Jeník a Mařenka

Když k nám přišli do Klokánku Jenda a Mařenka, působili jako postavičky ze skutečné pohádky o Perníkové chaloupce. Na starosti je měl táta, ale staral se  o ně špatně . Docházel do církevního shromáždění, kterému dával přednost přede vším. Přestože Jeník trpěl od narození dětskou mozkovou obrnou , kdy velmi špatně chodil, špatně mluvil , ale jinak byl bystrý a zvídavý kluk, táta byl přesvědčený, že jenom Bůh může Jeníka uzdravit .

Pokud si vůbec otec připouštěl, že je Jeník skutečně postižený. Děti byly do Klokánku přijaty, protože se ocitly bez bydlení. Přestože měly maminku, která byla připravená se o ně postarat, vlivem rozvodového sporu mezi rodiči, byla matka prověřovaná z týrání dětí a nemohla si děti převzít. Celé nám to přišlo zvláštní. Děti byly moc milé, snaživé, usměvavé. Hodně se dojídaly, hodně spinkaly, a protože přišly do Klokánku v létě, tak řádily na zahradě. Jeník se snažil plazením a chůzí po 4 zapojovat do her ostatních dětí. Mařenka byla princezna, co ráda maluje, zpívá a celkově je spokojená. Na maminku se neptaly, na tatínka také ne. Táta pro ně vždycky přišel v neděli dopoledne, aby je vzal na náboženské shromáždění. Pozorovali jsme, že když přišel, děti byly napjaté, poslouchaly tzv. jak hodinky. Když si táta myslel, že se už nedíváme, byli jsme svědkem, jak na Jeníka křičí, ať okamžitě vstane z kočárku, který měl pro sebe upravený, a okamžitě začne chodit, protože nemocný není, jelikož Bůh ho uzdravil a nemocné lidi nemá rád. Poznali jsme věděli, že otec před námi skrývá svoji pravou tvář. Spojili jsme se s ortopedem, který měl Jeníka na starosti, dozvěděli jsme se, že otec bojkotuje několik let operaci, která by Jeníkovi výrazně ulevila. Maminka, která prokázala při vyšetřování, že svým dětem nikdy neubližovala, se s dětmi začala vídat a navštěvovat je.  Když děti viděly maminku, byly šťastné. Úplně se uvolnily a začaly postupně vyprávět čím vším je otec strašil, když se budou chtít s matkou vídat nebo o ní mluvit. Tak děti byly nucené předstírat, že matka umřela a už tu pro ně není. Na základě psychologického vyšetření dětí se děti podařilo předat na konci jejich pobytu do péče matky,  která byla schopná si upravit podmínky pro přijetí i postiženého Jeníka. Dodnes jsme s nimi v kontaktu. Děti výborně prospívají a rostou do krásy. Začaly chodit do školy a Jeník má za sebou ortopedickou operaci, po které se mu ulevilo v pohybu a může také chodit do školy pro handicapované. Důležité pro nás je, že vidíme, jak jsou děti šťastné.