože se jedná o zařízení, vzniklá na základě zákona o sociálně-právní ochraně dětí a protože věcně náleží do resortu sociální péče, je namístě financování rovněž z tohoto resortu, jako nová dávka státní sociální podpory.
  • Státní rozpočet to nijak nezatíží, naopak ještě ušetří, neboť ústavní výchova, kam by jinak většina dětí svěřených do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc byla umístěna, je víc než dvakrát dražší.
  • Pětinásobek částky na osobní potřeby se pohybuje v závislosti na věku dítěte v rozmezí od částky 8 450 Kč do částky 12 250 Kč měsíčně, což činí 101 400 Kč 147 000 Kč ročně na jedno dítě. Pobyt dítěte v ústavu stojí stát minimálně dvakrát tolik, navíc po snížení počtu dětí ve skupinách bude počet míst v ústavní výchově nedostatečný a stát bude muset stavět nové ústavy. Mnohem ekonomičtější a z hlediska dětí šetrnější řešení je rozvoj řízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, v nichž mj. mohou být vychováváni sourozenci společně bez ohledu na věk.
  • V současné době počet míst v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc nepřesahuje dvě stě, tedy náklady nestátního rozpočtu na rok by se nepřesáhly 25 milionů korun ročně, přičemž by se stejná částka ušetřila na místech v ústavní výchově.

1. sanace rodiny s využitím moderních způsobů terénní sociální práce (poradenství, terapie vč. VTI, doprovázení, pomoc při vedení domácnosti a nácviku dovedností v péči o dítě, pomoc při hledání zaměstnání, hmotná výpomoc, raná péče atd.),
2. sociální byty pro rodiny s nízkými příjmy či výraznější pomoc při úhradě nájmů, které rodina není schopna hradit,
3. azylové bydlení pro případ domácího násilí, bytové krize nebo nedostatku rodičovských dovedností a zajištění sanace rodiny ve smyslu posílení těchto schopností, (v takovém případě pro celé rodiny, nejen pro matku či otce s dětmi ) ,
4. změna výchovy v rámci širší rodiny, a to pokud možno na základě dohody s rodiči, jestliže širší rodina stýká záruku dobré péče a je ochotna se o dítě postarat,
5. respitní (podpůrná) pěstounská nebo rodinná péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc na část dne nebo týdne (obvykle na dobu pracovních dnů, při hospitalizaci či vážné nemoci rodiče, nemůže-li péči zajistit rodina, při současné práci s rodinou,
6. rodinná péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, pokud možno na základě dohody s rodiči, při snaze o sanaci rodiny a vyřešení problému tak, aby se dítě mohlo co nejdříve do rodiny vrátit,
7. přechodná (tzv. profesionální) pěstounská péče pro děti, kde se možnost návratu do vlastní rodiny jeví v horizontu delším než cca půl roku, jsou-li zachovány vztahy mezi dětmi a rodiči a rodiče jeví snahu o zlepšení poměrů nebo kde sice šance na návrat do vlastní rodiny není reálná, ale rodiče mají zájem o intenzivnější kontakt s dítětem,
8. osvojení pro děti tzv. právně volné, které jsou vhodné do tohoto typu NRP, tj. děti cca do předškolního až mladšího školního věku, bez závažných zdravotních či jiných handicapů resp. pro takové právně volné děti, pro které lze nalézt vhodné osvojitele
9. poručenská a pěstounská péče klasická, tak ji známe v současné podobě zajišťující plně rodinné zázemí obdobně jako u osvojení dětem, jejichž rodiče zemřeli, jsou neznámého pobytu nebo jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, anebo nejeví o dítě dlouhodobě zájem, není-li šance na osvojení, příp. jsou-li rodiče osoby s tak sociálně patologickým vývojem, že by podpora kontaktu s nimi dítě ohrožovala, či pokud samo dítě po špatných zkušenostech s nimi kontakt odmítá.
10. specifická pěstounská péče pro děti se závažným tělesným nebo mentálním handicapem, pro děti se závažnějšími poruchami chování, pro děti staršího věku, početné skupiny sourozenců a další děti, pro které se nedaří nalézt klasickou pěstounskou péči – tato péče může být jak přechodná (s perspektivou návratu do vlastní rodiny resp. s intenzivním kontaktem vlastní rodiny), tak dlouhodobá resp. trvalá bez kontaktu s vlastní rodinou, ale s potřebnou citovou saturací,
11. ústavní výchova pro děti se závažnými zdravotními, mentálními či jinými handicapy, nebo se závažnými poruchami chování, jimž nelze zajistit péči způsoby uvedenými pod body 1 – 10.

A) Výhody ZDVOP oproti ústavnímu systému:

1. děti lze přijímat i bez soudního rozhodnutí na základě žádosti rodičů (zák. zástupců) nebo na žádost OSPOD s následným souhlasem rodičů – lze tedy pomoci rychle, kdy je to právě zapotřebí. Když se zlepší podmínky v rodině, lze pobyt rychle ukončit a dítě vrátit domů,
2. děti lze přijímat i na základě jejich vlastní žádosti a poskytovat jim péči i proti vůli rodičů až do té doby, než soud rozhodne o předběžném opatření (tj. v případě tzv. rychlého předběžného opatření 24 hod., v případě obyčejného předběžného opatření 7 dní). Je tak možno zajistit rychlou a účinnou pomoc pro děti na útěku, zejména děti týrané, zanedbávané a zneužívané,
3. lze přijímat celé skupiny sourozenců bez ohledu na věk, nedochází tedy k další traumatizaci v důsledku jejich rozdělování do různých zařízení zdravotnických či školských,
4. děti lze přijímat přímo "z terénu", bez zbytečného pobytu v diagnostickém ústavu, kde jsou společně ve stejném režimu děti bez poruch chování s dětmi výrazně narušenými, agresivními, s anamnézou prostituce, trestné činnosti, toxikománie, apod., takže děti bez těchto problémů jsou kromě psychické deprivace zvýšeně ohroženy šikanou i mravním zpustnutím,
5. ZDVOP lze provozovat jako rodinnou péči, a to buď přímo v rodinách zaměstnanců, nebo v objektech s vybudovanými služebními byty na bázi nepřetržité vícedenní střídavé péči dvou stabilních osob po všech stránkách tak jako v rodině (zák. o rodině umožňuje i střídavou péči rodičů, kdy na rozdíl od ZDVOP dítě mění bydliště) – nedochází tedy k opožďování dětí ani k jejich psychické deprivaci – mají stejné množství podnětů a citové saturace jako např. dítě vyrůstající u příbuzných,
6. podle novely zákona o rodině (§ 46 odst. 1,2) může soud umístit dítě do ZDVOP na neomezeně dlouhou dobu (tj. dokud je to zapotřebí resp. dokud není nalezeno vhodnější řešení, např. trvalá NRP) namísto do ústavní výchovy, a pokud ZDVOP poskytuje rodinnou péči, má dokonce přednost před ústavní výchovou,
7. péče o děti v ZDVOP je minimálně o sto tisíc korun na dítě a rok lacinější než ústavní výchova, přestože v jednom bytě je poskytována péče menšímu počtu dětí než v ústavní výchově (dvěma až čtyřem, max. šesti dětem), a to i po snížení počtu dětí ve výchovné skupině v ÚV, kdy počet šest bude minimální a počet osm maximální oproti současným až patnácti dětem ve výchovné skupině.

B) Nevýhody ZDVOP oproti ústavnímu systému:

1. nemožnost financování přímo ze státního rozpočtu. Návrh řešení: novela zák. o státní sociální podpoře
2. nemožnost svěření dítěte ze ZDVOP do péče budoucích osvojitelů či pěstounů rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany tak, jak to nyní lze z ústavní výchovy. Návrh řešení: novela zákona o rodině a zákona o sociálně-právní ochraně dětí

C) Co nabízí FOD:

Rozšíření sítě ZDVOP (v závislosti na finančních prostředcích) a jejich provozování (pod názvem Klokánek, který je dětem sympatičtější než ZDVOP, dětský domov, ústavní výchova apod.) pro ty děti, které nelze ponechat v dosavadním rodinném prostředí a které nejsou výrazně mravně narušené, agresivní nebo natolik zdravotně postižené, že potřebují zdravotnickou péči. V ZDVOP zajišťujeme:

1. rodinnou péči na dobu, dokud se dítě nemůže vrátit domů nebo dokud není nalezeno jiné vhodné řešení, a to jak v bytech a rodinách "tet" a "strýců", tak v našich služebních bytech formou nepřetržité týdenní střídavé péče dvou stabilních "tet"
2. diagnostiku osobnosti dítěte i jeho rodinného prostředí, terapii, odstranění či zmírnění vývojového opoždění a deprivace prostřednictvím pozorování a práce "tet" a "strýců", vedením denních záznamů o projevech dítěte, kontaktu s rodinou apod. a s pomocí odborníků našich (t.č. zaměstnáváme 8 psychologů, pediatričku, speciální pedagogy, terapeuty vč. videotrenérky, zdravotní sestry, sociální pracovníky), nebo externích (zdravotní a jiná vyšetření, terapie apod.), též pro rozhodnutí o dalším řešení (návrat do rodiny, osvojení, klasická PP, přechodná PP, § 45/1 ZR, ÚV a další)
3. možnost každodenního kontaktu dítěte s rodinou,
4. sociální práci s rodinou ve spolupráci s OSPOD s cílem sanace rodinného prostředí,
5. psychologické vyšetření "tet" a "strýců", jejich zaškolení, supervizi a každoroční vzdělávání a společné poradensko relaxační prázdninové pobyty a dohled nad kvalitou jejich práce.

Současná právní úprava toto vše umožňuje bez ohledu na věk dětí.

• Právní rámec zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
  1. Podle § 42 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané, anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, a v zajištění lékařské péče zdravotnickým zařízením, psychologické a jiné obdobné nutné péče. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se v zařízení poskytuje ochrana a pomoc dítěti v případech uvedených v § 37, a to po dobu, než rozhodne soud o návrhu obecního úřadu obce s rozšířenou působností na nařízení předběžného opatření. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že péče v těchto zařízeních se poskytuje dětem bez ohledu na věk, tj. i dětem mladším tří let. Fond ohrožených dětí má pověření MPSV ke zřizování a provozu těchto zařízení.
  2. Podle § 46 odst. 1 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. v platném znění může soud za stanovených podmínek nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je soud před nařízením ústavní výchovy povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která má přednost před výchovu ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovou zruší. Toto ustanovení je zcela jednoznačné– rodinná péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc má přednost před ústavní výchovou, a to bez ohledu na věk dítěte.
  3. Zákon č. 20/1966 Sb. v úplném znění se zmiňuje o kojeneckých ústavech a zdravotnických dětských domovech pouze v jediné větě (ustanovení § 38), která zní: "K zařízením léčebně preventivní péče se přiřazují kojenecké ústavy, dětské domovy a jesle, pečující o všestranný rozvoj dětí ve věku do tří let". Z této dikce nevyplývá, že by o děti do tří let nemohl pečovat nezdravotnický subjekt.
  4. Další zmínka o kojeneckých ústavech a zdravotnických dětských domovech je ve vyhlášce tamního ministerstva č. 242/1991 Sb. v ustan. § 20, které zní: (odst. 1) "Kojenecké ústavy poskytují ústavní a výchovnou péči dětem, jejichž vývoj je ohrožen nevhodným domácím prostředím, a to zpravidla do věku jednoho roku."(odst. 2) "Dětské domovy poskytují ústavní a výchovnou péči dětem, o něž nemá kdo pečovat nebo jimž nelze ze sociálních důvodů zajistit péči ve vlastní rodině, popřípadě náhradní rodinnou péči, a to ve věku od jednoho do tří let, pokud ze zdravotních nebo sociálních důvodů ji není nutné poskytovat starším dětem".(odst. 3) "Kojenecký ústav a dětský domov se podle místních podmínek spojí ve společné zařízení. Nové kojenecké ústavy se nezřizují."Ani z této dikce nevyplývá, že by jiný než zdravotnický subjekt nemohl pečovat o děti do tří let. Navíc vyhláška má menší právní sílu než zákon a nemůže s ním být v rozporu – těmi zákony, které umožňují pečovat o děti v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc bez ohledu na věk je zákon o sociálně-právní ochraně dětí a zákon o rodině.

D) Současný stav a zkušenosti FOD s ZDVOP:

• FOD t.č. provozuje 13 Klokánků (ZDVOP) s celkovou kapacitou 130 míst, z toho 8 (30 míst) v bytech "tet" a "strýců"a 5 ve střídavém typu rodinné péče (100 míst),
• od zprovoznění prvního Klokánku v Žatci v září r. 2000 bylo do těchto zařízení přijato 510 dětí,
• průměrná doba pobytu dítěte činí 4 měsíce,
• cca 80 % dětí je přijato na základě dohody s rodiči, ve značné části na doporučení OSPOD, 20 % na základě soudního rozhodnutí (předběžné opatření nebo rozsudek),
• 4 % dětí jsou přijaty na základě jejich žádosti s následným souhlasem rodičů nebo předběžným opatřením
• cca 70 % dětí se vrací do původní rodiny, cca 20 % přechází do trvalé náhradní rodinné péče, 1 % zde dosahuje zletilosti a cca 9 % přechází do ústavní výchovy, na psychiatrii nebo do jiného zařízení,
• v několika desítkách případů došlo k vymizení závažných poruch chování i u dětí, které předtím byly ve výchovných ústavech nebo na psychiatrii,
• markantní je rozdíl v chování malých dětí v Klokánku a v ústavní výchově při návštěvě cizích osob – zatímco děti v ÚV se obvykle na cizí lidi "pověsí" a jsou ochotny s nimi odejít, děti v Klokánku jsou vůči cizím lidem nedůvěřivé, vyhledávají blízkost "tety" nebo "strýce" a kontakt navazují obdobně jako děti v rodině.

A) Současný model pěstounské péče blížící se po citové a vztahové stránce adopci doporučujeme zachovat pro děti, které nemají šanci na návrat do vlastní rodiny ani na častější kontakt se svou vlastní rodinou. Považujeme však za nutné zlepšit hmotné zajištění pěstounských rodin i nabídku poradenských služeb.

Navrhované zlepšení hmotného zajištění:

1. zvýšení dávky na potřeby dítěte na 2,5 násobek částky ŽM na osobní potřeby,
2. zvýšení odměny pěstouna na 1,00 násobek částky ŽM na osobní potřeby,
3. přiznání sociálního a zdravotního pojištění též individuálním pěstounům, pokud věnují o svěřené dítě celodenně pečují, obdobně jako je tomu u pěstounů v zařízeních,
4. přiznat mateřskou dovolenou i na dítě starší 8 měsíců, a to až do cca 8 let, neboť sžívání dítěte s novou rodinou a odstraňování deprivace a vývojového opoždění, které se vyskytují v různé míře v všech dětí svěřovaných do NRP, si vyžaduje celodenní přítomnost a péči náhradního rodiče (totéž by mělo platit i pro osvojitele)

B) Tzv. profesionální pěstounskou péči navrhujeme nazývat přechodnou pěstounskou péčí, a to jednak v tom smyslu, že v tento typu péče bude snaha vrátit dítě do vlastní rodiny a podporován kontakt s rodinou, tedy jakýsi přechod mezi vlastní a náhradní rodinou. Zde se ovšem stěží mohou navázat vztahy jako k vlastnímu dítěti, ale vztah zřejmě bude spíš na úrovni "tety" a "strýce".

Vzhledem k tomu nelze očekávat, že by se našly snad až na výjimky rodiny, které by byly ochotny zajišťovat takovou péči za obdobných podmínek jako dosavadní pěstouni, a to ani v zařízeních pro výkon pěstounské péče. Tento typ péče navrhujeme zajišťovat na bázi pracovního poměru s platem přinejmenším průměrným, pro maximálně tři děti na jednoho pěstouna s tím, že na potřeby jednoho dítěte včetně amortizace bytového zařízení by byla přiznána částka cca 6 000 Kč měsíčně. Obdobně fungují rodiny i v našich Klokáncích, které dostávají na stravu dítěte do 10 let 2 000 Kč měs., nad 10 let 2 500 Kč měs., které se nevyúčtovávají, a na ostatní potřeby (ošacení apod.) částku 1 500 Kč měs. na dítě do 10 let a 2 000 Kč na dítě starší deseti let (ta se vyúčtovává) a dále dostávají paušální částku ve výši 2 000 Kč na dítě měs. jako náhradu za energie a amortizaci bytového zařízení.

Domníváme se, že s ohledem na ustan. § 46 odst. 2 zák. o rodině by tyto rodiny mohly začít už za současné právní úpravy fungovat v rámci zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které by provozovala některá nezisková organizace s dotací MPSV a jeho dohledem obdobně, jak to činíme i my. NNO by takové rodině společně se státem zajišťovala i poradenskou a další pomoc, vyškolení i supervizi.

Na obdobné bázi by podle našeho názoru měly fungovat i rodiny,které by přijímaly děti se závažnými zdravotními a mentálním handicapy, se závažnějšími výchovnými problémy nebo početné skupiny sourozenců, ať již péče se snahou o návrat dětí do vlastní rodiny, tak do péče trvalé, která by se blížila současně chápané PP. Pro tuto péči by příp. mohl být zvolen název "specifická", neboť by byla určena pro ¨děti s vysoce specifickými potřebami, event. ponechán název přechodná.

Lze si představit, že do budoucna by tato přechodná nebo specifická pěstounská péče byla vykonávána v zařízeních pro výkon pěstounské péče zřizovaných jak NNO, tak obcemi či krajem, avšak za výhodnějších a vhodnějších hmotných podmínek, které by se mohly blížit našemu modelu, jenž se v praxi osvědčuje, a klasická PP že by byla vykonávána (rovněž za zlepšených podmínek - viz návrh shora) pouze jako tzv. individuální.

Za této situace by nebylo třeba žádné markantní změny současné právní úpravy, takže si zřejmě měla i větší naději na přijetí.

C) Další podněty

1. osoby působící jako osoby pověřené výkonem sociálně-právní ochrany, jakož i všichni zaměstnanci takové osoby by měli předkládat výpisy z RT a čestné prohlášení, že nebyli odsouzeni pro úmyslný trestní čin nebo pro trestný čin proti dětem a mládeži a že proti nim není vedeno trestní stíhání pro žádný takový trestný čin,
2. orgán rozhodující o pověření by měl poté vyžádat opis RT na takové osoby a učinit dotaz na místně příslušný orgán Policie, zda proti ní není vedeno trestní stíhání,
3. osoby, které přicházejí do styku s dětmi v rámci poskytování sociálně-právní ochrany, jakož i řídící pracovníci pověřené osoby by měly být psychologicky vyšetřeny se zaměřením na strukturu osobnosti a vyloučení psychopatologie. Psychologické vyšetření by měla zajišťovat pověřená osoba takové osoby zaměstnávající, v případě pověření fyzické osoby by její psychologické vyšetření zajišťoval orgán rozhodující o vydání pověření,
4. výše uvedené podmínky by v zájmu ochrany dětí měly být zavedeny i pro ostatní pracovníky, kteří zajišťují vzdělávací a výchovnou péči o děti v jiných zařízeních, včetně státních a obecních,
5. pokud jde o povinnost poskytovat pověřeným osobám údaje z evidencí dě, pro které se obtížně hledá náhradní rodina, poukazuji na ustan. § 51 odst. 4, písm.d) zák. o sociálně-právní ochraně dětí, podle kterého obecní úřad obce s rozšířenou působností může (ale nemusí) na vyžádání poskytovat pověřené osobě údaje potřebné pro zajištění její činnosti. Obdobnou zásadu lze zřejmě vztáhnout i na evidence dětí vedené na MPSV.

Pokud jde o návrh dvou rodin pro tzv. profesionální pěstounskou péči, momentálně o žádné nevíme, ale navrhujeme k výzkumu využít našich osmi "klokaních"rodin, které fungují na zcela obdobné bázi, na jaké by zřejmě fungovaly ony profesionální rodiny (přechodná péče, péče o děti s poruchami chování) a pokud by šlo o děti závažně mentálně a tělesně handicapované, doporučujeme využít k výzkumu současné tradiční pěstounské rodiny s těmito dětmi. K jednání 5. 3. 2004 dodáme jejich seznam, jakož i seznam našich "klokaních"rodin.

Vážený pan Milan Lipner
ředitel odboru rodinné politiky
a sociální práce MPSV

Na Poříčním právu 376/1
128 01 Praha 2
k č.j.: 24/54469/2003

V Praze dne 5. ledna 2004

ad a)

K návrhu máme zásadní výhrady a domníváme se, že jako celek je nepřijatelný, neboť sociálně-právní ochranu dětí u nás neposunuje kupředu a nepřibližuje ji situaci v ostatních evropských i vyspělých mimoevropských státech, ale naopak ji vrací do doby dávno před rokem 1989, a to především preferencí ústavní výchovy před náhradní rodinnou péčí, v rozporu s požadavky Výboru pro práva dítěte OSN i v rozporu s poznatky praxe i našimi a zahraničními výzkumy. V rozporu s požadavky zmíněného výboru je až nepřátelský vztah k neziskovému sektoru, omezující se převážně na sankce a nepřijatelné požadavky, jež nesplňuje ani státní správa.

