Zpravodaj 1/2001

Obsah
Úvod
Miminko přímo z porodnice !
Neuvěřitelný postup státních orgánů
Článek MF DNES o "únosu" tří dětí z Kroměřížska
Dokážeme změnit systém náhradní výchovy ?
O dětech z Klokánků
Maminka z Klokánka
Kvůli nevydání licence trpí nejvíce děti
I bez pověření můžeme pracovat dál
Anonymní porody místo vražd novorozenců
Výzkum pozdních následků ústavní deprivace
"S hrůzou do školy II"
Místo rodičů kojenecký ústav
Najděte dobrou rodinu pro mé děti
Stručně ze Zprávy o činnosti FOD za rok 2000
Největší dárci celonárodní sbírky FOD (léto 2000/2001)
  Největší finanční dary
  Největší věcné dary
  Největší účelové dary
  Kasičky ve Včele
  Hradčany hudební /VI s IPB Pojišťovnou
  Odkaz pro ohrožené děti
Otevřeny čtyři nové azylové domy
Složenka
Členské shromáždění FOD
Zámecké slavnosti



Vážení a milí členové FOD, Zpět na obsah

co nejsrdečněji Vás zdravíme a děkujeme Vám mnohokrát za všechnu Vaši pomoc, kterou nám umožňujete pomáhat dětem, jež nás potřebují. Právě v těchto dnech, kdy náš zpravodaj vzniká, je pro nás Vaše podpora neobyčejně cenná, protože z některých vyjádření zejména MPSV mohl vzniknout dojem, že Fond ohrožených dětí je jakási podezřelá organizace, která děti ohrožuje a která vlastně končí. Naštěstí ale existence a činnost FOD není závislá na libovůli tohoto ministerstva, ale jen a jen na podpoře široké veřejnosti - našich členů, dárců a dalších příznivců. Pevně věříme, že i ve dvanáctém roce naší činnosti budeme schopni s Vaším přispěním práci pro ohrožené děti dále rozšířit. Zejména bychom chtěli mnohem většímu počtu těch, kterým hrozí ústavní výchova, nabídnout rodinnou péči v našich Klokáncích. S velkou radostí Vám také sdělujeme, že výtěžek posledního (vánočního) kola naší celonárodní sbírky dosáhl šestnácti milionů korun, což je o dva miliony víc než v předchozím roce! Všem Vám ještě jednou za Vaši podporu moc a moc děkujeme a přejeme Vám krásné léto 2001!



Miminko přímo z porodnice! Zpět na obsah

Málokdo asi ví, že i po novele zákona o rodině je možno se souhlasem matky (a otce, je-li uveden) převzít miminko k osvojení přímo z porodnice. Ačkoliv tato praxe je ve vyspělých státech zcela běžná, u nás se oficiálně realizují pouze osvojení tzv. bez vztahu k určitým osobám. Novorozenci jsou proto z porodnic zbytečně umisťováni do kojeneckých ústavů. Zde, v citově deprivačním prostředí, čekají na uplynutí šestinedělí u matky a následná úřední jednání. Rodičovskou lásku poznají až ve dvou či dokonce třech měsících. Že to jde i jinak, dokladuje náš následující případ:

Devatenáctiletá studentka utajila své těhotenství i před svou nejbližší rodinou. Když jí začaly porodní bolesti, odvezla ji matka na chirurgii - ve strachu, že jde o nádor. Jaké bylo její překvapení, když za necelé tři hodiny se stala babičkou! Vzhledem ke studiu a nevhodným bytovým podmínkám se mladá maminka rozhodla dát souhlas k osvojení. Chtěla ale budoucí osvojitele poznat a nedovedla si představit, že by její dcerka byla předtím umístěna do kojeneckého ústavu. Jakmile se však v porodnici o svém úmyslu zmínila, odmítli jí proti její vůli dávat dítě ke kojení a přemístili ji ihned na gynekologické oddělení. Sociální pracovnice ji nesprávně informovala, že existuje jen anonymní osvojení, a žádala, aby podepsala souhlas s umístěním Janičky do kojeneckého ústavu. V této situaci nás navštívila babička a s pláčem uvedla, že dcera je z odebrání dítěte psychicky na dně. Poradili jsme jí tedy, aby prohlásila, že si osvojení rozmyslela - dítě pak ke kojení opět dostane. Tak se také stalo. Po propuštění z porodnice předala matka své desetidenní miminko prověřeným žadatelům o osvojení, které jsme jí doporučili a o nichž byla informována již dříve. Jejich setkání bylo velmi srdečné a dojemné - noví rodiče jí děkovali za krásné a vytoužené děťátko, a ona jim za to, že se o její dcerku dobře postarají a budou ji mít rádi. Na FOD pak byl sepsán záznam o předání Janičky do předadopční péče a v zájmu zajištění anonymity osvojení i návrh na zbavení matky rodičovské zodpovědnosti, s čímž ochotně souhlasila. Tomuto návrhu bylo do dvou měsíců vyhověno, a protože matka výslovně uvedla, že si nepřeje být přítomna u jednání, bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti a bez jejího výslechu. Soud si pouze vyžádal návštěvu sociální pracovnice OPD, při níž matka svůj souhlas s osvojením i zbavením rodičovské zodpovědnosti potvrdila. Rozsudek o zbavení rodičovské zodpovědnosti již nabyl právní moci. Matka teď už nebude účastníkem řízení o osvojení. Je ráda, že díky tomuto (naprosto legálnímu) postupu nemusela jít ani k soudu, ani na okresní úřad. Zbavila se tak nejen hrůzy z úředních jednání, ale i nejistoty, zda osvojitelé budou mít její Janičku opravdu rádi. A osvojitelé se již neobávají neznámé, bezcitné a bůhvíjaké ještě matky, která jim jednou třeba bude chtít dítě sebrat. Nejšťastnější je ale Janička. Nemusela být ani chvilku v pokoji, kde pro mámu pláče deset miminek...

Neuvěřitelný postup státních orgánů Zpět na obsah

Loni počátkem prosince se na naši kroměřížskou pobočku dostavila paní K. se žádostí o hmotnou výpomoc. Uvedla, že od 24. listopadu 2000 pečuje o tři sourozence ve věku 9, 10 a 11 let poté, co jejich matka, která i s dětmi bydlí v jejím domku, odešla na nákup a už se nevrátila. Otec dětí je v psychiatrické léčebně. Na OPD jí odmítli dát příspěvek na výživu dětí a ona už nemá žádné peníze. Chtějí je dát do dětského domova, a to ona nechce. Po ověření, že paní K. skutečně o děti pečuje a že okresní úřad podal 6. 12. 2000 návrh na ústavní výchovu, jsme jí poskytli opakovaný příspěvek v celkové výši 10 500 korun. Záhy jsme však zjistili, že paní K. neskýtá záruku řádné péče. Více lidí nám potvrdilo, že její vášní jsou automaty a že prohrála spoustu peněz. Hraní na automatech nám sama přiznala, prý potřebovala peníze. Proto jsme kontaktovali otce dětí (jeho psychický stav byl dobrý - jednalo se o sexuologickou léčbu) a nabídli mu, že se o děti může postarat naše pěstounská rodina (manželé Jiránkovi) v žateckém Klokánku. Otec s tím souhlasil a dne 10. 1. 2001 nás písemně o přijetí dětí do Klokánku požádal. Dne 12. ledna jsme o žádosti otce i o svých zjištěních ústně i písemně informovali okresní úřad a okresní soud v Kroměříži. S paní K., která v té době již o svěření dětí neměla zájem, jsme dohodli, že pro děti přijede pan Jiránek v pondělí 15. ledna. V pátek 12. ledna nás paní K. opět žádala o peníze s tím, že nemá čím topit a co dát dětem jíst, a ptala se, zda "jim snad má foukat do řiti". Proto jí kolem 15.00 hod. naše asistentka Eliška Petruchová přivezla částku 2 500 Kč. Když přišla večer zkontrolovat, jak byl příspěvek použit, nalezla děti samotné a hladové. Navrhla jim tedy, že mohou jít s ní, že jim dá najíst, což zjevně uvítaly. U paní Petruchové byly celý víkend velmi spokojené. Jen se stále ujišťovaly, že je nedáme do dětského domova. Uklidnily se teprve, když jim Eliška slíbila, že do domova určitě nepůjdou. V pondělí nám paní K. podepsala protokol o předání dětí s datem 12. 1. 2001. Téhož dne jsme OPD v Kroměříži osobně informovali o odjezdu dětí. Tím jsme považovali případ alespoň prozatím za úspěšně vyřešený. Ale omyl! Stát se probudil a začal dětem poskytovat sociálně-právní ochranu:

Hned druhý den (16. 1.) podal okresní úřad návrh na vydání tzv. rychlého předběžného opatření na umístění všech tří dětí do diagnostického ústavu s odůvodněním, že OPD nejsou známi manželé Jiránkovi ani kvalita péče v zařízení Klokánek. Navíc nezletilá Michaela vyžaduje individuální přístup... Okresní soud následujícího dne tomuto návrhu v plném rozsahu vyhověl. Rozum zůstává stát nad tím, že:

  • Okresní úřad v Kroměříži si nevyžádal stanovisko OÚ v Lounech, který v našem Klokánku prováděl opakovaně šetření a nikdy žádné nedostatky v péči o děti neshledal,

  • okresní úřad i okresní soud tak rozhodly přesto, že nebyla splněna ani jediná zákonná podmínka pro vydání "rychlého" předběžného opatření (§ 76a o.s.ř.). To lze vydat jen tehdy, ocitne-li se dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny,

  • nejen v okrese Kroměříž se patrně domnívají, že v kolektivní ústavní výchově je dětem zaručen individuální přístup! Vskutku názor hodný padesátých let minulého století. Vždyť již na počátku šedesátých let byl u nás natočen dokumentární film Děti bez lásky, v němž se velmi kriticky poukazuje na negativní důsledky ústavní deprivace,

  • Okresní úřad v Kroměříži věděl a kupodivu mu nevadilo, že týden předtím, tj. 9. 1. 2001, byli s oficiálním souhlasem téhož dětského diagnostického ústavu přemístěni dva sourozenci ve věku osmi a deseti let právě z Dětského domova v Kroměříži (!) do našeho zařízení Klokánek, neboť v dětském domově byli nezvladatelní a v důsledku toho opakovaně hospitalizováni na psychiatrii. U nás se chlapci natolik celkově zlepšili, že nyní je u obou v jednání přechod do trvalé náhradní rodinné péče.

A jak to bylo dál? Protože jsme se o vydání předběžného opatření neoficiálně dozvěděli, pokusili jsme se děti traumatu z násilného odebrání do ústavní péče uchránit tím, že jsme je dne 17. 1. 2001 vzali na návštěvu k pěstounské rodině Telínových. Doufali jsme, že toto zjevně nezákonné rozhodnutí musí být v nejbližší době zrušeno a děti se budou moci vrátit do Klokánku. K našemu překvapení se dětem u manželů Telínových natolik zalíbilo, že je zcela spontánně začaly oslovovat jako rodiče a přály si u nich zůstat natrvalo. Hned následujícího dne (18. 1. 2001) se paní Telínová dostavila s nejstarší Michaelou na OPD v Teplicích a o vzniklé situaci je informovala. Dne 22. 1. 2001 byl u Telínových neočekávaně proveden pokus o výkon rozhodnutí - za přítomnosti sociální pracovnice, soudního vykonavatele a justiční stráže. Naštěstí se nezdařil, protože děti před vykonavatelem utekly. Protože hrozil další výkon rozhodnutí, odjely 23. 1. s celou svou novou rodinou na návštěvu k jiné pěstounské rodině. Dne 25. 1. 2001 jsme v Kroměříži osobně jednali se soudkyní JUDr. Marií Kostrhunovou, s předsedou soudu i s ombudsmanem JUDr. Motejlem, bohužel bezvýsledně. Předsedou soudu jsme byli vyzváni, abychom do konce týdne sdělili pobyt dětí. To jsme učinili následujícího dne (v pátek), kdy děti nastoupily spolu s rodinou Telínových a s panem Jiránkem prázdninový pobyt v rekreačním zařízení Moninec. V pondělí pak policie ověřovala, zda se tu děti skutečně nacházejí, k novému výkonu rozhodnutí však již nedošlo. Možná proto, že případ byl medializován a vzbudil značnou pozornost veřejnosti.

Dne 6. 2. 2001 Krajský soud v Brně vyhověl odvolání otce nezletilých a nezákonný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vydání předběžného opatření na umístění dětí do ústavu zamítl. Ve svém rozhodnutí mj. uvedl, že otec byl oprávněn i povinen po zmizení matky zajistit svým dětem řádnou péči, třebaže je neměl svěřeny do výchovy, a jednal adekvátně situaci, když péčí o děti pověřil Fond ohrožených dětí. Dlužno podotknout, že tehdy jsme ještě měli pověření k výkonu sociálně-právní ochrany ze zákona. Je příznačné, že toto pověření nám skončilo právě na apríla - dne 1. 4. 2001, když MPSV namísto aby postihlo své pracovníky za nedůvodný návrh na předběžné opatření, odmítlo nám vydat pověření k další činnosti. Jako záminka posloužilo trestní oznámení paní K., o níž jsme navíc zjistili, že peníze na děti od nás vylákala podvodně. Dne 12. 3. 2001 totiž vyšlo najevo, že v prosinci 2000 převzala od doručovatelky jménem nezvěstné matky dětí a na její doklady dávky ve výši 10 568 Kč (!) určené těmto dětem. Ačkoli i s naším příspěvkem měla pro ně na dobu jednoho a půl měsíce celkem 21 000 Kč, již dne 8. 1. 2001 se dostavila na obecní úřad s tím, že děti už nechce, protože nemá finanční prostředky na jejich výživu! Současně i u soudu vzala zpět svůj návrh na svěření dětí do své péče.

Z psychologického vyšetření dětí, provedeného soudní znalkyní Mgr. Vlastou Kulíškovou, vyplynulo, že všechny tři děti vnímají vlastní matku výrazně negativně - hovoří o častém křiku, bití a o tom, že je neměla ráda. Shodně např. popsaly případ, kdy matka přišla domů v noci, když už děti spaly, vytáhla Míšu z postele a surově ji zbila. Děti hovořily i o "mlácení" ze strany babičky. Vlivem předchozí citové deprivace se kompenzačně vytvořil u všech tří sourozenců kladný citový vztah k manželům Telínovým, které přijali jako nové rodiče, rychle se v nové rodině přizpůsobili a vytvořili si vzájemné kladné vztahy k ostatním dětem v rodině. Děti jsou v rodině manželů Telínových spokojené, verbálně rovněž potvrzují přání tu zůstat a ohrožení vnímají jen v situacích, kdy se ventiluje možnost, resp. hrozba jejich násilného odebrání.

Nemohli jsme uvěřit tomu, že dne 4. 4. 2001 bylo vyšetřovatelkou Úřadu vyšetřování pro Českou republiku pplk. JUDr. Hanou Špejrovou sděleno Elišce Petruchové obvinění pro trestný čin únosu podle § 216 odst. 1, 2b) tr. zákona. Tohoto "zločinu" se prý měla dopustit tím, že dne 12. 1. 2001 odejmula z opatrování manželů K. nezl. děti Michaelu, Davida a Moniku M., které jim byly svěřeny státním orgánem do výchovy a opatrování na základě dohody mezi orgánem sociálně-právní ochrany dítěte obecního úřadu a manžely K. po dobu, než o další jejich výchově rozhodne příslušný soud, že děti ukryla v místě svého bydliště a posléze předala dalším neoprávněným osobám, přičemž umožnila, aby děti, které do té doby měly pocit rodinného zázemí a bezpečí v rodině manželů K., kde žily běžný život dítěte jejich věku ve známém a jim blízkém prostředí, byly od 12. 1. 2001 až do současné doby v péči různých, jim neznámých osob, byly neustále přemísťovány z místa na místo a drženy v izolaci před okolím, kdy po celou tuto dobu byla ovlivňována psychika a myšlení dětí podle potřeb těchto osob, a to bez ohledu na jejich vlastní potřeby a blaho (pozn.: za úřední rozhodnutí vyšetřovatelka nesprávně považovala zápis z jednání na Obecním úřadu Zdounky, v němž se uvádí, že paní K. se zavázala o děti pečovat). Kdo by neznal skutečný stav věci, musel by si pomyslet, že děti jsou v rukou zločinců. Na sdělený trestný čin stanoví zákon trest odnětí svobody na dva až osm roků! O opravdu zvláštním pocitu rodinného zázemí a bezpečí u manželů K. svědčí kromě vyjádření samotných dětí i zpráva třídní učitelky ze dne 1. 12. 2000, tj. sedmý den po zmizení matky, adresovaná OPD, v níž se uvádí: "Chování dětí se v poslední době velmi změnilo. Jsou zamlklé, smutné, nechtějí se zapojit do kolektivu třídy. Při rozhovoru se mnou jsou ustrašené, nechtějí odpovídat, jejich odpovědi na mé otázky se rozcházejí."

Usnesením Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 23. 4. 2001 bylo podle § 174 odst. 2, písm. e) tr. řádu sdělení obvinění pro únos jako nezákonné a jako neodůvodněné zrušeno. V odůvodnění se konstatuje, že obviněná Eliška Petruchová nenaplnila svým jednáním skutkovou podstatu tohoto trestného činu, a to ani po stránce formální, ani po stránce materiální.

Naše naděje, že tím skončil zbytečný tříměsíční boj s úřady za právo pomáhat ohroženým dětem na základě pověření jako důvěryhodný subjekt, a ne jako podezřelá či dokonce zločinecká organizace, která dětem škodí, se nesplnila. Hned následujícího dne (24. 4. 2001) sdělil vyšetřovatel obvinění naší druhé kroměřížské pracovnici - pro návod k trestnému činu podvodu. Tohoto se měla dopustit tím, že v prosinci 2000 měla navést Margitu K., která o děti v té době pečovala, aby z poštovních poukázek vyzvedla jménem matky dětí státní dávky v celkové výši 10 568 Kč určené dětem M. Toto obvinění je naprosto absurdní, neboť ještě poté, kdy Margita K. peníze převzala, jsme jí na její žádost poskytovali příspěvky na výživu opuštěných dětí, které v celkové výši přesáhly deset tisíc korun. Ty jsme jí přiznali jen proto, že nám, a ostatně i úřadům, neustále tvrdila, že nemá co dát dětem jíst, protože na ně žádné dávky nebere. Naopak to byla paní K., která od nás opakovaný příspěvek vylákala - kdyby uvedla, že převzala dávky na děti za matku, žádné peníze bychom jí samozřejmě nedali. Ovšem úřady dále bezmezně věří této osobě a nikoli naší pracovnici - nebo je to opět jen záminka k nevydání pověření? Ostatně bývalý zmocněnec vlády pro lidská práva Petr Uhl v Právu ze dne 4. 5. 2001 takovou možnost naznačuje. Ve svém článku, ve kterém nás bezdůvodně napadá z mnoha špatností, totiž uvádí: "Ministerstvo nevydalo fondu pověření a nešťastně to zdůvodnilo připravovaným, dnes zastaveným, trestním stíháním pracovnice jeho kroměřížské pobočky, poukazujíc na zákonnou podmínku bezúhonnosti. Kde je presumpce neviny? ptala se právem Vodičková. Ministerstvo, které má k nevydání licence pádné důvody (doufám, že je pan Uhl bude veřejně konkretizovat - pozn. red.), se stalo obětí vlastního produktu - nového zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Podle něj kvalita předchozí činnosti není pro pověření hlediskem, nesplnění podmínky bezúhonnosti se nabízelo jako jediná cesta! To odnětí pověření je už snažší. Ministerstvo, ale také úřad vyšetřování a státní zastupitelství by měly veřejnosti vysvětlit, zda nebylo trestní stíhání zahájeno účelově, jak tomu okolnosti nasvědčují, a proč bylo po měsíci zastaveno." Pan Uhl dále uvádí, že prý "věci pak dospěly tak daleko, že pracovníci Fondu dnes už i fyzicky brání výkonu úředního rozhodnutí a o dítě se v Klokánku, svém soukromém zařízení pro děti, beztrestně tahají s justiční stráží". Jak to bylo ve skutečnosti, je uvedeno na str. 5 zpravodaje. Je překvapivé, že známý ochránce lidských práv informuje veřejnost tak neobjektivně a už vůbec mu nevadí, že děti jsou do ústavů odebírány v rozporu s platným právem! Neméně zarážející je, že paní Šabatová, zástupkyně ombudsmana, má na věc zcela obdobný názor - FOD ve vztahu k dětem M. podle ní jednal neeticky a rozhodnutí o jejich umístění do diagnostického ústavu bylo správné - dokonce výslovně uvádí, že nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu, který otci přiznal právo děti nám svěřit. Děti snad lidská práva nemají?

A jak to se sourozenci nakonec dopadne?

Přesto všechno věříme, že dobře. Protože se soudkyně pro tisk vyjádřila, že vzhledem ke zprávě orgánu sociálně-právní ochrany děti u Telínových určitě nezůstanou, a OPD Kroměříž trvá nadále na ústavní výchově, vyžádali jsme si zprávy péče o dítě i ze škol. OPD Teplice sdělilo, že "péče o děti je po materiální stránce dobrá, je však otázkou, zda jsou manželé Telínovi schopni, při péči o tolik dětí, poskytnout všem dětem takové podnětné prostředí, které jednotlivé děti vzhledem ke svým charakteristikám potřebují". Zprávy škol naštěstí takovou obavu neodůvodňují:

V posudku ZvŠ pro žáky s více vadami, kam manželé Telínovi Míšu denně dovážejí, se uvádí: "Michalka se od počátku bez problémů zařadila do kolektivu, s dětmi vychází dobře. Byla velmi tichá, téměř vůbec nekomunikovala. V poslední době reaguje na otázky, začíná i sama vyprávět. Ve vztahu ke spolužákům je velmi ochotná, ráda pomůže. Pokud je se zadanou prací dříve hotová, řekne si o novou. Oproti posudku z minulého zařízení došlo k výraznému zlepšení prospěchu. Do školy chodí vždy upravená a čistě oblečená, úkoly nosí včas, vždy podepsané, je na nich vidět velká pomoc ze strany rodiny. O manželích Telínových hovoří jako o mamince a tatínkovi, spolupráce s nimi je bez problémů." ZŠ v Duchcově stručně sdělila, že "obě mladší děti chodí do školy pravidelně, připraveny, kázeňské problémy nemají".

Článek MF Dnes o "únosu" tří dětí z Kroměřížska Zpět na obsah

O případu tří námi "unesených" sourozenců bylo napsáno mnoho článků. S jedním z nich - velmi trefným - bychom Vás nyní chtěli seznámit. Autorem článku s názvem "Na světě je zničeho nic úplně nový typ únosu" je redaktor MF Dnes Karel Toman: "Tři ještě nedávno opuštěné děti ze Zdounek žijí už od ledna v péči manželů Telínových. Děti jsou ve věku od devíti do jedenácti let, tedy ve věku, kdy už každý člověk pozná, kdo se k němu jak chová, a dovede si udělat názor na to, jak s ním kdo zachází a co by si v této souvislosti přál či naopak nepřál. Děti jednoznačně opakovaně do televizních kamer potvrdily, že chtějí zůstat v nové rodině, k tomu se ještě dostaneme. Přišel však mocný stát a řekl: "Ne!" Těm, kteří dětem nový domov našli, doručil úřední obálku s oznámením o zločinu únosu. To nezúčastněného pozorovatele natolik zarazí, že si nejspíš řekne, že tady něco nehraje. Snadné vysvětlení však bohužel po ruce nemá.

Pokusme se zrekapitulovat, co se vlastně stalo. Děti žily ve Zdounkách spolu s matkou do té doby, než je opustila, aniž by pro to uvedla jediný důvod. Žena je podle dostupných informací nezvěstná dosud. Otec dětí se léčí v psychiatrické léčebně, ale jejich otcem zůstává stále, aniž by byla jakkoliv dotčena jeho rodičovská práva. Za této situace se dětí ujímá přítelkyně jejich matky. Kroměřížské pracovnice Fondu ohrožených dětí situaci monitorují a zasazují se o to, aby žena dostávala nějaké příspěvky od státu. Po určité době však dospívají k závěru, že o děti postaráno dobře není. Proto je jedna z pracovnic odváží zprvu na víkend domů a poté po dohodě se svými nadřízenými do zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek v Žatci. Fond tvrdí, že se souhlasem jejich dočasné opatrovnice. Pokud autora těchto řádků neklame paměť, tato žena to na televizní obrazovce také připustila. To však není podstatné, podstatné je to, že fond má v ruce výslovný a písemný souhlas otce, který souhlasí, aby se fond dětí ujal. Fond tedy svěřuje děti do péče manželů Telínových. A nastává kolotoč. Okresní úřad si stěžuje u okresního soudu, protože zákon je prý zákon a podle něj děti patří státu a basta. Okresní soud nařizuje děti odebrat z Čech a dát je přechodně do péče Diagnostického ústavu v Brně. Posílá pro ně soudního vykonavatele, avšak ten se vrací bez dětí a vyděšen. Děti před ním utekly a opakují jako na kolovrátku, že chtějí zůstat u nových "rodičů". Žena, která o ně pečovala předtím, změnila názor a podala na fond žalobu z únosu. Zda jen sama od sebe, je otázkou, okresní úřad však ústy vedoucího oddělení péče o dítě striktně popírá, že by s tím měl cokoliv společného. Mezitím ovšem krajský soud zrušil rozsudek okresního a dal za pravdu fondu. Případem se zabývají kroměřížští policejní vyšetřovatelé, ale ne dlouho. "Případ byl na zásah vyšších složek předán do Prahy," krčí rameny policejní mluvčí. "To by mne zajímalo, proč," podivuje se předsedkyně Fondu ohrožených dětí a zároveň právnička Marie Vodičková.

Snad každého napadne, že to je velmi podivný případ. A klade si asi různé otázky. Připomeňme si, co o únosu říká zákon. Podle něj se únosu dopustí ten, kdo děti odebere biologickým rodičům nebo tomu, kdo o ně pečuje na základě úředního rozhodnutí. Podle advokáta obžalované "únoskyně" žádné takové rozhodnutí neexistovalo a ani pracovnice okresního úřadu dosud netvrdily, že ano. Navíc má fond písemný souhlas biologického otce.

Závěry z tohoto absurdního případu můžeme vyvodit dva: 1) Stát by měl nechat děti tam, kde chtějí zůstat. Mají už dost rozumu na to, aby se rozhodly samy, a kromě toho s tím počítá platná Mezinárodní úmluva o právech dítěte. 2) Únos vypadá úplně jinak."

Dokážeme změnit systém náhradní výchovy? Zpět na obsah

V parlamentu je nyní projednáván vládní návrh zákona o ústavní a ochranné výchově. Opuštěným dětem však nic dobrého nepřináší. Kromě toho, že "v zájmu zklidnění a stabilizace psychického stavu" umožňuje dítě starší tří let umístit do samotky (tzv. oddělené místnosti) o výměře šesti metrů čtverečních nepřetržitě až na 36 hodin a za trest zakázat návštěvu i pobyt u rodičů nebo jiných blízkých osob, zachovává systém ústavních zařízení založený před třiceti lety! A tak současná roztříštěnost náhradní výchovné péče zůstává beze změny - pro děti do tří let kojenecké ústavy a dětské domovy spadající pod resort zdravotnictví, pro děti od tří do osmnácti let dětské domovy, diagnostické a výchovné ústavy řízené resortem školství. Nadále tedy budou sourozenci oddělováni a podle věku umisťováni do zařízení různých resortů. Co na tom, že přijdou třeba o jedinou pozitivní citovou vazbu? Zvláštní je, že jen pro případ náhradní rodinné péče zákon o sociálně-právní ochraně stanoví, že sourozence je třeba umisťovat společně. Tříleté dítě tak vystřídá čtyři ústavy - kojenecký, "batolecí" dětský domov, diagnostický ústav a dětský domov náležející resortu školství. V diagnostických ústavech budou i nadále osm týdnů společně diagnostikovány děti bez poruch chování s dětmi agresivními, delikventními, závislými na drogách či automatech.

V ČR je nyní 13 kojeneckých ústavů pro děti od 0 do 1 roku, 10 dětských domovů pro děti od 0 do 3 let a 16 ("batolecích") dětských domovů pro děti od 1 do 3 let, s celkovou kapacitou 2 136 míst. V roce 1998 bylo do těchto zdravotnických zařízení přijato celkem 2 171 dětí a 2 034 jich bylo propuštěno (z toho 51 % do vlastní rodiny a 28 % do náhradní rodinné péče). Pokud jde o školská zařízení, jejich počet vzrostl od r. 1989 ze 158 na 190 (!), z toho je 120 dětských domovů s kapacitou převyšující 4 000 míst. Zbytek připadá na diagnostické a výchovné ústavy pro děti a mládež.

Sekce pro práva dětí Rady vlády ČR pro lidská práva provedla koncem loňského roku prověrku ve 42 (cca 20 % z celkového počtu) namátkově vybraných školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Výsledek je alarmující: Zařízení tzv. rodinného typu bylo jen 8 (19 %). Třetina dětí se v ústavu nacházela čtyři a více let. Čtyři zařízení umožňují návštěvu jen jednou měsíčně (!) v předem stanovený den a hodiny. Ve třech zařízeních jsou ložnice po 10 (!) dětech. Pětina namátkou vybraných dětí uvedla, že je bijí jiné děti, a 19 % jich uvádí fyzické tresty od vychovatelů či jiných zaměstnanců.

Přesto autor návrhu zákona - MŠMT - ve své publikaci z roku 1999 s názvem "Dětské domovy v ČR" uvádí: "Stále bude dost těch, kteří bez znalosti věci prohlašují: Zastavme přibývání dětí v dětských domovech a žádají, aby se dětem dostalo péče v azylových a sociálních domech pro rodiny, protože v dětských domovech jsou děti vystaveny těžkému citovému strádání. Jak ušlechtilá myšlenka, ale jak vzdálená od reality." (!)

Jak důležité je při ztrátě známého rodinného prostředí zachování alespoň sourozeneckých vazeb, dokazuje i případ čtyř sourozenců přijatých do našeho Klokánku v Praze. Nejmladší dvouletá holčička celý týden vyžadovala stálou přítomnost nejstarší sestry, jinak se dala do zoufalého a neutišitelného pláče. Janu jsme proto po tuto dobu raději ve škole omluvili. Po týdnu si Monička na obě své tety zvykla, a teď je z ní dobře naladěné a spokojené batole. V krátké době začala mluvit a celkově dělá velké pokroky, na čemž se značně podílí i možnost jejího kontaktu se staršími sourozenci. Kdy už stát konečně pochopí nutnost změny našeho zastaralého ústavního systému a vezme na vědomí výsledky mnoha výzkumů o zhoubných následcích ústavní deprivace? Proč by i státní zařízení nemohla pečovat o děti od 0 do 18 let na principech rodinné výchovy, obdobně jako je tomu v našich Klokáncích? S ohledem na výše uvedený citát z publikace o dětských domovech se ale zdá, že bez výrazného tlaku odborné i laické veřejnosti to hned tak nebude. Sdělíte parlamentu svůj názor i Vy?

O dětech z Klokánků: Zpět na obsah

Do našich tří Klokánků (v Žatci, Dolním Benešově a v Praze), které dětem bez ohledu na věk nabízejí rodinnou péči namísto péče ústavní, bylo již přijato 54 dětí, z toho 13 se vrátilo domů, nejčastěji po vyřešení bytové situace, 2 děti přešly k budoucím osvojitelům, 6 dětí do pěstounské péče a u 6 dalších je pěstounská péče v jednání. S některými "klokáňátky" bychom Vás (tak jako v předchozím zpravodaji) chtěli nyní seznámit:

  • Na dva brášky ve věku šesti a jedenácti let nás upozornilo OPD s tím, že se k nim 10. 1. 2001 těsně před ukončením pracovní doby dostavila matka s oběma dětmi a uvedla, že je vyhodili z ubytovny a že bude muset jít asi spát na nádraží. Děti jsme přijali se souhlasem matky - byly značně zanedbané a zavšivené. Matka uvedla, že si půjde vydělat peníze na byt do Rakouska. Zprvu občas přišla a přispěla na výživu synů, ale nyní se již tři měsíce neozvala. Doufáme, že oba tito správní kluci brzo najdou láskyplnou náhradní rodinu.

  • Desetiletá dívka a její o rok starší bratr k nám přišli se souhlasem matky v den, kdy probíhalo řízení o jejich umístění do ústavu - pro špatnou péči a alkoholismus matky. Ústavní výchova sice byla nařízena, ale rozhodnutí dosud není v právní moci. K soudu matka naštěstí nepřišla. Od jejích příbuzných jsme se dozvěděli, že prohlašovala, že než by dala děti do ústavu, raději je zabije a pak i sebe. Děti jsme proto rychle odvezli a teprve později matku o výsledku informovali a sepsali s ní odvolání. Děti jsou mimořádně hodné a v Klokánku velmi spokojené. Doufáme proto, že odvolání bude vyhověno a ústavní výchova bude zrušena.

  • Čtyřletý Nikolas a pětiletá Deniska jsou u nás proto, že jejich matka samoživitelka má pět dětí, jedna dcera je nevidomá, musí ji denně dovážet do speciální školy, a péči o obě předškolní děti již nezvládala. Domů si je bere na víkendy.

  • Sedmnáctiletý Jirka byl do Klokánku v Dolním Benešově na Opavsku umístěn jako první dítě na základě předběžného opatření soudu. Důvodem byl alkoholismus matky, která všechny peníze propila a synovi poslední dva měsíce prakticky nedala najíst. Přišel k nám ve stavu naprostého vyčerpání, kdy během dvou měsíců zhubl o deset kilo a nechtěl-li zemřít hlady, musel si jídlo opatřovat drobnými krádežemi. První týden ho teta krmila po lžicích, neboť větší dávku jídla nebyl schopen v sobě udržet. V té době celé dny i noci prospal. Nyní už je Jirka v pohodě - tak jako obě děti přijaté jako první do ostatních dvou Klokánků i Jirka už má své nové rodiče a kupu sourozenců.

  • Sedmnáctiletou dívku a jejího o tři roky staršího bratra od malička vychovávala babička. Její zdravotní stav se v poslední době i s ohledem na věk značně zhoršil. S pomocí dětí ale vše zvládala. Nedávno však upadla a zlomila si nohu v krčku. S jejím souhlasem byli oba sourozenci přijati do pražského Klokánku. Mohou tak oba dojíždět do své školy a babičku v nemocnici neomezeně navštěvovat. Jinak jim hrozilo předběžné umístění do ústavní péče, přičemž by nesporně došlo k jejich rozdělení (dívka dle věku patří do diagnostického ústavu pro mládež, chlapec do dětského diagnostického ústavu).

Maminka z Klokánka Zpět na obsah

Stejně jako Deniska z žateckého Klokánku i první děťátko z pražského Klokánku získalo během několika týdnů trvalou náhradní rodinu. Josífka ve věku dvou let, psychicky deprivovaného a těžce opožděného vlivem ústavní výchovy i vrozeného mentálního handicapu přijali manželé se třemi dětmi. Josífek se podobně jako většina citově vyprahlých dětí těsně připoutal ke své nové mámě a vyžadoval její stálou pozornost. Pěstouni se mu velice věnovali a v jejich péči chlapec udělal velké pokroky. Na vlastní, ještě poměrně malé děti pěstounů Josífek velmi žárlil a ty měly po určité době pocit, že svou matku kvůli němu ztrácejí. Jeho přítomnost pak začaly vnímat velmi negativně. Pěstounka se dostavila na Fond ohrožených dětí ve stavu naprostého vyčerpání a s pocity viny ze selhání s tím, že už nemůže dál, že s Josífkem nezvládá domácnost ani ostatní děti a že se jí hroutí celá rodina. Do ústavu ho ale v žádném případě vrátit nechtějí. Oba manželé přijali s ulehčením naši nabídku na umístění chlapce do Klokánku v Praze 8 stejně jako ujištění, že si žádné výčitky dělat nemusí, že Josífek určitě potřeboval alespoň zpočátku být jedináčkem. V Klokánku si jako první a zpočátku jediné dítě rychle zvykl a stále se držel své tety, která si ho také ihned zamilovala. Dvacetisedmiletá a zatím bezdětná žena po několika dnech prohlásila, že si Josífka vezme do pěstounské péče a nastoupí na mateřskou dovolenou. Soud jejímu návrhu do měsíce vyhověl. Původní pěstouni se o Josífka stále velmi zajímají a jsou šťastni, že tak rychle získal nové a láskyplné rodinné zázemí.

Kvůli nevydání licence trpí nejvíce děti Zpět na obsah

Desetiletá Terezka byla do našeho Klokánku v Praze umístěna dne 11. 4. 2001 na základě soudního rozhodnutí pro podezření z týrání ze strany babičky, jíž byla ve třech letech svěřena do péče. Babička ji za každou maličkost velmi tvrdě trestala, obdobně jako její matku, která nakonec skončila na drogách. Svůj přístup k vnučce nebyla ochotna změnit. Ta z ní měla panickou hrůzu a nakonec musela být umístěna na psychiatrii. Jak ale bývá u týraných dětí časté, první dny holčička viděla všechny chyby jen u sebe a velmi si vyčítala, že babička je kvůli ní trestně stíhaná. Denně se jí snažila telefonovat, ale babička nezvedala telefony a nepřinesla jí ani její věci. Postupně, i za pomoci psychoterapeutky, která s dívkou pracovala již dříve, se Terezku během několika dnů podařilo dostat z jejích depresivních nálad. V Klokánku si zvykla a byla tu velmi spokojená. Tím větší byl náš šok, když dne 24. 4. 2001 se k nám bez ohlášení dostavila sociální pracovnice, soudní vykonavatel a justiční stráž s tzv. rychlým (ihned vykonatelným) předběžným opatřením, kterým se Terezka umísťuje do diagnostického ústavu. Jako jediný důvod se uvádí skutečnost, že azylový dům Klokánek nemá pověření vykonávat sociálně-právní ochranu dětí. Mnohem větší šok však utrpěla Terezka, kterou jsme museli vyzvednout ze školy. Zoufale plakala, jako klíště se držela své tety i jiných našich pracovníků a stále opakovala, že nikam nepojede, že tu chce zůstat. Naštěstí soudní vykonavatel byl trpělivý a nesnažil se Terezku odvléci násilím. Nakonec jsme tedy po dohodě s ním zavolali dětskou lékařku a psychoterapeutku, z jejichž zpráv pro soud citujeme:

"Dítě je umístěno v azylovém domě Klokánek od 11. 4. 2001. Je zde velmi spokojená, děti a tety zde má velice ráda. Jedná se o dítě, které je velice labilní, každá změna zhoršuje jeho zdravotní stav. Je také v péči alergologického oddělení nemocnice Ke Karlovu. Zpráva o změně rozsudku dítě velmi rozrušila, stres způsobil i lehké zvýšení teploty a lehkou dušnost. Doporučuji ponechat dítě zde", podepsána MUDr. Jaroslava Horová, praktická lékařka pro děti a dorost.

Školní psycholožka-terapeutka Mgr. Kateřina Skalická ve své zprávě uvedla: "Moje školní klientka Terezka K. byla do zařízení FOD Klokánek umístěna z důvodu fyzického a psychického ohrožení (týraná babičkou). Zde si během krátké doby přivykla a psychicky se výrazně stabilizovala, což mohu potvrdit pravidelnými návštěvami, které v tomto zařízení vykonávám. Dnes jsem na požádání JUDr. Vodičkové přijela okamžitě k Tereze, která byla evidentně v psychickém šoku a oprávněně odmítala převoz do DDÚ, kam měla být umístěna údajně ze zákonných důvodů. Vzhledem k jejímu psychickému stavu a akutnímu šokovému psychotraumatu v žádném případě nedoporučuji jakýkoli převoz Terezy do dalšího, pro ni cizího prostředí, protože by to vyvolalo výrazné psychické problémy trvalého charakteru." Terezka tedy nakonec u nás zůstala. Nyní pro ni hledáme trvalou náhradní rodinu.

Ve stejný den si sociální pracovnice přišla i pro dvouletou Moničku, o níž se zmiňujeme v článku o ústavní výchově. Třebaže si na nové prostředí u nás tak těžko zvykala, a zprvu se nemohla odloučit od své nejstarší sestry, měla být jen kvůli chybějícímu pověření odtržena od svých starších sourozenců a umístěna do batolecího dětského domova. Zachránilo ji jen to, že rozhodnutí nebylo vykonatelné. Přitom ani zákon o rodině, ani jiný právní předpis neříká nic o tom, že důvodem umístění dětí do ústavní výchovy je skutečnost, že se nacházejí v péči nepověřených osob. Podle této praxe by např. náhle hospitalizovaný osamělý rodič nemohl své dítě svěřit do péče známé rodiny, vždy pouze do ústavu. Jinak by se musel obávat, že dozví-li se to orgán sociálně-právní ochrany, bude dítě pro absenci pověření odebráno do ústavu. Nebo se tak postupuje jen proto, že jde o zařízení Fondu ohrožených dětí?

I bez pověření můžeme pracovat dál! Zpět na obsah

Dne 1. 4. 2001 - právě na apríla - nám skončilo zákonné pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Třebaže až do uzávěrky zpravodaje (7. 5. 2001) nám nové vydáno nebylo, můžeme v naší činnosti pro ohrožené děti pokračovat i nadále. Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí lze sice tomu, kdo sociálně-právní ochranu vykonává bez pověření, uložit pokutu až do výše 200 000 Kč, ale jen tehdy, je-li tato činnost vykonávána v rozporu se zájmy dětí. Protože vydání pověření je za podmínek, které jsme splnili, nárokové, MPSV tím, že nám pověření odmítá pod záminkou nesplnění podmínky bezúhonnosti vydat, samo nyní zákon o sociálně-právní ochraně dětí porušuje. Tento zákon, jehož text toto ministerstvo koncipovalo, totiž výslovně uvádí, že trestně bezúhonný je ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen. Ačkoli jiným subjektům bylo pověření ke zřizování a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vydáno bez předchozích osobních kontrol těchto zařízení, všechny naše Klokánky pracovníci MPSV navštívili. Třebaže se tak stalo bez ohlášení a žádné konkrétní závady nám vytknuty nebyly, dospěli zástupci MPSV k závěru, že naše Klokánky jejich představy o takovém zařízení nesplňují. V čem se ovšem lišíme od ostatních, bez problémů pověřených zařízení (celkem jich je nyní devět), nebo co nám na rozdíl od nich chybí, jsme se zatím nedozvěděli.

