 
|
Právě VY nám pomáháte změnit osud mnoha dětem. DĚKUJEME! Některé děti ve svém životě neměly tolik štěstí,
prosíme, pomozte nám to změnit!
|
"PLAVÁČCI"
|
Chodíme si pro ně rovnou do porodnice. Svěří nám je rodiče, kteří tvrdí, že si pro ně
brzy přijdou. Jen, co si najdou pořádné bydlení a zařídí vše potřebné, aby mohli o miminko pečovat sami. My pro ně máme
vždy přichystanou postýlku, dostatek jídla, teplo a hlavně laskavou náruč klokánčí tety. „Plaváček“ se brzy začne na tetu usmívat, radostně mává
ručičkami na ostatní děti v bytě. Občas skutečně přijde maminka a tatínek, chvilku si „Plaváčka“ pochovají
a zase odejdou. „Plaváček“ začne zvedat hlavičku a vydávat radostné zvuky, otáčí se taky ze zad na bříško.
Maminka s tatínkem pořád nebydlí a miminko si domů neodnášejí. Vlastně za ním už ani tak často nechodí. Sociální
pracovnice začínají řešit, co bude dál. Již nespoléhají na rodiče a podávají nám sami žádost o další pobyt miminka
v Klokánku. Miminko je spokojené, už sedí, žvatlá, učí se papat nové dobroty. Teta si miminko parádí, chlubí
se s ním, hodní lidé nám nosí krásné oblečky. Miminko tráví čas pozorováním ostatních dětí, zkoumá vše nové.
Všichni ho máme moc rádi. Vystrojíme mu úžasnou oslavu prvních narozenin. A pak přijedou soudní vykonavatelé. Odvezou
miminko do kojeneckého ústavu s kapacitou 140 dětí. Z ústeckého Klokánku už takhle „odplavali tři Plaváčci“.
Teď máme čtvrtého a bojíme se, že z jeho odchodu, tímto způsobem, budeme znovu smutní. Zvyknout si prostě nejde…
Proč tyhle děti nemají šanci počkat si u nás na novou maminku a tatínka? Protože zákonná lhůta pro pobyt dětí
v Klokánku je kratší než lhůta, kdy je možné pro „Plaváčky“ najít novou rodinu …. |
FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ SE SNAŽÍ O ZMĚNU LEGISLATIVY! PRÁVO DĚTÍ NA ÚSMĚV A RADOSTNÝ ŽIVOT BY MĚLO BÝT NADE VŠECHNY
ZÁKONY! SCHVÁLENÍ NOVÉHO ZÁKONA O SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANĚ DĚTÍ JE ČASOVĚ VELMI NÁROČNÉ, ALE MAJÍ K DISPOZICI TOLIK ČASU
PRÁVĚ TI, KTERÝCH SE TO NEJVÍCE TÝKÁ – DĚTI? KAŽDÝ KDO MŮŽE, BY MĚL POMÁHAT!
ČÍSLO CELONÁRODNÍHO SBÍRKOVÉHO ÚČTU FOD 3055103/0300.
|
"MALÝ KLOKÁNEK"
|
|
 Jednoho krásného jarního dne jsme na večer jeli pro sotva dvouletého „Malého Klokánka“. Policie ho našla na
ulici se svou maminkou, která se radostí z návratu svého „Klokánka“ zdrogovala takovým způsobem, že se ani
neudržela na nohou. „Malý Klokánek“ řádil po policejní stanici jako divý, vůbec nevěděl, jak se má chovat. Nakonec jsme
se dozvěděli, že „Malý Klokánek“ už stihnul procestovat se svým tátou skoro celé Polsko, protože kočovali a živili se
krádežemi. Nakonec docestovali až do Čech, kde se „Klokánek“ skoro po dvou dlouhých letech setkal s maminkou. Když
„Malý Klokánek“ přijel k nám do zařízení, tety se nestačily divit, co všechno „Malého Klokánka“ tatínek nenaučil.