Zejména se jedná o tato ustanovení:

1. (2/A) Samotné opakované umístění dítěte do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o dítě ještě nemusí signalizovat ohrožení dítěte, pokud rodiče s dítětem udržují pravidelný kontakt, přispívají na jeho výživu a snaží se upravit si podmínky, aby o dítě mohli osobně pečovat. Proč se opomíjí situace, kdy rodič sice dítě do takového zařízení umístí jen jednou, avšak dlouhodobě, přičemž o dítě neprojevuje opravdový zájem a nepřispívá ani na jeho výživu? Mnoho takovýchto dětí se nachází v psychiatrických léčebnách, které by bylo rovněž vhodné výslovně jmenovat.
2. 3/A)Zásadně nesouhlasíme se zavedením oznamovací povinnosti na situace, kdy se matka, jež uvažuje o osvojení dosud nenarozeného dítěte, svěří se svým úmyslem zdravotnickému zařízení nebo pověřené osobě. To považujeme za hrubý zásah do soukromí i osobních práv takové matky. Zdravotnické zařízení i pověřená osoba jsou schopny matce poskytnout stejně kvalitní informace a nabídnout jí možnost azylového bydlení (které stejně převážně provozují NGO, nikoli stát), a podle potřeby i psychoterapii, stejně jako možnost kontaktu s OSPOD. Tato oznamovací povinnost by vedla pouze k tomu, že těhotné ženy, které mají zájem porodit tzv. diskrétně či utajeně by se nikomu nesvěřily a lze se obávat, že by přibylo zavražděných novorozenců. Tato praxe je zcela v rozporu s praxí vyspělých západních států, které dávají právě v zájmu záchrany těchto nechtěných dětí matkám možnost rodit anonymně nebo dítě již porozené anonymně předat do příslušných zařízení.
3. (5/A) V rozporu se zájmy dětí, s Úmluvou o právech dítěte i s požadavky Výboru OSN pro práva dítěte je i zákaz pro všechny fyzické i právnické osoby vyvíjet jakékoli jednání, které směřuje k tomu, aby konkrétní dítě bylo svěřeno do péče určitých zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči, a to z těchto důvodů:
   • státní orgány nejsou schopny nalézt náhradní rodinu pro všechny děti, které ji potřebují, zejména pro děti tělesně a mentálně handicapované, které pak zbytečně zůstávají v ústavní péči, a dokonce v důsledku nepodnětného ústavního prostředí končí v ÚSP – viz např. výzkum prof. Jarmily Koluchové, podle něhož je takových dětí v ÚSP cca čtvrtina!
   • O tom, zda konkrétní dítě bude či nebude svěřeno do péče nestátními subjekty vytypované rodiny, rozhoduje OSPOD nebo soud.
   • O nalezení konkrétní rodiny pro konkrétní dítě nás kromě dětských domovů opakovaně žádaly i krajské a okresní úřady – a dokonce i paní PhDr. Průšová z MPSV. Ta na semináři k NRP konaném loni v Brně uvedla, že MPSV eviduje přes 370 dětí, pro které se státním orgánům nepodařilo nalézt rodinu pro zdravotní handicapy, výchovnou náročnost, vyšší věk, romské etnikum nebo z důvodu sourozenecké skupiny a že navázala spolupráci s některými neziskovými organizacemi, kterým se podařilo nalézt rodinu pro deset dětí (zatímco MPSV nalezlo rodinu pro necelý dvojnásobek tohoto počtu). Na naši žádost nám v říjnu 2003 předala materiály 24 obtížně umístitelných dětí s tím, že bez uveřejnění fotografie nemají na nalezení rodiny příliš šancí a vyzvala nás, abychom si k uveřejnění fotografií vyžádali souhlas OSPOD, což jsme učinili. Šokuje nás tedy, že totéž jednání, k němuž nás paní dr. Průšová vyzvala, se v návrhu označuje za protiprávní (a to již za současné právní úpravy), přičemž se navrhuje jeho striktní zákaz a přísné sankcionování.
   • V odůvodnění návrhu se uvádí, že zprostředkovatelská činnost realizovaná mimo státem garantovaný systém zprostředkování může mít pro dítě škodlivé následky nedozírného rozsahu. Bylo by vhodné konkretizovat, o jaké následky se může jednat mimo ty, se kterými se potýká i "státem garantovaný systém". Není to tak dávno, co v pěstounských rodinách vytypovaných pro dítě státem byly dvě děti utýrány k smrti. Každoročně je rušeno cca deset procent pěstounských a předadopčních péčí zprostředkovaných pouze státem, a to z důvodu nevhodného výběru náhradní rodiny. Neúspěšnost péčí "zprostředkovaných" NGO rozhodně není vyšší, byť se jedná o děti po všech stránkách náročnější.
   • Vedení evidence neuspokojených žadatelů a obtížně umístitelných dětí na MPSV je zcela kontraproduktivní, neboť tzv. nároční žadatelé, pro které nebylo nalezeno vhodné dítě v rámci kraje, stěží přijmou handicapované, romské, výchovně či jinak problémové dítě.
   • Sankce by za této situace hrozila i známým rodičů, kteří by se např. pro špatný zdravotní stav se špatnou prognózou snažili nalézt pro své dítě vhodnou rodinu, aby nemuselo do ústavu, a tyto fyzické osoby by např. o vhodné osobě věděli.
4. (6/A) Návštěvy rodiny jednou za 3 resp. 6 měsíců a zprostředkování pomoci poradenského zařízení či pomoc při kontaktu s jinými úřady nelze považovat za dostatečnou formu pokusu o sanaci rodiny, jejíž děti jsou v ústavní výchově. Není jasné, proč totéž neplatí v případě soudního svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které zák. o rodině považuje za alternativu ústavní výchovy
5. (6/B) Zavedení podobného zdlouhavého šetření ohledně hostitelské péče jako v případě NRP nepovažujeme za správné, nejde-li o případy, kde je prognóza trvalé péče. Psychologické vyšetření se nezdá potřebným např. v případech, kdy by dítě navštěvovalo o víkendech a prázdninách třeba rodinu svého spolužáka. Není zřejmé, proč výjimka z tohoto šetření se nevztahuje na tetu či strýce, zejména pokud již předtím s nimi bylo dítě v kontaktu.
6. (9) Není jasné, proč právě u předsedů komise pro sociálně-právní ochranu dětí a poradního sboru pro náhradní rodinnou péči se nevyžaduje zvláštní odborná způsobilost v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, přičemž není řečeno, jak je to u členů těchto orgánů. Není uvedeno, jak často se sbor pro NRP schází – současná praxe, kdy je to často jen jednou za dva i více měsíců, zbytečně umístění dětí v ústavech prodlužuje. Navíc stejně rozhoduje tajemník, který má k dispozici spisy a který vybírá pro dítě konkrétní rodiny, přičemž sbor více méně určuje pouze pořadí.
7. (10/A) Zásadně nesouhlasíme s tím, že v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc by nebylo možno poskytovat péči dětem do jednoho roku věku. Naopak právě tyto děti potřebují individuální péči v rodinném prostředí, která tato zařízení mohou poskytovat. Zdůvodnění, že vysoké nároky spojené s péčí o děti do jednoho roku může zajistit jen školený personál kojeneckých ústavů, patří do padesátých let minulého století a je zcela nemístné je prosazovat v dnešní době. Důsledkem by bylo mimo jiné rozdělování sourozenců a citová deprivace a opožďování kojenců.
   Dále nesouhlasíme s tím, že o každém přijetí dítěte do zařízení by mělo být nutno informovat OSPOD. To je namístě jen v těch případech, kdy jde o dítě, na které se vztahuje sociálně-právní-ochrana. Jestliže je dítě v zařízení umístěno např. z důvodu hospitalizace osamělého rodiče nebo bytového problému, nejedná se o dítě, které by bylo ohrožené. Navíc tento požadavek je v rozporu s dikcí ad 2/A, kde se požaduje, aby sociálně-právní ochrana se týkala dětí opakovaně do zařízení umisťovaných. Zcela nadbytečný je rovněž požadavek na informování o každé změně místa pobytu dítěte umístěného v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, zejména je-li zde dítě na základě dohody s rodiči, nikoli na základě soudního rozhodnutí. Rovněž požadavek informovat obecní úřad o nadcházejícím ukončení pobytu dítěte je nesplnitelný v případech, kdy dítě je zde na dohodu s rodiči, kteří mohou pobyt ukončit kdykoli se jim zlíbí, aniž to předem signalizovali.
   Rovněž nesouhlasíme s tím, že v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc by měla být místnost pro první kontakt (aniž by bylo řečeno, jak má vypadat a čím se lišit o jiných místností), prostory pro terapii, prostory pro ubytování a pro přípravu dětí na školní vyučování, prostory pro stravování a prostory pro volný čas dětí, navíc s odůvodněním, že pro školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy jsou stanoveny striktní požadavky a je tedy zcela odůvodněné zakotvit odpovídající požadavky též ve vztahu k zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc. K tomu nutno podotknout, že v žádném zákonu nejsou zakotveny výše uvedené požadavky pro ústavní zařízení, a pokud MPSV vyžaduje odpovídající požadavky k zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc jako u ústavních zařízení, pak by mělo též zajistit, aby tato zařízení byla obdobně financována ze státního rozpočtu. Pokud by na každé dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bylo garantováno průměrně 250.000,- Kč na dítě a rok, pak by nebyl problém přistavět tyto prostory např. i v rodinných zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Požadované prostory však připomínají a jsou vhodné pouze pro ústavní způsob péče. Navrhovaná novela tedy zcela ignoruje zákon o rodině, který předpokládá, že v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc lze poskytovat i rodinnou péči, a v takovém případě jsou požadované prostory zcela neúčelné a kontraproduktivní.
   Je s podivem, že navrhovaná novela nijak nespecifikuje principy rodinné péče v těchto zařízeních, byť podle platné právní úpravy má taková péče přednost před péčí ústavní.
8. (10/B) Zásadně nesouhlasíme s tím, že týrané a zneužívané děti mohou být do zařízení pro výkon pěstounské péče umísťovány jen ve výjimečných případech, jestliže je pěstoun schopen poskytovat dítěti terapeutickou péči. Tento požadavek by snad byl akceptovatelný v padesátých letech minulého století, nikoliv však v dnešní době. Zmíněná dikce jen potvrzuje naše stanovisko, že navrhovaná novela zcela nepochopitelně preferuje ústavní výchovu před rodinnou výchovou, což považujeme za naprosto šokující. Autoři textu zcela ignorují nejen platnou právní úpravu, která dává přednost náhradní rodinné péči bez ohledu na to, zda se jedná o děti týrané či nikoliv, ale i požadavky Výboru OSN pro práva dítěte, i všechny praktické zkušenosti a zahraniční i naše výzkumy týkající se ústavní deprivace a opožďování dětí.
   Rovněž nesouhlasíme se striktním stanovením nejvyššího počtu dětí v zařízení pro výkon pěstounské péče, neboť kvalitních pěstounských rodin není nadbytek a vždy je třeba přihlížet ke konkrétním schopnostem a celkové situaci v rodině. Nesouhlasíme ani se zpřísněním požadavků na pěstouna zařízení, kdy doplňování odborných znalostí a dovedností by se mělo stávajícím pěstounům přikazovat. Nové poznatky je předávat nenásilnou a vhodnou formou. Přísnější požadavky by snad bylo možno vznášet pouze na nová pěstounská zařízení, kdy pěstouni budou vědět, za jakých podmínek s nimi bude uzavřena smlouva, nikoli znevýhodňovat situaci pěstounů, kteří již v zařízení pracují.
   Není nám zcela jasné, proč se na jedné straně stanoví, že v zařízení lze poskytovat i respitní péči a to pouze se souhlasem zřizovatele, nikoli se souhlasem pěstounů, který by měl být prioritní (většina pěstounů se rozhodla pro výkon pěstounské péče v zařízení s prognózou trvalé péče o svěřené děti plně nahrazující rodinné prostředí), a jak je možné, že se v návrhu uvádí, že pro poskytování respitní péče neplatí podmínky, za kterých se v zařízeních vykonává pěstounská péče, avšak žádné jiné podmínky respitní péče se nestanoví.
9. (11/A) Zásadně nesouhlasíme s navrhovanými změnami ve vztahu k pověřeným osobám. Navíc nutno konstatovat, že bod 11/A je zmatečný v tom smyslu, že se uvádí, že pověřené osoby mohou vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku a poskytovat poradenskou péči fyzickým osobám vhodným stát se osvojiteli nebo pěstouny, přičemž se výslovně uvádí, že se vypouští ustanovení upravující oprávnění pověřených osob vyhledávat fyzické osoby vhodné stát se osvojiteli a oznamovat je obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, viz. str. 25 návrhu shora. Opomíjí se, že pověřené osoby mohou zřizovat a provozovat zařízení sociálně-právní ochrany a že vykonávají i další činnosti, zejména organizují přípravu budoucích pěstounů a osvojitelů k přijetí dítěte do rodiny nebo navrhují osoby vhodné stát se pěstouny v zařízení pro výkon pěstounské péče. Z dikce pod 11/A lze soudit, že výše uvedené činnosti již pověřené osoby vykonávat nemohou.
10. (11/B) Zásadně nesouhlasíme s požadavkem odborné způsobilosti u všech fyzických osob, které budou sociálně-právní ochranu přímo poskytovat, a to ve smyslu vysokoškolského nebo vyššího odborného studia ve vyjmenovaných oborech, neboť tyto požadavky nejsou stanoveny ani pro pracovníky státní správy, přičemž zejména po reformě státní správy značná část pracovníků tato kritéria nesplňuje.
11. (11/D) Rovněž nesouhlasíme s tím, aby pověření ke zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany bylo vydáváno vždy ve vztahu ke konkrétnímu zařízení, neboť by tím zcela neúměrně narostla byrokratická agenda a papírování, které by bylo pouze formální. MPSV, krajské úřady či jiné orgány sociálně-právní ochrany mají možnost kdykoliv provést kontrolu zařízení a požadovat odstranění případných závad či odejmout pověření k jeho provozování.
12. (12/A) Preferování ústavní výchovy před péčí v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc vyplývá i z dikce, že OSPOD je povinen na žádost podávat zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy informace o rodinných poměrech dítěte, které bylo do zařízení umístěno na základě předběžného opatření nebo rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy či uložení ochranné výchovy, jakož i informace o postupu při zprostředkování náhradní rodinné péče, zatímco ve vztahu k zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc taková povinnost stanovena není.
13. (13) Za zcela zbytečné považujeme zpřísňování sankcí vůči pověřeným osobám a za absurdní pak uložení pokuty až do výše 500.000,- Kč za to, když fyzická či právnická osoba opakovaně poruší zákaz zprostředkování NRP, navíc jestliže samo ministerstvo v době přípravy této novely se se žádostí o takové zprostředkování na pověřené osoby obrátilo, a když pro stovky dětí je to jediná šance, jak získat náhradní rodinu. Pověřené osoby mají totiž jiné možnosti než MPSV a kraje, zejména mohou o obtížně umístitelných dětech informovat větší okruh zájemců, např. v odborném tisku, na akcích pro náhradní rodiny apod.
14. (14/A) Rovněž zásadně nesouhlasíme s tím, aby se místní příslušnost krajského úřadu řídila místem sídla zařízení, jde-li o vydání nebo odnětí pověření k zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany dětí, neboť by nepřiměřeným způsobem narostla tato agenda a vznikl by velký chaos a nepřehledná situace ohledně pověření jednotlivých pověřených osob. Krajský úřad, který dosud pověření vydává, má možnost zjistit stanovisko místně příslušného krajského úřadu dožádáním.
15. (15) Za zcela nepřijatelný a formalistický považujeme požadavek, že by se mělo znovu rozhodovat o vydání nového pověření ve vztahu ke každému jednotlivému zařízení, které pověřená osoba ke dni účinnosti zákona již provozuje, jakož i stanovení povinnosti do 12 měsíců od účinnosti zákona prokázat splnění požadavku odborné způsobilosti u všech fyzických osob, které přímo poskytují sociálně-právní ochranu, přičemž jinak krajský úřad rozhodne o odnětí pověření.
    Zmíněný požadavek vnáší naprostou právní nejistotu do fungování pověřených organizací a v podstatě by v mnoha případech vedl k jejich likvidaci.

ad b)

Z výše uvedených důvodů považujeme navrhovanou novelu za zcela nepřijatelnou a v rozporu se zájmy dětí.

Podivujeme se nad tím, že bylo zcela opomenuto ustanovit, aby orgán sociálně-právní ochrany mohl i u dětí umístěných v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc rozhodnout o předadopční a předpěstounské péči obdobně jako u dítěte, které se nachází v ústavní výchově.

Podle našeho názoru se spolu s předřazením přípravy pěstounů a osvojitelů před rozhodnutí o jejich zařazení do seznamu vhodných osob jedná pouze v těchto dvou případech o potřebu novelizace, která je v zájmu dětí, zatímco ostatní návrhy jsou buď v rozporu se zájmy dětí i s moderní sociálně-právní ochranou, anebo na současném stavu sociálně-právní ochrany dětí nejsou schopny nic podstatného pozitivně změnit.

S úctou a s pozdravem

Za Fond ohrožených dětí
JUDr. Marie Vodičková
 předsedkyně

Navrhovaný věcný záměr neřeší nejpalčivější problémy na poli sociálně-právní ochrany dětí, naopak zamýšlí zavést některá opatření, která by situaci podle našeho názoru výrazně zhoršila.

Pojetí sociální práce

Z věcného návrhu vyplývá, že sociální práce je chápána více jako dohled a kontrola než včasná pomoc a doprovázení. Je tedy třeba posílit terénní sociální práci na úkor administrativy (mohou se využít prostředky určené na poradní sbory pro NRP – zejména poradní sbor při MPSV) a klást větší důraz na prevenci a sanaci rodin, aby dítě mohlo především vyrůstat ve své biologické rodině.

Poznámka: Zjišťovali jsme, kolik případů má na starost sociální pracovník obecního úřadu. Toto číslo svědčí o nemožnosti vykonávat terénní sociální práci a v porovnání s okolními zeměmi je mnohonásobné (102 případů na jednu soc. pracovnici)

Návrh zákona nepředpokládá vytváření individuálních plánů péče o ohrožené děti, děti týrané a zanedbávané, děti umístěné v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, děti umístěné v ústavní výchově, plány sanace rodiny a povinnost orgánů soc.právní ochrany se sanaci a pomoci rodině věnovat.

Podle návrhu nejsou biologičtí rodiče na jednu stranu schopni zodpovědně rozhodnout, komu chtějí svěřit své dítě do trvalé péče, ale pokud je jejich dítě v ústavní výchově, jen s návštěvami soc. pracovnice jednou za 6 měsíců mají být schopni vyřešit své problémy natolik, aby se situace zlepšila a dítě k nim mohlo být vráceno.

Sociální práce s rodinou je prvotní odpovědností sociálních pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany. Nemohou se jí zhostit tak, že jen rodiče odkáží na další poradenské instituce, (kterých je poměrně málo a nejsou všude dostupné) Je absurdní, aby sociální pracovník jen kontroloval stav sociální terapie a neposkytoval ji (část 6 návrhu).

Utajené porody

Vítáme myšlenku spolupráce zdravotnických zařízení s orgány sociálně-právní ochrany v prevenci, za důležitou považuje skutečnost, že zařízení mají povinnost hlásit podezření, že se jedná o dítě, na které se vztahuje sociálně-právní ochrana. Obáváme se ale, že navrhovaná úprava znemožňuje utajené porody. V mnoha případech víme, že pouze toto opatření zachrání život dítěte. Dnes se běžně v mnoha zařízeních u nás i v zahraničí využívá. Pokud si to matka přeje, neměla by skutečnost, že porodila dítě být známa v místě jejího bydliště. Proto je třeba stanovit jinou odpovědnou osobu, která matce poskytne pomoc v takovém případě a která bude zodpovědná za poskytnutí sociálně-právní ochrany dítěti.

Možná by stálo za úvahu přistoupit k zavedení určitých schránek (původně torna), která by sloužila k anonymnímu odkládání dětí v každé nemocnici, podobně jako k tomu přistupuje Německo a Polsko v současné době.

Nesouhlasíme také s návrhem nové povinnosti pro ty, kteří převezmou dítě přímo od biologických rodičů pod sankcí hlásit tuto skutečnost orgánu sociálně-právní ochrany. Je na zodpovědnosti těchto občanů podat návrh soudu, který je v konečně stejně jediným, kdo může rozhodnout s definitivní platností o právním stavu dítěte. Pracovníci sociálně-právní ochrany by měli především pomáhat těmto občanům, návrh pamatuje spíše na kontrolu.

Náhradní rodinná péče

Není pravda, že v Úmluvě o právech dítěte a v Úmluvě o mezinárodním osvojení je zcela jednoznačné ustanovení , že: "kromě orgánů sociálně-právní ochrany nesmí nikdo jiný provádět zprostředkování NRP a že jakékoliv zprostředkování realizované jinými subjekty je nedovoleným nezákonným zprostředkováním" (část II. Základní důvody navrhované úpravy). Naopak v Úmluvě o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení č. 43/2000 Sb. mezinárodních smluv, čl. 9-12 umožňuje pověření jiných organizací. Úmluva o právech dítěte stanoví smluvním státům jednoznačnou povinnost zajistit dítěti náhradní péči, přičemž dává jasně přednost výchově v rodině. Tudíž není možné, aby současná právní úprava vydala výslovný zákaz zprostředkování. Je jednoznačně v zájmu dětí, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, aby měly co největší šanci, že pro ně bude nalezena vhodná rodina náhradní. Tuto šanci, zejména pro děti se specifickými potřebami, zvyšuje podíl dalších subjektů na vyhledávání náhradních rodin.

Současný stav, kdy se státu nedaří najít náhradní rodiny pro velký počet dětí, které proto zůstávají v ústavní výchově, je porušením práv dětí.

Je velmi smutné, že v současné době, kdy všichni pracovníci v oblasti péče o dítě a rodinu vidí a řeší mnohé případy dětí, pro které se velmi složitě hledá pěstounská rodina, nepřipouští návrh jiné alternativy PP, které by těmto dětem daly možnost vyrůstat v náhradní rodině. Je nepochopitelné, že v době, kdy známe výsledky našich i zahraničních výzkumů dlouhodobých následků psychické deprivace, nepočítají autoři předlohy s jinými možnostmi PP než které dosud vymezuje náš zákon. Alternativní možnosti jsou již mnoho let v okolních zemích úspěšně využívány (nejedná se jen o vyspělé země, ale i ty, o kterých si obvykle myslíme, že jsou daleko za námi, jako je např. Rumunsko). Na tomto místě znovu připomínáme Úmluvu, kterou autoři návrhu najednou nějak opomíjejí, kde již v preambuli se praví, že " v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění."

Rádi bychom toto znovu podtrhli, nehovoří se zde o žádné jiné formě výchovy než rodinné.

