O týrání

O týrání

Podle odborných odhadů je v České republice týráno až čtyřicet tisíc dětí. V naprosté většině případů však není odhaleno a trvá po celé dětství dítěte, které obvykle není schopno samo se dovolat pomoci. Kolem padesáti dětí ročně u nás na následky týrání a špatného zacházení umírá. Smrtelnými následky jsou nejvíce ohroženy děti kojeneckého a batolecího věku, a to vzhledem ke své zvýšené zranitelnosti a naprosté bezbrannosti. Týrané děti často vůbec nechodí ven ani nenavštěvují žádná kolektivní zařízení. Většinou unikají i lékařskému dohledu. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí na všímavosti okolí a včasném oznámení skutečností, které týrání nasvědčují. Nyní to již není jen povinnost morální, ale i právní, s možností trestního postihu za její zanedbání.
V širším slova smyslu je za týrání považováno i hrubé zanedbání péče o dítě, pohlavní zneužívání, rozvodová traumata a rovněž tzv. systémové týrání (týrání systémem, vytvořeným na ochranu dětí -  nevhodnými přístupy a špatným rozhodováním).

 
Oznamovací povinnost

S účinností od 1. 1. 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost, jakož i povinnost překazit jeho páchání. To lze učinit i včasným oznámením. Ten, kdo tuto povinnost nesplní, se sám dopouští trestného činu (s trestní sazbou až na tři léta odnětí svobody). Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení - policii nebo státnímu zastupitelství. Oznamovatel je povinen pravdivě sdělit skutečnosti, které týrání dítěte nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se spáchání činu podaří prokázat. U trestného činu pohlavního zneužívání platí povinnost překazit jeho páchání. Povinnost překazit páchání trestného činu lze učinit i jeho včasným oznámením orgánům činným v trestním řízení (viz §§ 167 a 168 trestního zákona). Oznámení je možné provést i anonymně, je však vhodné mít doklad o učinění oznámení (např. poštovní doklad o odeslání doporučené zásilky). Souběžně je nutno informovat i orgán sociálně-právní ochrany dětí. Můžete se obrátit i na některou neziskovou organizaci.

 
"Týrání" z hlediska trestního zákona

Za "týrání" ve smyslu trestního zákona se považuje zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které postižená osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří. Skutečnost, že nemluvně pociťuje jednání pachatele jako těžké příkoří, lze vyvodit např. z jeho nářku a úlekových reakcí. Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání; není nutné, aby šlo o jednání soustavné ani aby vznikly následky na zdraví.

V praxi se nejčastěji vyskytuje týrání fyzické, spojené prakticky vždy  s týráním psychickým, přinejmenším ve smyslu obav z dalšího týrání. Není však vyloučeno ani týrání pouze psychické - zavírání do temné místnosti, deptání dítěte výhrůžkami, nadávkami, vzbuzováním strachu, výsměchem apod.


Skutkové podstaty trestných činů týrání

Trestní zákon rozlišuje následující dvě skutkové podstaty týkající se týrání:

§ 198  Týrání svěřené osoby

(1) Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo
d)
 páchá-li takový čin po delší dobu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo
b)
 smrt.

§ 199  Týrání osoby žijící ve společném obydlí

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
c)
 spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo
d)
 páchá-li takový čin po delší dobu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo
b)
 smrt.


Kasuistika

  • Matka sedmi dětí střídala nejen své životní druhy a otce svých dětí, ale i bydliště. Při posledním stěhování zatajila své nejmladší dítě, šestiletého chlapce, kterého zavřela v kůlně a soustavným bitím a hladověním ho přivedla do tak těžkého stavu, že dítě krátce po převozu do nemocnice zemřelo na rozsáhlý subdurální hematom (nitrolební krvácení). Byla sice odsouzena, ale pro nové těhotenství jí byl výkon trestu přerušen a vrátila se domů, aniž by byla zajištěna ochrana zbývajících dětí, které byly ponechány v její péči.