„Malý Klokánek“ neuměl sám jíst, dokonce i hrneček viděl poprvé. Neuměl si hrát ani sám, ani s dalšími
kamarády „Klokánky“, které u nás poznal. „Malý Klokánek“ se moc bál nočníku a dokonce i vody. „Malý Klokánek“ byl také
velmi nemocný, měl problémy s dýcháním a různé další nemoci. Nejspíš celé ty dva roky, které strávil na cestách,
ho tatínek nosil, protože neuměl moc chodit a stále chtěl být u tety na rukou. Teta se ale nevzdala! Rozhodla se, že
z „Malého Klokánka“, který ještě neměl šanci poznat svět, udělá „Velkého statného Klokana“, který pak všem ukáže,
zač je toho loket. Tetě se po pár měsících opravdu podařilo, aby byl „Malý Klokánek“ samostatný, už chodil sám na
nočník, dokonce se rád koupal. Dokázal se sám napapat a napít z hrnečku. Hrál si se svými oblíbenými hračkami,
houpacím koníkem a kačerem, ale také si užíval přítomnost ostatních „Klokánků“, kterých se dříve bál. A najednou přišel
dopis k tetám do kanceláře! Náš „Malý Klokánek“ byl předán do péče Dětského domova! A proč? I v Dětském
domově se podivovali, proč takhle „Malý Klokánek“ musí do Dětského domova, když tam nemá žádné vrstevníky, ale
jen mnohem starší kamarády. „Malý Klokánek by se měl moc dobře u pěstounů. Bohužel, „Malý Klokánek“ svou šanci
nedostal, a tak skončila jeho Klokánkovská pohádka! Moc nám chybíš „Malý Klokánku“!!!
|
PŘÍSTAV BEZPEČÍ
|
Na ten den, kdy se u nás objevil, asi nikdy nezapomenu. Krásný jedenáctiletý klučina,
s ustaraným výrazem a hrozně smutnýma očima. Pohledem pořád utíkal, jako by se styděl. Na hlavě měl šrám, to jak
ho doma zbili páskem a kovová přezka mu roztrhla kůži na hlavě. Byl začátek listopadu a hubený klučina se tak
trochu třásl v tenké bundičce. Z počátku se mu moc do řeči nechtělo. Hodně a s velkou chutí se najedl, vděčný za každý kousek
nového oblečení i výbavy do školy. Rychle se zabydlel v našem bytě a doslova rozkvetl. A začal vyprávět. Jak
byl s rodiči na ubytovně, kde byl někdy i celé dny zavřený v jednom pokoji. Pil vodu z kohoutu umyvadla
a na toaletu chodil na kbelík. Rodiče naházeli většinu svých peněz do automatu a pro jídlo pak chodili se synem do
popelnic. Nedílnou součástí života malého kluka byl i alkohol a návaly vzteku a bití od rodičů. Když se bez jediné
návštěvy před Vánocemi ozvali rodiče, že by si chlapce vzali na prázdniny domů, přišel klučina za mnou a znovu jsem
viděla ten ustaraný výraz v jeho tváři. Dlouho hledal slova, aby mi řekl, že na vánoční prázdniny by chtěl zůstat
v Klokánku. Jen měl strach, aby se doma nedozvěděli, že si návštěvu doma nepřeje on. Na vlastní uši jsem slyšela
tu ránu, když mu spadl ten obrovský kámen ze srdce, když jsem ho ujistila, že vše zařídím tak, aby jeho přání zůstalo
v utajení. Uběhl téměř rok a rodiče si dodnes nenašli čas, aby syna navštívili. Ten okatý kluk jim občas sám
zavolá. Vždycky s nadějí, že se doma něco změnilo. Další den už zas sedíme proti sobě a oba zadržujeme slzy, když
vypráví, jak ho rodiče osočují ze všech křivd, kterých se na nich kluk údajně dopustil. Do telefonu vždy napadají i
naše zařízení. A ten statečný klučina i přes hrubosti rodičů hájí svoje tety. Vždycky se pak ujišťuje, že zůstane u nás
