Davídek

Ne vždy je jaro nositelem radosti. Jednoho jarního dne potřeboval pomoc Klokánku 4letý Davídek , kterého maminka nevyzvedla ve školce. Už ráno, když maminka předávala Davídka do školky, se paní učitelkám jevilo, že je v podnapilém stavu . Když Davídka nikdo ve školce nevyzvedl, byla zkontaktována policie a místně příslušný OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí, lidově řečeno "sociálka"). 

Policie matku nalezla doma silně opilou. Protože v tu chvíli nebyl v rodině znám nikdo jiný, kdo by se mohl o Davídka postarat, paní soudkyně ihned rozhodla o umístění Davídka do Klokánku. Již delší dobu školka zaznamenávala podezření na týrání dítěte. Davídek chodil do školky s modřinami, vyprávěl o opilosti matky a jak ho maminka někdy bije.

Davídek byl moc milý, hravý a veselý chlapec. V Klokánku si hned našel kamarády a kamarádky. Bydlel v "klokaním bytě" s dalšími 3 dětmi a z Klokánku dál docházel do své školky, kde měl své oblíbené paní učitelky. To je výhoda, když je zařízení v místě bydliště dítěte. Samotné umístění dítěte do zařízení, tedy odloučení od rodičů v cizím prostředí, je pro dítě trauma.  Když jsou zařízení v co nejvíce městech nebo dokonce i v různých částech velkých měst, dítě tak nemusí ztratit kontakt se známými a blízkými. Dál zůstává ve známém prostředí komunity, chodí kolem známých parků nebo třeba i do stejných obchodů jako dříve s rodiči. Malá část jistoty jeho života zůstává stejná.

Davídek byl v Klokánku zdánlivě spokojený, jak jen to bylo v jeho situaci možné. Čím déle v Klokánku byl, tím více začal hovořit o smutných okamžicích. Vzpomínal, jak maminka doma pila, až upadla a usnula na podlaze. On se o ni bál, a zároveň měl hlad a žízeň. Vždycky si nějak sám poradil, než se třeba druhý den maminka probudila. Maminka byla pro Davídka nepředvídatelná, někdy neměla síly se mu věnovat, jindy na něj křičela nebo ho bila. Davídek měl jasno v tom, že piva způsobila, že pak byla maminka zlá. Ta svůj problém s alkoholem popírala,  jak už to při onemocnění alkoholismu bývá. Když děti něco trápí, mohou začít více zlobit. Tak jako Davídek. Někdy byl zlostný k dětem ve školce i v Klokánku, nebo neposlouchal. Davídkovi se v Klokánku věnovala paní psycholožka, která mu umožňovala formou hry vyjadřovat, co ho trápí a nacházet nové možnosti vyrovnávání se se situací. Psychologický podpora traumatizovaných dětí je velmi důležitá.

Během mapování rodinné historie vyšlo najevo, že maminka nadužívala alkohol ještě před narozením Davídka. Před několika lety absolvovala léčbu alkoholismu, a však neúspěšně. S maminkou pracovali odborníci Klokánku i OSPOD. Je v zájmu dítěte, aby se odborníci kolem rodiny nejprve snažili pomoci rodině tak, aby se dítě mohlo vrátit zpět k rodiči. Maminka zpočátku souhlasila s ambulantní léčbo, a však i přes tu bylo zjištěno, že když byla s Davídkem na procházce, popíjela alkohol. Také při některých návštěvách byla cítit alkoholem. Dál na léčbu nedocházela a její problémy se zhoršovaly.

Davídek měl to štěstí, že měl milující prarodiče, kteří mu pravidelně telefonovali a zajímali se o něj. Měl babičku a dědečka moc rád a vždy je nadšeně vítal nebo si s nimi telefonoval. Byli však z velké dálky, což způsobovalo, že ho nemohli navštěvovat tak často, jak by si přáli. Prarodiče brzy podali k soudu návrh na svěření Davídka do své péče. Maminka s tím nesouhlasila a snažila se všemožně zabránit, aby k nim Davídek odešel. Jedním z důvodů byla velká vzdálenost, dále její obavy, že o syna nadobro přijde, situaci zhoršovaly také složité rodinné vztahy ovlivněné matčiným alkoholismem. Maminka si přála, aby David raději vyrůstal v dětském domově, než u jeho prarodičů. Všichni zúčastnění odborníci podporovali, aby chlapec mohl odejít z Klokánku k prarodičům co nejdříve. I zákon ukládá, že rodinná péče má přednost před ústavní výchovou. Babička s dědečkem byli odhodláni poskytnout Davídkovi domov, když už nemohli pozitivně ovlivnit situaci dcery. Davídek se na maminku během návštěv stále častěji zlobil svým dětským způsobem. Odbíhal od ní, odmítal ji, neposlouchal a raději si chtěl hrát s „tetou“ v Klokánku. Maminka na situaci bohužel neměla náhled, své problémy s alkoholem nadále bagatelizovala a na malého synka se za jeho projevy zlobila. Rodině se věnoval i psycholog.

Soudní proces byl zdlouhavý. Prarodiče po tu dobu Davídka navštěvovali a brávali si ho na krátkodobé pobyty k sobě domů. Davídek měl z návštěv prarodičů velkou radost, nadšeně o nich hovořil a těšil se, až u nich bude žít. Nastávalo období Vánoc a soud konečně  rozhodl o svěření Davida do péče prarodičů. Všichni měli ten nejkrásnější vánoční dárek - Davídek konečně žije v rodině, se svou babičkou a dědou.


Jméno dítěte bylo z důvodu zachování anonymity pozměněno.