Fond ohrožených dětí

Pokud si vůbec otec připouštěl, že je Jeník skutečně postižený. Děti byly do Klokánku přijaty , protože se ocitly bez bydlení . Přestože měly maminku, která byla připravená se o ně postarat, vlivem rozvodového sporu mezi rodiči, byla matka prověřovaná z týrání dětí a nemohla si děti převzít. Celé nám to přišlo zvláštní. Děti byly moc milé, snaživé, usměvavé. Hodně se dojídaly, hodně spinkaly, a protože přišly do Klokánku v létě, tak řádily na zahradě. Jeník se snažil plazením a chůzí po 4 zapojovat do her ostatních dětí....

Máme finanční prostředky i zajištěný odbyt na naše výrobky. Jediným problémem je můj syn. Nechci, aby trávil dny v cizím prostředí s nějakou chůvou, které nebude rozumět ani slovo. Mohl by být na pár měsíců u vás?“ Po vyřízení nezbytných formalit se tak opravdu stalo. Malý, sotva pětiletý chlapeček , se u nás rychle zabydlel. Byl jako vítr. Stále běhal a jeho velkou vášní se stal fotbal. Napadlo to jednu z tet. „Stále ze spaní kope nohama. Je to rozený fotbalista!“ řekla s trochou nadsázky, když šla do skladu hledat...

Zamilovala se, ale on neměl rád děti. „ Nesnáším haranty!“ křičel na ni, když se dozvěděl o Božence a pokračoval: „ Musíš si vybrat. Buď já, nebo ona!“ Matka moc dlouho neváhala a zvolila přítele. Boženku svěřila Klokánku. Ujistila ji, že je to jen na čas, než se ten „její“ umoudří. Holčička ale moc dobře věděla, že ji maminka opustila. Že ji ztratila navždy. Její smutek byl nesnesitelný . Skončila v péči psychiatra , který ji nasadil uklidňující léky. Boženčin stav se postupně normalizoval, ale jakoby to nebyla ona. Už...

Měli jen maminku, ale ta o ně ztratila zájem . Našla si mladého přítele a chystala se založit novou rodinu. Byla ve vysokém stupni těhotenství, když nám děti předávala: „Tady jim bude líp. My teď máme malý byt, tam se nevejdou !“ Odešla, aniž by se rozloučila . Už jsme ji nikdy neviděli a děti také ne. Naštěstí jim matka ani moc nechyběla. Byli zvyklí se odmalička starat o sebe sami. Přestože se jednalo o početnou sourozeneckou skupinu, podařilo se je během několika měsíců u nás umístit k pěstounům . Jednalo se prověřenou rodinu...

Prosila tetu, že k mamince nechce, ale sociální pracovnice byla neoblomná. Matka má na dceru nárok! Její rozhodnutí mělo oporu v zákoně. Matka nebyla zbavena rodičovských práv a tak, pokud měla kde bydlet a co jíst, si mohla dcerku kdykoli „vypůjčit či vzít natrvalo domů. Tentokrát se jednalo naštěstí jen o čtyřdenní propustku. Pětiletá Andrejka si s pláčem sbalila svůj malý růžový kufřík, který dostala od tety spolu s několika hračkami a také vytouženou česací panenkou. Tu měla nejraději. Stále jí zaplétala copánky...

Stan, starý spací pytel a roztrhanou žíněnou matraci. Bydleli v areálu opuštěné továrny nedaleko za městem. „Už nemohu malého vystavovat takovému mrazu. Je nastydlý a tak vám ho vedu! Prosím, mohl by u vás několik dní zůstat, než si něco najdu?“ prosila a my samozřejmě souhlasili. Neměla nikoho, sama vyrostla v dětském domově . Malý Reneček byl moc hodný a chytrý klouček. Měl bohatou slovní zásobu a znal snad všechny písničky, na které jsme si vzpomněli. Od jeho příchodu se v Klokánku zpívalo od rána do večera. Nakazil svým...

Znovu chlapce postrčila o kus dál před sebe a chystala se odejít. „Počkejte, musíte mi přece říct, jak se jmenujete!“ zavolala jsem na ni, když jsem se vzpamatovala. Ona jen mlčky vyndala synův zdravotní průkaz a byla ta tam. Marek, jak se chlapec jmenoval, stál na stejném místě jako socha. Jako by snad ani nedýchal ! Teprve když jsem mu pokynula, aby se posadil, objevil se mu na tváři náznak úsměvu. „Stejně ji nesnáším,“ byla první věta, kterou pronesl. Před vchodem do kanceláře ležela značková sportovní taška s jeho oblečením a...

