Pokuta MPSV (Zrušena) 2001

 Pokuta MPSV (Zrušena) 2001
 Rozklad proti rozhodnutí MPSV o udělení pokuty Fondu ohrožených dětí
 Rozhodnutí o udělení pokuty FOD v roce 2001

k č.j.: 21/51686/2001

V Praze dne 27. prosince 2001

Věc: Rozklad proti rozhodnutí MPSV ze dne 7.12.2001 o udělení pokuty Fondu ohrožených dětí

příl.:

Proti tamnímu rozhodnutí ze dne 7.12.2001 č.j. 21/51686/2001 o udělení pokuty podává Fond ohrožených dětí r o z k l a d , neboť rozhodnutí jednak vychází z nesprávného výkladu zákona o sociálně-právní ochraně dětí i zákona o rodině, jednak skutková tvrzení v něm obsažená jsou zčásti mylná, nepřesná nebo neúplná. Blíže rozklad zdůvodňujeme t a k t o :

1) Výtka, že Fond ohrožených dětí překročil rozsah svého pověření tím, že po udělení pověření k výkonu sociálně-právní ochrany v nejméně třech případech zprostředkoval náhradní rodinnou péči, kdy vyhledával děti a předával je do péče jiných osob, není důvodná, neboť:

1. udělené pověření "vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku" (§48 odst. 2, písm. b) zák. č. 359/1999 Sb.) zahrnuje celou sociálně-právní ochranu ohrožených dětí, protože až na výjimky je celá sociálně-právní ochrana dětí činností zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku. Tento výklad potvrzuje i odpověď ministra práce a sociálních věcí ze dne 15.2.2000 čj. 21-45562/99 na náš dotaz ze dne 28.11.1999, která část sociálně-právní ochrany není činností směřující k ochraně dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku. Odpověď zněla: "Jako příklad uvádíme funkci poručníka, pokud jím bude okresní úřad, a péče o dítě bude zabezpečena jiným způsobem, nebo výkon funkce opatrovníka ve věcech, kdy život, zdraví a příznivý vývoj dítěte nejsou ohroženy (např. v řízení o určení otcovství, při správě jmění dítěte)."

2. zprostředkování náhradní rodinné péče je nesporně činností zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy, v daném případě před škodlivým vlivem ústavní deprivace a k předcházení jejího vzniku. Skutečnost, že ústavní výchova ohrožuje děti v jejich příznivém vývoji v důsledku ústavní deprivace a že se jedná o škodlivý vliv, je potvrzena řadou našich i zahraničních výzkumů (citace z nich viz příl. č. 1).

3. zákon o sociálně-právní ochraně dětí ani žádný jiný zákon neobsahuje ustanovení, které zakazuje jiným subjektům než MPSV resp. krajským úřadům zprostředkovávat náhradní rodinnou péči. Pokud by měl být výklad zákona o sociálně-právní ochraně použitý v napadeném usnesení správný, muselo by ustanovení § 48 odst. 2, písm. b) zák. č. 359/1999 Sb. znít: "vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku, s výjimkou zprostředkování náhradní rodinné péče", příp. u ustan. § 20 cit. zákona by muselo být výslovně uvedeno, že jiné osoby (vč. pověřených) nejsou k této činnosti oprávněny. Zmínka, že zprostředkování náhradní rodinné péče je vyhrazeno státnímu orgánu, je uvedena pouze v důvodové zprávě - závazný je však paragrafovaný text zákona, nikoli důvodová zpráva.

4. kromě toho, pokud jde o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, je podle § 69 odst. 2 zákona o rodině orgán sociálně-právní ochrany oprávněn rozhodovat pouze o dětech, které jsou v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů (cit. ustan. zni: "O svěření dítěte, které je v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů, rozhodne orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ustanovení §67 až 68b platí obdobně".) Totéž vyplývá z ustan. § 19 odst. 1, písm. a) zák. č. 359/1999 Sb. Děti, které jsou v napadeném rozhodnutí uvedeny, však v ústavu nebyly - naše zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek nejsou zahrnuty do sítě ústavních zařízení. V případech, kdy děti nejsou v ústavu, jsou o svěření do předadopční péče oprávněni rozhodnout pouze rodiče resp. jiní zákonní zástupci dětí a neznají-li sami vhodnou rodinu, jsou jistě oprávněni pověřit vytypováním vhodné rodiny subjekt, k němuž mají důvěru. V jiných případech, kdy jsme vytypovali náhradní rodinu pro děti, které byly v ústavu, o svěření do péče rozhodoval nezávislý soud - toto oprávnění mu stěží lze upřít, stejně jako oprávnění jakýmkoli fyzickým osobám podat k soudu jakýkoli návrh, v daných případech návrh na svěření konkrétního dítěte do péče podle § 45 zák. o rodině, příp. do pěstounské péče.

