Zpravodaj 2/2008

Vážení a milí přátelé, co nejsrdečněji Vás všechny zdravíme a mnohokrát Vám děkujeme za Vaši podporu – jen díky tomu můžeme pomáhat dětem, které nás potřebují. S osudy některých z nich a také se stručnou zprávou o činnosti FOD za rok 2007 i s našimi současnými problémy Vás chceme seznámit následujícími řádkami. Také Vám chceme co nejsrdečněji poděkovat za Váš příspěvek na letošní letní sbírku – její čistý výtěžek dosáhl sedmi milionů korun, což je sice o pět milionů korun méně než loni, ale i tak nám to umožnilo přečkat současné krizové období. Děkujeme!

Karinka boj s nemocí vyhrála!

zzprav1.jpg

        Čtyřletá Karinka i její roční bráška Pepíček byli umístěni do Klokánku v červnu 2006 předběžným opatřením. Důvodem byla skutečnost, že matka dostala soudní výpověď z bytu pro neplacení nájmu, vystřídala několik azylových domů a ubytoven, ale odevšad ji pro neplacení nájmu, požívání alkoholu a napadání se s druhem vyhodili. V únoru 2006 ji zadržela policie v silně podnapilém stavu, když zapříčinila dopravní nehodu. Její druh se v polovině června 2006 dostavil na oddělení sociálně-právní ochrany i s jejich společným synem Josefem a tam ho ponechal. Uvedl, že matka nebyla tři dny doma, potom se snažila dítě napadnout nožem a předtím na ubytovně se synem v opilosti hodila na zem. Matka děti po umístění téměř denně navštěvovala a zajistila si pobyt v dalším azylovém domě. Její druh nastoupil ústavní protialkoholní léčbu. Karinka se ho ale velmi bála. Když ho viděla, celá se roztřásla. Tetě se pak svěřila, že ho nemá ráda, protože bije maminku a ji tahá za vlásky. Již počátkem července dostala matka na úřadě souhlas s propustkou a obě děti strávily většinu prázdnin s ní. Z propustek se vracely v pořádku a na maminku se těšily. V polovině září 2006 jí proto soud obě děti vrátil. Matka si je ale z Klokánku nevyzvedla a její zájem ochabl. Naposledy je navštívila týden po rozhodnutí. V té době byl z ochranné protialkoholní léčby propuštěn její druh, a ona se věnovala převážně jemu. V říjnu 2006 jí byl pobyt v azylovém domě pro matky s dětmi ukončen – pro neplacení nájmu, opilství, pozdní příchody a nezájem o děti. Děti byly proto předběžným opatřením ponechány dál v Klokánku. Karince se po mámě velmi stýskalo. Věděla, že má jít domů, a moc se těšila. Možná i proto u ní počátkem prosince 2006 propukla akutní leukémie. Několik dlouhých měsíců byla hospitalizována, podrobila se chemoterapii i ozařování. I když nás jednu chvíli lékaři upozorňovali, abychom počítali s nejhorším, Karinka svůj boj se zákeřnou nemocí vyhrála! Místo mámy ji v nemocnici denně navštěvovaly „klokaní” tety. Po propuštění z nemocnice ji teta denně vozila na infuze a ozařování. Když poprvé po návratu z nemocnice spatřil bledou a pohublou Karinku – bez vlásků a obočí – její bratříček, vůbec ji nepoznal. Jak ale promluvila, hned ji  chytil za ruku a chtěl být pořád s ní. Od prosince 2007 jsou k naší velké radosti obě děti šťastné v láskyplné péči nových rodičů. Karinka má zase obočí a krásné vlásky a nikdo by na ní nepoznal, čím musela projít. Hodně zdraví a hodně lásky!

