Děti s nejmodernějšími obrubami občas dokonce mezi vrstevníky ve škole budí trochu závisti! Liborek trochu té obyčejné radosti a obdivu potřeboval. Dosud bydlel s maminkou a babičkou, ale dobře se rozhodně neměl. Nikdo by nečekal, že ani dvě nejbližší osoby se nedokážou o malého chlapce postarat. „Chodíme obě na směny a nemáme času nazbyt!“ sdělila energická babička a téměř hodila po vnoučkovi batůžek. Ani se nerozloučila, natož aby slíbila návštěvu nebo mu dala na rozloučenou pusu. Libor byl sice smutný, ale z jeho chování čišela jakási smířenost. Jakoby nevěřil, že by mohlo být někdy lépe! Jeho matka občas zatelefonovala, ale přestože do Klokánku neměla daleko, syna si nikdy nevzala ani na krátkou vycházku, natož na víkend. Kontakty byly stále řidší, až přestaly úplně. Liborovi zbývalo z půl roku, kdy mohl v Klokánku pobývat, už jen pár týdnů. „Chtělo by to nějakou rychlou akci, nějaký malý zázrak“! Povzdechla si pečující teta spolu se sociální pracovnicí. Ta dělala maximum, vlastně ještě hodně víc. Oslovila všechny, kdo mohl pomoct a poprosila je o spolupráci. Rozsáhlá pátrací akce napříč státními i nestátními organizacemi přinesla nečekaný výsledek. Ozvala se prověřená paní, která měla o Liborka zájem! Hned se na smutného chlapečka přijela podívat a strávila s ním celé odpoledne. „Liborek miluje zvířata! Nějaké mu pořídím, aby se mu můj malý byt v paneláku na sídlišti nezdál tak smutný!“ konstatovala s vřelým úsměvem. Očekávali jsme, že Liborkovi koupí morče nebo křečka, ale zvířátek bylo o mnoho víc. Libor přijel z první návštěvy u budoucí pěstounky úplně nadšený. „Víte, co teta Hanička ptá?“ ptal se nás nadšeně a hned začal vyjmenovávat zvířátka: andulku, želvu, pískomila a příště si pojedeme spolu vybrat do útulku pejska! Bude jen můj a smím mu dát i jméno! Liborek nemohl tím rozrušením ani usnout. A tak, když z Klokánku ruku v ruce s pěstounkou odcházel, byl z něho úplně jiný člověk. Hezky oblečený usměvavý kluk, s moderními brýlemi a skvělým novým domovem! Občas nám, i po letech zavolá. Mluví spíš o milované tetě a o svých zvířátcích, než o sobě. I tak ale víme, že se má skvěle!