5. navíc o zprostředkování náhradní rodinné péče nás žádají nejen dětské domovy , ústavy sociální péče a další ústavy u dětí, které jsou prostřednictvím státních orgánů neumístittelné, ale i okresní úřady, viz příloha č.

2) Ani výtka, že Fond ohrožených dětí porušil ustan. § 10 odst. 4 zák. o sociálně-právní ochraně dětí tím, že bez zbytečného odkladu neoznámil okresnímu úřadu skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1 zákona, tedy o děti, na které se sociálně-právní ochrana vztahuje, není důvodná. Jednak výklad ustan. § 6 odst. 1 cit. zákona je nesprávný, jednak jsme v obou vytýkaných případech (nezl. Leoš P. a nejm. holčička) oznámení okresnímu úřadu neodkladně učinili.

Pokud jde o nezl. Leoše P., v napadeném usnesení se uvádí, že matka dítě (čtvrtý den) po narození svěřila do péče zařízení FOD pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, a protože se jednalo o dítě, které se ocitlo bez péče rodičů, zaměřuje se tudíž na ně sociálně-právní ochrana ve smyslu § 6 odst. 1 zákona a řešení celé situace náleželo do působnosti orgánů sociálně-právní ochrany. Při správném výkladu ustan. § 6 odst. 1 zák. o sociálně-právní ochraně dětí však nutno dovodit, že toto ustanovení se na nezletilého nevztahovalo. Je sice pravdou, že rodiče nezletilého neplnili povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti (§ 6, odst. 1, písm. a), č. 2.), avšak v případě nezletilého nebyla splněna další zákonná podmínka, uvedená v dovětku § 6 odst. 1, kterou napadené rozhodnutí opomíjí, a která zní: "pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou příčinou nepříznivého vývoje dětí." Nezletilého nám matka předala ihned z porodnice do našeho zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek v Žatci, kde o dítě bylo řádně postaráno a jeho vývoj rozhodně nepříznivě ovlivněn nebyl. Přesto jsme o narození dítěte OÚ Liberec informovali ještě v době, kdy bylo v porodnici, jak ještě bude níže uvedeno.

Pokud jde o nejmenovanou novorozenou holčičku, informovali jsme o ní OÚ Kroměříž ihned poté, kdy nám ji matka předala. Když jsme se o ní z telefonátu matky dozvěděli, neznali jsme její bydliště ani okres, kde se bydliště nachází a navíc nebylo jisté, zda dítě vůbec existuje a zda se nejedná o nemístný žert. Měli jsme snad po telefonátu matky, která zůstala i před námi v anonymitě, informovat všechny okresní úřady v ČR? Kromě toho dle lékařských zpráv bylo dítě při předání v dobrém zdravotním stavu, dokonce ani pupík nebyl zanícený, takže podmínka nepříznivého vývoje je rovněž pochybná. Podstatné ovšem je, že o dítěti jsme okresní úřad informovali ihned po předání, a to ještě večer pohotovostní službě na telefonu (převoz zajišťoval náš řidič, přičemž matka místo setkání sdělila jen jemu, a upřesňovala je postupně v průběhu jízdy, neboť se obávala prozrazení anonymity). Jaké prodlení tedy má napadené rozhodnutí na mysli, nám není jasné.

Ostatně na naše dotazy, jak jsme měli postupovat a který OÚ jsme měli informovat, vznesené v článku "Mrtvé dítě, dobré dítě?" MPSV reagovalo článkem "Umíme ctít právo?", avšak na naše dotazy neodpovědělo, viz příl. č. 3

3) K jednotlivým případům dětí zmíněným v napadeném rozhodnutí uvádíme:

1. nezl. Leoš P.
   Ve vztahu k nezletilému se jednalo o přímou adopci - matka nás požádala ještě před porodem, abychom se o její dítě postarali a předali ho do rodiny, kde již vyrůstá její starší dcera Monika. Matka v zájmu zachování anonymity pozdějšího osvojení nezletilé nechtěla znát jméno ani adresu této rodiny, ale dostatečně ji identifikovala tím, že se jedná o rodinu, která pečuje o sestru nezletilého. O narození Leoše a úmyslu matky jsme telefonicky informovali OÚ Liberec (pí. K.) dne 25.9.2001, tj. ještě v době, kdy dítě bylo s matkou v porodnici. Poté jsme jej na žádost matky přijali do Klokánka s tím, že vyčkáme lhůty šesti týdnů od porodu, kdy by matka dala souhlas k osvojení. Tento souhlas matka udělila dne 7.11.2001 u OÚ Liberec. Protože jí však odmítli poznamenat, že si přeje, aby nezletilý vyrůstal v rodině spolu se sestrou, dostavila se následujícího dne na FOD a učinila v tomto smyslu prohlášení. Dne 17.11.2001 jsme nezletilého podle přání matky do této rodiny předali. Vzhledem k tomu, že se nezletilý nenacházel v ústavu, byla k předání oprávněna pouze matka, nikoli okresní úřad (viz § 69 odst. 2 zák. o rodině potažmo § 19 odst. 1, písm. a) zák. o sociálně- právní ochraně dětí). Matka jako zákonný zástupce jistě byla oprávněna nás pověřit, abychom předání dítěte zajistili.