  • Celkem deset dětí bylo vychováváno otcem a nevlastní matkou. Školní děti se od svých spolužáků zjevně odlišovaly nejen ubohým oblečením a bledými obličeji, ale také chováním. Byly velmi ustrašené, při poznámce nebo špatné známce prosily učitele, aby jim je nezapisoval , často chodily za trest ostříhány dohola. Po sebevraždě nejstaršího šestnáctiletého chlapce skokem ze střechy učiliště se věcí začalo zabývat oddělení péče o rodinu a děti i policie v Praze 9. Žádný z rodičů neprojevil při jednání správní komise nad úmrtím syna lítost, naopak sdělili, že jejich výchova je přísná a taková zůstane i nadále. Výslechem dětí a jejich psychologickým vyšetřením bylo zjištěno, že byly za každou maličkost velmi surově bity, vedle školních povinností musely vést celou domácnost, neměly možnost si hrát ani chodit ven. Vyšetřování probíhalo vazebně, neboť rodiče ve svém jednání pokračovali a navíc děti nutili ke změně výpovědí. Nakonec byli odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody na dlouhou zkušební dobu. Jejich výchovný styl se potom výrazně změnil, stříhání dohola i fyzické tresty ustaly, děti začaly chodit ven mezi vrstevníky.

  • Učitelka si u čtrnáctiletého žáka vychovávaného pouze otcem všimla ustrašenosti a častých známek nepřiměřených tělesných trestů. Otec byl proto pozván na výchovnou komisi, kde mu chtěli domluvit. Chlapec však důvod svolání komise neznal. Ještě před návratem otce z obavy před očekávaným potrestáním vyskočil z okna bytu v pátém poschodí a způsobil si velmi těžká zranění.

  • Po rozvodu byl starší dvanáctiletý chlapec svěřen do péče otce, mladší do péče matky. Otec syna za každou horší známku než dvojku trestal výpraskem. Výkon tohoto trestu obvykle odkládal až na neděli - prý aby byl klidný. Chlapec byl  školou hodnocen jako hodný, chytrý  a snaživý žák, měl však velkou trému až hrůzu z každé písemky či zkoušení a dělal pak zbytečné chyby. Žádných nepřiměřených trestů si škola nepovšimla. Z obavy před trestem chlapec jednou zatajil čtyřku z hudební nauky. Otec se o tom dozvěděl na třídní schůzce a syna surově zbil hned po návratu domů. O víkendovém styku si podlitin a exkoriací po celém těle syna všimla matka a zašla s ním k lékaři i na sociální péči. Chlapec byl ihned předběžným opatřením svěřen  do její výchovy, proti otci bylo zahájeno trestní stíhání. Hájil se tím, že sledoval jen dobro syna, chtěl ho řádně vychovat a údajně se s ním na systému trestů a odměn dohodl. Podle znaleckého posudku z oboru psychologie mělo jednání otce za následek těžkou neurotizaci dítěte. Tato porucha osobnosti bude pravděpodobně přetrvávat i v dospělosti. Odkládání trestů znalec hodnotil jako psychické týrání. Otec byl uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.

  • Po prověření anonymního telefonického oznámení na Linku bezpečí byl pro trestný čin týrání svěřené osoby vzat do vazby třiapadesátiletý ředitel Zvláštní školy internátní v Olešovicích. Vyšetřováním bylo prokázáno, že svěřence bil pěstmi i gumovou hadicí, sprchoval je ledovou vodou, tloukl jim hlavou o záchodovou mísu a dopouštěl se na nich i jiných násilností. Přitom v minulosti již byl pro obdobný trestný čin jako ředitel jiné zvláštní školy odsouzen, přičemž mu byl uložen i trest zákazu činnosti s mládeží a ústavní léčba. Protože však došlo k zahlazení tohoto odsouzení, nebylo ve výpisu z rejstříku trestů uvedeno.

  • Při hodině plavání zjistila učitelka, že desetiletý žák je od ramen až po lýtka pokryt četnými pruhovitými modřinami. Chlapec na dotaz uvedl, že byl bit šňůrou od vařiče, protože přinesl poznámku. Škola ještě téhož dne zajistila lékařské vyšetření a věc nahlásila policii. Vyšetřováním bylo zjištěno, že rodiče opakovaně řešili surovým bitím kázeňské problémy syna, které měl ve škole. Psychologickým vyšetřením byl u chlapce prokázán tzv. hyperkinetický syndrom, z něhož vyplývala většina jeho problémů. Rodiče byli odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody. Dále jim byla uložena povinnost docházet se synem pravidelně do psychologické poradny.

