verze pro tisk ve formátu pdf.

Vážení a milí přátelé, co nejsrdečněji vás zdravíme a moc a moc vám děkujeme za všechnu vaši hmotnou i morální podporu, díky které jsme mohli v posledním půl roce i nadále pomáhat dětem, které to potřebovaly. děkujeme mnohokrát za každý příspěvek na naši vánoční sbírku, jejíž výtěžek dosáhl dvanácti a čtvrt milionu korun a umožnil  nám „přežít“ i to, že nám nebyla přiznána původně přislíbená dotace z fondů EU na rekonstrukci Klokánku v Jindřichově Hradci. vážení a milí přátelé, ještě jednou vám za všechnu vaši pomoc a podporu mnohokrát děkujeme a těšíme se, že i nadále budeme schopni spolu s vámi pomáhat dětem, které nemají to štěstí, aby mohly prožívat bezstarostné a láskyplné dětství.

Anetka se přece jen dočkala

      Pětiletou Anetku jsme přijali do Klokánku v únoru 2009 na žádost babičky, které byla svěřena do péče. Babička uvedla, že o vnučku již nemůže z důvodu zaměstnání pečovat. Anetka se od prvního dne v Klokánku projevovala jako velmi způsobná holčička s vybraným chováním a dobře osvojenými společenskými normami. V Klokánku se jí od počátku líbilo a velmi si oblíbila obě své „tety“, které se po týdnu v péči o ni střídaly.
       Až po dlouhé době navštívila Anetku matka s babičkou, holčička k nim však odmítla jít. To se opakovalo i při druhé návštěvě. poté se rodina přestala o anetku zajímat úplně a dívenka byla svěřena do Klokánku soudně.
       Anetka byla vždy milé a usměvavé děvčátko, velice přizpůsobivé a ochotné každému pomoci. Byla velmi skromná a měla tendenci se spíše podceňovat. Zdálo se až neuvěřitelné, že i když přišla z prostředí, kde zřejmě příliš lásky a pozitivních vzorů nezažila, měla výborně osvojené a zvnitřněné morální zásady, správné společenské návyky a zásady slušného chování. Uměla se podřídit autoritě, ale dokázala se i přiměřeně prosadit. Měla výbornou úroveň vyjadřování a komunikace. Byla velmi pečlivá. velmi ráda si kreslila. v jejích volných kresbách se projevovala dětská bezstarostnost, barevnost a spokojenost. Milovala také hudbu a tanec. paní učitelka ze školky o ní říkala, že to je největší sluníčko ze třídy, že je citlivá, milá a ráda a ochotně pomáhá i ostatním dětem ve třídě. U skládání puzzlů dokázala vydržet neuvěřitelně dlouho. velice hezký vztah měla Anetka ke zvířátkům, byla k nim velmi něžná a laskavá. při návštěvě Zoo nebo místního Zverimexu nemohla spustit oči z králíčků, křečků a papoušků. Anetka milovala sladká jídla, hlavně palačinky a koláčky, a s jejich pečením tetě nadšeně pomáhala.
       Když po půl roce bylo zřejmé, že se holčička do své vlastní rodiny již nevrátí, snažili jsme se, aby co nejdříve získala rodinu náhradní. ale přestože se jednalo o tak úžasnou holčičku, žádná rodina pro ni nebyla. Teprve po roce se o Anetku začali zajímat manželé, kteří již měli osvojeného jednoho chlapce. vše se zdálo být na dobré cestě. Anetka k nim chodila na návštěvu, měla je velmi ráda a hovořila o nich jako o svých rodičích. ale po několika měsících si to manželé rozmysleli a o Anetku se přestali zajímat. Holčička to nesla velmi těžce. až za dalšího půl roku se i na Anetku usmálo štěstí. Na návštěvu do Klokánku, tak jako každoročně, přišli osvojitelé jednoho chlapce, kterého si od nás vzali několik let předtím. a tady se náhodně setkali s Anetkou. Byla to láska na první pohled – oboustranně. Manželé začali holčičku navštěvovat, a jakmile to šlo, vyřídili si dlouhodobou propustku. Anetka se nemohla dočkat, kdy už k nim půjde „na pořád“. v nové rodině se rychle zabydlela a je nesmírně šťastná, že konečně už má oba rodiče a k tomu ještě hodného brášku. a štěstí je to oboustranné!

