Dvojčátka byla nakonec (po výměně několika dalších e-mailů a na doporučení MPSV, na které jsme se rovněž obraceli), předána v šestnácti dnech přímo z nemocnice do péče prověřených žadatelů, vybraných krajským úřadem. Jednalo se již o šesté a sedmé miminko, které nám matky a v jednom případě otec anonymně předali – většinou s využitím naší krizové linky 776 833 333. V těchto případech, jakož i při využití babyboxu, policie po matkách nepátrá – nejedná se totiž o žádný trestný čin.

42 dětí „nikoho” už je „někoho”!

       V roce 2009 získalo prostřednictvím FOD nové rodiče 30 dětí – 14 dívek a 16 chlapců ve stáří od 4 dnů do 17 let. Jednalo se o 2 novorozeňátka, 4 batolátka (dvě roční, jedno dvouleté a jedno tříleté), 4 předškoláčky (jedno čtyřleté a tři pětileté), 18 školáků (čtyři šestiletí, dva osmiletí, tři devítiletí, čtyři desetiletí, dva jedenáctiletí, jeden dvanáctiletý a dva třináctiletí). Náhradní rodinu dále získal šestnáctiletý chlapec a sedmnáctiletá dívka. Kromě romského (6 dětí), poloromského (2 děti) a polovietnamského (1 dítě) etnika nebo vyššího věku bránil dalším dvěma dětem v nalezení náhradní rodiny jejich zdravotní stav (nejzávažněji postižena je osmiletá nechodící dívka na vozíčku s kvadruspasticitou a mnohočetným  postižením CNS).
       Od počátku letošního roku do uzávěrky zpravodaje v dubnu 2010 získalo „přes FOD “ novou rodinu 12 dětí – dvouletá holčička, tříletý poloromský klučina, čtyřletá dívenka, pětiletá poloromská holčička, šestiletý chlapec, osmiletá těžce mentálně postižená dívka z ÚSP, dvanáctiletá dívka, sedmnáctiletá romská dívka a čtyři romští sourozenci ve věku pět, sedm, osm a patnáct let – dva mladší jsou kluci a dvě starší dívky. Sourozenci byli v jednom našem Klokánku pět let - od narození toho nejmladšího. Již jsme se obávali, že se pro ně náhradní rodina nenajde. Ale povedlo se! Zkušení pěstouni jsou s dětmi velmi spokojení a také děti jsou nadšené – určitě i z toho, že jejich nový táta je Rom. Hodně štěstí a hodně lásky! 

Klokánek není úschovna

       Dne 2. 4. 2010 se na Klokánek obrátila Městská část Praha 8 se žádostí o přijetí třítýdenní holčičky, ale pouze přes noc. Matka, závislá na drogách, ji ponechala na zdravotním středisku s tím, že už se o ni nechce a ani nemůže starat a úřad bude podávat návrh na umístění do kojeneckého ústavu. Na náš dotaz, proč ji tam tedy neodvezli přímo, nám bylo sděleno, že kojenecký ústav bere děti jen na základě soudního rozhodnutí. Úřad jsme informovali, že v Klokánku je volné místo, a doporučovali jsme,  by navrhl umístění miminka do Klokánku. Přesto byl podán návrh na kojenecký ústav. Ještě téhož dne jsme se proto faxem obrátili na soud s doporučením, aby holčičku ponechal v Klokánku. Obvodní soud pro Prahu 8 našemu podnětu vyhověl.

Pro úřady zákon neplatí?

       Desetiletá Kristýnka, sedmiletá Sandra a čtyřletá Adriana byly do Klokánku poprvé umístěny na žádost rodičů 10. 11. 2009, rodiče uváděli, že s nimi nemají kde bydlet. Počátkem února rodiče získali ubytování v azylovém domě a děti si vyzvedli. P o týdnu jim byl pobyt ukončen a děti, ač byly zvyklé na Klokánek, umístily úřady do diagnostického ústavu. Po měsíci jim byl pobyt ukončen, a rodiče bezdomovci nám je ještě ten den předali. Děti byly zjevně rády, že se vrací do známých míst a do stejné školy. Ale ačkoli zákon o rodině v § 46 odst. 2 říká, že rodinná péče v zařízení jako je Klokánek má přednost před ústavní výchovou, nařídily úřady ústavní výchovu a děti mají být v nejbližší době předány opět do diagnostického ústavu. D ne 7. 4. 2010 jsme se proto e-mailem obrátili na ministerstvo práce a sociálních věcí. Z odpovědi MPSV (Mgr. Hovorky) z téhož dne vyjímáme:

