Dobré dítě - mrtvé dítě?

Poprvé v naší novodobé historii matka dítě, porozené anonymně mimo zdravotnické zařízení, nezahodila  do popelnice ani odložila někam, kde ho někdo objeví jen čirou náhodou. Dva dny o ně pečovala a pak je s podmínkou zachování anonymity předala Fondu ohrožených dětí. Člověk by očekával, že oficiální místa vyjádří uspokojení, že miminko přežilo a že tento postup je lepší než ten tradiční. Ale omyl! Úřední místa jsou zachmuřená a miminko na svět pranic nevítají. Však se také dopustilo velkého zločinu - nemá identitu! Zločinu se podle MPSV dopustil i ten, kdo si dovolil miminko převzít  a zajistit mu následnou péči. Lenka Průšová z ministerstva práce a sociálních věcí, nejvyššího orgánu sociálně-právní ochrany dětí v ČR, to pro MFD ze dne 2.11.2001 shrnula takto:  „Budeme vyrábět lidi bez identity. Fond si dělá, co chce. Podle zákona měl o dítěti informovat úřady ihned, jakmile se o něm dozvěděl, ale neudělal to. Žadatelům o osvojení upřel právo znát alespoň základní informace o dítěti, které přebírají.“


Jak to vlastně bylo? O utajovaném miminku jsme se dozvěděli v pondělí 29. října, kdy nám matka telefonovala z mobilu. Uvedla, že v sobotu porodila holčičku, o kterou by se nedokázala postarat. Prosila nás, abychom dítě převzali a zajistili mu rodinu, kde se bude mít dobře. Trvala na zachování anonymity a nabízela, že asi za týden pojede do Prahy a holčičku na Fond přinese. I když nás ujišťovala, že dítě je v naprostém pořádku, bylo zřejmé, že čekat další týden by bylo riskantní. Matka byla plačtivá a zjevně ve velkém stresu. Proto jsme se snažili vymyslet takovou variantu, která by pro ni byla přijatelná, tj. neohrozila její anonymitu, a současně miminku co nejdříve zajistila lékařskou péči. To se nakonec podařilo - během čtyřiadvaceti hodin od prvního kontaktu jsme matku i s dcerkou na smluveném místě naložili a převezli k našemu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v Kroměříži.  Zde nám matka holčičku předala. Jakmile se vzdálila, okamžitě jsme zavolali dětskou lékařku a sociální pracovnici. Lékařka konstatovala celkově velmi dobrý  stav novorozence, ale pro zanícený pupíček doporučila hospitalizaci. Třetího dne bylo děťátko umístěno do kojeneckého ústavu.


Neznám zákon, který by ženám zakazoval rodit doma, třeba tajně. Neznám ani zákon, který by říkal, že dítě bez identity  má menší právo na život než dítě s identitou a že důležitější než život jakéhokoli dítěte je zájem budoucích osvojitelů. Ostatně většina osvojovaných dětí a množství  dalších dětí má jen padesátiprocentní  identitu  -  buď otec není vůbec uveden, anebo je ve skutečnosti jiný než ten matrikový. Ještě jsem nezaznamenala názor, že by tím děti byly nějak zdravotně či psychicky handicapovány, anebo porušena práva osvojitelů. Jsou snad geny  ze strany otce méně významné než geny matčiny?


Podle zákona o matrikách je nutno narození živého dítěte oznámit do sedmi dnů - matka tak dokonce může učinit i později, jakmile je toho schopna. Narození je povinen oznámit lékař, porodní asistentka či osoba, která při porodu působila. Není-li taková osoba, pak jeden z rodičů. Žádný zákon neukládá oznamovací povinnost tomu, kdo se o narození dítěte dozví z mobilního telefonu. Krom toho zákonná lhůta sedmi dnů i tak byla dodržena - oznámení jsme namísto matky učinili již třetí den od narození holčičky. Ptám se tedy paní Průšové, jaký konkrétní zákon a paragraf jsme porušili, jakého trestného činu jsem se dopustila  a jak jsme měli postupovat? Měli jsme ihned po telefonátu matky, která i  před námi zůstala v anonymitě, kontaktovat všech 101 okresních úřadů nebo si nějaký vylosovat? Nebo jsme snad slib dodržení anonymity měli jen předstírat a na smluvené místo pozvat policii nebo sociální pracovnici? Pak  by  už všechna další anonymní miminka končila stejně jako dřív - v popelnici. Nebo jsme měli matce říct, ať si poradí, jak chce, abychom nepodráždili úřední místa? Anebo jsme měli týden čekat, až nám dítě přinese sama? Možná by  už nebylo koho přinést - neodborně ošetřený pupíček hrozil celkovou sepsí. Možná by pak někdo řekl:  mrtvé mimino (bez identity) - dobré mimino.

                                                                                                    
Marie Vodičková (Uveřejněno v MFDnes dne 15. 11. 2001)