Proto navrhujeme, aby do zákona byla zapracována již dávno MPSV předložená koncepce profesionální pěstounské péče, kterou Středisko NRP v roce 2002 vypracovalo pro VÚPSV, pochopitelně po odborné diskusi. Tato diskuse proběhla tento týden za přítomnosti předních českých odborníků, pana prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, prof. MUDr. Jiřího Dunovského a pracovníků Střediska NRP. S ohledem na výhrady vůči pojmu "profesionální pěstounská péče" navrhla tato skupina nový institut "podpůrné (přechodné) rodinné péče, která by v sobě zahrnovala všechny atributy našeho původního modelu profesionální pěstounské péče.

Ze zkušeností z mezinárodního srovnání vyplývá, že pěstounská péče tak jak je dnes u nás chápána, nesplňuje požadavky běžné pro profesionální pěst. péče ve světě. Proto odmítáme tvrzení, že tento návrh směřuje k posílení profesionálního charakteru pěstounské péče (odůvodnění části 10B návrhu). Autoři návrhu by se měli seznámit s terminologií a obsahem profesionální pěstounské péče a jasně rozlišovat, v čem vidíme význam a nutnost uzákonění nově navrženého institutu podpůrné (přechodné) rodinné péče: jedná se především o práci a spolupráci s biologickou rodinou, o profesionální-terapeutický přístup pěstounů ke svěřeným dětem, o zajištění sociálního a zdravotního, důchodového pojištění pro pěstouny, o krátkodobé nebo dlouhodobé umístění dítěte za účelem diagnózy, prognózy a terapie. Cílem takové péče by měl být především návrat k vlastní rodině, pokud to není možné, pak péče v náhradní rodině.

Pro posílení profesionality péče je třeba poskytovat těmto pěstounům zázemí, rodinnou terapii a další služby, nejen na ně dohlížet.

Nemůžeme souhlasit s tvrzením, že děti týrané a zneužívané děti mohou být do PP umisťovány jen výjimečně (část 10B návrhu). Mohly by přece na terapii v případě potřeby docházet. Mají se radši umisťovat v institucích? "Tety" v DD jsou zajisté kompetentnější provádět terapii. Podle našich informací je s dětmi terapie prováděna nejvýš během jejich pobytu v diagnostickém ústavu, ale po přemístění do DD se v ní většinou nepokračuje. Zkušenosti z Velké Británie ukazují, že naopak rodinné prostředí je to, co samo o sobě může působit terapeuticky (viz referát Stana Johnsna na konferenci ve Zlíně)

Nemůžeme souhlasit s návrhem, že v zařízení pěstounské péče nesmí počet dětí přesáhnout šest (část 10B návrhu). Je to zcela individuální záležitost rodiny a konkrétních umístěných dětí.

Zprostředkování (část 5 návrhu)

Po několika letech účinnosti zákona vidíme, jak je absurdní systém náhradní rodinné péče, pokud se týká prověřování, příprav a čekacích dob žadatelů o NRP. Je to záležitost každého kraje, jakým způsobem eviduje a vyhodnocuje žadatele, jaké zvolí přípravy a podobně. Proto by měla být dána možnost, aby existoval centrální registr dětí a žadatelů o NRP a všechny kraje měly možnost pro konkrétní dítě hledat žadatele i v ostatních krajích.

Proč podle zamýšlené úpravy má být na MPSV po třech měsících evidence dětí a žadatelů až po třech letech? Pokud bude MPSV shromažďovat nejobtížněji umístitelné děti a nejnáročnější žadatele, skutečně se mu je nepodaří dát dohromady.

Poradní sbory (část 9 návrhu)

Poradní sbory pro zprostředkování NRP jsou běžnou záležitostí v každém kraji, jak autoři návrhu uznávají, fungují již dlouho. Domníváme se, že nemohou zatížit státní rozpočet v té výši, o které hovoří návrh, zejména ne poradní sbor při MPSV.

Pověřené osoby (část 11 návrhu)

V současné době vidíme, že občanská sdružení, nadace a jiné subjekty na sebe převzaly zodpovědnost za mnoho složitých oblastní sociálně-právní ochrany. Přes mnohé počáteční obtíže se domníváme, že jejich přínos je nezpochybnitelný. Např. ranná péče, poradenství, osobní asistence a tak dále.

Nemůžeme tedy souhlasit s návrhem zákona, který stále omezuje NNO a neumožňuje jim podílet se na některých oblastech sociálně-právní ochrany, konkrétně podíl na zprostředkování NRP a vyhledávání žadatelů, zvláště pro obtížně umístitelné děti, a mezinárodní osvojení. Je to v ostrém protikladu jak s Úmluvou o právech dítěte, ale především se současnou situací v umísťování děti do NRP. Počty dětí, které jsou umisťovány v ústavech zůstávají stále vysoké oproti jiným zemím.

NNO by dle našeho názoru měly mít možnost nejen provádět přípravy osob pro NRP, ale i vyhledávání konkrétních žadatelů pro obtížně umístitelné děti. Dále je třeba pamatovat také na poradenství pro další náhradní rodiny, nejen pěstouny v zařízení. Musíme připomenout, že právě NNO vydávají časopisy, publikace, informují veřejnost o problematice NRP, mají na starost infolinky, webové poradny, krizové linky a podobně.

Vítáme zpřísnění pravidel pro poskytování pověření ve smyslu doplnění požadavku na vzdělání osob, které budou přímo vykonávat sociálně-právní ochranu. Výčet typů vzdělání, která se považují za odpovídající rozsahu sociálně-právní ochrany je podle našeho názoru příliš úzký, dává přednost teoretickému vzdělání před dlouholetou praxí. Nevidíme důvod, proč by nejnižší požadované vzdělání mělo být vyšší odborné. Pokud hovoříme o sociálně-právní ochraně, je logické, že by ve výčtu typů vzdělání nemělo chybět vysokoškolské právnické vzdělání, dále sociologické nebo pedagogické.

Nemůžeme souhlasit s návrhem předkladatelů, že pracovníci NNO budou procházet vzdělávacími kurzy o celkovém rozsahu 150 hodin o zvláštní odborné způsobilosti, neboť za jejich odbornost a profesionální schopnost je zodpovědný ředitel zařízení. Z jakékoliv pochybení organizace nebo jejích pracovníků pak zákon dává možnost kontroly a postihu této organizace.

Připomínky k jednotlivým ustanovením:

3) Preventivní a poradenská činnost

A) obáváme se, že nově zavedená povinnost zdravotnických zařízení hlásit skutečnost, že matka má v úmyslu dítě, které je již počato, po narození přenechat k osvojení, může ohrozit institut utajených porodů. Zdravotnická zařízení by tuto skutečnost neměla hlásit do místa trvalého bydliště matky. Utajené porody jsou již u nás s úspěchem praktikovány v několika zdravotnických zařízení.

4) Opatření na ochranu dětí:

C) Návrh zavádí povinnost osoby, která převzala dítě do své péče se souhlasem rodiče, aby tuto skutečnost neprodleně hlásila obecnímu úřadu. Domníváme se, že je to zbytečné, nová rodina musí svoji situaci vyřešit podáním návrhu soudu. Nepovažujeme tyto děti za ohrožené, pokud se o ně nová rodina stará.

5) Zprostředkování osvojení a pěstounské péče

A)Jak jsme již uvedli, považujeme takovou úpravu za nepřípustnou a ohrožující práva dětí.

Konkrétně Středisko NRP by se na základě tohoto ustanovení nemohlo věnovat vyhledávání rodin pro obtížně umístitelné děti. Konečné rozhodnutí přenecháváme orgánům sociálně-právní ochrany, ale abychom mohli doporučit konkrétní rodinu, je zcela nezbytné, abychom věděli, jaký je její postoj ke konkrétnímu dítěti.

B)Přípravy žadatelů podle navrhované úpravy mají předcházet zařazení do evidence. Domníváme se, že v tom případě by bylo vhodné umožnit individuální výjimky. Umíme si představit situaci, kdy nic nebrání tomu, aby dítě již bylo v rodině, ale ta ještě nestihla absolvovat přípravu.

Pokud nebude zaveden centrální registr žadatelů, navrhujeme, aby žadatelé i děti zůstávali v evidenci krajského úřadu i po uplynutí lhůty (vhodná je podle nás 1-1,5 letá lhůta pro žadatele a 6 měsíční pro děti) a souběžně s ostatními kraji hledali vhodné rodiny, resp. děti.

6) Ústavní výchova

Vítáme zavedení povinnosti pro orgány sociálně-právní ochrany věnovat se rodinám dětí umístěných v ústavní výchově. Nicméně návštěvy v uvedených lhůtách (3 nebo 6 měsíců) jsou naprosto nedostatečné pro účinnou sociální práci s rodinami.

9) Komise pro sociálně-právní ochranu dětí a poradní sbory pro zprostředkování NRP

V žádném případě se nedomníváme, že by byl nutný poradní sbor při MPSV.- S ohledem na zkušenosti jednotlivých krajů víme, že je daleko pružnější, aby hledali nové rodiny ty instituce, které znají jak dítě, tak budoucí rodiče. Proto zprostředkování na MPSV ztrácí zcela smysl a je zbytečné, protože jsou posuzovány děti a rodiče pouze dle spisové dokumentace, která je předána krajským úřadem . Proto by tato pravomoc měla být dána pouze krajským úřadům a MPSV se stát, jak to bylo dříve, pouze metodickým oddělením.

10) Zařízení sociálně-právní ochrany

A)Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Nesouhlasíme s návrhem, aby v těchto zařízeních nemohly být umístěny děti do 1 roku věku s tím, že pro ně jsou určeny kojenecké ústavy. Jednak to může vést k rozdělení sourozeneckých skupin a hlavně jsme přesvědčeni, že ústavní péče není to nejlepší řešení pro tyto děti. Příručka pro implementaci Úmluvy o právech dítěte (Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child vydaná Unicef) říká, že "ústavní péče je obzvláště nevhodná pro mladší děti, jejichž vývojové potřeby vyžadují vztah k jednomu stálému pečovateli."

Za Středisko NRP s plnou odpovědností doporučujeme přepracování návrhu ve smyslu skutečného ducha Úmluvy o právech dítěte.

PhDr. Věduna Bubleová
ředitelka Střediska NRP

doc. PhDr. Jiří Kovařík, PhD
klinický psycholog

Sociálně-právní ochrana dětí byla v roce 1999 upravena novým zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen "zákon"), který nabyl účinnosti dne 1. dubna 2000. Úprava sociálně-právní ochrany tak byla vyjmuta z úpravy sociálního zabezpečení, kam až do přijetí nového zákona náležela. Zákon vymezil úkoly orgánů sociálně-právní ochrany při ochraně práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu a při ochraně oprávněných zájmů dítěte. Soustavu orgánů sociálně-právní ochrany tvořily od počátku obce v přenesené působnosti, okresní úřady, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen "Úřad") a Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo"). Ve vymezeném rozsahu přiznal zákon zajišťování sociálně-právní ochrany rovněž obcím v samostatné působnosti a fyzickým a právnickým osobám na základě pověření k výkonu sociálně-právní ochrany.

Zákonem č. 272/2001 Sb. byly s účinností od 1. ledna 2002 mezi orgány sociálně-právní ochrany doplněny krajské úřady a v omezené míře byly úkoly sociálně-právní ochrany svěřeny rovněž krajům v samostatné působnosti. Tím bylo i v oblasti sociálně-právní ochrany dětí náležitě zohledněno ustavení krajů jako vyšších územních samosprávných celků, kterým je na mnoha úsecích svěřen v přenesené působnosti výkon státní správy. Významnou roli převzaly krajské úřady zejména v rámci zprostředkování náhradní rodinné péče.

Další podstatná novelizace zákona byla provedena zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, který nabyl účinnosti 1. ledna 2003. Tento zákon v souladu s přijatou koncepcí reformy veřejné správy nahradil v soustavě orgánů sociálně-právní ochrany okresní úřady obecními úřady obcí s rozšířenou působností, které nyní plní hlavní díl úkolů na úseku sociálně-právní ochrany dětí. Některé důležité úkoly však zůstávají zachovány pro obecní úřady všech obcí, které představují nejnižší existující úroveň veřejné správy. Dále bylo posíleno postavení krajských úřadů, jimž připadla klíčová kontrolní a koordinační pravomoc vůči orgánům obcí při výkonu přenesené působnosti.

Zatím poslední novelizaci zákona přinesl zákon č. 518/2002 Sb., účinný rovněž od 1. ledna 2003. Cílem této novely bylo především odstranění legislativně technických nedostatků v zákoně, které vznikly v průběhu schvalování zákona č. 320/2002 Sb. Bylo důležité zajistit ve všech ustanoveních zákona správné označení orgánů, do jejichž působnosti ten který úkol z oblasti sociálně-právní ochrany náleží, a to tak, aby nedocházelo k záměně mezi úkoly plněnými v rámci výkonu státní správy a mezi úkoly svěřenými do samosprávné působnosti obcí a krajů.

Zákon vedle působnosti orgánů sociálně-právní ochrany upravuje rovněž jejich spolupráci s dalšími orgány ochrany dětí, především se soudy, a v opačném směru zakotvuje povinnosti různých orgánů, zařízení i fyzických a právnických osob ve vztahu k orgánům sociálně-právní ochrany. Zvláště důležité je stanovení povinností rodičů při spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany.

Základním principem, na kterém je zákon postaven, je odpovědnost státu za zajištění ochrany a péče, která je nezbytná pro všestranné blaho dítěte, při současném respektování zákonných práv rodičů. Jakmile jsou však práva nebo vývoj dítěte ohroženy, je právem i povinností státu zasáhnout do poměrů dítěte a jeho rodiny, a to i proti vůli rodičů. Mezi hlavní oblasti, na které se působení zákona zaměřuje, patří prevence narušení příznivého vývoje dítěte, opatření na ochranu dětí v krizových situacích, zprostředkování osvojení a pěstounské péče, sledování vývoje dětí žijících v náhradní rodinné péči nebo nacházejících se v péči ústavních zařízení, ochrana dětí před sociálně patologickými jevy, pravidla pro spolupráci s cizinou ve věcech sociálně-právní ochrany dětí a podmínky, za nichž mohou vybrané činnosti sociálně-právní ochrany realizovat nestátní subjekty.

Navrhovaná úprava je odezvou zkušeností s více než tříletou aplikací zákona. Zhodnocení poznatků získaných při uplatňování zákona v praxi dovoluje navrhnout takové změny a doplnění, které přispějí k jeho efektivnějšímu působení a tudíž i k posílení kvality sociálně-právní ochrany dětí. V neposlední řadě je nezbytné reagovat na posuny v úloze a postavení orgánů veřejné správy, které s sebou přinesla schválená reforma veřejné správy. Je možné konstatovat, že navrhovaná úprava nemění základní koncepci a zaměření zákona, přesto však v jednotlivých oblastech, které zákon reguluje, může výrazně napomoci v úsilí o co nejúčinnější ochranu práv a oprávněných zájmů dětí.

Návrh věcného podkladu novelizace zákona č. 359/1999 Sb. se předkládá v souladu s Programovým prohlášením vlády ČR z roku 2002, v němž se vláda v kapitole 6.4 zavázala klást důraz na podporu všech forem náhradní péče o dítě, které mu umožní vyrůstat v prostředí co nejbližším prostředí rodinnému, a na prevenci sociopatologických jevů. Vláda také deklarovala odhodlání zaměřit pozornost na zkvalitnění právního prostředí směrem k prosazování garanční a atestační funkce státu při práci s dětmi a mládeží.

Zpracovaný věcný podklad dále směřuje k naplnění usnesení vlády č. 343 ze dne 7. dubna 2003, o Koncepci státní politiky pro oblast dětí a mládeže do roku 2007. Ze souboru úkolů schválených v bodě II/2 usnesení vlády na období let 2003 a 2004 vyplývá pro Ministerstvo práce a sociálních věcí kromě jiného také úkol zpracovat novelu zákona č. 359/1999 Sb., která by měla zejména

• posílit ochranu dětí před týráním a zneužíváním,
• zajistit ochranu dětí před nezákonnými manipulacemi při zprostředkování náhradní rodinné péče,
• stanovit další podmínky pro neziskové organizace garantující kvalitní a odborný výkon sociálně-právní ochrany těmito organizacemi.

Předkládaný materiál je charakterizován také tím, že navrhovaná novelizace zákona by měla přispět k prohloubení plnění závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv týkajících se sociálně-právní ochrany dětí, především z Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení.

Podíváme-li se blíže na ty části zákona, kterých se mají dotknout nejdůležitější změny, vidíme, že již jedno z úvodních ustanovení zákona, které upravuje soustavu orgánů sociálně-právní ochrany, by mělo být rozšířeno o obecné vymezení řídících a kontrolních vazeb mezi těmito orgány. Zvláště významné je stanovení řídící pravomoci krajských úřadů především ve vztahu k obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, které od 1. ledna 2003 převzaly od okresních úřadů převážný díl úkolů na poli sociálně-právní ochrany dětí. Tím se vyjasní kompetenční vztahy a pro účely sociálně-právní ochrany zkonkretizuje úprava zákona o krajích a zákona o obcích.

Další z počátečních ustanovení zákona, jež slouží pro potřeby celého zákona a jež zakotvuje příkladný výčet dětí, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje, je žádoucí doplnit o děti, které jsou rodiči z důvodu nedostatečné péče a malého zájmu opakovaně svěřovány do péče různých zařízení s celodenním provozem, a o děti ohrožené domácím násilím mezi rodiči nebo jinými osobami, neboť počet těchto dětí se neustále zvyšuje. Toto doplnění bude mít současně dopad i v tom, že zmíněné děti budou spadat pod oznamovací povinnost státních orgánů, pověřených osob, škol, školských, zdravotnických a dalších zařízení vůči orgánům sociálně-právní ochrany, kterým by též mělo být nově umožněno sankcionovat nesplnění zákonné oznamovací povinnosti. Ukazuje se totiž, že bez hrozby postihu nepřistupují některé subjekty k plnění této povinnosti s dostatečnou odpovědností. Zároveň je potřebné výslovně uzákonit, že povinnosti oznámit orgánům sociálně-právní ochrany údaje o ohrožených dětech se nelze zprostit s odkazem na povinnou mlčenlivost stanovenou zvláštními předpisy, což platí zejména pro zdravotnická zařízení a jejich pracovníky. Do úpravy oznamovací povinnosti je dále vhodné zahrnout rovněž situace, kdy matka dává již před narozením dítěte najevo svou vůli vzdát se péče o dítě a vyslovit souhlas s jeho osvojením. Včasné vyrozumění o těchto případech umožní orgánům sociálně-právní ochrany poskytnout matce i dítěti odpovídající pomoc a předejít vzniku krizové situace po porodu.

Novelizace je v určitých bodech nevyhnutelná také v oblasti zprostředkování náhradní rodinné péče. Novým a zcela jednoznačným ustanovením je nutné zdůraznit, že v souladu s principy Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení nesmí kromě orgánů sociálně-právní ochrany nikdo jiný provádět zprostředkování náhradní rodinné péče a že jakékoliv zprostředkování realizované jinými subjekty je nedovoleným nezákonným zprostředkováním. Tato skutečnost již sice nesporně vyplývá ze stávajícího určení orgánů, které zprostředkování zajišťují, a ze stávající úpravy rozsahu, v jakém mohou být soukromé subjekty pověřeny výkonem sociálně-právní ochrany, nicméně praktiky některých nestátních organizací stejně jako pohled na zahraniční právní úpravu vedou k závěru, že výslovný a nepochybný zákaz zprostředkování mimo rámec zákona je jen ku prospěchu věci. V úpravě odborného posuzování žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče je záhodno podtrhnout význam posuzování jejich bezúhonnosti. Účelem je zamezit v přístupu do náhradní rodinné péče těm lidem, jejichž péče by mohla znamenat nebezpečí pro příznivý vývoj dítěte.

Dalším návrhem podepřeným poznatky z praxe je návrh, aby absolvování přípravy k přijetí dítěte do rodiny vždy předcházelo rozhodnutí o zařazení žadatele o zprostředkování do evidence krajského úřadu. Důvodem tohoto předřazení je fakt, že mnozí žadatelé si teprve během přípravy uvědomí, co všechno přijetí cizího dítěte do náhradní rodinné péče obnáší, a proto je praktické zohlednit výsledek přípravy při zařazování žadatele do evidence pro účely zprostředkování. Příprava budoucích pěstounů a osvojitelů by přitom měla být v působnosti krajského úřadu, který rozhoduje o zařazení žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče do své evidence.

Krajským úřadům se navrhuje poskytnout ve vztahu k žadatelům větší časový prostor pro zprostředkování náhradní rodinné péče. Je žádoucí, aby krajský úřad měl možnost úspěšně završit proces zprostředkování u co nejvyššího počtu žadatelů, kteří jsou schopni vytvořit dítěti nové rodinné prostředí.

S náhradní rodinnou péčí souvisí rovněž návrh na zákonnou úpravu postavení, působnosti a složení poradních sborů pro zprostředkování náhradní rodinné péče, které již dnes i bez regulace v zákoně vyvíjí činnost na krajské úrovni. Poradní sbory umožňují zapojení odborníků z různých oborů do procesu vyhledávání vhodné náhradní rodiny pro konkrétní dítě, což se pozitivně projevuje ve výsledné úspěšnosti zprostředkování. Vedle poradních sborů v postavení zvláštních orgánů kraje pro výkon přenesené působnosti by měl existovat také poradní sbor zřízený při ministerstvu, které přebírá štafetu zprostředkování v případech, kdy se ve stanovených lhůtách nepodaří zprostředkovat osvojení nebo svěření do pěstounské péče krajskému úřadu.

U komisí pro sociálně-právní ochranu dětí, které jsou od 1. ledna 2003 zřizovány v obcích s rozšířenou působností, je nezbytné v porovnání s nynějším stavem poněkud upřesnit náplň jejich působnosti, což by mělo účinkovat také jako impuls do nové etapy činnosti těchto orgánů.

