Matka s ním cestovala po ubytovnách, kde se kouří a hygienické podmínky jsou horší. To ale Jeníkovi ubližovalo a zhoršovala se jeho vrozená vada dýchání. Matka sice říkala, že ho miluje, chce pro něj to nejlepší, ale svoje podmínky nebyla schopná a možná ani ochotná změnit. V péči našich tet Jeníček rozkvetl, užíval pravidelně léky na dýchání, tety s ním docházely na rehabilitaci, cvičily Vojtovu metodu, dávaly Jeníkovi správné mléko pro alergické děti. Podařilo se nám vypiplat z Jeníka kluka jako buk. Smál se na celé kolo, kutálel se po pokoji, všechna svoje opoždění dohnal. Svoji lásku nám projevoval zpátky tím, jak byl šťastný a upovídaný miminkovskou řečí. Matce se ale zřejmě zalíbil život bez závazků a komplikované a náročné péče o tak nemocné dítě, takže se Jeníčka vzdala. Když odcházel z Klokánku, protože uplynul půlroční pobyt daný zákonem, přecházel do kojeneckého ústavu. Doufáme, že i tam mu bude poskytnutá tak individuální péče, jakou jsme mu dali v Klokánku. A doufáme, že si najde někde svojí adoptivní náhradní rodinu, která ho bude milovat, stejně jako jsme ho milovali my.
