Ano, ano, pane ministře!     

Skóre: 0.52

Název: Ano, ano, pane ministře!

Zdroj: Slovácko

Datum: 20.09.2011

Autor: ALEŠ AUJEZKÝ

Odkaz:   http://www.hodoninskydenik.cz  

Rubrika: Názory/Reakce

Str.: 7

Pořadí: 5

Oblast: Regionální časopisy - Olomoucký a Zlínský kraj

ProfilID: Omne Bonum

Už jsem se lekl, že jsme všichni inteligentní a vzdělaní, citově neokoralí a emočně vyspělí. Fuj, to se mi ulevilo, když jsem zjistil, že svět je stále pestrý. A tedy i nadále plný zemdlených mozků a emočních tupců. Jen tak si lze vysvětlit dosavadní fandovství pro ústavní péči jako prioritu v péči o opuštěné děti.
Takový kojenecký ústav navíc výborně korespondoval s dušičkou úředníka, který miluje nade vše jednoduchost a pořádek. Pořádek totiž uklidňuje. Všimli jste si, jak je vám dobře, když si doma pěkně vygruntujete?
Podobně tak v duši úředníkově, když má děti pěkně uklizené do ústavů. Tak proč se namáhat s vyhledáváním náhradní rodiny, když je to tak složité a matoucí!
Naštěstí se nyní zjišťuje, že umístění dítěte do náhradní rodiny je ekonomicky výhodnější než ústav.
Hurá! Úředník již dýchá na razítko. To už máme z poloviny vyhráno. Ještě se k tomu přifaří nějaké ty státní zakázky na příručky o ničem, pro lidi, kteří stejně nic nečtou, a je vymalováno.
Každého osla dostanete na mrkev a nemusíte mu ani vysvětlovat prospěšnost vitaminů pro jeho organizmus. Možná podobně zvítězíme nad hýkající úřednickou oslicí, jejímž základním mottem je vyvíjení činnosti, nikoliv však dosahování výsledků.
Tak jak tak, příklon k náhradní rodinné péči namísto ústavů je každopádně ku prospěchu dětí, a to nejen kvůli penězům. Kdo umí číst, již dávno se mohl dozvědět, jak zásadní a nenahraditelný je pro dítě od narození do tří let každodenní tělesný a psychický kontakt s matkou a otcem.
Modelky, herečky a jiné, intelektuálně plaché, zpravidla hysterické hvězdy, které asi nemají čas číst, neb musí do pozítří spasit lidstvo svým uměním nebo charitou, si pořizují chůvy, a pak se diví, že jejich děťátko má raději chůvu než je.
Rodičovství je totiž především věc psychologická, nikoliv biologická. Možná znáte mnoho dobrých příkladů, kdy si adoptivní rodiče či pěstouni vytvoří plnohodnotný a krásný vztah s dětmi, které nejsou biologicky jejich.
Samozřejmě potomek biologický je pro výchovu lépe předvídatelný, ale dědičnost sama o sobě nic nezachrání. Ta je jenom předpokladem, který se výchovou buď plně rozvine, nebo potlačí úplně do ztracena.
Je jasné, že malé děti v kojeneckých ústavech nesmírně trpí. Trpí totiž hladem po rodičovské lásce. Jde vlastně o týrané děti. Není uspokojena jejich základní potřeba a právo fixovat se na rodičovskou osobu, která je bude milovat bez výhrad a absolutně, a tím jim vytvoří bezpečné zázemí pro normální život.
Ano, ano, ano. Máte třikrát ano, pane ministře, a postupujete do dalšího kola! Děkuji vám i všem dalším, kteří chcete přemístit děti z kojeneckých ústavů do náhradních rodin. Těším se, jak se budou smát hvězdičky dětských úsměvů v nových rodinách.

 

Autor je psychoterapeut, www.psychoterapie-aujezky.webz.cz

 

Foto: Ilustrační foto

Zpracovatel: Anopress IT a.s.