Zpravodaj 3/2016

Dne 16. listopadu 2016 byla zahájena sbírka Fondu ohrožených dětí. Za každý příspěvek vám moc a moc děkujeme!  ČÍSLO ÚČTU VEŘEJNÉ SBÍRKY: 3055103/0300 

„Vždyť zázraku stačí moment a moh´ by se stát,
všude, kde moudrost chybí a zájem se ptát…
Na rtech nám váznou slova, co donutí tě řvát,
vždyť stačí jen líp se chovat a víc je mít rád..“

(Viktor Dyk)


V Praze, listopad 2016   
      

Vážení a milí přátelé,

      srdečně vás zdravíme. Rádi bychom vám poděkovali za dosavadní podporu. V příloze si dovolujeme zaslat zpravodaj, ve kterém uvádíme alespoň několik příběhů dětí, kterým Fond hrožených dětí pomáhá. Ovšem poskytnout dětem bezpečí můžeme pouze s Vaší pomocí. I nadále Fond ohrožených dětí usiluje o změnu Zákona o sociálně právní ochraně dětí. Přitom se snaží poskytnout dětem bezpečný domov po dobu, kdy nemohou být ve vlastní či stálé náhradní rodině. Ve zpravodaji se dočtete pravdivé příběhy některých z našich dětí. Zpravodaj vám také ukáže, jak těžké životní zkoušky pro děti Novela zákona o sociálně právní ochraně dětí z roku 2013 přichystala. Už tak to děti neměly ve svých těžkých životních situacích lehké, nebylo přece nutné jim tyto situace ještě ztěžovat. Děti potřebují organizace jako je Fond ohrožených dětí, aby jim pomohly najít bezpečný domov.

            Vážení a milí přátelé, Vy, kteří jste přispěli v nedávné době, nebo další podpora již není ve Vašich silách, berte prosím náš dopis a zpravodaj jen jako poděkování a držte Klokánkům palce. I psychická podpora je velmi důležitá a také za ní vám velmi děkujeme.

Věříme, že nám jde společně o děti, které jsou do Klokánků svěřovány. Nemají to lehké, ale všichni společně jim můžeme jejich osud zlepšit. Za to vám patří velký dík.

Za Fond ohrožených dětí


                                                                                                           Jan Vaněk, 
                                                                                                         předseda FOD 


    

P. S. Dary věnované nešemu sdružení lze podle zák. č. 586/1992 Sb. odečíst ze základu daně, jestliže:

- u fyzických osob úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období přesáhne 2 % základu daně nebo činí alespoň 1 000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně (viz § 15 odst. 1)

- u právnických osob úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období činí alespoň částku 2 000 Kč, v úhrnu lze odečíst nejvýše 5 % ze základu daně (viz § 20 odst. 8).

Pro daňové účely vám poskytnutí daru samozřejmě rádi potvrdíme. Prosíme však o přiložení kopie příkazu k úhradě či jiného dokladu, z něhož bychom mohli zjistit, kdy, z jakého účtu a v jaké výši byl dar poskytnut. Děkujeme.



Fond ohrožených dětí,  z.s.  Na Poříčí 1038/6, 110 00 PRAHA 1,
  tel./fax: 224 236 655, IČ: 004 99 277.
Číslo zvláštního účtu pro celonárodní dobročinnou sbírku: ČSOB, a. s., divize PS 3055103/0300

      





Právě VY nám pomáháte změnit osud mnoha dětem. DĚKUJEME! Některé děti ve svém životě neměly tolik štěstí, prosíme, pomozte nám to změnit! 