a nebude se muset vrátit domů. Dlouhé diskuse vedeme i o největším přání dvanáctiletého kluka, co na svých bedrech nese
tíhu, kterou by leckterý dospělý neunesl. Strašně si přeje novou rodinu. Tátu, co by s ním chodil na fotbal a
maminku, co umí pohladit. A hlavně, aby ho měli hodně a hodně rádi. A nejraději by měl i nového brášku. Před časem jsme
dlouho řešili další velké téma. Byly vyčerpány všechny možnosti pobytu u nás. A tak jsem vysvětlovala, že od nás bude
muset odejít do jiného domova. Bude to malý dětský domov a jistě poskytne dobrou péči i laskavé prostředí. Lukáš už se
s přesunem smířil. Jen mi včera znovu přišel s tím ustaraným obličejem říct, že se bojí, aby se nezapomnělo
na to jeho největší přání, aby pro něj našli novou rodinu. Až bude odcházet, určitě budu mít ustaraný obličej já. To
proto jestli se podaří najít tomu klučinovi rodinu, které uvízne pod kůži tak jako nám. |
 PRÁCE TET A STRÝCŮ V KLOKÁNCÍCH JE VELMI NÁROČNÁ FYZICKY, ALE HLAVNĚ PSYCHICKY. DO NAŠÍ KLOKANNÍ
RODINY HLEDÁME STÁLE NOVÉ TETY A STREJDY. HODNÝCH LIDÍ NENÍ NIKDY DOST. MÁTE SRDÍČKO NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ? PŘIJĎTE
K NÁM I VY POMOCI.
|
MAREČEK
|
Mareček přišel do našeho Klokánku společně se svou starší sestrou. Do té doby o děti
pečovala babička, která s nimi bydlela na ubytovně a z které byla vystěhována. Babička nevěděla, co si má
počít, dočasně tedy svěřila svá vnoučata do péče Klokánku. Všichni z toho byli moc smutní, ale babička slíbila, že
jakmile vyřeší bydlení, děti si vezme zpět k sobě. Náš malý Mareček byl zpočátku hodně bázlivý, ve svých 3 letech
toho moc nenamluvil, nosil pleny, neuměl se napít z hrnečku a byl velmi závislý na své starší sestře, často
plakal. Během svého pobytu v Klokánku začal brzy dělat velké pokroky a stal se okamžitě miláčkem všech tet i
dětí. Naučil se sám jíst, pít z hrnečku a snažil se zvládnout i chození na nočníček. Pečující tety se mu
hodně věnovaly, chlapeček byl vnímavý, rád se učil a o všechno se zajímal, z upřímného smíchu a úspěchů měl
radost celý Klokánek. Babička se o děti pravidelně zajímala, ale situaci s bydlením nevyřešila. O Marečkovou
starší sestru se začal zajímat její vlastní otec. Sám Mareček však takové štěstí neměl. Blížily se Vánoce, pro
děti byly nachystány vánoční dárky, tety společně s dětmi pekly cukroví, zdobily vánoční stromeček a chystaly se
na společné prožití svátků. Krátce před Vánocemi přišla od sociální pracovnice OSPOD zpráva, že Marečkova sestra odejde
z Klokánku do péče otce a sám Mareček do péče profesionálních pěstounů. Pro všechny to byla nečekaná – smutná
událost. Nikdo nepochopil, proč nemůže Mareček na svou novou, stálou rodinu počkat v Klokánku, kde si mezitím
zvykl, měl tady svůj pokojíček plný hraček, děti i tety, na které se pořád usmíval s pocitem jistoty a
bezpečí. Věříme, že dnes už má naše blonďaté sluníčko svůj šťastný, stálý domov, jen nám připadá zbytečné, proč
na něj nemohl počkat u nás. |
FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ CHCE PRO KAŽDÉ DÍTĚ VLASTNÍ RODINU. KAŽDÝ PŘECE VÍ, ŽE RODINA JE PRO DÍTĚ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.