50 DĚTÍ „NIKOHO” UŽ JE „NĚKOHO”!

       V roce 2010 získalo prostřednictvím Fod nové rodiče 28 dětí – 18 dívek a 10 chlapců ve věku od 4 dnů do 17 let. Jednalo se o 1 novorozeňátko, 1 šestiměsíční holčičku, 6 batolátek (jedno roční, tři dvouletá a dvě tříletá), 7 předškoláčků (dva čtyřletí a pět pětiletých), 11 školáků (dva šestiletí, tři sedmiletí, dva osmiletí, jeden desetiletý a tři jedenáctiletí). Nové rodiče dále „přes“ Fod získaly i dvě dívky ve věku patnácti a sedmnácti let. Kromě romského (9 dětí), poloromského (2 děti) nebo vyššího věku bránil dalším dětem v nalezení náhradní rodiny jejich zdravotní stav (šestiměsíční holčička a roční chlapec trpí downovým syndromem, jedna osmiletá holčička má závažné mentální postižení), ve dvou případech se jednalo
o tři sourozence a v jednom případě o sourozence čtyři. Pro víc než dva sourozence nebo i pro dva sourozence vyššího než předškolního věku se náhradní rodina rovněž hledá velmi obtížně. Vedle toho dalších 16 dětí získalo trvalé rodinné zázemí v našich tzv. rodinných Klokánkách, provozovaných přímo v rodinách a bytech našich zaměstnanců.
       Od počátku letošního roku do uzávěrky zpravodaje v polovině dubna 2011 se nám podařilo nalézt náhradní rodinu pro 6 dětí. Nové rodiče tak získalo 5 chlapců a 1 dívka – tři novorozenci, jeden tříletý chlapec se sluchovým postižením, jeden čtyřletý romský chlapec se sluchovým postižením a jedna romská osmiletá dívenka s výraznějším mentálním opožděním. Od počátku roku 2010 do poloviny dubna 2011 tedy získalo s pomocí Fod rodinné zázemí celkem 50 dětí.

PETICE ZA ZVÝŠENÍ OCHRANY TÝRANÝCH A ZANEDBÁVANÝCH DĚTÍ

       V souvislosti s otřesným případem týraného Dominika v Brně se na Fod obrátilo více lidí se žádostí udělat petici za zvýšení ochrany týraných dětí. petici jsme proto uspořádali a máme zatím čtyři tisíce podpisů. petice se domáhá následujících opatření:

1. zajistit realizaci projektu na včasné vyhledávání týraných a zanedbávaných dětí prostřednictvím počítačového programu a dat zdravotních pojišťoven, který již před sedmi lety předložil Fod ministerstvu práce a sociálních věcí. Tento program je mj. schopen včas odhalit případy, kdy rodiče  nedocházejí s dětmi na preventivní lékařské prohlídky a kdy jsou děti opakovaně ošetřeny s podezřelými diagnózami, často na pohotovosti nebo různých zdravotních zařízeních, přičemž počítačový program odstraňuje tzv. lidské selhání;

2. stanovit častější povinné preventivní lékařské prohlídky dětí až do sedmi let věku nejméně jedenkrát za rok, nikoli za dva roky, jak je tomu u předškolních dětí nyní;

3. výrazně zkvalitnit práci orgánů sociálně-právní ochrany dětí a zajistit účinnou a co nejrychlejší pomoc týraným dětem – za ochranu dětí i podle Úmluvy o právech dítěte odpovídá stát;

4. zpřísnit tresty za brutální týrání s horní hranicí minimálně na 12 let odnětí svobody.

      Souhlasíte-li s textem petice, budeme velmi rádi, když připojíte i svůj podpis, příp. získáte podpisy další. petici si lze stáhnout z našich stránek www.fod.cz.

DĚKUJEME!