  • Na počátku června telefonovala na FOD se žádostí o radu paní, která uvedla, že dvanáctiletá spolužačka její dcery je asi týrána  otcem a jeho družkou. Dívka se její dceři svěřila, že už to doma nemůže vydržet a že uteče. Našly ji spolu u rybníka, s modřinami v obličeji. Domluvili jsme se, že paní dívku přivede do našeho Klokánku a předtím s ní  navštíví lékaře, což se i stalo. Lékařská zpráva konstatovala nejen množství dalších podlitin po těle, ale i mozoly na kolenou, vzniklé od dlouhodobého klečení. Dívka nám s pláčem sdělila, že maminka jí zemřela v den jejích desátých narozenin.  Od té doby, kdy si otec našel družku, ji oba téměř denně bili pěstí, páskem i jinými předměty. Za trest musela i několik  hodin klečet se zátěží na rukou, nejčastěji  Zlatými  stránkami. Když už to nevydržela a spadla, zbili ji a zkopali. Podlitinu a šrám pod okem jí udělala "teta" fackou a prstýnkem za to, že špatně pověsila ručník. Nesmí vůbec chodit ven a hned po příchodu ze školy  musí pomáhat v domácnosti. Nejvíc ze všeho by si přála žít u Babičky  ze strany  maminky. Když  jsme příjem dívky oznámili otci, prohlásil, že si pro dceru okamžitě jede. Připustil, že dostala výprask, protože lže a krade, a že by nejraději bydlela u babičky. To ale není možné, protože jeho družka má rizikové těhotenství a dcera jí musí pomáhat. Otci jsme vysvětlili, že dívka se odmítá vrátit domů a že v Klokánku  jakožto zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc  může zůstat i bez jeho souhlasu až do doby, než rozhodne soud. Ihned jsme kontaktovali sociální pracovnici, která měla pohotovostní službu na telefonu, i policii. Druhý den OPD prověřilo podmínky u babičky, a protože bylo vše v pořádku, podalo návrh na předběžné svěření dívky do její péče, čemuž soud vyhověl. A tak k naší velké radosti si ještě téhož dne večer  šťastná babička svou neméně šťastnou vnučku odvedla domů. Kéž by  všem týraným dětem přišla pomoc tak rychle a účinně!


Týrané děti

Týrané děti nejsou zpravidla schopny na jednání svých rodičů upozornit a přivolat si pomoc - nejen pro svůj útlý věk nebo strach z následků "žalování" na rodiče, na kterých jsou existenčně a často i citově závislí, ale i proto, že takové jednání považují většinou za normální, protože jiné nezažily. Pro laiky obvykle bývá těžké pochopit, že týrané děti často své rodiče milují a všechnu vinu hledají u sebe. Pro děti je totiž velmi obtížné si připustit, že jejich rodiče je nemají rádi, že jsou jim lhostejné nebo dokonce na obtíž. Mnohem snesitelnější je představa, že rodiče se tak chovají proto, že ony jsou zlobivé a špatné a nic jiného si nezaslouží. To někdy zmate i státní orgány a se zdůvodněním, že dítě má k rodičům vřelý citový vztah, je věc odložena. Praxe však potvrzuje, že děti jsou schopny snášet neuvěřitelně těžké útrapy, aniž by to daly nějak výrazně najevo či si dokonce na rodiče stěžovaly.

Ve zvýšené míře jsou týráním ohroženy děti zdravotně či mentálně postižené a děti neklidné nebo plačtivé, protože své agresivní nebo nevyzrálé a emočně ploché rodiče více zatěžují a rozčilují. Příběh dvouletého Honzíka (viz www.fod.cz - Případy II) - poslední případ) názorně dokumentuje, že i v případě mimořádně neklidných až agresivních dětí je namístě vyhledání odborné pomoci - tresty a rozčilování jsou v těchto případech zcela neúčinné a snadno pak překročí hranici týrání.

Kromě zjevných zranění nejčastěji ve formě podlitin, otoků, jizev, zlomenin, vytrhaných vlasů a popálenin lze na týrání dítěte usuzovat i z jeho projevů - nadměrná ustrašenost a lekavost, smutek a depresivní ladění, nebo naopak agresivita vůči okolí a někdy i proti sobě samému či poruchy chování, zejména  lhaní, zatajování špatných známek a poznámek, krádeže jídla. Týrané děti bývají často podvyživené, bledé, slabého vzrůstu, celkově špatně prospívající, nezřídka i v důsledku záměrného odpírání stravy. Někdy jsou nápadné i svým ubohým oblečením a zanedbanou hygienou. Podezření z týrání může nasvědčovat i častý a dlouhodobý pláč dítěte.