Samostatnou kapitolu v rámci navrhovaných změn tvoří návrhy týkající se zařízení sociálně-právní ochrany. Bezpodmínečně je třeba prohloubit dosavadní úpravu především u zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, neboť novela zákona o rodině účinná od 1. 7. 2002, která vzešla z poslanecké iniciativy, stanoví svěření dítěte do péče tohoto zařízení jako alternativu k nařízení ústavní výchovy. Bez zakotvení podrobnějších podmínek pro provoz a vybavení zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přináší praktická realizace novely zákona o rodině komplikace z hlediska náležité ochrany dětí, neboť stávající zákonná úprava těchto zařízení byla připravována s tím, že v nich budou děti pobývat pouze krátkodobě. Určitá zpřesnění jsou pak žádoucí rovněž u zařízení pro výkon pěstounské péče.

Specifickou výsečí sociálně-právní ochrany dětí je činnost fyzických a právnických osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany. Stát na jedné straně respektuje přirozený prostor pro působení nestátních subjektů ve vybraných oblastech sociálně-právní ochrany, v nichž má neziskový sektor své neodmyslitelné místo a v nichž jsou aktivity tohoto sektoru nesporným obohacením celkové úrovně sociálně-právní ochrany. Na druhé straně je ovšem stát odpovědný za výkon sociálně-právní ochrany a za její kvalitu, a to i tehdy, když je poskytována soukromými subjekty. Stát proto musí založit takový mechanismus pověřování a kontroly nestátních subjektů, který odpovídající kvalitu sociálně-právní ochrany skutečně zajistí. V tomto ohledu má zákon dosud značný deficit v úpravě požadavků na kvalifikaci osob, které na základě pověření hodlají sociálně-právní ochranu přímo poskytovat. Tento nedostatek bude odstraněn určením požadovaného stupně a zaměření vzdělání uvedených osob, případně určením požadované délky jejich odborné praxe. Takové určení koresponduje se skutečností, že pouze lidé s adekvátní odbornou způsobilostí mohou ohroženým dětem, jejich rodičům nebo náhradním rodičům nabídnout potřebnou pomoc.

Jistou proměnou by měla projít rovněž sankční ustanovení zákona, kde bude orgánům sociálně-právní ochrany dána příležitost, aby vedle uložení sankce iniciovaly zahájení disciplinárního řízení před orgány příslušných profesních samosprávných korporací (např. Česká lékařská komora) nebo kázeňského řízení před příslušnými služebními orgány (např. podle zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky). Sankce uložená v disciplinárním či kázeňském řízení může pro dotyčnou osobu, která porušila zákonem stanovenou povinnost, představovat mnohdy citelnější a účinnější postih než sankce uložená orgánem sociálně-právní ochrany.

1) Úvodní ustanovení

• Ministerstvo jako orgán sociálně-právní ochrany
  • řídí výkon státní správy na úseku sociálně-právní ochrany dětí,
  • kontroluje výkon přenesené působnosti orgánem kraje na úseku sociálně-právní ochrany dětí.
• Krajský úřad
  • řídí a kontroluje výkon státní správy na úseku sociálně-právní ochrany dětí na území kraje.

• Důvod
  • V souvislosti s reformou veřejné správy přebraly většinu působnosti okresních úřadů na úseku sociálně-právní ochrany dětí obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Vzhledem k jejich počtu je nezbytné zakotvit krajským úřadům pravomoc k řízení obecních úřadů obcí s rozšířenou působností při výkonu státní správy v oblasti sociálně-právní ochrany, jelikož řízení pouze z úrovně ministerstva je neefektivní a nepružné. V platném znění zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (po novelizaci provedené zákonem č. 231/2002 Sb.) je krajskému úřadu stanovena pravomoc ke kontrole výkonu přenesené působnosti obcemi a k poskytování odborné a metodické pomoci obcím, avšak pravomoc řídit činnost orgánů obcí při výkonu přenesené působnosti obsažená ve vládním návrhu novelizace nakonec do zákona o krajích zařazena nebyla. Proto je třeba přiznat krajským úřadům tuto pravomoc v zákoně č. 359/1999 Sb. pro potřeby účinného řízení výkonu sociálně-právní ochrany dětí na území jednotlivých krajů. Zároveň se navrhuje vymezit kompetence ministerstva jako ústředního orgánu státní správy a upřesnit tak pro oblast sociálně-právní ochrany dětí úpravu vztahu ministerstev k územním samosprávným celkům zahrnutou v ustanovení § 92 a 92a zákona o krajích.

2) Základní zásady sociálně-právní ochrany

1. Sociálně-právní ochrana se zaměřuje také na děti,
   • které jsou opakovaně umisťovány na základě žádosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, diagnostického ústavu, kojeneckého ústavu, dětského domova pro děti do tří let věku nebo do dalších zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti,
   • které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči, jinými osobami odpovědnými za jejich výchovu a dalšími fyzickými osobami.
   • Důvod
     • Stále častěji se vyskytují případy, kdy jsou děti na základě žádosti zákonných zástupců umísťovány zejména do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, diagnostického ústavu, kojeneckého ústavu nebo dětského domova pro děti do tří let věku. Odůvodnění rodičů pro umístění dítěte do zařízení může být např. takové, že si potřebují vyřešit svoji sociální nebo bytovou situaci, přičemž je zřejmé, že nejeví snahu a zájem o skutečné řešení a uspořádání svých poměrů tak, aby mohli trvale převzít péči o dítě, nebo nemají zájem o výchovu dítěte. O těchto dětech se zpravidla nedozví orgán sociálně-právní ochrany, a to i přesto, že jejich strádání je zjevné. Je žádoucí, aby orgán sociálně-právní ochrany věděl o těchto dětech a mohl jim poskytovat účinnou pomoc ve spolupráci se zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

       Do kategorie ohrožených dětí je nutné rovněž zařadit rovněž děti, které se setkávají s domácím násilím. Z praxe jsou známé případy, kdy policie zasahuje v rodinách s dětmi, v nichž dochází mezi rodiči k fyzickému a psychickému násilí, nicméně policie odmítá oznamovat orgánu sociálně-právní ochrany, že svědkem násilí jsou děti.

2. Dítě, které je s ohledem na svůj věk a stupeň vývoje schopno dostatečně chápat situaci a posoudit dosah a význam opatření, která se jej dotýkají, má právo obdržet od orgánů sociálně-právní ochrany potřebné informace o všech podstatných opatřeních týkajících se jeho osoby, zejména v souvislosti se soudním nebo správním řízením ve věcech rodinných, jehož je dítě účastníkem.
   • Důvod

     • S právem dítěte svobodně vyjadřovat své názory ve všech záležitostech, které se jej dotýkají (§ 8 odst. 2 zákona, čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, § 31 odst. 3 zákona o rodině), je spojeno právo dítěte být v potřebném rozsahu informováno o opatřeních, která mají vztah k jeho osobě. Navrhované ustanovení zaručující dítěti právo obdržet informace od orgánů sociálně-právní ochrany navazuje na platnou právní úpravu a dále ji rozšiřuje.

       Podle § 31 odst. 3 zákona o rodině má dítě právo obdržet potřebné informace o rozhodnutích rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby. Evropská úmluva o výkonu práv dětí (sdělení č. 54/2001 Sb.m.s.) upravuje v čl. 3 právo dítěte dostávat příslušné informace v občanském soudním řízení ve věcech rodinných, které se dotýká práv dítěte. Informace je povinen dítěti poskytovat jeho zástupce (kolizní opatrovník) za podmínky, že poskytnutí informací není v rozporu s nejlepším zájmem dítěte (čl. 10 Evropské úmluvy).

       Náležité informování dítěte ze strany orgánů sociálně-právní ochrany je obzvlášť důležité např. v případě nařízení ústavní výchovy, kdy by dítěti měly být ještě před jeho umístěním do ústavního zařízení vysvětleny důvody, pro které je nařízení ústavní výchovy nezbytné. Rozsah a forma sdělení informací samozřejmě musí vždy odpovídat věku a rozumové vyspělosti konkrétního dítěte.

3) Preventivní a poradenská činnost

1. Při plnění své povinnosti oznámit bez zbytečného odkladu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1 zákona, se státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a zdravotnická zařízení, popřípadě další zařízení určená pro děti nemohou dovolávat povinnosti zachovávat mlčenlivost podle zvláštních předpisů.

   Zdravotnické zařízení, jakož i pověřená osoba, mají povinnost neprodleně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě, které je již počato, by se po narození mohlo stát dítětem uvedeným v § 6 odst. 1 zákona, zejména záměr matky udělit svůj souhlas s osvojením podle § 68a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

   Obecní úřad obce s rozšířenou působností je v takovém případě povinen poskytnout matce všestrannou sociálně-právní pomoc.

   V souvislosti s povinností zdravotnického zařízení oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte (§ 10 odst. 4 zákona) je zdravotnické zařízení povinno při ošetření úrazu dítěte předložit doprovodu dítěte dotazník k záznamu o ošetření úrazu. Ministerstvo zdravotnictví, ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti k vedení dotazníku o úrazu dítěte a k postupu při ověřování údajů v anamnéze úrazu dítěte.

   Každý, kdo se souhlasem rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte a bez rozhodnutí příslušného orgánu převezme péči o dítě s úmyslem přijmout dítě do své trvalé péče, je povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

   • Důvod

     • Oznamovací povinnost upravená v § 10 odst. 4 zákona je z hlediska závažnosti a významu pro účinné poskytnutí sociálně-právní ochrany vysoce důležitá. Je proto nutné jednoznačně vymezit její vztah k povinnosti zachovávat mlčenlivost, která je např. pro zdravotnické pracovníky zakotvena v § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Bude zcela nepochybně stanoveno, že splněním oznamovací povinnosti nedojde k porušení zákonem stanovené povinnosti mlčenlivosti.

       Povinnost upravenou nyní v § 10 odst. 5 zákona je žádoucí doplnit tak, aby sloužila též jako účinné opatření směřující k prevenci a poskytnutí pomoci těhotným ženám nacházejícím se v obtížné sociální situaci. Zdravotnická zařízení a pověřené osoby by proto měly mít povinnost oznamovat orgánu sociálně-právní ochrany své poznatky o případech, kdy matka dává ještě před narozením dítěte najevo svůj záměr nevykonávat rodičovskou zodpovědnost k dítěti a vyslovit po narození dítěte souhlas s jeho osvojením. V žádném případě se nejedná o sankční opatření vůči matce, která vyslovila svůj záměr udělit po porodu souhlas s osvojením dítěte. Prevence v tomto případě spočívá v poskytnutí pomoci ženě, která se ocitla v nelehké životní situaci, a to při zachování případné anonymity. Cílem je eliminovat neuvážená rozhodnutí vyplývající z momentální tíživé situace. Poskytovaná sociálně-právní pomoc bude spočívat zejména v řešení materiálních podmínek, včetně bydlení (např. zajištění pobytu v azylovém zařízení, pomoc při zajištění sociálních dávek a podání návrhů na stanovení výživného apod.), ale i poskytnutí psychoterapeutické pomoci apod.

       Ze studií týkajících se syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte v ČR, z praktických poznatků zdravotnických zařízení a ze zkušeností orgánů sociálně-právní ochrany vyplývá, že nejpočetnější skupinou oznamovatelů podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte jsou lékaři. Poznávají tento jev zejména podle neobvyklosti zranění a z rozporu s předkládaným vysvětlením doprovázející osoby o anamnéze vzniku úrazu dítěte. Dotazník o úrazu dítěte má přispět k včasnému podchycení případů CAN, k získání podkladů pro sociální šetření, popř. i k získání důkazního materiálu při pozdějším vyšetřování případu. Zavedení dotazníku o úrazu dítěte nezatíží práci samotného lékaře, neboť je určen k vyplnění doprovázející osobou.

       Podrobnosti k dotazníku o úrazu dítěte stanoví prováděcí předpis Ministerstva zdravotnictví vydaný ve spolupráci s MPSV. Zavedení dotazníku anamnézy úrazu dítěte pro odborné ambulantní lékaře je jedním z dílčích úkolů, které pro Ministerstvo zdravotnictví vyplývají na rok 2003 z programu Zdraví pro všechny v 21. století.

       Úpravu oznamovací povinnosti v zákoně je konečně třeba doplnit rovněž úpravou situací, v nichž bez rozhodnutí příslušných orgánů dochází k takové změně výchovného prostředí dítěte, která není jen dočasná. Z obsahu rodičovské zodpovědnosti vyplývá pro rodiče právo, aby své dítě svěřil do péče jiných osob, a to i v případě, že rodič již nadále nehodlá rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k dítěti vykonávat. Je přitom možné rozlišovat dvě základní situace. V prvním případě rodič sám předá dítě do péče osoby, kterou si k tomuto účelu vybral. V případě druhém je pak dítě osobám, které mají zájem vytvořit mu náhradní rodinu, předáno sice se souhlasem rodiče, avšak s pomocí nezákonného zprostředkování třetí osoby, která vytipuje osoby ochotné dítě přijmout a převzetí dítěte těmito osobami zajistí.

       Navrhovanou úpravou nebude nijak dotčeno právo rodiče rozhodnout v rámci výkonu rodičovské zodpovědnosti o svěření dítěte do péče někoho jiného. Cílem navrhované úpravy je posílit ochranu dítěte v těchto situacích tím, že o situaci vzniklé po předání dítěte by měl být co nejdříve informován orgán sociálně-právní ochrany dětí, neboť dítě, které rodič již dále nechce vychovávat, patří bezpochyby mezi děti, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje (viz § 6 odst. 1 písm. a) zákona). Orgán sociálně-právní ochrany musí posoudit schopnost osob, které dítě přijaly, zajistit řádnou péči o konkrétní dítě s ohledem na jeho zdravotní a výchovná specifika (viz dále bod 4 C) návrhu věcného řešení). Při nesplnění oznamovací povinnosti budou moci být osoby, které dítě přijaly, sankcionovány v souladu se zákonem (viz bod 13 návrhu věcného řešení).

2. Krajský úřad zajišťuje přípravu fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje jim poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, zejména v otázkách výchovy.
   
   • Důvod

     • V zájmu hospodárnosti, zkvalitnění koordinace a celkové organizace zprostředkování náhradní rodinné péče je vhodné přesunout zajišťování přípravy budoucích pěstounů a osvojitelů k přijetí dítěte do rodiny z působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností do působnosti krajských úřadů. Krajské úřady odpovídají za zprostředkování náhradní rodinné péče na území kraje a rozhodují o zařazení zájemců o náhradní rodinnou péči do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. V rámci úpravy zprostředkování náhradní rodinné péče se též navrhuje předsunutí přípravy k přijetí dítěte do rodiny před vydání rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů (viz bod 5 B) návrhu věcného řešení). Rovněž z tohoto pohledu je tedy žádoucí, aby organizování přípravy bylo v rukách krajského úřadu, neboť průběh a výsledky přípravy budou pro krajský úřad důležitým podkladem pro rozhodování o zařazení do evidence žadatelů.

       Kromě výše uvedených důvodů zohledňuje návrh také skutečnost, že v současnosti některé obce s rozšířenou působností nevěnují zajišťování přípravy k přijetí dítěte do rodiny odpovídající pozornost. Pro některé obce je zase zajišťování přípravy vzhledem k jejich možnostem příliš náročným úkolem, a to z hlediska garantování náležité odborné úrovně i z hlediska nákladů přípravy. Lze proto shrnout, že přeřazení tohoto úkolu do kompetence krajských úřadů bude po všech stránkách působit pozitivně.

4) Opatření na ochranu dětí

1. Obecní úřad obce s rozšířenou působností podává za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem návrh soudu na zrušení svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině).
   • Důvod
     • Nutnost založit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností oprávnění podávat návrhy na zrušení svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vyvstala v důsledku přijetí novely zákona o rodině účinné od 1. 7. 2002, která byla schválena v souvislosti s přijetím zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních. Podle této novely mohou soudy přikročit ke svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jako k alternativě nařízení ústavní výchovy. Příčiny, pro které bylo dítě meritorním rozhodnutím soudu umístěno do uvedeného zařízení, mohou být za určitou dobu odstraněny. Obecní úřad obce s rozšířenou působností pak musí být aktivně legitimován k podání návrhu, na jehož základě by se mohlo dítě vrátit do původního výchovného prostředí. Totéž platí i pro případy, kdy je z jiných důležitých důvodů žádoucí ukončit pobyt dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
2. Orgánem sociálně-právní ochrany příslušným k součinnosti se soudem při výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí podle zvláštního právního předpisu (§ 272 až 273a občanského soudního řádu) je obecní úřad obce s rozšířenou působností.
   • Důvod

     • Otázka příslušnosti orgánů sociálně-právní ochrany k poskytnutí součinnosti soudu při výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí je dosud v § 28 odst. 2 zákona řešena pouze pro případ výkonu předběžného opatření v souladu s § 273a o.s.ř. Je však třeba pamatovat i na výkon ostatních rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, na něž se vztahuje zvláštní úprava výkonu rozhodnutí obsažená v § 272 až 273a o.s.ř. Proto se navrhuje nově stanovit souhrnnou úpravu příslušnosti orgánů sociálně-právní ochrany k součinnosti se soudem při výkonu meritorních rozhodnutí i předběžných opatření ve věci výchovy nezletilých dětí.

       Věcná příslušnost v tomto bodě náleží obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Podrobnosti o úkolech orgánů sociálně-právní ochrany v rámci výkonu rozhodnutí upravuje Instrukce č.j. 698/88-L, kterou se upravuje postup při výkonu soudních rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, a pro výkon předběžných opatření podle § 76a o.s.ř. rovněž metodický pokyn MPSV ze dne 2. 11. 1995 k postupu obecních úřadů obcí s rozšířenou působností při poskytování pomoci ohroženým dětem. Z hlediska systematiky zákona se jeví jako vhodnější zakotvit úpravu této otázky v hlavě věnované opatřením na ochranu dětí spíše než v hlavě upravující výkon ústavní a ochranné výchovy, neboť rozhodnutí, o jejichž výkon se jedná, se nemusí vždy týkat ústavní nebo ochranné výchovy (může jít např. o výkon rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů, rozhodnutí o úpravě styku s dítětem nebo o výkon předběžného opatření, kterým se dítě předává do péče jiné osoby než zařízení pro výkon ústavní výchovy).

3. Jestliže dítě se souhlasem rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte bylo bez rozhodnutí příslušného orgánu předáno do péče osoby, která má zájem přijmout dítě do své trvalé péče, je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen posoudit, zda je potřebné učinit opatření směřující k ochraně dítěte. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen učinit nezbytná opatření směřující k ochraně dítěte zejména v případě, že osoba, která převzala dítě do péče, bez zbytečného odkladu od přijetí dítěte nepodá příslušnému orgánu návrh na osvojení dítěte, na svěření dítěte do pěstounské péče nebo do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem, na svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče nebo na jinou úpravu svého vztahu k dítěti. Nezbytným opatřením, které obecní úřad obce s rozšířenou působností učiní, je zejména podání odpovídajících návrhů a podnětů soudu ve věci výchovy dítěte.
   • Důvod
     • Jestliže je dítě, byť se souhlasem rodiče, předáno bez rozhodnutí soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany do péče jiné osoby než rodiče, ocitá se ve velice nejistém postavení. Osoby, kterým bylo dítě svěřeno, k němu nemají žádná práva a povinnosti a kromě souhlasu rodiče postrádají jakýkoliv právní základ pro svou péči o dítě. Orgán sociálně-právní ochrany proto musí posoudit, zda osoby, u nichž se dítě aktuálně nachází, jsou schopny poskytnout dítěti odpovídající péči a zda není nezbytné obrátit se na soud s návrhem či podnětem na okamžitou úpravu poměrů dítěte (např. formou předběžného opatření podle § 76a nebo § 76 o.s.ř.). Pokud dítě bezprostředně ohroženo není, bude se další postup orgánu sociálně-právní ochrany odvíjet od počínání osob, které převzaly dítě do péče. Budou-li tyto osoby podle poznatků orgánu sociálně-právní ochrany schopny dobře se o dítě postarat a podají-li příslušnému soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany bez zbytečného odkladu návrh na svěření dítěte do některé z forem náhradní rodinné péče, nebude v danou chvíli důvod pro zásah ze strany orgánu sociálně-právní ochrany. V opačném případě bude orgán sociálně-právní ochrany povinen učinit ve spolupráci se soudem potřebná opatření k ochraně práv a zájmů dítěte.

5) Zprostředkování osvojení a pěstounské péče

1. Kromě orgánů uvedených v § 20 odst. 2 zákona je všem fyzickým a právnickým osobám zakázáno provádět zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Za porušení tohoto zákazu je považováno každé jednání, které směřuje k tomu, aby konkrétní dítě bylo svěřeno do péče určitých zájemců o osvojení dítěte nebo o svěření dítěte do pěstounské péče; takovým jednáním je zejména zprostředkování nebo umožnění kontaktu mezi dítětem vhodným k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče a zájemci o osvojení dítěte nebo o svěření dítěte do pěstounské péče, popřípadě zprostředkování kontaktu mezi rodičem dítěte a zájemci o osvojení dítěte nebo o svěření dítěte do pěstounské péče za účelem udělení souhlasu rodiče se svěřením dítěte do péče těchto zájemců.
   • Důvod

     • Podle článku 20 Úmluvy o právech dítěte má dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem. Smluvní státy jsou povinny zabezpečit takovému dítěti v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím náhradní péči. Ve smyslu Úmluvy je tedy stát odpovědný za zajištění náhradní péče, včetně náhradní rodinné péče. Z tohoto důvodu je zprostředkování osvojení a pěstounské péče v § 20 odst. 2 zákona plně vyhrazeno orgánům sociálně-právní ochrany, konkrétně krajským úřadům a ministerstvu a v případě zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Výkladem § 20 odst. 2 zákona ve spojení s výkladem § 48 zákona, který upravuje rozsah, v jakém mohou být fyzické a právnické osoby pověřeny k výkonu sociálně-právní ochrany, je nutné již za současného právního stavu dojít k závěru, že jiným subjektům než orgánům sociálně-právní ochrany je zprostředkování náhradní rodinné péče zapovězeno. Jak se však ukazuje, je vhodné tuto skutečnost ještě více zdůraznit, a to prostřednictvím zakotvení jednoznačného a nepochybného zákazu zprostředkování náhradní rodinné péče pro všechny subjekty kromě orgánů sociálně-právní ochrany uvedených v § 20 odst. 2 zákona. Zprostředkovatelská činnost realizovaná mimo státem garantovaný systém zprostředkování přitom může mít pro dítě škodlivé následky nedozírného rozsahu.

