Bojím se

Bojím se, abychom neměli děti-bezdomovce

Skóre: 0.81

Název: Bojím se, abychom neměli děti-bezdomovce

Podtitulek: Rozhovor Haló novin s Marií Vodičkovou, předsedkyní Fondu ohrožených dětí (FOD)

Zdroj: Haló noviny

Datum: 06.10.2011

Autor: Monika HOŘENÍ

Odkaz: http://www.halonoviny.cz/

Rubrika: Z DOMOVA

Str.: 3

Pořadí: 1

Oblast: Celostátní deníky

ProfilID: Omne Bonum

Ministerstvo práce a sociálních věcí(MPSV) oznámilo postupné rušení kojeneckých ústavů – dokonce roku2013 – a obdobný osud mají během dalších dvou let následovati dětské domovy. Důvodem je jednak kritika mezinárodních organizací, že v ČR je vysoký počet dětí v ústavní péči, a také vysoké náklady. Jak tento návrh hodnotíte?

Návrhy jsou, myslím, příliš překotné a nereálné. Bohužel je pravdou, že u nás je v ústavech dětí více, než by bylo zřejmě nutné. Zejména pro malé děti je pobyt v ústavu traumatizující, často dochází k vývojovému opožďování a citové deprivaci. Myslím, že současné návrhy ministerstva jsou "ode zdi ke zdi". Před několika lety se říkalo, že děti do tří let musejí být umístěny v kojeneckých ústavech. Dokonce mám takový dopis od ministerstva zdravotnictví, v němž se psalo, že jen zdravotnická zařízení disponují vyškoleným zdravotnickým personálem, který může o děti tohoto věku odborně pečovat – nikdo jiný je prý neumí správně obléci, přebalit a nakrmit. Závěr zněl, že jejich umisťování do Klokánků je protiprávní. Naštěstí praxe se tímto názorem neřídila, takže zhruba čtvrtina dětí přijatých do Klokánků je mladší tří let. (FOD nyní provozuje 32 Klokánků, z toho polovinu přímo v rodinách svých zaměstnanců, které jsou alternativní rodinnou péčí o děti vyžadující okamžitou pomoc – pozn. aut.)

To ovšem bylo zajiné politické garnitury. Představa současné vlády, resp. MPSV pod vedením ministra Jaromíra Drábka (TOP09), je, že se během několika málo let zvýší počet profesionálních pěstounů. Je to podle vás reálné?
Rozhodně to reálné není. EU se už asi 20 let snaží, aby děti byly jen v rodinách, a přesto i v členských zemích Unie je 140 tisíc dětí v ústavní péči. V ČR je jich na počet obyvatel čtyřikrát více, než je průměr Unie.

Určitě by tedy bylo namístě počty dětí v těchto zařízeních snížit. Ale postupně! V těchto zařízeních jsou také děti, pro které se náhradní rodina snadno nenajde, děti postižené, děti různých etnik, s poruchami chování apod.

Jaké zkušenosti má FOD s hledáním rodin pro děti s těmito různými handicapy?

My se o to snažíme i prostřednictvím fotografií dětí na našem webu, pokud máme souhlas zákonných zástupců, ta šance je pak mnohem větší. Bohužel MPSV ani zástupkyně ombudsmana s tím nesouhlasí a Úřad pro ochranu osobních údajů na mě dokonce podal trestní oznámení.

Proto mi současný návrh připadá minimálně zvláštní. Že by se náhle objevily stovky rodin navíc, které by si tyto děti braly na přechodnou dobu? To je iluze. Těch dětí, které "nikdo nechce" a které zůstávají v ústavech nebo u nás v Klokánkách, jsou tisíce.

Jaký je váš návrh řešení, aby se počet dětí v těchto ústavních zařízeních snížil?

Měli bychom se zaměřit na rozvíjení dlouhodobé pěstounské péče pro ty děti, které nemají šanci na návrat do vlastní rodiny. Ministerstvo hovoří o službách, které prý rodinám zajistí. Ale mnohé vlastní rodiny dnes zažívají velkou hmotnou nouzi i bídu, a v té bídě jsou i děti!

MPSV se zaklíná právě tím, že především hodlá pomáhat rodinám,aby děti z nich nebyly odebírány z ekonomických důvodů. Jenže činnost stávající vlády jde spíše proti podpoře rodin. Není v tom rozpor?

Ano, to jsou dva naprosto protichůdné směry politiky. Jeden názorový směr se chce více přiblížit politice zemí, které mají nízký počet dětí v ústavech. Jenže ty země jsou sociálně rozvinuté, tam nejsou celé rodiny i s dětmi vystěhovávány na ulici, což je u nás jev častý, a obávám se, že bude ještě častější. Podle nálezu Ústavního soudu nesmí být ztráta bydlení a hmotná nouze důvodem pro odebrání dítěte, pokud rodiče jinak řádně plní své rodičovské povinnosti. To je jistě správné, jenže na ulici se péče o děti těžko zajišťuje. Rodiče, kteří nemají kam s dětmi jít, nám je vodí sami. A je jich čím dál víc. Azylové domy jsou plné. My například provozujeme pět azylových domů pro rodiny s dětmi s celkovou kapacitou 120 míst, a ty jsou stále plně obsazené. Mnoho žádostí o umístění musíme odmítat. Většinu azylových zařízení zřejmě provozují neziskovky, něco obce či města, ale nestačí to. Bojím se, abychom nakonec neměli i dětibezdomovce.