Otec byl neznámý, nebo minimálně nebyl zapsaný v rodném listě. Vstup do života po úřední stránce pro děti vůbec nelehký. Klokánek musel zajišťovat lékařskou péči o oba malé kluky , a než měl mladší rodné číslo, hrozilo, že budeme veškerou péči hradit z vlastních zdrojů. Ale i tak to stálo za to. Matka nejdřív za kluky dvakrát byla na návštěvě, ale spíše se potřebovala ohřát v teple. Starší k ní moc nechtěl, mladšímu to bylo jedno. Bylo pro nás složité vidět mámu, která je špinavá, hladová, jak se potácí nad dětmi,...

Matka s ním cestovala po ubytovnách, kde se kouří a hygienické podmínky jsou horší . To ale Jeníkovi ubližovalo a zhoršovala se jeho vrozená vada dýchání. Matka sice říkala, že ho miluje, chce pro něj to nejlepší, ale svoje podmínky nebyla schopná a možná ani ochotná změnit. V péči našich tet Jeníček rozkvetl , užíval pravidelně léky na dýchání, tety s ním docházely na rehabilitaci, cvičily Vojtovu metodu , dávaly Jeníkovi správné mléko pro alergické děti. Podařilo se nám vypiplat z Jeníka kluka jako buk. Smál se...

Sám často neměl ani na suchý chleba a tak si občas něco vyžebral na náměstí jednoho malého okresního města. Patřil k takovým těm postavičkám, které každý zná, ale nikdo o nich nic neví. Stejné to bylo i s Bělinkou. Nikomu nebylo divné, že holčička nechodí k lékaři ani do školy . Nikomu nescházela, nikdo ji nepostrádal. Možná to bylo tím, že ji matka porodila v jiném městě a s dcerkou se přistěhovala, aniž nahlásila někam svoji adresu. Bělinka prostě jen existovala, a nikoho, mimo svojí tety, nezajímala. Alena, jak...

To nás vedlo k myšlence, zda se nejednalo spíš o sebevraždu, než o nehodu. V tu chvíli jsme ještě netušili, že tragická událost povede paradoxně k záchraně života malé holčičky , dcery té mrtvé ženy! Vše způsobila nevinná otázka místního tuláka. Zpoza hospody u vlakového nádraží zvědavě pozoroval záchranáře, snažící se oživit bezvládnou ženu v kolejišti. Nebyl to hezký pohled, ale jeho jakoby fascinoval. Kroutil nechápavě hlavou a polohlasně se ptal svých „kolegů“, jak to ti mladí v oranžových vestách mohou...

Vyzvedávala jsem si ho v nemocnici , kde pobýval, když jeho maminku odvezli do psychiatrické léčebny . Dlouhodobě trpěla schizofrenií a také byla obětí domácího násilí. Bylo nám jasné, že si malý Štěpánek prožil asi spoustu stresu a příkoří od obou rodičů. Maminka se snažila dostat svoji nemoc pod kontrolu, ale bylo to nad její síly. Učili jsme Štěpánka postupně, že sprchování není důvod k řevu, jako když ho na nože berou, spinkat může také klidně, když zaženeme noční můry, postupně se rozpovídal, až ho bylo všude plno....

Pocházely ze Slovenska. Věděly, že jsou v Praze, ale měly moc velký hlad a nemyly se už asi týden.  Přivezla jsem je ještě v noci, umyli jsme je z nejhoršího a rychle jsme jim dali najíst a spát . Spaly celý den, tak moc byly vyčerpané. Následující týden jsme jen vyčesávali a likvidovali vši, vyrážky a drhli špínu. Vylouply se z nich ale krásné a šikovné děti. Jenže nebyly zvyklé, že jsou někde pod střechou . Chtěly ven, chtěly cestovat, chtěly pohyb. Nejstarší Šárka se orientovala dobře ve vlacích, protože...

Našli ji opilou a agresivní .  Tak do všeho vstoupila policie a Sofie byla ještě v noci přijatá k nám do Klokánku . Byla vyplašená, nevěděla, co ji čeká a co pro ní nový domov znamená. Matka přišla za několik dní na úřad, že chce dceru zpátky domů. Dostala však podmínku, že dokud bude pít a dceru nechávat samotnou doma a zanedbávat její péči, nemůže se Sofie domů vrátit. Matka byla rozzlobená na celý svět a Sofii odmítla a už ji zpátky nechtěla. Nedokázala se vzdát volnosti a alkoholu. Sofie se postupně uvolnila,...

Matka zůstala v azylovém domě se dvěma nejmenšími dětmi, ostatní starší děti jsme přijali do Klokánku. Táta se snažil najít práci a odešel na druhý konec republiky. Stres, který jsme na dětech pozorovali, by se dal krájet . Ač pocházeli z minoritního etnika a měli svoji kulturu a žili ve svých zvycích, byli najednou mezi majoritou, mezi lidmi, o kterých od svých rodičů slýchaly jen hanlivé a urážlivé věci. A teď nás měly dokonce poslouchat a přizpůsobit se našim pravidlům. Bylo to pro ně nesmírně těžké. A pro Martina...

