Pěstounská péče by mohla mnohým dětem pomoci

Rozhlas 6

Datum: 2.12.2010

Název: Pěstounská péče by mohla mnohým dětem pomoci

Oblast: WWW - Domácí zprávy

Text:

Budeme hovořit o pěstounské péči v České republice a také o novém průzkumu Střediska náhradní rodinné péče.

Český rozhlas iRadio Program Stanice Zprávy Témata O Rozhlase Český rozhlas 6 O stanici Program Pořady Názory a argumenty Dokument Náboženství Archiv 1. prosince˙ 2010 Pěstounská péče by mohla mnohým dětem pomoci Budova zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek v Brně-Líšni Foto -˙ Alena Podlucká Budeme hovořit o pěstounské péči v České republice a také o novém průzkumu Střediska náhradní rodinné péče. Ten se snažil zmapovat systém a kvalitu příprav na přijetí dítěte do náhradní rodinné péče. Česká republika totiž bohužel drží neslavné prvenství. A o tom už jsme v našich pořadech mluvili mnohokrát. To prvenství se týká počtu dětí umístěných v dětských domovech a kojeneckých ústavech. Dostaneme se k tomu. Právě pěstounská péče by mohla mnohým těmto dětem pomoci. Proč je naše metodika práce s pěstouny zastaralá? A kdy spatří světlo světa nová? Co ovlivní novela zákona o sociální ochraně dětí, která má vstoupit v platnost 1. ledna roku 2012? Takže ještě jednou nerušený poslech. Pozvání do studia dnes přijali, a já jsem tomu velmi ráda, Vědunka Bubleová, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče. Právě toto středisko stojí za zmíněným průzkumem, dobrý večer.˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Dobrý večer.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Vy nejste v Českém rozhlase 6 v tomto studiu poprvé. Samozřejmě ta tématika je velmi ožehavá, dlouhodobě ji sledujeme. Dnes jsme to téma využili zejména na pěstounskou péči a ten průzkum, abychom mohli být konkrétnější. Přijela také Hana Konečná, psycholožka z Jihočeské univerzity, která se jako dobrovolník věnuje rovněž lidem, kteří nemohou mít děti. Dobrý večer.˙ Hana KONEČNÁ, psycholožka, Jihočeská univerzita -------------------- Dobrý večer.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Vy jste tu především proto, Hano, že jste pracovala na zmiňovaném průzkumu, takže nám můžete říct mnohé podrobnosti. Jsem samozřejmě vděčná, vy jste přijela kvůli tomu vysílání vlakem, ale, říkám, jste nejpovolanější osoba, která nám může v tuto chvíli prozradit podrobnosti, pokud jde o připravenost českých pěstounských rodin na výchovu dětí v naší zemi. V průběhu pořadu se, milí posluchači, ještě spojíme s pěstounkou Janou Frantíkovou a také Miloslavem Macelou, ředitelem odboru rodiny a dávkových systémů z ministerstva práce a sociálních věcí. Tak, a teď pojďme k prvním dotazům. Proč tedy Česká republika drží to neslavné prvenství? Kolik dětí vůbec máme v kojeneckých ústavech a dětských domovech? To je samozřejmě dotaz na Vědunku Bubleovou.˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- V současné době je to číslo docela smutné. A když sledujeme statistiky, které byly třeba před 10 lety, tak počet dětí neubývá, v kojeneckých ústavech, ani v dětských domovech, ale naopak narůstá. Příčin, příčin je mnoho. Já bych snad zmínila pouze několik. První věc, si myslím, že se velmi málo Česká republika věnuje prevenci. Celospolečenské prevenci, vůbec prevenci sociálního osiření. Takže v první řadě bychom měli udělat všechno pro to, aby děti zůstaly u svých vlastních rodičů. Aby dítě nemohlo být odebráno z důvodů sociálních, z důvodů toho, že třeba ta rodina nemá dobrý byt, nemá dobré finanční zázemí. To je jedna věc. Druhá věc je, že je velmi málo programů sanace biologické rodiny, že té rodině, která se ocitá v krizi, je málokdy účinně, efektivně pomoženo. A pak další věc, pořád u nás převládá, převládá názor, že ústavní péče je jakoby dobrým řešením situace dětí ohrožených, byť je to v neuvěřitelném rozporu i s našimi výzkumy již před 60 let. Tady pan profesor Matějček s panem profesorem Langmayerem vysvětlili a napsali psychickou deprivaci v dětství, dále se tomu věnovalo spoustu psychologů, vývojových psychologů, pediatrů. A všichni víme, co vlastně způsobuje pobyt dětí, dlouhodobý pobyt dětí v dětských domovech. Takže já si myslím, že pokud tohle všechno se má změnit, tak se zásadně musí změnit systém péče o dítě a o rodinu u nás jako takový.