Oba rodiče byli závislí na drogách a o dceru se téměř nestarali. Holčička byla do Klokánku svěřena předběžným
opatřením, protože otec byl v době neštěstí pod vlivem drog. Dívenka byla v době přijetí velmi úzkostná a plačtivá.
Všeho se bála, nebyla zvyklá jíst tuhou stravu ani udržovat čistotu. Během několika měsíců se ale její stav výrazně
zlepšil. Vyrostla, přibrala na váze a stalo se z ní veselé a čilé děvčátko. Jediný kontakt s vlastní rodinou jí
zajišťovala teta, sestra otce. Svou malou neteř pravidelně navštěvovala a také se starala o jejího otce. Přestěhovala
ho k sobě a zajistila mu léčbu. Po několika měsících pravidelného docházení do K–centra mohl otec poprvé svou dceru
navštívit. To ho velmi motivovalo a utvrdilo v nutnosti další léčby. Před každou návštěvou v Klokánku musel doložit
potvrzení z protidrogového centra, že není pod vlivem drog. Pravidelné návštěvy dcery v Klokánku přešly postupně v
jednodenní a později i víkendové návštěvy u otce a tety. Oba společně obývají domek se dvěma bytovými jednotkami. A po
dvou letech si vyléčený otec odvedl dcerku natrvalo domů.
(Ivana Prudičová, Marie Vodičková)
Ve třech letech – 9 kilogramů
Tříletá holčička byla do Klokánku přijata poté, kdy při železničním neštěstí přišla o život její matka. Dívenka byla těžce podvyživená a zanedbaná, vážila pouhých 9 kilogramů, což odpovídá dítěti o dva roky mladšímu.
