ke stáhnutí k tisku ve formátu pdf.
|
| verze pro tisk ve formátu pdf. |
|
|
||
| Vážení a milí přátelé, co nejsrdečněji Vám děkujeme za Vaši hmotnou i morální podporu, díky které již dvacet můžeme spolu s Vámi pomáhat ohroženým dětem. I po dvaceti letech je to však stále boj o přežití – státní příspěvky a dotace pokrývají jen necelé tři čtvrtiny nákladů na provoz Klokánků a ve srovnání s ústavní výchovou dosahuje státní příspěvek na Klokánky sotva šedesáti procent. Také Vás chceme seznámit s osudy konkrétních dětí, kterým jsme i díky Vám mohli pomoci, a potěšit Vás zprávou, že čistý výtěžek posledního (vánočního) kola naší celonárodní sbírky dosáhl sedmnácti a půl milionu korun (v dopise se složenkou je omylem uvedeno patnáct milionů, na což jsme přišli až po vytištění a velmi se za to omlouváme). Vážení a milí přátelé, ještě jednou Vám za všechnu Vaši pomoc a podporu moc a moc děkujeme a věříme, že společně pomůžeme ještě mnoha dalším dětem, které nás potřebují. | ||
| Anonymní dvojčátka a boj o rodinu | ||
|
Počátkem února letošního roku nás nejprve e-mailem a druhý den navečer telefonicky zkontaktovala paní, která uvedla, že den předtím tajně porodila krásná a zdravá dvojčátka, ale z vážných rodinných a sociálních důvodů si je nemůže ponechat a narození dětí musí utajit. S pláčem říkala, že je kojí, stále se na ně dívá a laská se s nimi, ale nemůže se o ně postarat. Prosila, abychom si pro ně přijeli až druhý den, chce jim ještě koupit nové kombinézky. Matka souhlasila s medializací včetně televizní reportáže a s uveřejněním fotografie dětí. Jak to bylo dál, můžete zjistit z následující e-mailové korespondence mezi příslušným krajským úřadem a FOD (oslovení vynecháváme): 2. 2. 2010: „... dovoluji si Vám sdělit následující informaci: Dnešního dne (2. 2. 2010) kolem 19.10 hod. převzali pracovníci Fondu ohrožených dětí od matky, která si přála zůstat v anonymitě, novorozená dvojčátka. Obě miminka jsme kolem 19.30 hod. předali na novorozenecké oddělení FN Bulovka v Praze 8. Primář byl mile překvapen perfektním ošetřením dětí. Jedná se o zdravá a krásná miminka s porodní váhou 3,09 kg a 2,55 kg. Matka si přeje, aby dvojčátka byla přímo z porodnice předána do péče budoucích osvojitelů. Rozhodně nechce, aby děti byly umístěny do kojeneckého ústavu, v krajním případě připouští Klokánek. Její dopis v tomto smyslu s anamnézou, kterou na naši žádost uvedla, jsme zanechali v porodnici. Za FOD Marie Vodičková“ 3. 2. 2010: „… děkujeme za informace a fotografie. Prosíme o laskavé podání bližších údajů o dětech, matce a rodinné anamnéze. Z OSPOD P8 jsme obdrželi faxem kopii vyjádření matky, ovšem bez uvedení jména a jakýchkoliv dalších dat. Pokud nebudeme mít tyto informace k dispozici, budeme postupovat jako v případě nalezenců a předáme je předběžným opatřením do DC Krč. Děkujeme.“ 3. 2. 