O P I S   D O P I S U

Fond ohrožených dětí

Na Poříčí 6

110 00  Praha 1

                                                                                                          V Kladně, 14. 6. 2006

Vážená paní Vodičková,

            Rád bych Vám i Vašim spolupracovníkům poděkoval za práci, kterou děláte pro opuštěné, týrané a zanedbávané děti.

            Jsme s manželkou Vašimi příznivci a pravidelnými přispěvovateli, protože chápeme, že jen držet palce nestačí.

            Zpravodaj, který nám pravidelně posíláte, čteme vždy se zájmem, ale také nás vždy hluboce zasáhne. Je to také tím, že jsme sami rodiči, máme dvě krásné holčičky, a představa, že by se jim dělo to, co čteme, nám vhání slzy do očí. Především článek „Sestřičky se sešly v Klokánku“ nás opravdu šokoval. Pro takové rodiče by měly být skutečně tvrdé tresty.

            Ale nejen pro ně. Trest by si zasloužil o soudce Sládek, aktér z článku „Kdo pomůže Verunce a Nikolce“. Tento člověk se evidentně při svých rozhodnutích neřídil potřebami obou holčiček, i když to samozřejmě tvrdí, ale hnala ho pouze arogance, pýcha a raněná ješitnost. Vědomě takto dětem ubližovat jen proto, aby neztratil tvář, je neuvěřitelné. Prosím, paní Vodičková, o nějaké další informace, zda došlo k nějakému posunu, zda se Vám povedlo dostat děti do Klokánku. Vím, že se nejedná o film, kde je happy end zaručený, ale třeba není u nás spravedlnost úplně slepá. Držíme holčičkám, i Vám, palce, z celého srdce. Tento příběh je ale v mnohém podobný osudu dětí odvezených do Argentiny. Je tedy vidět, že arogance některých soudců není jev ojedinělý. Že slepě odcitují zákon, mnohdy podle svého, ale lidský aspekt jim zcela uniká. Jinak by nemohli činit rozhodnutí, která činí. Vzít děti z prostředí téměř rodinného do neosobního státního zařízení, nebo poslat děti na druhý konec světa, kde i ti nejbližší jsou vlastně cizinci, je neomluvitelné.

            Četl jsem, že jste s jejich maminkou v kontaktu. Možná tedy víte, jak celá kauza pokračuje. Má maminka reálnou šanci dostat děti zpět? Je to totiž jediné rozumné rozhodnutí, které by měly všechny zúčastněné strany učinit, a otec především, jestli mu ale jde skutečně o děti a ne o pomstu.

            Ale skončím veseleji. Naštěstí jsou i příběhy, které končí šťastně, viz příběhy odložených dětí a jejich umístění do rodin.

            Držíme Vám palce a přejeme hodně úspěchů a hlavně šťastných dětí.

            S úctou

            Jiří a Petra Moravcovi, Mostecká 3185, Kladno