Je to chytrá a inteligentní dnes už mladá dáma. V Klokánku byla ze začátku nešťastná. Plakala, chyběli ji sourozenci, měla o ně obavu, protože byla zvyklá se o ně plně starat, přestože jí bylo teprve 15 let. Výborně se učila. Byla ambiciózní a cílevědomá. A to ji drželo nad vodou. Dokázala se vlastní pílí dostat na střední zdravotní školu. Začala se věnovat sama sobě, dohánět všechno, na co předtím neměla čas ani prostor. Začala se usmívat. Začala se smát. Začala žít. Zapojila se mezi nás , začala potřebovat a vyžadovat blízkost...

Květušku jsem vyzvedla z porodnice tři dny před Vánoci . Dívali jsme se na ní jak na obrázek a chodili okolo ní po špičkách. Všichni ji milovali. Byla krásná, byla voňavá, byla roztomilá. Ale také měla poměrně brzy svůj názor na svět, nejvíc si chtěla povídat v noci a všechno se učila hrozně moc rychle. Nejraději samé blbinky od ostatních dětí. Na Květušce bylo znát, jak se krásně rozvíjí, jak dobře prospívá, jak moc jí dělá dobře rodinná péče a individuální přístup a hřejivá náruč tet . Jak moc ji dělá dobře společnost...

Máma mu nakázala, že nesmí nikde říkat, že je v noci sám, protože by je z azylového bydlení vyhodili. Takže když se tak stalo, dával si to David hodně za vinu.  Azylový dům kontaktoval OSPOD, který Davida svěřil soudním rozhodnutím do Klokánku . Matka začala Davida hledat až po několika dnech. Nejdřív byl David zaražený, myslel si, že je v Klokánku za trest, protože nedokázal dobře uchovat mámino tajemství. Postupně se rozpovídal a my jsme se snažili zorientovat v jeho myšlenkách a sebeobviňujícím přístupu....

Co mu chybělo v nohách, to měl vrchovatě v hlavince. Je to moc chytrý klouček, upovídaný, bystrý a moc šikovný. Jeho rodiče mu nedokázali vytvořit dobré podmínky ani bytové ani jiné. Potřeboval nutně operaci a následnou rehabilitaci, potřeboval spoustu péče . Doktoři by ho operovali rádi, ale bylo jasné, že rodiče by péči poté nezvládli a vlastně ani moc nechtěli. Nedokázali zřejmě domyslet všechna pro a proti. Když byla maminka v porodnici s Damiánkovou sestrou Natálkou, byl svěřený k nám do Klokánku ....

Sám Adam poznal za svůj 10letý život, jak moc je soužití s takto nemocným člověkem náročný. Snažil se o maminku co nejvíc starat, zastával téměř veškeré domácí práce , zajišťoval mamince kontakt se světem a zastupoval ji nenápadně při vyřizování potřebných věcí. Jejich vztah byl a je dodnes velmi hezký. Adam má svojí maminku moc rád. Když ale maminka musela do nemocnice , přišel Adámek k nám do Klokánku . Zvykal si těžce. Měl o maminku strach a cítil se opuštěný. Nedokázal se uvolnit a dovolit si být dítětem. Postupně se...

Zlata dřela od rána do večera, ale těžkou práci nemohla zvládnout. Do učiliště , kam nastoupila a vydržela pár dní, chodit nemohla . Musela vypravit nejmladší sestru do školky a starší bratry do školy. Později přestali kamkoli docházet i oni. Neměli peníze na oblečení a děti se jim smály . Tak si nechala Zlata všechny doma. Matka buď spala, nebo na dlouhou dobu odcházela do hospody . Někdy se vrátila až druhý den a které z dětí ji přišlo do cesty, dostalo výprask . Návštěva sociální pracovnice dopadla katastrofálně. Děti...

Přivezla ho policie a s ostatními jelo další auto, které se trochu zpozdilo. Jakub byl nedůvěřivý a nemínil se hnout od domovních dveří. Nenutili jsme ho, vždyť oba jeho bratři i dvě sestry dorazili v zápětí. Ani potom to ale nebylo se sourozenci jednoduché. Dlouhé měsíce totiž doma přežívali jen o moučných plackách, které jim Jakub pekl na horké plotně . Občas se mu podařilo něco odnést od hypermarketů, když vyváželi zvadlou zeleninu a ovoce. To prý potom byly hody! „Teto, a že nevíš, jak chutná hodně měkké kiwi?“ ptala se...

Nikoho jiného neměl. Když přišel do Klokánku , těžce si zvykal a po matce se mu stýskalo. Ale   užíval si, že nemusí   živořit, může spát v posteli a může jíst teplé jídlo . Začal chodit do školy, kde se velmi dobře učil. Také jsme ho přihlásili na kroužek házené, ve které vynikal. Jezdil na turnaje a závody .  Stal se z něj úplně jiný kluk. Po Vánocích nás informovala policie, že jeho matka spáchala sebevraždu . Musela jsem to Pavlíkovi opatrně říct. Plakal, ale sám pak přiznal, že se mu vlastně ulevilo,...

