Datum: 15.10.2010
Autor: Petra Procházková
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 03
Rubrika: Kraj Zlínský
 

Klokánek, český unikát. Pomáhá ohroženým dětem

V Kroměříži funguje patnáct let Klokánek, což je nestátní zařízení, které se stará o ohrožené děti. Nabízí podporu rodičům, aby od nich děti nemusely odcházet. V kraji jsou dva: oba v Kroměříži.

KROMĚŘÍŽ Ročního syna napadla jeho matka nožem. Jindy ho v opilosti hodila na zem. Jeho čtyřletá sestřička se zase velmi bála přítele své matky, tvrdila, že maminku bije a ji tahá za vlasy.
„Matčin přítel přivedl děti na odbor sociální péče. Řekl, že nejsou schopní se o ně starat a odešel,“ popsala ředitelka Klokánku Eliška Petruchová. Úřednice proto nezaváhaly a děti umístily do zařízení, které jim mohlo poskytnout okamžitou péči. Zvolily kroměřížský Klokánek. Tohle zařízení se stará o děti v rodinném prostředí.
„O děti se staráme v úplně běžných třípokojových bytech. Je v nich kuchyň s obývákem, dva dětské pokojíky, koupelna,“ popsala Petruchová.

„Teta“ má maximálně čtyři děti

O děti se starají „tety“. Ty nikdy nemají víc než čtyři děti. Pokud jde o miminka, je v bytě jen jedno, aby se mu pečovatelka mohla věnovat se vším všudy. „Teta pak má postýlku s miminkem hned u té své nebo si ho vezme k sobě pod peřinu. Tak jak to běžně dělají maminky,“ řekla ředitelka.
Tak se jedna z „tet“ starala třeba o osmidenního Tomáška. Maminka odešla z porodnice hned po porodu. „Vrátila se, až když jsme chlapce převáželi do Klokánku. Nabídli jsme jí, že tam může s dítětem přes den být, aby mohla kojit a naučila se o něj pečovat,“ líčí Petruchová. Matku ale nabídka nezaujala. Zájem o syna neměla ani později. Když si ho osvojil mladý manželský pár, „teta“ to oplakala.
Péče v Klokánku je postavená na atmosféře fungující rodiny. „To je ze všeho nejdůležitější. Aby se děti cítily, že je někdo miluje a stará se o ně. Aby se naučily věřit,“ vysvětlila Petruchová.
Do takového prostředí přišla třeba sedmnáctiletá Renáta, která vyrůstala s násilnickým otcem. Maminka, na kterou byla hodně fixovaná, zemřela, když bylo Renatě jedenáct let. Od té doby začal otec pít a stále méně zvládal svou povahu. Život mladé dívky se proměnil v peklo, ona se však rozhodla vzít ho do vlastních rukou. „Sama si zašla na oddělení sociálně-právní ochrany dětí a odtud zamířila k nám,“ popsala Petruchová.
O tom, že cesta rodinné péče je správná, se nyní přesvědčují odborníci z krajského úřadu i z praxe. Systém péče o ohrožené děti je totiž na rozcestí. Evropská unie kritizuje Česko za vysoký počet dětí v ústavní péči. Je tedy čas na zásadní změny.

Klokánek je český patent

„Fungování Klokánku je český patent. Nejsme žádná instituce. Vejdete do domu a vidíte jen dveře bytů. Žádná společná místnost nebo jídelna. Prostě bytový dům,“ popsala Petruchová.
Zlínský kraj se jako jeden ze čtyř v zemi snaží najít model péče o takové děti. Základem všeho má být prevence. Pro lidi z Klokánku nic nového. „Pokud je v rodině problém, máme terénní pracovnice, které ho pomáhají řešit. Cílem je, aby se rodiče postavili zpátky na nohy a dítě mohlo zůstat s nimi,“ popsala Petruchová.
Teprve když tato snaha nevyjde, putuje dítě do zařízení, které mu může poskytnou okamžitou pomoc. Třeba do Klokánku. „S rodinou ale dál pracujeme a snažíme se, aby se dítě mohlo co nejdřív vrátit,“ dodala ředitelka.
Když ani tudy cesta nevede, hledá se dětem rodina náhradní, nejčastěji pěstounská. „Rodiče většinou slibují, že spolupracovat budou. Najdou si práci a děti si vezmou zpátky. Velmi často však zůstává u slibů,“ popsala Petruchová.
Podobnou péči jako Klokánek by mohli nabízet také profesionální pěstouni. „Měla by vzniknout síť profesionálních pěstounů. To ale bude problém. Ti lidé to musí dělat srdcem. Musí být připraveni kdykoliv přijmout jakékoliv dítě. A dostat ho z nejhoršího,“ vysvětlila ředitelka Klokánku.
Pěstounských rodin je ale obecně málo. I těch, které si berou děti na stálo.

FAKTA Co je to Klokánek

Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí, který nabízí dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči. Ta trvá, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny nebo dokud pro ně není trvalá náhradní rodina.
Klokánky mají nepřetržitý provoz, proto mohou kdykoliv přijmout i novorozence. První Klokánek byl otevřený v Žatci v září 2000.
Dnes jich je šestnáct. Ve Zlínském kraji jsou dva, oba v Kroměříži.
Průměrná doba pobytu dětí v Klokánku je půl roku. Kolem šedesáti procent dětí se vrací k rodičům, asi třicet procent přechází do trvalé náhradní rodinné péče. Většinou jde o pěstounské rodiny.

Foto popis| Kroměřížský Klokánek „Teta“ Milada Ivanková s jedním z dětí, které v Klokánku pobývají.
Foto popis| Byt dětí Děti v Kroměříži žijí jako jejich vrstevníci. „Nemají žádnou společnou místnost nebo jídelnu,“ popisuje Petruchová.
Foto popis| Ředitelka U vzniku kroměřížského Klokánku stála jeho současná šéfka Eliška Petruchová. „Nejdůležitější je, aby děti z rodin vůbec nemusely odcházet,“ poznamenala Petruchová.
Foto autor| 4x foto: Jan Karásek, MF DNES

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava