|
|
||
|
Vážení a milí přátelé, chceme Vám alespoň tímto zpravodajem co nejsrdečněji poděkovat za Vaši hmotnou i morální podporu, díky níž jsme i v letošním roce mohli pomoci stovkám dětí, které naši pomoc potřebovaly. Také Vás chceme potěšit zprávou, že čistý výtěžek letošního letního kola naší celonárodní sbírky dosáhl sedmi milionů korun (stejně jako loni). Velice si vážíme toho, že jste nás i nadále podporovali – přes současnou ekonomickou situaci a přesto, že zejména v posledních dvou letech se o FOD šířily nepravdivé dehonestující informace, za které jsme se nyní konečně dočkali omluv. Vážení a milí přátelé, ještě jednou Vám za všechnu Vaši morální i hmotnou podporu moc a moc děkujeme a věříme, že společně pomůžeme ještě mnoha dalším „dětem bez lásky“! |
||
| Soud dal babičce za pravdu | ||
|
|
||
|
Obdivuhodná sestřička |
||
|
|
||
|
Anonymní miminko Jiříček |
||
|
Dne 23. 3. 2009 ve 14.54 hod. přišla na naši krizovou linku č. 776 833 333 určenou pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily, SMS tohoto znění: „Prosím je nějaká možnost předat miminko anonymně? Babybox je příliš vzdálený. Potřebuji poradit a vám můžu doufám důvěřovat.“ Když jsme zavolali zpět, zvedla telefon zjevně rozrušená žena a sdělila, že v noci porodila chlapečka, o kterého se nemůže starat. O jejím těhotenství nikdo nevěděl a ona se bojí, aby nedošlo k prozrazení. Náš návrh, že si pro miminko přijedeme a anonymně ho předáme do porodnice, matka s úlevou přijala, jen prosila, abychom přijeli, až bude tma. Ujistila nás také, že miminko je v pořádku. Kolem deváté hodiny večer jsme děťátko v bydlišti matky převzali. Matka nám je přinesla před dům, oblečené a zabalené v dece. Předala nám ještě papír se žádostí, aby syn byl předán buď přímo do rodiny, nebo do Klokánku, rozhodně ne do kojeneckého ústavu. Chlapečka jsme podle našeho pracovníka, který ho převážel spolu s kolegyní do porodnice, pojmenovali Jiříček. Ve FN Olomouc nás po ošetření chlapečka informovali, že je to donošené, zdravé a dobře ošetřené novorozeně, staré asi 24 hodin, váha 3 200 g, míra 51 cm. Bylo to již páté miminko, které bylo FOD anonymně předáno. Protože v olomouckém kraji žádného Klokánka nemáme, byl Jiříček umístěn do kojeneckého ústavu. Již ve třech týdnech si pro něj přišli budoucí osvojitelé, vytypovaní olomouckým krajským úřadem. Kéž by se všechny matky, které tají těhotenství, dozvěděly o tom, že nemohou-li využít babybox, pomůže jim naše krizová linka. Pak už by žádné miminko nemuselo skončit v popelnici! |
||
|
„Nejradši bych se zastřelil“ |
||
|
Šestnáctiletá Veronika a čtyřletý Marianek byli přijati do Klokánku v srpnu 2007. V V rozhodnutí soudu o předběžném opatření se uvádí: „Nezletilý Marian byl od 1. 11. 2004 umístěn na základě předběžného opatření do dětského domova z důvodu alkoholismu matky a její léčby. Dne 10. 10. 2005 byl Marian předán zpět do péče matky a nad jeho výchovou byl stanoven dohled. Dne 14. 8. 2007 kontaktoval jeden ze sousedů telefonicky městský úřad a oznámil, že matka je již pět dnů pod vlivem alkoholu, o syna nepečuje a ten putuje od jednoho souseda ke druhému. Sousedé nezletilého živí, myjí, dávají spát. Mnohokrát se i v noci stane, že nezletilý před opilou matkou uteče do sedmého patra domu, kde se schovává. V době návštěvy orgánu péče o dítě téhož dne v poledne matka hluboce spala a nikdo nevěděl, kde se Marian nachází. Po půlhodině byl nalezen u jednoho ze sousedů. Nezletilý se po navázání kontaktu vyjádřil, že matka je pořád ožralá a nejraději by se zastřelil.