"PLAVÁČCI"
Chodíme si pro ně rovnou do porodnice. Svěří nám je rodiče, kteří tvrdí, že si pro ně brzy přijdou. Jen, co si najdou pořádné bydlení a zařídí vše potřebné, aby mohli o miminko pečovat sami. My pro ně máme vždy přichystanou postýlku, dostatek  jídla, teplo a hlavně laskavou náruč klokánčí tety. „Plaváček“ se brzy začne  na tetu usmívat, radostně mává ručičkami na ostatní děti v bytě. Občas skutečně přijde maminka a tatínek, chvilku si „Plaváčka“  pochovají a zase odejdou. „Plaváček“  začne zvedat hlavičku a vydávat radostné zvuky, otáčí se taky ze zad na bříško. Maminka s tatínkem pořád nebydlí a miminko si domů neodnášejí. Vlastně za ním už ani tak často nechodí. Sociální pracovnice začínají řešit, co bude dál. Již nespoléhají na rodiče a podávají nám sami žádost o další pobyt miminka v Klokánku. Miminko je  spokojené, už sedí, žvatlá, učí se papat nové dobroty. Teta si miminko parádí, chlubí se s ním, hodní lidé nám nosí krásné oblečky. Miminko tráví čas pozorováním ostatních dětí, zkoumá vše nové. Všichni ho máme moc rádi. Vystrojíme mu úžasnou oslavu prvních narozenin. A pak přijedou soudní vykonavatelé. Odvezou miminko do kojeneckého ústavu s kapacitou 140 dětí. Z ústeckého Klokánku už takhle „odplavali tři Plaváčci“. Teď máme čtvrtého a bojíme se, že z jeho odchodu, tímto způsobem, budeme znovu smutní. Zvyknout si prostě nejde… Proč tyhle děti nemají šanci počkat si u nás na novou maminku a tatínka? Protože zákonná lhůta pro pobyt dětí v Klokánku je kratší než lhůta, kdy je možné pro „Plaváčky“  najít novou rodinu …. 
FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ SE SNAŽÍ O ZMĚNU LEGISLATIVY! PRÁVO DĚTÍ NA ÚSMĚV A RADOSTNÝ ŽIVOT BY MĚLO BÝT NADE VŠECHNY ZÁKONY! SCHVÁLENÍ NOVÉHO ZÁKONA O SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANĚ DĚTÍ JE ČASOVĚ VELMI NÁROČNÉ, ALE MAJÍ K DISPOZICI TOLIK ČASU PRÁVĚ TI, KTERÝCH SE TO NEJVÍCE TÝKÁ – DĚTI? KAŽDÝ KDO MŮŽE, BY MĚL POMÁHAT!
ČÍSLO CELONÁRODNÍHO SBÍRKOVÉHO ÚČTU FOD 3055103/0300. 
"MALÝ KLOKÁNEK"

Jednoho krásného jarního dne jsme na večer jeli pro sotva dvouletého „Malého Klokánka“. Policie ho našla na ulici se svou maminkou, která se radostí z návratu svého „Klokánka“ zdrogovala takovým způsobem, že se ani neudržela na nohou. „Malý Klokánek“ řádil po policejní stanici jako divý, vůbec nevěděl, jak se má chovat. Nakonec jsme se dozvěděli, že „Malý Klokánek“ už stihnul procestovat se svým tátou skoro celé Polsko, protože kočovali a živili se krádežemi. Nakonec docestovali až do Čech, kde se „Klokánek“ skoro po dvou dlouhých letech setkal s maminkou. Když „Malý Klokánek“ přijel k nám do zařízení, tety se nestačily divit, co všechno „Malého Klokánka“ tatínek nenaučil. „Malý Klokánek“ neuměl sám jíst, dokonce i hrneček viděl poprvé.  Neuměl si hrát ani sám, ani s dalšími kamarády „Klokánky“, které u nás poznal. „Malý Klokánek“ se moc bál nočníku a dokonce i vody. „Malý Klokánek“ byl také velmi nemocný, měl problémy s dýcháním a různé další nemoci. Nejspíš celé ty dva roky, které strávil na cestách, ho tatínek nosil, protože neuměl moc chodit a stále chtěl být u tety na rukou. Teta se ale nevzdala! Rozhodla se, že z „Malého Klokánka“, který ještě neměl šanci poznat svět, udělá „Velkého statného Klokana“, který pak všem ukáže, zač je toho loket. Tetě se po pár měsících opravdu podařilo, aby byl „Malý Klokánek“ samostatný, už chodil sám na nočník, dokonce se rád koupal. Dokázal se sám napapat a napít z hrnečku. Hrál si se svými oblíbenými hračkami, houpacím koníkem a kačerem, ale také si užíval přítomnost ostatních „Klokánků“, kterých se dříve bál. A najednou přišel dopis k tetám do kanceláře! Náš „Malý Klokánek“ byl předán do péče Dětského domova! A proč? I  v Dětském domově se  podivovali, proč takhle „Malý Klokánek“ musí do Dětského domova, když tam nemá žádné vrstevníky, ale jen mnohem starší kamarády. „Malý Klokánek by se měl moc dobře u pěstounů. Bohužel, „Malý Klokánek“ svou šanci nedostal, a tak skončila jeho Klokánkovská pohádka! Moc nám chybíš „Malý Klokánku“!!!

