Zrušíme kojenecké ústavy. Skončí pak děti pod mostem?
Název: Zrušíme kojenecké ústavy. Skončí pak děti pod mostem?
Zdroj: Mladá fronta Dnes
Datum: 23.01.2012
Autor: Jana Pšeničková
Odkaz: http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp
Rubrika: Kraj Liberecký
Str.: 3
Mutace: Liberecký
Oblast: Celostátní deníky
ProfilID: Omne Bonum
»Rozhovor
MF DNES S Annou Vereščákovou o tom, jaké to je starat se o děti alkoholiček,
narkomanek, prostitutek, ale také o děti, které byly rodiči týrané
LIBEREC
Je to jako vejít do menšího bytu s obývacím pokojem plným hraček, koupelnou,
malou kuchyní a ložnicí. Jen těch dětských postýlek je tu trochu víc. S
ředitelkou Centra Sluníčko Annou Vereščákovou stojíme v jedné ze čtyř rodinných
buněk libereckého kojeneckého ústavu. Má představa desítek kovových postelí v
jedné místnosti a nemocničně sterilního prostředí se rychle rozplývá. "Tohle
období už je naštěstí pryč," říká ředitelka. Jenže pryč můžou být zanedlouho i
tyhle útulné a moderně vybavené byty. Vláda chce do dvou let kojenecké ústavy
zrušit a děti umístit do pěstounských rodin. "Nemyslím, že je dobré za každou
cenu bořit něco, co dobře funguje," dodává Anna Vereščáková.
- Vám se
vládní návrh nezamlouvá? Ta představa, že děti nebudou vyrůstat v ústavu, ale v
rodině, zní přece sympaticky.
Já se
nebráním určité transformaci, naopak, tu už jsme tady rozehráli, péče i
prostředí pro děti je mnohem příznivější než dřív. Na druhou stranu mám ale
velké výhrady k té formě, jakou svůj návrh ministerstvo předkládá. Není možné,
aby tady v červnu loňského roku někdo vykřikl, že zrušíme kojenecké ústavy, aniž
by řekl, co bude dál. Je potřeba najít vhodné řešení v rámci práv dítěte.
Jistěže nejlépe mu je v rodině, ale pokud je týrané, je ta rodina vhodná? Kdo se
postará o miminka, která matky nechtějí, protože jejich prioritou je raději
droga a nefunguje ani širší rodina. To mají skončit pod mostem? A pokud není
nastaven vhodný systém pěstounské péče, tak kam ty děti půjdou? Vemte si, že v
loňském roce jsme neměli jediného žadatele z řad pěstounů. Přitom i naším cílem
je, abychom tady měli děti co nejkratší dobu, ale my jsme v tom celém procesu
ten poslední článek, jsme jen příjemci, rozhodují hlavně soudy a my neumíme
ovlivnit to, aby pracovaly rychle.
- Vy
jste se před rokem přestěhovali ze dvou budov do jedné, nově postavené amohli
zavést systém rodinných buněk. Přibližte, o co přesně jde?
Je to
velký posun, rodinné buňky už fungují v mnoha kojeneckých ústavech. Jsou to
vlastně byty pro šest dětí, u nichž se střídá ve směnách stále stejný tým tet,
takže citové vazby jsou tam mnohem těsnější. Původně jsme mysleli, že namícháme
třeba tříleté s osmiměsíčními dětmi, jenže, protože jsme limitováni penězi, tak
jedna teta, která tam slouží dvanáct hodin, by prostě nebyla schopna tu péči
pojmout, problém by byl hlavně u vycházek. Přece jen tříleté dítě má úplně jiné
potřeby a chování než dítě osmiměsíční. Takže jsme zvolili nakonec osvědčenou
metodu a v jednom bytě máme děti, které si jsou věkově blízké.
- Jak
moc náročná ta péče je? Odpusťte mi tu otázku, ale asi tady nemáte jen
bezproblémové děti?
Nemusíte
se omlouvat, tohle je fakt. My tady opravdu nemáme ty fantastické a nádherné
děti, ale děti od alkoholiček, narkomanek, prostitutek, děti týrané, kterým
jejich vlastní biologická rodina nedala do vínku právě dobrý začátek. A my se to
tady snažíme trochu napravit. Pracují tu odborníci, zdravotní sestry s vysokou
školou, speciální pedagožka, která si každý den vezme vždycky dvě děti do
takzvané školky, do místnosti, kde s nimi procvičuje výslovnost, barvy, písmenka.
Pomáhá nám i psycholožka. Máme čtyři rodinné buňky po šesti dětech a snažíme se
jim dát maximální péči.
- K tomu
se ale staráte i o novorozence. Předpokládám, že o ně je ze strany adoptivních
rodičů větší zájem, než o ty starší.
No, teď tu máme trochu zamiminkováno. V závěru loňského roku, v říjnu jsme
přijali osm miminek a v listopadu sedm. To jsou opravdu nebývalá čísla. Musíme
čekat šest týdnů, zda matka nevezme zpět původní návrh a potvrdí, že dítě dává k
osvojení. Často máme v rodných listech uvedené jen jméno matky, otec zůstává
neznámý. U této skupiny dětí, kde je už po šesti týdnech právně volné, je
osvojení velice rychlé, zpravidla na dvou měsících jdou do náhradních rodin. A i
po tu dobu, kdy tady jsou, provádíme veškerá vyšetření, neurologické,
psychologické, chceme, aby měli ti rodiče co největší přísun informací. Pokud se
kojenecké ústavy zruší, nevím, kdo tohle bude dělat.
