Děti bez lásky     

Název: Děti bez lásky

Podtitulek: Ministr vykouzlil zákon, rodičům však domov nevrátí

Zdroj: Mladá fronta Dnes

Datum: 27.08.2011

Autor: Marie Vodičková, předsedkyně, Fondu ohrožených dětí, zřizovatelka, mateřských center Klokánek

Odkaz:   http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp  

Problém malých dětí v ústavech nevyřeší ministerské lejstro. Je potřeba dopřát rodinám sociální jistotu. Ale právě to stát nedělá. Rodinám, které v únoru přišly o sociální příplatek v řádu tisíců korun a nemohly z tohoto důvodu platit nájem, hrozí vystěhování.

 

Záměr ministerstva práce a sociálních věcí neumisťovat malé děti do ústavní výchovy je chvályhodný. Čím menší dítě, tím víc potřebuje rodičovskou péči – nebo alespoň péči stabilní osoby, která by mu poskytovala pocit bezpečí a ke které by dítě mohlo navázat citový vztah. Zvířata to vědí. Dokud jsou jejich mláďata slepá a bezbranná, nehnou se od nich, zahřívají je vlastním tělem a poskytují jim v maximální možné míře pocit bezpečí a pohody.
Jen lidé to mnohdy nevědí.
V padesátých letech minulého století se dělaly pokusy na primátech. Mláďata se odebrala hned po porodu a vychovávala se uměle, bez kontaktu s jinou živou bytostí. Malé opičky byly smutné až depresivní. Když dospěly, nerozvinulo se u nich rodičovské chování. Se svými mláďaty házely po kleci, kousaly je a i jinak trýznily. Mimo jiné i tyto pokusy dokládají takzvaný princip vtiskávání – to, co mládě (ať již lidské nebo zvířecí) dostane a pociťuje v tom nejranějším věku, to se do něj vtiskne a v podobné situaci ve vyšším věku pak automaticky reaguje obdobně.

 

Děti bez lásky? Hlavně ať jsou čisté

Kdo zažil normální dětství a dobrou rodičovskou péči, je schopen předávat ji bez problémů dál. Kdo žil od útlého dětství v ústavu, mívá s rodičovskou rolí problémy. Již v roce 1963 byl u nás natočen dokumentární film z prostředí kojeneckých ústavů s názvem "Děti bez lásky". Mimo jiné se v něm říká: "Za těmi rozšířenými zorničkami sídlí pocit hluboké nejistoty a nedůvěry, tak typický pro ústavní děti. Vyplývá z nedostatku pevného citového pouta k jednomu člověku. (...) Ne že by se tu o děti dobře nestarali. Jsou zdravé, lékař je v domě. I ředitel ústavu bývá lékař. Jenže jsou věci, které nelze podávat v injekcích..." Přesně za padesát let mi ministerstvo zdravotnictví v dopise ze dne 25. března 2003 (č. j.: 14426/2003) napsalo toto: "Přes uvedenou komplexnost péče o děti ve zvláštních dětských zařízeních (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let věku) je třeba zdůraznit, že na prvním místě u těchto dětí je uspokojení jejich biologických potřeb. Podání správné stravy ve správné kvalitě a správném množství, udržování dětí v čistotě, oblékání a svlékání dětí při pobytu na vzduchu venku atd. (...) Protože tyto základní ošetřovatelské úkony k uspokojení biologických potřeb umí v našich poměrech pouze uvedený zdravotnický personál, je také zařazení těchto zařízení do resortu zdravotnictví oprávněné... Záměr Fondu ohrožených dětí otevřít zařízení pro děti do tří let věku vyžadující okamžitou pomoc proto ministerstvo považuje za zcela zbytný a protiprávní." Ministerstvo práce a sociálních se s tímto zdůvodněním tehdy ztotožnilo a dotaci na Klokánek nám neposkytlo

 

Ministrovo přání

Nyní ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlásilo, že od počátku roku 2014 již nebude možné umisťovat děti mladší tří let do kojeneckých ústavů. Vloni šlo o více než dva tisíce dětí. Podle záměru MPSV budou tyto děti za dva roky buď ve vlastních rodinách, kterým budou poskytovány služby tak, aby se mohly o děti postarat, nebo v pěstounských rodinách, především těch na přechodnou dobu. Účinnost novely zákona o sociálněprávní ochraně dětí, která má zlepšit hmotné postavení těchto tzv. profesionálních rodin, se předpokládá v červenci 2012. Podle odůvodnění návrhu novely se počítá každý rok s nárůstem a vyškolením 150 pěstounských rodin na přechodnou dobu. Za rok a půl by to tedy mohlo být 230 rodin

 

Rodiče na ulici

Ale tento předpoklad je nereálný. Zájemců o pěstounskou péči je nedostatek – v Praze se za celý rok přihlásily jen dvě nové rodiny. Přitom již nyní je u nás pěstounská péče přiměřeně hmotně zajištěná. Zdá se tedy, že v penězích to není. Možná ti, kteří o "dětech bez lásky" rozhodují, by si to měli sami vyzkoušet a jít příkladem. Předpokládané služby pro rodiny garantované státem neexistují a neziskovky, které je poskytují v míře zdaleka ne dostačující, se potýkají s existenčními problémy.
Problém malých dětí v ústavech nevyřeší ministerské lejstro. Je potřeba dopřát rodinám sociální jistotu. Ale právě to stát nedělá. Rodinám, které v únoru přišly o sociální příplatek v řádu tisíců korun a nemohly z tohoto důvodu platit nájem, hrozí vystěhování. Azylové domy, provozované převážně neziskovým sektorem, jsou stále plné a sociální bydlení u nás neexistuje. Klokánky loni přijaly 533 dětí – převážně na žádost rodičů v nouzi – a 911 jich musely pro nedostatek kapacity odmítnout. Ale na ulici nebo pod mostem se péče o děti těžko zajišťuje a služby jsou takovým rodinám k ničemu. Na rozdíl od pana ministra Drábka se tedy obávám, že dětí v ústavech bude v následujících letech tak jako dosud přibývat – ledaže dojde k podstatné změně politiky ve vztahu k sociálně slabým rodinám, nebo pokud se spokojíme s dětmi na ulici, hladovými, zanedbávanými a strádajícími ve vlastních rodinách.

 

(Marie Vodičková, předsedkyně, Fondu ohrožených dětí, zřizovatelka, mateřských center Klokánek)

 

Foto: Marie Vodičková předsedkyně Fondu ohrožených dětí, zřizovatelka mateřských center Klokánek