Maminko, prosím, nebij mě!

Zdroj: Týden

Datum: 11.7.2011

Název: Maminko, prosím, nebij mě!

Autor: Iva Vokurková

Text:

Přesně před čtyřmi lety, počátkem léta 2007, otřásly českou společností snímky nahého blonďatého chlapečka svázaného do kozelce. Kauza Kuřim rozvířila do té doby spíše tichou debatu o týraných dětech. Rok od roku je hlášeno více případů. Skutečně však násilí na dětech přibývá? Nebo se o něm jen více mluví?

Svině! Kdybyste se radši vůbec nenarodili! Jste odporní, hnusíte se mi! řvala Radka z Prahy na své čtyři děti. Nejmladšímu Filípkovi jsou dva roky, nejstarší Natálce devět (jména jsou změněna, pozn. red.). Matka je trápila hlady, nutila vyhrabávat jídlo z odpadkového koše a jíst ho rovnou ze země. Přímo na zemi děti také spaly, neznaly kartáček na zuby ani nůžky na nehty. Nehty - i na nohou - si děti okusovaly. Nesměly nikam téměř na krok, ani do školy. Chybí jim tedy vzdělání a ty nejmenší skoro neumějí mluvit. "Nevěděly, co je nádobí, nedovedly z něho jíst. Trpěly nočními děsy a často ze spánku křičely, budily se s pláčem. Ať se k nim přiblížil kdokoli, měly strach. Když je někdo chtěl pohladit, očekávaly ránu," popisuje zbídačený stav týraných dětí Markéta Sodomková z Nadace Naše dítě.

Sourozenci jsou teď umístěni do jednoho z Klokánků (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc), kam je soud poslal rovnou z nemocnice, kde byli na pozorování. "Nejhůře rodiče zacházeli se čtyřletou Barborkou. Zavírali ji do koupelny, aby neznečistila byt výkaly, protože nekupovali dětské plenky ani jiné hygienické potřeby," pokračuje Sodomková. Než se Barborka traumatu z koupelny zbaví, bude to ještě nějakou dobu trvat. Zatím stále, když "něco provede", zamíří automaticky tam. "Jejich zpočátku nekontrolovatelné chování připomínalo spíše zvířátka než lidi," připouští Sodomková. Děti byly zvyklé křičet a soustavně bouchat hlavou do zdi. Silnou citovou deprivaci, tedy nedostatek láskyplných projevů, si vynahrazovaly například sebeukájemím. Otec i matka byli původně obviněni z trestného činu týrání svěřené osoby. Policie nakonec týrání přehodnotila na pouhý přestupek, a výsledkem byla zatím jen pokuta. Detektivové, kteří se násilím na dětech zabývají, se brání: u podobných případů v drtivé většině chybí přímá svědectví a dokázat, že dítě netrpělo "jen" z nedbalosti, bývá složité. "Ne každé jednání, které vypadá jako týrání, lze kvalifikovat jako trestný čin," krčí rameny mluvčí policejního prezidia Jan Melša.

Podle Sodomkové to ale přesto vypovídá o neslavném stavu ochrany dětí v České republice. "Nízké tresty, těžká prokazatelnost případů a nedostatečná práce sociálních pracovníků vede místo ochrany ohrožených dětí k napomáhání trestné činnosti."

Jsme vnímavější?

Děsivých příběhů o dětech týraných vlastní rodinou jsou poslední dobou plná média (viz Případy, o kterých se mluví). Jakousi první vlaštovkou byl v tomto směru právě čtyři roky starý příběh bratrů z Kuřimi, které matka spolu s dalšími lidmi několik let týrala například svazováním v komoře, zavíráním do psí klece a típáním cigaret o jejich tělíčka. Znamená to snad, že případů týrání přibývá? "To ne, nedochází k tomu častěji. Týrání dětí tu vždycky bylo, je a bude. Jenom se o tom teď víc mluví," uvádí dohady na pravou míru Markéta Kalousková, která se na policejním prezidiu zabývá trestnou činností páchanou dětmi a na dětech. Podle Evy Vaníčkové, předsedkyně Výboru pro práva dítěte, ředitelky Českého výboru na ochranu dětí a lékařky v jedné osobě, souvisí s medializací případů i to, že je dnes společnost vůči násilí na dětech vnímavější a citlivější, než byla před dvaceti, ale i deseti lety. "Proto je i více hlášených podezření. A daří se pak odhalit více případů," pochvaluje si.

