První děťátko z pražského Klokánku získalo k naší velké radosti trvalou náhradní rodinu během několika týdnů.
Chlapce před dvěma lety, ve věku dvou let, psychicky deprivovaného a těžce opožděného vlivem ústavní výchovy i
vrozeného mentálního handicapu přijali do pěstounské péče manželé se třemi dětmi. Josífek se podobně jako většina
citově vyprahlých dětí těsně připoutal ke své nové mámě a vyžadoval její stálou pozornost. Pěstouni se mu velice
věnovali a v jejich péči chlapec udělal velké pokroky. Na vlastní, ještě poměrně malé děti pěstounů Josífek velmi
žárlil. Ty měly po určité době pocit, že svou matku kvůli němu ztrácejí. Jeho přítomnost pak začaly vnímat velmi
negativně. Pěstounka se dostavila na Fond ohrožených dětí ve stavu naprostého vyčerpání a s pocity viny ze selhání. S
pláčem sdělila, že už nemůže dál, že s Josífkem nezvládá domácnost ani ostatní děti a že se jí hroutí celá rodina. Do
ústavu ho ale v žádném případě vrátit nechtějí. Oba manželé přijali s ulehčením naši nabídku na umístění chlapce do
Klokánku stejně jako ujištění, že si žádné výčitky dělat nemusí, že Josífek určitě potřeboval alespoň zpočátku být
jedináčkem. V Klokánku si jako první a zpočátku jediné dítě rychle zvykl a stále se držel své tety, která si ho také
ihned zamilovala. Dvacetisedmiletá a zatím bezdětná "klokaní teta" po několika dnech prohlásila, že si Josífka vezme do
pěstounské péče a nastoupí na mateřskou dovolenou. Soud jejímu návrhu do měsíce vyhověl. Původní pěstouni se o Josífka
stále velmi zajímají a jsou šťastni, že tak rychle získal nové a láskyplné rodinné zázemí.
