Datum: 26.10.2010
Autor: Radka Wallerová
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 06
Rubrika: Z domova
 

Dětí v dětských domovech ubude, nastoupí pěstouni

Stát chce zásadně změnit systém péče o ohrožené děti tak, aby se v dětských domovech ocitly jen v krajním případě. Řešením bude práce s rodinou v potížích či profesionální pěstounská péče.

PRAHA Jakub Vávra z Pardubicka má dvě vlastní děti a k nim ještě tříletou holčičku v pěstounské péči. Počítá však s tím, že se dívka může časem vrátit ke své matce. „Už dnes se dívka smaminkou pravidelně vídá,“ popisuje muž. Pěstounská péče prý v jejich případě neznamenala cestu, jak získat k vlastním dětem ještě nějaké další. „Od začátku jsme chtěli poskytnout prostor dítěti, které potřebuje pomoc, aby nemuselo být v ústavu,“ dodává Vávra.
Tento model pěstounské péče je zatím hodně neobvyklý, ale do budoucna by se právě on měl stát normou. A to pokud se ministerstvu práce a sociálních věcí podaří prosadit plánované změny v systému péče o ohrožené děti. „Dětské domovy by měly být až krajní možností v případě, že všechny jiné selžou,“ vysvětlujeMiloslav Macela z ministerstva práce a sociálních věcí, který má na starosti rodinné a sociální záležitosti.
Zatímco dnes v dětských domovech a kojeneckých ústavech žije kolem 12 tisíc dětí, v budoucnu by jich mělo být výrazně méně. Podle Macely je velkým problémem, že v Česku děti z ohrožených rodin rychle proplují systémem a rychle skončí v dětském domově. „Důvodů je několik - chybí terénní pracovníci, kteří by jim pomohli, odbory sociální péče to nestíhají, někde navíc nejsou moc otevření jiným řešením,“ říká ředitel Macela. To všechno by se mělo změnit.

Aby mohly děti zůstat doma

V praxi by to znamenalo, že pokud se nějaká rodina ocitne v potížích - například přijde kvůli dluhům o bydlení, nebude kvůli nedostatku peněz zvládat péči o děti či jediný rodič-samoživitel onemocní, nastoupí terénní pracovníci. Ti ve spolupráci se sociálními odbory budou hledat způsob, jak rodině pomoci tak, aby i nadále mohly děti zůstat doma. Další možností by měla být právě profesionální pěstounská péče.
Zapomeňte však na manžele Rösnerovy a podobné případy, kdy se jeden rodičovský pár dlouhé roky stará i o více než deset dětí až do jejich dospělosti. Profesionální pěstounská péče má podle představ resortního ministerstva vypadat úplně jinak. Šlo by v každém případě o krátkodobou pěstounskou péči, která by neměla ambice být variantou adopce. „To se dneska neděje, spousta rodin má děti v pěstounské péči, protože bylo snazší je získat takto než do adopce. A například představa, že se mají a mohou stýkat se svými rodiči, je pro ně bolestná. Tady se hodně mluví o lidech, kteří nemohou mít děti a nějaké shánějí, ale my musíme v prvé řadě hledat rodiče pro děti, ne naopak,“ upřesnil Macela.
Pěstounství by se věnoval vždy jeden z páru (druhý by mohl chodit do běžného zaměstnání), který by je měl jako placenou profesi, výše jeho příjmů by se tak neodvíjela od počtu dětí, které si rodina vezme do péče. Dítě by v rodině bylo jedno, více jen v případě sourozeneckých skupin. Pobyt v rodině by se měl počítat na měsíce, nejvýše by měl trvat třeba půl roku.
Specialistů na takovou krátkodobou pěstounskou péči je však v Česku zatím něco málo přes deset. Tento model od nich totiž vyžaduje úplně jiný přístup, než je dosud obvyklé. Kromě toho, že musí za běžné a žádoucí považovat setkávání dětí s jejich rodiči, musí se také umět vyrovnávat například s tím, že dítě, k němuž si vytvoří citové vazby, po čase odejde. „Dosud na to pěstouni nejsou připravováni ani školením, ale my s tím počítáme. Do tohoto systému se může zapojit jen člověk, který chce pomáhat přesně takhle,“ říká pěstoun Jakub Vávra.
Nový model má samozřejmě svá úskalí. Upozorňuje na ně Dagmar Zezulová ze sdružení Děti patří domů. Podle ní by mohlo jít o dobré řešení v případě náhlých vážných problémů v rodině a vhodná by byla také u novorozenců před adopcí. „Mít k dispozici jednu náruč je pro ně nesmírně důležité a při citlivém předání adoptivním rodičům nejméně traumatizující,“ vysvětluje. Jinak však kladně hodnotí spíše pěstounskou péči dlouhodobou. „Je tím nejlepším, co může společnost zajistit dětem, které nelze umístit do adopce a u kterých není šance na rychlý návrat do původní rodiny,“ říká.

OSN i Evropa kritizují

Nový systém bude vyžadovat větší zapojení sociální odborů, ale ty si stěžují, že už dnes nestíhají. Ministerstvo práce a sociálních věcí by však jejich pracovníkům rádo ulehčilo od části agendy - například by se nemusely účastnit rozvodových státní v případě, kde se rodiče dokázali sami dohodnout na podobě další péče o děti.
Změny, které plánuje ministerstvo práce a sociálních věcí, mělo přitom Česko rozběhnout už dávno. Zavázalo se k nim v roce 1991, když podepsalo Úmluvu o právech dítěte - kritiku za to, že ji nenaplňuje, už země sklidila od OSN i od Evropské komise.
Například Slovensko s reformou systému začalo už před pěti lety. Že zavádění změn potrvá dlouho, je vidět na Británii, kde s nimi začali už v roce 1989 a zavádějí je už druhou desítku let. V Česku by se změny mohly rozběhnout počátkem roku 2012, kdy by měla začít platit potřebná legislativa. Ale skutečnému zavádění změn musí ještě předcházet roky příprav. Současných pěstounských rodin, v nichž žije přes šest tisíc dětí, už by se změny týkat neměly.

***

Kolik dětí žije
v ústavech?
Kojenecké ústavy 1 966 dětí
Dětské domovy včetně
výchovných ústavů 7 820 dětí
Domovy pro postižené 908 dětí
Zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc 587 dětí
Kolik to stojí?
Typ ústavu Roční náklady na dítě
Kojenecký ústav 486 000Kč
Dětský domov 303 516 Kč
Diagnostický ústav 525 527 Kč
Dětský d. se školou 360 326 Kč
Výchovný ústav 373 984 Kč

FAKTA Jak to funguje dnes? Když se dnes rodina ocitne v nesnázích, dítě poměrně rychle skončí v dětském domově například kvůli nevyhovujícímu bydlení, ekonomickým potížím nebo záškoláctví dětí. Pokud je v ústavu dlouho a rodina je nadále nefunkční, řeší se možná pěstounská péče. Jak se to má změnit? V budoucnu by s podobnými rodinami měli sociální pracovníci mnohem více pracovat a snažit se rodinu udržet pohromadě. Teprve kdyby to nebylo možné, měla by nastoupit profesionální pěstounská péče na nezbytně nutnou dobu, třeba dva měsíce. Pobyt v dětském domově by měl být až poslední možnou volbou.