       V návaznosti na stanovení zákazu zprostředkování náhradní rodinné péče pro všechny subjekty mimo orgánů sociálně-právní ochrany dětí se navrhuje blíže vymezit, co se považuje za porušení zákazu zprostředkování. Podstata nezákonného zprostředkování spočívá v jednání, jehož úmyslem je docílit svěření konkrétního dítěte do péče individuálně určených zájemců o osvojení nebo o pěstounskou péči, bez ohledu na to, zda k tomuto svěření nakonec skutečně dojde či nikoliv. Většinou půjde o zprostředkování kontaktu mezi dítětem a zájemci o náhradní rodinnou péči. Avšak může jít také o zprostředkování kontaktu mezi rodičem dítěte a zájemci o náhradní rodinnou péči, který má vést k získání souhlasu rodiče se svěřením dítěte do péče určitých fyzických osob. Tím není jakkoliv zasahováno do práva rodiče k udělení takového souhlasu v souladu se zákonem o rodině, pokud je rodič nositelem rodičovské zodpovědnosti. Nepřípustné je však vyvíjet zprostředkovatelskou činnost směřující k udělení souhlasu rodiče. Postih za porušení zákazu zprostředkování náhradní rodinné péče by měl být upraven v sankčních ustanoveních zákona (viz bod 13 návrhu věcného řešení).

       Stanovení výše popsaného výslovného zákazu zároveň nic nemění na faktu, že soukromé subjekty mohou poskytnout cenný příspěvek do procesu zajišťování náhradní rodinné péče, pokud na základě pověření poskytují budoucím pěstounům a osvojitelům poradenskou pomoc, organizují přípravu budoucích pěstounů a osvojitelů k přijetí dítěte do rodiny nebo navrhují osoby vhodné stát se pěstouny v zařízení pro výkon pěstounské péče (viz § 48 odst. 2 zákona). Nemohou však realizovat vlastní zprostředkování, tj. vyhledávat pro konkrétní dítě vhodného osvojitele nebo pěstouna.

2. Obecní úřad obce s rozšířenou působností po obdržení žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče bezodkladně posoudí, zda jsou splněny předpoklady pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 20 odst. 1 a 3 zákona. V rámci tohoto posouzení obecní úřad obce s rozšířenou působností zejména zjišťuje, zda žadatel splňuje podmínky pobytu na území České republiky a zda žádost není podána ve vztahu ke konkrétnímu dítěti. Pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností zjistí, že zákonné předpoklady pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče splněny nejsou, rozhodne o zamítnutí žádosti.

   Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne rovněž o zamítnutí žádosti podané fyzickou osobou, která má zájem osvojit dítě s obvyklým bydlištěm v České republice, pokud zjistí, že tato fyzická osoba nemá své obvyklé bydliště v České republice (čl. 2 odst. 1 a čl. 14 Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení). V takovém případě obecní úřad obce s rozšířenou působností odkáže fyzickou osobu s podáním žádosti na příslušný ústřední orgán státu, ve kterém má tato osoba obvyklé bydliště.

   Krajský úřad po obdržení spisové dokumentace o žadateli znovu posoudí, zda jsou splněny předpoklady pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 20 odst. 1 a 3 zákona. Pokud zjistí, že tyto předpoklady splněny nejsou, rozhodne krajský úřad bezodkladně o zamítnutí žádosti. Stejně tak rozhodne krajský úřad o zamítnutí žádosti v případě, že zjistí, že fyzická osoba, která má zájem o osvojení dítěte s obvyklým bydlištěm v České republice, nemá v České republice své obvyklé bydliště. O zamítnutí žádosti zašle krajský úřad oznámení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

   Krajský úřad zařazuje žadatele do evidence žadatelů neprodleně po odborném posouzení podle § 27 zákona, jehož součástí je také příprava k přijetí dítěte do rodiny, které se žadatel účastní na vyzvání krajského úřadu. V odůvodněných případech může krajský úřad vzhledem k poměrům žadatele a na jeho žádost od požadavku účasti na přípravě k přijetí dítěte do rodiny upustit. V rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů stanoví krajský úřad žadateli povinnost hlásit krajskému úřadu všechny změny rozhodné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče do 15 dnů ode dne jejich vzniku.

   V § 22 odst. 6 zákona se vypouští ustanovení o povinnosti krajského úřadu oznamovat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnost, zda byla žadateli uložena povinnost zúčastnit se přípravy k přijetí dítěte do rodiny.

   Jestliže krajský úřad nezprostředkuje osvojení nebo pěstounskou péči do 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů, zašle kopii údajů z této evidence do 15 dnů od skončení uvedené lhůty ministerstvu pro zařazení do evidence žadatelů vedené ministerstvem.

   • Důvod

     • Obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je příslušný k přijetí žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, by měl po obdržení každé žádosti provést posouzení, zda jsou splněny základní zákonné předpoklady pro zprostředkování náhradní rodinné péče. Jestliže dospěje k závěru, že tyto předpoklady naplněny nejsou, není možné na základě takové žádosti činit jakékoliv úkony vedoucí ke zprostředkování náhradní rodinné péče a obecní úřad obce s rozšířenou působností musí rozhodnout o zamítnutí žádosti. Takovým způsobem bude nezbytné postupovat zejména v těch případech, kdy žadatel nesplňuje podmínky pobytu na území České republiky vymezené v § 20 odst. 1 zákona nebo kdy žadatel podává žádost o zprostředkování náhradní rodinné péče ve vztahu ke konkrétnímu dítěti.

       K zamítnutí žádosti je třeba přistoupit také ve všech případech, ve kterých by zprostředkování prováděné na základě žádosti bylo v rozporu s haagskou Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (sdělení č. 43/2000 Sb.m.s.). Takový rozpor by mohl nastat v situaci, kdy je žádost o zprostředkování podána zájemcem o osvojení dítěte, které má obvyklé bydliště v České republice, přičemž samotný žadatel má své obvyklé bydliště v jiném státě. Podle čl. 14 haagské Úmluvy jsou osoby, které si přejí osvojit dítě s obvyklým bydlištěm v jiném smluvním státě, povinny podat žádost ústřednímu orgánu státu, v němž se nachází jejich obvyklé bydliště. Obvyklým bydlištěm se přitom rozumí místo, kde se osoba fakticky převážně zdržuje, kde vede svou domácnost a kde má své zaměstnání. Místo obvyklého bydliště se nemusí vždy shodovat s místem úředně evidovaného trvalého pobytu. Může se např. stát, že žádost o zprostředkování osvojení podá v souladu s § 20 odst. 1 zákona občan České republiky, který je v České republice sice hlášen k trvalému pobytu, ale své skutečné bydliště má v jiném státě. Jeho žádost bude zamítnuta právě s ohledem na úpravu mezinárodní smlouvy, neboť je třeba vycházet z čl. 10 Ústavy ČR, podle kterého je třeba mezinárodní smlouvu aplikovat přednostně před vnitrostátním zákonem.

       Obdobné prvotní posouzení žádosti, které je povinen provést obecní úřad obce s rozšířenou působností, by měl provést rovněž krajský úřad po obdržení kopie spisové dokumentace o žadateli. Pokud krajský úřad zjistí, že žádost základní předpoklady pro zprostředkování náhradní rodinné péče nesplňuje, vydá rozhodnutí o zamítnutí žádosti a neprovádí v dané věci žádné další úkony (tj. neprovádí odborné posouzení žadatele a nerozhoduje o zařazení do evidence žadatelů).

       Ustanovení zákona je žádoucí nově formulovat v tom směru, že příprava k přijetí dítěte do rodiny bude vždy předcházet rozhodování krajského úřadu o zařazení žadatele do evidence žadatelů pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Toto předsunutí je praktické z hlediska krajského úřadu i z hlediska samotného žadatele. Krajský úřad bude moci v rámci odborného posuzování předpokladů žadatele pro náhradní rodinnou péči podle § 27 zákona přihlédnout také k hodnocení průběhu přípravy k přijetí dítěte do rodiny. Žadatel zase může na základě informací načerpaných během přípravy pozměnit svůj náhled na vlastní možnosti a schopnosti a žádost o zprostředkování vzít zpět nebo upravit zaměření žádosti. Krajskému úřadu bude ponechána pravomoc, aby na žádost žadatele od požadavku absolvování přípravy upustil, jestliže takový krok bude odůvodněn poměry žadatele. To se může týkat např. žadatele, který již přípravu v minulosti absolvoval, nebo žadatele, který sice dosud přípravu nepodstoupil, avšak disponuje dostatečnými zkušenostmi s výchovou dětí, které mu byly svěřeny do náhradní rodinné péče apod.

       Jako opodstatněné se jeví prodloužení lhůty, po jejímž uplynutí dochází k vyřazení žadatele o zprostředkování náhradní rodinné péče z evidence žadatelů vedené krajským úřadem a k jeho zařazení do ministerské evidence žadatelů. Jelikož těžiště zprostředkování náhradní rodinné péče by mělo ležet na krajských úřadech a ministerstvo by mělo převzít zprostředkování až ve vztahu k žadatelům, u nichž zprostředkovatelská činnost krajských úřadů nebyla úspěšná, je nutné dát krajským úřadům ke zprostředkování dostatečný časový prostor. Stávající lhůta 12 kalendářních měsíců není z tohoto pohledu dostatečná, a proto se navrhuje její prodloužení na 3 roky od pravomocného zařazení do evidence žadatelů vedené krajským úřadem. Prodloužení lhůty umožní krajskému úřadu, aby vyhověl žádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče u co nejvyššího počtu žadatelů, kteří jsou schopni vytvořit dítěti nové rodinné prostředí.

3. Pro účely přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen oznámit neprodleně krajskému úřadu datum právní moci rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo o svěření dítěte do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem. Pokud jsou dítě nebo žadatel vedeni v evidenci ministerstva nebo Úřadu, oznámí krajský úřad datum právní moci uvedených rozhodnutí rovněž ministerstvu a Úřadu.

   Pro účely vyřazení z evidence ministerstva je krajský úřad povinen oznámit neprodleně ministerstvu datum právní moci rozhodnutí o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče.

   • Důvod

     • V souladu s § 24b odst. 1 písm. c) zákona se zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče přeruší po dobu, po kterou na základě rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností trvá předadopční nebo předpěstounská péče. Proto je nezbytné zajistit, aby krajské úřady, ministerstvo a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí měly k dispozici informaci o vydání rozhodnutí o předadopční a předpěstounské péči. Oznamovací povinnost se přirozeně zakládá tomu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který o předadopční nebo o předpěstounské péči rozhodnul.

       Obdobně je žádoucí pro potřeby vyřazování z evidence ministerstva výslovně upravit, který orgán je povinen informovat ministerstvo o právní moci rozhodnutí o osvojení nebo o svěření do pěstounské péče. Tímto orgánem by měl být krajský úřad.

4. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí je oprávněn požádat krajský úřad o doplnění spisové dokumentace o dítěti vhodném k osvojení v cizině [§ 25 odst . 1 písm. a) zákona] nebo o žadateli vhodném stát se osvojitelem dítěte z ciziny [§ 25 odst. 1 písm. c) zákona]. Dožádaný krajský úřad je povinen žádosti Úřadu vyhovět.

   Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí je oprávněn požádat krajský úřad o prošetření poměrů dítěte, které bylo v České republice osvojeno na základě zprostředkování osvojení z ciziny nebo které má být z ciziny teprve osvojeno, ale již se v České republice nachází v péči budoucích osvojitelů. Dožádaný krajský úřad je povinen žádosti Úřadu vyhovět.

   Pro účely vyřazení dítěte, žadatele nebo fyzické osoby uvedené v § 25 odst. 1 písm. d) zákona z evidence je krajský úřad povinen oznámit neprodleně Úřadu datum právní moci rozhodnutí o osvojení.

   • Důvod

     • Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí je nezbytné zakotvit v zákoně určitá oprávnění ve vztahu ke krajským úřadům. Oprávnění dožádat krajský úřad o spolupráci je potřebné jednak pro úspěšné dokončení zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině (doplnění spisové dokumentace, prošetření poměrů dítěte v péči budoucích osvojitelů), jednak pro sledování vývoje dítěte po jeho pravomocném osvojení z ciziny do České republiky (prošetření poměrů dítěte v péči osvojitelů). V tomto ohledu je nezbytné respektovat úpravu Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, která v čl. 9 písm. e) stanoví, že příslušný ústřední orgán smluvního státu (v případě ČR Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí) je povinen zodpovídat oprávněné žádosti jiných ústředních orgánů o informace o situaci v jednotlivých případech osvojení.

       Podle § 25 odst. 4 písm. a) zákona vyřadí Úřad ze své evidence dítě, žadatele nebo osobu mající zájem osvojit dítě z České republiky v cizině, došlo-li ke zprostředkování osvojení, a to ke dni rozhodnutí o osvojení. K tomuto účelu musí mít Úřad zajištěny informace o datu právní moci rozhodnutí o osvojení, které by měly Úřadu poskytovat jednotlivé krajské úřady.

5. V rámci odborného posouzení se u žadatelů posuzuje také splnění podmínky bezúhonnosti. Za bezúhonného se pro tyto účely nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, který směřoval proti životu, zdraví, lidské důstojnosti, mravnímu vývoji nebo jmění dítěte, nebo pro jiný trestný čin, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte.

   V rámci odborného posouzení se posuzují rovněž děti žadatelů a jejich schopnost přijmout nového člena rodiny.

   U žadatelů, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízení pro výkon pěstounské péče, se posuzuje rovněž jejich vzdělání, životní styl a předpoklady k volnočasovým aktivitám spojeným s výchovou dětí.

   V případě, že je proti žadateli vedeno trestní stíhání pro trestný čin, který směřoval proti životu, zdraví, lidské důstojnosti, mravnímu vývoji nebo jmění dítěte, nebo pro jiný trestný čin, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte, příslušný orgán sociálně-právní ochrany řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče přeruší, a to až do doby pravomocného rozhodnutí v předmětném trestním stíhání. Příslušný orgán sociálně-právní ochrany může řízení o zařazení do evidence žadatelů takto přerušit i v případě, že je pro trestný čin vymezený v předchozí větě zahájeno trestní stíhání proti manželovi žadatele, jeho druhovi, dítěti nebo jiné osobě tvořící s žadatelem společnou domácnost (§ 115 občanského zákoníku).

   • Důvod

     • Do posuzování žadatelů o osvojení a pěstounskou péči je nutné zahrnout vedle dalších prvků i posouzení bezúhonnosti žadatelů. Podle platné právní úpravy si orgán sociálně-právní ochrany vyžaduje opis z evidence Rejstříku trestů, čímž získá přehled o případné trestné činnosti žadatele, nikde však není výslovně stanovena povinnost posuzovat bezúhonnost žadatele. Zároveň se vymezuje, v kterých případech nelze žadatele pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče považovat za bezúhonného.

       Při odborném posouzení je třeba vždy přihlížet také k dětem žadatelů a k jejich schopnosti přijmout do rodinného kruhu nového člena.

       Vzhledem k náročnosti výchovy dětí v zařízeních pro výkon pěstounské péče je nezbytné u žadatelů, kteří vykonávají pěstounskou péči v těchto zařízeních, posuzovat ve srovnání s ostatními žadateli některá další hlediska, jako vzdělání, životní styl či předpoklady pro adekvátní využití volného času dětí.

       Jestliže bylo proti žadateli zahájeno trestní stíhání, je nezbytné, aby příslušný orgán sociálně-právní ochrany, tedy krajský úřad nebo Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v případě zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině, přerušil řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů. Takový postup se musí týkat trestního stíhání vedeného pro trestný čin, jehož spáchání může zásadně ovlivnit výsledek odborného posouzení žadatele. Otázka, zda probíhající trestní stíhání vyústí v pravomocné odsouzení obviněného, má povahu předběžné otázky ve smyslu § 40 správního řádu. Bez jejího zodpovězení nelze v řízení pokračovat, přičemž orgán sociálně-právní ochrany si nemůže sám učinit úsudek o tom, zda a kým byl trestný čin spáchán. Řešením je tudíž rozhodnutí o přerušení řízení před orgánem sociálně-právní ochrany až do pravomocného ukončení trestního stíhání. Přerušením řízení přitom může orgán sociálně-právní ochrany reagovat nejen na trestní stíhání vedené proti samotnému žadateli, ale rovněž na trestní stíhání jeho nejbližších příbuzných a jiných osob tvořících s žadatelem společnou domácnost. To vyplývá ze skutečnosti, že v souladu s platnou úpravou se v rámci odborného posuzování posuzují také poměry a prostředí v rodině žadatele a případné pravomocné odsouzení osob blízkých žadateli za spáchání trestného činu může mít na výsledek posuzování rovněž podstatný vliv.

6) Ústavní Výchova

1. Obecní úřad obce s rozšířenou působností po přijetí dítěte do zařízení pro výkon ústavní výchovy zprostředkuje rodiči pomoc konkrétního poradenského zařízení v místě bydliště rodiče. Obecní úřad obce s rozšířenou působností sleduje, zda rodič projevuje snahu upravit své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohl ujmout péče o dítě. Zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do obecního úřadu navštíví rodiče v místě jeho bydliště nejméně jednou za 3 měsíce v období prvních 6 měsíců po přijetí dítěte do ústavního zařízení a poté vždy podle potřeby, nejméně však jednou za 6 měsíců, a to na základě zvláštního oprávnění vydaného obecním úřadem obce s rozšířenou působností, v němž je uvedeno jméno a příjmení zaměstnance, jeho další osobní údaje a vymezena činnost, kterou může tento zaměstnanec vykonávat.

   Zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do obecního úřadu zjistí současnou situaci rodiče, zejména postup sociální terapie, úroveň hmotného zabezpečení, úroveň spolupráce s orgány sociálního zabezpečení a úřadem práce a nabídne případnou pomoc při styku s těmito orgány.

   Předchozí ustanovení se vztahují obdobně i na jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte.

   V § 28 zákona se vypouští dosavadní ustanovení upravující příslušnost orgánů sociálně-právní ochrany k součinnosti se soudem při výkonu předběžného opatření.

   • Důvod

     • Do úpravy zákona se navrhuje vložit nové ustanovení o pomoci orgánů sociálně-právní ochrany rodičům, jejichž děti byly umístěny do zařízení pro výkon ústavní výchovy.

       Uvedené ustanovení směřuje k provedení zásady, že primárním zájmem dítěte je být v péči vlastních rodičů, popř. osob blízkých. Proto tam, kde je to možné, musí být nejprve učiněno vše pro to, aby se dítě mohlo vrátit do své původní rodiny. Sociální práce s rodinou tak, jak je upravena v tomto ustanovení, je pokračováním pomoci poskytované rodině již před nařízením ústavní výchovy.

       Systematickým zařazením uvedené úpravy mezi ustanovení zákona, která se zabývají úkoly orgánů sociálně-právní ochrany ve spojení s ústavní výchovou dítěte, by měla být zdůrazněna skutečnost, že vydáním rozhodnutí o ústavní výchově a jeho výkonem není proces sociální práce s rodinou zdaleka ukončen. Sociální práce s rodinou, která alespoň částečně projevuje snahu o uspořádání svých poměrů tak, aby opětovně mohla převzít péči o dítě, musí vycházet z individuálních zvláštností konkrétní rodiny a zahrnovat psychoterapeutickou intervenci, jakož i pomoc při uplatnění nároků v systému sociálního zabezpečení, pomoc při řešení bytových poměrů, spolupráci s bezplatnými občanskoprávními poradnami apod.

       Naopak se navrhuje z ustanovení § 28 zákona vypustit dosavadní úpravu součinnosti orgánů sociálně-právní ochrany se soudem při výkonu předběžného opatření, jelikož tato otázka by měla být řešena v obecném ustanovení o příslušnosti orgánů sociálně-právní ochrany k součinnosti se soudem při výkonu všech rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, včetně předběžných opatření (viz bod 4 B) návrhu věcného řešení a jeho odůvodnění).

2. Ústavní zařízení může jen po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností povolit dítěti, které je v ústavním zařízení umístěno na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy nebo na základě rozhodnutí soudu o nařízení předběžného opatření, pobyt u rodičů, popřípadě jiných fyzických osob, a to nejvýše v rozsahu 14 kalendářních dnů při jednom pobytu.

   Písemný souhlas s pobytem dítěte mimo ústavní zařízení musí obsahovat určení doby, na kterou se souhlas s pobytem vydává, určení místa pobytu dítěte a označení osob, u který bude dítě pobývat.

   Pro potřeby vydání souhlasu může obecní úřad obce s rozšířenou působností fyzické osoby, u kterých má dítě pobývat, posuzovat v rozsahu, ve kterém se podle § 27 zákona posuzují žadatelé o zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Při provádění posouzení je obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn žádat o spolupráci také krajský úřad.

   Nejde-li o souhlas s pobytem dítěte u rodičů, prarodičů nebo sourozence, může obecní úřad obce s rozšířenou působností vydat písemný souhlas podle odstavce 1 jen po posouzení bezúhonnosti fyzických osob, u nichž má dítě pobývat. K tomuto účelu obecní úřad obce s rozšířenou působností může po fyzické osobě, u které má dítě pobývat, požadovat předložení výpisu z evidence Rejstříku trestů.