PŘÍSTAV BEZPEČÍ
Na ten den, kdy se u nás objevil, asi nikdy nezapomenu. Krásný jedenáctiletý klučina, s ustaraným výrazem a hrozně smutnýma očima. Pohledem pořád utíkal, jako by se styděl. Na hlavě měl šrám, to jak ho doma zbili páskem a kovová přezka mu roztrhla kůži na hlavě.  Byl začátek listopadu a hubený klučina se tak trochu třásl v tenké bundičce. Z počátku se mu moc do řeči nechtělo. Hodně a s velkou chutí se najedl, vděčný za každý kousek nového oblečení i výbavy do školy. Rychle se zabydlel v našem bytě a doslova rozkvetl.  A začal vyprávět. Jak byl s rodiči na ubytovně, kde byl někdy i celé dny zavřený v jednom pokoji. Pil vodu z kohoutu umyvadla a na toaletu chodil na kbelík. Rodiče naházeli většinu svých peněz do automatu a pro jídlo pak chodili se synem do popelnic. Nedílnou součástí života malého kluka byl i alkohol a návaly vzteku a bití od rodičů. Když se bez jediné návštěvy před Vánocemi ozvali rodiče, že by si chlapce vzali na prázdniny domů, přišel klučina za mnou a znovu jsem viděla ten ustaraný výraz v jeho tváři. Dlouho hledal slova, aby mi řekl, že na vánoční prázdniny by chtěl zůstat v Klokánku. Jen měl strach, aby se doma nedozvěděli, že si návštěvu doma nepřeje on. Na vlastní uši jsem slyšela tu ránu, když mu spadl ten obrovský kámen ze srdce, když jsem ho ujistila, že vše zařídím tak, aby jeho přání zůstalo v utajení. Uběhl téměř rok a rodiče si dodnes nenašli čas, aby syna navštívili. Ten okatý kluk jim občas sám zavolá. Vždycky s nadějí, že se doma něco změnilo. Další den už zas sedíme proti sobě a oba zadržujeme slzy, když vypráví, jak ho rodiče osočují ze všech křivd, kterých se na nich kluk údajně dopustil. Do telefonu vždy napadají i naše zařízení. A ten statečný klučina i přes hrubosti rodičů hájí svoje tety. Vždycky se pak ujišťuje, že zůstane u nás a nebude se muset vrátit domů. Dlouhé diskuse vedeme i o největším přání dvanáctiletého kluka, co na svých bedrech nese tíhu, kterou by leckterý dospělý neunesl. Strašně si přeje novou rodinu. Tátu, co by s ním chodil na fotbal a maminku, co umí pohladit. A hlavně, aby ho měli hodně a hodně rádi. A nejraději by měl i nového brášku. Před časem jsme dlouho řešili další velké téma. Byly vyčerpány všechny možnosti pobytu u nás. A tak jsem vysvětlovala, že od nás bude muset odejít do jiného domova. Bude to malý dětský domov a jistě poskytne dobrou péči i laskavé prostředí. Lukáš už se s přesunem smířil. Jen mi včera znovu přišel s tím ustaraným obličejem říct, že se bojí, aby se nezapomnělo na to jeho největší přání, aby pro něj našli novou rodinu. Až bude odcházet, určitě budu mít ustaraný obličej já. To proto jestli se podaří najít tomu klučinovi rodinu, které uvízne pod kůži tak jako nám.
PRÁCE TET A STRÝCŮ V KLOKÁNCÍCH JE VELMI NÁROČNÁ FYZICKY, ALE HLAVNĚ PSYCHICKY. DO NAŠÍ KLOKANNÍ RODINY HLEDÁME STÁLE NOVÉ TETY A STREJDY. HODNÝCH LIDÍ NENÍ NIKDY DOST. MÁTE SRDÍČKO NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ? PŘIJĎTE K NÁM I VY POMOCI.
MAREČEK
Mareček přišel do našeho Klokánku společně se svou starší sestrou. Do té doby o děti pečovala babička, která s nimi bydlela na ubytovně a z které byla vystěhována. Babička nevěděla, co si má počít, dočasně tedy svěřila svá vnoučata do péče Klokánku. Všichni z toho byli moc smutní, ale babička slíbila, že jakmile vyřeší bydlení, děti si vezme zpět k sobě. Náš malý Mareček byl zpočátku hodně bázlivý, ve svých 3 letech toho moc nenamluvil, nosil pleny, neuměl se napít z hrnečku a byl velmi závislý na své starší sestře, často plakal. Během svého pobytu v Klokánku začal brzy dělat velké pokroky a stal se okamžitě miláčkem všech tet i dětí. Naučil se sám jíst, pít z hrnečku a snažil se zvládnout i chození na nočníček. Pečující tety se mu hodně věnovaly, chlapeček byl vnímavý, rád se učil a o všechno se zajímal, z  upřímného smíchu a úspěchů měl radost celý Klokánek. Babička se o děti pravidelně zajímala, ale situaci s bydlením nevyřešila. O Marečkovou starší sestru se začal zajímat její vlastní otec. Sám Mareček  však takové štěstí neměl. Blížily se Vánoce, pro děti byly nachystány vánoční dárky, tety společně s dětmi pekly cukroví, zdobily vánoční stromeček a chystaly se na společné prožití svátků. Krátce před Vánocemi přišla od sociální pracovnice OSPOD zpráva, že Marečkova sestra odejde z Klokánku do péče otce a sám Mareček do péče profesionálních pěstounů. Pro všechny to byla nečekaná – smutná událost. Nikdo nepochopil, proč nemůže Mareček na svou novou, stálou rodinu počkat v Klokánku, kde si mezitím zvykl, měl tady svůj pokojíček plný hraček,  děti  i tety, na které se pořád usmíval s pocitem jistoty a bezpečí.  Věříme, že dnes už má naše blonďaté sluníčko svůj šťastný, stálý domov, jen nám připadá zbytečné, proč na něj nemohl počkat u nás.
FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ CHCE PRO KAŽDÉ DÍTĚ VLASTNÍ RODINU. KAŽDÝ PŘECE VÍ, ŽE RODINA JE PRO DÍTĚ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. PROČ, KDYŽ UŽ MUSEL BÝT MAREČEK ODDĚLEN OD SVÉ SESTRY, MUSEL ZÁROVEŇ OPUSTIT I KLOKÁNEK? A TO ZASE POUZE JEN DOČASNĚ. VĚDĚLI JSTE, ŽE V PROFESIONÁLNÍ PĚSTOUNSKÉ RODINĚ MŮŽE BÝT DÍTĚ MAXIMÁLNĚ JEDEN ROK? PROČ? UMÍTE SI PŘEDSTAVIT, KOLIK TAKOVÝCH RODIN PROJDE DÍTĚ, KTERÉ HLEDÁ RODIČE I NĚKOLIK LET A NÉ SVOU VINOU? MOŽNÁ JE TO PROTO, ABY SI „NĚKDO“ UDĚLAL ČÁRKU…, ANIŽ BY PŘEMÝŠLEL O ZÁJMU DÍTĚTE. VĚDĚLI JSTE, ŽE V KLOKÁNKU MOHOU ZŮSTAT SOUROZENCI SPOLU?  U NÁS JSOU UMÍSTNĚNY DĚTI OD NAROZENÍ DO SVÉ ZLETILOSTI. MNOHDY ZŮSTANOU DĚTEM JEN SOUROZENECKÉ VAZBY. TAK PROČ JE ZPŘETRHAT?
V rámci dnů otevřených dveří, zveme VÁS i Vaše blízké a přátele na návštěvu do našich KLOKÁNKŮ.

