V zimě jsme přijali chlapce

V zimě jsme přijali do našeho zařízení desetiletého chlapce. Dítě samo požádalo ve škole o pomoc po té, co jej jeho pěstounka zbila páskem a přezkou ho uhodila přes hlavu, až mu roztrhla kůži na čele. Chlapec byl vystrašený, obával se vrátit ze školy domů.

Do Klokánku ho přivedla pracovnice školy a chlapec byl přijat na vlastní žádost. Byl drobný a ustrašený. V Klokánku se rychle aklimatizoval, navázal hezký vztah k tetě i dětem. Postupně začal vypravovat, jak se mu žilo u jeho rodiny. Pěstounka byla družkou jeho biologického otce, vlastní matka byla zbavena svéprávnosti. Otec s družkou žili několik let na ubytovně ve dvou pokojích. Chlapce často zamykali v jednom z pokojů, kde chodil na kbelík a pil vodu z vodovodu. Peněz na jídlo bylo málo, protože rodiče často chodili do heren. A tak se stávalo, že chlapec měl často hlad a občas musel hledat jídlo v popelnicích. Pokud chlapec zlobil, zůstával sám zamčený na pokoji i celé hodiny. Opakovaně byl bit od obou rodičů za špatné známky a „neposlušnost“... V Klokánku se chlapec choval naprosto vzorně. Pomáhal tetě při péči o mladší děti, dobře se učil, rád si povídal a hrál. Zájem náhradních rodičů byl minimální. Z počátku měl chlapec sám snahu o kontakt s nimi. Pokud jim volal, pěstounka dvakrát slíbila návštěvu, ale nikdy k ní nedošlo. Poslední dobou už chlapec o návrat do rodiny nestál. Přesto se našla jiná rodina, která chlapci dokázala vynahradit péči a lásku, kterou nedostal od rodičů. Víme, že chlapec svou klidnou a pohodovou povahou skvěle zapadl do nové rodiny a dokázal oplatit všechnu lásku svým novým rodičům.