Láska, Miláček a Kocourek Nezjištěno

Byli to dva malí špunti. Jeden se jmenoval Stáník a tomu druhému život dal do vínku úřední záznam „Nezjištěno“. A tak jsme mu říkali Lásko, Miláčku, Kocourku, Miminko. Bylo mu sotva pár týdnů.  A staršímu bratrovi sotva dva roky. Do Klokánku je umístil OSPOD a poté o nich rozhodl i soud, protože matka byla drogově závislá, s dětmi živořila ve squotech a pochybných místech . 

Otec byl neznámý, nebo minimálně nebyl zapsaný v rodném listě. Vstup do života po úřední stránce pro děti vůbec nelehký. Klokánek musel zajišťovat lékařskou péči o oba malé kluky, a než měl mladší rodné číslo, hrozilo, že budeme veškerou péči hradit z vlastních zdrojů. Ale i tak to stálo za to. Matka nejdřív za kluky dvakrát byla na návštěvě, ale spíše se potřebovala ohřát v teple. Starší k ní moc nechtěl, mladšímu to bylo jedno. Bylo pro nás složité vidět mámu, která je špinavá, hladová, jak se potácí nad dětmi, chce si je pochovat, děti ji nechtějí. Ze zkušenosti víme, že se málokdy podaří i přes velkou podporu terénních sociálních pracovnic, ale i pracovnic zařízení, rodičům situaci zvládnout. Je otázkou, zda opravdu změnu životného stylu chtějí.

Jednoho dne nám zavolala paní, která se představila jako babička dětí z matčiny strany. Moje reakce byla jedno velké překvapení, protože matka dětí nám sdělila, že babička už umřela. Babička se hned za dětmi rozjela na návštěvu, s manželem si začali upravovat podmínky doma a postupně se zaučovala v péči o takto malé děti. Z malé Lásky, Miláčka a Kocourka se stal oficiální Ládík a s babičkou a dědou tvoří báječnou čtveřici.

Je pro nás vždycky otázkou, zda když rodiče selhali při výchově svých dětí, mohou dobře pečovat o svá vnoučata. Nemůžeme nikoho soudit. Na babičce a hlavně na dětech jsme viděli, jak jim dělá babičky starostlivost a péče dobře. Z Klokánku by nejpravděpodobněji odešli časem do kojeneckého ústavu. Takto žijí doma v dobrém prostředí. Chodí za námi na návštěvy a my vidíme, jak jsou šikovní, upovídaní a šťastní kluci.