Táta byl hodný, jen kradl!

Otce sedmiletého blonďatého klučiny poznala sociální pracovnice Klokánku při večerní návštěvě u něho doma. Byl na zahradě a něco usilovně letoval. V té tmě ji nenapadlo, že se jedná o čerstvě odcizené auto a pán domu z něho zrovna vyrábí součástky. Když ho oslovila, lekl se, že málem upustil rozžhavený hořák.

„Fuj, to jsem se lekl! Myslel jsem, že přijdete později!“ vyčetl jí. Až potom se měla dozvědět, proč musela tak narychlo přijet. „Kdybych vám to jen řekl do telefonu, nevěřila byste!“ konstatoval otec chlapce a potom už jen mlčky ukázal kamsi na konec temné místnosti. Tam, na špinavém kanapi, ležela zcela nahatá žena ve vysokém stupni těhotenství. Nikoho nevnímala, jen potichu něco šeptala. „Je zfetovaná a o syna se nestará. Musíte si ho odvézt, já mám práci! A ji si taky odvezte, už tady bydlet nemůže, je to s ní o průšvih,“ konstatoval a odebral se k napůl rozřezanému autu. Dokončit rychle, co začal! Sociální pracovnice, po vyřízení nezbytných formalit, ještě téhož večera odvezla Jarouška do Klokánku. Neplakal. Vše přijímal jakoby rezignovaně a se stoickým klidem. Po celém těle měl různobarevné modřiny. Ty nejstarší měly světle zelenou barvu, ty čerstvé fialovou. Kučeravé vlásky měl na několika místech vytrhané. „To mi udělala máma, když zase bláznila!“ sdělil a jen pokrčil rameny. Jakoby to bylo normální! Prostě se to jen tak občas stalo. Když si všimnul v tetininých očích špatně skrývaného údivu, dodal na vysvětlenou: „Ona za to nemůže. Jede v drogách, víš?“ Jarouškovi během tří měsíců přibyla do Klokánku sestřička. Musela si pobýt pár týdnů v nemocnici, protože na svět přišla díky matce drogově závislá. Otec ji chodil navštěvovat, ale vzít si ji, ani syna, zpět domů nechtěl. „Víte, čeká mě další výkon trestu. Už brzy mám nastoupit. Nevadí mi to, jsem zvyklý. Vždyť jsem v kriminálu strávil víc než půlku života!“ smál se a ukázala nám svoje četná tetování. Každé bylo vzpomínkou na nějaký vězeňský pobyt. „Tohle mám nejraději, dělal mi ho čtyřnásobný vrah! Ale byl to hodnej kluk, vážně! Jen se nesměl napít.“ Obě děti v Klokánku prospívaly a byly nabídnuty do pěstounské péče. Brzy se k nám přišla podívat paní, která o ně spolu s manželem požádala. Bydlela hned v sousedním městě a s dětmi si hned od začátku padli do oka. Po pár víkendových pobytech nic nebránilo, aby si je neodvedla natrvalo. Její manžel už měl pro děti postavený krásný domek na stromě jejich rozlehlé zahrady. Děti jakoby se ocitly v ráji. Získali nejen novou rodinu, ale i pejska a kočičku, králíky, kozu a i malé prasátko. Před vánočními svátky pozvala nová maminka obě pečující tety na návštěvu za dětmi. „Stále na vás vzpomínají, měly vás moc rády!“ řekla upřímně a podala oběma tetám malý dárek, který Jaroušek vlastnoručně vyrobil. Měly velkou radost, vždyť šťastných konců není nikdy dost!