       „Hovořil jsem v této záležitosti s vedoucí oddělení péče o děti Úřadu MČ Praha 4 paní Wagnerovou. Sdělila, že ve vztahu k dětem již bylo soudem nařízeno předběžné opatření o jejich umístění do ústavního zařízení, které zatím není vykonatelné. Jakmile  však bude oznámeno všem účastníkům, měl by být proveden jeho výkon umístěním dětí do diagnostického ústavu. S diagnostickým ústavem je pak předjednáno, že děti budou svěřeny do péče Dětského domova  Horní Počernice. Předběžné opatření bylo soudem nařízeno na návrh Úřadu MČ Praha 4 poté, kdy soudem nebylo v březnu prodlouženo trvání předchozího předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu… Je opravdu nešťastné, že děti již několikrát musely měnit různá zařízení, ať už Klokánek, azylový dům nebo diagnostický ústav, a je nepochybně v jejich zájmu, aby takovým změnám byly vystaveny v co  možná nejmenší míře... Pokud je Klokánek přesvědčen o tom, že je pro děti vhodnější, aby nadále zůstaly v péči Klokánku s ohledem na jejich dobrou adaptaci na tamní prostředí, docházku do místní školy apod., je nezbytné, aby s těmito argumenty seznámil přímo Úřad MČ Praha 4. S ohledem na věk nejstarší Kristýny by mělo být zajištěno také její vyjádření k této otázce.
       V případě, že s místně příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí nenajdete společnou řeč a budete zastávat odlišné stanovisko, může dát přímo Klokánek anebo Fond ohrožených dětí jako organizace podnět k soudu na změnu vydaného předběžného opatření a nařízení nového předběžného opatření, na jehož základě by děti setrvaly v péči Klokánku.“

       Zařídili jsme se podle této rady a podnět spolu s dopisem Kristýnky, že „chce zůstat v Klokánku, protože se jí tu líbí, má tu kamarády a vaří tu dobrá jídla“ jsme zaslali obvodnímu soudu pro Prahu 4. Z odpovědi soudkyně JUDr. Jany Hronové vyjímáme:

       „K Vašemu podnětu ze dne 8. 4. 2010 sděluji, že soud nebude navrhované řízení zahajovat, navrhovatel – ÚMČ nepovažuje Váš podnět za odůvodněný a pro nezletilé je již vyjednán pobyt v dětském domově.“

       Podaří se děti uchránit před dalším přesunem?

Týrání překazil učitel

      Nad krutým osudem jedenáctileté dívenky z Klokánku se až tají dech. V útlém dětství jí zemřela maminka a otec se k ní pak choval jako k dospělé ženě. Za pohlavní zneužívání byl odsouzen na čtyři roky nepodmíněně a byl zbaven rodičovské zodpovědnosti. O tehdy osmiletou holčičku projevili zájem příbuzní, kterým byla svěřena do pěstounské péče. Ale ani tady na ni žádné štěstí nečekalo. V květnu 2009 si její třídní učitel povšiml, že má po sobě modřiny a na tváři otisk dlaně. Své podezření z týrání a špatné péče ze strany pěstounů ihned oznámil na Městském úřadě v Kroměříži. A pak už vzaly věci rychlý spád. Dívka se při pohovoru se sociální pracovnicí svěřila, že už se ke své tetě a strýcovi vrátit nechce, má z nich strach, nadávají jí a bijí ji vařečkou a metlou, jednou ji teta zbila tak, že jí tekla krev z nosu a nemohla popadnout dech. Tato situace trvá asi dva roky, bála se o tom mluvit. Téhož dne soud vydal předběžné opatření, kterým dívku svěřil do Klokánku a pěstounům zakázal styk s ní, později k nám byla dívenka svěřena  i rozsudkem. Proti pěstounům bylo zahájeno trestní stíhání. Dívka se projevuje jako hodné a milé děvče, ochotné pomoci druhým. Ráda své „klokaní“ tetě pomáhá s péčí o malého chlapce. Věříme, že i na ni někde konečně čekají dobří náhradní rodiče.

„Je to tam hnusný a bijou mě“

       V roce 2008 informovala média o mimořádně brutálním týrání pětileté holčičky ze strany matky a babičky. Dívenku mučily hlady, žízní, bily ji kabelem, klackem, spát musela na podlaze, pít ze záchodové mísy. Při odebrání a umístění do diagnostického ústavu byla holčička na kost vyhublá, v pěti letech vážila méně než tříleté batole. Genitálie měla popálené od cigaret, rány jí hnisaly, ve vlasech  měla jizvy, v obličeji čerstvé i starší modřiny. Na zubožené dítě upozornila úřady mateřská škola. Za léta trvající mučení dostaly obě ženy vcelku směšné tresty - matka 4,5 roku, babička o rok méně, ačkoli horní hranice sazby činila osm let. Trestní stíhání probíhalo nevazebně a co považujeme za zcela neuvěřitelné, že v péči obou žen byly ponechány dvě mladší děti – čtyřletý Pepíček a novorozený Tomášek. Obě děti z naprosto nevyhovujícího prostředí vysvobodil až nástup trestu obou žen. D ne 30. 1. 2009 byli oba chlapci svěřeni Okresním soudem v Mostě do Klokánku. Naši pracovníci asistovali přímo u zásahu eskorty a policie, která se do bytu dostala až balkonem. V bytě byl veliký nepořádek, obě děti byly velmi zanedbané, špinavé, čtrnáctiměsíční Tomášek měl výrazně snížený svalový tonus, nebyl schopen bez opory ani sedět, byl apatický a bledý. Děti se zprvu bály koupele, Pepíček nedůvěřivě zkoušel teplotu vody a říkal, že babička ho koupala ve vařící vodě. Postupně vyprávěl i o tom, jak byl bit a jak máma týrala Valinu, jak musela pít ze záchodu moč. Hlavní jeho starostí je, aby se nemusel vrátit k mámě, opakovaně sděluje, že „je to tam hnusný a bijou  mě“. Sám si spočítal, že mu bude deset, až se máma vrátí, a znovu se chce ujistit, že k ní nepůjde. Obě děti začaly dělat velké pokroky, i Tomášek už se vývojově vyrovná vrstevníkům. Pepíček je bystrý, veselý a povídavý s občasnými záchvaty negativismu. Naše trestní oznámení za týrání a zanedbání péče policie uložila – neshledala podezření ze spáchání žádného trestného činu ani přestupku. Matka má nadále svá rodičovská práva. Doufáme, že úřady vyhoví přání Pepíčka a pro oba brášky co nejdřív najdou náhradní rodinu. Rovněž zbavení rodičovské zodpovědnosti by bylo zcela namístě.