- U těch
starších dětí je ale lhůta pro nezájem mnohem delší. Zkrátila byste ji?
Víte, pokud se někdo nechce starat hned od začátku, tak si nemyslím, že se to v
budoucnu změní. Někdy i média uvádějí informace o tom, jak chudinky děti byly
vyrvány z rodiny. Jenže už nevidí, v jak zuboženém stavu jsou. Třeba přijmeme
děti, které odmítají teplou stravu, protože nevědí, co to je, protože byly
zvyklé na suchý, tvrdý rohlík. Na to, že nemají naprosto žádné hygienické návyky,
že jsou zavšivené, to už jsme si zvykli. Jejich rodina totálně selhala, pro ně
to dítě není prioritou a my se pak snažíme, aby soudy rozhodly, že může jít do
náhradní péče. Hledáme pěstouny v rámci kraje, když se nám to do určité doby
nepodaří, tak pak pátráme v celé republice a když všechno selže, nabízíme je do
ciziny. Loni se nám takhle podařilo umístit pět dětí, třeba do Švédska, Rakouska,
Německa, a nutno říci, že to byly všechno romské děti.
- Víte,
co mě trochu na tom vládním návrhu zarazilo? Že místo ústavů budou fungovat
pěstounské rodiny. Přitom, pokud vím, tak pěstounská péče u nás v republice moc
velkou tradici a ani oblibu nemá.
Tak to máte naprostou pravdu. Třeba v rámci kraje totálně chybí síť pěstounů. A
i veřejností je tahle péče vnímána dost negativně. Je potřeba si uvědomit, že
biologická rodina má neustále právo, a i my to hodně podporujeme, své dítě
navštěvovat. A teď si vezměte, a nehledejte za tím žádný rasismus, že pokud si
vezmou pěstouni romské dítě, musí být připraveni na návštěvy romské rodiny. A to
může hodně uchazečů odradit. Naše společnost má stále předsudky, přitom kolikrát
je to romské dítě bystřejší než "bílé" třeba od matky narkomanky. A navíc
netuším, jak bude vlastně celý systém fungovat. V ústavu je fundovaný tým
specialistů - psychologové, speciální pedagogové, rehabilitační sestry,
fyzioterapeuti. Jsme schopni zajistit dětem veškerou péči. Teď tu máme třeba
chlapečka, na něhož jeho opilá matka převrhla hrnec s vařící vodou. Je celý
opařený v obličeji, jezdíme s ním do Prahy do nemocnice na převazy, na léčbu.
Kolikrát tu máme týrané
děti, které
potřebují psychologickou pomoc. Budou na to mít pěstouni prostředky, čas,
vzdělání?
- Tak co
se týče prostředků, ministerstvo má v plánu příspěvek pěstounům zvýšit. Jenže to
s sebou nese podle mě i riziko, že hlásit se začnou lidé, kteří nestojí tolik o
samotné dítě, jako spíš o ty peníze.
No,
trochu to k tomu svádí. Dnes dostávají pěstouni tři tisíce, v případě, že se
navýší odměna na osm tisíc plus různé příspěvky, například na pořízení
automobilu, tak se trochu bojím, aby si nějaká paní, která rovná zboží v
supermarketu a má za to sedm tisíc čistého, neřekla, že než se takhle dřít, to
si raději vezme dítě z dětského domova, bude s ním pěkně doma a bude mít
vystaráno. Takže otázkou je, jaké požadavky bude stát na pěstouny mít. Když jsem
si v návrhu přečetla, že na proškolení pěstounů se počítá s osmačtyřiceti
hodinami a dalšími dvanácti v průběhu roku, tak jsem omdlévala. A nedivím se, že
se to nelíbí lidem, kteří se v této branži pohybují dvacet a více let. My už
máme nějaké zkušenosti a můžeme je nabídnout, můžeme pěstounům pomáhat, docházet
do rodin, radit jim. Stejně jako můžeme nabídnout své služby biologickým rodinám,
abychom zabránili odebrání dítěte. Jenže tohle všechno musejí říci na
ministerstvu, co po nás vlastně budou chtít. A já nemůžu čekat se založenýma
rukama na konec roku 2013 a vědět, že my tady zůstane stále dvacet dětí, o něž
nikdo nestojí.
- Dá se
to vůbec stihnout? Je možné zrušit kojenecké ústavy do dvou let?
No, já
rozumím tomu, že vládu tlačí kritika ze strany OSN. Je pravda, že tu máme dva
tisíce dětí v kojeneckých ústavech, ale to mají i třeba ve Francii, akorát, že
tam se to jmenuje jinak. Já tady nebojuju za naše židle, jen mám trochu za zlé
ministerstvu, že nikdo nediskutoval s odborníky, neměl potřebu je oslovovat.
Chápu, že by to byl běh na delší trať, ale tady jde přece o děti. A je špatné,
aby hlavní prioritou byla rychlost, protože ta se nikdy nevyplácí. Kojenecké
ústavy? Nebo pěstounská péče? Co je pro děti lepší? Pište na jana.psenickova@mfdnes.cz
---
Máme i
děti, které odmítaly teplou stravu, protože nevěděly, co to je. »
Kdo se
postará o miminka, která matky nechtějí, protože jejich prioritou je raději
droga? »
Foto:
Náhradní máma Anna Vereščáková se stará o děti, které neměly právě jednoduchý
start do života.
Foto: Ota Bartovský, MF DNES
Mutace - Mladá fronta DNES - liberecký kraj
Zpracovatel: Anopress IT a.s.