   • Důvod

     • Navrhovaná úprava reaguje na nejasnosti, které v praxi vyvstávají při aplikaci dosavadní úpravy pobytu dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy podle § 30 zákona, a na opakující se dotazy nejen orgánů sociálně-právní ochrany, ale i zařízení v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

       Doplňuje se především možnost aplikace tohoto institutu na případy, kdy je dítě v ústavním zařízení umístěno na základě předběžného opatření a dosud u něho nebyla nařízena ústavní výchova. Důvodem je skutečnost, že řízení o výchově dítěte, které musí být zahájeno do 3 měsíců od vykonatelnosti předběžného opatření, může trvat i velmi dlouho a v zájmu dítěte není zabraňovat mu po celou dobu probíhajícího řízení v pobytu mimo zařízení, pokud jsou samozřejmě splněny ostatní zákonné podmínky pro povolení tohoto pobytu.

       Z důvodu ochrany dítěte byly upřesněny podmínky, jež budou posuzovány před vydáním souhlasu s pobytem dítěte mimo ústavní zařízení. Byla upravena podmínka posuzování bezúhonnosti fyzických osob, u kterých má pobyt dítěte proběhnout, pokud se nejedná o dočasný pobyt dítěte u nejbližších příbuzných dítěte, tj. rodičů, prarodičů nebo sourozence. V jakém rozsahu a podle jakých kritérií bude příslušný orgán sociálně-právní ochrany bezúhonnost posuzovat se ponechává na zvážení tohoto orgánu v každém konkrétním případě. Výslovně se však upravuje oprávnění obecního úřadu obce s rozšířenou působností požadovat pro tyto účely předložení výpisu z evidence Rejstříku trestů. Tohoto oprávnění nebude nutné vždy využívat, zejména v situaci, kdy o bezúhonnosti posuzovaných osob nebudou pochybnosti (např. u prověřených žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče).

       Vedle bezúhonnosti může obecní úřad obce s rozšířenou působností u všech osob, u kterých má dítě dočasně pobývat, posuzovat stejná hlediska, jaká se posuzují u žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče podle § 27 zákona, tj. včetně psychického stavu a zdravotního stavu. V tomto směru bude obecní úřad obce s rozšířenou působností rovněž oprávněn žádat odpovídající spolupráci krajského úřadu, což bude přicházet v úvahu např. právě při posuzování psychického stavu fyzických osob, které mají zájem přijmout dítě k dočasnému pobytu mimo ústavní zařízení.

7) Péče o děti vyžadující zvýšenou pozornost

1. Zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do obecního úřadu se účastní ústního jednání v řízení o přestupku, jestliže je obviněným z přestupku mladistvý (§ 74 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).

   • Důvod

     • Podle ustanovení § 74 odst. 2 zákona o přestupcích je správní orgán, který provádí řízení o přestupku proti mladistvému, povinen vyrozumět o nařízeném ústním jednání rovněž orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí. Tímto orgánem je obecní úřad obce s rozšířenou působností, jak vyplývá z platného znění ustanovení § 33 odst. 2 zákona. Ukazuje se, že prosté určení příslušného orgánu sociálně-právní ochrany, který je vyrozumíván o ústním jednání v řízení o přestupku proti mladistvému, je nedostačující. Je žádoucí stanovit, že pověřený pracovník obecního úřadu obce s rozšířenou působností je povinen se projednávání přestupku rovněž přímo zúčastnit. Faktická přítomnost pověřeného pracovníka na ústním jednání také obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností umožní lépe zvážit, zda využije svého oprávnění odvolat se ve prospěch mladistvého proti rozhodnutí o přestupku.

2. Zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do obecního úřadu je při návštěvě ve věznici oprávněn nahlížet

   1. a) do dokumentace vztahující se k průběhu a výsledkům přípravy odsouzeného dítěte na budoucí povolání,
   2. b) do dokumentace vztahující se k dítěti, o něž ve věznici pečuje odsouzená žena, a k průběhu výchovného působení odsouzené matky na dítě.

   Věznice je povinna nahlížení do dokumentace umožnit.

   • Důvod

     • Je nezbytné, aby zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany vykonávající návštěvu dětí ve výkonu trestu odnětí svobody měl možnost seznámit se s dokumentací, která je věznicí vedena v souvislosti se zabezpečováním přípravy odsouzeného dítěte na budoucí povolání. Toto oprávnění by mělo navazovat na povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyjadřovat se na žádost věznice k formě a obsahu přípravy dítěte na budoucí povolání (§ 34 odst. 2 písm. a) zákona). Stejně tak je třeba umožnit nahlížení do dokumentace vedené o dítěti, o které ve věznici pečuje odsouzená žena. Podle § 34 odst. 2 písm. b) zákona se orgán sociálně-právní ochrany vyjadřuje k otázce, zda je výkon péče o dítě ve věznici ku prospěchu dítěte. Obecní úřad obce s rozšířenou působností posléze pravidelně sleduje vývoj dítěte nacházejícího se v péči odsouzené ženy. Proto musí mít po celou dobu pobytu dítěte s matkou ve věznici přehled o podmínkách a průběhu péče.

       Obdobné právo k nahlížení do dokumentace o dítěti je zaměstnancům orgánu sociálně-právní ochrany přiznáno v § 29 odst. 3 zákona ve vztahu k dětem v zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.

8) Sociálně-právní ochrana ve vztahu k cizině

1. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí je povinen oznámit osvojení dítěte do ciziny:

   1. obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
   2. matričnímu úřadu (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 301/2000 Sb.),
   3. ministerstvu.
   • Důvod

     • Zavedení této oznamovací povinnosti, která by měla být připojena ke stávající zákonné úpravě úkolů Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí při zajišťování sociálně-právní ochrany ve vztahu k cizině, umožní ministerstvu vést řádně evidenci dětí vhodných k osvojení, resp. ke svěření do pěstounské péče, matričním úřadům řádnou evidenci podle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností zjistit, že děti, za něž nesly odpovědnost, byly osvojeny do ciziny.

       Neexistence oznamovací povinnosti měla za následek, že se matriční úřady, které vedly v evidenci dítě osvojené do ciziny, o této skutečnosti nedozvěděly.

2. Při výkonu činností v rámci zajišťování sociálně-právní ochrany dětí ve vztahu k cizině Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí vykonává funkci přijímajícího a odesílajícího orgánu a funkci ústředního orgánu při provádění mezinárodních smluv a plní další povinnosti vyplývající pro Českou republiku z mezinárodních smluv týkajících se sociálně-právní ochrany.

   • Důvod

     • Do vymezení působnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v zákoně je nezbytné doplnit, že při provádění mezinárodních smluv plní vedle funkce přijímajícího a odesílajícího orgánu rovněž funkci ústředního orgánu. Úřad již dnes tuto funkci plní podle řady mezinárodních smluv týkajících se sociálně-právní ochrany dětí (Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, Evropská úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí, Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí), a proto by tato skutečnost měla být promítnuta i do úpravy jeho působnosti v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí.

9) Komise pro sociálně-právní ochranu dětí a poradní sbory pro zprostředkování náhradní rodinné péče

Komise pro sociálně-právní ochranu dětí obce s rozšířenou působností

1. rozhoduje o vydání a odnětí pověření ke zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora pro děti, pokud pověření k vykonávání této činnosti není obsaženo v pověření vydaném krajským úřadem,
2. organizuje případové konference k zjištěným případům týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí,
3. vytváří sociálně preventivní programy na ochranu týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí,
4. určuje priority v oblasti ochrany dětí před sociálně patologickými jevy a připravuje programy péče o problémové skupiny dětí [§ 32 odst. 2 písm. d) zákona],
5. na žádost starosty posuzuje problematické případy spojené s výkonem sociálně-právní ochrany dětí,
6. koordinuje výkon sociálně-právní ochrany ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.

U předsedy komise se nevyžaduje prokázání zvláštní odborné způsobilosti v oblasti sociálně-právní ochrany dětí.

Hejtman kraje zřizuje jako zvláštní orgán kraje pro výkon přenesené působnosti (§ 65 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích) poradní sbor pro zprostředkování náhradní rodinné péče (dále jen "poradní sbor").

Poradní sbor doporučuje zprostředkování náhradní rodinné péče ve vztahu k dětem a žadatelům zařazeným v evidenci krajského úřadu.

Hejtman jmenuje a odvolává předsedu poradního sboru, jeho zástupce a ostatní členy poradního sboru. Poradní sbor je tvořen zejména odborníky z oboru pediatrie, psychologie, pedagogiky, pracovníky krajského úřadu a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností působícími na úseku sociálně-právní ochrany dětí a zástupci školských a zdravotnických zařízení pro výkon ústavní výchovy. Poradní sbor má vždy alespoň 5 členů. U předsedy poradního sboru se nevyžaduje prokázání zvláštní odborné způsobilosti v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Tajemníkem poradního sboru je vždy zaměstnanec kraje zařazený do krajského úřadu, který působí na úseku sociálně-právní ochrany dětí.

O jednání poradního sboru se pořizuje zápis, který podepisuje předseda poradního sboru nebo jeho zástupce. Jednání poradního sboru svolává podle potřeby tajemník poradního sboru. Poradní sbor je schopen jednat, je-li přítomno alespoň 5 členů poradního sboru, včetně předsedy nebo jeho zástupce. V ostatním platí pro jednání poradního sboru obdobná pravidla jako pro jednání komise pro sociálně-právní ochranu dětí, včetně poskytování náhrady ušlého výdělku a náhrady jízdních výdajů. Náhrady vyplácí krajský úřad.

Ministr zřizuje poradní sbor pro zprostředkování náhradní rodinné péče. Poradní sbor ministerstva doporučuje zprostředkování náhradní rodinné péče ve vztahu k dětem a žadatelům zařazeným v evidenci ministerstva. Ministr jmenuje a odvolává předsedu poradního sboru, jeho zástupce a ostatní členy poradního sboru. Poradní sbor je tvořen zejména odborníky z oboru pediatrie, psychologie a pedagogiky a pracovníky ministerstva působícími na úseku sociálně-právní ochrany dětí. Poradní sbor má alespoň 5 členů. Tajemníkem poradního sboru je zaměstnanec ministerstva působící na úseku sociálně-právní ochrany. Pro jednání poradního sboru ministerstva platí stejná pravidla jako pro jednání poradního sboru kraje.

• Důvod

  • U komisí pro sociálně-právní ochranu dětí obcí s rozšířenou působností se zpřesňuje vymezení kompetencí. S cílem zajistit interdisciplinaritu při řešení případů týraných a zneužívaných dětí je nutné zakotvit povinnost pořádat k jednotlivým případům násilí na dětech tzv. případové konference. Rovněž je nutné více rozvíjet preventivní činnost v této oblasti, proto se ukládá komisi úkol stanovovat priority prevence sociálně patologických jevů u dětí a připravovat programy péče o problémové skupiny dětí, které využívá obecní úřad obce s rozšířenou působností při usměrňování péče o děti ohrožené sociálně patologickými jevy (§ 32 odst. 2 písm. d) zákona). Komise by měla rovněž vytvářet sociálně preventivní programy zaměřené na zvýšení společenské povědomí o problematice násilí na dětech. Jestliže o to bude starostou obce s rozšířenou působností požádána, měla by komise také posuzovat zvláště složité a problematické případy, s nimiž se obecní úřad obce s rozšířenou působností při své činnosti na úseku sociálně-právní ochrany setká. Tím se zvýší i objektivita posuzování těchto případů a zajistí se žádoucí interdisciplinární náhled na jejich řešení.

    K existující úpravě komisí pro sociálně-právní ochranu dětí v zákoně bude doplněna úprava působnosti, složení a jednání krajských poradních sborů pro zprostředkování náhradní rodinné péče a ministerského poradního sboru pro zprostředkování náhradní rodinné péče. Krajské poradní sbory budou mít postavení zvláštních orgánů kraje pro výkon přenesené působnosti, nepůjde tudíž o nepovinně zřizované iniciativní a poradní orgány.

    Poradní sbory pro zprostředkování náhradní rodinné péče jsou institutem, který via facti úspěšně existuje již delší dobu. Je však potřebné vytvořit pro jejich činnost také odpovídající právní rámec. Poradní sbory slouží především k posuzování vhodnosti té které formy náhradní rodinné péče pro konkrétní dítě a konkrétního žadatele, a to s ohledem na poznatky z více vědních oborů. Mechanismus kolektivního rozhodování je zárukou skutečně kvalifikovaného doporučení. Vzhledem k tomu, že zprostředkování náhradní rodinné péče přísluší i ministerstvu, je žádoucí, aby poradní sbor existoval i na úrovni ministerstva. Vysoká důležitost zprostředkování náhradní rodinné péče je důvodem k tomu, aby poradní orgán ministerstva byl upraven přímo zákonem, nikoliv pouze interním předpisem ministerstva (obdobně jsou např. v zákoně č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a v zákoně č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků upraveny akreditační komise jako poradní orgány Ministerstva vnitra).

    Pro předsedy komise pro sociálně-právní ochranu dětí a krajského poradního sboru je žádoucí zakotvit výjimku z úpravy obsažené v ustanovení § 106 zákona o obcích a § 65 zákona o krajích. Podle těchto ustanovení může být v čele zvláštního orgánu obce nebo kraje pouze osoba, která pro danou oblast přenesené působnosti prokázala zvláštní odbornou způsobilost. U předsedů zvláštních orgánů působících v oblasti sociálně-právní ochrany není vzhledem ke kompetencím těchto orgánů nezbytné, aby vedle své odbornosti (např. lékař, psycholog, pedagog atd.) prokazovali zvláštní odbornou způsobilost pro daný úsek státní správy.

10) Zařízení sociálně-právní ochrany

1. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

   V zařízení se poskytuje ochrana a pomoc dítěti také v případech uvedených v § 37 zákona, a to po dobu, než rozhodne soud o návrhu obecního úřadu obce s rozšířenou působností na nařízení předběžného opatření.

   V zařízení nelze poskytovat péči dětem do jednoho roku věku.

   Dítě se může na zařízení samo obrátit se žádostí o pomoc, anebo může být v zařízení umístěno na žádost rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte nebo na základě rozhodnutí soudu o nařízení předběžného opatření nebo rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče zařízení (§ 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině).

   Jestliže se dítě ocitlo bez péče přiměřené jeho věku (§ 15 zákona), může být v zařízení umístěno také na základě žádosti obecního úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Po umístění dítěte však musí být neprodleně podán návrh soudu na nařízení předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu nebo musí být opatřen souhlas rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte s pobytem dítěte v zařízení. Do doby, než soud rozhodne o návrhu obecního úřadu obce s rozšířenou působností na nařízení předběžného opatření nebo než bude udělen souhlas rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu, lze dítě ponechat v péči zařízení.

   Jestliže se na zařízení obrátí s žádostí o pomoc samo dítě, zařízení o situaci dítěte uvědomí obecní úřad obce s rozšířenou působností. Vznikne-li důvodné podezření ze spáchání trestného činu, zařízení tuto skutečnost rovněž oznámí orgánům činným v trestním řízení.

   Zařízení je povinno informovat neprodleně obecní úřad obce s rozšířenou působností o přijetí dítěte do zařízení. Dále je povinno informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností o nadcházejícím ukončení pobytu dítěte v zařízení a o každé změně místa pobytu dítěte.

   Zařízení poskytuje své služby nepřetržitě.

   Zařízení vytváří takové prostředí, které dítěti zajistí pocit bezpečí, reaguje na jeho konkrétní fyzické a psychické potřeby a respektuje lidskou důstojnost dítěte.

   Zařízení může dítěti, které je v zařízení umístěno na základě předběžného opatření nebo rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče zařízení, povolit jen po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností pobyt u rodičů nebo jiných fyzických osob. Pro povolení pobytu a pro vydání souhlasu s pobytem platí v ostatním podmínky uvedené v ustanovení § 30 zákona.

   Zařízení poskytuje:

   • zajištění základních potřeb – stravovaní, ubytování a ošacení
   • výchovnou péči
   • poradenství
   • terapeutickou péči
   • pomoc při přípravě dětí na školní vyučování, doprovod dětí do školy a ze školy.

   Zařízení rovněž vytváří podmínky pro zájmovou činnost dětí.

   Zařízení vede evidenci dětí, které jsou v něm umístěny. V evidenci jsou uvedeny základní údaje o dítěti, datum přijetí do zařízení, důvod přijetí dítěte do zařízení, dále zda dítě bylo do zařízení umístěno na základě žádosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte nebo na základě rozhodnutí soudu a datum ukončení pobytu v zařízení.

   Zařízení vede dokumentaci o dětech, které jsou v něm umístěny. Tato dokumentace obsahuje:

   • základní údaje o dítěti
   • doklad o souhlasu rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte s umístěním dítěte v zařízení nebo kopie rozhodnutí soudu o vydání předběžného opatření nebo o svěření dítěte do péče zařízení
   • záznamy o přijatých postupech a opatřeních, o návštěvách lékaře, o provádění terapeutické pomoci
   • záznamy o spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany a s jinými orgány a zařízeními
   • jiné údaje potřebné pro poskytování sociálně-právní ochrany

   Zařízení je povinno vydat vnitřní řád, ve kterém stanoví podrobnosti o podmínkách své činnosti.

   • V rámci prostorového vybavení musí být součástí zařízení
   • příjmová místnost pro první kontakt
   • prostory pro terapii
   • prostory pro ubytování a pro přípravu dětí na školní vyučování
   • prostory pro stravování
   • prostory pro volný čas dětí (herna)

   Jestliže je dítě v zařízení umístěno na základě předběžného opatření soudu nebo rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče zařízení, mají rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte povinnost přispívat na úhradu péče poskytované dítěti v zařízení. Pro stanovení výše příspěvku platí obdobně úprava příspěvku na úhradu péče poskytované dětem ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy podle § 27 až § 30 zákona č. 109/2002 Sb.

   • Důvod

     • Stávající úpravu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v § 42 zákona je nutné blíže specifikovat, pokud jde o podmínky kladené na provozování těchto zařízení. Jestliže jsou stanoveny striktní požadavky pro školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, je zcela odůvodněné zakotvit odpovídající požadavky též ve vztahu k zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jak napovídá již jejich označení, byla tato zařízení koncipována jako přechodné útočiště pro ohrožené děti vystavené akutnímu nebezpečí, tedy jako místo, kde nemá být zajišťován dlouhodobější pobyt dítěte. Nicméně novela zákona o rodině, vzešlá z poslanecké iniciativy, poskytla soudům s účinností od 1. července 2002 možnost, aby meritorním rozhodnutím svěřily dítě do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v alternativě k nařízení ústavní výchovy. Z toho samozřejmě pramení i zvýšené nároky na tato zařízení sociálně-právní ochrany. Navrhovaná úprava je rovněž krokem k provedení závazku stanoveného v čl. 3 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož mají smluvní státy povinnost zabezpečit, aby zařízení odpovědná za péči a ochranu dětí odpovídala standardům stanoveným kompetentními úřady.

       V samostatném ustanovení bude přehledně stanoveno, jakým způsobem se může dítě v zařízení ocitnout. Titulem umístění může být předběžné opatření soudu nebo meritorní rozhodnutí soudu podle § 46 zákona o rodině, dále přichází v úvahu žádost rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o umístění dítěte v zařízení a žádost samotného dítěte o poskytnutí pomoci (viz § 8 odst. 1 zákona). V situacích předvídaných v § 15 zákona, kdy se dítě ocitne bez přiměřené péče, je třeba počítat i s případnou žádostí obecního úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Umístění dítěte v zařízení však v těchto případech musí být potvrzeno následným souhlasem rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu a jestliže se nepodaří tento souhlas opatřit, bude moci dítě v zařízení setrvat pouze na základě předběžného opatření soudu.

       Vzhledem ke specifickým potřebám dětí mladších jednoho roku se navrhuje stanovit, že těmto dětem nelze v zařízení péči poskytovat. Je třeba si uvědomit, že vysoké nároky spojené s péčí o děti do jednoho roku věku jsou v systému ústavních zařízení zohledněny existencí kojeneckých ústavů jako zvláštních dětských zdravotnických zařízení, ve kterých se dětem věnuje speciálně vyškolený zdravotnický personál. U zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc existuje riziko, že by zařízení současně s péčí o starší děti nebylo schopno zajistit náležitou úroveň péče o děti mladší jednoho roku věku.

       Z charakteru zařízení přirozeně vyplývá požadavek na jeho nepřetržitý provoz, což znamená, že zařízení musí být schopno poskytovat své služby a přijímat ohrožené děti v kteroukoliv denní i noční hodinu. Dále se zpřesňují požadavky na rozsah poskytované péče. Povinností zařízení je nejen zajišťovat uspokojování základních životních potřeb dítěte, včetně ubytování, ale také zajišťovat poradenskou a terapeutickou péči, vytvářet podmínky pro zájmovou činnost v rámci využívání volného času dětí nebo poskytovat dítěti potřebnou pomoc v souvislosti s jeho školní docházkou. Důležitou povinností je vedení evidence dětí umístěných v zařízení a vedení dokumentace o všech dětech, které se v zařízení nacházejí nebo nacházely, a to jak pro potřeby práce s dětmi, tak pro potřeby kontroly provozu zařízení. Zakotvují se rovněž základní standardy prostorového vybavení zařízení. Řadu podmínek by mělo zařízení v tomto ohledu splňovat i na základě hygienických požadavků stanovených zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a prováděcími předpisy k tomuto zákonu (vyhláška č. 108/2001 Sb.).

       Propouštění dětí, které byly do zařízení umístěny předběžným opatřením soudu nebo meritorním rozhodnutím soudu o svěření dítěte do péče zařízení, na návštěvy u rodičů nebo jiných fyzických osob je žádoucí podřídit stejnému režimu jako propouštění dětí umístěných v ústavním zařízení. To znamená, že musí být splněny veškeré podmínky podle § 30 zákona, z nichž prvořadou je vydání předchozího písemného souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

       Podrobnosti o tom, za jakých podmínek zařízení poskytuje sociálně-právní ochranu, by měly být stanoveny ve vnitřním řádu zařízení.

       Vzhledem k možnosti dlouhodobějšího pobytu dítěte v zařízení je nezbytné stanovit povinnost rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte podílet se na úhradě nákladů spojených s pobytem dítěte. Výše příspěvku těchto osob by se přitom měla shodovat s výší příspěvku na úhradu péče poskytované dětem ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy podle zákona č. 109/2002 Sb.

