Slušnost se vytrácí, drzost nezná mezí

Zdroj: Sedmička

Datum: 25.11.2010

Název: Slušnost se vytrácí, drzost nezná mezí

Podtitulek: DOPISY ČTENÁŘŮ

Autor: Josef Malaťák

Text:

Když člověk vytáhne ze schránky dopis, je vždycky zvědavý, kdo si na něj vzpomněl. Z velké většiny to bývá úřad s nezbytnými otravnými složenkami či jiné instituce, o kterých do těch chvil nevěděl. Na mne vypadl dopis nadace Světluška. Z něj jsem se dozvěděl, čím se zabývá a že shání peníze. Až potud nic neobvyklého. Neobvyklé byly závěrečné věty. "Když nám pošle 210 lidí tři sta korun tak, jako vy, pak budeme moci zakoupit" Dále mi sdělují, že určitě můžu postrádat více. Třeba pět set korun. Přiznám se, že mne to dost naštvalo a v první chvíli jsem jim chtěl poslat zpět propisku, která byla v dopise přiložená, co by malý dárek za peněžní dar. Nevím, jak jiní, ale já toto považuji za vydírání.

Porovnám-li dopisy, které mi občas přicházely ze sdružení Klokánek, kde sice také prosili o finanční příspěvek, s tímto došlým, pak mám takový dojem, že slušné chování se už vytrácí. V dopisech z Klokánka byla slušnost na prvním místě. Nikdo mi nediktoval, kolik mám poslat. Nikdo provokativně nenahlížel do mé peněženky. Vždy tam byla věta, že i desetikoruna je pro ně pomoc. Pochopitelně posílat takovou částku je nesmysl. Člověk pokud mohl, tak poslal trochu více. Takže přijde-li mi opět podobný dopis, pak s ním naložím, jak si zaslouží. Poletí do koše. Nerad bych se dočkal toho, že na přiložené složence bude natištěna cifra, kterou mám zaslat.

(Josef Malaťák)