   Překvapivé je tvrzení, že jsme dítě předali neprověřeným osobám, a tím je vystavili nebezpečí, že se ocitne u osob nezpůsobilých k péči o děti. Manželé S. jsou vedeni jako prověření žadatelé o osvojení. Předpokládali bychom, že osoby, které mají rozhodnutí MPSV o zařazení do seznamu osob vhodných osvojitelů, nebudou nebezpečné žádnému dítěti. Kromě toho z rozsudku o svěření nezl. Moniky P. do jejich pěstounské péče vyplývá, že se jedná o osoby pro výkon náhradní rodinné péče velmi vhodné. Zarážející rovněž je, že MPSV zcela opomíjí zásadu, že sourozenci se umísťují do náhradních rodin společně.

2. b)nezl. Anastasya a Iryna B.
   O přijetí obou ukrajinských dvojčátek do Klokánka nás požádal jejich strýc a současně poručník, když zjistil, že není schopen zajistit péči o ně. Současně nás požádal, abychom pro ně nalezli vhodnou rodinu, aniž by byla řeč o osvojení. Poručník měl zpočátku na mysli tzv. hostitelskou nebo pěstounskou péči, příp. svěření do výchovy, když právní podmínky osvojení byly a stále jsou značně nejasné. Příslušnost Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí tedy rozhodně dána nebyla. Protože v té době byl Klokánek přeplněný a obě děvčátka vyžadovala individuální péči (jazyková bariera, hyperaktivita, výchovná zanedbanost), svěřili jsme je se souhlasem a na základě zmocnění poručníka do péče prověřených žadatelů o osvojení. Ti byli ochotni převzít děti do jakéhokoli typu náhradní rodinné péče, pokud se nebudou moci vrátit ke strýcovi. V úvahu nejspíš přicházelo svěření do výchovy dle § 45 odst. 1,2 zák. o rodině, příp. pouze péče na základě souhlasu poručníka. V žádný omyl jsme manžele Sochorovy neuvedli. Sdělili jsme jim naopak, že příp. osvojení může být záležitost několika let s tím, že svěření do výchovy předběžným opatřením by mohlo být vyřízeno do měsíce. Zástupce FOD se zúčastnil jednání na okresním úřadě, zápis z něj přikládáme, stejně jako další materiály týkající se obou dětí.

3. c) nejm. novorozená holčička
   Vylíčení tohoto případu je zcela nepřesné. Matka nás sice žádala, abychom nezletilou ihned umístili do vhodné rodiny, ale jak patrno z dalšího vývoje (přijetí do kroměřížského Klokánka), akceptovala naše vysvětlení, že s ohledem na svou anonymitu nám nemůže podepsat protokol o svěření dítěte do předadopční péče ve formě přímé adopce, a proto dítě můžeme přijmout pouze do našeho zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tam může vyčkat na rodinu, kterou vytipuje stát. Nepředpokládali jsme, že přes jednoznačná ustanovení o tom, že rodinná péče má přednost před ústavní, bude nezletilá umístěna do kojeneckého ústavu (Úmluva o právech dítěte v preambuli výslovně uvádí, že v zájmu svého harmonického vývoje musí dítě vyrůstat v rodině, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. Podle § 46 odst. 2 zák. o rodině je soud před nařízením ústavní výchovy povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.) Teprve po umístění novorozeněte do kojeneckého ústavu, v rozporu s výše uvedenými ustanoveními, jsme kontaktovali prověřené žadatele s tím, zda by nechtěli nezletilou převzít do péče jiné fyzické osoby než rodiče (§45 odst. 1,2 zák. o rodině). Tento náš návrh směřoval k ochraně nezletilé před škodlivým vlivem ústavní deprivace, tj. byl učiněn v rámci našeho pověření. Kromě toho se nejednalo o zprostředkování osvojení, neboť v době podání návrhu podmínky pro osvojení splněny nebyly a nejsou splněny dosud. Svěření do výchovy zprostředkování MPSV nepodléhá (viz §20 zák. o sociálně-právní ochraně, kde o tomto typu náhradní rodinné péče není žádná zmínka). Proti zamítavému rozhodnutí soudu prvního stupně podali manželé odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

