Rebeku přinesla její africká matka jako čtrnáctidenní miminko na FOD. Říkala, že musí dostudovat a na koleji dítě mít nemůže. Přála si jen, aby se dcerka dostala k hodným lidem. Rebečka byla v krátké době osvojena a všechno vypadalo idylicky. Po šesti letech ale nastal zlom. Osvojitelé se bouřlivě rozváděli a hrozilo, že holčička půjde do dětského domova. To osvojitelka nechtěla připustit, a tak šestiletou Rebečku v květnu 2006 svěřil a do Klokánku. V září 2009 se k ní a jejímu novému manželovi dívka vrátila zpět. V červenci 2011 nám ale bylo oznámeno, že manželé přišli o byt a žijí ve stanu u řeky. Vydali jsme se na místo a našli jsme Rebečku, jak sedí sama před stanem, v němž byla sláma a všude kolem byl velký nepořádek. Dívku jsme ještě ten den převezli do Klokánku. O návratu domů už nechtěla nikdy slyšet. Rebečka byla velmi hodná a milá dívka, krásně zpívala a tančila. I když se jí v Klokánku líbilo, velmi toužila po nové rodině. Ale až ve čtrnácti letech se její přání splnilo. V únoru 2013 začala v Klokánku vypomáhat sociální pracovnice naší pobočky a mezi ní a Rebekou vznikly velké sympatie, stejně jako mezi Rebekou a ostatními členy rodiny. A tak v červnu 2013 odešla šťastná Rebeka s novou mamkou natrvalo domů.