Lola

Holčička měla nejen exotické jméno, ale i vzhled. Jejím tátou byl muž černé pleti až z dalekého Senegalu. Kudrnaté černé vlasy ji padly až do pasu a krásnou tvář měla jako vytesanou z ebenového dřeva. I její chování bylo odlišné. S nikým nemluvila, jen s hrdě vztyčenou hlavou mlčky naslouchala všemu, co jí bylo řečeno. Ve svých dvanácti letech toho zažila tolik, co jiný nezažije za celý život. 

V jejím případě ale bylo nutné dodat: naštěstí. Žila s matkou, ale neměla hezké dětství. Zažila rvačky, domácí násilí mezi rodiči a také neuvěřitelnou bídu a hlad. To když žila několik měsíců mezi bezdomovci. Maminka pro ni nikdy nenašla hezkého slova a brutálně ji týrala. „Maminka mi říkala, že jsem černá svině!“ ohromila svým prohlášením tetu u společné večeře. Řekla to jen tak, jako by šlo o něco úplně normálního! Než teta stačila zareagovat, ukázala jí Lola jizvy vypálené do kůže cigaretami. „To máma zkoušela, co vydržím. Když jsem vykřikla bolestí, dostala jsem ještě řemenem!“ Lolin stav se v Klokánku paradoxně zhoršil. Mohla se totiž konečně přestat ovládat. Mohla se uvolnit a být sama sebou. Bezpečné místo s dostatkem podpory i lásky způsobilo, že na povrch trýzněné duše vystoupily všechny děsy zažité v minulosti. Bolestné vzpomínky nebohou holčičku zcela ochromily. Psycholožka se jí věnovala několikrát týdně a trvalo řadu měsíců, že mohla Lola znovu klidně spát. Její pohled už nebyl tak strnulý a vážný. Občas se usmála a občas dokonce zavtipkovala. To když ve své kudrnaté hřívě vlasů objevila vši, které chytila ve škole od spolužáků. Jediným prostředkem k jejich vypuzení se ukázala být obyčejná majonéze. Klasické prostředky z lékárny byly na tak husté vlasy krátké! Igelitový zábal v podobě turbanu Lole neuvěřitelně slušel. Lola se posadila před zrcadlo: „A teto, z těch majolek, co mám na hlavě, nebudeš dělat bramborový salát, že ne!“ Rozesmála všechny děti i tety kolem. Od té chvíle se stal název tohoto oblíbeného pokrmu přezdívkou pro odvšivování. „Budeme potřebovat bramborový salát!“ volaly děti pravidelně po příchodu ze školy. Těšily se, že i ony dostanou turban s majolkou…Lola se už k matce vrátit nemusela. K vánocům dostala nádhernou panenku černošku. Byla tak nadšená, že nemohla chvíli ani promluvit! A štěstí se na ni usmálo i v podobě pěstounů. Odvezli si ji ke svým dalším dětem do hezkého domečku na vesnici! Lola tak získala nejen nový domov, ale i sourozence, s kterými hned od první návštěvy dobře rozuměla.