Teta v Klokánku  ji vzala do náruče a pochovala. Lucinka spokojeně usnula, přestože bylo dopoledne a tetu nikdy před tím neviděla. V Klokánku se jí od první chvíle líbilo . Nejoblíbenějším se jí stal velký plyšový pes, kterého sotva unesla. Musel s ní spinkat v postýlce a také jíst u stolu. „Tohle pejskovi chutná,“ řekla vždycky a dělila se s ním o každé sousto. Jen podivný bolák, s kterým přišla už z nemocnice, se stále nehojil . Teta proto vzala Lucinku k naší dětské lékařce, která ji...

Přesto chodil do školy, chtěl se vyučit, aby z něj jednou něco bylo a mohl se postarat a zajistit svoji přítelkyni. Má ji moc rád a je to pro něj motivace jeho života. Když otec přišel jeden večer z hospody a začal Libora napadat, křičet a ponižovat tak moc, že se v něm něco zlomilo a utekl . Přestože už byla v noci zima, spal venku v lese , svítil si zapalovačem a chtěl přečkat noc. Ráno došel do města na policii a všechno jim řekl. Do Klokánku byl přijat na žádost OSPOD. Libor byl překvapený, že takové zařízení...

Viděl na vlastní oči, jak bije mámu , jak ji ubližuje. Když se mámy zastal, přestože mu bylo teprve 9, tak dostal taky. Máma s Járou jezdila za otčímem do jedné vesnice blízko města. Jednoho dne, když otčím řádil, tak  Jára prostě utekl a schoval se doma. Máma ho nehledala, nevěděla si rady ani sama se sebou . Kontaktovali jsme OSPOD a opravdu jsme ho doma našli. Úplně vyplašeného a vystresovaného, hladového a zmrzlého a odvezli do Klokánku. Získat si jeho důvěru bylo pro nás všechny   v Klokánku  hodně...

Život plačícímu miminku zachránil hodný bezdomovec, který zavolal záchranku. Adámek byl podchlazený, ale zdravý a životaschopný. Policii se podařilo vypátrat nejen matku, ale jejím prostřednictvím i otce a babičku. Adámkův táta byl po těžké autonehodě upoutaný na lůžko a lékaři netušili, zda se někdy uzdraví. O Adámka se začala starat babička , maminka jeho matky. Miminku byla dopřána všechna péče a láska, kterou si zasloužil. Bohužel zasáhnul krutý osud a babička náhle zamřela . Adámek byl svěřen do ústavu a posléze si ho směla vzít...

Sáru jsme tedy na žádost sociální odboru přijali do Klokánku. Rodiče byly ze situace také nešťastní, stěžovali si na dceřinu lenost, špatné známky a naprosté stranění se rodičů, s kterými nekomunikovala. Při rozhovoru s paní psycholožkou se záhy ukázalo, že Sára trpí silnými depresemi a úzkostmi, pro které vnímá rodiče zcela odmítavě. Objevovaly se u ní také prvky sociální fobie , proto se bála hovořit s lidmi. Psychické problémy Sáře ubíraly veškerou energii, a tak po příchodu ze školy potřebovala ležet, odpočívat a mít prostor pro...

Sociální pracovnice ihned informovala rodiče, ti však nechtěli o ničem slyšet a ať se jim dcera okamžitě vrátí domů nebo, že si otec pro ni dojde a uvidí! Dívka návrat i přes výhružky otce odmítla a souhlasila, že by šla na vlastní žádost do Klokánka, než se situace vyřeší. Příchod dívky proběhl v pořádku, slečna se zabydlela, měla pokoj sama pro sebe, což pro ni byl šok, nebyla na to zvyklá a byla za to moc ráda. Po delší době v zařízení se dívka rozpovídala o její situaci doma. Vykládala o matce, o otci o svých dvou...

Výborně se učila. Byla ambiciózní a cílevědomá. A to ji drželo nad vodou. Dokázala se vlastní pílí dostat na střední zdravotní školu. Začala se věnovat sama sobě, dohánět všechno, na co předtím neměla čas ani prostor. Začala se usmívat. Začala se smát. Začala žít. Zapojila se mezi nás, začala potřebovat a vyžadovat blízkost dalších lidí, byla vstřícná a přátelská. Chtěla zůstat s námi dál v Klokánku, jenže to zákon neumožňoval. Její roční pobyt v zařízení už prodloužit nešlo. Ve spolupráci s OSPOD se podařilo najít...

