Fond ohrožených dětí

K obrazovce byla doslova nalepená většinu dnů i nocí. Nezajímaly jí děti , natož domácnost nebo nakupování. Vše obstarávala Terezka. Dokonce převzala i hospodaření a dařilo se jí celkem dobře vyjít s dávkami. I ty přebírala od pošťačky ona, s výmluvou, že mamka zrovna někde je. Nakonec tedy skončila Terezka u nás v Klokánku a její sourozence si rozebrali příbuzní. Terezka to velmi těžce nesla a neustále zdůrazňovala, že je schopná se o děti postarat sama. Jen by jí to musel někdo dovolit! Na propustky směla...

Nepochyboval, že se stal otcem a hned, když mu ho jeho matka odmítla synka vydat, prostě si ho odvezl. Tak trochu ukradnul! Až ve své vlasti požádal o svěření syna do vlastní péče. Nakonec mu vyhověl i soud v cizině. Hlavně kvůli profesi a „pracovní době“ matky malého námořníčka Tomáška. Živila se prostitucí a miminko nechávala dlouhé hodiny samotné v malém podkrovním pokojíčku , kde bydlela spolu s několika kolegyněmi. S péčí o miminko to měl otec složitější, než původně předpokládal. „Nemohu se zatím o malého starat....

Viděli jsme, že chodí špinavá a zapáchá . S maminkou jsme se snažili mluvit a pomoct ji oblečením nebo potravinami. Matka byla však proti světu nepřátelská a nepřipustila, aby se někdo jen podíval do domu a Markétě zakazovala do Klokánku na zahradu docházet. Jak Markéta rostla a dostala se do puberty, vídali jsme ji už méně, ale poznali jsme  ji vždycky. Chodila v létě v zimě v tmavém černém kabátě, v masivních černých botách a silně nalíčená. S hygienou na tom byla stále stejně. Ale už jsme byli...

Květušku jsme vyzvedli z porodnice tři dny před Vánoci . Dívali jsme se na ní jak na obrázek a chodili okolo ní po špičkách. Všichni ji milovali. Byla krásná, byla voňavá, byla roztomilá. Ale také měla poměrně brzy svůj názor na svět, nejvíc si chtěla povídat v noci a všechno se učila hrozně moc rychle. Nejraději samé blbinky od ostatních dětí. Na Květušce bylo znát, jak se krásně rozvíjí, jak dobře prospívá, jak moc jí dělá dobře rodinná péče a individuální přístup a hřejivá náruč tet . Jak moc ji dělá dobře společnost...

Policie matku nalezla doma silně opilou. Protože v tu chvíli nebyl v rodině znám nikdo jiný, kdo by se mohl o Davídka postarat, paní soudkyně ihned rozhodla o umístění Davídka do Klokánku. Již delší dobu školka zaznamenávala podezření na týrání dítěte. Davídek chodil do školky s modřinami , vyprávěl o opilosti matky a jak ho maminka někdy bije. Davídek byl moc milý, hravý a veselý chlapec. V Klokánku si hned našel kamarády a kamarádky. Bydlel v "klokaním bytě" s dalšími 3 dětmi a z Klokánku dál docházel do své školky,...

Zavolal mi kvůli ní ředitel jedné vesnické školy. Trápilo ho, že Beruška nemá svačiny, nemá nic do školy, má hlad .  Její sourozenci ale mají všechno potřebné. Věděl o Berušce, že musí chodit každý den ráno 9 km do školy přes pole a domů zpátky to samé. Pokud přišla domů dřív, dostala nařezáno . Máma byla přísná, důsledná v trestech, tvrdá. Beruška se bránila občas tím, že zalezla doma pod postel a tam se počůrala . Za to dostala opět nařezáno, protože to vypadalo, že provádí mámě naschvály. Podařilo se, že Beruška...

Anežka si v Klokánku brzy zvykla a již po krátké době pocítila důvěru ke svým „tetám“, začala jim vyprávět útržky ze svého předchozího života. Vzpomínala, jak se s matkou často stěhovaly, jak musela jít v noci v deštivém počasí a v promočených šatech kolem lesa a jak hrozný měla hlad , jak se bála tmy a bývala často zavřená sama doma, i přes noc. Psychologická vyšetření zjistila, že se jedná o velmi šikovnou, nadprůměrně inteligentní a komunikativní holčičku.  Po několika týdnech nám matka přišla představit...

Ani ten se o Andrejku nestaral, raději pil alkohol a o několik let později ji předal do péče babičky. Babička ji následně poslala k tetě. A však ani u té nenalezla domov, a tak byla Andrejka předběžným opatřením svěřena do Klokánku. První dny jen plakala a plakala. Cítila se svými nejbližšími odvržená, nechtěná a hledala, čím si to způsobila. Tížily ji nešťastné vzpomínky na opakované opuštění nejbližšími i na zažité násilí a zanedbávání. Do očí jí vstupovaly slzy, když viděla, jak jiné děti navštěvují rodiče, a však na ni nikdo...

