Pomoc školákům? Sdružení narazilo

Ředitelé většinou radí obrátit se na sociální odbor městského úřadu. Candigliota to nepovažuje za ideální a navrhuje zřídit speciální fond, do kterého by přispívalo město i další rodiče.

„Vytvořit takový fond by podle nás bylo velice účinné. Pro rodiče, kteří by chtěli přispívat, by se jednalo o dobrovolnou záležitost. Myslím, že lidí, kteří by poskytli nějakou tu korunu, je celá řada,“ domnívá se zástupkyně Zeleného Podluží.

Sdružení nevidí hlavní problém v tom, že by neexistovala žádná pomoc pro sociálně slabé. Jeho zástupcům spíš vadí, že o této problematice nelze najít na webových stránkách města ani škol žádné informace.

„Pak v praxi logicky dochází k tomu, že dítě prostě nejede na výlet a nikdo to neřeší. Nedivme se tedy, že jsou neustále problémy se sociálně slabými, když jsou od malička vyřazovaní a odsouvaní na okraj. Potom samozřejmě necítí sounáležitost ke společnosti,“ podotkla Candigliota.

Tajemník břeclavské radnice Dalibor Neděla považuje nápad sdružení za neživotaschopný. „Pohled na sociální potřebnost je značně subjektivní. Mám zato, že ani škola ani město nedokáží spolehlivě najít hranici, kdo už je nebo kdo ještě není ten sociálně potřebný a komu by se z fondu měla aktivita zaplatit a v jaké výši,“ argumentuje s tím, že podložené informace mají pouze úřady vyplácející sociální dávky.

Splátkový kalendář

„Děti za způsob života svých rodičů nemohou, nicméně u některých rodičů je ochota pracovat daleko nižší než schopnost vydolovat ze státu na sociálních dávkách dostatek peněz k pohodlnému životu. Proto se domnívám, že by do podobného fondu nebyli ochotni přispívat ani rodiče,“ poznamenal tajemník.

Na mnohých školách úspěšně fungují rodičovské fondy. Jako například na Základní škole Kapitána Nálepky. „Peníze z nich mimo jiné občas slouží na přilepšenou na některé školní akce. Někdy platíme celý program, někdy třeba jen dovoz a zbytek si zaplatí dítě,“ vylíčila ředitelka školy v Charvátské Nové Vsi Jitka Šaierová. „Ale neděláme to tak vždycky,“ podotkla.

Co se týče dražších kulturních a vzdělávacích akcí, o ty jsou podle Šaierové na škole ochuzené z devadesáti devíti procent romské děti. Pokud je rodina kratší dobu v tíživé situaci a nemůže zaplatit školní obědy či pracovní sešity, vedení školy může vyjít vstříc například splátkovým kalendářem či odloženou platbou.

Zřízení fondu, do kterého by přispívalo město, není podle Šaierové krok jediným správným směrem. „Správná cesta je pracovat s rodiči. Ve škole dokážeme dítě nějak naladit a nějakým způsobem přitáhnout. Máme třeba asistentku, která se dětem odpoledne věnuje. Děti to baví, jsou spokojené. Pak dojdou domů a tam je všechno pasé,“ upozorňuje ředitelka. Řešením je proto podle ní terénní pracovník.