2. Zařízení pro výkon pěstounské péče

   Týrané a zneužívané děti mohou být do zařízení pro výkon pěstounské péče umisťovány jen ve výjimečných případech, jestliže je pěstoun schopen poskytovat dítěti terapeutickou péči.

   Dohoda o výkonu pěstounské péče v zařízení musí obsahovat také
   

   • stanovení nejnižšího a nejvyššího počtu dětí, u nichž bude v zařízení vykonávána pěstounská péče. Počet dětí, u nichž je v zařízení vykonávána pěstounská péče, nesmí spolu s dětmi pěstounů přesáhnout šest dětí; to neplatí v případě, že tento počet bude překročen přijetím jedné sourozenecké skupiny.

   Při uzavírání dohody o výkonu pěstounské péče v zařízení je zřizovatel povinen přihlížet také k tomu, zda je mezi pěstounem a dětmi v pěstounské péči přiměřený věkový rozdíl a zda pěstoun s ohledem na svůj věk bude schopen zajistit řádnou péči o dítě po celou dobu výkonu pěstounské péče v zařízení.

   Pěstoun vykonávající pěstounskou péči v zařízení je rovněž povinen

   • průběžně doplňovat své odborné znalosti a dovednosti vztahující se k péči o dítě a k výchově dítěte,
   • umožnit zřizovateli dohled nad výkonem pěstounské péče v zařízení.

   Zřizovatel zařízení je rovněž povinen

   • dohlížet na výkon pěstounské péče v zařízení a na dodržování podmínek stanovených tímto zákonem nebo dohodou o výkonu pěstounské péče v zařízení,
   • poskytovat pěstounovi součinnost při doplňování odborných znalostí a dovedností,
   • umožnit v zařízení pobyt dítěti pěstouna, manželu pěstouna a na žádost pěstouna také osobě, která byla do nabytí zletilosti v jeho péči. Zřizovatel může odmítnout pobyt manžela pěstouna v zařízení s ohledem na posouzení jeho bezúhonnosti. K posouzení bezúhonnosti manžela pěstouna může zřizovatel zařízení v odůvodněných případech požadovat předložení výpisu z evidence Rejstříku trestů, který není starší 3 měsíců.

   Se souhlasem zřizovatele lze zařízení pro výkon pěstounské péče využít i pro poskytování respitní péče, pokud pěstouni splňují odborné požadavky spojené s jejím poskytováním. Respitní péčí se rozumí odlehčující péče, která se nabízí rodičům a někdy i dětem jako období k odpočinku od celodenní péče. Respitní péče se poskytuje podle potřeby po určené dny během týdne nebo na celý týden. Lze ji využít zejména pro umísťování dětí s poruchami učení, dětí s různým zdravotním postižením nebo dospívajících dětí, které mají časté konflikty se svou rodinou.
   

   Pro poskytování respitní péče v zařízení neplatí podmínky, za kterých se podle zákona vykonává v zařízení pěstounská péče.

   • Důvod

     • Současná právní úprava zařízení pro výkon pěstounské péče blíže nespecifikuje kvalifikační předpoklady pro výkon pěstounské péče v těchto zařízeních, i když jsou v těchto zařízeních umisťovány větší počty dětí, které vyžadují zvýšenou péči pěstounů a jsou výchovně náročné (děti handicapované, s výchovnými problémy, velké sourozenecké skupiny atd.). Je tedy nutné zpřísnit podmínky pro přijímání pěstounů i dětí do takových zařízení. Vedle zakotvení dalších hledisek, která se zvažují v rámci odborného posuzování žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, pokud jde o pěstouny vykonávající pěstounskou péči v zařízení (viz bod 5 E) návrhu věcného řešení), je žádoucí upravit povinnost průběžného vzdělávání pěstounů a povinnost supervize ze strany zřizovatele. Děti týrané či zneužívané by měly být do zařízení přijímány pouze za předpokladu, že pěstouni jsou schopni pracovat zároveň i jako terapeuti. Zřizovatel zařízení by při uzavírání dohody s pěstounem měl brát v potaz rovněž věk pěstouna. Jestliže by starší pěstouni měli pečovat o dítě útlého věku, hrozí nebezpečí, že v pozdějších letech již nebudou schopni zajistit kvalitní výkon pěstounské péče v zařízení.

       Je rovněž vhodné omezit určitým způsobem nejvýše přípustný počet dětí, u nichž může být vykonávána pěstounská péče v zařízení, neboť poznatky teorie i praxe ukazují, že nejvyšší akceptovatelný počet dětí v pěstounské péči se pohybuje mezi 4 až 8 dětmi. Proto se navrhuje stanovit, že v zařízení může současně pobývat nejvýše 6 dětí, přičemž do tohoto počtu se započítávají jak děti svěřené do pěstounské péče, tak i vlastní děti pěstounů. Počet šesti dětí může být překročen pouze v situaci, kdy je do zařízení nově přijímána jedna sourozenecká skupina dětí.

       Všechny tyto návrhy směřují k posílení profesionálního charakteru pěstounské péče vykonávané v zařízení. Ostatně již dnes pěstounská péče v zařízení vykazuje významné znaky profesionality, jimiž jsou zejména smluvní vztah mezi pěstounem a zřizovatelem a odměna poskytovaná pěstounovi za výkon pěstounské péče.

       Se souhlasem zřizovatele by mělo být možné využít zařízení i pro poskytování respitní péče o děti jako jedné z forem pomoci určité skupině rodičů. Na její poskytování by se však nevztahovaly podmínky, které zákon stanoví pro výkon pěstounské péče v zařízení.

11) Poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami

1. Pověřené osoby mohou v sociálně-právní ochraně

   • vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku podle § 31 a § 32 zákona,
   • poskytovat poradenskou péči fyzickým osobám vhodným stát se osvojiteli nebo pěstouny.

   V § 48 odst. 2 zákona se vypouští ustanovení upravující oprávnění pověřených osob vyhledávat fyzické osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny a oznamovat je obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

   • Důvod

     • Je žádoucí jednoznačně vymezit, co se rozumí činností uvedenou v § 48 odst. 2 písm. b) zákona, k jejímuž výkonu mohou být fyzické a právnické osoby pověřeny. Jedná se o činnost spočívající v ochraně dětí před sociálně patologickými jevy, tedy o činnost upravenou v ustanovení § 31 a § 32 zákona. Nově by měla být vymezena také činnost pověřených osob zahrnující kontakt se zájemci o osvojení dítěte nebo o svěření dítěte do pěstounské péče. Dosud platná úprava hovořící o vyhledávání potenciálních osvojitelů a pěstounů je nejasná a přináší výkladové potíže. Předpokládá sice, že pověřená osoba má osoby vhodné stát se osvojiteli či pěstouny oznamovat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, ale řízení ve věci zprostředkování náhradní rodinné péče lze přitom zahájit pouze na žádost zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči. Navíc vzniká otázka, zda pověřené osoby mohou činit oznámení bez výslovného souhlasu osob, kterých se týká. Podle nové úpravy by pověřeným osobám bylo možné svěřit poradenství pro zájemce o osvojení či pěstounskou péči. V rámci tohoto poradenství budou pověřené osoby poskytovat informace o zákonných podmínkách osvojení a pěstounské péče, o pravidlech zprostředkování náhradní rodinné péče, o tom, na který orgán sociálně-právní ochrany se mají zájemci o zprostředkování obrátit a jaké doklady mají předložit a podobně.

2. Podmínkou pro vydání pověření je splnění požadavku odborné způsobilosti u všech fyzických osob, které budou sociálně-právní ochranu přímo poskytovat. Odborná způsobilost se prokazuje dokladem o vzdělání, které odpovídá rozsahu sociálně-právní ochrany, na který se žádá o vydání pověření. Za takové vzdělání se považuje:

   1. Vysokoškolské studium ve studijních programech sociální práce, sociální péče, sociální politika a práce, sociální pedagogika, speciální pedagogika, psychologie, vychovatelství, ošetřovatelství, učitelství, všeobecné lékařství a dětské lékařství.

   Vyšší odborné studium v oboru sociální práce, sociální pedagogika, charitní a sociální péče, charitní a sociální činnost, sociálně-právní činnost, sociální pedagogika a teologie a diplomovaná dětská sestra.

   V případě středoškolského vzdělání nebo jiného vyššího odborného nebo vysokoškolského vzdělání je nutné předložit doklad o absolvování dalšího vzdělání, které odpovídá rozsahu sociálně-právní ochrany, na který se žádá vydání pověření. Za takové vzdělání se považuje získání osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti na úseku sociálně-právní ochrany nebo absolvování vzdělávacích kurzů o celkovém rozsahu nejméně 150 hodin a doklad o odborné praxi v trvání nejméně jednoho roku.

   V případě středního vzdělání nebo základního vzdělání je nutné předložit doklad o absolvování dalšího vzdělání, které odpovídá rozsahu sociálně-právní ochrany, na který se žádá vydání pověření. Za takové vzdělání se považuje získání osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti na úseku sociálně-právní ochrany nebo absolvování vzdělávacích kurzů o celkovém rozsahu nejméně 150 hodin a doklad o odborné praxi v trvání nejméně 5 let.

   Za odbornou praxi se pro tyto účely považuje působení v oblasti péče o rodinu a děti.

   Splnění podmínky absolvování dalšího vzdělání je možné prokázat také předložením dokladu o absolvování přípravy organizované pro dobrovolníky vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra podle zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě. Příprava dobrovolníků musí být zaměřena na pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase.

   Další podmínkou vydání pověření je předložení pracovních životopisů všech osob, které budou přímo sociálně-právní ochranu poskytovat.

   Splnění potřebných materiálních a technických podmínek pro poskytování sociálně-právní ochrany a provozování zařízení sociálně-právní ochrany je žadatel povinen prokázat také předložením výroční zprávy o činnosti a hospodaření. Pokud žadatel nevydává výroční zprávu, je povinen předložit jiný dokument, který obsahuje popis a charakteristiku jeho činnosti a pravidla hospodaření.

   Pro potřeby rozhodování o vydání pověření si krajský úřad nebo komise pro sociálně-právní ochranu dětí vyžádá vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má žadatel o vydání pověření místo trvalého pobytu nebo sídlo. V případě, že žadatel vyvíjí činnost mimo místo trvalého pobytu nebo mimo místo sídla, je třeba vyžádat rovněž vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu žadatel vyvíjí činnost.

   • Důvod

     • Je nutné specifikovat podmínky požadované pro vydání pověření, zejména je nutné zajistit, aby pověřené osoby, respektive fyzické osoby pracující pro pověřené osoby byly pro poskytování sociálně-právní ochrany odborně způsobilé. Za stávajících podmínek má pověřování z tohoto hlediska spíše formální charakter. Zpřesnění podmínek pro vydání pověření je v souladu s požadavkem čl. 3 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte na stanovení odpovídajících standardů pro instituce, služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí.

       Sociálně-právní ochrana dětí je přitom souborem činností, pro jejichž kvalitní a zodpovědný výkon je bezpodmínečně nutná určitá kvalifikace. Z tohoto důvodu byly upřesněny kvalifikační předpoklady, jež budou pro řádný výkon sociálně-právní ochrany vyžadovány. Zpřesnění těchto požadavků zajistí určitý kvalitativní standard poskytované sociálně-právní ochrany a odstraní riziko poskytnutí nekvalifikované péče, což je nepochybně v zájmu dětí. Důraz je kladen nejen na nabytí potřebných teoretických znalostí, ale zejména též na zkušenosti získané praktickým výkonem příslušných činností. Vyžadování odpovídající kvalifikace u zaměstnanců pověřených osob koresponduje se skutečností, že pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany jsou povinni prokazovat zvláštní odbornou způsobilost v souladu se zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků.

       Požadavek na vytvoření potřebných materiálních a technických podmínek pro poskytování sociálně-právní ochrany upravený v § 49 odst. 2 písm. f) zákona se doplňuje v tom smyslu, že žadatel o vydání pověření je v rámci tohoto požadavku povinen předložit výroční zprávu o činnosti a hospodaření. Výroční zprávu povinně vypracovávají obecně prospěšné společnosti (§ 20, § 21 zákona č. 248/1995 Sb.) a nadace a nadační fondy (§ 25, § 26 zákona č. 227/1997 Sb.), v souladu se stanovami pak výroční zprávu vydává také většina sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb. Církve a náboženské společnosti nemají zveřejňování výročních zpráv v zákoně uloženo přímo jako povinnost, nicméně jejich vypracování je jedním z předpokladů pro přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv (§ 11 zákona č. 3/2002 Sb.). Pokud jde o církevní právnické osoby, záleží zcela na uspořádání jejich vnitřních poměrů, zda výroční zprávy budou či nebudou zpracovávat.

       Jestliže by žadatel nemohl vyhovět požadavku na předložení výroční zprávy, bude povinen předložit jiný dokument charakterizující jeho činnost a zásady hospodaření.

       Jako nový požadavek se navrhuje zakotvit také povinnost orgánu rozhodujícího o vydání pověření vyžádat si vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má žadatel trvalý pobyt nebo sídlo nebo v jehož obvodu realizuje svou činnost. Právě tento obecní úřad může mít k dispozici řadu důležitých poznatků vztahujících se k žadateli a k jeho dosavadní činnosti.

3. V případě, že je proti žadateli nebo proti jiným osobám, které jsou v žádosti o vydání pověření uvedeny jako osoby, které budou přímo sociálně-právní ochranu poskytovat, vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu uvedeného v § 49 odst. 5 zákona, orgán příslušný k vydání pověření řízení o vydání pověření přeruší, a to až do doby pravomocného rozhodnutí v předmětném trestním stíhání.

   • Důvod

     • Jestliže bylo proti žadateli o vydání pověření (pokud je žadatelem fyzická osoba) nebo proti jiným fyzickým osobám, které podle údajů obsažených v žádosti o vydání pověření mají přímo poskytovat sociálně-právní ochranu, zahájeno trestní stíhání, je nezbytné, aby orgán příslušný k vydání pověření, tedy krajský úřad nebo komise pro sociálně-právní ochranu dětí obce s rozšířenou působností, přerušil řízení o vydání pověření. Tento postup se musí vztahovat na případy trestního stíhání vedeného pro trestný čin, jehož spáchání by bylo překážkou splnění podmínky bezúhonnosti v tom rozsahu, v jakém je vymezena v § 49 odst. 5 zákona. Otázka, zda probíhající trestní stíhání vyústí v pravomocné odsouzení obviněného, má povahu předběžné otázky ve smyslu § 40 správního řádu. Bez jejího zodpovězení nelze v řízení pokračovat, přičemž orgán sociálně-právní ochrany si nemůže sám učinit úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin. Řešením je tudíž rozhodnutí o přerušení řízení před orgánem rozhodujícím o vydání pověření až do pravomocného ukončení trestního stíhání.

4. V rozhodnutí o pověření se uvede rozsah a místo výkonu sociálně-právní ochrany. Jestliže se vydává rozhodnutí o pověření k zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany dětí, uvede se v rozhodnutí název a sídlo zařízení, pro které se pověření vydává.

   • Důvod

     • K provádění účinné kontroly výkonu a zajištění odpovídající úrovně sociálně-právní ochrany je nutné, aby pověření bylo omezeno nejen rozsahem činnosti, ale i místem, které žadatel o vydání pověření v žádosti uvede.

       V případě pověření k zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany bude pověření vydáno vždy ve vztahu ke konkrétnímu zařízení, nikoliv obecně ke zřizování blíže nespecifikovaného počtu zařízení určitého typu. Orgán rozhodující o vydání pověření by měl vždy přesně vědět, k jakému zařízení se pověření vydává, a v závislosti na podmínkách provozování každého jednotlivého zařízení pak posoudit žádost o pověření. V návaznosti na toto upřesnění by mělo dojít rovněž ke změně v určení místní příslušnosti orgánu, který bude rozhodovat o pověření k zřízení a provozování zařízení (viz bod 14 A) návrhu věcného řešení).

5. Pověřená osoba je povinna vést záznamy o své činnosti související s poskytováním sociálně-právní ochrany. Tyto záznamy je pověřená osoba povinna na žádost předložit orgánu, který rozhodl o vydání pověření.

   Pověřená osoba je povinna vypracovat výroční zprávu o své činnosti na úseku sociálně-právní ochrany dětí za uplynulý rok a zaslat ji nejpozději do 30. června následujícího roku orgánu, který rozhodl o vydání pověření. Výroční zprávu může pověřená osoba zveřejnit v rozsahu, který nebude v rozporu s povinností zachovávat mlčenlivost podle § 57 odst. 2 zákona.

   • Důvod

     • Orgánům sociálně-právní ochrany ukládá zákon povinnost vést evidenci dětí a spisovou dokumentaci o dětech. Na pověřené osoby nelze klást v tomto směru stejné nároky, nicméně v zájmu provádění efektivní kontroly pověřených osob ale i v zájmu jistoty samotných pověřených osob je účelné stanovit, že mají povinnost vést o svých činnostech spojených s výkonem sociálně-právní ochrany záznamy.

       Orgán, který pověřené osobě vydal pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, musí mít náležitý přehled o rozsahu a kvalitě sociálně-právní ochrany poskytované pověřenou osobou. Důležitým podkladem by pro dohlížející orgán měla v tomto ohledu být povinně zpracovávaná výroční zpráva o činnosti pověřené osoby na úseku sociálně-právní ochrany dětí. Prostřednictvím výroční zprávy by měla být o činnosti pověřené osoby informována rovněž širší veřejnost. Při zveřejnění výroční zprávy je však třeba postupovat tak, aby nedošlo k porušení povinné mlčenlivosti podle § 57 odst. 2 zákona.

6. Orgán, který vydal pověření, rozhodne o odnětí pověření, jestliže pověřená osoba nevykonává sociálně-právní ochranu na základě pověření po dobu 3 po sobě následujících kalendářních měsíců.

   V § 50 zákona se zrušuje ustanovení obsahující zákaz, aby pověřené osobě bylo současně s uložením pokuty také odejmuto pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, nejde-li o zvlášť závažné porušení povinností.

   • Důvod

     • Důvody odnětí pověření v ustanovení § 50 odst. 1 zákona se doplňují o úpravu situace, kdy pověřená osoba po dobu 3 po sobě následujících měsíců neposkytuje sociálně-právní ochranu. Jestliže pověřená osoba po takovou dobu nevyužívá vydaného pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, neměla by nadále být nositelem pověření. Odnětím pověření budou v těchto případech chráněni také klienti, kteří mají zájem obrátit se s žádostí o pomoc na některou z pověřených osob. Takoví klienti by měli mít jistotu, že pověřená osoba sociálně-právní ochranu skutečně poskytuje a že není pouze formálně pověřenou osobou.

       Ustanovení § 50 odst. 2 zákona nyní zakazuje odejmutí pověření osobě, která ve smyslu § 50 odst. 1 písm. a), b) zákona opakovaně porušila své povinnosti a ustanovení zákona, byla-li této osobě již z tohoto důvodu uložena pokuta. Výjimku je možné učinit pouze v případě zvlášť závažného porušení povinností, přičemž tento pojem není nikde definován. Proto se jeví jako vhodnější zákaz uložení dvou sankcí (pokuta a odnětí pověření) zcela vypustit a ponechat vždy na individuálním zvážení příslušného orgánu, zda bude vzhledem k závažnosti deliktu považovat za nutné vedle uložení pokuty rozhodnout také o odnětí pověření.

12) Společná ustanovení

1. Orgán sociálně-právní ochrany je povinen na žádost

   • podávat zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy informace o vývoji rodinných poměrů dítěte, které bylo do zařízení umístěno na základě předběžného opatření soudu nebo na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy nebo uložení ochranné výchovy, jakož i informace o postupu při zprostředkování náhradní rodinné péče tomuto dítěti,
   • podávat věznici, ve které dítě vykonává trest odnětí svobody, informace potřebné pro dosažení účelu trestu.
   • Důvod

     • Z praxe vyplývající poznatek o nedostatečné vzájemné informovanosti mezi zařízeními pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a orgány sociálně-právní ochrany bylo nutné akceptovat a reagovat na něj odpovídajícím doplněním povinností orgánů sociálně-právní ochrany při sdělování údajů. Důvodem tohoto doplnění je i vyváženost právní úpravy informačních povinností, neboť povinnost sdělování skutečností orgánům sociálně-právní ochrany ze strany zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy je upravena nejen v § 29 odst. 6 zákona, ale nově i v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních.

       Rovněž věznice, ve kterých je vykonáván trest odnětí svobody dítěte, mají stanoveny povinnosti v § 34 zákona, avšak pro dosažení účelu trestu odnětí svobody podle § 76 trestního zákona je nutné, aby tato zařízení byla orgány sociálně-právní ochrany informována o skutečnostech, které umožní individuální přístup k odsouzenému dítěti.

2. Nahlížet do spisové dokumentace, s výjimkou části týkající se správního řízení, je oprávněn na základě písemné žádosti pouze rodič dítěte, kterému náleží rodičovská zodpovědnost, nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte. Nevidomým osobám bude obsah spisové dokumentace přečten a obecní úřad obce s rozšířenou působností rovněž umožní na požádání nevidomé osobě, aby do spisu nahlížel její průvodce.

   Rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu nejsou při nahlížení do spisové dokumentace oprávněni činit si výpisy a poznámky, pořizovat obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy a pořizovat kopie spisové dokumentace nebo její části.

   O nahlédnutí do spisové dokumentace vedené o dítěti nelze žádat na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

   • Důvod

     • Dosavadní úprava nahlížení do spisové dokumentace vedené o dětech v § 55 odst. 5 zákona není zcela jednoznačná zejména v otázce pořizování výpisů a kopií, a proto je třeba nově zakotvit komplexní úpravu této problematiky. Zůstává přitom zachována hlavní zásada, že právo nahlížet do spisové dokumentace se přiznává pouze rodičům a jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, ovšem s upřesněním, že toto právo náleží pouze rodiči, který je nositelem rodičovské zodpovědnosti k dítěti.