Amálka však nejvíce trpěla tím, že nejen že přišla o své věci, ale že majitel bytu, ve kterém dříve žili, vyhodil se všemi věcmi i její naslouchadla . Amálka totiž měla vážnou poruchu sluchu a bez naslouchadel byla zcela hluchá . Pořízení nových sluchadel bylo pro rodinu finančně nedostupné. Amálka však byla moc šikovná a i bez naslouchadel se s okolím dorozumívala prostřednictví odezírání ze rtů. Ve škole byla premiantkou. Vesele si hrála s dětmi a vždy, když k ní byl někdo otočený zády a ona neslyšela, dokázala ho upozornit, že...

Byl ale v rodině bohužel terčem posměchu , urážek a ponižování a to nejen kvůli své odlišné sexuální orientaci. Nebyl v rodině šťastný, byl vystresovaný a všeho se bál. Nejvíc se bál tmy a přesto se vydal jednou v noci z domova 14 km pěšky podél silnice až do nejbližšího města, kde věděl, že je OSPOD. V 8 ráno seděl na úřadě v čekárně . Sociální pracovnice jej poslala rovnou do Klokánku. Říkejme mu třeba Adrian. Když přišel k nám do Klokánku, únavou se mu klížily oči. Měl na sobě jen trenýrky a...

Hledala chlapcovu maminku nebo tátu, ale nikoho neviděla. Chlapec, kterému nemohly být víc než čtyři roky, stál zcela opuštěný, uprostřed temné noci , před velkou budovou a netušil, co s ním bude. Teta ho vzala dovnitř a zavolala vedoucí. Ta ihned zavolala na pohotovostní číslo sociální pracovnice OSPOD a také polici. To pro případ, že by se klouček někomu ztratil a byl v pátrání. Zdálo se, že nikdo chlapce nepostrádá. Jakoby spadl z nebe! U klokánčí tety v bytě se zvědavě rozhlížel, potom mlčky ukázal na chléb ,...

Otcem její dcery byl muž, kterého znala jen chvíli a jediné, co o něm věděla, bylo, že se jmenuje Zdeněk. Víc nic! Když uviděla pečující teta, v jaké stavu má Verunka nohy, vzala ji okamžitě k dětské lékařce. Ta konstatovala vbočené palce a nutnost operace . Možná několika operací! Nemůže to mít z ničeho jiného, než že nosila malé boty . Jak jí rostla noha, palce se kroutily a klouby vybočily do stran. Něco podobného, i když v daleko menším rozsahu, mívají profesionální baletky!“ vysvětlovala lékařka a skepticky...

Nějak se stalo, že jsem koncem devítky zjistila, že jsem těhotná . Úplně jsem si nebyla jistá s kým a taky už bylo pozdě jít na přerušení. Nastoupila jsem na střední školu a taky jsme se s mamkou začaly chystat na příchod mimina. A pak se mi brouček narodil. Úžasný chlapeček a já jsem se poprvé v životě zamilovala. Do něho. V naší veselé domácnosti jsem se o něj snažila starat, jak to jen šlo. Peníze na nás brala mamka, nějak to začalo drhnout, ty návštěvy u nás dost peněz propily, taky byl rachot a můj brouček plakal. Máma byla vzteklá....

Světlo do této záhady vnesl chlapec, který hned po té, co se najedl a převlékl ze špinavého a hlavně nepadnoucího oblečení, začal vyprávět o rodinných poměrech. „Máma šlape a táta má pistoli. Asi ji zastřelí!“ konstatoval nad talířem bramborové polévky a zálibně si prohlížel novou mikinu, kterou mu teta přinesla z klokánčího skladu. Bylo zde pečlivě uložené oblečení od dárců, hodných lidí, kteří Klokánek zásobovali věcmi po svých dětech či příbuzných. Tak bylo možné okamžitě obléct děti, přijímané do Klokánku jen v tom, co...

Byla to moc hezká dívka, chodila již na střední školu a docela dobře se učila. Z rodiny byla  zvyklá na hojnost jídla a prostředků, dobré vybavení a dostatek všeho, kromě smíchu, lásky a pozornosti. Té se ji dostalo v Klokánku vrchovatě. Nejvíc se ńasmála, když jsme večer s velkými dětmi hráli země, město , nebo jsem dělali maškarní a také ji nejvíc pobavilo dělat na vánočním večírku housenku na podlaze. Rádi na ni vzpomínáme.  Byla sluníčko a vracela se do dětské radosti a volnosti. S mámou se pokoušela...