Počet případů týrání, kterými se zabývaly orgány sociálněprávní ochrany dětí činné při městských úřadech (OSPOD), stoupl za 14 let o 755 - na půldruhého tisíce v roce 2010. Odsouzeno bylo 360 tyranů (pět let předtím 214) . "Ale je to jen vrcholek ledovce, většina případů se odehrává za zavřenými dveřmi a vůbec se o nich nedozvíme," upozorňuje ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Podle odborných odhadů jsou oběťmi týrání až dvě procenta dětské populace, tvrdí Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí, který je zřizovatelem Klokánků. "To znamená, že u nás je týráno až 40 tisíc dětí do patnácti let. Z toho se přijde tak na dvě procenta případů," odkrývá Vodičková neveselou statistiku, "a jen půl procenta se odsoudí."

Vynalézaví tyrani

Ruku v ruce se zvyšováním povědomí společnosti o fenoménu týrání jdou ale bohužel i promyšlenější způsoby násilí na dětech. "Rodiče se snaží následky týrání lépe zakrýt, jsou čím dál vynalézavější," všímá si ve své praxi Kalousková. Ubývá proto krutých tělesných trestů - například dříve "populární" mlácení řemenem, důtkami nebo vařečkou. Rodiče teď častěji volí vědomé psychické týrání. Mezi ně patří urážky, nadávky, ponižování, zesměšňování, šikana, zavrhování dítěte, neustálé vyvolávání pocitu strachu a obav. V tomto směru jsou prý podle expertů vynalézavější vysokoškolsky vzdělaní rodiče s dobrým socioekonomickým zázemím. "To jsou důmyslnější tyrani, dítě třeba citově vydírají tím, že mu vyhrožují: zlobíš, dáme tě do děcáku a už nás nikdy neuvidíš! A pak naloží dítě do auta a před ten dětský domov ho skutečně dovezou. To je pro dítě nesmírně traumatizující," upozorňuje Kalousková. Policie hodnotí psychické týrání jako každé jiné (tedy jako trestný čin). A měla by ho i stejně postihovat. Ale důkazní nouze je v těchto případech ještě větší.

Zatímco v sociálně slabších rodinách bývá častější fyzické násilí, a to mnohdy jako nezvládnutá spontánní reakce na momentální stres, vysokoškolsky vzdělaní rodiče si více uvědomují, co páchají. "Mají promyšlenější systém trestů a umějí to zdůvodnit sobě i dítěti," poukazuje na rozdíly Vaníčková. Za pravdu jí dává i psychiatr Radek Ptáček, který se s týráním setkává v rámci své praxe soudního znalce. Inteligentní rodiče podle něho dokážou týrání lépe maskovat, dítě zmanipulovat a v případě trestního stíhání následky týrání lépe "okecat". "Proto u méně vzdělaných rodičů na to přicházíme častěji," vysvětluje Ptáček.

Krkavčí matky

A ještě v jedné věci se může týrání lišit. Podle toho, zda je pachatelem matka nebo otec. "Brutalita je stejná. Matky jsou ale mnohem vynalézavější, využívají přirozené citové vazby, které na ně děti mají," tvrdí Kalousková. Rodiče se týrání vlastních dětí dopouštějí z různých důvodů. Vždy ale hrají roli osobnostní rysy tyrana - může se u něho projevovat nevyzrálost, egocentrismus, nedostatek sebekontroly. K tomu, aby začal dítě týrat, ho vyprovokuje i pouhý dětský pláč nebo pocit, že dítě nezvládá. Tyrany se stávají rodiče-psychopati trpící poruchou osobnosti, popřípadě duševní chorobou včetně závislosti na alkoholu nebo drogách. Vysoké riziko (až pětkrát vyšší) představuje i vlastní zkušenost s týráním v dětství - z bývalých obětí se tak stávají sami pachatelé.

