Máme holčičku :o)))

14.2.2006 1:06:35

Ahojky :o)))

Než jsem se k vám stihla dostat, koukám, že nás někdo naprášil :o)))
Hlásím, že máme doma nááádhernou tříměsíční holčičku, už máme za sebou dokonce i první poradnu, 5,5 kila a 61 cm. Je to strašný shon a zmatek, emoce jsou fakt šílený, chovám se jako blázen, první týden jsem střídavě brečela a zírala němě do postýlky, jako bych nemohla uvěřit... Jeden den telefon, druhý den jsme jí viděli a třetí den jsme si princeznu přivezli domů... za ty tři dny jsme spali jen 4 hodiny :o))) Od té doby jsem nefalšovaná šestinedělka, hehe. Do kafe místo mléka leju manželovi džus, špinavé nádobí nosím do koupelny a pořád jsem na měkko. :o)) Nakonec jsem dostala angínu, klasika.
Teď už jsme jakž takž zaběhlí, jen nesmíme ven, za celé tři měsíce malá nebyla venku, musíme postupně nejdřív větrat po deseti minutách oblečení u okna a každý den zvyšovat. Ale teď marodíme, tak to nejde.
Večer usínáme a hlavička nám lítá zběsile z leva do prava... nechávám malé světýlko, aby viděla medvídky na nebesích a okolo sebe... hladím jí, ale nejde to zastavit. Dost mě to děsí. Myslím, že to bude syndrom koják... nechci jí hlavičku držet násilím. Znáte to někdo???

 

 

Re: Re: Zdravím všechny

13.2.2006 22:02:12

Myslím Kaťásku, že máš pravdu,
navíc čím dál víc zjišťuji, že největší deprivační problémy mají právě ty miminka, která si první měsíce, či roky pobyla v ústavu. Děti, které prošly první roky rodinou i když byly zanedbávané (nemluvím teď o dětech týraných) nemají tak často problémy typu např. kývavé pohyby a 1000 jiných. Mají zase problémy jiné :-(. Když se člověk obeznámí s potřebami dětí a vývojovými stádii, tak to pochopí. Toto je také jedna část, která by v přípravě neměla chybět. A myslím, že je jedno jestli se připravují adoptéři nebo pěstouni. Dítě když přijde do rodiny, ať už v jakémkoli věku tak je mu ukradené jestli je v adopci nebo PP. Dospělí často neví jaký je v tom rozdíl a dítě?

 

 

Re: Zdravím všechny

13.2.2006 14:55:27

Sedmikrásko, jak jsi psala to s tou "lepší připraveností náhradních rodičů", právě o tom teď přemýšlím. Zrovna dnes jsem si psala s kamarádkou, že tohle je možná kámen úrazu. Nejsem si jistá, zda přípravy pro náhradní rodiče probíhají úplně profesionálně. Pěstounští žadatelé jsou snad o budoucích problémech dětí, které vyplývají z ústavní deprivace, obeznámeni, ale osvojitelé zdaleka ne. Mnohdy na kurzech budoucí rodiče matou tím, že dostanou malé miminko, protože ta se do osvojení dávají a ty jsou bez problémů. Vždyť jsou maličká a nedá se to srovnat s dětmi, které žijí v ústavu několik let... Troufám si říct, že se to dá srovnat. Sama jsem se nechala uchlácholit pohádkou o malém miminku, které se okamžitě sžije s novou rodinou a vše bude ok. A ono to tak nebylo. Malej byl ve svých 9 měsících fest deprivovanej a dost jsme si hrábli. Snad už teď můžu říct, že opravdu nejhorší je za námi. Kdyby byli všichni opravdu perfektně připravení na to, že děti do NRP prostě mít problémy zákonitě budou, ať už větší či menší, ale budou, tak by vše možná dopadlo jinak. Víš, nejsem si jistá, kolik z těch párů, které žádají o dítě, získávají informace kde se dá, zjišťují, setkávají se s již zkušenými, prostě se zajímají a tím "rostou". Nedovoluji si ani v nejmenším tohle tvrdit o T.B., nikdy jsem nebyla v její kůži, nemám právo posuzovat, jen tak prostě přemýšlím nahlas, protože tenhle problém zrovna právě teď vnímám jako možný zárodek budoucího neúspěchu.
Ewcio, máme se fajn. Z Kubíka je obr chlap, bohužel nemáme digitál, tak fotky nepřidám. Udělali jsme děsný poproky. Agrese u Kubíka téměř vymizela, citově se otevřel, má pořád potřebu nás hladit, z čehož chrochtám blahy. O tomhle jsem celou tu dobu snila. Pravda, je pěkně hubatý, ale to asi každý kluk.
Člověče, ty kdybys zašla s tou svou partou mezi velký pěstounský rodiny, tak se tam nemusíš vůbec stydět! Tak to máš jako nanečisto. Do devíti času dost...
Jste dobří, že ještě zvládáte další děti na návštěvu. Taky klobouk dolů!
Irčo, moc zdravím a těším se na další zprávy ze života hmyzu... ne, teď vážně, jsem zvědavá, jak zvládáte. Zejména děti, snažím se teď o sourozeneckých konstelacích (ještě k tomu náhradních) nahamounit co nejvíc. Nějak tuším, že to bude u nás problém.
Tím bych vás ostatní zkušené chtěla poprosit o sdílení zkušeností. Jak vaše děti reagovali na další přicházející sourozence? Čeho se vyvarovat, co nepodcenit? Předem moc díky.