Křest v hospicu

Nyní roční Bertík byl do Klokánku přijat přímo z porodnice na žádost matky, která se o něj nemohla starat. V září 2007 zavolala na Fond ohrožených dětí a ptala se, zda by nemohla dát po porodu do Klokánku dítě, které se jí má co nevidět narodit. Na dotaz uvedla, že bydlí na okraji Prahy ve stanu s dalšími bezdomovci. Nabídli jsme jí proto ubytování v našem azylovém domě ještě před porodem, a pak i s miminkem. Nabídku přijala okamžitě a s velkým ulehčením. zzprav3.gifJeště ten den jsme matku odvezli do azylového domu FOD pro rodiče s dětmi v Plzni. Protože po zdravotní stránce nevypadala dobře, převezli jsme ji ihned do nemocnice. Verdikt lékařů byl hrozný: rakovina tlustého střeva v pokročilém stadiu. Matce dávali jen několik týdnů života. Ve snaze zachránit alespoň miminko provedli následující den předčasně císařský řez. Novorozený chlapeček byl zdravý a měl se čile k světu. Jeho matce však oznámili, že uvažovaná operace ani jiná léčba rakoviny již není možná. Matka proto souhlasila s umístěním Bertíka v Klokánku. Protože ji samotnou již v nemocnici nechtěli, vyjednali jsme jí příjem v hospicu v Prachaticích. Stav matky se díky obětavé a laskavé péči sestřiček zakrátko výrazně zlepšil. Matka se pracovníkům hospicu i naší pracovnici svěřila, že teprve nyní ve třiceti šesti letech prožívá nejšťastnější období svého života. Ještě nikdy se k ní nikdo tak hezky nechoval. Její první manžel ji deset let týral, dokud kvůli tomu neskončil ve vězení. Na dětství nechtěla raději vzpomínat, doma to prý bylo hrozné, jako dítě zažila hlad, týrání i zneužívání. Z domova proto utíkala, a nakonec skončila v ústavu. Matka pak vyslovila velké přání: ráda by své děťátko pokřtila. V hospicu byli všichni ihned pro. Když jsme miminko v ten slavný den přivezli, bylo již všechno přichystáno včetně slavnostní tabule. Matka se štěstím rozplakala a i většina ostatních přítomných měla slzy na krajíčku. Bertíka jsme pak matce přivezli ukázat ještě dvakrát. Byla vždy velmi šťastná a nadšená, jak její děťátko roste a krásně prospívá. Po roce se ale stav matky prudce zhoršil a několik dní nato zemřela. Předtím se ještě rozhodla dát souhlas k osvojení. Nyní je Bertík již u nových rodičů a dvou (také osvojených) sourozenců. Všichni z něj byli velmi nadšení. Při odchodu se budoucí osvojitelka zeptala, kde má Bertíkova maminka hrob – aby ho mohli společně navštěvovat…

73 dětí „nikoho” je „někoho”!

       V roce 2007 získalo prostřednictvím FOD nové rodiče 47 dětí – 23 dívek a 24 chlapců ve stáří od 4 dnů do 16 let. Přímo z porodnic odešlo 15 novorozených miminek. Nové rodiče jsme dále našli pro 1 tříměsíční a 1 čtyřměsíční miminko, 8 batolat (čtyři roční, tři dvouletá a jedno tříleté), 6 předškoláčků ve věku od čtyř do pěti let, 15 školáků ve věku od sedmi do čtrnácti let (dva sedmiletí, čtyři osmiletí, jeden devítiletý, dva desetiletí, dva jedenáctiletí, dva dvanáctiletí, jeden třináctiletý a jeden čtrnáctiletý) a pro jednu šestnáctiletou africkou dívku z Konga. Kromě romského (7 dětí) nebo poloromského (2 děti) původu a vyššího věku bránil dalším šesti dětem v nalezení náhradní rodiny jejich zdravotní stav (jedno dítě po léčbě leukémie, jedno sluchově postižené, jedno s Downovým syndromem, jedno s alkoholovým syndromem a nevyvinutou hrtanovou záklopkou, jedno s lomivostí kostí a jedno dítě s Belly syndromem). Od počátku letošního roku do uzávěrky zpravodaje získalo prostřednictvím FOD novou rodinu 26 dětí – 13 holčiček a stejný počet chlapců (5 novorozenců, 2 děti dvou- až tříleté, 7 dětí čtyř- až pětiletých, 5 dětí sedmi- až devítiletých, 5 dětí jedenácti- až čtrnáctiletých a 2 děti byly již ve věku šestnácti a sedmnácti let. Jsme velmi rádi, že nové rodiče získal i pětiletý chlapec se závažným zdravotním postižením (rozštěp páteře, inkontinence, srdeční vada a hydrocefalus). Ostatním dětem bránily kromě vyššího věku ve snadném nalezení náhradní rodiny výrazná hyperaktivita a romský původ (9 dětí).