2010: „… to by se asi veřejnosti moc nelíbilo. Zákon dává jednoznačně a výslovně přednost rodinné péči před péčí ústavní, takže miminka předběžným opatřením nejen mohou, ale musí být svěřena přímo do prověřené rodiny (viz § 46 odst. 2 zákona o rodině). Zákon nikde neuvádí, že nalezenců se to netýká, a předpokládám tedy, že zákon bude i v tomto případě dodržen. Pokud žádnou vhodnou prověřenou rodinu pro zdravá a krásná anonymní dvojčátka nemáte, můžeme Vám jich dokonce několik doporučit. Je samozřejmé, že když si matka přála zůstat v anonymitě, že Vám žádné její osobní údaje předat nemůžeme. Dodávám, že ve svém vyjádření, o němž se zmiňujete, si matka výslovně přeje náhradní rodinu, příp. Klokánek, ale rozhodně ne kojenecký ústav. Považovala bych za slušné jí v tom vyhovět. S pozdravem Marie Vodičková“ 3. 2. 2010: „... tímto reaguji na níže uvedené informace, které mi byly zaslány. S kolegyní Bc. B. V. jsme věc následně konzultovali a chci Vás ujistit, že požadovaná bližší data ve vztahu k dětem nemají směřovat k svévolné identifikaci matky, ale k zajištění co nejdřívějšího procesu vstupu dětí do nové náhradní rodiny, včetně zdravotní péče o děti. Pochopitelně v neposlední řadě nelze pominout základní práva nezl. dětí, což by se skutečně nemuselo veřejnosti líbit. Z nastíněného vývoje mi vyplývá, že nad těmito otázkami je mnoho otazníků a k újmě na základních právech u dětí může dojít. Pokud jsou Vám známy údaje o dětech a rodičích, které by napomohly identifikovat jejich zdravotní stav v návaznosti na náhradní rodinnou péči, a nebudou poskytnuty, budeme pokládat toto jednání v rozporu se zájmy nezl. dětí. Podání žádaných dat napomůže urychlit umístit děti do náhradní rodiny. Vhodné žadatele již máme. Bez bližších informací o dětech je nutné postupovat v tzv. režimu dětí bez identifikace. Právní síla dokladu vystihující vůli matky je minimálně rozporná. V zájmu nezl. dětí prosím o zaslání odpovědi v době nejblíže možné. L. B.“
3. 2. 2010: „… k Vašemu dnešnímu
e-mailu sděluji: Dvojčátka byla nakonec (po výměně několika dalších e-mailů a na doporučení MPSV, na které jsme se rovněž obraceli), předána v šestnácti dnech přímo z nemocnice do péče prověřených žadatelů, vybraných krajským úřadem. Jednalo se již o šesté a sedmé miminko, které nám matky a v jednom případě otec anonymně předali – většinou s využitím naší krizové linky 776 833 333. V těchto případech, jakož i při využití babyboxu, policie po matkách nepátrá – nejedná se totiž o žádný trestný čin. |
||
|
42 dětí „nikoho” už je „někoho”! |
||
|
V roce 2009 získalo
prostřednictvím FOD nové rodiče 30 dětí – 14 dívek a 16 chlapců
ve stáří od 4 dnů do 17 let. Jednalo se o 2 novorozeňátka, 4
batolátka (dvě roční, jedno dvouleté a jedno tříleté), 4 předškoláčky
(jedno čtyřleté a tři pětileté), 18 školáků (čtyři šestiletí, dva
osmiletí, tři devítiletí, čtyři desetiletí, dva jedenáctiletí, jeden
dvanáctiletý a dva třináctiletí). Náhradní rodinu dále získal
šestnáctiletý chlapec a sedmnáctiletá dívka. Kromě romského (6 dětí),
poloromského (2 děti) a polovietnamského (1 dítě) etnika nebo vyššího
věku bránil dalším dvěma dětem v nalezení náhradní rodiny jejich
zdravotní stav (nejzávažněji postižena je osmiletá nechodící dívka na
vozíčku s kvadruspasticitou a mnohočetným postižením CNS). |
||
|
Klokánek není úschovna |
||
|