PROČ, KDYŽ UŽ MUSEL BÝT MAREČEK ODDĚLEN OD SVÉ SESTRY, MUSEL ZÁROVEŇ OPUSTIT I KLOKÁNEK? A TO ZASE POUZE JEN DOČASNĚ.
VĚDĚLI JSTE, ŽE V PROFESIONÁLNÍ PĚSTOUNSKÉ RODINĚ MŮŽE BÝT DÍTĚ MAXIMÁLNĚ JEDEN ROK? PROČ? UMÍTE SI PŘEDSTAVIT, KOLIK
TAKOVÝCH RODIN PROJDE DÍTĚ, KTERÉ HLEDÁ RODIČE I NĚKOLIK LET A NÉ SVOU VINOU? MOŽNÁ JE TO PROTO, ABY SI „NĚKDO“ UDĚLAL
ČÁRKU…, ANIŽ BY PŘEMÝŠLEL O ZÁJMU DÍTĚTE. VĚDĚLI JSTE, ŽE V KLOKÁNKU MOHOU ZŮSTAT SOUROZENCI SPOLU? U NÁS JSOU
UMÍSTNĚNY DĚTI OD NAROZENÍ DO SVÉ ZLETILOSTI. MNOHDY ZŮSTANOU DĚTEM JEN SOUROZENECKÉ VAZBY. TAK PROČ JE
ZPŘETRHAT?
|
V rámci dnů otevřených dveří, zveme VÁS i Vaše blízké a přátele na návštěvu do našich
KLOKÁNKŮ.
|
|
KLOKÁNEK
|
ADRESA ZAŘÍZENÍ
|
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
|
|
Teplice
|
Doubravská 639/12, Teplice
|
08.03.2017
|
|
Brno
|
Michalova 2586/4, Brno - Líšeň
|
21.03.2017
|
|
Janovice
|
Rozvojová zóna 514, Janovice nad Úhlavou
|
29.03.2017
|
|
Litoměřice
|
Alšova 800/8, Litoměřice
|
29.03.2017
|
|
Láskova
|
Láskova 1803/12, Praha 4
|
07.04.2017
|
|
Dlouhá Loučka
|
Švehlova 316, Dlouhá Loučka
|
20.04.2017
|
|
Dolní Benešov
|
Osada Míru 313, Dolní Benešov
|
17.05.2017
|
|
Štěrboholy
|
K Učilišti 165/15, Praha 10
|
25.05.2017
|
|
Hostivice
|
Komenského 454, Hostivice
|
01.06.2017
|
|
Žatec
|
Lva Tolstého 2987, Žatec
|
10.06.2017
|
|
Ústí nad Labem
|
Rozcestí 788/4, Ústí nad Labem
|
20.09.2017
|
|
Chomutov
|
Kamenný vrch 5307, Chomutov
|
10.10.2017
|
|
Pardubice
|
Nerudova 880/8, Pardubice
|
11.10.2017
|
|
Chabařovická
|
Chabařovická 1125/4, Praha 8
|
30.11.2017
|
|
Olomouc
|
Peřinova 341/2, Olomouc
|
01.12.2017
|
|
Anička a Vítek
|
| Roztomilá pětiletá dvojčátka, už s námi v Klokánku spokojeně žila déle než rok.
Za tu dobu udělala veliký pokrok. Dovedla samostatně stolovat, zvládala osobní hygienu, pomáhala tetám s přípravou
stolu před jídlem, začala chodit do mateřské školky. Ačkoliv pocházela ze Slovenska, hovořila plynně českým jazykem.
Anička a Vítek považovali Klokánek za svůj domov. Měli tu kamarády a tety, které měli velmi rádi. |