Na sobě měla několik triček a dvě mikiny, které si nechtěla sundat ani na noc. „Je to všechno nějaké divé“, líčila teta a pokračovala: „Tonička si ani jednou nepostěžovala na nějaké bití. Bude v tom něco jiného!“ Psycholožka jí dala za pravdu. Tonička byla sexuálně zneužívána vlastním otcem ! Navíc, s tichým souhlasem matky . Ta byla totiž dlouhodobě hospitalizovaná a nařídila dceři, ať se otci podvolí. Ve všem! Toničce nezbývalo, než poslechnout. Když už nemohla utrpení vydržet, svěřila se Lince bezpečí, ale ze studu neuvedla...

Do Klokánku ho přivedla pracovnice školy a chlapec byl přijat na vlastní žádost. Byl drobný a ustrašený. V Klokánku se rychle aklimatizoval, navázal hezký vztah k tetě i dětem. Postupně začal vypravovat, jak se mu žilo u jeho rodiny. Pěstounka byla družkou jeho biologického otce, vlastní matka byla zbavena svéprávnosti. Otec s družkou žili několik let na ubytovně ve dvou pokojích . Chlapce často zamykali v jednom z pokojů, kde chodil na kbelík a pil vodu z vodovodu . Peněz na jídlo bylo málo, protože rodiče...

Děti přivedla špinavé , v letních botkách, bez čepiček, rukavic. Bez jejich dokladů, bez osobních věcí, pouze kočár, který sotva jel. Děti byly nachlazené . Péťa byla hodně nakrátko a zubatě ostříhaná, každý vlas jinak dlouhý a ve vláskách ošklivé krusty ekzému . Ve vláskách měly děti vši. Hanička měla na noze nehet , vypadající jako dlouhý černý dráb , který ji prstík deformoval. Tety měly hodně práce, aby se holčičky daly dohromady. Zjistili jsme, že děti neumí držet pastelku v ruce , neznají základní zvířátka, barvy...

„Neměli jste mě zachraňovat. Nechci žít ! “ řekla psycholožce v nemocnici. Trvalo dlouho, než se svěřila se svým děsivým tajemstvím. Přítel její matky ji už několik let sexuálně zneužívá . V rodinné vile s bazénem jí zřídil pokoj naproti své pracovně a tak měl Sabrinu pod dohledem. Sabrinina matka nic netušila. Byla hrdá , že si dokázala najít a udržet bohatého a úspěšného muže. „Máma se nesmí o ničem dozvědět. Už spoustu let nepracuje a je odkázaná na jeho příjem! Skončila by na ulici. Víte, ON je hrozně zlý!“...

Maminka pracovala coby společnice na luxusní zaoceánské lodi a na svém synovi penězi nešetřila. Vydělala jich dost! Oliver musel i s kocourem do Klokánku, kde se mu z počátku moc nelíbilo. Postrádal svoji svobodu a nezávislost. Nemohl se dívat celou noc na televizi, ani si třeba o půlnoci vyjít na vycházku, jak byl zvyklý. Až po pár týdnech ocenil neutuchající zájem tet a jejich ochotu si povídat a sdílet jeho starosti. Začal se zajímat i o ostatní děti a choval se k nim jako jejich starší bratr. Byl moc hodný a neuvěřitelně...

Pořád po ní uklízím!“ hádala se s učitelkou, jako by to byla omluva pro bití a fackování, které se ani nenamáhala skrývat. Lenička skončila v Klokánku , kde si připadala jako v nebi. Doslova. Stále se totiž tety ptala: „ A takhle vypadá nebe ? A budu i zítra u vás v nebi?“ Její otázky byly tetě divné a vše šla probrat s vedením. To o všem informovalo nejen příslušné orgány, ale také se pořádně vyptalo oné starostlivé třídní učitelky. Ta pokývala hlavou, že je jí vše jasné: „Ona patří celá rodina k nějaké...

Nesmějí používat mobilní telefon a také pastu na zuby, je karcinogenní!“ Oznámila matka hned při příchodu a předala seznam všeho zakázaného. Prohlédla si pokojíček, v kterém měla její děvčata spát a zavrtěla rozzlobeně hlavou: „Cítím negativní energii. Přivedu senzibila!“  Desetiletá Amálka i její o rok mladší sestra Dorotka si pobyt v Klokánku užívaly. Rády chodily s tetou na procházku i na dopravní hřiště. Plavecký bazén milovaly snad ze všeho nejvíc. Jako by je pohyb ve vodě uklidňoval a pomáhal zapomenout na tíživou...

Kvůli špatnému zdravotnímu stavu a těžké podvýživě musely děti do nemocnice a teprve po čtrnácti dnech směly být přijaty do Klokánku. Nejstarší, osmiletá Anička byla zamlklá a zkoumavě se rozhlížela po svém pokojíčku. „A kolik nás bude v té posteli spát?“ zeptala se a hned si zabrala místo u zdi. Prý je nejlepší, když se otočí ke zdi, nikdo na ni nedýchá… Nemohla uvěřit, že postel je jen a jen její! „Si děláš legraci!“ obvinila tetu a rozplakala se. Myslela, že je obětí nějakého vtipu. Nemohla uvěřit, že už nebude spát na zemi. Na...