Týrající rodiče

Rodiče, kteří týrají své děti, je možno rozdělit do dvou skupin. V prvé jsou psychopatické osobnosti asociálního charakteru, často s kriminální minulostí a závislostí na alkoholu, drogách či výherních automatech, s rysy agresivity a nezdrženlivosti, s nedostatečně rozvinutými vyššími city. V těchto rodinách dochází nejčastěji ke smrtelným následkům a týrané dítě je zde přímo ohroženo na životě a zdraví. Náprava je obvykle nemožná, takže jedinou záchranou je včasné odebrání dítěte a zajištění náhradní rodinné péče.

Do druhé skupiny patří rodiče navenek spořádaní, avšak osobnostně nevyzrálí, často přetížení, stresovaní, bez dostatečné empatie, kteří nepřiměřeným a surovým trestáním řeší zpravidla výchovné či výukové problémy. S těmito rodinami, pokud je vytvořen citový vztah k dítěti, je možno pracovat a popř. i pod hrozbou trestního stíhání je přimět ke změně výchovných postojů.

Praxe potvrzuje, že rodiče, kteří týrají své děti, většinou sami byli v dětství týráni. Jde o patologický model rodičovského chování, který se často přenáší do dalších generací.

 
Kdo může být pachatelem

Ustanovení § 215 tr. zák. poskytuje ochranu nejen dětem, ale i osobám zletilým, které z jakéhokoliv důvodu (nemoc, stáří, invalidita, mentální retardace) jsou odkázány na péči jiných osob. Není rozhodné, na jakém základě se péče nebo výchova poskytuje. Může se jednat o povinnost vyplývající ze zákona, soudního rozhodnutí, ze smlouvy atd. Pachateli tohoto trestného činu tedy mohou být nejen rodiče, ale i učitelé, vychovatelé, trenéři a ošetřovatelé týrané osoby. V případě trestného činu podle § 215a tr. zák. může být pachatelem kterákoli osoba žijící ve společně obývaném bytě nebo domě s obětí.

 
Formy týrání

Nejčastější formou týrání je surové bití rukama, pěstí, opaskem, prutem, gumovou hadicí a jinými předměty, kopání, mlácení hlavou o zeď, trhání vlasů, pálení cigaretou, popálení o rozpálená kamna či jiný spotřebič, opaření, svazování, topení, dušení, prudké třesení s malým dítětem, házení s ním do postýlky či po místnosti a odpírání stravy. Za týrání se považuje i opomenutí osobní péče, k níž byl pachatel povinen, jestliže svěřená osoba nebyla vzhledem ke svému věku schopna sama se o sebe postarat - např. zanedbání hygieny dítěte s následkem těžkých opruzenin, neposkytování dostatečné a přiměřené stravy apod.

 
Odhady a statistika

Přesná statistika týraných dětí neexistuje, neboť právě u tohoto jednání existuje mimořádně vysoké procento skryté kriminality. Odhaduje se, že obdobně jako v jiných evropských zemích je u nás týráno jedno až dvě procenta dětské populace - v přepočtu na absolutní čísla se jedná o dvacet až čtyřicet tisíc dětí mladších patnácti let! Podle odborných odhadů u nás ročně na následky týrání a špatné péče umírá nejméně padesát dětí. Nejčastějšími oběťmi jsou děti kojeneckého a batolecího věku.

 
Statistika úmrtí a sebevražd dětí

Statisticky jsou sledována úmrtí na tzv. vnější příčiny, tj. na úrazy, otravy a dokonané sebevraždy. V řadě případů stojí za úmrtím dítěte v důsledku úrazu nebo otravy neprokázané týrání nebo hrubé zanedbání rodičovské péče. Rovněž příčinou většiny dětských sebevražd jsou neúnosné poměry v rodině, často týrání a obava před dalším trestem, nejčastěji v souvislosti s problémy  ve škole.

Tak např. v roce 1994 zemřelo na úrazy a otravy celkem 109 dětí mladších patnácti let, z toho bylo 67 kojenců (!), 18 dětí ve věku od 1 do 4 let, 12 dětí ve věku od 5 do 9 let a 12 dětí ve věku od 10 do 14 let. V témže roce u nás spáchalo dokonanou sebevraždu celkem 13 dětí mladších patnácti let, z toho jedna dívka a jeden chlapec byli ve věkové kategorii 5 až 9 let.  Ve věkové kategorii od 10 do 14 let dokonalo sebevraždu 10 chlapců a 1 dívka.

