Dítě jako rukojmí
Skóre: 0.76
Název: Dítě jako rukojmí
Zdroj: Blesk pro ženy
Datum: 26.09.2011
Autor: Ing. Zuzana Baudyšová, KATEŘINA POKORNÁ, MAJKA VINICKÁ
Odkaz: http://zena.blesk.cz/
Rubrika: téma
Str.: 24
Pořadí: 1
Oblast: Časopisy - společnost a životní styl
ProfilID: Omne Bonum
ZDÁ
SE BÝT AŽ NESKUTEČNÉ, KAM MŮŽE VÉST KRUTÁ VÁLKA O DÍTĚ. SVĚDČÍ O TOM OSUD
DESETILETÉHO ALANA, KTERÝ BYL NA PŮL ROKU PO ROZVODU SVÝCH RODIČŮ UMÍSTĚNÝ V
PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNĚ JEN PROTO, ABY SE TAM NAUČIL MÍT RÁD SVÉHO OTCE!
Rodina ho tam navíc nesměla většinu času navštěvovat, s milovanou matkou mohl
často mluvit jen přes zavřené dveře. Když ho konečně propustili, blízcí ho do
vyřešení celé kauzy raději ukryli. Nechtěli připustit, aby se situace opakovala.
Sám Alan po návratu prohlásil, že se tam naučil jediné: Jak si dobře podřezat
žíly!
Jak je vůbec možné, že se u nás něco takového může stát? Prý nejde o ojedinělou
praktiku, říká ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. V psychiatrických
léčebnách podle jejích slov bohužel děti jako oběti smutných poměrů v rodině
končí docela často. Ve většině případů ale jde spíš o situace, kdy doma neslyší
vlídné slovo, rodiče se hádají, popíjejí alkohol. Z toho pak logicky vyplývá, že
potomci mají poruchy chování, pro které jsou do ústavů umisťováni. "Kolikrát si
ale myslím, že by tam měli být spíš zavření jejich rodiče," říká ředitelka
nadace. "Pokud jde o příběh Alana, určitě pro něj psychiatrická léčebna nebyla
vhodným prostředím.
Přece jen se tam setkával s dětmi s diagnostikovanými psychiatrickými poruchami.
Je velmi smutné, že kvalifikovaní odborníci něco takového připustili," komentuje
nedávnou kauzu.
My jsme objevily další bolavé příběhy, při jejichž čtení nás, matky, doslova
mrazilo. Doufáme a věříme, že se co nevidět tahle, ve světě ojedinělá praktika u
nás jednou provždy změní. Že už normální, zdravé děti nebudou "mocní" nesmyslně
umisťovat na dlouhé týdny do ústavů.
VYTRŽENÍ DÍTĚTE Z DOMOVA ZAŽÍVAJÍ KAŽDÝ ROK STOVKY MATEK A OTCŮ. SOUDY TOTIŽ
NAŘIZUJÍ ÚSTAVNÍ PÉČI ZHRUBA U 1600 DĚTÍ ROČNĚ. JEN ČÁST Z NICH JE OHROŽENÁ NA
ZDRAVÍ, NEBO DOKONCE NA ŽIVOTĚ. V OSTATNÍCH PŘÍPADECH JDE ČASTO O SOCIÁLNÍ
DŮVODY NEBO O DŮSLEDEK TAHANIC MEZI ROZVEDENÝMI RODIČI. TO NIKDE JINDE V EVROPĚ
NENÍ MOŽNÉ A TAKÉ NÁS ZA TO OSN I EVROPSKÁ UNIE KRITIZUJÍ. PŘESTO JE POČET DĚTÍ
UMÍSTĚNÝCH V ÚSTAVECH KAŽDÝ ROK O NĚCO VYŠŠÍ.
KRISTINA STRÁVILA PO ÚSTAVECH PĚT MĚSÍCŮ.
Únos
Příběh č.1
Je to jako příběh z hororového filmu. Jedno docela obyčejné ráno odchází
jedenáctiletá holčička docela v klidu do školy. Během dne její matce zazvoní
telefon. Hlas sociální pracovnice jí suše oznámí, že má odhlásit dceru z kroužků,
protože ji úřady umístily do dětského diagnostického ústavu. Zdá se vám to
neuvěřitelné a myslíte, že se to u nás snad ani nemůže stát? Přesně takovou
děsivou zkušenost má za sebou Kateřina a její dcera Kristina. Tu pracovníci
sociálního odboru naložili do auta přímo před školou a matce "jen" oznámili, že
ji odvážejí. "Byl to šok. Vůbec jsem nechápala, co se děje," vzpomíná na zážitek
žena, která se živí jako obchodní manažerka. Věděla sice, že je s bývalým
manželem na kordy (dcera totiž neměla chuť se s ním moc stýkat a on si na to
stěžoval na úřadech), ale ani ve snu by ji nenapadlo, že jí dceru prostě někdo
může jen tak vzít. Jak je vidět, může! Když se Kateřina trochu uklidnila,
přemýšlela, co asi vedlo soud k tomu, že Kristinu poslal do ústavu. "Manžel si
stěžoval, že ho před dcerou pomlouvám, když nechce, tak ji nepošlu do školy, a
hlavně, že jsem sektářka, protože se potkávám s lidmi z různých náboženských
skupin," vypočítává důvody, které jí i dívce udělaly ze života peklo. Co na tom,
že nic z toho nebyla pravda...
