18. ledna 2007
Vážení,
obracím se na vás, jako jsem to ještě na žádnou podobnou instituci neudělala, ale mám v sobě pocit, že kdy ž to neudělám, nebudu mít klid.
Konkrétně jsem chtěla kontaktovat přímo paní Marii Vodičkovou, jejíž práce si nesmírně vážím, jakkoli frázovitě to zní – ale není to opravdu žádné klišé. Bohužel se mi nepodařilo zjistit na ni kontakt, obracím se na Fond a věřím, že jí můj „výkřik do tmy“ předáte.
Nikoho jiného tam u vás neznám a jí celkem důvěřuji, protože je to člověk, kterého znám z médií.
Jsem SŠ, nemám žádné právnické vzdělání a jsem docela spokojený člověk, který si donedávna myslel, že žije v demokracii, kde panuje právo a ne zvůle.Od jisté doby mi nedá klid jedna znepokojující věc – že to asi nebude tak docela pravda.
Nemůžu mlčet, když se vykonává právní zvůle na občanech tohoto státu, kteří jsou nejbezbrannější a kteří tu ochranu nejvíc potřebují– to jsou naše děti.Naši občané, jejichž zájmy má náš stát a naše legislativa bránit, a ne jimi pohrdat a hrát si na nějakého středověkého mocnáře, který si je vykládá a zachází s nimi podle něčeho, čemu nedovedu porozumět a co mě drtí…
Budu konkrétní – jedná se o otřesný případ malé Sáry Barao, který jsem měla možnost shlédnout v TV , na ČT 1, ve hlavních v černích zprávách. Proklínám den, kdy jsem to viděla, protože od té doby to nosím stále v sobě a mám pocit, že když s tím něco neudělám, nezbavím se toho břemene.
Myslím, že tohle nemá v žádném státě, který se samolibě nazývá demokratický, místo. Bylo to ostudné, nelidské, nemorální a kruté. Viděla jsem hodně věcí, denně slyším, že se dějí tyhle věci a ještě horší – ale tenhle jsem viděla hodně naživo, hodně zblízka. A to je, jako bych byla svědek A já nechci mlčet. Ukázali mi to a já to nebudu tolerovat. Nejde to…
Ať mi proboha někdo vysvětlí, jak se to mohlo stát? Jak je možné, že náš stát dělá svým vlastním dětem to, že je vyhostí někam do ciziny. Kde nikoho nezná, nezná řeč a je zcela odkázáno na milost a nemilost tzv. rodiče? Co jeho školní docházka, jeho rodinné vztahy, řeč, zdravotní pojištění a tisíc jiných asi podle našich zákonů nepodstatných „maličkostí.“ Jak je možné, jí šmahem vzal matku, a nahradil jí otcem , z kterého má strach?
Jak to, že nikdo nezkoumal, do jakého prostředí si jo odvezl a jeho možnosti starat se tam o ni mi, nemluvě o jeho charakteru?
U nás jsou lidé prověřováni dlouho a pečlivě, kdy chtějí dítě do pěstounské péče, nebo když se jedná o svěření dítěte do výchovy otci – to se děje spíš výjimečně. A tady se to udělá šmahem – jakoby šlo o věc a ne o člověka.Jak je možné ignorovat znalecké výpovědi, které tvrdili, že je to proti zájmu dítěte – a přesto to prošlo? Podle mě je to protizákonné a jedná se o únos. Bohužel za asistence státu – ten tomu dal požehnání. Takže jaký je to stát, který tohle dovede nařídit?
Stydím se za to, že v takovém státě žiju a nechápu, co se ještě bude možno aplikovat do reality, kolik dětí zažije tohleto otřesné bezpráví jako Sára, než někde řekne dost a něco se s tím začne dělat.
Možná to píšu moc emotivně, ale jsem matka a tohle je věc, která se nedělá – nemůžou mi prostě vzít dítě – to nejde. Pokud se o dítě starám a není důvod, že se u mě má zle – proč by mi ho měl někdo vzít?
Nemá to logiku – nemá to žádné odůvodnění – je to zločin.
Nikdo mi nevysvětlí, že podle nějakých nařízení to tak není. Nejde se schovávat za poučky a papíry a nevidět věci prostě a srozumitelně. A tohle bylo prosté a srozumitelné. Právě proto mě to asi tak zasáhlo.
Co tedy od vás chci.Nevím, ale možná bych něčím mohla pomoct, aspoň slovy útěchy. Nebo psychickou oporou matce.Nebo čímkoli, třeba jí předejte tento můj dopis. Nebo mi poraďte, co můžu udělat a já se o to pokusím.
Poraďte mi, nasměrujte mě někam. Udělám cokoli a budu se snažit tento případ sledovat. Bojujte o tu holčičku, nevzdávejte se.
Moc držím palce a děkuju, že jste si tento dopis doufám pročetli celý až do konce.
Moje adresa e-majlová adresa: romanalinhartova@centrum.cz
anamor.2@cetrum.cz