V roce 1999 bylo v ČR stíháno 14 případů vražd dětí včetně 4 vražd novorozenců matkou, 511 případů úmyslného ublížení na zdraví dítěti, 133 případů týrání dětí a 1065 případů pohlavního zneužívání. V r. 1998 u nás zemřelo na poranění a otravy celkem 155 dětí mladších patnácti let, z toho 104 děti byly mladší deseti let (do 1 roku - 28, do čtyř let - 32 a do 10 let - 44). Třetinu úmrtí mají na svědomí dopravní nehody (52), následují utonutí (27). Dokonanou sebevraždu spáchalo 8 dětí ve věku od 10 do 14 let.

V roce 2000 bylo vyšetřováno 6 případů vražd novorozenců matkou, 148 případů týrání dítěte, 10 případů opuštění dítěte, 940 případů pohlavního zneužívání, 652 případů ohrožování mravní výchovy mládeže a 69 případů podávání alkoholických nápojů mládeži.

Velmi alarmují je vývoj u dětské úrazovosti.  Od roku 1996 do roku 2000 se počet všech úrazů včetně otrav u dětí mladších 15 let zvýšil o 21%, třebaže se zároveň snížil počet dětí v této věkové kategorii snížil z 1,84 milionu v roce 1996 na 1,66 milionu v roce 2000. Nejvíce vzrostly školní úrazy - o 50%, sportovní úrazy vzrostly o 15,5%,  dopravní o 7% a ostatní úrazy se zvýšily o 18,5%. V  roce 2000 se zranilo celkem 27,4% všech dětí mladších 15 let, z toho 168 dětí (o 65% víc než v roce 1994) na následky úrazů zemřelo.

V roce 2001 byl vyšetřován 1 případ vraždy novorozence matkou, 138 případů týrání dítěte, 20 případů opuštění dítěte, 913 případů pohlavního zneužívání, 653 případů ohrožování mravní výchovy mládeže a 98 případů podávání alkoholických nápojů mládeži.

Dokonanou sebevraždu (z celkového počtu 1 664 - ČR se bohužel řadí k zemím s nejvyšší sebevražedností) spáchalo 5 dětí mladších patnácti let (ve věkové  kategorii 15 - 19 let se jednalo o 44 dokonaných sebevražd).

V roce 2002 byl vyšetřován 1 případ vraždy novorozence matkou, 194 případů týrání dítěte, 16 případů opuštění dítěte, 1011 případů pohlavního zneužívání, 748 případů ohrožování mravní výchovy mládeže a 84 případů podávání alkoholických nápojů mládeži.

 
Komentář MV ČR ke statistice

K trestnému činu týrání svěřené osoby se v materiálu ministerstva vnitra týkajícím se statistických údajů uvádí následující neradostný komentář:

"Statistické údaje se liší od počtu policií evidovaných případů o desetinásobky zjištěného stavu. Některé případy mohou být kvalifikovány jako ublížení na zdraví z nedbalosti, nehody nebo zanedbání péče. Dříve fungovaly dětské lékařky, které pravidelně sledovaly zejména u malých dětí jejich zdravotní stav na povinných pravidelných zdravotních kontrolách a při povinném očkování. V případě, že se dítě nedostavilo, zasáhla sociální pracovnice nebo policie. Dnes se vyskytují případy týraných malých dětí např. se samovolně zhojenými zlomeninami, starými jizvami po bití nebo popálení, chronicky nemocných nebo podvyživených apod. Nikoho zřejmě nezajímá, že některé "maminky" nechodí s dětmi na preventivní zdravotní prohlídky z pochopitelných důvodů - nemají se čím chlubit. Proto některé případy nejsou podchyceny včas a dochází ke zbytečným těžkým zraněním a smrti týraných dětí. Lidé v okolí si nechtějí způsobit nepříjemnosti a děti nechávají doslova umlátit, utýrat hladem nebo zemřít na chronické onemocnění. V jiných případech se dětské lékařky nebo i sociální pracovnice nechají přesvědčit matkou, že situace není tak vážná, jak vypadá, a nezasáhnou adekvátně. V neposlední řadě selhávají i někteří soudci, kteří děti vracejí zpět do rodin, kde je ohrožen jejich život. Zvláštní kapitolou je psychické týrání (bez zjevných fyzických stop) vedoucí někdy až k sebevraždě. Tragické je, že většinou tyto postižené děti své rodiče milují, pokládají surové chování dospělých za normální a vysvětlují si je vlastními chybami. Někdy jsou děti tak malé, že nemohou získat pomoc vlastním přičiněním. Starší děti se často za své rodiče stydí a snaží se mlčením zabránit ostudě a dalším nepříjemnostem, které by je potkaly po oznámení. K týrání dochází v rodinách nejrůznějších typů, výrazně nepřevažuje žádná rodinná charakteristika (vzdělání, věk, ekonomická situace, neúplná rodina atd.)," (konec citátu).