Vše se zdálo být skvělé! Jenže… Otec té malé nešťastnice nebyl uvedený v jejím Rodném listu a tak děda nebyl před zákonem jejím dědou. Nebyl nikým, jen cizím člověkem. Kvůli nevyřešenému právnímu aspektu dala nakonec matka na poslední chvíli souhlas s umístěním do Klokánku. „Ale je to naposled, co pro ni něco udělám, víc po mě nechtějte!“ Řekla při podpisu úředního dokumentu a byla ta tam. Sociální pracovnice na její požadavek kývla, ale věděla, že tím celá věc nekončí. Pokud se povede dědovi povedeného syna najít, bude potřeba...

Maminka se netajila tím, že doma nemá nic. Jídlo pro děti ani pro miminko, natož pro sebe. Elektřinu měla odpojenou . O děti se jí v době porodu měla starat jakási kamarádka, ale nedostavila se a tak musela vzít děti s sebou. Z nemocnice putovala pětiletá Petruška a přesně o deset měsíců mladší Petr do Klokánku. Zde oba vyprávěli o kocourovi a jeho moc dobrých granulích! „Chleba nám nechutná, vy tu nemáte ty malé hnědé bonbónky, co jí náš kocour?“ ptala se Petruška a tvářila se zklamaně. Neměla co chroupat! K překvapení...

Sociální pracovnice se okamžitě spojila s příslušnými úřady. Po lékařské prohlídce ale musela matka do nemocnice a Lojzík směl zůstat u nás. Jedl speciálně navrženou stravu, aby měl dostatek živin potřebných k růstu i budování svalové tkáně. A jedl rád! Vychutnával každé sousto s takovou vášní, že by mohl okamžitě natáčet nějakou reklamu na jídlo! Jen jeho ruka dělala dětské lékařce starosti. Měl ji zkroucenou a nemohl otevřít dlaň. Jako by mu ztuhla zaťatá v pěst. „ Bude to chtít operaci!“ konstatoval ortoped a vypsal...

Vždyť babička, která se o něho stará, chce pro něho jen to nejlepší… Nebo ne? Zameškané hodiny přinutily třídní učitelku k návštěvě žáka u něho doma. Přivítala ji na pohled starostlivá babička a zavedla učitelku do dětského pokoje. Zde ležel na posteli téměř devadesátikilový osmiletý chlapec. Obložený sladkostmi, pusu od čokolády a tričko polité sladkou limonádou. „Je nemocný, chudák, má zvýšenou teplotu!“ Sdělila babička a odebrala se k plotně. Smažila vnukovi k večeři koblížky. Petr, kterému neřekl nikdo jinak než Pedro,...

Obě děti byly z rodiny odebrány pro podezření ze zanedbání povinné péče. Děti byly velmi smutné, bez výrazu, hladové, špinavé . Dívenka byla velmi zakřiknutá, při přebalování jsme zjistili, že má po těle popáleniny od cigaret . Starší chlapec byl zdráv a nejevil známky týrání. Sourozence jsme ubytovali do jednoho pokojíčku. Měli hlad a báli se tak, že ovšem ani neplakali. Doma prostě plakat nesměli. Ihned následující den jsme navštívili s dívenkou dětskou lékařku, která sepsala podrobnou zprávu o známkách týrání na jejím...

Byli jsme velmi překvapeni, když teta dětem nalila polévku a oni nevzali do ruky lžíci, nýbrž položili talíř na zem a začali jíst jako pejsci . Starší chlapec se později rozpovídal o tom, jak žili na zahradě v kotcích u psů a jedli a pili jen to, co měli pejsci v miskách. Matka ani otec se o děti nestarali. Děti žili jako vlčí mláďata. Když přišli k nám, špatně mluvili, jen se mezi sebou bili, vzájemně si kradli věci, neměli žádné hygienické návyky. Na matku i otce bylo podáno trestní oznámení. Mezitím se tety velmi...

Měla pobývat na propustce u otce. Jenže ten se opil v hospodě natolik, že zůstal ležet na stole a nechtěl odejít ani po zavírací době. Personál hostince zavolal policii a upozornil, že někde doma zřejmě pobývá opilcova dcera. Chlubil se tím prý sám onen pán ještě před tím, než vypil lahev zelené a pěkných pár piv…Holčička tedy měla být zrovna u svého otce, od kterého často utíkala kvůli jeho alkoholismu a kvůli tomu byla nyní umístěna v diagnostickém ústavu. Odpovědným pracovníkům bylo divné, že jedenáctiletá dívka nechce snášet...