       Z úpravy zákona se výslovně vyděluje režim nahlížení do těch částí spisové dokumentace, které se týkají správních řízení v oblasti sociálně-právní ochrany (např. o svěření dítěte do předadopční nebo předpěstounské péče). Nahlížení do těchto částí spisové dokumentace se plně řídí ustanoveními správního řádu (§ 23 správního řádu). Při nahlížení do ostatních částí spisové dokumentace se zakazuje pořizování výpisů, poznámek, snímků, obrazových a zvukových záznamů a kopií. Tento zákaz je odůvodněn skutečností, že spisová dokumentace má sloužit především potřebám efektivní a kvalifikované práce orgánů sociálně-právní ochrany, nikoliv potřebám rodičů nebo jiných osob zúčastněných na výchově dítěte. Obsahuje navíc značné množství důležitých osobních údajů spojených nejen s dítětem, ale i s mnoha dalšími osobami. V případě správního řízení je oprávnění k pořizování výpisů ze spisu motivováno snahou posílit postavení účastníka řízení při obhajobě jeho práv a zájmů. Poskytnutí tohoto práva v zákoně č. 359/1999 Sb. však takto odůvodnit nelze a nelze ho odůvodnit ani případnou obhajobou práv v soudním řízení ve věci péče soudu o nezletilé, neboť právo účastníků řízení nahlížet do soudního spisu a činit si z něho výpisy a opisy v souladu s občanským soudním řádem není nijak dotčeno.

       Ve věci nahlížení do spisové dokumentace o dítěti je úprava zákona č. 359/1999 Sb. úpravou zvláštní rovněž ve vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. To znamená, že o nahlédnutí do spisové dokumentace o dítěti lze žádat pouze v režimu zákona č. 359/1999 Sb., nikoliv s odkazem na ustanovení § 14 odst. 3 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., ve kterém je upravena možnost poskytnutí požadované informace formou nahlédnutí do spisu, včetně možnosti pořízení kopie.

13) Sankce a jiná opatření k nápravě

1. Sankce

   Orgán sociálně-právní ochrany je oprávněn uložit pokutu až do výše 200 000 Kč, jestliže fyzická nebo právnická osoba bez pověření provádí činnost uvedenou v § 48 odst. 2 zákona.

   Obecní úřad obce s rozšířenou působností je oprávněn uložit pokutu až do výše 50 000 Kč pověřené osobě, škole, školskému zařízení, zdravotnickému zařízení, popřípadě dalšímu zařízení určenému pro děti za nesplnění oznamovací povinnosti podle § 10 odst. 4 zákona. Za opakované nesplnění povinnosti podle § 10 odst. 4 zákona je obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn těmto osobám uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

   Obecní úřad obce s rozšířenou působností je oprávněn uložit pokutu až do výše 50 000 Kč řediteli nebo vedoucímu zdravotnického zařízení (§ 5 vyhlášky č. 242/1991 Sb.), provozovateli nestátního zdravotnického zařízení (§ 2 odst. 2 zákona č. 160/1992 Sb.) nebo pověřené osobě za nesplnění oznamovací povinnosti podle § 10 odst. 5 zákona.

   Orgán sociálně-právní ochrany je oprávněn uložit pokutu až do výše 50 000 Kč řediteli nebo vedoucímu zdravotnického zařízení nebo provozovateli nestátního zdravotnického zařízení za nesplnění povinnosti předložení dotazníku o úrazu dítěte. Příslušný k udělení pokuty je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má zdravotnické zařízení sídlo.

   Obecní úřad obce s rozšířenou působností je oprávněn za nesplnění oznamovací povinnosti uložit pokutu až do výše 50 000 Kč osobě, která se souhlasem rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte a bez rozhodnutí příslušného orgánu převzala péči o dítě s úmyslem přijmout dítě do své trvalé péče.

   Orgán sociálně-právní ochrany může uložit pokutu až do výše 200 000 Kč fyzické nebo právnické osobě, která porušila zákaz provádět zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Pokud fyzická nebo právnická osoba porušila tento zákaz opakovaně nebo pokud porušením tohoto zákazu získala majetkových prospěch, může jí být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.

   K uložení pokuty za porušení zákazu zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče je příslušný krajský úřad, který v době, kdy k porušení zákazu došlo, vedl dítě v evidenci dětí vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče. Ministerstvo práce a sociálních věcí je v prvním stupni příslušné k uložení pokuty za porušení zákazu provádět zprostředkování, pokud v době, kdy k nezákonnému zprostředkování došlo, vedlo dítě ve své evidenci dětí vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče. Jestliže dítě není v době porušení zákazu zprostředkování vedeno v evidenci krajského úřadu ani v evidenci ministerstva, je k uložení pokuty příslušný krajský úřad, v jehož obvodu má dítě místo trvalého pobytu. Pokud nelze příslušnost k uložení pokuty za porušení zákazu zprostředkování určit podle žádného z předchozích ustanovení, je k řízení o uložení pokuty v prvním stupni příslušné Ministerstvo práce a sociálních věcí.

2. Jiná opatření k nápravě

   Orgán sociálně-právní ochrany může vedle uložení sankce podat podnět k zahájení disciplinárního řízení podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 220/1991 Sb.), jestliže zdravotnické zařízení opakovaně nesplnilo oznamovací povinnost podle § 10 odst. 4 a 5 zákona nebo povinnost předkládání dotazníku o úrazu dítěte.

   Orgán sociálně-právní ochrany může též podat návrh na zahájení kázeňského řízení podle zvláštního právního předpisu (zákon č.186/1992 Sb.), jestliže porušením povinnosti ze strany příslušníka Policie České republiky došlo k nesplnění oznamovací povinnosti podle § 10 odst. 4 zákona.

   Porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů školským zařízením je orgán sociálně-právní ochrany oprávněn oznámit též diagnostickému ústavu, v jehož územním obvodu se školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nachází (§ 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 109/2002 Sb.), jakož i pověřenému státnímu zástupci státního zastupitelství, v jehož územním obvodu se školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nachází (§ 39 zákona č. 109/2002 Sb.); tím není dotčena povinnost podle § 29 odst. 4 tohoto zákona.

• Důvod

  • Z hlediska přehlednosti právní úpravy se jeví jako vhodné systematicky zařadit do jedné speciální části zákona jak úpravu sankcí pro případ porušení povinností stanovených v tomto zákoně, tak i úpravu tzv. jiných nápravných opatření, která plní funkci iniciace uložení sankcí subjektem, do jehož věcné působnosti náleží ten, kdo se porušení povinnosti dopustil.

    Stávající úprava pokut je doplněna o další ustanovení v návaznosti na nově upravené případy oznamovací povinnosti a v návaznosti na povinnost předložení dotazníku o úrazu dítěte (viz bod 3 A) návrhu věcného řešení). Z hlediska ochrany dítěte jsou nepřípustné případy, kdy činnosti, k jejichž výkonu je vyžadováno vydání pověření, jsou vykonávány bez tohoto pověření, a proto je žádoucí zpřesnit a zpřísnit regulaci postihování těchto případů. Dále by měly být zakotveny sankce za porušení zákazu provádět zprostředkování náhradní rodinné péče. K uložení pokuty za tento delikt by byly věcně příslušné krajské úřady spolu s MPSV, neboť tyto orgány sociálně-právní ochrany vykonávají hlavní část působnosti na úseku zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Rozhodujícím hlediskem pro určení příslušnosti by měla být skutečnost, zda je dítě v době spáchání nezákonného zprostředkování vedeno v evidenci krajského úřadu nebo v evidenci ministerstva.

    V souladu s připravovanou novou úpravou správního trestání by měly být s účinností od 1. 1. 2005 jednotlivé skutkové podstaty deliktů podle tohoto zákona formulovány podle jednotné konstrukce skutkových podstat přestupků.

14) Řízení a místní příslušnost

1. Místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností se řídí

   • místem, kde se dítě nachází, jde-li o dítě uvedené v § 10 odst. 5, § 15 odst. 2, § 16 a § 37 odst. 2 zákona.

   Místní příslušnost krajského úřadu se řídí

   • místem trvalého pobytu fyzické osoby, která má zájem stát se osvojitelem nebo přijmout dítě do pěstounské péče, jde-li o zajišťování přípravy k přijetí dítěte do rodiny,
   • místem sídla zařízení, jde-li o vydání nebo odnětí pověření k zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany dětí.

   Místní příslušnost komise pro sociálně-právní ochranu dětí obce s rozšířenou působností se řídí místem sídla zařízení, jde-li o vydání nebo odnětí pověření k zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora pro děti.

   • Důvod

     • V souladu s dosavadním výkladem zákona a s metodickým pokynem MPSV k postupu orgánů sociálně-právní ochrany při poskytování pomoci ohroženým dětem je vhodné výslovně zakotvit, že k podání návrhu na vydání předběžného opatření v případech uvedených v § 16 zákona je místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu se dítě zdržuje.

       Spolu se svěřením zajišťování přípravy budoucích osvojitelů a pěstounů k přijetí dítěte do rodiny do působnosti krajských úřadů je třeba pro tyto případy upravit místní příslušnost krajského úřadu, která se stejně jako v celé oblasti zprostředkování náhradní rodinné péče bude řídit místem trvalého pobytu zájemce o osvojení nebo o pěstounskou péči.

       V případě rozhodování o vydání či odnětí pověření k zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany dětí je účelné stanovit místní příslušnost toho krajského úřadu nebo komise pro sociálně-právní ochranu dětí, v jejichž obvodu se konkrétní zařízení nachází. Tímto způsobem by měla být zajištěna efektivní kontrola zařízení z hlediska splnění všech zákonem požadovaných podmínek.

2. Orgán sociálně-právní ochrany, který je místně příslušný podle § 61 zákona, je oprávněn dožádat jiný orgán sociálně-právní ochrany o provedení návštěvy v rodině dítěte nebo u jiných osob, které mají určitý vztah k dítěti, pokud má být úkon proveden mimo správní obvod místně příslušného orgánu sociálně-právní ochrany. To neplatí pro návštěvy dětí svěřených do výchovy jiných fyzických osob než rodičů podle § 19 odst. 5 zákona. Dožádaný orgán sociálně-právní ochrany, v jehož správním obvodu má být úkon proveden, je povinen dožádání vyhovět.

   Obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je místně příslušný podle § 61 zákona, je oprávněn požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má bydliště rodič dítěte, o součinnost při zprostředkování pomoci poradenského zařízení pro rodiče, jehož dítě bylo umístěno do zařízení pro výkon ústavní výchovy. Dožádaný obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen dožádání vyhovět.

   • Důvod

     • Dosud platnou úpravu dožádání obsaženou v § 62 zákona se navrhuje doplnit o další situace, ve kterých přichází dožádání v úvahu. V první řadě se jedná o případy dožádání o provedení návštěvy v rodině dítěte nebo u jiných osob, u nichž je v zájmu dítěte třeba provést šetření (např. prarodiče, žadatelé o předpěstounskou nebo předadopční péči apod.). Předpokladem dožádání je skutečnost, že návštěva má být uskutečněna mimo obvod orgánu sociálně-právní ochrany, který je jinak místně příslušný k výkonu sociálně-právní ochrany daného dítěte. Dalším případem je dožádání o poskytnutí součinnosti při zajišťování pomoci poradenského zařízení pro rodiče, jehož dítě bylo umístěno do ústavního zařízení na základě nařízení ústavní výchovy. Poradenské zařízení se má nacházet v místě bydliště rodiče (viz bod 6 A) návrhu věcného řešení), a proto by místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností měl mít možnost požádat o součinnost úřad, v jehož obvodu rodič dítěte bydlí.

3. Řízení o zařazení do evidence žadatelů (§ 22 odst. 5 zákona) se zahajuje na základě písemné žádosti podané orgánu sociálně-právní ochrany příslušnému k přijetí žádosti (§ 20 odst. 1 zákona).

   Řízení o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů nebo osvojitelů (§ 19 odst. 1 a 2 zákona) se zahajuje na základě písemné žádosti podané orgánu sociálně-právní ochrany příslušnému k rozhodnutí.

   • Důvod

     • V případě řízení o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče je třeba v zákoně upřesnit okamžik zahájení řízení. Uvedené řízení je zahájeno podáním žádosti u orgánu sociálně-právní ochrany, který je příslušný k jejímu přijetí, tj. u obecního úřadu obce s rozšířenou působností v souladu s § 20 odst. 1 zákona, nikoliv až postoupením žádosti krajskému úřadu, který je příslušný k rozhodnutí o žádosti.

       Pokud jde o formu písemné žádosti v řízení ve věcech sociálně-právní ochrany, je vhodné trvat na formě tiskopisu předepsaného ministerstvem pouze v případě řízení o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, zatímco v řízení o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče a v řízení o předpěstounské a předadopční péči není třeba tiskopisy předepisovat.

4. V řízení o žádosti o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče přeruší krajský úřad řízení na požádání žadatele. Řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Při určení doby přerušení řízení přihlíží krajský úřad k návrhu žadatele.

   Účastníkem řízení o zařazení do evidence žadatelů je pouze žadatel.

   • Důvod

     • V řízení o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče je žádoucí vyloučit aplikaci § 29 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení a stanovit zvláštní úpravu pro případ přerušení správního řízení na základě žádosti účastníka. Lhůta 30 dnů, na kterou dnes správní řád umožňuje k žádosti účastníka přerušit správní řízení, je pro potřeby řízení o zařazení do evidence žadatelů příliš krátká, jelikož mohou nastat okolnosti, které odůvodňují přerušení řízení na delší časový úsek (např. těhotenství žadatelky). Navrhovaná úprava vychází z návrhu nového správního řádu, podle kterého se v řízení o žádosti při určení doby přerušení řízení přihlíží k návrhu účastníka.

       Dále se navrhuje speciálně upravit okruh účastníků řízení o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče a výslovně zakotvit, že účastníkem tohoto řízení je pouze žadatel. Není účelné a nezbytné, aby účastníky řízení byly i jiné osoby, např. manžel žadatele o zprostředkování pěstounské péče, který sám žádost o zprostředkování nepodal (jeho stanovisko k žádosti bude samozřejmě bráno do úvahy v rámci odborného posuzování žadatele). Rozhodnutím o zařazení do evidence žadatelů nebudou práva a povinnosti jiných osob než žadatelů přímo dotčeny, na rozdíl např. od řízení o pěstounské nebo předpěstounské péči, ve kterých již manželovi žadatele musí být přiznáno postavení účastníka.

15) Přechodná ustanovení

Pověřené osoby, kterým bylo vydáno pověření přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo na základě žádosti podané přede dnem účinnosti tohoto zákona, jsou do 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona povinny prokázat krajskému úřadu nebo komisi pro sociálně-právní ochranu dětí splnění požadavku odborné způsobilosti u všech fyzických osob, které přímo poskytují sociálně-právní ochranu. Pokud pověřená osoba v uvedené lhůtě neprokáže splnění požadavku odborné způsobilosti v rozsahu tohoto zákona, rozhodne krajský úřad nebo komise pro sociálně-právní ochranu dětí o odnětí pověření.

O žádostech o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto ke dni účinnosti tohoto zákona, rozhodne krajský úřad nebo komise pro sociálně-právní ochranu dětí podle předpisů platných přede dnem účinnosti tohoto zákona.

Jestliže bylo pověřené osobě přede dnem účinnosti tohoto zákona vydáno pověření k zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany, je orgán, který je podle tohoto zákona příslušný k vydání pověření, povinen po účinnosti tohoto zákona bez zbytečného odkladu zahájit řízení o vydání nového pověření ve vztahu ke každému jednotlivému zařízení, které pověřená osoba ke dni účinnosti tohoto zákona provozuje. O vydání nebo nevydání nového pověření musí tento orgán rozhodnout nejpozději do 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Budou-li splněny podmínky stanovené zákonem pro vydání pověření k zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany, má pověřená osoba nárok na vydání nového pověření. Není-li orgán, který přede dnem účinnosti tohoto zákona rozhodoval o vydání pověření k zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany, totožný s orgánem příslušným k vydání pověření podle tohoto zákona, je tento orgán povinen postoupit orgánu příslušnému podle tohoto zákona kopii dokumentace o vydání pověření a sdělit mu veškeré údaje vztahující se k zařízením, která jsou pověřenou osobou na základě pověření provozována, a to nejpozději do 2 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Pověřená osoba je orgánu příslušnému podle tohoto zákona k vydání pověření povinna poskytnout na žádost potřebné údaje a podklady a umožnit vstup do zařízení.

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc zřízená přede dnem účinnosti tohoto zákona jsou povinna do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona uvést svou činnost do souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem. Jestliže bylo dítě do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc umístěno rozhodnutím soudu přede dnem účinnosti tohoto zákona, mají rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte povinnost ode dne účinnosti tohoto zákona přispívat na úhradu péče poskytované dítěti v zařízení.

V případě, že počet dětí v zařízeních pro výkon pěstounské péče zřízených přede dnem účinnosti tohoto zákona překračuje nejvýše přípustný počet dětí stanovený tímto zákonem, může být pěstounská péče v těchto zařízeních vykonávána i po účinnosti tohoto zákona. Do těchto zařízení však nelze přijímat další děti až do doby, kdy počet dětí v zařízení bude v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem.

O žádostech o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto ke dni účinnosti tohoto zákona, rozhodne příslušný krajský úřad podle předpisů platných přede dnem účinnosti tohoto zákona. Jestliže bude v rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů uložena žadateli povinnost zúčastnit se přípravy k přijetí dítěte do rodiny, odpovídá za zajištění přípravy žadatele krajský úřad.

Za dokončení přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny, která nebyla ukončena ke dni účinnosti tohoto zákona, odpovídá obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Lhůta pro návštěvu rodiče, jehož dítě bylo po nařízení ústavní výchovy přijato do ústavního zařízení přede dnem účinnosti tohoto zákona, počíná běžet ode dne účinnosti tohoto zákona.

• Důvod

  • V přechodných ustanoveních navrhované novelizace zákona je třeba reagovat na nově stanovené zákonné podmínky, zejména na nově definovaný požadavek odborné způsobilosti u pověřených osob, na změněný mechanismus pověřování k zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany dětí, na doplnění nových podmínek stanovených pro činnost zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon pěstounské péče a na změnu věcné příslušnosti k zajišťování přípravy budoucích pěstounů a osvojitelů. Lhůty předpokládané v přechodných ustanoveních jsou stanoveny tak, aby poskytovaly dostatečný časový úsek pro přizpůsobení se požadavkům zákona.

16) Účinnost

Navrhovaná novelizace zákona by měla nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2005.

Navrhovaná novelizace zákona č. 359/1999 Sb. je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, zejména s Úmluvou o právech dítěte, která byla publikována pod č. 104/1991 Sb., a s Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (sdělení č. 43/2000 Sb.m.s.).

Podle čl. 4 Úmluvy o právech dítěte jsou smluvní státy povinny učinit všechna potřebná zákonodárná, správní a jiná opatření k provedení práv uznaných touto úmluvou. Zamýšlené úpravy zákona mají vztah především k čl. 3, 19 a 20 Úmluvy. Čl. 3 odst. 3 ukládá smluvním státům povinnost zabezpečit, aby instituce, služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady. Čl. 19 Úmluvy zavazuje smluvní státy učinit všechna potřebná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, zanedbáváním nebo vykořisťováním, přičemž ochranná opatření mají zahrnovat rovněž účinné postupy k vytvoření sociálních programů zaměřených na poskytnutí nezbytné podpory dítěti a těm, jimž je svěřeno, jakož i jiné formy prevence. Čl. 20 Úmluvy zakotvuje právo dítěte dočasně nebo trvale zbaveného svého rodinného prostředí a dítěte, které ve svém vlastním zájmu nemůže být v tomto prostředí ponecháno, na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem, včetně zabezpečení náhradní péče.

Oblast sociálně-právní ochrany dětí není předmětem práva Evropských společenství.

Lze předpokládat, že realizace navrhovaných úprav si vyžádá určité náklady, a to jednak v souvislosti se zřízením a činností krajských poradních sborů a ministerského poradního sboru pro zprostředkování náhradní rodinné péče, jednak v návaznosti na přenesení zajišťování přípravy budoucích pěstounů a osvojitelů k přijetí dítěte do rodiny do působnosti krajských úřadů.

Výdaje spojené s ustavením a činností poradních sborů pro zprostředkování náhradní rodinné péče by při započítání náhrad poskytovaných členům uvedených orgánů za účast na jejich jednání neměly přesáhnout částku 1,5 mil. Kč za rok. Náklady vynaložené krajskými úřady na zajišťování přípravy k přijetí dítěte do rodiny by se měly ročně pohybovat okolo 15 mil. Kč. Tato kalkulace vychází z počtu žadatelů o osvojení a pěstounskou péči v posledních letech, který činí přibližně 3 000 žadatelů ročně s předpokladem zvyšování tohoto počtu v následujících letech, a z průměrných nákladů na přípravu jednoho manželského páru, které představují částku zhruba 7 000 Kč.

Celkové náklady spojené s realizací navrhované novelizace by tedy neměly překročit částku 16,5 mil. Kč za rok. Pokud jde o dopad na státní rozpočet, je třeba přihlížet ke skutečnosti, že podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích náleží krajům příspěvek ze státního rozpočtu na plnění úkolů v přenesené působnosti. Z hlediska financování působností svěřených krajům je současný stav takový, že vlastními daňovými příjmy krajů je kryto zhruba 20% výdajů krajů. Ke změně tohoto stavu směřuje vládní návrh novely zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, který s účinností od 1. 1. 2004 předpokládá zvýšení podílu krajů na výnosech určených daní.

V případě schválení tohoto návrhu Parlamentem ČR by kraje měly zhruba 30% výdajů na výkon přenesené působnosti hradit z daňových výnosů a zbývajících 70% by krajům mělo být hrazeno ze státního rozpočtu formou příspěvku na výkon státní správy. Budeme-li vycházet z uvedeného procentuálního poměru, představovaly by nároky na státní rozpočet vyžádané přijetím navrhované novelizace přibližně částku 12 mil. Kč ročně. Tato částka by byla určena především na zvýšení příspěvku na výkon státní správy pro jednotlivé kraje.