Dne 2. 4. 2010 se na Klokánek obrátila Městská část Praha 8 se žádostí o přijetí třítýdenní holčičky, ale pouze přes noc. Matka, závislá na drogách, ji ponechala na zdravotním středisku s tím, že už se o ni nechce a ani nemůže starat a úřad bude podávat návrh na umístění do kojeneckého ústavu. Na náš dotaz, proč ji tam tedy neodvezli přímo, nám bylo sděleno, že kojenecký ústav bere děti jen na základě soudního rozhodnutí. Úřad jsme informovali, že v Klokánku je volné místo, a doporučovali jsme, by navrhl umístění miminka do Klokánku. Přesto byl podán návrh na kojenecký ústav. Ještě téhož dne jsme se proto faxem obrátili na soud s doporučením, aby holčičku ponechal v Klokánku. Obvodní soud pro Prahu 8 našemu podnětu vyhověl. |
||
|
Pro úřady zákon neplatí? |
||
|
Desetiletá Kristýnka, sedmiletá Sandra a čtyřletá Adriana byly do Klokánku poprvé umístěny na žádost rodičů 10. 11. 2009, rodiče uváděli, že s nimi nemají kde bydlet. Počátkem února rodiče získali ubytování v azylovém domě a děti si vyzvedli. P o týdnu jim byl pobyt ukončen a děti, ač byly zvyklé na Klokánek, umístily úřady do diagnostického ústavu. Po měsíci jim byl pobyt ukončen, a rodiče bezdomovci nám je ještě ten den předali. Děti byly zjevně rády, že se vrací do známých míst a do stejné školy. Ale ačkoli zákon o rodině v § 46 odst. 2 říká, že rodinná péče v zařízení jako je Klokánek má přednost před ústavní výchovou, nařídily úřady ústavní výchovu a děti mají být v nejbližší době předány opět do diagnostického ústavu. D ne 7. 4. 2010 jsme se proto e-mailem obrátili na ministerstvo práce a sociálních věcí. Z odpovědi MPSV (Mgr. Hovorky) z téhož dne vyjímáme:
„Hovořil jsem v této
záležitosti s vedoucí oddělení péče o děti Úřadu MČ Praha 4 paní
Wagnerovou. Sdělila, že ve vztahu k dětem již bylo soudem nařízeno
předběžné opatření o jejich umístění do ústavního zařízení, které zatím
není vykonatelné. Jakmile však bude oznámeno všem účastníkům, měl
by být proveden jeho výkon umístěním dětí do diagnostického ústavu. S
diagnostickým ústavem je pak předjednáno, že děti budou svěřeny do péče
Dětského domova Horní Počernice. Předběžné opatření bylo soudem
nařízeno na návrh Úřadu MČ Praha 4 poté, kdy soudem nebylo v březnu
prodlouženo trvání předchozího předběžného opatření podle § 76a
občanského soudního řádu… Je opravdu nešťastné, že děti již několikrát
musely měnit různá zařízení, ať už Klokánek, azylový dům nebo
diagnostický ústav, a je nepochybně v jejich zájmu, aby takovým změnám
byly vystaveny v co možná nejmenší míře... Pokud je Klokánek
přesvědčen o tom, že je pro děti vhodnější, aby nadále zůstaly v péči
Klokánku s ohledem na jejich dobrou adaptaci na tamní prostředí,
docházku do místní školy apod., je nezbytné, aby s těmito argumenty
seznámil přímo Úřad MČ Praha 4. S ohledem na věk nejstarší Kristýny by
mělo být zajištěno také její vyjádření k této otázce. Zařídili jsme se podle této rady a podnět spolu s dopisem Kristýnky, že „chce zůstat v Klokánku, protože se jí tu líbí, má tu kamarády a vaří tu dobrá jídla“ jsme zaslali obvodnímu soudu pro Prahu 4. Z odpovědi soudkyně JUDr. Jany Hronové vyjímáme: „K Vašemu podnětu ze dne 8. 4. 2010 sděluji, že soud nebude navrhované řízení zahajovat, navrhovatel – ÚMČ nepovažuje Váš podnět za odůvodněný a pro nezletilé je již vyjednán pobyt v dětském domově.“ Podaří se děti uchránit před dalším přesunem? |