Čtyřletá šance pro matku

        Šestidenní Helenku přivezli do Klokánku v Praze 4 v říjnu 2003 na žádost matky přímo z porodnice. Tvrdila, že to bude jen na čtrnáct dní, než s přítelem dokončí rekonstrukci bytu. Nakonec si Helenku neodvezla ani po čtyřech letech. Matka přitom mnohokrát slibovala, že už za pár dní bude mít byt a holčičku si vezme. Někdy Helenku navštěvovala téměř denně, jindy jen několikrát za měsíc. Azylové bydlení, které jsme jí nabízeli pro dceru my i obecní úřad, nikdy nepřijala. Při návštěvách se k Helence chovala až nebezpečně. Snad ve snaze ji rozveselit s ní třásla tak prudce, že jsme museli zasáhnout, aby jí neublížila. Nebylo tedy divu, že Helenka k matce nechtěla. Když ji spatřila, plakala a tiskla se k tetě. Na výživu dítěte matka nepřispívala, takže po dvou letech dlužila přes čtyřicet tisíc korun. Helenka v Klokánku výborně prospívala, její psychomotorický vývoj byl rovnoměrný a odpovídal věku. Byla to milá, klidná, pozitivně laděná dívenka, ráda se mazlila a chovala. Když byly Helence dva roky, podali jsme podnět na zbavení rodičovské zodpovědnosti. Soud prvního stupně nám v lednu 2006 vyhověl. Odvolací soud však v srpnu 2006 toto rozhodnutí zrušil s odůvodněním, že matka začala splácet dluh na výživném, navázala spolupráci s organizací Střep a požádala o umístění do azylového domu pro matky s dětmi. Nakonec zůstalo jen u žádosti, do AD matka opět nenastoupila. Proto jsme požádali příslušné úřady o zprostředkování pěstounské péče s účastí matky. Po několika měsících nám bylo sděleno, že žádná vhodná rodina se nenašla. Několik prověřených rodin, které chtěly Helenku přijmout do své péče, jsme tedy nabídli sami. Bohužel úřady byly vždy proti – šlo o mimopražské rodiny a matka by to prý měla za dcerou daleko.

zzprav4.gifPřitom opakovaně vždy několik měsíců byl její zájem velmi vlažný, všechny její starší děti vyrůstaly v ústavní péči a Helenka se jí bála. Úřady se přesto rozhodly s matkou spolupracovat a přesvědčit ji, aby s pěstounskou péčí s možností kontaktu a s perspektivou návratu Helenky do své péče souhlasila. Jednání se uskutečnilo v září 2007. Od té doby se matka v Klokánku neukázala a o dceru se žádným způsobem nezajímala. Přesto úřady stále trvaly na pražské rodině s možností kontaktu s matkou. Teprve v únoru 2008 byl vydán souhlas s mimopražskou rodinou. Hned první návštěva dopadla výborně. Helenka  pak každému na potkání vyprávěla, že už má nové rodiče, s tetou balila své hračky a oblečení a nemohla se dočkat, až za dva dny odjede domů „napořád”. Odcházela s nimi radostně, jen „klokaní” tety plakaly.