V rodinách, kde dochází k týrání, nemusí být jeho oběťmi všechny děti, jak ukazuje i médii propíraný případ osmiletého Dominika z Brna, kterého rodiče trápili hlady a nutili skákat v botách plných připínáčků. Nejmladší ze čtyř dětí mělo smůlu, bylo nechtěné, a rodiče zamýšleli se ho hned po narození zbavit, což jim ale nakonec známí rozmluvili. A tak se nespokojenost obrátila proti chlapci. A jaká byla motivace matky, která se loni snažila otrávit fridexem svoji tehdy šestiletou dceru Natálku? Pomsta bývalému partnerovi.

Za zavřenými dveřmi

Týrání patří mezi takzvanou skrytou kriminalitu - probíhá za zavřenými dveřmi domovů a děti se s trápením ve většině případů nikomu nesvěří. "Dlouho to vnímají jako normální; poté, co si uvědomí, že u sousedů se nic podobného neděje, se hluboce stydí. V sobě pak řeší otázku, proč je na ně máma taková. A malé dítě nevymyslí jiný důvod než ten, že si za to může samo, protože je špatné a zaslouží si to," přibližuje pochody dětské duše doktorka Vaníčková.

A okolí? I když existuje takzvaná oznamovací povinnost, jsou prý Češi dost laxní. "Nechce se jim do toho, chápou to jako udání," vysvětluje ředitel odboru rodiny a dávkových systémů z ministerstva práce a sociálních věcí Miloslav Macela. Resort proto chystá kampaň, která by povědomí lidí změnila. Aktivnější než před lety jsou alespoň školy. Loni nahlásily téměř třetinu ze všech registrovaných případů týrání.

Proti dítěti hraje i atmosféra ve společnosti. Dospělí mají tendenci dětem nevěřit a jejich problémy bagatelizovat. A týká se to bohužel mnohdy i sociálních pracovníků. "Nechají se vmanipulovat do role partnera rodičů, který pracovnici řekne: Ale prosím vás, znáte děti, jak si navymýšlejí. A ony tomu uvěří," nelíbí se Vaníčkové.

Čím prochází, nemá dítě samozřejmě napsané na čele. Existují však příznaky, které by měly v hlavách dospělých rozsvítit červenou kontrolku. Týrané děti jsou pohublé, bledé, lekavé, špatně oblékané, špinavé, snadno se rozpláčou, mohou být agresivní a těžko zvladatelné. "Stejně necitlivě, jako se zachází s nimi, se chovají k okolí. Neznají citové vazby, pejsek je pro ně totéž jako lahev s vodou, a tak se k němu i chovají," upozorňuje Kalousková.

Všímat si a naslouchat

"Vždyť třeba už jen z toho, jak se matka k dítěti chová v čekárně před vyšetřením, jak se pak dítě ochotně svléká, jak jsou rodiče připraveni s lékařem spolupracovat, se dá vyčíst spousta věcí," domnívá se Vaníčková, sama lékařka. Výrazně by odhalování případů týrání podle ní pomohla i kooperace několika složek systému - údaje o podezřelých rodinách by do speciální databáze doplňovali jak sociální pracovníci, tak lékaři, škola a policie. Podle ministerstva se už podobný systém (tedy systém včasné intervence) testuje.

Změnit by se navíc měla v dohledné době i terénní práce. Ministerstvo sociálních věcí připravuje novelu o sociálněprávní ochraně dětí, která vstoupí v platnost v polovině příštího roku. Bude obsahovat přesnou metodiku, jak mají sociální pracovníci v těchto případech postupovat. Dosud jednali pouze intuitivně, záleželo hlavně na jejich osobním přístupu. "Bude to takový manuál, který jim bude říkat, na co se zaměřit, jak postupovat, v jakých lhůtách," říká o novele Macela. Postup OSPOD začne kontrolovat supervizor a sociálním pracovníkům přibude nová povinnost dále se vzdělávat. Mělo by se jim také ulehčit, napříště by například měli rozvodové kauzy, které je nejvíce zatěžují, řešit jen advokáti. Současná praxe totiž znamená, že český sociální pracovník má na starosti 300 rodin. V zemích OECD je přitom průměr pouhých osmdesát.

