Týrání překazil telefonát

Dne 4. 12. 2002 zatelefonovala na FOD žákyně deváté třídy. Volala z bytu kamarádky na radu své babičky, která jí na nás dala telefon. Uvedla, že doma to už nemůže vydržet, protože nevlastní otec ji pořád bije. Matka se jí nikdy nezastane, asi se ho bojí. Následující den ji naše sociální asistentky navštívily ve škole. Za přítomnosti ředitelky dívka sdělila, že otčím ji bije řemenem za známky horší než dvojka. Každý týden je sečte dohromady a tolik ran dostane. Teď v pátek to bude 22 ran. Také jí dává psát tresty, někdy je píše i do tří hodin do noci. Ráno musí vstávat jako první, dojít pro rohlíky a udělat všem snídani. Nemá čas na učení, pořád musí doma něco dělat a pak má špatné známky. Nevlastní otec ji také nutí, aby mu nalévala alkohol. Když se mu nelíbí sklenička, musí to vypít sama a nalít znovu do jiné. Jednou jí po tom bylo tak špatně, že zvracela. Dívka se dále svěřila s tím, že pomýšlela na sebevraždu. Chtěla spolykat prášky. Přála by si bydlet u vlastního otce. Slíbili jsme, že ho ihned zkontaktujeme. Pro jistotu jsme dívce dali telefonické spojení na Klokánka. Naštěstí toho nebylo zapotřebí. Ještě téhož dne se nám podařilo sehnat otce, který si dceru ještě hned večer převzal. Matka proti tomu nic nenamítala. Druhého dne jsme otci sepsali návrh na předběžné opatření a na otčíma podali trestní oznámení. Samozřejmě jsme též informovali příslušný orgán sociálně-právní ochrany v Praze 9.