Ivanka na Ukrajinu nemusela

zzprav5.gifKolem šesté hodiny ráno dne 23. března 2008 zavolala na naši krizovou linku (776 833 333) neznámá žena a rozrušeně lámanou češtinou sdělovala, že k ní přišla známá, která asi každou chvíli porodí. Je to Ukrajinka, není u nás zdravotně pojištěná, nebyla na žádné kontrole a má u sebe jen deset tisíc korun. Víc by za porod dát nemohla. O dítě se nemůže starat a chce ho dát do osvojení. Přislíbili jsme pomoc s tím, že se pokusíme najít porodnici, kde by nepojištěnou rodičku přijali. První tři telefonicky oslovené porodnice odmítly. Prý jsou přeplněné. Ve čtvrté porodnici uvedli, že nemají inkubátor a s ohledem na nesledované těhotenství se obávají nízké porodní váhy. Teprve Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 2 přislíbila, že matku přijme. Ještě ten den nám oznamovatelka sdělila, že se narodila zdravá holčička, a ptala se, co má matka dělat, když se o dítě nemůže postarat. Informovali jsme ji, že matka může požádat o umístění dítěte do kojeneckého ústavu nebo do Klokánku, kde je péče bližší péči rodinné, a po šesti týdnech dát souhlas k osvojení. Druhý den se nás sociální pracovnice porodnice dotazovala, zda máme volné místo, protože matka si přeje Klokánek. Přestože jsme i městský úřad v Praze 2 ihned o případu informovali a sdělili, že místo pro holčičku máme, podal tamní orgán sociálně-právní ochrany dětí návrh na umístění holčičky do kojeneckého ústavu. Naštěstí jsme to dotazem u soudu zjistili dříve, než bylo rozhodnuto. Soudu jsme vzápětí odfaxovali zprávu z porodnice, která dokládala, že si matka přeje Klokánek, a poukázali jsme na ustanovení § 46 odst. 2 zákona o rodině, podle kterého má rodinná péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přednost před ústavní výchovou. Soud nám dal za pravdu a Ivanku, jak miminko již v porodnici začali oslovovat, svěřil do Klokánku v Praze 4. Matka krátce po porodu odešla, o dceru se nezajímala a souhlas k osvojení neudělila. Ivanka v Klokánku výborně prospívala, dobře přibývala na váze, dobře i v noci spinkala a její psychomotorický vývoj byl zcela v normě. Po uplynutí dvouměsíčního nezájmu jsme tedy navrhli, aby soud rozhodl, že k osvojení holčičky není potřeba souhlasu matky (otec nebyl uveden), aby jí bylo oficiálně uděleno jméno Ivana a sociální pracovnici Klokánku aby soud zmocnil k podání žádosti o udělení azylu pro nezletilou. Jinak by totiž Ivanka musela být předána do kojeneckého ústavu na Ukrajině. Soud našim návrhům vyhověl, a tak v září 2008 si krásné půlroční miminko odvezli šťastní budoucí osvojitelé, vybraní příslušným  krajským úřadem.

„Dopadneš jako Honzík Rokos”

        V neděli dopoledne v polovině října 2008 zavolal na FOD otec jedenáctiletého chlapce a žádal o pomoc v situaci, kdy se syn nechce vrátit z víkendového pobytu k matce. Říká, že se matky bojí, že ho bije a vyhrožuje mu. Dále otec uvedl, že z tohoto důvodu žádal soud o vydání předběžného opatření na svěření syna do své péče, to ale bylo zamítnuto. Pokud syna včas nevrátí, matka pro něj pošle policii, jak se v minulosti již opakovaně stalo. Chlapec je prý naprosto vynervovaný. Otce jsme informovali, že dítě, pokud se ze závažných důvodů nechce vrátit domů, může být přijato do Klokánku na vlastní žádost. Nepodaří-li se získat souhlas rodiče, kterému je svěřeno do péče, rozhoduje o dalším pobytu soud. Chlapec s tímto řešením ihned souhlasil. Domluvili jsme tedy jeho přijetí do Klokánku v Praze 8, kde bylo poslední volné místo. Chlapec byl při přijetí vyděšený a opakovaně se ujišťoval, jestli si pro něj matka nepřijde. Když se uklidnil, prohlédl si Klokánek a spokojeně řekl, že se mu tady líbí, že je to jako doma. Radši bude tady než u mámy, i když ze všeho nejradši by šel k tátovi. Večer na něj ale padla tíseň. Tetě se svěřil, že slyšel, jak máma babičce říká, že dopadne jako Honzík Rokos, když bude chtít být u táty. Vyptával se pak, co je po smrti a jestli se mu to může stát. Druhý den telefonovala do Klokánku matka a chtěla se synem mluvit. Ten to ale odmítl. Matka byla velmi rozladěna. Odpoledne volala opět, tentokráte mluvila s vedoucím Klokánku, který jí zopakoval, že syn s ní mluvit nechce. Matka už byla vstřícnější a uvedla, že dá souhlas s pobytem syna v Klokánku do doby, než se celá situace vyřeší.  Sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany (OSPOD) v Chebu potvrdila, že soud zamítl návrh otce na předběžné svěření syna do své péče, i když OSPOD se k jeho návrhu připojil. Soudkyně okresního soudu v Chebu však neshledala, že by příznivý vývoj nezletilého byl ohrožen. Ohrožení neshledala přesto, že v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 9. 10. 2008  sp. zn. 19 P 65/2006 cituje mj. ze zpráv opatrovníka o opakovaných pohovorech s nezletilým takto: „Matka ho trestá vařečkou přes hřbet rukou, strašně to bolí. Naposledy za to, že neměl pořádek ve školní tašce. Vařečkou dostává i přes zadek, ani neví za co, jen mámu popadne vztek. U táty se mu líbí mnohem víc, rozumí si s ním, pomáhá mu při práci na zahradě a se psy, má tam kamarády a celkově je mu u táty lépe. Na dotaz, proč toto přání neuvedl dříve, odpověděl, že se bál, když tam byla máma. Řekla mu, že než by ho dala otci, raději ho zabije. Při pohovoru byl chlapec celkem klidný, jen občas se mu chtělo brečet. Stále se ujišťoval o možnosti jít k tátovi.” Ani předložená lékařská zpráva o otoku a pohmoždění hřbetu ruky po bití vařečkou soudkyni nepřesvědčila. Chlapec byl u nás naštěstí jen týden. Matka nakonec po opakovaném jednání na úřadě dala souhlas s předáním syna do péče otce. Otec přijel ještě ten den večer a šťastného synka si odvezl domů.