Jednalo se o velmi sociálně slabou rodinu , která byla v pravidelném dozorování OSPOD z důvodu zanedbávání péče o děti , časté ho požívání alkoholických nápojů obou rodičů a agresivní ho chování otce . Ten den, kdy byly děti přijaty do Klokánku , šla sociální pracovnice OSPOD do rodiny na šetření, matka byla opět opilá, otec byl agresivní vůči dětem, matce i všem přítomným. Sociální pracovnice OSPOD k celé události přivolala hlídku policie a pracovnice Klokánku. Děti prožívaly velmi traumatizující situaci, navíc...

Když jí táta zvedal, prala se s ním, jak jí odstrkával, tak měla máma modřiny. Taky jedla prášky, hodně. Jednou jsem přišla domů a táta tam nebyl. Odvezla ho policie. Do vazby. Prý domácí násilí, říkala máma. A že mě taky budou vyslýchat, mám se opovážit říkat něco o tom, že pije, to prý uvidím. A tak jsem to neřekla, jen že táta strká do mámy. Máma pak pila ještě víc. Moc nestíhala dělat večeře a prát. Nadávala teď hlavně na mě. Zase se motala a padala, ale já jí neuzvedla, aby zase vstala. Někdy mě bila, pak jsem utíkala anebo otevřela...

Jednoho deštivého rána se ale Luděk probudil do zlého snu, který neměl skončit. „Zaspal jsem“, pomyslel si a rychle vyskočil z postele. V bytě bylo nezvyklé ticho. „Kde je maminka? Jak to, že mě nechala tak dlouho spát? A proč mi nechystá snídani?“ ptal se sám sebe, když dlouhou chodbou běžel do matčiny ložnice. Zde ji našel mrtvou . Ve spánku prodělala infarkt a zemřela. Luděk u ní proseděl celé dopoledne, než se odhodlal zavolat záchranku. On sám skončil v péči sociální pracovnice , která ho dovedla i s milovaným...

Myslím tím klečení na celé odpoledne a večer. Až do spaní. Klečela jsem u babičky v ložnici, nesměla jsem jít do pokoje, kde jsme spali s mamkou, taťkou a malým bráškou. Nařídil to taťka. On vlastně můj pravý taťka není, toho už jsem dlouho neviděla. Tenhle nový taťka se oženil s mamkou a mají malého brášku. S bráškou si nesmím hrát. Když neklečím, pomáhám doma a na zahradě. Rodina musí držet pohromadě, říká ten taťka, a protože jsme rodina, chodili jsme všichni i stejně ostříhaní. Já, bráška, mamka, taťka i babička. Úplně nakrátko....

Přišli do Klokánku společně, protože jejich rodiče spolu žili. Jenže se nezvládali o děti starat , upadli do dluhů díky půjčkám a přišli o bydlení . Děti se tak dostaly k nám do Klokánku. Byly moc šikovné, ale velice zanedbané . Nejdříve se  najedly, pak  si hrály a večer na ně čekaly čisté postýlky . Protože byly prázdniny užívaly si dny volna. Rodičům se podařilo najít byt a chtěli si děti vzít k sobě zpátky . OSPOD s návratem dětí k rodičům souhlasil, a děti se domů za mámou a tátou těšily. Tak...

Nebyla zvyklá jíst nic jiného, než suché rohlíky. Jablko nedokázala spolknout a polévku neznala vůbec. Rané dětství strávila Sofie s maminkou, která ale záhy zemřela. Sofie byla svěřena babičce, ale ta těžce onemocněla a za necelý rok zemřela také. Sofie putovala po příbuzných, ale nikde dlouho nevydržela. Nezlobila, ale zažila zneužívání strýcem i kruté bití od vlastní tety. Nakonec skončila v Klokánku, kde, jak sama říkala, se měla jako v ráji. „Teto, a to si smím přidat i druhý kus koláče? A teto, ty ponožky jsou opravdu...

A ani matce dětí se díky úmrtí jejího otce, které velmi těžce nesla, nepodařilo tomuto uniknout a začala užívat pervitin. Nezletilé děti se narodily zhruba s jednoročním odstupem, kdy Petr je nejstarší (5 let).   Vzhledem k tomu, že matka začala užívat návykové látky, začala se postupně dostávat i do finančních a existenčních problémů. Byla sankčně vyřazena z evidence Úřadu práce, přišla jak o peníze, tak i bydlení. Na základě toho tedy požádala o umístění dětí v Klokánku. Děti byly do zařízení přijaty ve...

Od narození je nemocný a jeho onemocnění je progresivní. Poznala jsem ho před několika lety jako terénní sociální pracovnice, když mě na jeho rodinu a podmínky, ve kterých žije, upozornila psycholožka a požádala FOD o pomoc. Do rodiny jsem dojížděla pravidelně s nákupními taškami, učila mamku vařit jídla trochu zdravější než opečený salám, učila jsem ji a syna dodržovat hygienu, doučovala jsem bojovníka tak, aby zvládal učení na praktické škole. Dařilo se jen zčásti, péče o nemocné dítě, které musí brát pravidelně léky a nutně zvládat...