Anonymní porody místo vražd novorozenců Zpět na obsah

O "dětech z popelnice" informují média několikrát do roka. Ve skutečnosti je takových případů mnohem víc - je jen dílem náhody, že jsou pohozené mrtvolky novorozeňátek nalezeny. Motivem těchto krutých vražd je snaha utajit těhotenství před celým světem, především před nejbližším okolím - nejčastěji před agresivním manželem, druhem nebo před rodiči matky. Pachatelky se vystavují nebezpečí trestního stíhání nejen za trestný čin vraždy novorozeného dítěte, na který zákon stanoví trestní sazbu od tří do osmi let odnětí svobody, ale i za trestný čin vraždy (§ 219 tr. zák.), za který lze uložit až doživotí.

Výjimečně jsou miminka po základním ošetření odložena na místech, kde je pravděpodobnost jejich včasného nalezení. Přesto, pokud se nejedná např. o frekventované čekárny zdravotnických zařízení či státních úřadů, se matka vystavuje nebezpečí trestního stíhání pro trestný čin opuštění dítěte.

Přitom životy mnohých těchto dětí by mohly zachránit anonymní porody, kdy matka s příznaky počínajícího porodu přijde do kterékoli porodnice (případně do jiného zdravotnického zařízení) bez osobních dokladů a odmítne sdělit svou totožnost. Každé zdravotnické zařízení je povinno poskytnout takové ženě pomoc, protože porod je akutní stav, při kterém je ohrožen život rodičky i novorozence. Matka může po základním ošetření odejít a dítě zde ponechat. To pak má statut nalezence a šanci na rychlé umístění v náhradní rodině. Většímu využívání této možnosti brání § 16 zákona o matrikách. Ten ukládá každému povinnost oznámit neprodleně úřadům nalezení (resp. narození) dítěte, které není schopno uvést údaje potřebné ke zjištění své totožnosti. Hrozí tedy nebezpečí, že po takovémto oznámení by totožnost matky přece jen mohla být zjištěna. Naše snaha o novelu byla zatím neúspěšná.

Pokud již matka porodí tajně mimo zdravotnické zařízení, nedopouští se žádného trestného činu, jestliže dítěti poskytne základní ošetření, teple je zabalí, odnese na místo, kde mu nehrozí nebezpečí, a upozorní např. z tísňového volání rychlou záchrannou službu nebo policii anebo Fond ohrožených dětí či Linku bezpečí. V Německu byla zřízena místa, kam matky mohou nechtěné novorozence odkládat. I u nás taková místa existují - v azylových zařízeních FOD Klokánek (v Praze 8, Chabařovické ulici, v Žatci, ve Studentské ulici, a v Dolním Benešově), kde je nepřetržitá služba a kde tety novorozeně převezmou a postarají se o ně kdykoli - i v noci. Prozrazení totožnosti se matka obávat nemusí. Na Fond ohrožených dětí se může osobně či telefonicky obrátit ještě před porodem pro základní informaci o nejvhodnějším postupu - tel.: 02/24 23 66 55, nebo přímo na Klokánek v Praze - 02/83 88 10 97 či 0605/80 46 51. Podaří se tak zachránit děti, které by jinak nesměly žít?

Výzkum pozdních následků ústavní deprivace Zpět na obsah

V r. 1997 vydalo Psychiatrické centrum Praha výzkumnou práci prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, PhDr. Věduny Bubleové a PhDr. Jiřího Kovaříka, v níž autoři na základě dlouhodobého výzkumu, sledujícího třicet dva let vývoj 60 dětí, které od útlého dětství vyrůstaly v ústavní výchově, srovnávali tyto děti s dětmi vyrůstajícími v individuální pěstounské péči, SOS dětských vesničkách a ve vlastní rodině. Ze závěrů tohoto unikátního výzkumu vyplývá, že děti z dětských domovů vykazují dnes ve středním věku (průměrný věk 37 let):

  • nízkou společenskou kompetenci,

  • nízkou úroveň školního vzdělání a nynějšího zaměstnání vzhledem k výsledkům inteligenčních testů ve starším školním věku,

  • nízký skór sociální integrace,

  • tresty v dětství (v dětských domovech) hodnotí jako nepřiměřeně přísné,

  • muži vykazují mimořádně vysokou míru kriminality (54 %, z toho v 79 % se jednalo o vícenásobné recidivisty),

  • muži mají problémy s láskou a v sexuálních vztazích, jsou častěji "neschopni citové odezvy",

  • celkově je u mužů z DD zaznamenána vysoká nespokojenost s dosavadním životem.

U dětí vyrůstajících v individuální pěstounské péči a SOS vesničkách nebyly zjištěny podstatné rozdíly ve skóru sociální integrace. Děti z individuální pěstounské péče vykazují nejvyšší životní spokojenost. Pouze u mužů z SOS vesniček byla zjištěna vysoká míra kriminality (45 %), zatímco u mužů z individuální pěstounské péče je výrazně nižší (20 %).

Autoři dále konstatují, že se znovu potvrzuje, že děti vychovávané dlouhodobě v ústavních zařízeních vykazují v pozdějším věku ve vývoji osobnosti a ve společenském uplatnění nejvíce odchylek od běžné normy. Děti vychovávané v individuální pěstounské péči a v SOS vesničkách jsou si ve většině ukazatelů vzájemně velmi blízké a přiklánějí se více ke skupinám dětí vychovávaných ve vlastních rodinách než ke skupině osob, které vyrůstaly v dětských domovech.

I když je tento výzkum starý již tři roky, v praxi se zatím na jeho závěry nebere žádný zřetel. Stejně tak se ignorují závěry výzkumu prof. PhDr. Jarmily Koluchové, podle něhož až čtvrtina dětí umístěných do ústavů sociální péče pro nevzdělavatelné (celkem je v ÚSP jedenáct tisíc dětí) se sem dostala vlivem nerozpoznané ústavní psychické deprivace. V podnětném rodinném prostředí by tyto děti byly schopny vzdělavatelnosti nejen ve zvláštních školách, ale v některých případech i ve školách základních a středních. Umístění do ústavní péče je přesto stále nejčastějším způsobem řešení krizové situace dítěte. Pomůžete i Vy svým názorem adresovaným vládě a parlamentu tuto nepochopitelnou a děti poškozující praxi změnit?

"S hrůzou do školy II" Zpět na obsah

K příspěvku "S hrůzou do školy" ve Zpravodaji 2/2000 přidávám stejnou zkušenost, jen konec je úplně jiný.

Paní učitelka v jedné ZŠ v Podkrkonoší učí jako důchodkyně 1. třídu. Koncem října žádalo několik rodičů o pomoc naši pedagogicko-psychologickou poradnu, protože děti se bojí do školy. U osmi dětí, s nimiž jsem se jako psycholog setkal, jsem zjistil neurotické projevy a počínající školní fobii ze strachu a hrůzy, aby něco nezapomněly nebo neudělaly pro školu špatně. Protože jinak by je paní učitelka postavila před tabuli na tzv. výstavku hlupáků a před celou třídou by říkala, že tohle jsou ti největší hlupáci. Dětem říká paní učitelka číslem. Pětkou a čtyřkou známkuje i za pohybové neobratnosti. Kdo se hlásí na WC a jde moc rychle, musí se vrátit a jít pomalu. Kdo řekne, že chce čůrat, dostane lepáka, stejně jako za jiné chyby. Klid zjednává paní učitelka ne ťukáním, ale práskáním pravítkem do stolu. Kdo se rány lekne a udělá křivou čáru, dostane lepáka. Tužky musí být ostře ořezané a nesmí se nic zapomenout, a tak se děti stále ujišťují a jsou v neustálém stresu, zda mají všechno v pořádku. Všech osm svorně uvedlo, že největší hrůzu měly z "výstavky hlupáků". Pochopitelně že toto sociální ponížení bylo nejhorším trestem a pro některé bude traumatem pro celý další život. Znova a znova se děti ptaly rodičů, jestli nejsou hlupáci a jestli je rodiče mají rádi. Neurotické a fobické projevy rostly. Když se rodiče chtěli s učitelkou domluvit, vykázala je ze třídy. Poslal jsem proto rodiče za ředitelem školy a na jejich přání jsem se schůzky s ním zúčastnil. Paní učitelka byla v té době nemocná. Pan ředitel nejprve asi dvacet minut mluvil všeobecně o problémech školství a pak o tom, že paní učitelka musí dostat šanci. Návrh na změnu učitelky pan ředitel striktně odmítl a vyžádal si druhou schůzku, na kterou byli pozváni všichni rodiče. V tajném hlasování se většina vyslovila pro výměnu učitelky, ale asi deset rodičů změnu nechtělo. Byli velmi rozzlobeni na ty ostatní i na mě, protože jsem výměnu učitelky podporoval. Zatím suplovala družinářka a všechny problémy dětí byly pryč. Ale po ukončení neschopnosti se "polepšená" paní učitelka opět postavila před třídu a učí dosud. Rodiče, kteří mohli, přeřadili děti do jiné školy. Před jednáním školní inspekce jsem byl z poradny propuštěn, neboť jsem nepostupoval jako loajální státní zaměstnanec. Zanedlouho za mnou náhodně přišla matka se synem a spontánně si vzpomněla na to, jak ji tatáž paní učitelka postavila před třídu a řekla, že je nejzlobivější holka z celé třídy. Ještě nyní se ponížením třese a někdy se rozpláče, když si na to vzpomene. Každý má povinnost chránit děti před tělesným a psychickým utrpením, jen někteří státní úředníci mají povinnost chránit především sami sebe a židli, na které sedí...

(PS: V případě otištění moje jméno raději neuvádějte, nechci, aby to vypadalo, že si "hojím rány".) J. B.

