Čtu vaše stránky často a vždy mě napadá jedna stejná otázka: co probíhá hlavou takovému soudci Sládkovi nebo oněm sociálním pracovnicím na městských částech, když tak urputně prosazují ústavní péči. Jestli snad věří, že to je opravdu dobré řešení a jestli ano, jak si to zdůvodňují. Vždyť je to proti jakémukoli rozumu nebo – jestli to dělají naschvál proti FOD, ale pak že nemají trochu soucitu s těmi dětmi. Nikdy jsem nenašla odpověď. Starám se o rodinu s 8 dětmi a když jsem začínala komunikaci s matkou, byla jsem si jista, ze nejlepší řešení by byl ústav – děti trpěly nedostatečnou hygienou, spalo jich šest ve dvou postelích, neměly teplé jídlo ani jednou denně atd. Díky Vašim stránkám jsem přestala tolik komunikovat se sociálkou, snad aby je nenapadlo tam ty děti poslat a pochopila jsem, že není jiné řešení než trpělivá práce s matkou, která se naštěstí asi po čtyřech měsících „chytla” a hodně se snaží. Jednalo se o rodinu žijící v zahraničí, kde jsme žili poslední dva roky (jsem s nimi ve stálém telefonním kontaktu a přes osoby, které pracují zde a bydlí tam, jim posílám, co je třeba). Velmi se osvědčila služba tzv. „zasvěcovací ženy”, je to buď žena placená sociálním odborem radnice nebo dobrovolnice z neziskových organizací, která „zasvěcuje” matku dvakrát týdně dvě až tři hodiny do umění vedení domácnosti. To znamená, že žena, kterou jsem dostala pro „svoji” rodinu, přicházela dopoledne, když jsou děti ve škole, aby nenarušila autoritu matky, a několik hodin s ní vedla domácnost. Ukazovala jednak dovednosti, které ji doma nikdo nenaučil (jak vařit, jak zašívat apod.), ale také jak si práci zorganizovat. Jednalo se o ženy s vlastními dětmi již odrostlými, které byly již v penzi či nepracovaly na plný úvazek. V českých podmínkách, kde většina žen pracuje, by to potřebovalo samozřejmě určité úpravy, ale připadá mi, ze v oblastech s vysokou nezaměstnaností jako Ostrava, Most apod. by to naopak mohlo pomoci ženám, které jsou již dlouho doma a připadají si, že je nikdo nechce atd. Berte to samozřejmě jen jako podělení se o zkušenost, která může být zajímavá, nic jiného.

 Barbora Naviová, Praha 6