Byla to moc hezká dívka, chodila již na střední školu a docela dobře se učila. Z rodiny byla
zvyklá na hojnost jídla a prostředků, dobré vybavení a dostatek všeho, kromě smíchu, lásky a pozornosti. Té se ji
dostalo v Klokánku vrchovatě. Nejvíc se ńasmála, když jsme večer s velkými dětmi hráli země, město ,
nebo jsem dělali maškarní a také ji nejvíc pobavilo dělat na vánočním večírku housenku na podlaze. Rádi na ni
vzpomínáme. Byla sluníčko a vracela se do dětské radosti a volnosti. S mámou se pokoušela
vztah nějak narovnat za podpory a doprovodu psychologa, ale moc se to nedařilo. Protože ji končil půlroční pobyt
v zařízení, bylo potřeba přemýšlet, kam Petra půjde. Nakonec se její vlastní děda ozval s tím, aby šla
bydlet k němu. Společně si nastavovali podmínky výchovy, hranice a společné soužití. Je spokojená a má se dobře.
Mohla dostudovat, dneska už je dospělá. Bylo pro ni ale velmi důležité, že si měla kde svůj život rozmyslet a
uspořádat.
Jméno dítěte bylo z důvodu citlivosti údajů pozměněno.