Sděluje vámi řízený FOD- který je ministerstvem práce a sociálních věcí pověřen, aby působil jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc - že předkládané řešení není rozumné?

Jistě, to říkáme všude. Sdělili jsme i písemně, jaké vidíme řešení. Především je to hmotná podpora přímo rodinám – to je primární. Pak i dlouhodobá pěstounská péče, jak jsem již uvedla. FOD poskytl za 21 let své činnosti 30 mil. korun bezúročných půjček a 25 mil. korun nevratných příspěvků, a to jak náhradním rodinám, které nepobíraly dávky pěstounské péče nebo potřebovaly pomoci s bydlením, tak vlastním rodinám, kterým hrozilo vystěhování z bytu nebo odpojení energií z důvodu neplacení. Právě tím se podařilo odvrátit ústavní výchovu u mnoha dětí. Ale připomínám, že podle Úmluvy o právech dítěte je povinností státu zajistit takové podmínky, aby rodiny mohly normálně fungovat.l

Neobáváte se, že mnozí profesionální pěstouni, budou-li ve větším rozsahu (a prý i za vyšší odměnu než dosud) "náborováni",mohou tuto práci vykonávati proto,aby vyřešili vlastní nezaměstnanost?Nemůže se stát, že děti pak budou "vandrovat" po různých rodinách,protože tyto nebudou plnit to, co po nich stát chce?

Jsem přesvědčena, že i u nás jsou kvalitní profesionální pěstounské rodiny, tj. rodiny, které o děti pečují jen na přechodnou dobu. Ale zatím by se daly na prstech spočítat. Těch, které budou do budoucna uvažovat hlavně o finančním efektu, asi taky bude dost. Doufám ale, že takové neprojdou sítem prověřování. Myslím, že těch dalších přechodných pěstounských rodin nebude tolik, kolik MPSV předpokládá, je to totiž velká ztráta soukromí. Ministerstvo má představu ročně získat 150 nových profesionálních pěstounů. Myslím, že jich ročně bude sotva 50. Vždyť v Praze se za celý rok přihlásily jen dvě rodiny, které měly zájem o pěstounskou péči, ale nikoli na přechodnou dobu. A 1500 dětí je v kojeneckých ústavech, v dětských domovech pro děti od tří let věku je 4500 dětí a asi 2000 dětí je v diagnostických a výchovných ústavech. Tak mi není jasné, kde se pro ně najde během několika málo let tolik pěstounů? Samozřejmě, některé děti by se mohly vrátit do vlastních rodin, ty ale většinou potřebují hmotnou podporu. Především se tedy musí pomoci těm rodinám, které nejsou ekonomicky schopné zajistit své děti. Musí někde bydlet a mít co dát dětem do úst. Nevěřila byste, že do Klokánků chodí tolik dětí vyloženě vyhladovělých, které jsou šťastné, že u nás mají jídlo, že mají hračky. Je to velmi smutné.

MPSV zřejmě nebude útočit na zařízení rodinného typu, což jsou vedle SOS vesniček i vaše Klokánky. Nezlepší se díky tomu vztah MPSV vůči FOD?

To nevím. Pokud by novela zákona o sociálněprávní ochraně byla přijata v tom znění, v jakém šla do připomínkového řízení, tak by Klokánky musely skončit. Navrhuje se totiž snížení státního příspěvku o desetinu a odklad jeho vyplácení o další měsíce – to bychom ekonomicky nezvládli. Navíc v jednom objektu má být jen 24 dětí, a devět Klokánků má dětí víc, i když v samostatných bytech. Kromě toho se pobyt v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc omezuje jen na tři měsíce a v Klokánkách je průměrná doba pobytu šest měsíců, i když dvě třetiny dětí odcházejí do tří měsíců.

Jak stát přispívá na činnost Klokánků?

Stát přispívá na úhradu dvou třetin nákladů Klokánků. Bohužel však s dvouměsíčním zpožděním, takže musíme dva měsíce provozu zálohovat z darů veřejnosti. Navíc téměř polovinu státního příspěvku vracíme zpět do státního rozpočtu na odvodech z mezd a DPH. Přitom Klokánky jsou stále plné, denně musíme odmítat děti pro nedostatek kapacity. Loni v Klokánkách pobývalo 936 dětí, z toho nově přijato jich bylo 533, ale 961 dětí jsme museli z kapacitních důvodů odmítnout. Většina z nich pak byla umístěna do ústavní výchovy, což je mi líto.

(Monika HOŘENÍ)

---

Určitě by bylo namístě počty dětí v ústavních zařízeních snížit. Ale postupně! Dětí, které "nikdo nechce" a které zůstávají v ústavech nebo v Klokánkách, jsou tisíce.

---

Do Klokánků chodí tolik dětí vyloženě vyhladovělých, které jsou šťastné, že u nás mají jídlo a hračky. Je to velmi smutné.

Zpracovatel: Anopress IT a.s.