Třítýdenní Lucinka byla přijata do Klokánku v dubnu 2010 poté, kdy matka sdělila dětské lékařce (po jejím upozornění na špatnou péči), že není  schopna se o dcerku postarat  a ponechala ji na zdravotním  středisku. Orgán sociálně-práv -ní ochrany dětí Praha 8 nás tehdy požádal o přijetí, ale pouze přes noc – než bude rozhodnuto o návrhu na umístění do kojeneckého ústavu. Sociální pracovnici jsme informovali, že máme volné místo a žádali jsme, aby navrhli umístění do Klokánku, protože je zbytečné převážet miminko jinam. Navíc...

Sedmnáctiletá Markétka byla do Klokánku přijata i se svým novorozeným synem Petříčkem na žádost orgánu sociálně-právní ochrany v únoru 2011 přímo z porodnice. Důvodem byly neutěšené poměry v domácnosti její matky, kde by miminko nemohlo být. Markétka je od počátku zcela bezproblémová, zodpovědná, milá a komunikativní dívka. O svého syna se vzorně stará, nadevše ho miluje a vděčně přijímá rady od svých  „klokaních“ tet. Ochotně se zapojuje i do vaření a péče o domácnost. V krátké době byla do Klokánku umístěna i její desetiletá sestra...

Šestiletý Martínek, čtyřletá Karolínka a roční Terezka byli přijati do Klokánku počátkem ledna 2011 na žádost rodičů z důvodů hmotné nouze a ztráty bydlení. Několik dní dokonce celá rodina přespávala venku – bez střechy nad hlavou. Terezka zpočátku často plakala. Nemohla pochopit, proč není u rodičů. I Martínkovi a Káje se velmi stýskalo. Před Terezkou ale neplakali, naopak ji utěšovali, hráli si s ní a pěkně se o ni starali. Rodiče i prarodiče děti často navštěvovali a ty se utěšovaly představou, že už brzy půjdou domů. Sourozenci byli...

Rebeku přinesla její africká matka jako čtrnáctidenní miminko na FOD. Říkala, že musí dostudovat a na koleji dítě mít nemůže. Přála si jen, aby se dcerka dostala k hodným lidem. Rebečka byla v krátké době osvojena a všechno vypadalo idylicky. Po šesti letech ale nastal zlom. Osvojitelé se bouřlivě rozváděli a hrozilo, že holčička půjde do dětského domova. To osvojitelka nechtěla připustit, a tak šestiletou Rebečku v květnu 2006 svěřil a do Klokánku. V září 2009 se k ní a jejímu novému manželovi dívka vrátila zpět. V červenci 2011 nám...

Osmiletá Karolínka byla přijata do Klokánku v říjnu 2013 na žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Do Klokánku byla přijata již jako malá holčička. Odtud si ji převzali státem prověření a proškolení pěstouni. Po třech letech ale řekli, že už Karolínku nechtějí a chladnokrevně ji vrátili do Klokánku. Při odchodu ještě prohlásili, že si od ní potřebují odpočinout a že konečně bude mít jejich dcera pokoj jen sama pro sebe. Nepomohlo ani to, že je pověřená organizace Rozum a cit doprovázela a snažila se jim pomoci při řešení...

Chodíme si pro ně rovnou do porodnice. Svěří nám je rodiče, kteří tvrdí, že si pro ně brzy přijdou. Jen, co si najdou pořádné bydlení a zařídí vše potřebné, aby mohli o miminko pečovat sami. My pro ně máme vždy přichystanou postýlku, dostatek  jídla, teplo a hlavně laskavou náruč klokánčí tety. „Plaváček“ se brzy začne  na tetu usmívat, radostně mává ručičkami na ostatní děti v bytě. Občas skutečně přijde maminka a tatínek, chvilku si „Plaváčka“  pochovají a zase odejdou. „Plaváček“  začne zvedat hlavičku a...

Koncem srpna 2013 nám bylo telefonicky oznámeno, že do Lázní Jeseník jezdí opakovaně na léčebný pobyt i se svou matkou jedenáctiletá dívka až z Libereckého kraje. Matka si nyní s sebou přivezla koňský bič i řemen a utrhla si silný klacek na „trestání“ dcery, který nosí stále v tašce, prý „aby to z ní vymlátila“ . Dříve dívenka občas chodila ven mezi děti, tento rok nesmí od matky na krok, ven ji vůbec nepouští. Denně, hlavně večer, je slyšet přes dveře svištění některého z těchto předmětů a pláč dívky. Mlátí ji i v noci. Neurvale na...