NĚKOLIK MĚSÍCŮ PEKLA
Kristina prožila mimo domov téměř půl roku. Z diagnostického ústavu putovala do
zařízení
Fondu
ohrožených
dětí
Klokánek. Matka
čekala, že v
Klokánku
budou mít pro ni a dceru větší pochopení, a doufala, že ji bude moct konečně
navštěvovat každý den. Ale nemohla. A důvod? "Kristinka mi volala v půl páté
ráno. Říkala: ,Mami, mně je špatně, upadla jsem, nevím, co mám dělat. Mám strach,'"
vzpomíná Kateřina. "Nabádala jsem ji: ,Vzbuď tetu, je tam od toho, aby se o tebe
postarala.'" Když to Kristinka udělala, místní pracovnice rozčílilo, že matka
telefonuje s dcerou v noci, a navrhly soudu zúžení jejich styku. Soudkyně
rozhodla, že matka může dítě navštěvovat maximálně hodinu týdně a telefonovat
půl hodiny denně.
ZBYTEČNÉ UTRPENÍ
Po
pěti měsících soudní znalec řekl, že není důvod, aby Kristina zůstávala v ústavu,
navrhl dlouhodobou propustku, a nakonec soudkyně ústavní výchovu zrušila. Jak
hluboké šrámy na holčičí duši i v srdci matky vznikly, si nedovedeme představit.
Žádné omluvy se nikdo nedočkal. A co k tomu říká Kateřina? "Na bývalého manžela
se nezlobím, prostě náš rozchod neunesl, ale odborníky si přece platím z daní
mimo jiné proto, aby dokázali poznat, kdy mají zasáhnout, a kdy naopak jde jen o
snůšku nesmyslů," kroutí hlavou žena, která se spojila s dalšími rodiči, jejichž
děti byly nedobrovolně zavřené v léčebnách, a společně připravují žalobu proti
České republice. Chtějí získat odškodné za zbytečné utrpení, které jejich děti
musely zažít, a zabránit úřadům rozhodovat bezhlavě a bez důkazů.
KATEŘINA POKORNÁ, MAJKA VINICKÁ
(Ing. Zuzana Baudyšová, KATEŘINA POKORNÁ, MAJKA VINICKÁ)
---
V NOUZI VÁM POMŮŽOU BEZPLATNÉ LINKY POMOCI!
---
KAMILA SE MĚSÍCE S DCEROU UKRÝVALA.
Prostě ji nedám!
Příběh č. 2
Osmatřicetiletá zdravotní sestra Kamila se v minulosti dlouhé měsíce se svojí
dcerou ukrývala. "Exmanžel mi vyhrožoval, že mi ji sebere, odjede s ní do ciziny
a já už malou nikdy neuvidím," vypráví se slzami v očích. "Říkal, že se zná s
kdekým, že malou Karolínu klidně nechá zavřít do ústavu. Když ji nemůže mít on,
nebudu ji prý mít ani já." Kamila se svého vlivného bývalého muže bála, proto
udělala to, proti čemu odborníci brojí. Měsíce se se svojí dcerou ukrývala u
příbuzných i na dalších místech v republice. "Všude jsme vydržely jen pár týdnů,
bála jsem se, že si nás najde, že někde potkáme nějakého našeho známého a ten
nás prozradí. Byl to neuvěřitelný nápor na psychiku, fungovala jsem jen díky
lékům. Kdo to nezažil, neuvěří, jaká jsem zažívala muka," vzpomíná na události
před pěti lety Kamila. To, že nejde o řešení navždy, jí došlo ve chvíli, kdy
začala být ustrašená a vystresovaná i malá Karolína. "S pomocí rodiny jsem se
tak manželovi odvážně postavila čelem, po dlouhých tahanicích jsme se nakonec
spolu na tom, jak bude vídat dceru, nějak dohodli. Přesto mám každý týden, než
mi ji má vrátit z návštěvy, strach, zda opravdu přijede. I Karolína se se mnou
pokaždé loučí se slzami v očích a s dotazy, zda se opravdu brzy uvidíme," zoufá
si i teď po dlouhých letech po rozvodu mladá žena.