zzprav6.gif   

„Klokaní” statistika 2007

• V průběhu roku 2007 se v Klokánkách nacházelo celkem 624 dětí. Nově přijato bylo 396 dětí, odešlo 352 dětí.

• Kapacita Klokánků v r. 2007 činila 277 míst, průměrná obložnost byla 270 míst, tj. 98 %, průměrná doba pobytu činila 6 měsíců a 6 dnů.

• Z nově přijatých dětí bylo 84 (21 %) mladších třílet (z toho 22, tj. 5 % novorozenců), 61 dětí (15 %) bylo ve věku od tří do šesti let, 102 dětí (26 %) ve věku od šesti do deseti let, 95 dětí (24 %) ve věku od deseti do patnácti let a 55 dětí (14 %) bylo starších patnácti let.

• Pro podezření z týrání bylo přijato 39 dětí (10 %), pro podezření z pohlavního zneužívání 14 dětí (4 %), pro zanedbání péče 131 dětí (33 %), z důvodu hmotné nouze 86 dětí (22 %), z důvodu hospitalizace rodiče 63 dětí (16 %), pro výchovné problémy 85 dětí (21 %). Nejčastěji uváděným důvodem byly bytové důvody153 dětí (38 %). U většiny dětí bylo dáno více důvodů, proto výsledný součet přesahuje 100 %.

• Na základě soudního rozhodnutí bylo přijato 101 dětí (26 %), na žádost orgánu sociálně-právní ochrany 156 dětí (39 %) a na žádost rodičů bylo přijato 118 dětí (35 %). Na vlastní žádost bylo přijato 13 dětí (3 %), policií byly předány 3 děti.

• Zpět domů se vrátilo 164 dětí (48 %), do péče druhého rodiče přešlo 15 dětí (4 %), do azylového domu s rodičem odešlo 31 dětí (9 %), do náhradní rodinné péče odešlo 105 dětí (31 %), z toho péče příbuzných – 26 dětí (8 %) osvojení 21 dětí (6 %) a pěstounská péče 58 dětí (17 %), po dosažení zletilosti odešlo 5 dětí (1 %) a do ústavní výchovy bylo přemístěno 22 dětí (6 %).

Klokánky neskončí!