Dosud bydleli v ubytovně, ale kvůli okamžité výpovědi museli pryč. „Podpálili nám to tady a my se bojíme, že to udělají znovu!“ uslyšeli jsme důvod jejich odchodu. Nepotěšil nás. I my jsme se, navzdory všem bezpečnostním protipožárním dveřím a hlásičům, požáru obávali! Bohužel se ukázalo, že naše obavy nebyly zbytečné. Hned první večer po přijetí vytáhl nejmladší ze sourozenců Ruda z nějakého svého tajného úkrytu sirky a zkoušel, co je v jeho pokojíčku hořlavé ! Nebýt bdělé tety, mohlo začít hořet! „ Neměli jsme žádné...

Ta při návštěvě zjistila něco naprosto ohromujícího. Sourozenci žijí samotní, jejich matka je opustila už víc než před měsícem! „Žijeme z úspor a taky sbíráme sběr!“ řekl hrdě nejstarší, devítiletý Marek. O rok mladší Míra ho doplnil: „A taky nám občas něco někdo dá ve škole.“ Nejmladší, šestiletý Matyáš měl starost jen o pejska: „Ale náš Baryk hlad nemá!“ Kluci byli ještě téhož dne umístěni i s pejskem do Klokánku . Zvířátka tam zakázaná nejsou, jen musejí projít lékařskou, tedy veterinární prohlídkou, zda jsou zdravá a...

Do Klokánku jsou přijímány i děti na útěku, tedy bez souhlasu zákonného zástupce, ale vše se musí neprodleně nahlásit orgánu sociálně právní ochrany, který rozhodne, co se bude dál. Tentokrát rozhodl OSPOD nekompromisně: dívka musí zpět k otci, neexistuje důvod, proč by měla pobývat v Klokánku. Dostavil se otec, úspěšný podnikatel a také dost arogantní člověk. Již v jeho první větě zazněla slova jako soud, pokuta a taky spratek nevychovaný a děvka! Sandra se dle otce měla okamžitě sebrat a jít s ním domů. Místo toho se...

V jejím případě ale bylo nutné dodat: naštěstí. Žila s matkou, ale neměla hezké dětství. Zažila rvačky , domácí násilí mezi rodiči a také neuvěřitelnou bídu a hlad . To když žila několik měsíců mezi bezdomovci . Maminka pro ni nikdy nenašla hezkého slova a brutálně ji týrala. „Maminka mi říkala, že jsem černá svině!“ ohromila svým prohlášením tetu u společné večeře. Řekla to jen tak, jako by šlo o něco úplně normálního! Než teta stačila zareagovat, ukázala jí Lola jizvy vypálené do kůže cigaretami . „ To máma zkoušela, co...

Děti s nejmodernějšími obrubami občas dokonce mezi vrstevníky ve škole budí trochu závisti! Liborek trochu té obyčejné radosti a obdivu potřeboval. Dosud bydlel s maminkou a babičkou, ale dobře se rozhodně neměl. Nikdo by nečekal, že ani dvě nejbližší osoby se nedokážou o malého chlapce postarat. „ Chodíme obě na směny a nemáme času nazbyt !“ sdělila energická babička a téměř hodila po vnoučkovi batůžek. Ani se nerozloučila, natož aby slíbila návštěvu nebo mu dala na rozloučenou pusu. Libor byl sice smutný, ale z jeho chování...

Na nějakou ochranu před rozhořčeným davem obyvatel jedné romské osady mohl Klokánek zapomenout. „Až se něco stane, zavolejte!“ zazněla poslední „dobrá“rada při jejich odchodu od nejochotnějšího člena ozbrojeného komanda, které děti, na návrh sociální pracovnice tamního OSPODu, odebíralo. Děti , spolu s dalšími sourozenci, byly nuceny žít v naprosto nevyhovujících podmínkách. Bez tepla i vody, bez elektřiny . Při odebírání několik starších dětí z jiných rodin uteklo a tak nám oproti původnímu plánu byly předány jen tři....

Tímhle jí musím dělat každý druhý den klystýr, jinak se nevyprázdní. Tohle jí dávejte před jídlem a tohle po jídle. Jinak bude mít záchvat. A tyhle léky jí došly, je to jen krabička, ale už jsem na ně neměl…“ pokrčil netečně rameny a byl pryč. Prý se přijde na dceru podívat někdy. Až bude mít čas. A taky prý chuť, kterou momentálně nemá. „Kdybyste se museli starat o tohle, taky byste neměli!“ sdělil jen tak na vysvětlenou. I pracovníci Klokánku se chystali požádat otce o vysvětlení: „ jak mohl nechat svoji postiženou dceru v zamčeném...