Tříletá Sandřička byla do Klokánku umístěna v lednu 2012 předběžným opatřením. Důvodem byla skutečnost, že matka ji dne 21. 1. 2012 předala do péče dvou mužů, údajných příbuzných, kteří ale nebyli srozuměni s déletrvající péčí. Slíbila jim, že se pro dceru hned vrátí, jakmile nakoupí pleny. Vrátila se však po pěti dnech, opět odešla a nezletilou jim ponechala bez jakéhokoli zajištění – bez plen, bez oblečení, bez kartičky pojišťovny a dalších dokladů. Na základě oznámení Policie ČR sociální pracovníci holčičku umístili do Klokánku. Matka...

Pětiletou Anetku jsme přijali do Klokánku v únoru 2009 na žádost babičky, které byla svěřena do péče. Babička uvedla, že o vnučku již nemůže z důvodu zaměstnání pečovat. Anetka se od prvního dne v Klokánku projevovala jako velmi způsobná holčička s vybraným chováním a dobře osvojenými společenskými normami. V Klokánku se jí od počátku líbilo a velmi si oblíbila obě své „tety“, které se po týdnu v péči o ni střídaly. Až po dlouhé době navštívila Anetku matka s babičkou, holčička k nim však odmítla jít. To se opakovalo i při druhé...

Patnáctiměsíčního Patrička jsme přijali do Klokánku v únoru 2009 na žádost matky pro ztrátu bydlení. Již předtím byl chlapec ze stejných důvodů dvakrát umístěn v dětském domově. Matka syna zprvu navštěvovala dvakrát týdně, později jednou za měsíc. Chlapec proto neměl možnost vytvořit si k matce citové pouto a oslovoval ji „teto“. Patrik byl úžasné, veselé a  milé dítě, vždy pozitivně naladěné. V Klokánku udělal veliké pokroky. Ale přestože zde byl Páťa spokojený a výborně prospíval, rozhodl v březnu 2010 Obvodní soud pro Prahu 5 o...

Devítiměsíční Denis a dvouletá Deniska vyrůstali spokojeně se svými rodiči. Na podzim roku 2013 však museli opustit svůj nájemní byt, protože dům koupil nový majitel, nájemní smlouvu jim okamžitě zrušil a celá rodina se náhle ocitla na ulici. Pro rodiče to byla velká rána. Ze všech sil se snažili svým dětem zajistit lepší dětství, než měli oni sami. Matka vyrůstala se svou matkou a otčímem, oba byli alkoholici, hádky a násilí byly na denním pořádku. Matka proto byla v deseti letech umístěna do dětského domova, kde zůstala až do...

Kristýnka byla umístěna do Klokánku v únoru 2012 ve věku sedmi let, a to na předběžné opatření soudu pro závažné zanedbávání a fyzické i psychické týrání. Po umístění byla holčička zprvu velmi neklidná a obtížněji zvladatelná. Používala hrubá slova, která zřejmě slyšela doma, a s panenkami si hrála způsobem, který sama na sobě zažívala. Brzy ji ale tyto návyky opustily a z Kristýnky se stala velmi milá, usměvavá, komunikativní, zvídavá a energická dívenka. Výrazně se zlepšila i ve škole, začala nosit jedničky a dvojky. Ráda běhala,...

Půlroční Dominik byl do Klokánku umístěn v červnu 2010 na žádost matky, která musela opustit azylový dům pro matky s dětmi kvůli nedodržování režimu a nedostatečné péči o miminko. Jeho stav byl při příjmu velmi zanedbaný. Ani otec nebyl schopen se o dítě postarat, nepracoval a neměl kde bydlet. Po dvou měsících byl Dominik do Klokánku svěřen soudně. V květnu 2011 se mu narodila sestřička Terezka, která byla rovnou z porodnice umístěna do kojeneckého ústavu, zpočátku spolu s matkou. Ta ale péči o dceru ani pod dohledem nezvládala, proto jí...

Půlročního Eríčka jsme přijali do Klokánku v srpnu 2013 poté, kdy jej policie našla v lese, kde žil pod stromy se svou slovenskou matkou bezdomovkyní. Matka krátce na to odcestovala na Slovensko a úřady zahájily řízení o repatriaci. Eríček byl velmi šikovný, milý a veselý chlapeček, vývojově výrazně nadprůměrný. Před Vánocemi 2013 nám byl doručen předběžně vykonatelný rozsudek o tom, že se chlapeček umísťuje do dětského domova na Slovensku. Ten nás požádal, zda by miminko nemohlo ještě zůstat u nás do počátku ledna, protože nyní nemají...

S citlivým přístupem soudu jsme se setkali v případě tří oboustranně osiřelých bratrů ve věku 9, 10 a 12 let z Klokánku. Chlapci byli do Klokánku přijati v červenci 2013 na žádost otce proto, že péči o syny po úmrtí jejich matky v r. 2011 dál už nezvládal, sám byl také těžce nemocný. Když v září 2013 i on zemřel, chodili se chlapci ptát, co s nimi bude, jestli budou moci dál zůstat v Klokánku. Přemístění do dětského domova se velmi báli, bylo to právě v době, kdy média zveřejnila informaci, že děti mohou být v Klokánku jen šest měsíců....