Výbor OSN pro práva dítěte již 31. 1. 2003 vyzval Českou republiku k přijetí potřebných opatření na posílení pěstounské péče a jiné rodinně orientované péče a ke zredukování ústavní péče (viz též www.fod.cz). Česká republika si z toho ale těžkou hlavu nedělá. Třebaže Klokánky jistě poskytují „jinou rodinně orientovanou péči” a pěstounskou péči se nepodařilo rozšířit, počet míst v ústavech a dětí v nich se stále zvyšuje (rok 2003 – 196 dětských domovů a výchovných a diagnostických ústavů  s počtem 7 974 míst, rok 2008 – 230 ústavů a počet míst 8 277 (viz www.uiv.cz – Statistiky, statistické informace, ročenky, výkonové ukazatele – kapitola H). K tomu je nutno ještě přičíst 1 877 míst ve 34 kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do tří let věku (viz www.uzis.cz). Na rekonstrukci objektů pro Klokánky jsme ze státního rozpočtu nedostali nikdy ani korunu. A zatímco vznik nového Klokánku s kapacitou 48 míst nás stál od pěti do osmnácti milionů korun, rekonstrukce dětských domovů se stejnou kapacitou stojí  mnohonásobně víc – kolem 150 milionů korun. A třebaže podle zákona o rodině (§ 46 odst. 2) má rodinná péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou  pomoc (což jsou i Klokánky) přednost před ústavní výchovou, dává stát na dítě a rok v kojeneckém ústavu průměrně 486 tisíc korun, zatímco roční státní příspěvek na dítě do šesti let v Klokánku činí jen 42 % této částky (207 tisíc korun). Na každé místo v Klokánku proto musíme získat podle věku dítěte až sto tisíc korun ročně z jiných zdrojů – převážně z darů veřejnosti a částečně z dotace ministerstva práce a sociálních věcí. Na rok 2008 jsme obdrželi dotaci MPSV ve výši 21 milionů korun a v listopadu dále mimořádnou dotaci ve výši 15 milionů korun, celkem tedy 36 milionů korun, za což velmi děkujeme. Tato dotace však nepokrývá ani částku, kterou ročně musíme odvést do státního  rozpočtu. Jen odvody z mezd za naše pracovníky činí přes tři miliony korun měsíčně, další miliony představuje daň z přidané hodnoty. Dotace MPSV navíc není nároková. Například na kroměřížský Klokánek jsme nikdy žádnou nedostali, ačkoli jsme každoročně předkládali kladné hodnocení Městského úřadu v Kroměříži. Z hodnocení ze dne 6. 9. 2007 vztahujícího se k neúspěšné žádosti o dotaci na rok 2008 si dovolujeme citovat: „Spolupráci FOD s oddělením sociálně-právní ochrany dětí MÚ Kroměříž hodnotím i nadále jako výbornou. Za významnou považuji práci Fondu ohrožených dětí v Kroměříži nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči, která směřuje k celkové sanaci rodiny. Poskytuje kvalifikovanou a odbornou pomoc dětem v oblasti  sociální, výchovné i vztahové tak, aby bylo dosaženo uspokojení jejich základních potřeb v době, kdy se ocitly v tíživé životní situaci. Zároveň přijměte naše poděkování za spolupráci, vstřícnost, ochotu a profesionální přístup.” (Mgr. Bc. Libor Jarmar, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany  dětí MÚ Kroměříž). Podobných hodnocení ze strany místních úřadů máme desítky, a nesmírně si toho vážíme. Nyní provozujeme v sedmnácti Klokánkách celkem 350 stále plně obsazených míst, takže z kapacitních důvodů nejsme schopni vyhovět všem žádostem o přijetí, což nás velmi mrzí. Přitom Klokánek v Janovicích s kapacitou šedesáti míst jsme pro nedostatek finančních prostředků dosud nemohli otevřít. Věříme ale, že s pomocí naší sbírky, sponzorů a díky další podpoře veřejnosti současnou finanční krizi překonáme. Potom Klokánky nejenže neskončí, ale budou se rozrůstat dál, aby mohly pomoci každému dítěti, které to potřebuje. Za každou Vaši pomoc a podporu mnohokrát děkujeme!

zzprav8.gif

zzprav9.gif

Zpravodaj FOD – zvláštní číslo 2/2008 (vyšlo v listopadu 2008), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00, IČ: 004 99 277, tel./fax: 224 236 655, anonymní linka pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily: 776 833 333, e-mail: [email protected]_cz, www.fod.cz, číslo účtu celonárodní sbírky: 30 55 103/0300 ČSOB, a.s., divize PS Praha 4, Redaktorka: Marie Vodičková. Periodický tisk evidován MK ČR E 15770.