 
Lokální výzkum týrání

Časopis Československá pediatrie informoval v č. 5/1971o lokálním pediatrickém výzkumu týraných dětí, který koncem šedesátých let probíhal v sedmi okresech Východočeského kraje. V období tří let zde pediatři zachytili celkem třináct dětí s následky prokázaného týrání v rodině. U devíti dětí (pět kojenců a čtyři děti ve věku od dvou do šesti let) byly zjištěny těžké následky na zdraví. Tři děti (dva kojenci a jeden šestiletý chlapec) zemřely na následky nitrolebního krvácení. U dětí s lehčími následky na zdraví se týrání projevilo mnohočetnými krevními podlitinami na kůži celého těla včetně obličeje. Z těchto dětí bylo jedenáct dívek a dva chlapci. V závěru bylo konstatováno, že jde jen o malý zlomek skutečného počtu případů. Navíc značné procento těch případů, které vyjdou najevo, je pro nedostatek důkazů nebo pro nedůsledně vedené vyšetřování uzavřeno jako nešťastná náhoda.

 
Anonymní porody místo vražd novorozenců!

O "dětech z popelnice" informují média několikrát do roka. Ve skutečnosti je takových případů mnohem víc - je jen dílem náhody, že jsou pohozené mrtvolky novorozeňátek nalezeny. Motivem těchto krutých vražd je snaha utajit těhotenství před celým světem, především před nejbližším okolím - nejčastěji před agresivním manželem, druhem nebo před rodiči matky. Pachatelky se vystavují nebezpečí trestního stíhání nejen za trestný čin vraždy novorozeného dítěte, na který zákon stanoví trestní sazbu od tří do osmi let odnětí svobody, ale i za trestný čin vraždy (§ 219 tr. zák.), za který lze uložit až doživotí.

Výjimečně jsou miminka po základním ošetření odložena na místech, kde je pravděpodobnost jejich včasného nalezení. Přesto, pokud se nejedná např. o frekventované čekárny zdravotnických zařízení či státních úřadů, se matka vystavuje nebezpečí trestního stíhání pro trestný čin opuštění dítěte.

Přitom životy mnohých těchto dětí by mohly zachránit anonymní porody, kdy matka s příznaky počínajícího porodu přijde do kterékoli porodnice (případně do jiného zdravotnického zařízení) bez osobních dokladů a odmítne sdělit svou totožnost. Každé zdravotnické zařízení je povinno poskytnout takové ženě pomoc, protože porod je akutní stav, při kterém je ohrožen život rodičky i novorozence. Matka může po základním ošetření odejít a dítě zde ponechat. To pak má statut nalezence a šanci na rychlé umístění v náhradní rodině. Většímu využívání této možnosti brání § 16 zákona o matrikách. Ten ukládá každému povinnost oznámit neprodleně úřadům nalezení (resp. narození) dítěte, které není schopno uvést údaje potřebné ke zjištění své totožnosti. Hrozí tedy nebezpečí, že po takovémto oznámení by totožnost matky přece jen mohla být zjištěna. Naše snaha o novelu byla zatím neúspěšná.

Pokud již matka porodí tajně mimo zdravotnické zařízení, nedopouští se žádného trestného činu, jestliže dítěti poskytne základní ošetření, teple je zabalí, odnese na místo, kde mu nehrozí nebezpečí, a upozorní např. z tísňového volání rychlou záchrannou službu nebo policii anebo Fond ohrožených dětí či Linku bezpečí. V Německu byla zřízena místa, kam matky mohou nechtěné novorozence odkládat. I u nás taková místa existují - v azylových zařízeních FOD Klokánek (v Praze 8, Chabařovické ulici, v Žatci, ve Studentské ulici, a v Dolním Benešově), kde je nepřetržitá služba a kde tety novorozeně převezmou a postarají se o ně kdykoli - i v noci. Prozrazení totožnosti se matka obávat nemusí. Na Fond ohrožených dětí se může osobně či telefonicky obrátit ještě před porodem pro základní informaci o nejvhodnějším postupu - tel.: 2   24 23 66 55, nebo přímo na Klokánek v Praze - 2 83 88 11 02 příp. 728 610 771. Podaří se tak zachránit děti, které by jinak nesměly žít?