Samé modřiny – o týrání nejde

        Matka tří dcer, dvouleté Aničky a tříletých dvojčátek Drahušky a Veroniky se v srpnu 2009 dostavila na úřad a uvedla, že byla vystěhována z bytu pro neplacení nájmu. Předběžným opatřením Okresního  soudu v Ústí nad Labem byly děti svěřeny do Klokánku. Byly hladové, špinavé, zapáchající a dvě z nich doslova samá modřina – po celém těle i v obličeji. Jen Verunka měla modřin výrazně méně. Matka uvedla, že si to děti udělaly navzájem. Zvláštní je, že u nás si žádná zranění nepůsobí a úlekové reakce se zmírnily. Poprvé je navštívila až po víc než půl roce od umístění, předtím jen telefonovala. Všechny  děti byly extrémně výchovně a hygienicky zanedbané, zavšivené, vystrašené. Při prudších pohybech si kryly obličej a choulily se do klubíčka. Z počátku chtěly spát všechny v jedné postýlce, jinak by neusnuly. Všechny sestřičky začaly v Klokánku dělat zřetelné pokroky. Dvojčátka nastoupila do mateřské školy, kam se vždy těší. Trestní oznámení na týrání policie odložila – s odkazem na své šetření a zejména znalecký posudek.  Nyní se zabývá případným zanedbáním péče. Matka na děti nepřispívá, její zájem je zjevně formální a nikoli opravdový, přesto její rodičovská zodpovědnost ani náhradní rodinná péče zatím řešeny nejsou. Snad to nebude setrvalý stav.

Ústav nade vše?

       Paní V . je pěstounkou od r. 2002 a má v péči dvě mentálně postižené děti – dvanáctiletého chlapce a osmiletou dívenku s Downovým syndromem. O obě děti vzorně s láskou pečuje a ony jsou u své náhradní mámy zjevně šťastné a spokojené. Paní V . je sice již v důchodovém věku (65 let), ale je zdravá, optimistická a plná energie. P roto se rozhodla přijmout ještě osmiletou mentálně postiženou Šárku, pro kterou jsme čtyři roky neúspěšně hledali rodinu. Dívenka byla umístěna v Domově LILA pro postižené děti v Otnici. V květnu 2009 dovolily úřady Šárce týdenní návštěvu u paní V. Ale ačkoli se dívenka dobře zadaptovala, donutily úřady paní V . přes její i naše protesty dítě vrátit do domova. Paní V . se proto obrátila na Okresní soud v O stravě. Ten ale s odkazem na zamítavé stanovisko krajského úřadu její návrh v říjnu 2009 zamítl. Pěstounka se s naší pomocí odvolala, a naše psycholožka podala písemně i ústně před soudem kladné vyjádření k její péči. Odvolací soud paní V . v dubnu 2010 vyhověl. Paní V . si s naším doprovodem pro Šárinku hned nadšeně jela. Ale ouvej – dívku mezitím přemístili do jiného ústavu (přes namítané problémy s adaptací na změny). Tam ji odmítli vydat, neboť rozsudek dosud nebyl doručen všem stranám, i když se už proti němu nelze odvolat. Pochopí to někdo?

Zpravodaj FOD – zvláštní číslo 1/2010 (vyšlo v květnu 2010), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1,
110 00, IČ: 004 99 277, tel./fax: 224 236 655, krizová linka pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně
porodily: 776 833 333, e-mail: fod@fod.cz, www.fod.cz, číslo účtu celonárodní sbírky: 30 55 103/0300
ČSOB, a.s., divize PS Praha 4, dárcovská SMS: DMS FODKLOKANEK (na č. 87777), Redaktorka: Marie Vodičková. Periodický tisk evidován MK ČR E 15770.