||
|
Týrání překazil učitel |
||
|
Nad krutým osudem jedenáctileté dívenky z Klokánku se až tají dech. V útlém dětství jí zemřela maminka a otec se k ní pak choval jako k dospělé ženě. Za pohlavní zneužívání byl odsouzen na čtyři roky nepodmíněně a byl zbaven rodičovské zodpovědnosti. O tehdy osmiletou holčičku projevili zájem příbuzní, kterým byla svěřena do pěstounské péče. Ale ani tady na ni žádné štěstí nečekalo. V květnu 2009 si její třídní učitel povšiml, že má po sobě modřiny a na tváři otisk dlaně. Své podezření z týrání a špatné péče ze strany pěstounů ihned oznámil na Městském úřadě v Kroměříži. A pak už vzaly věci rychlý spád. Dívka se při pohovoru se sociální pracovnicí svěřila, že už se ke své tetě a strýcovi vrátit nechce, má z nich strach, nadávají jí a bijí ji vařečkou a metlou, jednou ji teta zbila tak, že jí tekla krev z nosu a nemohla popadnout dech. Tato situace trvá asi dva roky, bála se o tom mluvit. Téhož dne soud vydal předběžné opatření, kterým dívku svěřil do Klokánku a pěstounům zakázal styk s ní, později k nám byla dívenka svěřena i rozsudkem. Proti pěstounům bylo zahájeno trestní stíhání. Dívka se projevuje jako hodné a milé děvče, ochotné pomoci druhým. Ráda své „klokaní“ tetě pomáhá s péčí o malého chlapce. Věříme, že i na ni někde konečně čekají dobří náhradní rodiče. |
||
|
„Je to tam hnusný a bijou mě“ |
||
|
V roce 2008 informovala média o mimořádně brutálním týrání pětileté holčičky ze strany matky a babičky. Dívenku mučily hlady, žízní, bily ji kabelem, klackem, spát musela na podlaze, pít ze záchodové mísy. Při odebrání a umístění do diagnostického ústavu byla holčička na kost vyhublá, v pěti letech vážila méně než tříleté batole. Genitálie měla popálené od cigaret, rány jí hnisaly, ve vlasech měla jizvy, v obličeji čerstvé i starší modřiny. Na zubožené dítě upozornila úřady mateřská škola. Za léta trvající mučení dostaly obě ženy vcelku směšné tresty - matka 4,5 roku, babička o rok méně, ačkoli horní hranice sazby činila osm let. Trestní stíhání probíhalo nevazebně a co považujeme za zcela neuvěřitelné, že v péči obou žen byly ponechány dvě mladší děti – čtyřletý Pepíček a novorozený Tomášek. Obě děti z naprosto nevyhovujícího prostředí vysvobodil až nástup trestu obou žen. D ne 30. 1. 2009 byli oba chlapci svěřeni Okresním soudem v Mostě do Klokánku. Naši pracovníci asistovali přímo u zásahu eskorty a policie, která se do bytu dostala až balkonem. V bytě byl veliký nepořádek, obě děti byly velmi zanedbané, špinavé, čtrnáctiměsíční Tomášek měl výrazně snížený svalový tonus, nebyl schopen bez opory ani sedět, byl apatický a bledý. Děti se zprvu bály koupele, Pepíček nedůvěřivě zkoušel teplotu vody a říkal, že babička ho koupala ve vařící vodě. Postupně vyprávěl i o tom, jak byl bit a jak máma týrala Valinu, jak musela pít ze záchodu moč. Hlavní jeho starostí je, aby se nemusel vrátit k mámě, opakovaně sděluje, že „je to tam hnusný a bijou mě“. Sám si spočítal, že mu bude deset, až se máma vrátí, a znovu se chce ujistit, že k ní nepůjde. Obě děti začaly dělat velké pokroky, i Tomášek už se vývojově vyrovná vrstevníkům. Pepíček je bystrý, veselý a povídavý s občasnými záchvaty negativismu. Naše trestní oznámení za týrání a zanedbání péče policie uložila – neshledala podezření ze spáchání žádného trestného činu ani přestupku. Matka má nadále svá rodičovská práva. Doufáme, že úřady vyhoví přání Pepíčka a pro oba brášky co nejdřív najdou náhradní rodinu. Rovněž zbavení rodičovské zodpovědnosti by bylo zcela namístě. |