 
Určeno rodičům týraných dětí

Nejvíc a nejdřív můžete svým dětem pomoci Vy, jejich rodiče, kteří je nepřiměřeně trestáte či dokonce již týráte nebo tak činí Vaši partneři. Neostýchejte se na nás obrátit - víme, že obvykle Vy sami jste oběti podobného jednání, oběti, kterým v dětství nikdo nepomohl. Víme také, že Vaše jednání je většinou podvědomé, že toho pak možná litujete, anebo naopak nejste schopni své dítě citově přijmout, rozčiluje Vás už jenom jeho přítomnost a přejete si někdy, aby nebylo. V obou případech je možno Vám i Vašemu dítěti pomoci - kontakt může být i anonymní.

Máte-li své dítě rádi, můžeme Vám zajistit psychoterapii,  podobně jako dvacetileté mamince, která, když její miminko plakalo, měla neodolatelnou chuť praštit ho. Někdy se neovládla, dala mu facku, třásla s ním a vulgárně mu nadávala - přesně tak,  jak se chovala její matka k ní až do jejích šesti let, než ji umístili do ústavu a její matku než zavřeli. Psychoterapie trvala několik měsíců a byla úspěšná. Matka se svých nutkavých představ zbavila a o své dítě nyní vzorně pečuje. Ne vždy všechno tak dobře dopadne, možná o terapii ani nemáte zájem. Pak Vám můžeme nabídnout alespoň vhodnou literaturu a bude-li to potřeba, Vašemu dítě (s Vaším souhlasem) namísto ústavní výchovy přechodnou (než se Vaše situace zlepší) či trvalou náhradní rodinnou péči. Například o přijetí svého půlročního syna nás požádala mladá matka s tím, že je závislá na drogách, v době abstinenčních příznaků je na dítě agresivní a bojí se, aby mu neublížila. Potom se o dítě víc než půl roku nezajímala a chlapec je již osvojen. Tuto matku rozhodně neodsuzujeme, naopak oceňujeme, že z vlastní vůle dopomohla svému dítěti ke šťastnému dětství. Podobné situace je však potřeba řešit včas - dřív než  Vaše dítě utrpí vážnou újmu, dřív  než  se o Vás začne zajímat policie. Skutečnost, že Vy sami jste možná měli nešťastné dětství, bez lásky a něhy, zato s krutým bitím, nadávkami a  hladověním ani to, že  jste citově strádali v ústavní péči, nemá na výsledek trestního řízení a uložený trest žádný vliv.

V zájmu Vašeho dítěte Vás proto prosíme, abyste kontaktovali naši psycholožku nebo sociální asistentku či asistenta a pomohli tak svému dítěti i sobě - dokud je čas!

Tel.: 776 833 333, (další kontakty).

 
Jak pomoci týraným dětem?

Nenechávejte si své poznatky o špatném zacházení s dítětem pro sebe. Situace je obvykle ještě horší, než se jeví zvenčí, malým dětem jde často o život.

  • Je-li to možné, zeptejte se dítěte, jestli ho něco netrápí, jestli mu někdo neubližuje, zda a jak mu můžete pomoci.
  • Nasvědčují-li zjištěné poznatky týrání, je podle zákona nutno učinit neodkladně oznámení policii (oznamovací povinnost). Prověřují se i anonymní oznámení.
  • Informujte též orgán péče o dítě, příp. i některou nestátní organizaci, třeba FOD.
  • Zjistíte-li ve škole nebo v jiném kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření, příp. i fotodokumentaci, a informujte neodkladně policii a péči o dítě.
  • Odmítá-li se dítě vrátit domů, informujte ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (např. Klokánek FOD - viz www.fod.cz sekce Klokánek - Přehled), kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam (s jeho souhlasem) přivedete nebo doprovodíte; samo většinou neví, co si počít.
  • Nevíte-li si rady, můžete kontaktovat nás nebo jinou nestátní či státní instituci na ochranu dětí (viz pobočky FOD).