Roční Románek byl do Klokánku přijat v únoru 2009 ve stavu těžkého zanedbání. Postupně se jeho fyzický i psychický stav zlepšoval a po několika měsících se z něj stal milý, veselý a šikovný chlapeček. V říjnu 2010 byl téměř tříletý Románek předán příslušnými úřady do předpěstounské péče. Po necelých dvou měsících byl ale v bezvědomí dopraven leteckou záchrankou do nemocnice – s otřesem mozku a mnohočetnými hematomy a exkoriacemi různého stáří po celém těle včetně obličeje. Lékařská zpráva konstatuje syndrom týraného dítěte. Tvrzení budoucí...

Dne 31. 10. 2013 nám na krizovou linku 776 833 333 zavolala zoufalá matka a prosila nás o převzetí svého dvě hodiny starého miminka. Říkala, že před porodem ještě stačila odvést starší děti do školy a vzápětí po návratu porodila. V poledne zase bude muset dojít pro děti a babybox je daleko. S pláčem uváděla, že je sama a další dítě si ze sociálních důvodů už nemůže dovolit. Těhotenství musela z osobních důvodů utajit i před svým nejbližším okolím. Rychle jsme se domluvili, že pro miminko dojedeme přímo k ní domů. To se také stalo....

Výše uvedený článek byl uveřejněn ve Zvláštním čísle zpravodaje 2/13 v listopadu 2013. Dne 12. 11. 2013 na něj reagovala bývalá učitelka holčičky paní Zora Blažková. Její e-mail si dovolujeme bez dalšího přetisknout s tím, že místo křestního jména dítěte uvádíme pouze „dívka“. Každý si o úrovni ochrany dětí u nás – již za účinnosti tzv. „dětské“ novely – může udělat obrázek sám: Vážení přátelé, po přečtení vašeho nového zpravodaje jsem se rozhodla vám napsat. Jedná se o článek „Řemenem, klackem i bičem“. Tuto dívku jsem učila od 1....

Denisčina maminka vyrůstala od útlého dětství v ústavní výchově. V sedmnácti letech z ústavu utekla do jednoho našeho rodinného Klokánku a zůstala tam se souhlasem úřadů až do zletilosti a do osamostatnění. Před osmi lety se jí narodila dcerka Deniska. Když byly holčičce tři roky, ocitla se s ní matka na ulici. Naštěstí věděla, že může o pomoc požádat Klokánek, a tak sem dceru na několik týdnů umístila, než si našla nové bydlení. Deniska to tady dobře znala. I po odchodu z Klokánku tam s ní maminka chodila na návštěvy, i pro pomoc a rady...

Marušku jsme přijali do Klokánku v září 2010 na základě soudního rozhodnutí. Holčička byla ve velmi zuboženém stavu. Ve svých šesti letech vůbec nemluvila, byla velmi vystrašená, strnulá, podvyživená, zavšivená. Matka ji krátce po narození opustila a holčičku vychovával pouze otec, těžký alkoholik. Jak jsme se později dozvěděli, když šel s dcerkou nakoupit, prodavačky dávaly dívence ze soucitu jídlo. Otec jí ho však před obchodem často sebral a snědl sám. V Klokánku se Maruška postupně uvolnila, přestala se všeho bát a po nějaké době...

Šestnáctiletou Kristýnku jsme přijali do Klokánku v lednu 2013 na žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí a poté na předběžné opatření soudu. Dívka byla již v sedmém měsíci těhotenství. Otec jí zemřel a matka i její partner užívali drogy. Pak přišli o byt a matka i s těhotnou Kristýnkou bydlela ve sklepích. Nakonec dceru opustila a odešla neznámo kam. Nastávající maminka si tedy šťastného dětství moc neužila. Při přijetí byla celá promrzlá a hladová, ale šťastná, že se o ni konečně někdo postará. Její umístění v Klokánku pro ni i...

Tříletá Markétka a šestiměsíční Filípek byli přijati do Klokánku v srpnu 2009 na základě předběžného opatření, společně se svou patnáctiletou sestrou Danielou. V rozhodnutí se uvádí, že oba rodiče odjíždějí denně v 19.00 hodin za prací do Prahy, vrací se až následující den okolo 14.00 hodin a jdou spát, aby mohli v 19.00 hodin opětovně odjet za prací. Veškerou péči o obě malé děti zajišťuje patnáctiletá dcera matky z prvního manželství Daniela, která se cítí velmi vyčerpaná. Sama požádala sociální pracovnici o umístění do dětského domova....