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Proto kromě jiného jste se rozhodli zadat ten průzkum, ke kterému se dostaneme. Já bych se ještě chtěla chviličku zdržet u těch důvodů, proč se děti u nás tak často umísťují do ústavní péče. Vy jste hovořila o nárůstu. Čím si myslíte, že je způsoben? Je to tím, že rodiče jsou nezodpovědnější, anebo že se zpřísnily i důvody, pro které se odebírají děti z rodin? A teď mám především na mysli sociální vyloučení, to, že se skutečně stává, že dochází k odebrání i dítěte do ústavní péče. Pouze z těch sociálních důvodů, že se rodina, byť na přechodnou dobu, dejme tomu, ocitne v situaci, kdy zejména z finančních důvodů nemůže poskytnout tomu dítěti patřičné zázemí. Mimochodem, to by zrovna mohl být důvod, kdy by výrazným způsobem mohla pomáhat pěstounská péče, zejména ta krátkodobá.˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Určitě tyhle dva důvody, které jste zmínila, sem patří. Jsou to především ty sociální důvody, co jste říkala, protože je to asi 40 procent dětí, které jsou odebírány z rodin z důvodů sociálních. To číslo je opravdu neuvěřitelné, protože v okolních zemích v podstatě už ani není možnost, aby z těchhle důvodů vůbec děti, děti se do ústavů dostávaly. Čili v prvé řadě je té rodině pomoženo. Je jí pomoženo v místě hlavně toho bydliště, že jo. Dříve tady byl domovský zákon, který se staral i o chudé, i o sirotky. Tohle bohužel nemáme, kraje mají nedostatek jakoby sociálních bytů, sociálních podmínek pro to, aby, aby se staraly o rodiny, která, která potřebuje zrovna teďko pomoct. A pak bych ještě řekla, že vlastně tím velkým jako, nebo hlavním důvodem je to, že děti se u nás dostávají v kojeneckém věku nebo vlastně od narození do ústavů, což tedy je naprosto také v okolních zemích nemyslitelné. Protože dítě od nula do 3 let vlastně vůbec v ústavu vyrůstat nemá, pakliže k tomu nejsou závažné důvody, a to jsou důvody zdravotní. Samozřejmě, jestliže máme děti postižené, tak vidíme tady naprosto jasnou roli kojeneckých ústavů, dětských center a zařízení se zdravotními, se zdravotním personálem. Ale u běžných, běžné populace, kdy děti jsou odebrány z důvodů sociálních, je v podstatě od nula do 3 let tento věk tak zranitelný a tak důležitý, že není možné, aby děti v ústavech byly.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Je možné alespoň přibližně odhadnout, uvést posluchačům Českého rozhlasu 6, jaké procento, nebo kolik z těch dětí vyrůstajících v ústavní péči se potom dostane do péče pěstounské?˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Nevím, to číslo přesně nevím, to bych pouze odhadovala. Ale ročně je to kolem 500 dětí, které odcházejí do osvojení a kolem 400 dětí, které jdou do pěstounské péče. A 2000 dětí je umísťováno do ústavní výchovy.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Bohužel část dětí z pěstounské péče se potom opět vrací do ústavů, ale k tomu se všemu dostaneme. Pojďme k tomu zmiňovanému průzkumu. Ještě než dáme slovo Haně Konečné z Jihočeské univerzity, tak paní Bubleová, proč se vlastně rozhodlo Středisko náhradní rodinné péče zadat tento průzkum? Co bylo jeho hlavním smyslem? Samozřejmě zjistit, jakým způsobem funguje ten systém a zda je či není potřeba nějakých změn, pokud jde o připravenost pěstounů, ale také o nastavení té metodiky.˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Ano, smyslem vlastně celého výzkumu, který se jmenuje Náhradní rodina a dítě a odborník jako partneři, který jsme od ledna získali od nadace Sírius. Je v podstatě vytvoření a jednak zmapování situace. Mít kvalitní jasná data, aby už nebylo pochyby o tom, že tedy tenhle systém je nějakým způsobem složitý a že změnu potřebuje. Takže první náš motiv bylo získat, získat objektivní data. Ta data nějakým způsobem zpracovat a z těch dat potom navrhnout určitá opatření, která by posloužila ke změně systému.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Ta opatření, předpokládám, poputují i ke zmíněným resortům, kterých se především tato tématika dotýká /výpadek signálu/ věcí, pokud jde právě o tu oblast sociální zejména.˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Zejména je to ministerstvo práce a sociálních věcí, kde v současné době máme velkou naději, že by tento odbor mohl vzít naše výzkumy, mohl spolupracovat s neziskovými organizacemi a vlastně slyšel tu potřebu, která je nutná ke změně vůbec náhradní rodinné péče.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A zapracovat eventuálně do nové připravované metodiky ...˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Určitě.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- ... budeme o tom hovořit s panem Macelou. Hana Konečná. Já jsem opravdu ráda, že jste přijela. Vy jste spolu se podílela na tom průzkumu. Buďte tak laskavá a popište ho našim posluchačům. Jednak jak byl velký a na co se zaměřoval, jaká data z něj vylezla? Já jsem měla možnost jej studovat, tak samozřejmě vím, že ten průzkum šel napříč kraji, což je velmi dobré, protože mohlo dojít k nějakému porovnání. Ty výsledky jsou bohužel tristní pro nás, protože ta metodika se velmi liší, je velmi zastaralá. Ale tak, to bylo smyslem toho průzkumu.˙ Hana KONEČNÁ, psycholožka, Jihočeská univerzita -------------------- Já bych v prvé řadě chtěla poděkovat středisku, že mě k tomu výzkumu přizvalo. Protože já vůbec nejsem odborník na náhradní rodinnou péči, tomu vůbec nerozumím a, upřímně řečeno, ani do této problematiky nesměřuju. Protože moje srdce je u lidí, kteří děti naopak mít nemohou. Ale bylo to pro mě strašně zajímavý v tom, že my jsme objížděli kraje, jak jste už zmínila, a ten výzkum se dělal tak, že jsme si dopoledne povídali s odborníky, 3 hodiny. A odpoledne jsme si povídali s pěstouny a s osvojiteli o tom, jak ten systém funguje, co se jim na tom líbí, co se osvědčilo, co se neosvědčilo, jak to dělají. Takže toho výzkumu, když bychom chtěli vědět nějaká čísla, tak se zúčastnilo 12 krajů, čili ze 14 naprostá většina. Objeli jsme celou republiku. Mluvili jsme asi se 150 odborníky a 150 rodiči. Vypadalo to tak, že se otevřela, otevřelo diskusní téma a vyzývali jsme lidi, ať se vyjadřují k těm tématům. A jedno z těch témat byly právě, jak vypadají přípravy žadatelů o náhradní rodinnou péči.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Paní Konečná, kdo a jakým způsobem vybíral třeba ty konkrétní rodiče? Odborníci jsou mi poměrně jasní, ti se dají dohledat jednoduše. Ale ti konkrétní pěstouni, 150 z celé České republiky, nebo z 12 krajů, to už je nějaký výběr. A někdo jej musel provést. Ptám se proto, jestli to nějakým způsobem mohlo či nemohlo ovlivnit výsledky toho průzkumu. Zda se nepřihlásili spíš ti uvědomělejší a připravenější pěstouni.˙ Hana KONEČNÁ, psycholožka, Jihočeská univerzita -------------------- To samozřejmě máte pravdu, to tam jistě hrálo velkou roli. Protože ten výběr těch rodičů měl na starosti vždycky ten krajský úřad a středisko mělo požadavek, aby tam pozvali, pokud možno, co nejrůznější lidi. To znamená jak pěstouny, osvojitele, zkušené, nezkušené, samoživitelky, prostě co nejširší okruh lidí. Ale určitě máte pravdu v tom, že tam přišli ti, kteří se o ten problém zajímají. Ale zase ...˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Já ještě poprosím o doplnění Vědunku Bubleovou. Jaká byla spolupráce s kraji právě pokud jde o ten požadavek oslovit pěstouny? Z nejrůznějších, dejme tomu, sociálních skupin.˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Právě jak říkala Hanka, že děkuje středisku, tak vlastně mým úkolem by mělo být poděkovat všem, kteří se zúčastnili tohohle výzkumu. A byly to především naše milé kolegyně z krajských úřadů ze 14 krajů, pakliže nás přijalo 12 ...˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- 12 to je dobré.˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- ... a 2 odmítli spolupráci, tak to myslím, že je ...˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A které teda odmítly, jestli se můžu zeptat?˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Nebudeme je říkat.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Nechcete je jmenovat, dobře.˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Nebudeme radši jmenovat. A je nám to líto, ale nedá se s tím nic dělat. Ale myslím si, že opravdu ta jejich spolupráce byla bezvadná, byla na místě, protože my jsme je požádali, představili jsme jim nejdříve ten výzkum a požádali jsme je o spolupráci. Řekli jsme jim, co bychom si představovali a opravdu ty kulaté stoly zorganizovaly ony. Takže moc, moc za to díky.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Vracím slovo opět Haně Konečné. Pojďme k tomu průzkumu. Tak tedy 300 respondentů, to není zrovna zanedbatelné číslo z 12 krajů. Jaký byl rozptyl těch dotazů? Vy jste se samozřejmě ptali zejména na tu připravenost, to znamená na přípravné kurzy, které, kterými musí jednotliví pěstouni procházet. Ale na co dál a zejména, jaké byly ty výsledky?˙ Hana KONEČNÁ, psycholožka, Jihočeská univerzita -------------------- Ta témata byla 3 dohromady. Jedno bylo ta, jak vypadají ty přípravné kurzy. Druhé téma, které se bude zpracovávat příští rok, je pěstounská péče na omezenou dobu a třetí téma je biologické versus sociální rodičovství. To se bude dělat až ten poslední rok. Takže zatím můžeme mluvit o té první části. Ještě k tomu výzkumu, ten se dělal formou takzvaných focus group, to znamená, že se nabídne téma a ti respondenti se k němu spontánně vyjadřují. My jsme to nahrávali s jejich svolením na diktafony. Pak se ty nahrávky přepisovaly a my jsme s kolegyní nezávisle na sobě ty texty pročítaly, poslouchaly a hledaly v nich ta důležitá témata. Takže takhle se to dělalo ten výzkum. Byl to výzkum kvalitativní, žádná čísla nenabízíme. Ale já bych se ještě vrátila k tomu, jak jste říkala, že se k tomu vyjadřují ti, kteří byli přizváni. Myslím si, že to je ale dobré, že se k tomu vyjadřují ti, kteří mají o téma zájem. Protože to jsou ti pěstouni, kteří by měli být podporováni, ti, kteří se snaží vytvořit rodinu a mají zájem něco změnit.˙ Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A ti, kteří dlouhodobě sledují také tu danou tématiku. Věduna Bubleová chce doplnit, prosím.˙ Věduna BUBLEOVÁ, ředitelka Střediska náhradní rodinné péče -------------------- Jenom bych doplnila Hanku. Hanka zpracovávala jednu část, což byl kvalitativní výzkum. A druhou část tohohle celého výzkumu, abysme měli vlastně tady ta ucelená a komplexnější, zpracovávala paní doktorka Věra Habrová, a to byl výzkum kvantitativní. Kdy dotazníkovou metodou jsme zase oslovili tedy naše kolegy, to už bylo pouze pro odborníky, a ty nám vyplnili takový hodně zase dlouhý dotazník, který paní doktorka zpracovávala a na konferenci ty výsl

Odkaz na plný text článku: http://www.rozhlas.cz/_zprava/818319