Pětiletou Anetku jsme přijali do Klokánku v únoru 2009 na žádost babičky, které byla svěřena do péče.
Babička uvedla, že o vnučku již nemůže z důvodu zaměstnání pečovat. Anetka se od prvního dne v Klokánku projevovala
jako velmi způsobná holčička s vybraným chováním a dobře osvojenými společenskými normami. V Klokánku se jí od počátku
líbilo a velmi si oblíbila obě své „tety“, které se po týdnu v péči o ni střídaly.
Až po dlouhé době navštívila Anetku matka s babičkou, holčička k nim však odmítla jít. To se opakovalo i při druhé
návštěvě. Poté se rodina přestala o Anetku zajímat úplně a dívenka byla svěřena do Klokánku soudně.
Anetka byla vždy milé a usměvavé děvčátko, velice přizpůsobivé a ochotné každému pomoci. Byla velmi skromná a měla
tendenci se spíše podceňovat. Zdálo se až neuvěřitelné, že i když přišla z prostředí, kde zřejmě příliš lásky a
pozitivních vzorů nezažila, měla výborně osvojené a zvnitřněné morální zásady, správné společenské návyky a zásady
slušného chování. Uměla se podřídit autoritě, ale dokázala se i přiměřeně prosadit. Měla výbornou úroveň vyjadřování a
komunikace. Byla velmi pečlivá. Velmi ráda si kreslila. V jejích volných kresbách se projevovala dětská bezstarostnost,
barevnost a spokojenost. Milovala také hudbu a tanec. Paní učitelka ze školky o ní říkala, že to je největší sluníčko
ze třídy, že je citlivá, milá a ráda a ochotně pomáhá i ostatním dětem ve třídě. U skládání puzzlů dokázala vydržet
neuvěřitelně dlouho. Velice hezký vztah měla Anetka ke zvířátkům, byla k nim velmi něžná a laskavá. Při návštěvě
ZOO nebo místního Zverimexu nemohla spustit oči z králíčků, křečků a papoušků. Anetka milovala sladká jídla, hlavně
palačinky a koláčky, a s jejich pečením tetě nadšeně pomáhala. Když po půl roce bylo zřejmé, že se holčička do své
vlastní rodiny již nevrátí, snažili jsme se, aby co nejdříve získala rodinu náhradní. Ale přestože se jednalo o tak
úžasnou holčičku, žádná rodina pro ni nebyla. Teprve po roce se o Anetku začali zajímat manželé, kteří již měli
osvojeného jednoho chlapce. Vše se zdálo být na dobré cestě. Anetka k nim chodila na návštěvu, měla je velmi ráda a
hovořila o nich jako o svých rodičích. Ale po několika měsících si to manželé rozmysleli a o Anetku se přestali
zajímat. Holčička to nesla velmi těžce. Až za dalšího půl roku se i na Anetku usmálo štěstí. Na návštěvu do Klokánku,
tak jako každoročně, přišli osvojitelé jednoho chlapce, kterého si od nás vzali několik let předtím. A tady se náhodně
setkali s Anetkou. Byla to láska na první pohled – oboustranně. Manželé začali holčičku navštěvovat, a jakmile to šlo,
vyřídili si dlouhodobou propustku. Anetka se nemohla dočkat, kdy už k nim půjde „na pořád“. V nové rodině se rychle
zabydlela a je nesmírně šťastná, že konečně už má oba rodiče a k tomu ještě hodného brášku. A štěstí je to
oboustranné!