||
|
Samé modřiny – o týrání nejde |
||
|
Matka tří dcer, dvouleté Aničky a tříletých dvojčátek Drahušky a Veroniky se v srpnu 2009 dostavila na úřad a uvedla, že byla vystěhována z bytu pro neplacení nájmu. Předběžným opatřením Okresního soudu v Ústí nad Labem byly děti svěřeny do Klokánku. Byly hladové, špinavé, zapáchající a dvě z nich doslova samá modřina – po celém těle i v obličeji. Jen Verunka měla modřin výrazně méně. Matka uvedla, že si to děti udělaly navzájem. Zvláštní je, že u nás si žádná zranění nepůsobí a úlekové reakce se zmírnily. Poprvé je navštívila až po víc než půl roce od umístění, předtím jen telefonovala. Všechny děti byly extrémně výchovně a hygienicky zanedbané, zavšivené, vystrašené. Při prudších pohybech si kryly obličej a choulily se do klubíčka. Z počátku chtěly spát všechny v jedné postýlce, jinak by neusnuly. Všechny sestřičky začaly v Klokánku dělat zřetelné pokroky. Dvojčátka nastoupila do mateřské školy, kam se vždy těší. Trestní oznámení na týrání policie odložila – s odkazem na své šetření a zejména znalecký posudek. Nyní se zabývá případným zanedbáním péče. Matka na děti nepřispívá, její zájem je zjevně formální a nikoli opravdový, přesto její rodičovská zodpovědnost ani náhradní rodinná péče zatím řešeny nejsou. Snad to nebude setrvalý stav. |
||
|
Ústav nade vše? |
||
|
Paní V . je pěstounkou od r. 2002 a má v péči dvě mentálně postižené děti – dvanáctiletého chlapce a osmiletou dívenku s Downovým syndromem. O obě děti vzorně s láskou pečuje a ony jsou u své náhradní mámy zjevně šťastné a spokojené. Paní V . je sice již v důchodovém věku (65 let), ale je zdravá, optimistická a plná energie. P roto se rozhodla přijmout ještě osmiletou mentálně postiženou Šárku, pro kterou jsme čtyři roky neúspěšně hledali rodinu. Dívenka byla umístěna v Domově LILA pro postižené děti v Otnici. V květnu 2009 dovolily úřady Šárce týdenní návštěvu u paní V. Ale ačkoli se dívenka dobře zadaptovala, donutily úřady paní V . přes její i naše protesty dítě vrátit do domova. Paní V . se proto obrátila na Okresní soud v O stravě. Ten ale s odkazem na zamítavé stanovisko krajského úřadu její návrh v říjnu 2009 zamítl. Pěstounka se s naší pomocí odvolala, a naše psycholožka podala písemně i ústně před soudem kladné vyjádření k její péči. Odvolací soud paní V . v dubnu 2010 vyhověl. Paní V . si s naším doprovodem pro Šárinku hned nadšeně jela. Ale ouvej – dívku mezitím přemístili do jiného ústavu (přes namítané problémy s adaptací na změny). Tam ji odmítli vydat, neboť rozsudek dosud nebyl doručen všem stranám, i když se už proti němu nelze odvolat. Pochopí to někdo? |
||
|
|
||
|
|
||
|
|
||
|
||
|
|
||
|
Zpravodaj FOD – zvláštní číslo 1/2010 (vyšlo v
květnu
2010), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1, |