O P I S

                                                                                               V Praze dne 24. července 2006

Vážená paní doktorko,

            usedám, abych Vám napsala příběh, který jsme prožili tuto neděli v Europarku Štěrboholy. Byli jsme tam s manželem (oba 71 let) na nákupu v Intersparu a vzali jsme s sebou vnoučata – šestiletého Míšu a tříletou Lucinku. Po nákupu jsme s dětmi zašli do Dětského koutku. Usadili jsme se vedle mladé ženy, která chovala asi půlroční krásnou černookou holčičku, hezky si s ní hrála a povídala. Za chvilku přiběhla další malá holčička, pak chlapec a ještě jeden. Děti se jmenovaly Helenka, Vanesa, Kevin a jméno nejstaršího neznám. Nemohla jsem pochopit, jak by tak mladá žena mohla časově „stihnout“ porodit tolik dětí. Začali jsme sledovat chování této mladé ženy a viděli jsme s jakou láskou jim podávala pití, buchtičky, jak se s malým miminem mazlí a já už jsem to nevydržela a zeptala se jí, jak to všechno stačí. Ona mně odpověděla, že je jenom jejich „teta“ a že je hlídá vždy týden celých 24 hodin denně, že je z Klokánku ze Štěrbohol. Já jsem začala plakat dojetím, a pláči i teď, protože setkání s takovou milou a laskavou bytostí se často nestává. Dovolila jsem se jí zeptat jak se jmenuje a snad jsem si to dobře zapamatovala – řekla – Jana Sýkorová.

            Blahopřeji i Vám, paní doktorko, k takové milé a hodné pracovnici a chtěla bych jí tímto poděkovat a popřát hodně štěstí v jejím osobním životě.

            S pozdravem

                                                                                                          Jindra Kovandová

                                                                                                          Praha