“ Veronika byla v té době na prázdninové brigádě. Spala u své kamarádky a k matce se v žádném případě vrátit nechtěla. Veronice i jejímu bráškovi se v Klokánku hned zalíbilo. Obě děti byly moc hodné a šikovné. Navzájem k sobě měly velmi pěkný vztah. Veronika s péčí o Marianka ochotně pomáhala. Nejen o prázdninách, ale i ve školním roce o víkendech chodila na brigádu a připravovala si s pomocí tet výbavu. Matka o děti zprvu jevila zájem, navštěvovala je a brala si je se souhlasem úřadu na víkendy domů. Ale když děti po vánočním pobytu tetám vyprávěly, že matka byla „ožralá“ a sousedé volali policajty, další pobyty již povoleny nebyly. Matka poté o děti ztratila zájem. Marianek odešel v únoru 2009 nadšeně k novým rodičům, ale Veronika se rozhodla zůstat v Klokánku. Těší se do svého vlastního bytečku, který jí má být v blízké době přidělen, a za bráškou jezdí na návštěvy. |
||
|
Student to neměl lehké |
||
|
|
||
|
Z Klokánku do ústavní výchovy? |
||
|
Devítiletý David a roční Brenda byli v březnu 2007 svěřeni do Klokánku předběžným opatřením. Po přijetí sourozenců se ukázalo, že jejich výchova byla značně zanedbána a zejména u Brendy se projevovaly známky citové a psychické deprivace. Po překonání adaptačních obtíží si obě děti v Klokánku zvykly a jsou tu spokojené. Brenda začala velmi rychle dohánět své opoždění. Obě děti jsou velmi hodné a šikovné. Sotva se ale v Klokánku adaptovaly, rozhodl soud na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí o jejich přemístění do vzdáleného dětského domova, třebaže zákon o rodině (§ 46 odst. 2) dává rodinné péči v Klokánku přednost před ústavní výchovou. K přemístění mělo dojít koncem srpna 2007. S tím jsme se ale nemohli smířit. Vyžádali jsme si zprávy pediatra, psychologa i školy a podali k soudu podnět na změnu rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy. Ve zprávě pediatra se mj. uvádí, že „pobyt v Klokánku dětem prospívá, jsou tam spokojené a přemístění do jiného zařízení by mělo na jejich další vývoj a zdraví nepříznivý vliv“. Podobně vyzněly i zprávy psychologa a školy. Na nesprávný postup jsme si stěžovali i na MPSV. Termín přemístění byl zrušen s tím, že se vyčká rozhodnutí soudu. A A soud na základě předložených zpráv ponechal oba sourozence v Klokánku. Matka se s nimi vídá jen jednou až dvakrát do roka. Protože se návrat dětí do vlastní rodiny nejeví pravděpodobným, hledá se nyní pro ně pěstounská rodina. Kéž to netrvá moc dlouho! |
||
|
Batole zachránili sousedé |
||
|
Dvouletá Petruška byla do Klokánku umístěna v listopadu 2006 předběžným opatřením poté, kdy ji sousedé zachránili před jistou smrtí. Již dávno předtím poukazovali na špatnou péči ze strany otce, jemuž byla holčička svěřena. Když neuspěli na úřadě, obrátili se i na FOD . Naše opakované šetření otřesné životní podmínky batolete potvrdilo. Holčička byla v bytě většinu času sama – jen s velkým zanedbaným vlčákem, upoutaným v bytě na řetězu. Otec obvykle pobýval v hospodě. V bytě byl nesmírný nepořádek, zápach a zima. O výsledku šetření jsme ihned informovali orgán sociálně-právní ochrany a navrhovali umístění holčičky v Klokánku. Úřad si otce předvolal, ale když s umístěním nesouhlasil a slíbil, že bude dceru dávat do školky, byla mu opět dána šance. Dva dny poté v bytě vypukl požár. Otec dal péct kuře a odešel do restaurace. Sousedé naštěstí ucítili dým a zavolali hasiče a policii, kteří vysvobodili ubohé dítě i psa. Teprve nyní byl podán návrh na umístění Petrušky do Klokánku. Byla přijata ve stavu mimořádně těžkého zanedbání a citové deprivace – ve věku třiceti tří měsíců odpovídal její vývoj patnácti až osmnácti měsícům. Během pobytu v Klokánku ale holčička zpoždění plně dohnala, takže při psychologickém vyšetření ve věku pěti let a dvou měsíců byl její vývoj v normě. Rodiče o dceru nejevili zájem. Otec byl odsouzen pro trestný čin opuštění dítěte k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a oba rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Ale zatímco u matky nabyl rozsudek právní moci, otec se odvolal. V V současné době se řeší otázka náhradní rodinné péče. Zda půjde o osvojení nebo pěstounskou péči, závisí nyní na výsledku odvolacího řízení. V případě potvrzení rozsudku bude holčička právně volná pro osvojení. Doufáme, že i odvolací soud bude sdílet názor soudu prvního stupně, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je u otce zcela na místě. |
||
|
Rodiče to zvládli |
||
|
|
||
|
Omluvy za pomluvy |
||
|
Městský soud v P Praze vyhověl dne 25. 9. 2009 v
plném rozsahu naší žalobě na ochranu dobré pověsti a rozhodl, že Česká
lékařská společnost J. E. Purkyně se musí za svou organizační složku
Společnost sociální pediatrie omluvit FOD za nepravdivá tvrzení, |
||
|
55 dětí „nikoho“ už je „někoho“! |
||
|
V roce 2008 získalo prostřednictvím FOD nové rodiče
30 dětí – přesně polovina dívek a polovina chlapců ve stáří od
4 dnů do 17 let. Přímo z porodnic odešlo 5 novorozených miminek.
Nové rodiče jsme dále našli pro 3 batolata (jedno roční, jedno dvouleté
a jedno tříleté), 8 předškoláčků ve věku od čtyř do pěti let, 12 školáků
ve věku od sedmi do čtrnácti let (tři sedmiletí, tři devítiletí, 2
jedenáctiletí, dva dvanáctiletí, jeden třináctiletý a jeden
čtrnáctiletý) a pro dva bratry ve věku šestnácti a sedmnácti let. Kromě
romského (4 děti) nebo poloromského (2 děti) původu a vyššího věku
bránil dalším čtyřem dětem v nalezení náhradní rodiny jejich zdravotní
stav (nejzávažněji postižen je pětiletý chlapec s rozštěpem páteře,
inkontinencí, srdeční vadou a hydrocefalem a čtyřletá dívka s tuberózní
sklerozóu). |
||
|
„Klokaní “ statistik a za rok 2008 |
||
|
• V průběhu roku 2008 se v Klokánkách
nacházelo celkem 712 dětí, tj. o 88 víc než v r. 2007. |
||
|
|
||
|
|
||
|
|
||
|
||
|
Zpravodaj FOD – zvláštní číslo 2/2009 (vyšlo v
listopadu
2009), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1, |
Maruška
se narodila v říjnu 2007 a hned z porod-nice byla umístěna do
zdravotnického dětského domova, i když její teprve čtyřiačtyřicetiletá
babička žádala úřad o svěření do Klokánku. Bydlela blízko, chtěla vnučku
často navštěvovat a vzít si ji co nejdříve k sobě. Matka Marušky je
závislá na drogách a o léčbu ani o svou dceru nemá zájem. Babička
Klokánek velmi dobře znala, protože v něm po narození žila Maruščina o
dva roky starší sestřička, která jí byla později svěřena do péče. A
třebaže u ní výborně prospívá, úřad byl neoblomný a umístil novorozenou
holčičku do ústavu. Babička proto požádala o změnu rozhodnutí přímo
soud. Ten jí vyhověl a předběžně vykonatelným usnesením ze dne 27. 3.