---
TĚŽKO
LZE PŘETAVIT NENÁVIST V LÁSKU
MÁTE
STRACH, ABY VÁŠ SYN ČI DCERA NEDOPADLI PODOBNĚ JAKO ALAN, BOJÍTE SE, ŽE NĚKDO
ROZHODNE O VÁS BEZ VÁS? I KDYŽ ZAŽÍVÁTE VELKÝ STRES, ŘEŠENÍ VŽDYCKY EXISTUJE.
CENNÉ RADY PRO ŘEŠENÍ POHNUTÝCH RODINNÝCH OSUDŮ PRO VÁS MÁ ŘEDITELKA NADACE NAŠE
DÍTĚ, ZUZANA BAUDYŠOVÁ.
Tvrdých sporů o děti je u nás čím dál více. Přesto by si rodiče měli hlavně
uvědomovat, že potomek nemůže být rukojmím v jejich nevyřešených vztazích.
Řešením je mediátor
Nemůžete se na ničem dohodnout, hádáte se, řešení je v nedohlednu? Pusťte mezi
sebe mediátora. To znamená, že mezi vás vstoupí třetí osoba, která zaručí, aby
komunikace nějakým způsobem fungovala. "Bohužel, když jeden z rodičů tenhle
způsob odmítne, nedá se s tím nic moc dělat. Pochopitelně hodně záleží následně
i na tom, jak moc je osvícený soudce. Jestli umožní, aby bylo dítě vyslechnuté
mimo soudní síň a v klidu. Je to pro něj velká zátěž, zvláště když oba rodiče
miluje a vychází s nimi," říká Zuzana Baudyšová. Pokud ale je doma svědkem
násilí, je bito, obtěžováno, pak není o čem mluvit. "Těžko v dítěti přetavíte
jeho nenávist k někomu, kdo ublížil jemu či blízkému člověku, na lásku. Dítě má
duši, velmi dobře vnímá," vysvětluje ředitelka nadace.
Co
dělat, když hrozí odejmutí dítěte?
Proti rozsudku je možné se odvolat, pomůžou advokáti, je možné podat stížnost na
ministerstvo spravedlnosti na špatný postup justice. "U nás v nadaci (www.nasedite.cz)
funguje každou středu bezplatná linka právní pomoci. Nebo můžou rodiče zkusit
kontaktovat Bílý kruh bezpečí, kde je k dispozici non-stop linka Dona. Česká
advokátní komora má k dispozici seznam právníků, kteří myslí na matky
samoživitelky, jež nemají na advokáta peníze.
Řešení prostě existuje. Ukrývání dítěte není dobrý nápad, matka tím může ztratit
práci a ocitne se v začarovaném kruhu," odrazuje od zkratkovitých řešení Zuzana
Baudyšová.
Ing. Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě
---
ŠKODY
NA DĚTSKÉ DUŠI JSOU NEVRATNÉ.
---
"DÍTĚ
JE SILNĚ TRAUMATIZOVANÉ."
Když dojde k nucenému odloučení potomka od rodiny, tenhle krok nejspíš napáchá
hluboké škody v dětské psychice, často možná i škody nevratné. Dítě ztrácí pocit
jistoty, bezpečí, kontakt s milovanými členy rodiny. Je těžce traumatizované. Je
možné, že ho negativní zážitky budou ovlivňovat v celém jeho budoucím životě,
při navazování a udržování vztahů, ve všemožných sociálních kontaktech.
Ovlivněno nejspíš bude jeho sebevědomí, celkové prožívání. I když to časem
nemusí být zjevné, ve stresových situacích se projeví např. zkratkovitým
jednáním, sebevražednými tendencemi apod. Potomek většinou vůbec nechápe, proč
bylo zvoleno takové řešení. Může dávat vinu sobě, ale i milovanému rodiči: Jak
to, žes to mohl dopustit? Tím se může velmi narušit i doposud fungující vztah s
"hodným" rodičem. Myslím, že v určitém věku by si dítě mělo říct, s kým chce žít
a proč nechce druhého rodiče vídat. Je ale třeba zajistit, aby jeho vyjádření
nebylo ovlivňováno, aby nevypovídalo pod tíhou strachu. Ale to jde jen velmi
těžko. Rodiče si bohužel neuvědomují, že je třeba se vzájemně dohodnout, a to ve
prospěch dítěte, protože to jejich naschvály trpí nejvíce.
Mgr.
Michaela Šedivá, psycholožka:
Foto: PROFIMEDIA.CZ, archiv Blesku a ČTK
Foto: PROFIMEDIA.CZ, archiv Blesku a ČTK
Zpracovatel: Anopress IT a.s.