Dne 5. 2. 2011 v ranních hodinách oznámila základní škola v Praze 9 na služební mobilní telefon orgánu sociálně-právní ochrany dětí, že desetiletý chlapec přišel do školy v pyžamu a sdělil třídní učitelce tyto skutečnosti: rodiče mu prý řekli, že jej vyhodí z domu, a dále uvedl, že jednou musel přespat venku před domem, protože rodiče ho nepustili dovnitř. Dnes mu matka schovala oblečení, aby nemohl utéct z domu, proto přišel do školy jen v pyžamu, bez ponožek, v bundě a zimních botách. Večer dostal k jídlu jen vodu a chléb, ráno nic. Na...

Pětiletou Drahušku přivedla do Klokánku Hostivice její babička dne 18. ledna 2011 s tím, že je to za trest. Uvedla, že už ji nechce, protože holka lže a krade jídlo, za to je trestána, ale nepomáhá to. Dívenka byla při příjmu hladová, zanedbaná, ve špinavém a potrhaném oblečení. Snědla dva talíře jídla a ptala se po dalším. Po vysvlečení jsme s hrůzou zjistili, že má promodralé a omrzlé nožičky i ručičky, na obličeji a po těle modřiny a jizvy a na chodidlech boláky a nafouklé bříško. Holčička byla ihned hospitalizována ve Fakultní nemocnici...

K smrti vyděšenou africkou dívku přivedla před časem do Klokánku v Praze 4 učitelka. Dívenku přivezl do Čech z Konga její otec a ubytoval ji u své známé. Dívka neuměla česky, jen trochu mluvila francouzsky. Učitelce se svěřila, že tajně vyslechla otcův telefonát, ze kterého vyplynulo, že má v úmyslu prodat ji v Německu k prostituci. Proto jí zfalšoval v osobních dokladech datum narození tak, aby byla o dva roky mladší a pro zákazníky přitažlivější. Velmi přesvědčivě tvrdila, že je jí šestnáct let, podle dokladů jí ale mělo být jen čtrnáct....

Koncem ledna 2011 informovala všechna média o otřesném případu sedmiletého Dominika z Brna, kterého jeho rodiče doslova mučili hlady, brutálním bitím, nucením běhat v botách s nalepenými připínáčky. Chlapec trpěl prakticky od narození. Již v minulosti byl rodičům  odebrán, ale byl jim vrácen zpět. Škola doslova na poslední chvíli zachránila v dubnu 2010 Dominikovi život tím, že nahlásila, že chlapec krade dětem jídlo a jeví známky týrání. Dominik byl okamžitě umístěn do nemocnice, kde hned první měsíc přibral pět kilo. Poté byl...

Roční Jiříček, tříletý Mareček, čtyřletá Markétka, pětiletá Verunka a šestiletý Vojtíšek byli umístěni do Klokánku v Jindřichově Hradci z důvodů extrémního zanedbání a týrání koncem června 2011 na základě předběžného opatření. Všechny děti jevily známky extrémně zanedbaného stavu a těžkého týrání, byly apatické, bledé, podvyživené, špinavé, zapáchající, s četnými modřinami a stopami po pálení – zřejmě cigaretou. Rodina stále měnila místo pobytu, takže nebylo jednoduché včas zasáhnout. Ohledně nejstaršího chlapce nám bylo řečeno, že...

Nyní již dospělá Lenka se musela v dětství vyrovnávat s mnoha traumaty. Když jí bylo patnáct let, zemřel jí otec. Krátce na to při nehodě tragicky zemřela i její sestra. Poté v září 2009 ji v jejích šestnácti letech opustila matka – odstěhovala se ke svému příteli, který tam její dceru nechtěl. Lenka byla svěřena do výchovy paní z jejího blízkého okolí, ta ale krátce na to požádala o zrušení péče a odmítla se o dívku nadále starat. Proto v dubnu 2010 byla Lenka předběžným opatřením svěřena do Klokánku. Krátce na to se ozvala její teta a...

Nyní tříletý Románek byl do Klokánku přijat v únoru 2009 ve stavu těžkého zanedbání, a to i po stránce zdravotní. Postupně se jeho stav zlepšoval a jediným problémem zůstávaly občasné záchvaty vzteku, které se ale daly dobře zvládat a postupně mizely. V říjnu 2010 jsme byli krajským úřadem vyrozuměni, že se pro chlapce našla pěstounská  rodina. První kontakty probíhaly dobře, a tak byl Románek koncem října 2010 propuštěn do předpěstounské péče. V době předání to byl zdravý, veselý a živý chlapec, o kterém se naše „klokaní“ teta...

Šestidenní Patriček byl do Klokánku umístěn na žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) pro Prahu 9 v dubnu 2009 přímo z porodnice. Matka (Slovenka) neměla kde s dítětem bydlet. Patriček  v Klokánku výborně prospíval  a velmi přilnul ke své „klokaní“ tetě Haně. I ona měla miminko  moc ráda. Protože hrozilo, že jako slovenské dítě bude pře -dán do dětského domova na  Slovensku v rámci tzv. repatriace, rozhodla se pro ten případ požádat o svěření chlapce do pěstounské péče. Ve věci rozhodoval Obvodní soud pro...