2008 svěřil Marušku do Klokánku. Ale i když zákon o rodině dává rodinné
péči v Klokánku přednost před ústavní výchovou, podal městský úřad
odvolání a domáhal se vrácení holčičky do zdravotnického dětského
domova. Namítal, že „nezletilá je v dětském domově plně saturovaná a je
jí věnována soustavná řádná péče. Pro případné přeložení do Klokánku
nejsou dány důvody“. Krajský soud v P Praze byl k babiččině i naší
radosti jiného názoru. Ve svém rozhodnutí ze dne 30. 5. 2008 poukázal na
„veskrze pozitivní zkušenosti babičky s fungováním Klokánku, který je
schopen zajistit individuální a veškerou zdravotní péči na potřebné
úrovni. O tom se přesvědčila v minulosti, když se v Klokánku nacházela i
starší sestra nezletilé. Podle názoru babičky není s ohledem na kapacitu
zařízení věnována jednotlivým dětem v dětském domově potřebná
individuální péče, což se projevilo i na samotné nezletilé Marušce a
jejích nezvyklých pohybových návycích, které neodpovídají stáří dítěte
pěti měsíců“. Dále krajský soud uvedl, že „i když odvolací soud nemá
zájem jakkoliv difamovat kvalitu práce dětského domova, domnívá se, s
ohledem na charakter tohoto zařízení (které je zařízením poskytujícím
kolektivní, nikoli individu-ální péči), že více individuální (a tím
pádem i kvalitnější) péči zajistí specializované zařízení Fondu
ohrožených dětí – Klokánek. Navíc nelze přehlédnout ani to, že s
nezletilou je její babička v úzkém kontaktu a je velký předpoklad, že v
blíže neurčené budoucnosti převezme do péče i Marušku“. A tento
předpoklad se brzy naplnil. Pod vánoční stromeček v roce 2008 dostala
Maruška ten nejlepší dárek – před Štědrým dnem odešla natrvalo ke své
babičce a sestřičce.
Čtyřletou
Petrušku, šestiletého Mílu a jedenácti-letého Míru přivedl v lednu 2007
do Klokánku otec a soudní exekutor. Rodina byla toho dne vystěhována pro
neplacení nájmu na ulici. Otec s nejstarší již zletilou dcerou šel k
příbuzným, ale pro další tři děti už nebylo místo. Všichni sourozenci si
v Klokánku rychle zvykli. Petrušku měli všichni rádi pro její
bezprostřednost a radostnou a milou povahu. V Klokánku ráda chodila do
školky, ráda si hrála s panenkami, ráda si prohlížela knížky a milovala
zvířátka, hlavně pejsky. Také oba její bráškové byli moc hodní a šikovní
kluci, i ve škole je velmi chválili. Míra se strejdou navštěvoval
rybářský kroužek a vyhrál dokonce soutěž v rybaření. Milánek zase
projevoval velký talent ve fotbalovém kroužku. Matka o děti
neprojevovala žádný zájem, její pobyt nebyl znám. Jen jednou přislíbila
návštěvu, ale nepřišla. Zato otec děti navštěvoval každý týden a o
víkendech si je bral na výlety. Celé dny usilovně pracoval a snažil se
ze všech sil zajistit nové trvalé bydlení. Všichni jsme mu drželi palce.