Místo rodičů kojenecký ústav Zpět na obsah

Valérka se narodila dne 7. 10. 1997 mladé matce ročního chlapečka, která šest let vyrůstala v dětském domově, neměla byt a na druhé dítě si již netroufala. Proto nás ještě před porodem požádala, abychom pro její miminko nalezli náhradní rodinu tak, aby nemuselo do kojeneckého ústavu, ale šlo hned z porodnice do rodiny. Vytypovali jsme manžele K. z Třebíče, kteří již měli tříletého osvojeného chlapce, toužili po druhém miminku a nevadilo jim, že osvojení nebude anonymní. Protože se holčička narodila nedonošená s porodní váhou pouze 995 g, byla umístěna na oddělení nedonošenců. Jakmile to bylo možné, jeli se manželé na Valérku podívat a rozhodli se ji přijmout přesto, že je lékaři upozorňovali na pravděpodobnost těžkých zdravotních problémů v důsledku nízké porodní váhy. Matka byla zjevně ráda, když na její dotaz, zda se jim Valérka líbí, nadšeně přisvědčili. Dne 19. 12. 1997, kdy Valérka byla ještě hospitalizována, podali k obvodnímu soudu společný návrh na svěření do předadopční péče. Jejich OPD s osvojením druhého dítěte souhlasilo, přičemž souhlas byl vydán přímo na Valérku. Soud jsme požádali o urychlené rozhodnutí, aby ji budoucí osvojitelé mohli převzít přímo z nemocnice. Přesto následně podalo OPD dle místa bydliště Valérky návrh na "rychlé" předběžné opatření na její umístění do kojeneckého ústavu a soud, i když ve spise ležel návrh na předadopční péči prověřených a doporučených žadatelů, téhož dne návrhu vyhověl. Jako důvod bylo uvedeno, že matka jeví o dítě jen povrchový (?) zájem, nemá vhodné bytové podmínky a uvažuje o předání dcery do osvojení. Opravdu zvláštní to důvody pro předběžné umístění dítěte do kojeneckého ústavu, když je prověřená náhradní rodina připravena miminko kdykoli přijmout do své péče. Přitom s výjimkou své nemoci ji matka navštěvovala nejméně dvakrát do týdne a obden do porodnice posílala mléko - dokud je neztratila. A tak Valérka místo v láskyplné náruči nových rodičů skončila v kojeneckém ústavu. Pro všechny zúčastněné nastaly ty nejsmutnější Vánoce. Samozřejmě jsme dělali všechno pro to, aby pobyt holčičky v ústavu byl co nejkratší. Orgán péče o dítě manželům K. několikrát slíbil, že vydá rozhodnutí o předpěstounské péči, ale jejich pozvání do Prahy vždy odvolal. Nakonec jsme se s nimi i s matkou dostavili na OPD v pátek dopoledne dne 23. 1. 1998 a po několikahodinovém jednání jsme si pro miminko jeli do kojeneckého ústavu. Nyní je Valérce již tři a půl roku a je to krásná a moc šikovná holčička. I když se dětská lékařka obávala, že snad nebude nikdy chodit, Vojtovou metodou, kterou s ní nová maminka cvičila několikrát denně, se vše spravilo. S bráškou jsou ta nejlepší dvojka!

Najděte dobrou rodinu pro mé děti Zpět na obsah

Dne 10. 1. 2001 se na FOD dostavil otec dvouleté Sabinky a tříletého Honzíka, kteří jsou již víc než rok umístěni v dětském domově, a požádal nás o sepsání návrhu na rozvod i návrhu na zbavení matky rodičovské zodpovědnosti. Uvedl, že matka děti vždy zanedbávala, často od nich odcházela a zdržovala se i několik týdnů mimo domov. Utekla z azylového domu, kam byla přijata pro nevyhovující bytové podmínky, a několik týdnů spala i s dětmi pod stanem u bezdomovců. Děti psychicky i fyzicky týrala, často jim nadávala, křičela na ně a stalo se i to, že je nahé vyhodila na studenou chodbu. Jednou dokonce chtěla Honzíka vyhodit z okna v desátém patře, v čemž jí zabránila sousedka. Letos před Vánocemi ji žádal, aby alespoň o svátcích děti navštívila, ale ona řekla, že za nimi nepůjde, nezajímají ji, je jí jedno, že jsou v ústavu. Nyní je matka opět nezvěstná. Dále otec uvedl, že nechce děti v ústavu nechat a že by si chtěl vytvořit podmínky, aby se o obě mohl starat, i když Honzík není jeho vlastní - osvojil ho jako manžel matky. Ví ale, že to bude těžké, nemá byt, je v podnájmu a musí chodit do práce. Oba návrhy jsme otci sepsali a on je podal u soudu. Jednání bylo nařízeno do měsíce. Dne 14. února přišel otec znovu a uvedl, že o svých dětech stále přemýšlel a velmi zvažoval, jestli bude schopen se o ně postarat. Nakonec dospěl k závěru, že to není jisté a že děti by ještě dlouho musely vyrůstat v dětském domově. Myslí si tedy, že nejlepším řešením by pro ně bylo, kdybychom jim našli dobrou náhradní rodinu. Kontakt s dětmi by pak nevyhledával, aby jejich výchovu nenarušoval. S rodinou by se ale chtěl seznámit dřív, než by u soudu dal souhlas k pěstounské péči, nejlépe již teď v rámci řízení o zbavení matky rodičovských práv, které právě probíhá. Bylo to poprvé, kdy nás o nalezení náhradní rodiny požádal otec. První vytypovaná rodina se obávala narušení anonymity, ale manželé, které jsme oslovili jako druhé, byli ihned nadšeni. S otcem se u nás zkontaktovali, byli si navzájem sympatičtí a obě děti hned společně navštívili. Zamilovali si je na první pohled. K našemu překvapení Honzík vypadal, jako by budoucímu otci z oka vypadl. Shodou okolností to byli právě ti manželé, kteří na základě našeho minulého zpravodaje oficiálně požádali o svěření sourozenců Tomáška a Natálky. I když jim na regionálním pracovišti MPSV bylo sděleno, že jiní zájemci z ČR nejsou, a třebaže o děti žádají manželé z Rakouska, dostanou přednost oni, nakonec všechno dopadlo jinak. V rozporu s Úmluvou o právech dítěte daly naše úřady přednost osvojení do ciziny. Oba manžele to velmi bolestně zasáhlo. Na sourozence se moc těšili a už pro ně měli zařízený i pokojík se dvěma postýlkami. Tím víc byli nyní nadšeni z představy, že se jejich přání mít dvě malé děti, dcerku a syna, přece jen nakonec splní. První soudní jednání bylo odročeno, protože od orgánu sociálně-právní ochrany nedošly podklady týkající se prověření obou manželů, ale dne 30. 4. 2001 bylo jejich návrhu vyhověno a pro děti si do dětského domova jeli přímo od soudu. Hodně štěstí!

Stručně ze Zprávy o činnosti FOD za rok 2000: Zpět na obsah
  • Ke dni 31. 12. 2000 měl FOD celkem 7 352 členů (ke dni 10. 4. 2001 je to 7 402 členů).

  • členské příspěvky za rok 2000 činily 1 134 968 Kč,

  • proběhla dvě kola celonárodní sbírky FOD s celkovým výtěžkem 26 milionů korun (ke Dni dětí: 10 milionů korun, vánoční: 16 milionů korun), tj. o 4 miliony více než v roce předchozím,

  • účelové dotace ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na poradensko-relaxační pobyty a letní dětské tábory činily celkem 902 440 Kč (MPSV: 582 440 Kč, MŠMT: 320 000 Kč),

  • výdaje FOD na jednotlivé směry činnosti v roce 2000:

vyhledávání a pomoc ohroženým dětem

9 173 940,-

investiční a neinvestiční náklady včetně provozních u 11 azylových domů pro ohrožené děti a mládež a rodiny s dětmi v bytové či jiné krizi, včetně tří Klokánků

16 793 334,-

vyhledávání náhradních rodin pro obtížně umístitelné děti

325 858,-

příspěvky na výživu dětí

1 463 482,-

bezúročné půjčky rodinám, převážně na řešení bytové situace náhradních rodin

4 521 421,-

letní dětské tábory, poradensko-relaxační pobyty a ozdravné pobyty pro děti z náhradních rodin a z dětských domovů

2 120 981,-

CELKEM

34 399 016,-

V roce 2000 jsme řešili celkem 1 634 případů týraných, zanedbávaných či jinak sociálně ohrožených dětí, z toho 183 případů se týkalo týrání dětí, 25 pohlavního zneužívání a 206 zanedbávání dětí.

  • v roce 2000 nalezlo prostřednictvím FOD nové rodiče 32 obtížně umístitelných dětí z kojeneckých ústavů, dětských domovů a zvláštních škol internátních, výjimečně též přímo z porodnice. Náhradní rodinu tak získalo 14 dívek a 18 chlapců ve věku od čtyř dnů do sedmnácti let (8 dětí ve věku od 4 dnů do 11 měsíců, 6 dětí ve věku od 1 roku do 5 let, 16 dětí ve věku od 6 do 10 let, jeden chlapec ve věku 13 let a jedna dívka ve věku 17 let). Ve třech případech přišli do stejné rodiny dva sourozenci, v jednom případě sourozenci tři. Z minoritního (romského) etnika pochází jedenáct dětí. Čtyři děti jsou těžce zdravotně postižené (devítiměsíční holčička s těžkou ortopedickou vadou, která pravděpodobně nebude nikdy schopná samostatné chůze, dvouletý chlapec s dg. DMO, pětiletý chlapec se zbytky zraku a sedmiletá dívka s tělesným i mentálním postižením),

  • v roce 2000 jsme zahájili nový projekt s názvem Klokánek, spočívající v zajištění okamžité rodinné péče pro děti, které by jinak skončily v ústavní výchově. V září byl otevřen první Klokánek v Žatci a v prosinci další dva - v Dolním Benešově, okr. Opava, a v Praze 8, s celkovou kapacitou pro 52 dětí,

  • v prosinci 2000 jsme v Plzni v Lochotínské ulici otevřeli další azylový dům pro rodiny s dětmi a pro mládež opouštějící po dosažení zletilosti dětské domovy a jiné ústavy a pokračovali jsme ve výstavbě azylového domu v Olomouci,

  • uspořádali jsme 8 týdenních poradensko-relaxačních pobytů pro náhradní rodiny (ve Sloupu v Čechách, v Monínci, okr. Benešov, v Otrokovicích, v Javorníku a v Bílé Vodě, okr. Jeseník). V době od 1. 7. do 26. 8. 2000 se jich zúčastnilo celkem 101 rodin se 405 dětmi,

  • našeho letního dětského tábora v Domašově se v termínu od 14. do 28. 7. 2000 zúčastnilo 30 dětí ze sociálně slabých rodin a LDT ve Sloupu v Čechách se v termínu od 6. do 19. 8. 2000 zúčastnilo celkem 92 dětí z náhradních rodin a 20 dětí z dětských domovů,

  • ozdravných pobytů u moře v Itálii (Cesenatico a Rosolina Mare) se v červnu a v září zúčastnilo 253 dětí z náhradních rodin a 20 dětí z dětských domovů,

  • pokračovali jsme ve vyhledávání patronátních rodin pro děti z dětských domovů, aby i ty opuštěné děti, které nemají šanci na brzký návrat do vlastní rodiny ani na umístění v rodině náhradní, měly "svého člověka" alespoň o víkendech a prázdninách,

  • i v roce 2000 proběhlo mnoho jednání na ministerstvech a v parlamentu. Podali jsme četné návrhy zejména ve vztahu k novele zákona o rodině, o sociálně-právní ochraně dětí a o ústavní výchově, zatím však bohužel bez úspěchu,

  • průběžně jsme poskytovali právní rady na telefonické, osobní i písemné dotazy včetně sepsání soudních podání v opatrovnických věcech,

  • provedli jsme mnoho besed a přednášek na téma ochrany dětí pro žáky a studenty základních, středních i vysokých škol a pro pedagogy a vystoupili jsme i na dalších seminářích a konferencích věnovaných problematice ohrožených dětí, jakož i v médiích.