Drahuška už je veselá

       Pětiletou Drahušku přivedla do Klokánku Hostivice její babička dne 18. ledna 2011 s tím, že je to za trest. Uvedla, že už ji nechce, protože holka lže a krade jídlo, za to je trestána, ale nepomáhá to. Dívenka byla při příjmu hladová, zanedbaná, ve špinavém a potrhaném oblečení. Snědla dva talíře jídla a ptala se po dalším. Po vysvlečení jsme s hrůzou zjistili, že má promodralé a omrzlé nožičky i ručičky, na obličeji a po těle modřiny a jizvy a na chodidlech boláky a nafouklé bříško. Holčička byla ihned hospitalizována ve Fakultní nemocnici Motol, kde se jejího stavu rovněž zhrozili a vyjádřili obavu, jestli se vůbec podaří nožičky zachránit. To se naštěstí podařilo.
       Za Drahuškou docházela do nemocnice kromě „tety“ i sociální pracovnice Klokánku. Holčička se jim svěřila, že kradla jen jídlo, protože měla hlad. Za to dostávala prutem i páskem, často musela spát na půdě nebo ve sklepě. Děda (druh babičky) ji nechal stát naboso ve sněhu, když byla veliká zima, musela odklízet sníh, nosit kbelíky s uhlím a vodou, také musela chodit po žhavých uhlících, od toho má na chodidlech boláky. Říkala, že se bojí usnout, protože pořád musí stát u okna a dávat pozor, jestli si pro ni nejdou. Na babičku, která měla Drahušku svěřenu do pěstounské péče, a na jejího druha jsme podali trestní oznámení. Oba jsou již stíháni pro trestný čin týrání svěřené osoby ve zvýšené trestní sazbě s horní hranicí osmi let odnětí svobody. Zaráží nás, že v rodině i nadále byla ponechána osmiletá Drahuščina sestřenice, kterou má babička také svěřenu do pěstounské péče. Našemu podnětu, aby i ona byla svěřena do Klokánku a pěstounská péče babičky i k ní byla zrušena, soud nevyhověl s odůvodněním, že Městský úřad Černošice s tím nesouhlasí.
       Drahuška je v Klokánku velmi spokojená a po několika dnech už by v ní nikdo týrané dítě nehledal. v krátké době doslova rozkvetla a stala se z ní veselá, šikovná a povídavá holčička s jiskrou v oku. Doufáme, že se pro ni brzy najde milující náhradní rodina, která jí vynahradí to, co jí nedala rodina vlastní.