4) Mylné je rovněž tvrzení, že jsme nesplnili povinnost upravenou v § 49 odst. 8, písm. a) zák. č. 359/1999 Sb., když jsme údajně nenahlásili nově otevřená zařízení Klokánek v Bílé Vodě a v Milovicích, jak je prezentováno ve zpravodaji FOD č. 2/2001 (zvláštní číslo). Otevření obou jmenovaných Klokánků jsme nemohli oznámit z toho důvodu, že oproti předpokladům při zadávání zpravodaje do výroby dosud nebyly otevřeny a nefungují. Vzhledem k tomu, že Zvláštní číslo zpravodaje má výrobní lhůtu delší než měsíc, uvedli jsme je zde ještě v době, kdy nebyly otevřeny, avšak jejich otevření se předpokládalo. Bohužel z důvodu dlouhodobé nemoci "tety" (Milovice) a nutnosti hospitalizace malého dítěte svěřeného do pěstounské péče "tety" z Bílé Vody spolu s pěstounkou, nebyla obě zařízení dosud otevřena. S oběma potencionálními "tetami" nebyla uzavřena pracovní smlouva a žádné děti jsme do těchto připravovaných zařízení dosud neumístili.

5) nezl. Lucie P.

Rovněž údaje uváděné ohledně nezl. Lucie P. nejsou objektivní. Nezletilá byla do Klokánka přijata na základě tzv. rychlého předběžného opatření vydaného soudem na návrh okresního úřadu v Jeseníku. Není pravdou, že nezletilá nebyla vrácena do rodiny na základě neobjektivního zjištění pracovníků zařízení Klokánek v Dolním Benešově, ale stalo se tak na základě vykonatelného rozhodnutí okresního soudu. Návrh na předběžné opatření vydal orgán sociálně-právní ochraně dětí v Jeseníku, který jsme v souladu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí informovali o tom, že nezletilá se nechce vrátit k pěstounům a uvádí skutečnosti, které zakládají podezření z trestného činu týrání svěřené osoby. S nezletilou osobně hovořila pracovnice zmíněného okresního úřadu a i ona dospěla ke stejnému závěru. Se sdělením nezletilé korespondovaly i skutečnosti, které měli pracovníci Klokánku v Dolním Benešově. Skutečnost, že policie věc odložila, ještě neznamená, že toto rozhodnutí je správné. K našemu údivu s nezletilou ani pracovníky Klokánku, jimž se Lucinka svěřila nejen na Bílé Vodě, ale jimž se svěřovala i v Praze, policie vůbec nehovořila. Proto jsme požádali o přezkoumání správnosti tohoto rozhodnutí okresní státní zastupitelství v Opavě. Rovněž není pravdou, že bychom nezletilé zabraňovali v kontaktu s pěstouny. Nezletilá je s nimi v telefonickém, písemném i osobním kontaktu - umožnili jsme jí opakovaně i telefonáty domů na naše náklady, pěstouni ji navštívili jedenkrát a měli ji na vycházce, a to ještě před uložením pokuty, nyní je u nich Lucie na prázdninách. Pouze na dotaz paní P., zda může Lucii navštívit v době, kdy nám ještě rozhodnutí policie nebylo oznámeno, jsme ji informovali, že by bylo vhodné vyčkat tohoto rozhodnutí, resp. výslechu Lucie, aby se eliminovala obava z jejího ovlivňování. Ostatně nebezpečí z ovlivňování svědků je i důvodem vazby, proto jsme v tomto směru byli obezřetní. Pokud by ovšem pěstouni přesto za Luckou přijeli, nesporně bychom návštěvu umožnili, pokud by si to Lucie přála. Podotýkám, že když ji pěstouni navštívili ještě na Bílé Vodě, odmítla se s nimi setkat a schovala se před nimi. Doba, kdy pěstouni začali usilovat o návštěvu Lucie do doby, než byla návštěva byla realizována nebyla delší než tři týdny. V této souvislosti lze dodat, že podle zjištění sekce pro práva dětí Rady vlády ČR pro lidská práva, jejímž členem je i MPSV, existuje více ústavních zařízení, která umožňují dětem kontakt s rodinou jen jedenkrát za měsíc.

Z výše uvedených důvodů navrhujeme, aby našemu rozkladu bylo vyhověno a napadené usnesení o uložení pokuty jako nedůvodné zrušeno.

JUDr. Marie Vodičková
předsedkyně
Fondu ohrožených dětí