Syna jsem do blázince neposlal, brání se otec. Bojovat o něj bude dál

Zdroj: Týden.cz

Datum: 6.8.2011

Název: Syna jsem do blázince neposlal, brání se otec. Bojovat o něj bude dál

Text:

"Já osobně jsem nikdy˙ psychiatrickou léčebnu pro svého syna nenavrhoval," brání se otec desetiletého Alana, který byl na půl roku zavřený v blázinci, aby se vymanil z negativního vlivu matky.

06.08.2011 18:30  Rozhovor  Do synových sedmých narozenin spolu vycházeli dobře. Pak ale Alanova matka soudně zažádala o alimenty a rozjel se kolotoč soudních tahanic. Výsledek? Desetiletý Alan skončil na půl roku v˙blázinci. Svému otci nemůže přijít na jméno a od listopadu se s˙matkou skrývá. V˙úterý Ústavní soud rozhodl, že zavřít dítě do psychiatrické léčebny byla chyba . "Já osobně jsem nikdy˙ psychiatrickou léčebnu pro svého syna nenavrhoval," brání se Alanův otec. A o možnost vídat syna chce bojovat dál. Otec Alana D., pan N., v˙rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ vysvětluje, jak se jeho zdravý syn ocitl v˙dětské psychiatrické léčebně v˙Opavě. Prý se tam měl "odstřihnout" od vlivu manipulativní matky a "vyléčit se" ze syndromu zavrženého rodiče. Ústavní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu, který poslal vašeho syna Alana Davida do psychiatrické léčebny v Opavě. Co na výsledek říkáte? S˙rozhodnutím Ústavního soudu, že psychiatrická léčebna˙ není v˙takových případech vhodné zařízení, se zcela ztotožňuji. Ústavní soud však neřekl, jaké zařízení vhodné je, toto vlastně de facto ani říci nemohl, neboť takové zařízení pro děti trpící syndromem zavrženého rodiče v˙České republice neexistuje. A já osobně jsem nikdy˙ psychiatrickou léčebnu pro svého syna nenavrhoval ani si nepřál, aby Alan do podobného zařízení kdy musel jít. Jak se tedy Alan na opavskou psychiatrii dostal? Všechna média lživě informovala, že tam syn musel jít na moje přání.Ten návrh však podal odbor sociálně právní ochrany dětí v˙Šumperku. Já jsem navrhoval, aby mi byl syn svěřen do péče. Jenže předběžné opatření bylo zamítnuto s tím, že dítě není na otce zvyklé a je zapotřebí dítě na otce aklimatizovat. Soud však nikdy neřekl, jak ho aklimatizuje, když mu ho matka nedává vůbec ke styku a bojkotuje naprosto všechno včetně soudem nařízené rodinné terapie a podobně. Proč jste nenavrhl jiný typ zařízení, více "prorodinný", např. Klokánek nebo nějaké dětské centrum? Ale to jsem udělal! Když jsem ze znaleckých posudků a návrhu OSPOD zjistil, že by měl být syn umístěn na psychiatrii, tak˙ jsem byl v opozici a navrhoval mírnější formu, např. Klokánek, který provozuje Fond ohrožených dětí. Soudu jsem předal i veškeré kontakty na toto zařízení a osobně jsem se tam zajel podívat ˙a promluvil s jeho ředitelkou. Soud to však zamítl s˙tím, že toto zařízení není pro takto závažný případ dostatečně připraveno.Takže jsem pouze respektoval nařízení soudu. Kdo tedy přišel jako první s˙nápadem umístit Alana na psychiatrii? Nezávisle na sobě soudní znalci v oboru dětská psychiatrie a psychologie a poté i sociální pracovnice v Šumperku. Návrh samotný podal OSPOD po vyčerpání všech možností, jako jsou rodinná terapie, asistence FOD při styku s˙dítětem, návrhy na výkon rozhodnutí, pokuty matce, přivolání soudních vykonavatelů Vše se minulo účinkem, neboť matka nerespektovala nic a nikoho včetně policie či přivolané předsedkyně soudu.˙ Z˙jakého důvodu navrhovali umístění na psychiatrii lékaři? Diagnostikovali u Alana nějakou poruchu? Už první soudem nařízený znalecký posudek dětského psychiatra a klinického psychologa z˙roku 2008˙upozornil mj. na to, že u Alana dochází k disharmonickému vývoji dětské osobnosti. Změna by mohla být realizována pouze vynětím Alana z matčiny péče a jeho umístěním v neutrálním léčebném zařízení. Jako nejvhodnější uvedli znalci psychiatrickou léčebnu. Nutno dodat, že Alanova matka odmítala mimosoudní dohodu ohledně mého kontaktu se synem a opakovaně se dožadovala řešení sporu soudní cestou, tudíž i znaleckých posudků. Tím začala celá soudní anabáze. Z jakého důvodu nebylo možné vycházet s Alanem, aniž by musel pobývat v˙psychiatrické léčebně? Z důvodu těžké manipulace, duševní deformace a citového a emočního vydírání jeho matkou. Syn byl celé roky nucen k intrikám a lžím namířeným nejen proti mně. Jeho matka ho využívá jako nástroj k˙vydírání, manipuluje ho, týrá a duševně deformuje. To mohu doložit znaleckými posudky a zprávami lékařů. Já jako otec bych možná už o nic neusiloval - primární však pro mě bylo, že mě sám Alan - ještě před tím, než jeho matka rozjela celou tu válku - vyhledal a požádal mě, abych mu pomohl, že se doma bojí a nechce tam být. Do jeho asi sedmi let jsme měli se synem dobrý vztah, syn se na mě těšil. Poté mě však postupně začal bez objektivní příčiny nenávidět. Jak teď probíhá váš styk s Alanem? Jste v kontaktu? Bohužel nejsme, i když se o to snažím. Tři roky za ním jezdím každou druhou sobotu, ale nikdy mi ho matka nepředala, nedala mu nikdy ani mé dárky pro něj, nyní již nereaguje ani na mé e-maily, volání˙nebo SMS. Naposledy, když jsem synovi vezl dárky, mě jeho matka fyzicky napadla a způsobila mi otřes mozku. Navíc se poslední rok před úřady a soudy schovávala, a syn proto nechodil 8 měsíců do školy. Doteď nevím, kde syn je. Hodláte podniknout další kroky (ať už soudní cestou nebo jiným způsobem), abyste se mohl se synem opět vídat? Pokud ano, jaké? Pokud ne, proč? Vše důkladně zvážím, rozhodně mi není lhostejné, v jakém negativním prostředí syn u matky vyrůstá. Jediné, co mohu dělat a budu dělat, je obracet se na soud, OSPOD a Fond ohrožených dětí. To je ale bohužel velmi zdlouhavé a čas hraje do karet matce,˙a prohlubuje tak negativní dopad na osobnostní vývoj syna.. Přesto to nevzdám. Stále doufám, že si syn ke mně jednou sám najde cestu. Každopádně na něj budu celý život čekat s otevřenou náručí.

Odkaz na plný text článku: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/syna-jsem-do-blazince-neposlal-brani-se-otec-bojovat-o-nej-bude-dal_208777.html