Největší dárci celonárodní sbírky FOD (léto 2000/2001): Zpět na obsah
Největší finanční dary poskytli: Zpět na obsah

Pan J. PROCHÁZKA (200 000 Kč), pan František DOSTÁLEK (150 000 Kč), AUTO BARTYZAL, s.r.o. (100 000 Kč), SALVIA TOUR - cestovní kancelář (88 000 Kč), AISA, s.r.o. (80 000 Kč), ČESKÁ POŠTA, s.p. (65 750 Kč), paní Alice WALACKÁ (60 000 Kč), paní Eva MAŠKOVÁ, CSc. (50 000 Kč), pan Bohuslav STEHNO (50 000 Kč), pan Zbyněk VOTOČEK (50 000 Kč), pan Miroslav HOUSAR (40 000 Kč), LESNÍ SPOLEČNOST HORNÍ BLATNÁ, a.s. (36 120 Kč), SEVEROČESKÉ DOLY, a.s. (35 000 Kč), ALPLA, s.r.o. (30 000 Kč), CZK (30 000 Kč), pan Ivan RÖSSLER (30 000 Kč), pan Tomáš LEV (27 000 Kč), KASTEK UB, s.r.o. (25 000 Kč), RAMICO, s.r.o. (25 000 Kč), pan MVDr. Ing. Miloslav VALENTA (20 500 Kč), BOHEXIM GLASS, s.r.o. (20 000 Kč), CS DEVELOPMENT, s.r.o. (20 000 Kč), ETIGRAF, s.r.o. (20 000 Kč), FABRIKA, reklamní agentura (20 000 Kč), paní Renata FIŠEROVÁ (20 000 Kč), pan Daniel FRAJT (20 000 Kč), pan Jiří FRANKL (20 000 Kč), G.S.H., s.r.o. (20 000 Kč), INSERVIS, s.r.o. (20 000 Kč), pan JANÁČEK (20 000 Kč), pan Jan KOČNAR - PERFEKTRA (20 000 Kč), paní Jitka KUKLÍKOVÁ (20 000 Kč), LINDE - chladicí technika, s.r.o. (20 000 Kč), paní Ludmila MARVANOVÁ (20 000 Kč), MERO ČR, a.s. (20 000 Kč), paní JUDr. Božena MICHEROVÁ (20 000 Kč), pan Ing. Tibor NEMEŠ (20 000 Kč), paní Jana PASSEROVÁ (20 000 Kč), PRAGMET, s.r.o. (20 000 Kč), RADIOCOM, s.r.o. (20 000 Kč), ŘÍMSKOKATOLICKÝ FARNÍ ÚŘAD Otrokovice (20 000 Kč), ŠIMJAK, s.r.o. (20 000 Kč), UNIVERSE AGENCY, s.r.o. (20 000 Kč), paní JUDr. Jarmila VESELÁ (20 000 Kč), ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST Dobřínsko (18 000 Kč), D.A.V., a.s. (16 000 Kč), BALAKOM, a.s. (15 000 Kč), BONTAZ CZ, s.r.o. (15 000 Kč), GALENA, a.s. (15 000 Kč), pan Ing. Jiří HANZAL (15 000 Kč), pan Pavel HURT - automatizované zpracování dat (15 000 Kč), pan Petr JENDELE - JENDELE SOFTWARE (15 000 Kč), pan Jindřich KRÁL (15 000 Kč), pan Pavel LAKATOŠ (15 000 Kč), pan Viktor LÖBL (15 000 Kč), pan Jan POUR (15 000 Kč), ROCHE, s.r.o. (15 000 Kč), paní Eva RYSOVÁ (15 000 Kč), SPOJPROJEKT Praha, s.p. (15 000 Kč), SPOLSTAV, s.r.o. (15 000 Kč), pan Luděk ŠMÍD (15 000 Kč), paní Ing. Irena ŠTĚPÁNKOVÁ (15 000 Kč), VP-REALTRADE, s.r.o. (15 000 Kč), GLOBE INTERNET, s.r.o. (14 000 Kč), pan Miroslav MICHÁLEK (12 000 Kč), PROTEL ENGINEERING, s.r.o. (12 000 Kč), pan J. SERNICKÝ (12 000 Kč), SUN CHEMICAL, s.r.o. (12 000 Kč), pan B. TURNER (12 000 Kč), pan J. VAŠEK (12 000 Kč), ZKRAT, s.r.o. (12 000 Kč), pan Ing. Václav PÁTEK (11 000 Kč). Po 10 000 Kč darovali: A.V.T.K., s.r.o., ALGON PLUS, a.s., pan Zbyněk ALTMANN, ANICO, s.r.o., paní MUDr. Zuzana BAYEROVÁ, pan Ing. Petr BENDA, BOCA, s.r.o., BYTOVÉ DRUŽSTVO Slezská 11, pan Ing. Jiří CELAR, CYMEDICA, s.r.o., CZECH ACCOMMODATION SERVICE, s.r.o., DEUS, s.r.o., DOBREAL, s.r.o., DONAU-KIES Bohemia, s.r.o., EE PROJECT, s.r.o., ENERGOMAŠIMEX, s.r.o., ENERGOPROJEKT Praha, a.s., paní Eva FIKAROVÁ, FRAMI Mont, s.r.o., paní Kateřina FRIČOVÁ, pan Štefan GASPARIN, GASCONTROL, s.r.o., paní Stanislava GOLDEFUSOVÁ, pan Petr GRUFÍK, pan Eduard HAKR, pan Eduard HAMRIK, pan Ladislav HAVEL, pan Ing. Jiří HYPŠ, CHICAGO CLUB, s.r.o., ICER Tcheco, s.r.o., IMUNO-ALERGO, s.r.o., INTER-ACTA, a.s., paní Ludmila JAMNÍKOVÁ-GABRI, pan Pavel JANEČEK, pan F. JEBAVÝ, pan V. JONÁK, KASTO Tábor, s.r.o., pan Ing. Luděk KLAZAR, pan Ing. Petr KLOC a spol., s.r.o., pan Tomáš KORANDA - ITK, KPE, s.r.o., paní Jana KREJČOVÁ, pan V. KUCHAŘ, LÉKÁRNA U Aleje, s.r.o., pan Ing. Jan LEMBAS, paní JUDr. Iva LOUKOTKOVÁ, LUCID, s.r.o., M+H, MÍČA A HARAŠTA, s.r.o., pan Ondřej MAREK - LEVIOR, MARIÁŠ, s.r.o., paní Jana MAROUŠOVÁ, pan Pavel MATĚJKA, pan M. MATOUŠEK, pan Ladislav MAZURA, MIBCON, s.r.o., paní Andrea MLEJNKOVÁ, paní MUDr. Marie NĚMEČKOVÁ, OBECNÍ ÚŘAD Rapotín, ODBOROVÝ SVAZ PRACOVNÍKŮ OBCHODU V PŮSOBNOSTI ČR, OK-TOURS, a.s., ORNEX, s.r.o., PAKRA ZF - SERVIS, s.r.o., paní Pavla PÁRTLOVÁ - ELEKTROMAT CEVA, PEŠEK a spol., s.r.o., PHARMAX, s.r.o., PLT-Professional Services, s.r.o., PLUS, pan Ing. Ivan PRACHENSKÝ, PREBON YAMANE ČR, s.r.o., pan Ing. Miloš PROSTECKÝ, pan Mgr. Jiří PURKET, QUATTROMEDICA, s.r.o., pan Ing. Michal RABAS, paní Zuzana RAKUŠANOVÁ, REALIT EM SERVIS, s.r.o., pan Marek ROMAN - TRANSPORT, SCIA CZ, s.r.o., pan Ing. Martin SCHWARZER, pan Ing. Josef SLAVÍK, paní Gustava SMRTOVÁ, SOUKROMÁ ZŠ, pan Jiří SRCH, pan Jaroslav STÁRA, pan Josef STRNAD, s.r.o., pan Jan SYROVÁTKA, ŠINAR, s.r.o., pan Miroslav ŠTANDERA, pan MUDr. ŠTANGL, pan Otakar ŠVORČÍK, TEXUM, s.r.o., TOURS & MEETINGS, s.r.o., pan Václav TRUBKA, pan JUDr. Otakar TUREK, pan Josef VALDHANS, pan Miroslav VELFL, paní Eva VELINSKÁ, pan J. VRŠINSKÝ, pan Jan VURCFELD, VV SYSTEMS, s.r.o., paní Lenka VYCHODILOVÁ, paní Mária WAGNEROVÁ, paní PhDr. Eva ZAORALOVÁ, ZIMBO CZECHIA, s.r.o., ZNAČKY PRAHA, s.r.o. a ZO - Odborový svaz justice
D ě k u j e m e !

Největší věcné dary poskytli: Zpět na obsah

POTRUSIL, s.r.o. (kancelářský nábytek - 20 000 Kč), pan Ing. Libor PROCHÁZKA - ALIPRO (samolepky - 12 800 Kč), ITEA, s.r.o. (veletržní služby - 10 000 Kč), PLUS DISCOUNT, s.r.o. (poukázky na zboží - 10 000 Kč), TONER, s.r.o. (příbory)
D ě k u j e m e !