KLOKÁNEK

ADRESA ZAŘÍZENÍ

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ

Teplice

Doubravská 639/12, Teplice

08.03.2017

Brno

Michalova 2586/4, Brno - Líšeň

21.03.2017

Janovice

Rozvojová zóna 514, Janovice nad Úhlavou

29.03.2017

Litoměřice

Alšova 800/8, Litoměřice

29.03.2017

Láskova

Láskova 1803/12, Praha 4

07.04.2017

Dlouhá Loučka

Švehlova 316, Dlouhá Loučka

20.04.2017

Dolní Benešov

Osada Míru 313, Dolní Benešov

17.05.2017

Štěrboholy

K Učilišti 165/15, Praha 10

25.05.2017

Hostivice

Komenského 454, Hostivice

01.06.2017

Žatec

Lva Tolstého 2987, Žatec

10.06.2017

Ústí nad Labem

Rozcestí 788/4, Ústí nad Labem

20.09.2017

Chomutov

Kamenný vrch 5307, Chomutov

10.10.2017

Pardubice

Nerudova 880/8, Pardubice

11.10.2017

Chabařovická

Chabařovická 1125/4, Praha 8

30.11.2017

Olomouc

Peřinova 341/2, Olomouc

01.12.2017


Anička a Vítek 
Roztomilá pětiletá dvojčátka, už s námi v Klokánku spokojeně žila déle než rok. Za tu dobu udělala veliký pokrok. Dovedla samostatně stolovat, zvládala osobní hygienu, pomáhala tetám s přípravou stolu před jídlem, začala chodit do mateřské školky. Ačkoliv pocházela ze Slovenska, hovořila plynně českým jazykem. Anička a Vítek považovali Klokánek za svůj domov. Měli tu kamarády a tety, které měli velmi rádi.