Dominika by nikdo nepoznal

      Koncem ledna 2011 informovala všechna média o otřesném případu sedmiletého Dominika z Brna, kterého jeho rodiče doslova mučili hlady, brutálním bitím, nucením běhat v botech s nalepenými připínáčky. Chlapec trpěl prakticky od  narození. Již v minulosti byl rodičům odebrán, ale byl jim vrácen zpět. Škola doslova na poslední chvíli zachránila v dubnu 2010 Dominikovi život tím, že nahlásila, že chlapec krade dětem jídlo a jeví známky týrání. Dominik byl okamžitě umístěn do nemocnice, kde hned první měsíc přibral pět kilo. Poté byl chlapec umístěn do dětského domova. Tento případ vzbudil vysokou vlnu solidarity veřejnosti a současně ukázal, jak neúčinná může být sociálně-právní ochrana dětí na některých úřadech. Nečinnost příslušné sociální pracovnice je prověřována z hlediska případné trestní odpovědnosti. rodiče byli zatím nepravomocně odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání šesti let (matka) a šesti a půl roku (otec). Státní zástupkyně podala odvolání.
       Dne 2. 3. 2010 rozhodl Městský soud v Brně na návrh OSPOD předběžným opatřením tak, že Dominika i jeho o rok starší sestru svěřil do péče Klokánku. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že obě děti potřebují intenzivní individuální přístup a rodinnou péči, kterou jim včetně odborné lékařské a další péče je schopen nejlépe poskytnout Fond ohrožených dětí v zařízení Klokánek. Koncem března rozhodl soud ve věci rozsudkem a sourozence ponechal v Klokánku.
       Obě děti se v Klokánku okamžitě adaptovaly a byly nadšené, že mají každý pokojíček jen pro sebe a že je s nimi „teta“ pořád, i v noci. Hned první den si Dominik každou chvilku radostně poskočil a několikrát opakoval, že je to tu pěkné. Zprvu byli oba sourozenci v bytě sami bez dalších dětí, aby se jim teta mohla maximálně věnovat. To se nám osvědčilo i u týraných chlapců z Kuřimi. Dominika by už teď nikdo nepoznal. Má kulaté tvářičky a s ohledem na to, co zažíval, je až neuvěřitelné, že je to velmi dobrosrdečný, pozitivně naladěný a bystrý chlapec s velmi způsobným chováním. Má velkou chuť k jídlu, rád a často si přidává. Hned první den jsme zjistili, že Dominik je technicky velmi nadaný. Ihned sestavil složenou velkou autodráhu, ačkoli i starší děti s tím měly problém. rád montuje a skládá či sestavuje různé předměty. I ve škole má pěkný prospěch. Ke své sestřičce má vřelý vztah a chová se k ní jako gentleman. Ta měla zprvu tendenci se nad ním povyšovat a hovořit o bráškovi s despektem, ale po několikerém napomenutí a zdůrazňování, že Dominik je chytrý a šikovný kluk, tyto tendence zeslábly až vymizely. I ona je milá a hodná dívka. Jejich vztah je obdobný jako u jiných sourozenců, ale ze strany Dominika je nadprůměrně vřelý a citlivý, bez známek rivality. Kéž to tak trvá i nadále a kéž obě děti v dalším životě už nic špatného nečeká!

Týrání oznámila škola

       Dne 5. 2. 2010 v ranních hodinách oznámila základní škola v Praze 9 na služební mobilní telefon orgánu sociálně-právní ochrany dětí, že desetiletý chlapec přišel do školy v pyžamu a sdělil třídní učitelce tyto skutečnosti: rodiče mu prý řekli, že jej vyhodí z domu, a dále uvedl, že jednou musel přespat venku před domem, protože rodiče ho nepustili dovnitř. dnes mu matka schovala oblečení, aby nemohl utéct z domu, proto přišel do školy jen v pyžamu, bez ponožek, v bundě a zimních botách. večer dostal k jídlu jen vodu a chléb, ráno nic. Na oddělení péče o dítě pak chlapec uvedl, že před bitím se musí
sám svléknout a otec ho bije přes hýždě, záda a hlavu. Když přinesl pololetní vysvědčení, musel si vysvědčení dát do úst a otec ho bil přes hlavu. S bitím otec přestane, až když se rozpláče a prosí, aby přestal. Matka k tomu nic neříká. je trestán
také tak, že musí stát v koutě obličejem ke zdi i několik hodin. Když už ho bolí nohy, tak musí dlouho prosit, aby mohl odejít. Už několikrát chtěl utéct z domova. před týdnem opravdu utekl, ale našel ho otec kamaráda a odvedl domů. pak byl doma bit matkou větví od stromu. Mladšího bratra fyzicky netrestají, ale také musí občas stát v koutě. Na dotaz, co by chtěl, aby se změnilo, řekl, že by si přál nebýt bit a dostávat dost jídla. Na těle měl chlapec stopy po bití. Úřad chlapce ihned umístil do Klokánku a na rodiče podal trestní oznámení.
       Při psychologickém vyšetření chlapec uvedl, že je v Klokánku pět dnů a moc se mu tu líbí. doma vůbec ne, protože se hrozně bojí (nevlastního) táty. Mlátí ho tlustým řemenem, který má na něj připravený ve skříni, taky mlátí mámu, té dává pohlavky do hlavy zezadu. Taky mu sprostě nadává, radši to ani nechce opakovat, nechce být sprostý. v Lüscherově barvovém testu chlapec upřednostňuje černou a další nevitální barvy. je patrné nadměrné prožívání vnitřní konfliktnosti a úzkostnosti. rodiče o syna neprojevují zájem. V současné době se pro něj hledá vhodná pěstounská rodina. Najde se?

