LUDMILA ČÍRTKOVÁ - NEBUĎME LHOSTEJNÍ

Zdroj: Metro

Datum: 28.2.2011

Název: LUDMILA ČÍRTKOVÁ - NEBUĎME LHOSTEJNÍ

Podtitulek: Metro rozhovor

Autor: MAGDA HETTNEROVÁ

Text:

Stále častěji se objevují případy týraných dětí - Podle policejní psycholožky za to může především rozpad rodiny a stres dnešní doby - Týrání nejbližších může mít nejrůznější podoby

V poslední době se čím dál častěji objevují případy týrání dětí. Důvodů je podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové několik. "Asi tím hlavním je fakt, že se změnila rodina a její vnitřní ochranná funkce," myslí si Čírtková.

Co to je?

Dříve byly velké rodiny, kde kromě samotných rodičů a dětí figurovala také řada tetiček, strýčků a prarodiče. Díky tomu měla rodina širší ochrannou funkci a objevil- li se v ní násilník nebo tyran, dokázala jej rodina sama určitým způsobem zbrzdit. Nebo alespoň pomohla ohrožené osobě, ať už to bylo dítě, partnerka či senior, poskytnout nějakou ochranu.

A ty další faktory?

Dalším důvodem jsou určitě stresy, kterým dnešní rodiny čelí. Pro řadu z nich je čím dál těžší zajistit dostatečný materiální standard, což má hned dva následky. Jednak ten, že rodiče jsou frustrovaní a nespokojení, což vede k tomu, že nejsou pro své děti dostatečnou oporou a nemají na ně čas. Vinou toho získává dítě pocit, že není pro nikoho důležité, dokonce ani pro své rodiče, kteří by jej měli bezvýhradně milovat, a to pak může mít za následek, že bude v budoucnu řešit řadu problémů ať už v partnerství či v rodičovství. Jeho schopnosti mohou být v tomto ohledu značně narušené.

Vzpomenete si na nějaký případ týrání, který jste řešila?

Týrání dětí může mít různé podoby. Veřejnost je většinou šokována případy, kdy je dítě krutě fyzicky týrané. Kdy je mučeno, týráno hladem nebo zanedbané po stránce hygienické. Ale já si vzpomínám na případ, který se odehrával v jedné zdánlivě noblesní rodině, kde rodiče týrali svého jediného syna tím, že na něj kladli přehnané nároky.

Jako například?

Oni se k němu chovali tak, že mu dávali jasně najevo - budeme tě mít rádi, jen když budeš nosit ze školy samé jedničky, když se budeš chovat, jak my si přejeme, když vystuduješ školu, jakou my ti určíme, a podobně. Ten chlapec neměl ani vlastní klíče od bytu ještě v době, kdy studoval vysokou školu. Rodiče mu tím dávali najevo, že mu nevěří, že pro ně není dospělý.

A jak se na to přišlo?

Tomu synovi se nakonec v jedné konfliktní situaci, obrazně řečeno, spálily pojistky, a napadl své rodiče. Ono se na první pohled zdá, že psychické týrání je nepoměřitelné s týráním fyzickým, ale následky jsou v obou případech závažné.

Dá se říct, jestli se člověk týraný v dětství bude ke svým dětem chovat stejně, jako se rodiče chovali k němu?

To je opravdu složitá otázka. Odpověď může být ano, stejně dobře jako ne. Žádná studie dosud nepotvrdila nějakou železnou vazbu mezi vlastním týráním v dětství a týráním dětí v dospělosti. Zážitky z týrání jsou jistě rizikovým faktorem, ale záleží na každém jedinci, jak se svým životem naloží.

Má možnost volby?

Ano. Má možnost volby. A ta je buď: ano, měla jsem špatné dětství, rodiče mě nenaučili mít ráda druhé lidi, a když mě týrali vlastní rodiče, tak je to vlastně normální a já se teď budu za své zážitky z dětství mstít. Anebo: ne, když já jsem se měla v dětství tak špatně, tak nedopustím, aby moje děti zažívaly něco podobného. Je to volba každého z nich a to, jestli bude volit variantu A, nebo B, záleží jen na tom, jestli se mu podaří potkat v životě někoho, kdo mu pomůže následky týrání zmírnit a ukáže mu, že ne všichni lidé jsou zlí. Důležité je, aby pochopil, že pozitivní život založený na dobrých vztazích s ostatními je kvalitnější než život vedený pomstou.

Dá se týrání vůbec nějak zabránit?

Možná bych měla dvě rady. Ta jedna je vyloženě praktická, a to nebýt lhostejný vůči svému okolí.

Jak?

Pokud má člověk podezření nebo nepříjemný pocit, že s dítětem z jeho okolí by se mohlo něco dít, například proto, že chodí a vytahuje z popelnice jídlo, nebo je na něm vidět, že má hlad, tak by se měl obrátit na orgány sociálně právní ochrany dětí a oznámit to. Není třeba jít hned na policii, ale jsou tu profesionální místa i organizace, které se touto problematikou zabývají.

Ne všechno týrání je však na první pohled vidět...

Ano, ale tímto postupem by se snad podařilo alespoň zabrzdit ty případy, které jsou už nastartované. Všem případům ale určitě předejít neumíme. Nelze předejít těm, které jsou spojeny s psychickou zátěží rodičů, a nelze předejít ani těm, kdy je výchovná způsobilost rodičů zjevně velmi nízká. Můžeme však eliminovat rizikové faktory.

Jakým způsobem?

Jednoduše řečeno, začít si trochu víc vážit normální rodiny. Pečovat o ni a v duchu tohoto i přijímat všechna politická a jiná rozhodnutí.

Foto - MAGDA HETTNEROVÁ

magda.hettnerova@metro.cz

---

Kdo to je

- Policejní psycholožka Ludmila Čírtková vystudovala obor psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

- Je vedoucí katedry společenských věd na Policejní akademii v Praze. Externě přednáší forenzní psychologii na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a je autorkou mnoha učebnic.

- Jako policejní psycholožka spolupracuje s kriminalisty na vyšetřování závažné trestné činnosti.

"Následky psychického týrání jsou ve výsledku stejné jako toho fyzického."

Foto - Týrání vypadá různě, říká psycholožka.

MAFA