„Fuj, to jsem se lekl! Myslel jsem, že přijdete později!“ vyčetl jí. Až potom se měla dozvědět, proč musela tak narychlo přijet. „Kdybych vám to jen řekl do telefonu, nevěřila byste!“ konstatoval otec chlapce a potom už jen mlčky ukázal kamsi na konec temné místnosti. Tam, na špinavém kanapi, ležela zcela nahatá žena ve vysokém stupni těhotenství . Nikoho nevnímala, jen potichu něco šeptala. „ Je zfetovaná a o syna se nestará . Musíte si ho odvézt, já mám práci! A ji si taky odvezte, už tady bydlet nemůže, je to s ní o průšvih,“...

Nenašel se nikdo, kdo by pečoval o Káju v době, kdy musela nastoupit do nemocnice, a tak se obrátila na Klokánek. Kája byl chlapec, který byl velice milý, zvídavý, a maminku měl moc rád. Po propuštění z nemocnice, si maminka pro Káju přišla, a spokojeně spolu odešli. Jak šel čas, tak se situace několikrát zopakovala, jelikož matky zdravotní stav se různě měnil, a vyžadoval znovu hospitalizace. Měla k nám velkou důvěru, věděla, že se synovi u nás líbí, a tak se na nás vždy obracela s pomocí, když už bylo nejhůře. Kája to u...

„Měla jsme ho hlídat jen den, ale je to už týden. Kamarádka, jeho máma, zmizela a na Michalova otce nemám kontakt !“ povzdychla si a dodala, že už dál pomáhat nemůže. Malý Míša si v Klokánku rychle zvyknul. Roztomilý okatý chlapeček zářil jako sluníčko. Stále se smál a jeho úsměv byl nakažlivý. Tatínek ho chodil navštěvovat, jak jen mohl, a snažil se těžkou situaci nějak zdárně a hlavně rychle vyřešit. Doma ale se synem zůstat nemohl, kdo by ho živil? K našemu velkému údivu přibyl po pár měsících do Klokánku Míšův bratříček ,...

„Máte hlad?“ zeptala se jich teta a na stůl přinesla čerstvě upečený koláč s jablky. Holčičky se po sobě tázavě podívaly. Jakoby nevěřily, na co se teta ptá. „ To můžeme opravdu sníst ?“ zeptala se starší z nich, Vaneska a ta mladší, Linda, do ní dloubla loktem: „Neptej se a rychle jez!“ Půl plechu koláče zmizelo během chviličky. Holčičky se tvářily šťastně, jen se stále škrábaly na hlavě. Teta jim udělala zábal proti vším a připravila vodu s pěnou do vany. Děvčata nedala jinak, než že se budou koupat spolu. Ve vaně se jim...

Byla to zvláštní trojice . Rodiče je odvezli do Klokánku, protože neměli kde bydlet a byla velká zima . Richardovi jsme zajistili školu a Danielu jsme vodili do speciální školy. Andrejka si hrála doma. Každé dítě bylo jiné . Richard byl zamlklý a bylo těžké si k němu najít cestu. Rodiče za dětmi často docházeli na návštěvy, protože, jak říkali, nemají jiný program a venku je moc zima. Zaslechla jsem, jak Richarda otec navádí, aby v noci vylezl oknem na střechu garáže a utekl z Klokánku. Snažila jsem se Ríšou opatrně...

K obrazovce byla doslova nalepená většinu dnů i nocí. Nezajímaly jí děti , natož domácnost nebo nakupování. Vše obstarávala Terezka. Dokonce převzala i hospodaření a dařilo se jí celkem dobře vyjít s dávkami. I ty přebírala od pošťačky ona, s výmluvou, že mamka zrovna někde je. Nakonec tedy skončila Terezka u nás v Klokánku a její sourozence si rozebrali příbuzní. Terezka to velmi těžce nesla a neustále zdůrazňovala, že je schopná se o děti postarat sama. Jen by jí to musel někdo dovolit! Na propustky směla...

Nepochyboval, že se stal otcem a hned, když mu ho jeho matka odmítla synka vydat, prostě si ho odvezl. Tak trochu ukradnul! Až ve své vlasti požádal o svěření syna do vlastní péče. Nakonec mu vyhověl i soud v cizině. Hlavně kvůli profesi a „pracovní době“ matky malého námořníčka Tomáška. Živila se prostitucí a miminko nechávala dlouhé hodiny samotné v malém podkrovním pokojíčku , kde bydlela spolu s několika kolegyněmi. S péčí o miminko to měl otec složitější, než původně předpokládal. „Nemohu se zatím o malého starat....

Viděli jsme, že chodí špinavá a zapáchá . S maminkou jsme se snažili mluvit a pomoct ji oblečením nebo potravinami. Matka byla však proti světu nepřátelská a nepřipustila, aby se někdo jen podíval do domu a Markétě zakazovala do Klokánku na zahradu docházet. Jak Markéta rostla a dostala se do puberty, vídali jsme ji už méně, ale poznali jsme  ji vždycky. Chodila v létě v zimě v tmavém černém kabátě, v masivních černých botách a silně nalíčená. S hygienou na tom byla stále stejně. Ale už jsme byli...