Spor o přímé adopce

       Již od roku 2008 probíhá náš spor s ministerstvem práce a sociálních věcí o tzv. přímé adopce. Podle zákona o rodině (§ 69 odst. 2) totiž může orgán sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě do předadopční péče jen v případě, že se dítě nachází v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jestliže však je dítě v péči rodičů, jediný, kdo je oprávněn rozhodnout o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, jsou sami rodiče. MPSV ale zastává názor, že pokud rodiče někoho vhodného znají, mohou mu dítě svěřit a soud v následném řízení o osvojení rozhodne, jestli se jedná o osoby vhodné a jestli tedy osvojení „posvětí“. pokud ale rodiče nikoho vhodného neznají, musí podle MPSV dát dítě do ústavu nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a souhlasit s anonymním osvojením, anebo se obrátit na krajský úřad, aby jim vhodnou rodinu vytipoval. Krajské úřady však přímé adopce odmítaly zprostředkovávat s tím, že jednak k tomu nemají zákonné zmocnění, jednak nemají žádný metodický pokyn ani seznam rodin, které by souhlasily s neanonymním osvojením. rodiče, kteří nechtěli dát dítě do ústavu a naopak chtěli budoucí osvojitele poznat, se proto obraceli na FOD a žádali nás o doporučení vhodné prověřené rodiny. A vzhledem k tomu, že na FOD se obracejí prověření žadatelé, kteří netrvají na své anonymitě a přejí si miminko převzít hned z porodnice, navrhovali jsme rodičům podle jejich představ vhodné prověřené osvojitelské rodiny. Rodiče se pak sami rozhodli, kterým budoucím osvojitelům své miminko svěří. Takto se nám podařilo uchránit od kojeneckého ústavu 115 dětí, a jen ve čtyřech případech si to rodiče rozmysleli – z toho ve dvou případech ještě před předáním dítěte a v jednom případě tentýž den po předání. Podle MPSV se však jedná o nezákonnou činnost, a dne 7. 11. 2008 nám uložilo pravomocně pokutu za zprostředkování přímé adopce ve výši osmdesát tisíc korun. proti tomuto rozhodnutí jsme podali správní žalobu, kterou Městský soud v Praze dne 22. 4. 2011 zamítl, přičemž se plně ztotožnil s argumentací MPSV. Protože s touto argumentací nesouhlasíme, podáme zřejmě kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Jinak by totiž rodičům, kteří sami nikoho vhodného pro osvojení svého dítěte neznají, nezbývalo než dávat novorozeňátka do kojeneckých ústavů a smířit se s anonymním osvojením, anebo, jak se bohužel už dnes děje, hledat si nové rodiče pro své dítě prostřednictvím inzerátů. a co je pro dítě lepší – státem prověřená rodina doporučená FOD, anebo neprověřená rodina nalezená prostřednictvím inzerátu? Přesto měl tento spor snad již jisté pozitivní důsledky. Dle sdělení zástupce MPSV vydalo ministerstvo před rokem metodický pokyn, jak mají krajské úřady při tzv. přímých adopcích (tj. neanonymních a bez mezistanice v kojeneckém ústavu) postupovat. Některé úřady se tomu sice nadále brání, ale některé tak doufejme postupují nebo postupovat budou. Nicméně v době, kdy proběhl případ, za který nám byla pokuta uložena, žádný takový metodický pokyn neexistoval. a dokonce i po jeho vydání krajské úřady nikdy naší, potažmo matčině žádosti o zprostředkování přímé adopce nevyhověly. Soud prvního stupně k tomu bohužel nepřihlédl. Uvidíme tedy, jak rozhodne Nejvyšší správní soud. Správní žalobu proti MPSV zdarma zpracoval advokát JUDr. pavel dejl, Ph.D., LL.M. z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík, Praha 1, a tato advokátní kancelář FOD v řízení rovněž plně sponzorsky zastupuje.

DĚKUJEME!

Další dvě auta od A-B help!