Téměř dvouletý Rastíček byl do Klokánku umístěn v únoru 2010 na žádost svých rodičů, kteří přijeli ze Slovenska do Čech za prací. Bydleli na ubytovně, kde s nimi dítě nemohlo být. V době přijetí byl chlapeček velmi opožděný. Jako by celý svůj život strávil v postýlce bez kontaktu s lidmi. Ve svých 22 měsících nechodil, nemluvil a nenavazoval s nikým kontakt. V Klokánku ale zaznamenal neuvěřitelný rozvoj všech svých schopností a do roka se vývojově plně vyrovnal svým vrstevníkům. Tak hodné a rozumné dítě jsme v Klokánku snad ještě neměli....

Chlapeček dnem i nocí plakal, křičel, zmítal sebou a tloukl hlavičkou o zeď. Monička nešťastnou tetu záhy „poučila“, že Adámek chce pivo. Vyprávěla, že byli často i v noci sami zamčeni v bytě. A by nebrečelia sousedé si nestěžovali, dávala máma Adámkovi pivo a Monice víno. K jídlu často neměli nic, anebo jen mouku či krupici smíchanou s vodou. Adámek měl z této „stravy“ velké zažívací potíže. Dětská lékařka potvrdila, že kromě zažívacích problémů se jedná o typické abstinenční příznaky. Teprve za dlouhých sedm měsíců se začal psychický...

Pak až do půlnoci se musí učit, protože otec (pěstoun) vyžaduje co nejlepší školní výsledky. Honzíka bil, nutil ho klečet s pet lahvemi na rukou a nechával ho spát i v zimě na balkoně. Pěstoun, který byl současně poručníkem dítěte, byl za to později odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Opatrovnický soud zakázal pěstounům chlapce kontaktovat, protože ve snaze o změnu jeho výpovědi na něj čekávali před školou a vyvolávali v něm pocity viny. Poté se snažili chlapce ovlivňovat prostřednictvím jeho sestry, která u pěstounů zůstala a...

Policie byla vícekrát upozorněna, že děti nemají co jíst a že nemají ani vhodné oblečení. Nakonec přítelkyně matky děti sama odevzdala na Městském úřadě ve Varnsdorfu s tím, že už se o ně nechce starat.Naštěstí jsme v jednom pražském Klokánku měli dvě volná místa, a mohli jsme tak vyhovět žádosti sociální pracovnice o umístění dětí. Orgán sociálněprávní ochrany i soud daly přednost tomuto dosti vzdálenému Klokánku, protože v případě nařízení ústavní výchovy by sourozenci byli rozděleni kvůli věku do zdravotnického a školského dětského...

Nesměly dovádět a rušit pěstouna, neměly žádné hračky, k jídlu dostávaly často jen usušený chleba a jablko. Za jakékoli „zlobení“ následovalo bití i další kruté tresty – byly zavírány na noc do sklepa, kde po nich běhaly myši, nuceny spát v prádelním koši, klečet na hrachu s knihami na rukou, sledované kamerou. Kamera umístěná na židli jim dodnes ze vzpomínek nevymizela. Petře dodnes nezmizely jizvy na bradě vzniklé při učení, když ji rozlícený pěstoun chytil za vlasy a třísknul jí hlavou o stůl. Dvě starší vlastní děti, a  dokonce i...

Poručnicí miminka byla pro nezletilost matky ustanovena babička. Dne 4. 8. 2010 se Petra dostavila na O SPOD Teplice a sdělila, že ji matka zbila a vyhodila ji z bytu, takže ke svému miminku nemá přístup. Šetřením byly v péči babičky zjištěny vážné nedostatky, Davídek neměl vhodnou stravu ani dostatek plen a oblečení. Babička totiž pěstounské dávky víc než pro vnuka využívala pro sebe, navíc ve větší míře holdovala alkoholu. Soud proto poručenskou péči zrušil a Péťu i s miminkem umístil do výchovného  ústavu. Jiná možnost, jak by...

V říjnu 2010 přišla matka za Viktorkou naposledy. Otec dceru nenavštívil nikdy. Soud proto rozhodl o svěření holčičky do Klokánku a vyslovil nezájem rodičů. Viktorku tedy bylo možné předat do náhradní rodiny. V tom okamžiku však nastal velký problém. Holčička je totiž slovenské státní příslušnosti, orgán sociálně-právní ochrany navrhl Slovenské republice repatriaci a slovenský soud rozhodl o jejím umístění do dětského domova na Slovensku. Děti ale nejsouvlastnictvím státu, jehož jsou státními příslušníky. Jak by to asi dopadlo v případě...