Koncem prázdnin 2007 přišel otec s radostnou zprávou, že má pronajatý
domek a že nový školní rok děti zahájí už v novém bydlišti. Sourozenci
byli nadšení a do nového domova se moc těšili. Ale než se stačili
přestěhovat, otec onemocněl a musel být hospitalizován. V listopadu 2007
zemřel. Děti to velmi těžce zasáhlo. Naštěstí měly velkou oporu ve své
nejstarší sestře Mirce. Pravidelně za nimi docházela a jak to jen šlo,
brala si je k sobě domů. I když se jí pak narodilo miminko, dělala
všechno pro to, aby se o své mladší sourozence mohla trvale postarat. A
ti se moc těšili na den, kdy půjdou k Mirce „napořád“. Dočkali se v
dubnu 2009. Soud zbavil matku rodičovské zodpovědnosti a děti svěřil do
poručenské péče jejich jednadvacetileté sestře. Při loučení Petruška
svému „klokanímu“ strejdovi řekla: „Strejdo, že se teď tatínek na nás
usmívá…“
Sedmnáctiletý Jiří byl přijat do Klokánku v červnu 2008 na vlastní
žádost. Přivedla ho jeho třídní profesorka, když zjistila, v jak tíživé
situaci se tento sympatický student obchodní akademie nachází. Ve své
žádosti Jirka uvedl: „Minulý měsíc mě nevlastní otec vyhodil z domu,
protože jsem nebyl schopen přispívat na domácnost. Žádal po mně 2 000 Kč
měsíčně, což jsem jako student střední školy nebyl schopen platit, i
když jsem chodil na brigády. Momentálně jsem ubytovaný v Domově mládeže,
je to ale pouze přes týden. O víkendech přebývám u známých. Tenhle
způsob života je nejistý a nedává mi vhodné podmínky ke studiu. Z
přicházejících prázdnin mám velkou obavu, protože jinou možnost
ubytování nemám.“ V Klokánku byl Jirka spokojený a svědomitě se
připravoval na maturitu. I tady chodil na brigády, aby měl finanční
rezervu, až bude na všechno sám. V červnu Jiří velmi úspěšně
odmaturoval. Krátce nato získal zaměstnání v oboru, a začal dálkově
studovat vysokou školu. V V Klokánku zůstává i po dosažení zletilosti a
připravuje se na samostatný život. S naší pomocí požádal o přidělení
bytu, který by měl dostat v nejbližší době.
Osmiletá
Kristýnka, sedmiletý Sebastián a tříletá Markétka byli v prosinci 2004
umístěni předběžným opatřením do dětského domova. V soudním rozhodnutí
se uvádí, že „děti bydlely s rodiči v zimních měsících v domě, který je
po požáru a jehož bytové podmínky jsou naprosto nevyhovující (promáčené
zdi, plíseň, poškozené postele, zastavený přívod vody a elektřiny) a
podle zjištění magistrátu i závěru znaleckého posudku rodiče péči o děti
dlouhodobě zanedbávali“. Nad dětmi byla nařízena ústavní výchova,
třebaže jsme úřadům s ohledem na velmi silnou citovou vazbu mezi dětmi a
rodiči navrhovali využít blízkého kroměřížského Klokánku. Děti nesly
pobyt v dětském domově s omezenou možností návštěv velmi těžce. Při
jedné propustce celá rodina Klokánek navštívila a dětem se tam moc
líbilo. Rodiče ihned podali návrh na jejich přemístění do Klokánku. Soud
jim dne 3. září 2007 vyhověl. Radost rodičů a dětí ale netrvala dlouho.
Odvolal se totiž Městský úřad Otrokovice s tím, že „by došlo k narušení
stabilního prostředí Dětského domova rodinného typu v Uherském Ostrohu.
Klokánek rovněž poskytuje pouze institucionální péči a zásadní odlišnost
mezi dětským domovem a Klokánkem spočívá pouze ve zřizovateli“. Krajský
soud v Brně ale odvolání nevyhověl. Ve svém rozsudku ze dne 26. června
2008 uvedl, že „je zcela opodstatněný závěr soudu prvého stupně, že
výchovu dětí lze zajistit rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc FOD. V tomto ohledu neobstojí námitka odvolatele, že
uvedené zařízení poskytuje v podstatě totožnou institucionální péči jako
Dětský domov v Uherském Ostrohu. Podle názoru odvolacího soudu již
samotná péče poskytovaná v tomto zařízení, vycházeje z jeho statutu, má
povahu rodinné péče, která má přednost před nařízením ústavní výchovy.“
A A tak letní prázdniny 2008 již děti trávily v Klokánku. Byly to velmi
milé a hodné děti, šťastné, že jsou blízko rodičů. Ve škole i v Klokánku
se chovaly na jedničku s hvězdičkou. Rodiče začali s Klokánkem a s
kroměřížskou pobočkou výborně spolupracovat a s vervou a s naší podporou
se ihned pustili do vyklízení a zařizování vyhořelého domku. S naší
pomocí zajistili i přívod elektřiny a vody. Děti si brali domů nejprve
na víkendy a po téměř čtyřletém pobytu dětí v dětském domově a ročním
pobytu v Klokánku si děti v červnu 2009 odvedli natrvalo domů.