Společnost a-B help předala Klokánkům další dva nové devítimístné automobily zn. Ford Transit – dne 16. 11. 2010 Klokánku Janovice nad Úhlavou a dne 1. 3. 2011 Klokánku v Chomutově. Je to již šesté a sedmé sociální auto téže značky, které nám společnost A-B help zakoupila ze sponzorských darů firem, které na vozidla umístily svou reklamu.

DĚKUJEME!

Milion pro Jindřichův Hradec!

       Paní Irena Hájková z České Lípy se ve svých 74 letech stala přes noc celebritou. O jejím velkorysém a nevídaném daru ve výši jednoho milionu korun na nově vznikající Klokánek v Jindřichově Hradci informovala snad všechna média. Letos v únoru nám paní Hájková zavolala a řekla, že viděla v televizi, jak nám na rekonstrukci Klokánku nejdřív slíbili 19 milionů a nakonec nám nedali nic. To ji tak rozzlobilo, že se rozhodla darovat nám milion, který měla z prodeje svého rodinného domku. Říkala, že nyní po smrti manžela bydlí sama v garsonce v domě s pečovatelskou službou, tolik peněz nepotřebuje a do hrobu si je s sebou nevezme. Ani jsme tomu zprvu nemohli uvěřit – tak velký dar jsme za dvacet let dostali jen čtyřikrát – od firem a jednoho velkého podnikatele. Domluvili jsme se, že za paní Hájkovou přijedeme do České Lípy. Nejprve jsme si pěkně popovídali (paní Hájková je velmi vtipná a veselá žena) a pak jsme se společně vydali do České spořitelny. Bez tohoto velikého daru bychom nebyli schopni Klokánek v Jindřichově Hradci tak brzy otevřít – ke dni dětí 1. 6. 2011. paní Ireně Hájkové moc a moc děkujeme a těšíme se, že se s ní při otevření Klokánku opět setkáme!
       Klokánek v Jindřichově Hradci by nevznikl ani  bez našeho dlouhodobého sponzora a příznivce pana Romana Bartyzala, který nám velmi pomáhá svými osobními automobily zn. Honda. pan Bartyzal se rozhodl pro vznik prvního Klokánku v jižních Čechách zakoupit nemovitost a předat nám ji za symbolickou korunu k provozování Klokánku. Vhodnou nemovitost našel na okraji Jindřichova Hradce – i jemu proto mnohokrát děkujeme! Na rekonstrukci objektu nám byla koncem roku 2009 oficiálně přislíbena dotace z Evropských fondů ve výši 19 milionů korun, v roce 2010 ale byly projekty přehodnocovány a v listopadu 2010 nám bylo oznámeno, že náš projekt dotaci nezískal. Byl to pro nás veliký šok, protože vlastní finanční prostředky na rekonstrukci jsme neměli a stavba v té době byla z velké části již hotová. Museli jsme proto vymyslet krizový plán, jak ji dokončit a zaplatit. a to se naštěstí povedlo – také díky úvěru ve výši deseti milionů korun pouze s jednoprocentním úročením a snížením nákladů o šest milionů korun (oželet jsme museli zateplení budovy, která má naštěstí dost silné zdi, čističku a dále zahradní úpravy včetně dětského hřiště, které se pokusíme získat postupně sponzorsky). Děkujeme také panu Hranáčovi, majiteli stavební firmy Asarko, za trpělivost při opožděných úhradách za rekonstrukci a za splátkový kalendář, i našim dárcům a přispěvatelům, díky jimž se nakonec první Klokánek v jižních Čechách přece jen „narodí“! Bude v něm osm bytů 2 + 1 zařízených pro čtyři děti a „tetu“. jeho „klokaní kapsa“ tedy pojme až 32 dětí.

DĚKUJEME!

 

Zpravodaj FOD – zvláštní číslo 1/2011 (vyšlo v květnu 2011), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1,
110 00, IČ: 004 99 277, tel./fax: 224 236 655, krizová linka pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně
porodily: 776 833 333, e-mail: fod@fod.cz, www.fod.cz, číslo účtu celonárodní sbírky: 30 55 103/0300
ČSOB, a.s., divize PS Praha 4, redaktorka: Marie Vodičková. Periodický tisk evidován MK ČR E 15770.