Kvůli špatnému zdravotnímu stavu a těžké podvýživě musely děti do nemocnice a teprve po čtrnácti dnech směly být přijaty do Klokánku. Nejstarší, osmiletá Anička byla zamlklá a zkoumavě se rozhlížela po svém pokojíčku. „A kolik nás bude v té posteli spát?“ zeptala se a hned si zabrala místo u zdi. Prý je nejlepší, když se otočí ke zdi, nikdo na ni nedýchá… Nemohla uvěřit, že postel je jen a jen její! „Si děláš legraci!“ obvinila tetu a rozplakala se. Myslela, že je obětí nějakého vtipu. Nemohla uvěřit, že už nebude spát na zemi. Na staré dece jí byla zima a tak se o jedinou postel občas dělila se všemi ostatními sourozenci. Jen nejmladší měl vyhrazený starý kočár v koutě. Nožičky mu z něho visely, ale přizpůsobil se. Prý ležel na zádech a ruce si dával pod sebe, aby udržel stabilitu…Zvláštní poloha mu v jeho třech letech způsobila skoliózu páteře a zablokovaný krk. Anička se i po pobytu v nemocnici cítila slabá a vyčerpaná. Nic ji nebavilo. Toužila jen ležet a spát. Až po týdnu v Klokánku se šla s tetou podívat do školy. Nové a veselé prostředí se jí zalíbilo! A nejvíc její nová paní učitelka. Měla totiž světlý cop, bílý svetr a lesklé modré dřeváky. „Je tak krásná!“ vydechla Anička obdivně a dodala: „Směla bych se stát také učitelkou, až budu velká?“ Ani Aniččini sourozenci na tom nebyli nejlépe. Dle sociální pracovnice, která je objevila po anonymním telefonátu jedné ze sousedek rodiny, jedly děti jen suchý chleba. Z popelnice! Aby děti zahnaly hled, pily vodu s cukrem, který si tajně půjčovaly právě od sousedky. Věděla o nich minimálně rok, než ji napadlo vše někam oznámit. Peníze z dávek totiž spotřebovali rodiče na drogy. A bylo jich hodně. Tolik, že se staly osudnými otci, který na předávkování zemřel. Matka putovala do vazby a odtud zřejmě do psychiatrické léčebny. Děti po uplynutí zákonem stanoveného půl roku musely být převezeny do dětského domova. Měly ale štěstí, mohly zůstat spolu, což si velmi přály! Tety si s Aničkou, která velmi rychle dohnala ve škole to, co zameškala, psaly na sociální síti. Asi po roce jim napsala tu nejhezčí zprávu, jakou mohla: „Ona i sourozenci půjdou k pěstounům!“