Největší účelové dary poskytli: Zpět na obsah

na Klokánky:

Paní JUDr. Kamila ŠECOVÁ (výtěžek z prodeje knih o Gábině a víle Jasence - 600 000 Kč), Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 (sporáky - 58 180 Kč), TOPWERT, s.r.o. (koberce - 44 444 Kč), 5. AVENUE (oděvy - 41 000 Kč), BOOM TISK, s.r.o. (služby - 34 000 Kč), SCONTO (židle, matrace - 30 000 Kč), MIELE, s.r.o. (myčka - 29 990 Kč), LEVNÝ RÁJ, s.r.o. (26 190 Kč), BALOG, s.r.o. (křesla - 25 000 Kč), EAST TRADING COMPANY, s.r.o. (myčka a sporák - 25 000 Kč), FAGOR, s.r.o. (dvě pračky - 25 000 Kč), paní Mária HORŇÁKOVÁ - HORMA (20 000 Kč), VYCOM, s.r.o. (20 000 Kč), ELMAX Store, s.r.o. (17 247 Kč), UNIBON (17 228 Kč), AMOS TYPOGRAFICKÉ STUDIO, s.r.o. (služby - 16 500 Kč), AVANTI, s.r.o. (koberce - 15 000 Kč), České dřevařské závody, a.s. (dveře - 15 000 Kč), KTI, s.r.o. (koberce - 15 000 Kč), VOX-NOVATEK, s.r.o. (vybavení dětského pokoje - 15 000 Kč), ELECTROLUX (pračka - 13 000 Kč), ELCO, s.r.o. (12 950 Kč), Výroba a prodej PE a mikrotenových sáčků "VERNEROVÁ" (10 350 Kč), A-B služby (tiskárna - 10 000 Kč), FRANTSCHACH CONSUMER BAGS, a.s. (10 000 Kč), HP PELZER, k.s. (10 000 Kč), SETOS, s.r.o. (bezdrátové telefony - 10 000 Kč)

na azylový dům v Olomouci:

Paní Taťána KOHLEROVÁ (50 000 Kč), UPC ČR, a.s. (vybavení - 40 000 Kč), OKRESNÍ ÚŘAD Olomouc (lůžkoviny - 36 000 Kč), paní Miroslava ČERVINKOVÁ (30 000 Kč), pan Ivan RÖSSLER (15 000 Kč), KOVOTEX, výrobní družstvo invalidů (10 000 Kč), paní Jaroslava HRUZÍKOVÁ (10 000 Kč), paní Ludmila MARVANOVÁ (10 000 Kč) a UNIKO (10 000 Kč)

na azylový dům v Plzni:

Nadace CHARTY 77 (1 000 000 Kč), Nadace NOVA (1 000 000 Kč), Nadace CIVILIA (604 278 Kč), paní ČERNÁ (500 000 Kč), STATUTÁRNÍ MĚSTO PLZEŇ (411 775 Kč), NEMACK EUROPE (100 000 Kč), paní PUCHMAYEROVÁ (100 000 Kč), paní TETOUROVÁ (20 000 Kč), CARREFOUR (10 135 Kč), LENASTA (10 000 Kč), paní Ing. VLKOVÁ (10 000 Kč)
D ě k u j e m e !

Kasičky ve Včele Zpět na obsah

Významnou pomoc nám poskytlo spotřební družstvo Včela tím, že nám umožnilo umístit ve svých obchodech naše kasičky pro příspěvky veřejnosti na projekt Klokánek.
D ě k u j e m e !

Hradčany hudební /VI s IPB Pojišťovnou Zpět na obsah

Velmi nás potěšilo, že již pošesté je FOD jedním ze tří sdružení, jimž se houslový virtuos pan Josef SUK a jeho přátelé, IPB Pojišťovna a vydavatelství LOTOS rozhodli věnovat část výtěžku (každému 40 000 Kč) tří nádherných koncertů pořádaných ve dnech 11. až 13. 4. 2001 ve Španělském sále Pražského hradu.
D ě k u j e m e !

Odkaz pro ohrožené děti Zpět na obsah

In memoriam děkujeme paní Aleně LIBICKÉ a s úctou si připomínáme její rozhodnutí odkázat Fondu ohrožených dětí hotovost ve výši 167 000 Kč. Tato částka bude použita na projekt Klokánek.

Otevřeny čtyři nové azylové domy FOD! Zpět na obsah

Od vydání posledního zpravodaje jsme díky naší celonárodní sbírce, účelovým darům i grantům otevřeli tyto čtyři nové azylové domy, z toho dva Klokánky:

  • Počátkem prosince zahájil částečný provoz náš druhý Klokánek v Dolním Benešově, okr. Opava. V nově zrekonstruovaném bytě 3 + 1 se zde o maximálně čtyři děti ve věku od 0 do 18 let stará jako jejich hodná teta naše pracovnice paní Soňa Šubrtová. Náklady na částečné zprovoznění tohoto Klokánku činily 1 677 815 Kč. Pro projekt Klokánek zde po rekonstrukci budou sloužit další tři byty.

  • Dne 9. 12. 2000 zahájil částečný provoz (první patro se dále rekonstruuje) azylový dům v Plzni, Lochotínské ulici, určený pro rodiny s dětmi ohroženými bytovou krizí či domácím násilím a dále pro mládež odcházející po dosažení zletilosti z ústavní péče nebo nacházející se v jiné krizové situaci. Náklady na částečné zprovoznění tohoto azylového domu (současná kapacita 15 lůžek - 5 pokojů) činily 4 304 149 Kč.

  • Dne 12. 12. 2000 byl otevřen náš třetí Klokánek v Praze 8, Chabařovické ulici, v němž může okamžitou náhradní péči na principech rodinné výchovy najít v sedmi třípokojových buňkách po maximálně šesti dětech 42 dětí ve věku od 0 do 18 let. V každé buňce o ně pečují ve dne v noci střídavě dvě stabilní tety. Náklady na jeho zprovoznění činily 2 603 905 Kč.

  • Dne 28. 3. 2001 byl otevřen Dům Fondu ohrožených dětí v Olomouci, Sokolské ulici, v jehož přízemí se nachází pět pokojů pro matky s dětmi ohroženými zejména domácím násilím a dále pět pokojů v podkroví pro dívky po ukončení náhradní výchovy. V tomto domě působí i naše olomoucká pobočka, poskytující ohroženým dětem v regionu sociálně-právní a psychologickou pomoc. Náklady na zprovoznění Domu FOD v Olomouci činily 6 053 429 Kč.

Za všechnu Vaši dosavadní i budoucí pomoc pro zajištění jejich provozu a dokončení rekonstrukce azylového domu v Plzni a Klokánku v Dolním Benešově Vám mnohokrát děkujeme. Většina dětí, které zde nacházejí náhradní rodinné zázemí, by jinak skončila v ústavní výchově.

Složenka Zpět na obsah

Ke každému zpravodaji zasílanému našim členům přikládáme složenku znějící na číslo účtu 68 45 96/5100 IPB Praha 1. Jde o náš běžný účet, na který se zasílají členské příspěvky i jiné platby (splátky půjček, úhrady za LDT apod.). Z nového typu složenek nejsme bohužel schopni bez variabilního a specifického symbolu zjistit, o jakou platbu jde. Proto každá složenka má již vyplněný variabilní, případně i specifický symbol. Tyto symboly prosíme uvádějte i při platbě převodem. Abychom Váš členský příspěvek mohli správně identifikovat, doplňte prosím jako specifický symbol číslo, které je uvedeno na štítku s Vaší adresou. Variabilní symboly jsou tyto: deset devítek - členské příspěvky, deset dvojek - příspěvky veřejnosti na sbírku, deset pětek - pobytové akce, deset sedmiček - půjčky, deset jedniček - nájmy. Přiloženou složenkou můžete uhradit členský příspěvek na rok 2001, případně i za roky předchozí, pokud jste se k jejich zaplacení dosud nedostali. Podle stanov FOD se členské příspěvky platí nejméně 1x ročně v dobrovolné výši. Členský příspěvek však nemusí platit ten, kdo v tomtéž roce přispěl na naši celonárodní sbírku, tj. na číslo účtu 30 55 103/5100.
D ě k u j e m e !

Členské shromáždění FOD Zpět na obsah

Osmé členské shromáždění FOD se koná v sobotu dne 16. června 2001 od 10.00 hod. (prezence od 9.30 hod.) opět na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nám. Jana Palacha č. 2, Praha 1 (výstupní stanice metra trasy A Staroměstská nebo tramvaj č. 17, poblíž placené parkoviště - parkování jinde je problematické).

Vážení členové,
abychom mohli pro členské shromáždění připravit prezenční listinu, potřebný počet kandidátních listin, hlasovací lístky a sponzorsky i malé občerstvení, prosíme Vás, kteří se ho chcete zúčastnit s hlasovacím právem, o vyplnění následujícího dotazníku a jeho odeslání na adresu FOD nejpozději do 10. 6. 2001. Členského shromáždění se samozřejmě můžete zúčastnit i bez dotazníku, ale jen s hlasem poradním - vzhledem k počtu členů (přes sedm tisíc) nejsme totiž schopni na místě ověřovat členství. Náhradní rodiny, které neobdržely naši nabídku akcí, mohou sdělit pomocí tohoto dotazníku svůj zájem. Děkujeme!

ZÁMECKÉ SLAVNOSTI Zpět na obsah

Všechny děti a jejich rodiče opět co nejsrdečněji zveme na ZÁMECKÉ SLAVNOSTI, které se konají v neděli 27. května 2001 na zámku JEMNIŠTĚ u Benešova od 10.00 do 18.00 hodin. Výtěžek ze vstupného (dospělí 60 Kč, děti 30 Kč, děti do 110 cm, děti z DD a náhradní rodiny zdarma) bude věnován na projekt Fondu ohrožených dětí Klokánek.

P r o g r a m : Čeká Vás historický šerm, řemesla, lidová tvorba, tanec, hudba, rytířské hry, fotografování v dobových kostýmech, sportovní soutěže, malování na sklo i na papír, zlacení dárečků, malování s autorkou knížky Příběhy ze Zeleného domu Kamilou Šecovou, představení autodráhy z mistrovství světa dráhových modelů, výstava modelů lodí na rybníku, ukázky i zapojení do činnosti Záchranného hasičského sboru Benešov, prohlídka zámku a mše svatá v kapli. Dále se můžete těšit na vystoupení Honzy Musila, Zory Jandové, Dity Hořínkové, Richarda Pachmana, Zuzy s mamutem Zuzákem, skupiny Lentil KISS a dětského souboru Beltina. (Možnost objednání společné dopravy Praha-Jemniště a zpět - informace: pí Tesařová, pí Kupková - tel. 02/24 23 66 55, 0604/80 00 52.)

Největšími sponzory slavností jsou manželé Petra a Jiří STERNBERGOVI, ČESKOMORAVSKÁ STAVEBNÍ SPOŘITELNA, PLUS Discount potravin, SIEMENS - mobilní telefony, BLUE & GREEN Catering Production, s.r.o. D Ě K U J E M E !

Těšíme se na Vaši účast!

Za každou pomoc a upozornění na ohrožené děti mnohokrát děkujeme a přejeme Vám pěkné léto 2001!

Vyšlo v květnu 2001