(Iva Vokurková)

---

Česko, země 40 000 týraných a zneužívaných dětí

Rok od roku úřady registrují více a více týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Loni se číslo vyšplhalo k 5787 případům, z nichž 26 skončilo smrtí. Podle odborníků je ovšem nárůst dán tím, že se o drastických příbězích úřady častěji dozvědí, že jsou častěji hlášeny. Kolik dětí je v Česku skutečně týraných, to nikdo neví. Odborníci odhadují 40 000.

Vyšetřované počty případů týrání a zneužívaní

tělesné a psychické týrání - sex. zneužívání, dětské porno či prostituce

2000 753 614

2001 884 522

2002 698 537

2003 950 665

2004 1028 698

2005 1319 664

2006 1008 585

2007 1205 679

2008 1239 739

2009 1152 834

2010 1503 824

Věková struktura týraných

tělesné a psychické týrání, zanedbávání - sex. zneužívání, dět. porno či prostituce

do 1 roku 315 0

1 až 3 roky 630 18

3 až 6 let 809 85

6 až 15 let 2560 612

15 až 18 let 649 109

celkem 4963 824

Kde je to nejhorší

neúplná rodina 39,5 %

úplná rodina 37,5 %

ústavní péče 1,3 %

náhradní rodina 2,2 %

doplněná rodina 19,5 %

Co hrozí

S novým trestním zákoníkem, který vstoupil v platnost v roce 2010, došlo ke zpřísnění trestu za týrání svěřené osoby. Horní hranice se posunula ze tří na pět let vězení. V případě zvlášť surového nebo dlouhodobého týrání hrozí pachateli až osm let. Pokud má týrání za následek těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt, může soud udělit až dvanáctiletý trest.

Zdroj MPSV, Nadace Naše dítě

---

Jak často o týraných dětech informují média

Otřesné případy týraných dětí se v celostátních médiích v Česku objevují každoročně. Obvykle poté, co se případem začne zabývat policie a soudy.

Výjimečnou pozornost novinářů získala v roce 2007 takzvaná kuřimská kauza. Více zpráv o situaci v Česku se nicméně začalo objevovat už rok předtím, kdy se v zemi zaváděly babyboxy a vedla se živá debata o tom, zda půjde o účinné opatření proti týrání těch nejmenších. Nadprůměrný byl i rok 2008, a to také "díky" manželům Blaženě a Lubomíru Rosnerovým, pěstounskému páru, který za "péči" o své svěřence skončil ve vazbě. Případ média zaujal i proto, že šlo o dvojici, kterou za jejich starost o svěřené děti vyznamenal v roce 2005 prezident Václav Klaus. Letošek s několika případy (k nejotřesnějším patří týrání malého Dominika z Brna) už za první půlrok překonal mediálním zájmem o dané téma rok 2010.

Zdroj Newton Media

2004 155

2005 157

2006 260

2007 327

2008 216

2009 123

2010 70

2011* 78

*prvních šest měsíců

Foto - PROFIMEDIA

Foto - špička ledovce. Týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí loni registrovaly úřady 5787. Šestadvacet dětí "péči" svých rodičů či opatrovníků nepřežilo. Odborníci navíc říkají: je to jen špička ledovce, skutečné číslo je zhruba osmkrát vyšší.

Foto - KAUZA KUŘIM. Kláru Mauerovou z Kuřimi, matku, která týrala své syny, poslal v březnu 2009 soud na devět let do vězení. Případ vyvolal obrovský zájem nejen tuzemských, ale i zahraničních médií. Inicioval rovněž změnu zákona - pokud novináři informují o obětech trestných činů, nesmějí uvádět jejich jména.

Lucie Pařízková

Foto - SEX S VLASTNÍM SYNEM. Dvaačtyřicetiletá žena spolu s dalšími kumpány sexuálně zneužívala svého jedenáctiletého syna a jeho třináctiletého kamaráda. V březnu jí ústecký soud vyměřil deset let, strýci druhého zneužitého hocha jedenáct, další si odnesli pět a osm let.

Foto - ČTK